§ 222.

Ježto § 220 mluví nejen o stížnostech a sporech, nýbrž také o žalobách (§ 220, odst. 1, č. 3 a 4), bylo nutno odstavec 2 doplniti uvedením žalob.

§ 223.

Nově navržený odstavec 4 má vyplniti mezeru v řízení před pojišťovacími soudy.

§ 227.

Navrhovaná změna vyplývá z toho, že se dřívější vrchní zemský soud podle § 1 zákona 201/1928 o úpravě některých organisačních otázek v oboru soudnictví nazývá nyní vrchním soudem.

§ 228.

Technickým termínem pro rozhodnutí soudů je "rozsudek"; stížnosti jsou pak možné jen proti soudním "usnesením". Této nomenklatuře přizpůsobuje se proto dosavadní znění odstavce 1 a 2.

§ 229.

Navrhuje se, aby v § 229, odst. 2 citace § 219, který žádá, aby čtyři přísedící a polovina náhradníků musela bydleti v sídle pojišťovacího soudu, byla vynechána. Některým skupinám volebním, které své vedení a příslušníky mají pouze v některých obvodech republiky, bylo by velmi obtížné, pokud jde o vrchní pojišťovací soud, který je nejvyšší stolicí pojišťovacího soudnictví pro celou republiku, nalézti kandidáty, kteří by sídlili ve Velké Praze.

Klásti tuto podmínku u tribunálu, který je pověřen rozhodovati spory o zájmy pojištěnců, nositelů pojištění a nemocnic z obvodu celé republiky, nebo vhodné.

§ 231.

K odstavci 3: Shodně s odstavcem 2 a prvou větou odstavce 3 vkládá se i ve třetí větě tohoto odstavce před slovo "rozhodnuto" slovo "usnesením".

§ 236. Viz odůvodnění k § 202.

§ 237. Viz odůvodnění u § 227.

§ 239.

K odstavci 1: Navrhuje se škrtnutí 2. věty odstavce 1, která se stala obsoletní čl. 2, odst. 2 zákona čís. 125/1927 o organisaci politické správy, podle něhož z rozhodnutí Zemského úřadu jako odvolacího není další odvolání přípustno. I Nejvyšší správní soud ve svém nálezu ze dne 9. května 1931, čís. 7220/31 se postavil na stanovisko, že ustanovení 2. věty odstavce 1 bylo čl. 8 zákona č. 125/1927 derogováno, a nepřipustil výkladu, podle něhož uvedená norma zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. jako lex specialis by platila dále po vejití zákona č. 125/1927 v platnost.

K odstavci 2: V souvislosti s tím byl též vynechán odstavec 2.

K odstavci 3: Dosavadní ustanovení tohoto odstavce přejímá se do nového § 239 a). Odůvodnění viz u § 239 a).

V důsledku těchto změn ustanovení dosavadního odstavce 4 se mění v nový odstavec 2 a ustanovení dosavadního odstavce 5 v nový odstavec 3, v němž se vynechávají slova "ten den v to nečítajíc", která se stala novým odst. 2 § 194 zbytečnými.

Dále se navrhuje prodloužení rekursní lhůty na 60 dnů v těch případech, kdy nemocenská pojišťovna vydá dodatečně výměr za dobu delší než 3 příspěvková období. V praxi se ukázalo, že při patnáctidenní rekursní lhůtě zaměstnavatelé nemohli důkladně přezkoumati dodatečné platební výměry nemocenské pojišťovny, bylo-li pojistné za vetší počet zaměstnanců předepsáno za dobu několika měsíců, případně i let.

K odstavci 4: Dosavadní ustanovení odstavce 6 se mění v odstavec 4; změněná citace v něm vyplývá z nového znění § 5.

§ 239 a).

Dosavadní odst. 3 § 239 mění se v samostatný § 239 a), poněvadž do rámce § 239, který jedná o rozhodování politických úřadů, toto ustanovení o procesním postavení ústřední sociální pojišťovny a nemocenských pojišťoven v administrativním řízení nepatří.

