Doporučuje se proto panu ministru železnic doplniti správní sbor těmito osobami, na počet organisační osnovou předvídaný.

Dále je potřebí, aby ve správním sboru spolurozhodovali o vedení podniku železničního úředníci, jichž dřívější služební průprava v hlavních oborech- výkonné služby železniční byla by zárukou znalosti vlastních potřeb železnice, a tím vedení železničního podniku po stránce odborné. Nezbytnost schváliti organisační status pro železniční podnik s vymezením pravomoci jednotlivých služeben je samozřejmostí, neb jen na řádném organisačním podkladu možno dále budovati a zajistiti úspěšnou činnost našeho železničního podniku.

Zejména je nutno, aby železniční podnik nebyl v oboru své působnosti omezován při podnikání rentabilitních nutných investic do té míry, kde by tím byla znemožněna podniková pružnost.

Po stránce personální zdůrazňujeme naléhavou potřebu, aby železničnímu státnímu podniku dostalo se více volnosti při nápravě křivd a nesrovnalostí, způsobených vládním nařízením č. 15 ex 1927, které neodpovídá potřebám železničního podniku, ani duchu platového zákona č. 103 o hodnocení výkonu. Toto vládní nařízení zavinilo také pravý chaos v zaměstnaneckých otázkách a pocit křivdy působí neblahým způsobem na výkonnost zaměstnanců tohoto podniku_: což řádnému chodu železnic neprospívá.

Nepopírám, že nová systemisace přinese několika kategoriím zaměstnanců zlepšení jejich, životních poměrů. Avšak ani toto částečné zlepšení neodpovídá nynějším drahotním poměrům všech životních potřeb. Kupní síla těchto zaměstnanců neprojeví se znatelným způsobem, protože celá řada zaměstnanců, hlavně kategorií nižších a středních, která bude zúčastněna na povýšení vyplývajícího z nové systemisace, bude nucena zvýšenými příjmy spláceti nezaviněné dluhy, neboť zadlužení zaměstnanců kategorií nižších i středních je následkem nedostatečné úpravy platové všeobecné. Ceny životních potřeb neklesly, jak se očekávalo, a v dohledné době také neklesnou, následkem čehož je nutno provésti valorisaci platů i služebních příplatků, která by odpovídala nynějším drahotním poměrům.

Nová systemisace. neodstranil je také veškeré křivdy a nesrovnalosti, jak materiální i morální, ku příkl. zrušení III. a IV. třídy úřednické, přivedené zmíněným vlád. nařízením, a považuji za velmi nutné, a to nejen v zájmu zaměstnanců samých, nýbrž i v zájmu nerušeného chodu železničního podniku a celé veřejnosti tyto křivdy a nesrovnalosti co možno rychle odstraniti a napraviti. Při této příležitosti, dovoluji si upozorniti, že státní železniční podnik zaměstnával po všech provedených restrikcích následkem poklesu nákladní dopravy a ukončené podzimní kampaně k 1. lednu 1930 ještě téměř 50.000 tak zv. dělníků smluvních (dělníků na výpomoc), zaměstnaných nikoliv na pracech přechodních a nepředvídaných, nýbrž na místech stálých. Tento poměr jest jistě nezdravý, neslouží ku prospěchu podniku, a proto prosím pana ministra železnic, aby svým vlivem působil, by při nové systemisaci počet pomocných zaměstnanců a zaměstnanců kategorie I., II., III. a IV. byl poměrně zvýšen, aby odpovídal daným potřebám podniku. Tímto způsobem by byla hospodářská situace těchto zaměstnanců poměrně zlepšena. Mzda těchto dělníků na výpomoc nedosahuje měsíčně ani plných 600 Kč. Prosím, teď mně pánové řekněte, co od takového člověka chcete, jaký chcete od něj výkon? Je celá řada lidí, kteří jsou v pohraničních obvodech, kde pro nedostatek bytů musejí žíti odděleně, tedy nezbývá potom z té mzdy tolik, aby se mohli najísti jednoduché stravy a nemohou nabýti sil, aby mohli vykonati výkon tak, jak železniční podnik toho vyžaduje.

Je nesporno, že nutná úprava hmotných poměrů železničních zaměstnanců bude vyžadovati přiměřených finančních nových nákladů. Pan ministr železnic se zmínil v rozpočtovém výboru senátu, že bude nutno hledati pro řešení těchto úkolů finanční úhradu a bude snad nutno revidovati různé výhody, a to v přepravě osob a zboží.

