Také majetky podle ministerských platů musily by podle toho snésti stokrát více správců, dozorců atd. Veškeré zemědělství uznalo by bez reptání daňovou základnu, kterou by finanční úředníci ze svěřených polí vyhospodařili. Všechny rekursy by přestaly, potřebovali bychom sotva polovinu úředníků a dosáhli bychom míru a svornosti ku blahu veškerého obyvatelstva. Nežertuji, nýbrž prosím zcela vážně, aby při sestavování příštího rozpočtu vzat byl můj problém v úvahu.

Chci se na různých rozpočtových kapitolách pokusiti o důkaz, zdali se snad při sestavení rozpočtu nepostupovalo lehkomyslně a marnotratně. Prvá položka je položka pana presidenta, jeho osobní výdaje činí 3 miliony. Každý, kdo zná skromnost, humanismus pana presidenta, bude věděti, že on pro svoji osobu z toho použije nejméně, nýbrž že se snaží pomáhati tam, kde se dostaví nouze, bída a neštěstí. Pro kancelář, stavební správu hradu, jakož i pro Lány potřebuje se po srážce příjmů ještě asi 14 milionů. V této sumě projevuje se nespokojenost mnohých jeho spoluobčanů, kteří mnohými tisíci žádostí o milost zatěžují jeho kanceláře a prosí ho a doufají v jeho pomoc. Druhou kapitolou je parlament. Pro poslance a senátory s přídavky pro předsedy a místopředsedy je v rozpočtu 36¹/₂ milionu. O tom, zdali tato suma je příliš mnoho za naši práci, nemáme rozhodovati my, nýbrž naši voličové. (Výkřiky [německy]: Tak jest!) Dlužno však konstatovati, že se nám strhuje 900.000 Kč na jízdní lístky, 350.000 Kč na daně, dále pro úmrtní fond, pro udržování klubovních kanceláří a jednotlivých stran takové obnosy, takže každý člen parlamentu dostává měsíčně vyplaceno jen 3-4 tisíce Kč. Vezmeme-li v úvaha všechny jeho jízdy, výdaje na porto, jeho stálý pobyt mimo bydliště, uzná každý rozumný člověk, že se zde jedná spíše o čestný úřad nežli o úřad, který přináší zisk. Ostatní parlamentní aparát stojí ročně 15 milionů. Mezi.všemi úředníky a zaměstnanci nenalézá se s výjimkou stenografů ani jediný Němec. Češi stěžují si často do útisku, kterému byli vydáni za Rakouska. Jak bychom byli rádi, kdybychom zde nebyli utiskováni desateronásobně. Dostáváme spoustu brožur, statistik, zákonů dokonce i jiných států, jsme tím přímo zaplavováni; o to však nestojíme, nýbrž stojíme o to, abychom.konečně dostávali osnovy zákonů a důvodové zprávy v německém jazyce. Jsme-li nuceni žíti v tomto státě, bylo by nesmyslné, kdybychom mu chtěli působiti škodu a tak řezati do vlastního masa. K jeho a ke svému prospěchu bychom však mohli pracovati, kdybychom předlohy dostávali v německém jazyce. Předsednictvo senátu zdá se, že nám chce v této příčině vycházeti vstříc. Doufejme, že v nejbližší době docíleno bude o tom dohody také s předsednictvem poslanecké sněmovny. Že bylo dosud zástupcům 3¹/₂ milionu obyvatel znemožňováno dáti své schopnosti do služeb zákonodárství, je hanba, která zasluhuje, aby byla přibita na pranýř. Co bylo možno u zemského zastupitelstva hned po jeho ustavení, musí se státi možným také zde, tím spíše, že se zde projednávají věci mnohem závažnější.