Toto ustanovení současně se doplňuje, aby ústřední sociální pojišťovna měla možnost ze zákona nejen v administrativním řízení, nýbrž i před pojišťovacími soudy a vrchním pojišťovacím soudem vystupovati

jako strana, i když se v I. instanci zúčastnila řízení nemocenská pojišťovna; může rovněž podávati stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu.

§ 240.

Změny v tomto paragrafu navrhované jsou v souvislosti s novou úpravou §§ 5 a 6 zákona,

§ 245.

Zákon přiznává určitý nárok na dávky nejen pojištěncům, nýbrž i jejich pozůstalým, na př. pohřebné. I § 137, odst. 2 stanoví, že uplatněný nárok na dávky podle tohoto zákona přechází na dědice oprávněné osoby. Proto je účelné, aby ochrana, jež se poskytuje pojištěncům, byla rozšířena též na jejich pozůstalé.

§ 246.

K odstavci 1: Regresní nárok poskytovaný nemocenským pojišťovnám dlužno jim přiznati, když poskytovaly dávky nejen pojištěnci, nýbrž i jeho rodinným příslušníkům nebo jeho pozůstalým.

K odstavci 3: Nálezem Nejvyššího soudu v Brně ze dne 4. září 1930, R. I. 339/30 byla zamítnuta žaloba v. v. nemocnice, aby šofér a majitel automobilu zaplatili nemocnici léčebné útraty za pojištěnce poraněného automobilem, pokud převyšovaly útraty zapraveno nemocenskou pojišťovnou.

Tímto zásadním rozhodnutím cítí se postiženy nejen nemocnice, ale i zemské fondy, jež dle příslušných zvláštních zákonů jsou povinny k úhradě léčebných a ošetřovacích výloh, které nelze vymoci na subjektech k tomu povinných, a domáhají se příslušné úpravy této otázky v zákoně.

Tomuto požadavku nelze upříti jistého oprávnění.

Není totiž důvodu, aby rozsah povinnosti škůdcovy k náhradě léčebných a ošetřovacích výloh ve v. v. nemocnici by] různě posuzován podle toho, je-li poškozený pojištěncem nebo rodinným příslušníkem pojištěncovým, či jde-li o osobu nepojištěnou; kdežto v tomto posledním případě je škůdce zpravidla odsouzen k náhradě plných ošetřovacích a léčebných útrat, měl by při poškození pojištěnce (jeho rodinného příslušníka) ničím neodůvodněnou výhodu, že by jeho závazek omezoval se jen na náhra-

du oné části léčebných a ošetřovacích výloh ve v. v. nemocnici, která je uhrazena nemocenskou pojišťovnou, a co do zbytku těchto výloh byl by úplně osvobozen.

Proto osnova vkládá do § 246 nový odstavec, jímž se léčebným ústavům poskytuje samostatný žalobní nárok vůči škůdci na náhradu zbytku ošetřovacích výloh, neuhrazeného nemocenskou pojišťovnou.

§ 247.

Ježto podnikový úraz mívá v zápětí nejen zranění, ale nezřídka i smrt, byl počátek tohoto paragrafu příslušně doplněn.

§§ 250 až 250 b).

Řešení otázky dobrovolného pokračování v pojištění souvisí úzce s otázkou ochranné lhůty a uznávacího poplatku [§§ 129, 129 a) a 129 b)]. V důsledku odstranění uznávacího poplatku objevuje se nutnost, upraviti dobrovolné pokračování v pojištění tak, aby pojištěncům, trvale z pojištění vystoupivším, bylo umožněno zachování nároků za podmínek pokud možno příznivých.