K vývodům pana ministra železnic dovoluji si podotknouti, že po provedení účelné organisace železničního podniku, o které jsem se v prvé části proslovu zmínil, a to na zásadách obchodního vedení, musilo by přivoditi též zjednodušení dosavadního těžkopádného výkonu a účelnou racionalisaci práce, ušetřilo by se jistě dosti velkých obnosů, které by z velké části kryly výlohy na nutnou úpravu požitků zaměstnanců tohoto podniku a jiné sociální úkoly, ku př. výstavbu obytných domů hlavně ve velkých městech a pohraničních obvodech. Nenamítám také ničeho proti revisi slev v dopravě civilní, kde máme dosud přes 74 výnosů, jimiž jsou povoleny různé slevy při dopravě osob.

Mne by také velmi interesovalo, je-li kryta režie u t. zv. vlaků výletních, kde při 50% slevě dostanou cestující ještě stravu a jiné výhody.

Varuji však před krácením jízdních výhod pro železniční zaměstnance, při čemž podotýkám, že režijní jízdní výhody pro tyto zaměstnance byly před krátkou dobou přiměřeným způsobem také již zvýšeny. Omezení výhod a zvýšení cen režijních lístků, vyvolalo by také mezi železničními zaměstnanci velký odpor.

Dále má železniční správa také v úmyslu zvýšiti ceny tak zvaného režijního uhlí, určeného pro železniční zaměstnance. Uznávám důvody, které železniční správu k tomuto kroku vedly. Prosím však pana ministra železnic, aby bylo se zvýšením cen uhlí posečkáno do té doby, kdy budou upraveny přiměřeným způsobem platové požitky zaměstnanců tohoto podniku.

Pan ministr železnic prohlásil v rozpočtové debatě senátu, že nemíní trpěti, aby se v železniční službě prováděly jakékoliv politické agitace, po příp. politický teror. Vítám vřele toto prohlášení a tuto snahu pana ministra železnic, která, bude-li prováděna do všech důsledků, hodně prospěje ke klidu mezi zaměstnanci tohoto podniku.

Při této příležitosti stěžuji si na teror, který se provádí na Podkarp. Rusi, proti zaměstnancům rusínské národnosti, a jednotlivé křiklavé případy také panu ministru ku vyšetření a odstranění předložím.

Pan ministr železnic, může býti ujištěn, že my, železničáři, budeme všecky jeho snahy, směřující ku rozkvětu železničního podniku a blahu jeho zaměstnanců velmi rádi podporovati, neboť chceme, aby tento náš státní železniční podnik byl chloubou našeho státu a odpovídal všem potřebám našeho veřejného hospodářského života. (Souhlas.)

Dovoluji si ještě něco k tomu podotknouti: Pan ministr financí se zmínil - mně se zdá, že to bylo v proslovu při rozpočtové debatě v posl. sněmovně - o zadlužení zaměstnanců a jakým způsobem by chtěl jaksi vymaniti státní zaměstnance z dluhů a zmínil se také snad o nějakém peněžním ústavu. Já bych s tím nesouhlasil, poněvadž bychom také stát. zaměstnancům nepomohli. Ale jde o něco jiného. Při jubileu naší desetileté státní samostatnosti slíbila vláda slavnostním způsobem, že dostanou stát. zaměstnanci a zaměstnanci státních podniků t. zv. jubilejní dar, který měl činiti pro každý resort 25 mil. Kč, kterážto částka se každým rokem měla doplňovati.

Ptám se pana ministra a prosím, aby nám sdělil, jak daleko pokročila záležitost zřízení tohoto jubilejního fondu, který byl určen k tomu, aby zaměstnancům státním i státních podniků, kteří upadli nezaviněně do nějaké velké bídy, bylo z tohoto fondu pomoženo. Nedostali-li bychom v dohledně krátké době odpověď, byl by náš klub nucen podati v této záležitosti nutnou interpelaci. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Kříž.