Předsednictvo ministerské rady potřebuje asi 48 milionů a stoupl tento výdaj oproti roku loňskému o 15 milionů. Ministerský předseda dostává plat 200.830 Kč. Osobní a věcné výdaje činí 5,649.000 Kč. Je-li pro nás nápadnou již položka pro zpravodajskou službu ve výší 1,760.000 Kč, pak působí to pro každého státního občana přímo odpuzujícím způsobem, když následující položka 12 milionů, která je zařaděna pod nenápadným titulem >Nepředvídané výdaje< jest úplně k disposici pana ministerského předsedy, tím více podivuhodnější, že sice kontrolní úřady jsou oprávněny přezkoumávati všechny výdaje, každou nadaci, každý fond, že však těmito miliony může pan ministerský předseda nakládati volně podle vlastního uvážení. Takového něco nesmí se díti v demokratickém státě. Vydává-li se tato suma správným způsobem, nepotřebuje se nikdo, nejméně dočasný ministerský předseda, obávati toho, aby kladl počet. Pro položku, která nesnese veřejnosti, která se ponechává vůli jednotlivce, kde se nikdy nedozvíme, zdali se těchto milionů nepoužije přímo k utiskování našeho Němectva, je věru příliš žádati od nás, abychom se o to zasazovali. Nevypadá to přímo jako výsměch, když následující položka 180.000 Kč určena je k provádění úsporných opatření ve veřejné správě, když se před tím poukazují k výdaji miliony bez vyúčtování?

Přímo pobuřujícím způsobem působí na každého poplatníka kapitola ministerstva věcí zahraničních. Stanoví se přece pro to obrovská suma 167,570.000 Kč. Díváme-li se na náš malý stát, můžeme konstatovati, že nás ve velikášství nepředstihuje žádný stát na světě. Že se vydáváním této obrovské sumy nedožijeme žádného prospěchu, nýbrž jen škody a blamáže, dokázala konference v Haagu. Proč by také neměl býti k největším platům oproti jiným nástupnickým státům nucen stát, který svým procovským vystupováním budí zdání, že je nesmírně bohat? Ministr věcí zahraničních je ministr druhé třídy. Má plat 187.500 Kč. Vydržování 37 vyslanectví a 180 konsulátů, které máme v cizině, s representačními výlohami ministerstva nesnášejí se s všeobecnou tísní obyvatelstva nižádným způsobem. Veškeren ostatní svět není zajisté přesvědčen o důležitosti našeho státu tou měrou, jako naši držitelé moci, a vidíme zde také mnohem méně cizích vyslanectví a konsulátů, nežli my jich udržujeme s těžkým nákladem v cizině. Jestliže jsem byl nespokojen již s disposíčním fondem pana ministerského předsedy v částce 12 milionů, pak není to nic proti zjevnému a skrytému disposíčnímu fondu ministra věcí zahraničních, který činí prosím celých 37,700.000 Kč. Zdravý lidský rozum musí nám raditi, abychom se co nejostřeji ohradili proti takovémuto plýtvání veřejnými penězi.