Z toho důvodu se navrhuje, aby bylo umožněno pokračovati dobrovolně toliko v invalidním a starobním pojištění, aniž při tom pojištěnec musí jako dosud pokračovati též v pojištění nemocenském. Toto řešení, i když odstraňuje spojitost invalidního a starobního pojištění s pojištěním nemocenským, jest nutné, má-li býti Uznávací poplatek zrušen. Při tom ovšem muselo býti přihlédnuto k tomu, aby zmírnění podmínek pro dobrovolné pokračování v pojištění nevedlo ke spekulativním vstupům do povinného pojištění, byť i jenom na krátkou dobu, s úmyslem pokračovati v pojištění invalidním pouze do dokončení čekací doby. Z toho důvodu se navrhuje ustanovení, že dobrovolně pokračovati v invalidním a starobním pojištění je jenom tehdy přípustno, dovršil-li pojištěnec čekací dobu.

Dosavadní ustanovení, že se pro dobrovolné pokračování v pojištění vyžaduje doba 3 měsíců povinného pojištění, bylo vlastně kompromisem mezi požadavky v oboru nemocenského pojištění a v oboru invalidního a starobního pojištění. Ježto je nyní provedeno rozdělení, je možno v každém oboru přihlédnouti k potřebám toho kterého pojištění. Proto v § 250, nyní pojednávajícím toliko o dobrovolném pokra-

čování v nemocenském pojištění, se zmírňuje podmínka 3 měsíců předcházejícího povinného pojištění na 30 dnů v posledních třech měsících. V § 250a) pak upravujícím dobrovolné pokračování v invalidním pojištění předepisuje se dovršení čekací doby.

Dále usnadňuje se dobrovolné pokračování v pojištění tím, že se pro pokračování v invalidním pojištění vypouští podmínka pobytu v republice československé. Toto obmezení je nutné v oboru nemocenského pojištění, kde se ponechává; pro invalidní a starobní pojištění nemá podstatného významu.

K § 250.

K odstavci l: Zavedení podmínky dosažení čekací doby pro právo pokračovati v invalidním pojištění umožňuje také přesnější vyjádření dosavadního ustanovení odst. l, § 250 "nenastal-li pojistný případ pojištění invalidního a starobního" přesnějším výrazem "pokud mu nebyl přiznán invalidní nebo starobní důchod".

K ochraně nositele pojištění nemocenského před dobrovolným pokračováním v nejnižších třídách, které jsou silně pasivní, navrhuje se ustanovení, že pojištěnci povinně pojištění ve 4. až 10. třídě nesmějí pokračovati ve třídě nižší než 3. třídě. Toto ustanovení platí obdobně i pro dobrovolné pokračování v invalidním a starobním pojištění [§ 250 a), odst. 1]. Obdobné ustanovení je obsaženo v § 60, odst. 3 pensijního zákona.

K odstavci 2: Pro přihlášení k dobrovolnému pokračování v pojištění prodlužuje se dosavadní lhůta 4 týdnů na 6 týdnů, což odpovídá ochranné lhůtě v § 97.

V odstavci 3 upravuje se způsob placení pojistného a vyslovuje se zásada, že dobrovolné pokračování v pojištění nemocenském musí navazovati na povinné pojištění nebo na odhlášku podle § 17, odst. 2.

V odstavci 4 definuje se blíže zánik pojištění.

V odstavci 5 se vyslovuje zásada již dnes praktikovaná, že, neurčuje-li zákon výslovně jinak, vztahují se ustanovení

o povinném po jištění nemocenském obdobně

i na dobrovolné pokračování v pojištění.

Výslovně se podotýká, že zvláštní výhody, které plynou pojištěnci z povinného pojištění, jako ochranná lhůta (§ 97) a předpis o nezapočítáváni dřívějšího podpůrčího období do celkové podpůrci doby

[§ 95 b)], se netýkají dobrovolného pokračování v pojištění.

K § 250 a).

Dosavadní ustanovení § 250 a) se mění , v § 250 b); jako § 250 a) pak se klade ustanovení, týkající se dobrovolného pokračování v pojištění invalidním.