Sen. Kříž: Slavný senáte! Projednávání státního rozpočtu dává oběma komorám Národního shromáždění příležitost, aby zástupci lidu podrobili náležité kontrole a kritice hospodaření a celou administrativu státního aparátu. Jistě je to jeden ze základních principů demokracie, na nichž je republika budována. Proto je nutno dívati se na rozpočtovou debatu jako na akt velmi vážný, a nejsou správné často se opakující hlasy, jako kdyby kontingentovaná debata o rozpočtu byla přítěží parlamentní mašinérie. Záleží ovsem velmi mnoho na tom, co je obsahem rozpočtových debat a jak se debatuje. Dovolte mi projeviti skromný názor, že snad mnohé v tomto směru by mohlo býti u nás lepší, že však také není potřebí lámati hůl nad úrovní řečí z parlamentní debaty vyšlých. Budeme-li míti všichni dobrou vůli, nebude jistě československý parlament v úrovni svých debat na posledním místě mezi ostatními parlamenty světa.

Víme všichni, že konečná čísla státních rozpočtů nemohou býti měněna, a smyslem našich řečí a naší kritiky proto jest, abychom poukazováním na chyby a nedostatky ve státní administrativě a vytyčováním svých požadavků připravovali půdu pro zlepšení toho, co se nám zdá nesprávné nebo nedostatečné.

My v senátě dostáváme státní rozpočet tak, jak vyšel z jednání v poslanecké sněmovně. Je věcí nás všech dokázati, že právě u nás není rozpočtová debata v plénu zbytečností a že má své zdůvodnění v onom poslání, které tvůrci naší ústavy dali senátu právě tam, kde jde o kontrolu státního hospodaření. Na senátu samotném záleží, aby dokázal, že jeho existence není v naší ústavě anachronismem, naopak, že do celé soustavy našeho demokratického zřízení nejen dobře zapadá, nýbrž stává se přímo nezbytným.

Než přejdu k některým specielním kapitolám státního rozpočtu, dovolte mi. abych upozornil na zajímavé konstatování vládního návrhu finančního zákona na rok 1930. Na str. 183 provedeno je srovnání vynosit státních podniků v jednotlivých letech a praví se zde, že ze 100 Kč státních příjmů připadalo na státní podniky r. 1920 13.82, r. 1929 rovněž 13.82, r. 1930 je však preliminováno jen 13.18, to znamená, že se počítá s poklesem výnosu státních podniků. Za to však oproti roku minulému preliminován je poměrně značný přírůstek ve výnosu cel, kolkovních a jiných poplatků, t. j. počítá se se stoupáním zatížení obyvatelstva nepřímými daněmi a dávkami. Myslím, že je nutno, aby se ti, kteří hospodaří u nás národním jměním, velmi vážně zamyslili nad tímto přiznáním.

K rozpočtu ministerstva veřejných prací považuji za nutné konstatovati: V době stoupající hospodářské krise, kdy soukromé podnikání na všech stranách vykazuje zmrtvělou tendenci a kdy čísla nezaměstnaných ve všech oborech lidské práce hrozivě stoupají, očekávají ministerstvo veřejných prací jistě značné úkoly. Na něm záleží, aby dovedlo uplatniti důvody pro veřejné podnikání řady nevyřešených úkonů veřejných investic, o které v mladém, nevybudovaném státě není jinak nouze.

Problémy vodohospodářské, komunikační, elektrisační a jiné stojí zde před námi a proto máme zájem, aby ministerstvo věř. prací po stránce technických příprav stálo zde dokonale připraveno. Nepochybujeme o jeho dobré vůli, jak je vyjádřena průvodní zprávou k rozpočtu samotnému.

Za jeden z nejdůležitějších úkolů tohoto ministerstva dlužno jistě považovati problém splavnění našich řek v historických zemích, zejména Labe a Vltavy. Státní rozpočet slibuje, že pro r. 1930 počne se s úpravou Vltavy na dolením jejím toku od Budějovic k Hluboké, pod Prahou že se počne se stavbami příjezdných silnic k projektovaným zdymadlům ve Štěchovicích a Slapech. Tyto práce zapadají do celkového programu výstavby údolních přehrad Vltavských a celkového splavnění této řeky od Budějovic ku Praze. Jsou to nepatrné počátky velikého díla. Bude opravdu nejvyšší čas, že se zde od slov přejde k činům. Splavnění Vltavy a využitkování jejího vodního bohatství, je výsostným zájmem nejen českého jihu, nýbrž také životním zájmem Prahy a kardinálním požadavkem hospodářských potřeb všech mísí a okresů od Prahy dolů v povodí Vltavy ležících. Žádáme proto, aby nejen v letošním, ale také v příštích státních rozpočtech bylo na vybudování tohoto díla náležitě pamatováno.