Nejneplodnější položkou v našem, rozpočtu je potřeba ministerstva národní obrany v závratné výši 1.400 milionů Kč, k tomu 310 milionů Kč ozbrojovací fond. Tu je věru potřebí vyjmouti několik cifer. Tento ministr jako všichni další bére plat 133.330 Kč. Veškeří gážisté berou plat 406,700.000 Kč. Žold v naturaliích pro mužstvo vyžaduje stejný obnos. Pro zemědělství tísnivé, ba přímo metlou jsou ročně se opakující manévry, pro které zařaděna je suma 55,476.000 Kč. V horách, v době nejdůležitějších žňových prací, v měsíci září, kde nám schází každá hodina, jsme po celé dny zdržováni, musíme naše potahy, které v té době nejnutněji potřebujeme, často ještě na celé dny posílati na přípřež. Za to dostáváme odměnu tak nepatrnou, takže, nabídneme-li celou odměnu za přípřež kočímu jako zpropitné, musíme riskovati, že nám to hodí před nohy. Naši mladí zemědělci musí právě v té době, většinou narukovati jako záložníci a při tom se může státi, že se pro nedostatek pracovních sil sklizeň doma zkazí. V pravdě nejsou manévry, které dnes nikdo nemůže označiti jako výcvik pro příští válku, ježto se tato bude pohybovati ve zcela jiných kolejích, ničím jiným, nežli dětskou hračkou pro velké. Vytknouti musíme výdaj 2,993.000 Kč, který je zařaděn pro francouzskou vojenskou misi jakožto kontrolní orgán našeho vojska. Je to pokoření, ukazuje se tím, že nejsme samostatní, nýbrž že jsme přes své velikášství vasalským státem, odvislým od milosti a nemilosti Francie. Řekl jsem, že celá výdajová položka je neplodná, neboť budoucí válka bude rozhodnuta nikoli na zemi, nikoli pěchotou, jízdou nebo dělostřelectvem, nýbrž výhradně ve vzduchu chemií. Jestliže přes to vydržujeme takovouto pozemní moc, nemůže to platiti vnějšímu, nýbrž vnitřnímu nepříteli. Kdo však může býti brán v úvahu jako vnitřní nepřítel! Menšinové národy a komunisté? Tento strach byl by úplně bezdůvodný, kdyby se prve jmenovaným dostalo národnostní rovnoprávnosti a úcty, kdežto komunismus přestal by existovati, kdyby se lidu místo takovýchto zbytečných výdajů zabezpečila práce a výdělek. S asi 2.000 miliony bylo by lze získati lid ve všech vrstvách spokojený. Postupové poměry nezdají se býti u této nejméně zdravé a nejvíce kritisované položky býti nejhorší. Kdežto ve starém Rakousku hodnost nadporučíka vykazovala největší stav, může si Československo dovoliti, že má nejvíce štábních kapitánů. Při tom nepřijde, jak to v posledním čase stálo v novinách, na 400 mužů, ale přece již na nepatrný počet 950 mužů jeden generál. Na 5¹/₂ mužů připadne již jeden důstojník anebo rotmistr a tu ještě nemůže býti řeči o zavedení jednoroční služební doby, poněvadž prý máme málo rotmistrů. Jak často musí býti učitel hotov se 60 malými dětmi, kdežto pro 5 dospělých rozumných vojáků je jeden cvičitel příliš málo. Dlužno zde vzíti v úvahu, že mimo 18.735 důstojníků, praporčíků a rotmistrů máme ještě 5.140 déle sloužících závodčích, desátníků a svobodníků, takže na 3¹/₂ muže přijde již jedna déle sloužící šarže. Máme jednu třetinu šarží a dvě třetiny vojáků. Důstojníci nesmějí si, což se považuje za samozřejmé, odvažovat mysliti německy, ba dokonce v soukromém styku smějí sice používati všech jazyků, jenom ne jazyka druhé nejsilnější národnosti, ani šeptem. Zdali takovýmito výnosy bude lze povznésti lásku a důvěru k tomuto státu, o tom musím pochybovati. Dotaz mého kolegy Kahlera, podaný v této příčině ve výboru, nebyl dosud vyřízen, a jsme zvědavi, co pan ministr na to odpoví. Je-li zde úmysl vymýtiti u vojska naprosto všechno německé, proč potom se vlastně ještě odvádějí naši synové? Tu mělo by se také od toho upustiti a ušetřiti je. My bychom se tím necítili uraženi.

Ministerstvo vnitra vyžaduje sumu 691,313.000 Kč. Při tom je nám ihned nápadno, že větší polovina, a to 441,146.000 Kč je určena pro četnictvo a policii. To přece vypadá tak, jako kdyby tento stát byl zrovna státem zločinců. Při tom vidíme, že se krádeže, loupeže, vraždy, vloupání do pokladen rok od roku množí, a určíme-li dvojnásobnou sumu, nezabráníme tomuto zlu. Zde pomůže jedině okamžité odvrácení od nemístného zasněného humanismu a nejpřísnější trestání zločinců. Aby jen umožněno bylo přelíčení s králem lupičů, aby nemohl býti od svých soudruhů osvobozen a unesen, musí se v Olomouci svolávati nebe a peklo. A trest obnáší 22 měsíců při celé litanii dřívějších trestů, kdežto se ve svobodné severní Americe sebe menší krádež při jen třech předběžných trestech bez milosrdenství trestá doživotním žalářem. Tresty u nás ukládané jsou jen k tomu, aby pěstovaly zločinnost, aby odměňovaly zločince. Neboť nikoli zločinec, nýbrž poškozený je stále ve větším nebezpečí, že bude přísně potrestán. Jen jeden příklad: když při nějaké krádeži okradený, jenž má určíte podezření, na svoji odpovědnost dá provésti domovní prohlídku, zloděj však byl tak chytrý, že ukradené věci neschoval doma, nýbrž někde jinde, vydává se okradený v nebezpečí, že mimo svoji škodu dostane ještě 6 měsíců žaláře. V témže nebezpečí nalézá se také četník, který bez přímého důkazu, i když podezření je sebe větší, provede domovní prohlídku.