Pro dobrovolné pokračování v invalidním a starobním pojištění, pokud se týká přihlášky a předpisování pojistného, přejímají se s obměnami do odstavce 2. a 3. ustanovení navržená pro obor nemocenského pojištění v § 250.

V odstavci 6 navrhuje se nová úprava vrácení pojistného, zanikne-li dobrovolné pokračování v pojištění.

K § 250 b).

Změna obsahu § 250 a) má v zápětí, že jeho dosavadní obsah nutno pojmouti do nového paragrafu 250 b).

K odstavci l, 2 a 4: Změna citace § 6, písm. f) vyplývá z nového znění tohoto paragrafu.

§ 251.

V odstavci l navrhuje se škrtnutí slova "mzdové" a změna římských čísel při označování tříd v arabská, což bylo blíže odůvodněno u § 12.

Změna stylisace odstavce 4 je formálního rázu a odpovídá odstavci 4 dosavadního § 250. Tato změna se stala nutnou hledíc k tomu, že odst. 4, § 250 byl podstatně rozšířen a není již možno jej aplikovati na dobrovolné pojištění podle § 251.

§ 253.

K odstavci 1: Poněvadž k praktickému provádění tohoto ustanovení skýtá jeho znění dostatečný podklad, není třeba podrobnějších předpisů vládním nařízením. Proto se škrtá poslední věta odstavce prvého.

§ 254.

Odstavec l se mimo jiné doplňuje tak, že se osvobození od kolků a poplatků vztahuje také na knihovní zápisy, jichž jest třeba k úpravě právních poměrů mezi pojišťovnami navzájem.

K odstavci 2: Druhá věta nynějšího odstavce l přemísťuje se z důvodu přehlednosti do odstavce 2, ježto jde o poplatkové úlevy zvláštního druhu.

K odstavci 3: Jako odstavec 3 označuje se dosavadní odstavec 2, přizpůsobený nové terminologii zákona o přímých daních č. 76/27 a znění § 169, odst. 7 pensijního zákona č. 26/1929.

K odstavci 4: Totéž platí též o dosavadním odst. 3, který se přeměňuje v odstavec 4.

K odstavci 5: Stanoví se podle obdoby odst. 9 § 169 pensijního zákona, že pojišťovny, jejich ozdravovny, léčebné ústavy, sanatoria a podobná užitečná zařízeni jsou osvobozena od daně z obratu a přepychové podle zákona ze dne 21. prosince 1923, čís. 268 ve znění zákonů ze dne 16. prosince 1926, čís. 246, ze dne 10. prosince 1930, čís. 188 Sb. z. a n., a ze dne 19. prosince 1932, č. 190 Sb. z. a n. Osvobození od daně z obratu vztahuje se podle uvedených předpisů také na stravování a ubytování pojištěnců v léčebných ústavech,

K odstavci 6: Odstavec tento - dosavadní odstavec 4 - odkazuje co do osvobození od daně domovní na příslušná ustanovení zákona č. 76/1926 Sb. z. a n. o přímých daních. Těmi je rozuměti § 126, odst. 7 a § 129, č. 2 a § 130, odst. l zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. o přímých daních, které jednají o vynětí z daně domovní budov nebo částí budov, náležejících nositelům sociálního pojištění. Jako dodatek se navrhuje, aby vynětí z daně domovní se vztahovalo také na případy, kdy si sociálně pojišťovací ústav najme budovy nebo místnosti v budově jiného sociálně pojišťovacího ústavu.

K odstavci 7: Osvobození od poplatků smluvních a vkladních dlužno přiznati také právním jednáním a knihovním zápisům, jichž je třeba k provedení sloučení nemocenských pojišťoven (§ 24, odst. 5) nebo k likvidaci pojišťoven podle §§ 72 a 73 a ve shodě s obdobným ustanovením § 169, odst. 5 zákona o pensijním pojištění též pro převody podle §§ 240 až 242 zákona.