Ministerstvo věř. prací slibuje urychlené předložení osnovy zákona o zřízení státního fondu pro splavnění řek, vybudování přistavil, údolních přehrad a využitkování vodních sil. Přichází se s tímto návrhem sice trochu pozdě, ale buďme rádi, že přichází se přece. Očekáváme od tohoto zákona definitivní a jasný plán budoucích úkolů státní správy v kardinálních otázkách vodohospodářských, a čím dříve tento plán soustavnosti v těchto otázkách bude zákonem, tím lépe pro stát a všechny interesované vrstvy obyvatelstva.

Považuji za svou povinnost, abych několika jen slovy zmínil se o silničních požadavcích českého jihu. Prostý pohled na železniční mapu ukazuje, jak nedostatečně po stránce komunikační jsou vybaveny jižní Čechy. Zde nutno hledati jednu z nejhlavnějších příčin t. zv. jihočeské otázky. Proto plným právem věnují znalci jihočeského hospodářského života svoji pozornost tomu, aby při technickém rozvoji dnešních dopravních prostředků věnována byla náležitá pozornost vybudování komunikační sítě silniční v jižních Čechách.

V dohodě s jihočeskými okresy vypracován je péčí Jihočeského sboru národohospodářského 5letý stavební program. v němž doufáme za pomoci státu a v jeho vlastním zájmu provésti výstavbu nejdůležitějších silničních spojů. Jde zde jednak o nezbytnou rekonstrukci státních silnic, jednak o výstavbu a inkameraci dalších silnic, jichž zřízení okresy se domáhají. Nebudu je jednotlivě vyjmenovávati, délka těchto projektů činí asi 500 km.

Chceme věřiti, že státní správa podá ke splnění tohoto hospodářského programu jihočeského svoji pomocnou ruku a že opravdu v 5 letech bude také tento program realisován.

K soustavné elektrisaci chtěl bych říci jen několik málo slov. Obšírná průvodní Správa k návrhu finančního zákona pro r. 1930 konstatuje, že stát je kapitálově zúčastněn ve 20 všeužitečných elektrárenských společnostech v republice, a to kapitálem více než 82 milionů korun. Z celkového kapitálu všeužitečných elektrárenských společností činí tato suma téměř čtvrtinu celkového zde investovaného kapitálu. Všeužitečné elektrárenské společnosti zásobují dnes již na 6 mil. obyvatel. Považujeme za správné, jestliže stát je v rozvoji soustavné elektrisace angažován i kapitálově.

Chceme jen připomenouti, aby zástupcové státní správy ve všeužitečných elektrárenských společnostech byli si vždy vědomi toho, že jsou zde více orgánem kontrolním a že interesy státu ve všeužitečných společnostech musí býti poněkud jiné. než interesy čistě výdělečné. Některé zjevy posledních let nutí nás k tomu, abychom s tohoto místa velmi vážně upozornili na to, že v jednotlivých všeužitečných společnostech nejsou po této stránce poměry zdravé a že zástupcové státních interesů v těchto společnostech musí nalézti dobrou vůli k tomu a také odvahu, aby organisace všeužitečných elektrárenských společností byla taková, aby konsumentu nebyl nákladnou dvoří správou zbytečně zdražován nejen proud, ale také aby nebyla zeslabována dostatečná jistota technického zajištění provozu. Aby bylo jasno, neváhám zdůrazniti, že mám na zřeteli mimo jiné i konkrétní stav současné elektrisace v jižních Čechách.

Dovolte, abych s tohoto místa upozornil na nemožný zjev, jaký se u nás vyvíjí v organisaci elektrotechnického průmyslu a při zadávání elektrotechnických součástek pro potřebu státní správy. Tak na př. v ministerstvu pošt za ministrování bývalého ministra p. dr Noska bylo zadáno bez veřejné soutěže za 60 mil. Kč elektrotechnických součástek jednomu jedinému závodu - firmě Zenith. Fáma povídá, že při této zadávce svezla se sanace Lidové záložny v Přelouči.