Dalším nesmyslným výdajem je nesmyslné plýtvání tiskopisy. Tak koná se letos na jaře klasifikace koní. Každý majitel koně obdrží tiskopis, který je veliký jako půl předsednického stolu. Na tomto tiskopise je 40 řádek a musí na tomto nepohodlném tiskopise každý majitel vyplniti jen jedinou řádku. Jsem 40 roků ve veřejných službách. V této době bylo alespoň desetkrát ohlašováno zjednodušení správy. Služba se však nezjednodušila, nýbrž naopak alespoň zdesateronásobnila.

Ministerstvo spravedlnosti vyžaduje 305 milionů. Při tom víme, že jsou stížnosti do přetížení službou, ba že soudcové téměř klesají pod tíhou uložené agendy. Také zde mohlo by jen zostření trestního řádu zjednati nápravu. Každý poctivý rozšafný občan, je dnes skoro blbec, každý darebák a podvodník gentleman. Nejvyšší justice v tomto státě není zajisté pamětliva pravdivých slov, která znějí: Justitia regnorum fundamentům. My Němci ztratili jsme v ni všechnu víru, neboť víme a musíme konstatovati, že národnost u ní platí více nežli smysl pro spravedlnost. Ministerstvo unifikací vyžaduje něco přes 2 miliony, není to velká suma, ale mělo již ve 12 letech býti možno provésti zjednodušení v zákonodárství, když na druhé straně vytvořeny byly zákony, jejichž neprovádění se prokázalo býti dobrodiním.

Ministerstvo školství a národní osvěty vykazuje potřebu asi 956 milionů; v této příčině poslanec mého volebního kraje František Hodina v rozpočtové debatě v poslanecké sněmovně nezvratně objasnil škody, jež se německému lidu vědomě a systematicky působí potlačováním jeho školství a odcizováním jeho dětí. Odporuje přece projednávání školských záležitostí přímo ústavě, sjednané na základě mírové smlouvy St. Germainské. Všeobecně vidíme, že tu je příliš mnoho středních škol, hlavně českých středních škol, které vychovávají tolik duševního proletariátu, který, ježto nemůže býti umístěn, znamená obrovské nebezpečí pro stát. Na druhé straně jsou mnohé obory vyšší vědy Němcům dosud odňaty. Co se provádí ve věcech menšinových škol, přesahuje všechny hranice. Každý uznalý Čech je dnes již sám nad tím rozhořčen, že se pro 3 nebo 4 děti zřizují milionové stavby, kdežto na druhé straně pro potřebné veřejné školy není zde haléře, obce se zakrvácejí vnucenými nutnými stavbami škol. Máme dnes ministra vyučování, jenž je příslušníkem mezinárodní strany, která domněle smiřuje národy. Místo abychom z jeho úst slyšeli spravedlivou objektivnost, slyšeli jsme, že přízrak menšinových škol nemá býti zmenšen, nýbrž dokonce ještě rozšířen. Má-li to někdo jako zástupce lidu na mysli, mohl by se přece z toho zblázniti, jak se hospodaří s našimi daňovými penězi, trpkou prací vydělanými, jak se jich používá k naší škodě. Není-li zde útočného úmyslu, což pan ministr vyučování popírá, musí choditi se zavázanýma očima a hluchýma ušima. Vypadá to tak, jako kdyby se nám chtěl přímo vysmívati. Jestliže si uvědomím obžaloby, které přednesl kolega Stöhr v zahraničním výboru, zdá se mi to býti největším zločinem, snaží-li se kdo všemi prostředky uloupiti nám již duši našeho největšího pokladu, našich malých dětí. Něco takového mělo by býti podle mezinárodního práva, nemá-li se nám vzíti víra v jakékoli právo, trestáno nejpřísnějšími tresty, alespoň káznicí.