K odstavci 8: Mnohdy půjde také o převody jmění mezi nemocenskými pojišťovnami a svazy nemocenských pojišťoven, mezi ústřední sociální pojišťovnou a svazy a mezi svazy navzájem. Aby byly v této věci, pokud jde o přiznání finančních úlev také svazům nemocenských pojišťoven, vyloučeny v budoucnosti jakékoliv pochybnosti, stanoví se výslovně, že stejné osvobození a úlevy platí i pro svazy nemocenských pojišťoven.

§ 254 a).

Aby bylo vyhověno potřebám praxe, jež vyžaduje placení pojistného jak poštovní spořitelnou, tak přímým jeho vybráním u zaměstnavatele, stanoví osnova, přimykajíc se jinak k dosavadnímu znění zákona, že platební výměry je doručovati "zpravidla" při vybírání pojistného.

§ 255.

K odstavci 3: Některými obecními a matričními úřady byla od nemocenských pojišťoven a ústřední sociální pojišťovny žádána náhrada (dávka za úřední úkon) za vyžádaná sdělení, potvrzení nebo vyplnění tiskopisů, potřebná pro provádění sociálního pojištění. Z toho povstaly různé spory o výklad ustanovení § 255. Aby těmto sporům bylo zabráněno, stanoví se podle obdoby ustanovení § 175, odst. 3 zákona o pensijním pojištění, že úřady, soudy a veřejné instituce i korporace jsou povinny podávati nemocenským pojišťovnám a ústřední sociální pojišťovně sdělení potřebná pro provádění pojištění a jejich správu bezplatně.

Ustanovení odstavce 4 má se vztahovati také na ústřední sociální pojišťovnu. Tento odstavec byl doplněn konečně podle obdoby ustanovení odst. 4, § 175 zákona o pensijním pojištění tak, že nemocenské pojišťovny a ústřední sociální pojišťovna jsou oprávněny se dožadovati spolupůsobení politických a obecních úřadů k vyšetření poměrů, rozhodných také pro oprávněnost k dávkám podle tohoto zákona.

§ 260.

Proti zaměstnavatelům, kteří úmyslně nezaplatili ani část pojistného připadající na zaměstnance, měly nemocenské pojišťovny dosud určitou ochranu pouze v ustanovení § 165, podle něhož pojistné, které zaměstnavatel srážel zaměstnanci se mzdy, je statkem zaměstnavateli svěřeným. Dosavadní znění tohoto paragrafu pozbylo však judikaturou Nejvyššího soudu skoro praktického významu pro nemocenské pojišťovny, neboť Nejvyšší soud se postavil svým plenárním rozhodnutím čís. 2842 na stanovisko, že pojem "svěřené věci" ve smyslu čl. XV. zákona o nemocenském pojištění č. 268/1919, který je totožný se zněním dnes platného § 165 zákona, je opodstatněn jen tehdy, měl-li zaměstnává-

tel v době té které výplaty mzdy nebo služného více peněz v rukou nebo po ruce, než vyplácel zaměstnancům na ryzí mzdě.

Bylo proto uvažováno o tom, neměl-li by se přestylisovati § 165 takovým způsobem, aby byly zahrnuty též pouhé srážky účetní. Pro obtížnost vhodné formulace, která by jednak zabránila výkladu, kterého se dostalo tomuto ustanovení citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu, jednak vyloučila, aby zaměstnavatelé, kterým okamžité peněžní nesnáze brání, aby zaplatili dlužné pojistné, byli postiženi, bylo od nové úpravy § 165 upuštěno.

Poněvadž je však nezbytně nutno chrániti nemocenské pojišťovny proti zaměstnavatelům, kteří sice plní svoji ohlašovací povinnost, avšak pojistné nemocenskou pojišťovnou jim vyměřené neplatí, čímž nemocenské pojišťovny utrpěly značné škody, navrhuje se, aby nemocenským pojišťovnám bylo umožněno zakročiti proti těmto osobám sociální pojištění poškozujícím tím, že se neodvedení zaměstnaneckého podílu pojistného ani v době šesti měsíců ode dne splatnosti prohlašuje za přestupek podle § 260.