Chci poukázati ještě na jinou, v odborných kruzích ne neznámou věc. Ještě v období vlády občanské koalice činily se se souhlasem našeho ministerstva pošt vážné pokusy říšsko-německého elektrotechnického průmyslu, representovaného firmou Siemens, Halske, o vytvoření nove společnosti u nás, která se měla jmenovati Elektrotechna a která měla slučovati kapitál jmenované společnosti Siemens Halske a Telegrafie. Mluvilo se o tom, že presidentství této společnosti je připravováno pro jednoho bývalého ministra, ovšem jen za té podmínky, když této nové společnosti bude na 10 let zadána automatisace telefonní pražské sítě a jiných sítí ve velkých městech. Kapitál této společnosti měl býti u nás kryt Moravskou agrární bankou a bankou Union. Přípravy k tomuto plánuj ke kterému, podotýkám, ministerstvo pošt stavělo se kladně, dály se v době, kdy naše domácí firmy, Prchalové Kolín a Mikrofon, za součinnosti prvotřídních společností zahraničních, švédských, nabízely státu potřebné patenty zdarma a s právem libovolného zadávání jednotlivých projektů. Poznamenávám, že ministerstvo národní obrany se stavělo proti podezřelému zřizování nové společnosti. Na konec přišel neslavný konec českoněmecké vládní koalice, změna v ministerstvu pošt a zřízení Elektrotechnv uvázlo. Nyní však k utvoření takové nové společnosti za účasti cizího kapitálu dochází, a aby nebylo oposice, byly do této společnosti pojaty i Prchalové i Mikrofon. Projektantům bylo svého času naznačeno, že proti zřízení takové společnosti by se postavila naše nejsilnější politická strana, když by zde Agrární banka neměla míti za tištěno alespoň 51 % akciového kapitálu. Stálo by opravdu za to, podívati se nyní na rozložení akciového kapitálu této společnosti a na to, jak jsou v ní chráněny státní zájmy. Proč to zde uvádím? Abych ukázal na zákulisí těchto čachrů. Za pomoci cizího kapitálu a za velmi značného vlivu stranického kapitálu má zde býti vytvořen monopol na dodávky pro stát a mají tak býti ubíjeni drobní živnostníci a odborná výrobní družstva, která až dosud v konkurenci vždy obstála, která však tímto tahem maří býti existenčně ničena. Chceme věřiti, že nynější pan ministr pošt, který je o věci dobře informován, učiní opatření, aby dodávky elektrických i jiných potřeb v jeho resortu nestaly se monopolem určité firmy.

Považuji za nutné zmíniti se několika slovy o tarifní politice našich drah se zvláštním ohledem na jižní Čechy.

Velká hospodářská krise, která zachvátila celý evropský kontingent, doléhá zvláště těžce na kraje jihočeské, kde průmysl a obchod pracuje za poměrů ztížených. Uvažme, že jde o území pohorská, výše položená, kde zdar zemědělského hospodaření jest i za normálních poměrů více než problematickým. Přístupu je-li k tomu i zcela mimořádné zhoršení poměrů výrobních a odbytových nepoměrným zvýšením přepravních výloh pro dovoz výrobních prostředků a spotřebnin pro průmysl, jakož i pro vývoz hospodářských výrobků v důsledku fakta, že jde o území, jež je protkáno řadou místních drah, které, ač jsou již drahnou dobu postátněny, tarify své s tarify sousedních tratí hlavních dosud nepropočítávají, pak možno označiti okamžitý stav hospodářského života jihočeského v pravém slova smyslu za svrchovaně kritický. Jsou tedy výhledy do budoucna pro hospodářský život jižních Čech velmi neutěšené. Je přirozeno, že každá hospodářská jednotka, jež vylíčeným právě poklesem hospodářské konjunktury je dotčena, v prvé řadě se bude musiti brániti proti hrozící zkáze sama všemi prostředky, jež jsou jí k disposici. Leč soudíme, že ani stát nemůže a nesmí k tomu dění přihlížeti nečinně, že stát naopak musí v neposlední řadě i v prospěchu svém vlastním přispěti k záchraně na existenci v soutěžním zápase ohroženým hospodářským individuím, svým příslušníkům, a to tím spíše tehdy, zadržuje-li uměle sjednání stejné konkurenční základny pro soutěžící.

A to platí právě o tarifní politice československých státních drah. jež. bráníc tarifnímu propočtu postátněných místních drah s drahami hlavními, zvláště nyní, v době hospodářské deprese, hrubě poškozuje hospodářské jednotky, položené a usazené podél tratí místních drah.