Nejsmutnější kapitolou v letošním rozpočtu je ministerstvo zemědělství. Ačkoli všechny politické strany jsou přesvědčeny o zemědělské tísni, ačkoli i nejprudší odpůrci zemědělství považují zvláštní podporu vybudováním ve všech odvětvích za krajně nutnou, jeho výdaje místo rozmnožení se ještě zkracují. Projevuje-li se umění ministra financí takovým způsobem, že se nejpotřebnějším, nejvíc utiskovaným stahuje kůže úplně s těla, musíme se za takové vědomosti pěkně poděkovati. Výplata povolených obnosů na meliorace, vodovody atd., se věčně protahuje, takže často teprve po letech dojde k vyrovnání, a to v době, kdy zúročení půjček skoro přesahuje nynější subvenci. Poměry v Rusku zajisté budí soucit veškerého světa, největšího politování hodní jsou však zajisté němečtí sedláci v Rusku. Pochybuji však velice, zdali z těch 5 milionů pro ruskou pomocnou akci použito bude jen jediné koruny pro ruské Němce. Proč tato položka musí státi právě pod >zemědělstvím<, nemohu pochopiti.

Daří-li se zemědělství již všeobecně špatně, pak stojí pěstitelé lnu v horách přímo před zkázou. Zde musíme letos nečinně přihlížeti k tomu, jak následkem toho, že ochranné clo roku 1926 nevstoupilo v platnost, zdejší prádelny pěstitele lnu přímo bojkotují. Neboť ačkoli tuzemské prádelny spotřebují třikráte tolik, co se zde vyrobí lnu, hradí svou potřebu v sovětském Rusku, kdežto zdejší, při nejmenším stejně hodnotný len zůstává ležeti neprodaný. Musíme se dočkati toho, že prádelny jsou nepřístupny všem přednášeným rozumovým důvodům pro zlepšení svého a našeho postavení, ba že postupují tak, že by bylo nutno zrušiti tento obor výroby, ve kterém u zemědělství nalézá výdělek alespoň 60.000 dělníků, nebude-li v připravovaném zákoně o ochranném clu len chráněn takovým způsobem, že by prádelny byly nuceny nakupovati domácí len. Musím zde také zdůrazniti, že by prádelny nebyly tím nikterak zatíženy, nýbrž že by naopak jejich průmysl byl postaven na reelní podklad.

Jako jediný prostředek, zachrániti zadlužené horské zemědělství před zhroucením, uvádí se dnes přeměna obilnářství v luční hospodářství. Nejvýznačnější národní hospodáři jsou v tom za jedno. Měli bychom míti za to, že pečlivá vláda bude těmto námětům přístupná. Shledáváme však, že výdaje pro luční hospodářství, které před 5 lety činily 5 mil. Kč, nebyly zvýšeny na desateronásobek, nýbrž sníženy na 2.8 mil. Kč. Že s takovýmto minimálním obnosem, nelze nic poříditi, je samo sebou zřejmé. Žádati od zadluženého zemědělství přeměnu bez státní pomoci, je nemyslitelno, znamenalo by vydati toto hospodářství vědomě všanc zkáze. Zde doufáme, že |e příští rozpočet, přizpůsobí našemu přání a potřebám obyvatelstva.

Nejtemnější kapitolou, která se obává jakéhokoli bližšího ohledání, je pozemkový úřad. Ještě po staletích bude zde provedená pozemková reforma označována nikoli jako slavný čin, nýbrž jako skvrna v dějinách českého národa. Jestliže Němcům byl majetek přímo odňat a Němci vydáni všanc komukoli, jak přijde lid vůbec k tomu, že miliardové hodnoty mohly býti darovány jednotlivcům a že ostatní úpí pod nejtěžším břemenem daňovým? Když vešlo ve známost, jaké máme platiti reparace, objevil se v některých novinách návrh, aby tento dluh zapraven byl z veliké sbírky celého národa. Pravím, že by bylo čestnou povinností těch, kdož byli obdarováni půdou, aby sebrali potřebné miliony a položili je na oltář státu. Tím by dokázali, že to nebyla lakota, aby nabyli půdy, jak se všeobecně říká, nýbrž jedině národní idealismus.