Stanovení šestiměsíční lhůty zaručuje dostatečně, aby (nemohli býti pokutováni zaměstnavatelé, kteří jen pro přechodné peněžní nesnáze nemohou zaplatiti vyměřené pojistné. Již samotná textace zaručuje prodloužení této lhůty v těch případech, kdy nemocenská pojišťovna povolila odklad k zaplacení pojistného. Podle zásady "ne bis in idem" nutno vyjmouti i případ potrestání pro čin § 165. Zároveň se však zvyšuje trestní sazba, pokud jde o tento přestupek v § 262 z 5. 000'- Kč na 20. 000- Kč.

Upozorňuje se, že zákon č. 76/1927 o přímých daních v § 43 stanoví pro plátce, kteří svým zaměstnancům na daň důchodovou z jejich mzdy nebo platu činí srážky a těchto včas neodvedou, pokud tato jednání nebo opomenutí nespadají pod přísnější trestní ustanovení hlavy VIII., pořádkovou pokutu až do výše 30. 000 Kč.

§ 262.

K odstavci l: Viz odůvodnění k § 260.

Změna v odstavci 2 vyplývá z textace nového § 179a), který jedná o mimořádném podpůrném fondu nemocenských pojišťoven.

§ 263.

V odstavci l a 2 vypouštějí se v závorkách obsažená slova,, administrativní policejní vrchnosti" se zřetelem na novou úpravu organisace politické správy zákonem č. 125/1927 Sb. z. a n.

§265.

K odstavci l: Slova "kdy trestní činnost byla ukončena" byla nahrazena přesnější právní formulací.

§ 278.

škrtnutí dosavadního odstavce l až 4, jakož i změny navrhované v dosavadním odstavci 5 vyplývají z nového znění §§ 67 a) a 71 a jsou tam blíže odůvodněny.

§283.

Nová úprava § 283 má přesněji, než to činí dosavadní ustanovení, vyjádřiti, že vláda může členy (náhradníky) prvního výboru ústřední sociální pojišťovny, kteří by odpadli pro nemoc nebo úmrtí nebo by byli odvoláni proto, že nevyhovují ustanovení § 79 nebo z jiných důvodů, jmenovati nové členy (náhradníky). - Totéž platí o členech (náhradnících) prvního představenstva ústřední sociální pojišťovny.

K čl. II.

Se zřetelem k nové úpravě § 93 a násl. zejména zrušením zemských úřadoven Ústřední sociální pojišťovny - stává. se odstavec 4, § 131 zák. č. 184/1928 Sb. z. a n. obsoletní; proto se zrušuje.

K čl. III.

§ 1.

K odstavci l: Účinnost nových ustanovení o dávkách nemocenského pojištění se netýká případů, které nastaly již před účinností této novely, nýbrž případy ty budou posuzovány podle dosavadních zákonných předpisů.

K odstavci 2: Za to nová úprava dávek pojištěni invalidního a starobního má se týkati i osob, jimž přiznán byl důchod již před účinností této novely nebo jimž by byly důchody napadly, kdyby příznivější podmínky nápadu byly platily již před účinností této novely. Dostane se tedy na př. vdovského

důchodu i vdovám, které sice překročily již 60 rok věku, ale nejsou ještě 651eté, nebo vdovám, které byly odmítnuty se svými nároky, poněvadž se provdaly za poživatele důchodu invalidního nebo starobního, arci za předpokladu uvedeného v § 115, odst. l, písm. b.

Neplatí se však za minulost, nýbrž zvýšení důchodů nastane od nejbližšího výplatního dne po dni účinnosti novely; rovněž od toho dne dojde teprve k případnému snížení důchodní.

K odstavci 3: Rovněž se má týkati prodloužená ochranná lhůta (§ 129) a výhodnější předpis o zachování nároků [§ 129 a) a § 129 b)]i důchodových nároků z pojištění, jež zaniklo do 31. prosince 1930, uplynula-li do tohoto dne čekací doba; toto datum zvoleno proto, že v tu dobu začala se již projevovati citelněji hospodářská krise a nezaměstnanost.