Jako frapantní případ uvádím situaci sklářského průmyslu pošumavského, který měl tak vynikající tradici a prese vše těžce se brání nynějšímu hospodářskému sestupu. V pošumavském kraji, nejbohatším na palivové dříví, byly před sta lety zakládány sklárny, jež využívaly tohoto palivového bohatství. Pošumavské sklárny řadí se mezi nejstarší podniky sklářské vůbec a byly vlastně prvními, které šířily pověst dobré kvality českého skla po celém světě. Později vznikem velkých podniků sklářských v uhelných revírech severočeských a také z části nedostatkem a zdražováním palivového dříví zanikaly sklárny v Pošumaví a dnes musíme, bohužel, konstatovati, že zbývají v pošumavském kraji vlastně jen ještě tři, čtyři podniky, které se dosud udržují svojí dobrou kvalitou zboží.

Nejvíce poukazuji na výrobní náklady dopravy, zvláště u výrobců polotovarů, to je u sklářských hutí, které leží na místních drahách, které platí t. zv. lomený barem, který je přirozeně značně vyšší než na drahách hlavních, čímž doprava uhlí, surovin i všeho ostatního potřebného materiálu, jakož i hotových výrobků zpět je v takové míře zdražena; že za dnešních skutečně těžkých soutěžních podmínek na světovém trhu není možno, aby provoz těchto hutí i při sebelepší kvalitě zboží mohl býti nadále udržen. Provoz je za dnešního stavu věcí vážné ohrožen a tím také zaměstnanost několika tisíců sklářů. Stačí prosté konstatování, že za 1 vagón uhlí z mosteckého revíru, který je dopraven do Vimperka, platí se 781 Kč, tedy na tratích lokálních, kdežto na trati hlavní za 1 vagón platí se v dopravném 640 Kč. takže na lokální dráze je uhlí pro podnikatele zdraženo o 141 Kč v případě vimperském, v případě dopravy do Lenory je rozdíl 193 Kč. Myslím, že toto konstatování stačí k tomu, aby ukázalo, jak strašná je situace průmyslu položeného na lokálních drahách.

Uvážíme-li značnou diferenci, nehledě ještě k té okolnosti, že dopravné jednotlivých surovin je mnohdy vyšší než cena samé suroviny, je pochopitelné, že při svém snažení o zabezpečení naší jihočeské výroby neustále na tuto nevýhodu průmyslového podnikání v jižních Čechách musíme poukazovati. A jako přednostní požadavek dožadujeme se, aby za 1. byl proveden všeobecný propočet tarifní na místních drahách v jižních Čechách, 2. aby upraveny byly vhodně barémy pro dopravu uhlí a koksu do jižních Čech.

Ze všeobecného hlediska obchodní kalkulace chtěl bych ještě poukázati na toto: Není dále možno, aby tarify, které jsou stejně platné pro suroviny výrobní a odpadní, měly se udržeti na dnešním svém stavu, uvážíme-li, že doprava vzhledem k ceně naprosto jinak ovlivňuje kalkulaci. Uvádím jako příklad: Vagón mouky stojí dnes ca 27.000 Kč, dovozné za 100 km stojí 600 Kč. Vagón zboží nebo pšenice stojí dnes ca 16.000 Kč a dovozné za 100 km 600 Kč, čili asi 1¹/₂ % hodnoty toho zboží. Vagón otrub stojí dnes ca 9.200 Kč, dovozné za 100 km 600 Kč, tedy stejně jako ti hodnotného obilí nebo dokonce mouky. Ale v procentech činí dovozné u vagónu otrub na 100 km plných 7 % skutečné hodnoty zboží. Touto tarifní politikou jsou postiženy v zemědělství zejména horské kraje jihočeské. Již úroda sama je v těchto krajích vždy menší. Rolník musí namnoze daleko ke dráze dovážeti svoje obilí a daleko pro svoje potřeby dojížděti. Rolník v okolí Kolína nebo z požehnaného - Českého Brodu obdrží za pšenici zpravidla o 3-5 Kč více nežli rolník v oblasti chudší, mimo to musí však tento sleviti dovozné do místa potřeby, což u rolníka z kraje není, ježto nalezne ve svém průmyslovém kraji dobré odbytiště. Pokud je mi známo, rozlišuje se všude v tarifní politice surovina, výrobek a odpad. U nás je však, jak jsem konstatoval u obilí, mouky a otrub, cena a sazba stejná. Kdyby se sazba u obilí jen o 10 % snížila a u mouky přiměřeně zvýšila, mohla by se u otrub o 25 % snížiti, aniž by dráha utrpěla újmu. Správná tarifní politika skýtá hospodářskému životu často větší užitek než veliká subvence. Jistě bylo by vhodno zaujmouti k tomuto návrhu stanovisko, neboť uvážíme-li že český jih vyváží hlavně surovinu, dosáhli, jsme již tím snížení tarifů na jihočeské suroviny zemědělské a případné jsme umožnili, aby v jižních Čechách byl dán popud k novým podnikům, nejen v zemědělství, ale i jiným, které by mohly lacinou surovinu dovážeti. Je jistě v zájmu zemědělství i průmyslu, aby tarif tímto způsobem byl odstupňován, neboť hodnotnější výrobky snesou spíše vyšší tarif než surovina, případně snad odpad.