Nejbližší kapitolou je ministerstvo sociální péče s 824 miliony. Díváme-li se na výdaje pro válečné poškozence, vidíme, že naši invalidé mezi všemi státy živoří způsobem největšího politování hodným. Vidíme-li, jak sta milionů neblahým způsobem byla promrhána, je to proti každému lidskému cítění, musíme-li se dívati na to, že by v tomto statě nejraději nechali bídně živořiti a hladem zemříti ty, kdož za největších obětí odvraceli jeviště války od našich hranic. Nemocní a choří odstrkují se stranou, zůstávají nepovšimnuti, zdravým, silným snaží se prodloužiti a zvýšiti podporu v nezaměstnanosti. Nejsem proti tomu, aby otec rodiny, který nemaje práce octl se se ženou a s dítětem v nouzi a bídě, dostal podporu, dělník, u kterého přece je těžko možné, aby změnil své povolání. Rozhodně však jsem proti tomu, aby se podporovali dělníci do 21. roku věku, kteří se mohou v případě nouze uchopiti každé práce, kteří mohou ještě lehko změniti své povolání. V historických zemích stydí se skoro každý dělník vstoupiti do práce při zemědělství. Vidíme obrácený poměr jako při vypisování míst ve státní službě. Tam ucházejí se o každé volné místo sta čekatelů, kdežto u selského stavu běhá sto zemědělců za každým čeledínem, kterého lze dostati. Většinou jsou poukázáni na slovenské a podkarpatské pracovní síly, pro zdejší lidi je to příliš ponižující sloužiti u sedláka. Kravský hnůj a močůvka jsou zajisté pro jejich nosy, které potřebují voňavky, nesnesitelné. Když již podpora v nezaměstnanosti, tedy v naturaliích a potravinách! Není přípustno dusiti se téměř v nynějším přebytku výroby, a na druhé straně vydávati peníze, kdy v nynější lehkomyslné době není jistoty, zdali se těchto peněz použije také k nákupu nutných potravin pro rodinu.

Následek výsledku voleb projevil se v oživení ministerstva zásobování, považovaného od let za zbytečné, nalézajícího se v likvidaci. Doufejme, že bude také hledati lichváře a falšovatele potravin tam, kde by je skutečně bylo lze nalézti. Není právem právo, nýbrž moc obsahuje všechno právo, to víme nejlépe zde, neboť u kapitol, kde byla naléhavá nutnost zvýšení rozpočtu, byly provedeny škrty, kdežto zde byly beze všeho přidány 4 miliony.

Po 12letém trvání republiky zdá se, že si někdo vzpomněl na to, že nejvyšším statkem každého člověka jest jeho zdraví. Těší nás, že můžeme konstatovati, že to byl právě ministr naší strany, který ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy probudil z jeho spánku šípkové Růženky a že toto ministerstvo pod jeho vedením slibuje se státi tím, čím mělo. býti již od svého počátku. Bohužel jako při všech nutnostech zapomíná se také zde na nejnutnější úhradu.

U ministerstva obchodu, průmyslu a živností shledáváme, že se sice pro podporu vývozního průmyslu, cizinecký ruch, nájemné za mořské přístavy, podporu plavby po řekách a na moři stanoví výdaje, že však nejméně toho zbývá na podporu malých živností. Naše celá obchodní politika je loupeží, která směřuje na kapsy převážné většiny domácího obyvatelstva.- Ačkoli se možnost vývozu přes veliké oběti rok od roku zmenšuje, ačkoli každý stát se dnes osamostatňuje, příštipkuje se dále na starých kolejích. Cizina může nás nerušené zaplavovati zemědělskými výrobky. Pšenice musí se dovážeti z Ameriky a z Maďarska, dobytek z Polska, Rumunska a Jugoslávie, rostlinné tuky místo másla z Afriky a Asie, víno z Itálie a Španělska; zelenina, která u nás hnije po celých Vagónech a musí se zaorávati, musí za půl roku později přicházeti v čerstvém stavu z jihu, aby vyhověla nejjemnějším jazýčkům; brambory za 2 Kč za 1 kg v květnu a červnu nejsou nikomu příliš drahé, domácí zboží nelze prodati za 15 hal. 1 kg ve velkém. Chmel přichází přes zdejší nadvýrobu z Balkánu. Zdravé trvalé plátno muselo zmizeti, aby učinilo místo cizímu umělému hedvábí, bavlně a damašku. Tyto oběti pro náš průmysl jsou však ještě menším dílem, víme přece, že se většina našeho vývozního zboží na úkor zdejšího obyvatelstva prodává v cizině o 200 % levněji nežli u nás. Právě tak, jako se to má s naším cukrem, který se vyváží za 1,25 Kč, kdežto my platíme přes 6 Kč, má se to s veškerým textilním zbožím a se stroji. Že takovouto obchodní politiku nelze udržeti, že se musí dostaviti konec spojený s hrůzou, je tak jisté jako amen v otčenáši. Přes to víme, že se kupní síla nejjistějšího a nejlepšího odběratele, domácího zemědělství, zeslabuje, že se však cizině poskytují nadměrné výhody.