K odstavci 4: Výhodnější čekací doba podle § 5 vládního nařízení č. 27/1930 Sb. z. a n., dovršená do účinnosti novely, zachovává se i po účinnosti novely.



§ 2.

§ 129 b), na jehož odůvodnění se odkazuje, má své opodstatnění pouze až do dne účinnosti zákona čís. 148/25 o pojištění osob samostatně hospodařících. Proto se stanoví, že se platnost § 129 b) končí dnem účinnosti zákona č. 148/25.

§ 3.

Je spravedlivé, aby osoby, které až do účinnosti novely zachovávaly si nároky na dávky placením uznávacího poplatku, mohly si je tímto placením zachovávati i na dále, pokud nevstoupí do zaměstnání, jež zakládá pojistnou povinnost, nebo do zaměstnání vyňatého z pojištění.

§ 4.

Se zřetelem na nynější obtížnou hospodářskou a finanční situaci zemědělské výroby navrhuje osnova přechodné úlevy pro invalidní a starobní pojištění zemědělských zaměstnanců v tom směru, že po dobu dvou let:

1. platí se za určité skupiny zemědělských zaměstnanců [odst. l, písm. a)] snížené pojistné invalidního a starobního po-

jištění [odst. l, písm. c)] a že hodnota naturálních požitků může způsobiti u deputátníků zařadění nejvýše do třídy 3., neodůvodňuje-li mzda na penězích sama o sobě zařadění do třídy vyšší [odst. l, písm. d)],

2. vyjímá se určitá skupina osob z pojistné povinnosti invalidního a starobního pojištění [odst. l, písm b)]. Pojistná povinnost těchto osob zaniká tudíž po zákonu dnem 30. června 1934 [§ 7, odst. 3, písm. c)] Pojistná povinnost nemocenského pojištění těchto zaměstnanců trvá však dále.

Připomenouti dlužno, že tato úprava týká se invalidního a starobního pojištění toliko zemědělských zaměstnanců, nikoliv zaměstnanců lesních.

Pokud se tkne kategorie uvedené sub 1., je kriteriem pro pojem stálého zemědělského dělníka na denní plat jednak, že je odkázán na tento pracovní výdělek svou výživou, jednak že jeho zaměstnání vykazuje určitou stabilitu, která je dána tehdy, když takový dělník jest zaměstnán u téhož zaměstnavatele aspoň po 3 měsíce, a to nejméně po 16 dnů v měsíci.

Je na zaměstnavateli, aby nemocenské pojišťovně uvedl okolnosti rozhodné pro poskytnutí zmíněných úlev. O tom, jak má zaměstnavatel postupovati, pojednává se v odst. 2 až 4.

Se zřetelem na snížené pojistné bylo nutno upraviti i otázku zvyšovacích částek a čekací doby, což se provádí odstavcem 5.

Aby bylo zabráněno újmám, vyplývajícím z odvádění sníženého pojistného invalidního a starobního pojištění za tyto osoby, bude stát odváděti ústřední sociální pojišťovně úhrnkový peníz 1, 100. 000 Kč měsíčně a úrokovati jej 5% ode dne splatnosti (odst. 6).

Odstavcem 7 je umožněno zemědělským zaměstnancům, aby za všeobecných podmínek mohli pokračovati dobrovolně v invalidním a starobním pojištění, a to i tenkráte, nesplnili-li 1. července 1934 ještě čekací doby. V zájmu ochrany nositele pojištění je však zachovati dosavadní ustanovení § 107, odst. 2, podle něhož počítají se 2 týdny dobrovolného pojištění invalidního a starobního za týden tohoto povinného pojištění.

K čl. IV.

Článek tento obsahuje obvyklá závěrečná ustanoveni a nepotřebuje zvláštního výkladu.