Dovolte mně ještě několik málo slov k rozpočtu ministerstva zemědělství. Naše stanovisko, jaké máme k hospodaření tohoto důležitého resortu, je všeobecně známo. Nepovažujeme za zdravý režim, jaký zde je. Ministerstvo zemědělství spravované od převratu jednou a jedinou politickou stranou trpí nemocí, kterou v lékařské vědě označují odborníci chorobou stáří. To také je příčinou, že tento povolaný úřad, který má chrániti zájmy jednoho z nejdůležitějších stavů výrobních v republice, dal se překvapiti hospodářskou krisí v zemědělství. Je známo, že ministerstvo zemědělství přišlo se svými návrhy na řešení zemědělské krise jednak pozdě, jednak podalo návrhy jednostranně, a tak jsme svědky toho, že tyto jednostranné a opožděně přicházející návrty ministerstva zemědělství na řešení zemědělské krise padají jeden za druhým pod stůl. A krise se řeší jinak v rámci celého života hospodářského, jak ani jinak býti nemohlo. Snad každý to pochopil, jen ne naše ministerstvo zemědělství, které svůj úkol a své poslání chápe vždy jen s hlediska politického agrarismu a ne s hlediska skutečných zájmů drobného venkovského člověka.

Musíme trvati na tom, aby z politiky ministerstva zemědělství zmizelo všechno stranictví. Kam toto stranictví vede, ukazuje současný stav na př. zemědělského školství. Zemědělské školství je u nás na 100 % zpolitisováno a nedivte se potom, že zemědělské školy zejí prázdnotou. Není potřebí o tom přinášeti mnoho dokladů. Nedávno psal o tom jeden z orgánů koalovaných stran >Právo<, časopis Lidové strany, který velmi správně domáhal se toho, aby zemědělské školství vyňato bylo z kompetence ministerstva zemědělství a dáno tam, kam patří svou povahou, do kompetence ministerstva školství a národní osvěty.

Kvitujeme s povděkem, že praktický život.drobného zemědělce všímá si dnes a chápe význam meliorace půdy. Meliorační ruch rozvíjí se u nás dobře a zdůrazňujeme, že je potřebí mu pomáhali. Voláme proto po urychleném vydání zákona o vodohospodářském fondu melioračním.

Reklamuji dále stručně urychlené zaknihování půdy z přídělu pozemkové reformy. Bylo-li nedávno konstatováno, že máme sotva 9 % zaknihovaných drobných přídělů, je to číslo úžasně nízké a musí býti učiněna všechna opatření, aby zaknihování přidělené půdy pokračovalo u nás co nejrychleji. Rádi konstatujeme, že se již upustilo nadobro od plánů knihování prozatímního a že zaknihování bude se prováděti definitivně. Hájili jsme toto stanovisko od počátku.

Končím své vývody s přáním, aby linie hospodářského podnikání v našem státě v průmyslu jako v zemědělství dostala se na takové koleje, aby producent jako konsument měl zajištěnu ochranu a stabilitu svých zájmů, abychom politickou demokracii, v jejímž jménu je budován tento stát podepřeli zdravou a silnou demokracií hospodářskou a sociální.