Přicházím dále k ministerstvu veřejných prací. Zde musím se zadostučiněním konstatovati, že se obzvláště v předešlé vládě velmi dobře osvědčila naše součinnost v silničním fondu, neboř mohli jsme viděti, že se naše močálovité silnice zlepšily a že zvýšení silničního fondu naprosto není nemístné.

U pošt a telegrafů, jakož i u železnic jde prý o obchodní podniky, mohly by státu přinášeti obrovský zisk, potřebují však své miliardové příjmy samy, což přispělo velice k tomu, že předčasně a bezdůvodně byly pensionovány tisíce nejlepších dělníků a úředníků, poněvadž byli příslušníky německé národnosti. To ví každý, nikdo však si netroufá to přiznati.

Přicházím k všeobecné pokladní zprávě. Je samozřejmé, že se veškerých úspor používá k amortisaci státního dluhu a že se tím naší měně dostává opory. Podíváme-li se na výdaje trochu přesněji, vidíme, že se používá 4 miliard na osobní a 5 miliard na věcné náklady. S osobními výdaji zemí a okresů je potřebí asi 7.200 milionů pro platy a při tom panuje mezi úřednictvem největší nespokojenost, žádá se 13. měsíční služné, k čemuž samotnému bylo by potřebí 600 milionů. Je toho nezbytně potřebí, ba není žádného jiného prostředku a žádného jiného východiska, nežli neustálé zvyšování? Musí býti stále na denním pořádku licitace o zvýšení služného mezi jednotlivými skupinami, 'poněvadž přece také zaměstnanci zemí a okresů, jakož i obcí budou žádati 13. měsíční služné? Nelze možnost vystačiti hledati na jiný způsob? Není do nebe volající, vidíme-li na jedné straně přehnaný přepych, přesycení požitky všeho druhu, které dnes zachvacuje všechny stavy, a když na druhé straně nepřestává lkáni a bědování? Nemusíme se jako lidová vláda styděti, že despotové, diktátoři, samovládci povznášejí upadající národ, takže celý svět nad tím žasne, kdežto my k tomu přihlížíme, navzájem se jako národnosti a jednotlivé stavy vždy více pohlcujeme, a vysoko stojící národové stále více propadají korupci, změkčilosti, hříšnosti a nepřirozenosti. Zde by bylo dlužno nasaditi páku: rázný konec se zvyšováním výdajů, zmenšení, zjednodušení, kde to jen možno! Chceme-li vybudování a nikoli zkázu státu a jeho stavů, pak musíme si v rozpočtu příštího roku vzíti k srdci ponaučení z letošní rozpočtové debaty.

Jaké stanovisko zaujímáme jako Němci, jaké stanovisko jako obyvatelé venkova k tomuto rozpočtu? Jako Němci nemůžeme míti žádné lásky ke státu, ve kterém se naše národní zájmy šlapou nohama. Jako zemědělcům, kteří jsou zvyklí skromnosti, ztrácíme veškerou důvěru, vidíme-li, jak se marnotratně na útraty těžce pracujícího venkovského obyvatelstva vydržuje velikášství, které vyssává a ničí síly lidu.

Po tak těžkých obžalobách bude se leckdo tázati, kterak že ještě hlasujeme pro takovýto rozpočet. Zajisté jen s těžkým srdcem a jen v poznání, že bez naší součinnosti by útisk našeho lidu a mrhání národním jměním byly ještě větší, poněvadž víme, že nelze z dneška na zítřek změniti mentalitu národa, který nejsprostější lží a největším štvaním se strany nesvědomitých podváděčů lidu byl proti nám poštván. Uvažte však, že naše trpělivost musí míti konec.

Slov slyšeli jsme dosti, blíží se poslední hodina, kde buď uvidíme skutky, anebo budeme nuceni se přeorientovati.

Považte přece, že kolo světových dějin se nikdy nezastaví. Skálopevnou je naše naděje, že německý národ bude postaven na sluneční stranu zeměkoule. Pak budeme moci podati stoprocentní důkaz, že vina byla nikoli, jak v prvých letech po převratu pan ministr věcí zahraničních hlásal do celého světa, na naší straně, že byla jedině na vaší straně, ukáže-li se spolužití býti nemožným. (Souhlas a potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr. Fáček.

Sen. dr Fáček: Vážený senáte! Při rozpočtu, o kterém jednáme v této debatě, či snad lépe řečeno, o kterém bychom v prvé řadě měli jednat, vzbuzuje uspokojení ta věc, že rovnováha rozpočtu, ke které jsme se dopracovali již před řadou let, v něm zůstává zachována. A pro naše poplatnictvo zvláště potěšitelné je, že prostředkem k zachování rovnováhy je stabilita rozpočtu. Nezvyšují se podstatně výdaje a následkem toho není také potřebí zvyšovati příjmy zvyšováním nebo zaváděním nových daní. Ovšem některé resorty vykazují vzestup výdajů, ale ten zase je vyvážen jednak přirozeným úbytkem některých výdajů, jako na př. důchodů válečných poškozenců, jednak záslužnými úsporami v jiných resortech, které jsou za to hodný zvláštní pochvaly.

Také dlužno vytknouti jako zajímavou věc, že v úsporách ministerstva vnitra projevuje se již úsporný účinek provedené reorganisace naší veřejné správy.

Značnější zvýšení je v přídělech samosprávným svazkům, které se vykazují v rozpočtu ve zvláštním oddíle mimo ostatní výdaje státní. Ale i tu je zase pro poplatnictvo vzájemná výhoda v tom, že právě těmito příděly a vyrovnávacím fondem, zřízeným ze státních prostředků, bylo umožněno limitování samosprávných přirážek, čímž zase zjednává se poplatnictvu úleva na druhé straně.

Ovšem do naší radosti z přítomného rozpočtu mísí se přece jen už jistá trpkost. Ta naše radost je totiž poněkud kalena jistotou, že v příštích letech nepodaří se nám stabilitu rozpočtu udržeti. Nemůže býti pochybností o tom, že přibudou nám značné výdaje, jednak už uzákoněné, jednak výdaje, o kterých se právě teprve ve vládě a mezi vládními stranami děje dohoda.

Zmiňuji se jen o platech reparačních, které nám přibyly, o zvýšení pensí státním zaměstnancům, zvýšení požitků aktivním státním zaměstnancům, přiznáním aspoň toho minima, kterého se dožadovali, totiž 13tého měsíce platového. Víme dále, že nevyhneme se značnému zvýšení státního přídavku na podporu nezaměstnaných, že pojištěnci a důchodci pensijního pojištění domáhají se právem zlepšení svých pensí započtením svých nepojištěných let, což zase půjde v prvé řadě na účet státu. Finanční situace našich obcí, okresů a zemí bude nezbytně vyžadovati, aby se zvýšil vyrovnávací fond pro tyto samosprávné korporace, a to zase ze státních prostředků. Na obzoru je dále sanace bratrských pokladen, věc také neodkladná. Všecky tyto nové výdaje nemůžeme odmítnout, poněvadž jsou nutný jednak z převzatých závazku, jednak z naléhavé potřeby, jednomyslně uznávané.

Ale můžeme míti důvěru, i když ztratíme v příštím roce stabilitu rozpočtu, i když budou výdaje zvýšeny, že přece jen udržíme jeho rovnováhu. Naše rozpočty vynikají pravdivostí, číslice našich účetních uzávěrek za minulá léta to potvrzují. Ale v jednom směru přece jen lze mluviti o neupřímnosti našich rozpočtů, ovšem o neupřímnosti, která nezasluhuje hany, nýbrž je spíše chvály hodná. V našich rozpočtech rozpočítávají se totiž již po řadu let státní příjmy pod úroveň skutečného výnosu a v tom je značná skrytá reserva. Jestli co utvrzuje nás v této důvěře, je to v prvé řadě optimismus našeho pana ministra financí, který zajisté zná všecky tajnosti našich financí lépe než my a který dnes přece už je ochotnější k povolování nových vydání, patrně proto, že je přesvědčen, že je naše finance snesou.