Sociální demokracie v důvěře v tento vývoj naší hospodářské politiky a v zájmu všeho pracujícího lidu bude hlasovati pro státní rozpočet. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Adolf Scholz.

Sen. Ad. Scholz (německy): Nejen právem, nýbrž povinností každého člena parlamentu jest. aby studoval a prozkoumával státní rozpočet, poněvadž přece při tom jde o blaho našich voličů, ba všech obyvatelů státu. Dlužno přesně zkoumati, a to právě nyní v této hospodářské krisi, zdali příjmy, které se hlavně skládají z daňových peněz, životní mízu poplatníků nejen zasahují, nýbrž přímo stravují. Jestliže dnes skutečně všichni poplatníci, v čele pan ministr financí sám, jsou za jedno v tom, že různé druhy daní přesahují naše síly, že zcela vážně dlužno pomýšleti na jejich snížení, poněvadž poplatníci pod jejich tíhou klesají, pak musíme s největší pečlivostí zkoumati každou položku výdajů, aby stát daněmi a dávkami, za největších obětí placenými, neplýtval, anebo je lehkomyslně nevydával. Moje strana je ve vládě, to však nikterak neznamená, že bychom nechtěli prováděti nižádnou kritiku o tom, co se nám nelíbí. Kritika neznamená přece negaci, nýbrž snahu přivoditi zlepšení jednotlivých poměrů. Posuzuji rozpočet se stanoviska člověka střízlivě myslícího, s přírodou srostlého, a domnívám se, že svými vývody projevím myšlenky a přání svého selského voličstva. Mezi příjmy figurují na prvním místě cla a daně, s příjmení daleko přes 7 miliard korun. Jen za nejtěžšího tlaku bylo lze sehnati tuto obrovskou sumu, a je prokázáno, že jsou v tom obsaženy tisíce zničených existencí. Nápadně malou naproti tomu zdá se nám zemědělcům částka 30 milionů, které bylo dosaženo jako zisku z výtěžku všech státních statků a státních lesů. Měříme-li stejnou měrou, jakou finanční úřady oceňují zemědělce, musily by správy státních statků vykazovati buď dvojnásobnou částku, anebo je tím nejlépe prokázáno, že zemědělec je daněmi přetížen a že jen ze svého kmenového jmění může platiti státní dávky. Mezi zemědělcem a finanční správou trvá vysilující boj, ve kterém zemědělec jako slabší strana vždy musí podlehnouti. Ze světové války však máme zkušenost, že v boji zemdlí nejen poražený, nýbrž také vítěz. Není tudíž nikterak v zájmu státu, když se stát a poplatník navzájem potírají, místo aby společnou prací přispívali k rozkvětu. A celému tomu boji lze se snadno vyhnouti. Převážné většině zemědělců je následkem denní tělesné únavy naprosto nemožno vésti přesné knihy o každém vydaném a přijatém halíři se všemi doklady. Lze snad nalézti zde východisko, aby se všem vyhovělo. Což pak je potřebí, aby každý vysoký a nejvyšší státní úředník dostával svou odměnu v hotových penězích? Dnes, po pozemkové reformě, kdy stát převedl tolik půdy do svého majetku, mohla by se beze všeho panu ministrovi financí i jeho nejvyšším úředníkům místo peněz odevzdati půda k užívání v té výměře, jak to odpovídá vyplácenému služnému, a to podle ocenění, jaké finanční správa provádí vůči sedlákům samým. Kontrolou, aby tito pánové svěřený statek nevyplenili, bylo by pověřiti čelné organisace zemědělské. Neříkám to snad ze zlomyslnosti proti panu ministru financí, co by mně také nikdy ani ve snu nenapadlo, nýbrž jedině proto, poněvadž vidím, že je o zemědělství jednostranně informován. Také pan ministr zásobování, dokud tento přežilý úřad ještě bude zachován, měl by ku blánu obyvatelstva studovati zásobování takřka na vlastním těle. Mohl by pak ještě lépe prokázati,-které kruhy provádějí lichvu a falšování potravin. Tímto hospodařením nebylo by potřebí odníti jejich drahocenné síly dotyčným úřadům. Nesčíslněkrát jsem intervenoval stran přeložení jediného syna nemocné vdovy, která nemohla ani trochu dohlížeti na svůj majetek, do náhradní zálohy. Byl jsem pokaždé zamítnut, poněvadž prý majetek snese správce.