Právě tak hluboce, jako nedávno předložený zákon o mísení mouky, zasahuje do poměrů nynější předloha o dani z piva. Stanovisko říšského svazu německých společenstev hostinských je proto zajímavé, poněvadž je zde týž názor, jako u okresních úřadů, že není přípustno předpisovati jednotné snížení cen na celé čáře, poněvadž přece zejména maloživnostenské podniky vedeny jsou zcela různě a různost režijních poměrů se nesnáší s tendencí jednotného snížení cen. Jestliže tedy dnes pivo sice nemá býti zdraženo, ale osnova zákona přikročuje k tomu, že zavazuje pivovary, aby na základě zákona platily daně, nemůže se nikdo, kdo rozumně smýšlí, ubrániti názoru, že přirozeně jednou, při stoupající tendenci surovin anebo při změně výrobních poměrů zásada, kterou dnes zákon obsahuje. najednou se objeví jinou a zákon v jeho pojetí stane se úplně ilusorním. (Sen. Böhr (německy): Především bude zabraněno očekávanému zlevnění!) Jistě! Jestliže se dnes berní správa pokouší uložiti na domnělé velké zisky pivovarů vyšší dávky, pak je zde vina zajisté vlastně na pivovarech samotných, poněvadž v pravý čas při levném nákupu chmele a ječmene nezlevnily ceny . Ale nikoli z důvodů zvýšení daně u pivovarského průmyslu máme zájem, nýbrž proto, poněvadž víme, že také ustanoveni vládního návrhu č. 701 nedovede takovýmto snahám zabrániti. Neboť jestliže, jako ve třetí části, § 20, odst. 3, ministr zásobování může v dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností a s ministrem zemědělství na odůvodněnou žádost stran povoliti výjimky ze zákazu zvýšení cen, pak spatřuje se v těchto ustanoveních nebezpečí, že dříve nebo později nákupní ceny u piva následkem tohoto zvýšení daně budou zvýšeny. Podle pozorováni, která byla učiněna v jednotlivých chmelařských územích, nese se snaha těchto kruhů k tomu, aby tržní cena chmele byla zvýšena. Dlužno tedy , jestliže nynější mimořádné záznamy ceny chmele tvoří podklad k zvýšení daně z piva, míti za to, že se tento podklad dříve nebo později změní. Slyšíme zcela zjevně od selských zástupců, že rentabilita zemědělství a nynější hospodářská situace zemědělství všeobecně není růžová. Toto nejapné zasahování vlády, neustálé zneklidňování veškeré výroby v obchodu a průmyslu, není žádným podkladem pro bezpečný rozvoj hospodářských poměrů. Neustálé kolísání dává očekávati, že se věci vyvinou nejen ve formě snížení cen, nastane tím také nepřímo tlak na mzdy, mzdy budou nezadržitelně sníženy a z těchto důvodů jsme proti ustanovení-§ ?0 a žádáme jeho odstranění.
V § 20, odst. 1, se praví: > Vláda je zmocněna učiniti v pivovarském průmysluorganisační opatření, nutná k zamezení nekalých . prostředků při získáváníodbytu piva, jakož i za účelem regulace výroby a odbytu piva. < Vidíte zde zcela jasně, že se především vykonává vliv na volné hospodaření, a my víme, že čím větší je obchod a čím větší je obrat, tím více se také zmenšuje režie. Malé podniky mají vyšší režii a jejich zápas je těžší, poněvadž rentabilita učiněných investicí naprosto nespočívá na rentabilním podkladě. Vidíme, že na jedné straně politické úřady brání jednotným cenám prostřednictvím společenstev, na druhé straně však dělají se zákony, kde se přes takovéto nařízení resp. výnosy anebo vlivy u společenstev zcela jednoduše zase přechází. Je to pochybené počínání, když se vláda zmocňuje, že může učiniti organisační opatření v pivovarském průmyslu, kdy dlužno naléhati na odstranění , nekalé soutěže u těchto společností.
My němečtí národní socialisté poukazovali jsme již v letech 1920, 1921 a 1922 v Národním shromáždění na nebezpečný vývoj kartelů, trustů a pod. a poukazovali jsme již tehdy, když čeští sociální demokraté jako nejsilnější strana zasedali s českými občanskými stranami ve vládě, na nutnost, vystoupiti proti pustému řádění kartelů, trustů a pod. tím, že se vytvoří nejvyšší cenový soud, kde se toto jednání podrobí státní kontrole.
Viděli jsme zcela jasně vývoj od roku 1920 do r. 1925, od r. 1925 do r. 1929 a od r. 1929 do dnešního dne. Mohli jsme již zaznamenati pokles cen. Ale šlo to vždy nejostřeji proti malým hospodářským existencím. Na druhé straně však zapomínalo se patrně na opatření, která byla. nutná v zájmu hospodářství. Víme také, že pivovarský průmysl má kartelové úmluvy a přes zrušení smlouvy na ochranu zákazníků dlužno přece ještě poznamenati, že se zde na celé čáře zachovává jednotná taktika. Z těchto důvodů předložený zákon naprosto nestačí, aby přiměřeně ostře čelil kartelům a pod. Víme však, že také zde jsou ceny piva podstatně různé. Uvádím zde jen některé krajiny ze země Moravskoslezské, na příklad město Brno, a různá místa, kde v cenách piva lze znamenati značný rozdíl.
K bodu 2: > Pivovary a sklady piva nesmějí ode dne účinnosti tohoto zákona až nadalší požadovati při prodeji piva vyšší ceny, než jaké požadovaly až do 1. října1930. < Vidíte, že panuje mínění, že by tento zákon mohl nějak zabrániti zvýšení cen. Ale víme, že při tvoření cen nelze nic diktovati, nýbrž vidíme, že úpadek těch spotřebitelských vrstev, jimž pivovary dodávají, hostinských a hoteliérů - můžeme to lehko zjistiti na konkursech a vyrovnáních - každého dne se projevuje jasněji. Je tudíž logické, že se na druhé straně zvyšuje konto vydání, poněvadž různé pohledávky jeví se pochybnými a nelze jich více dobýti. Můžeme z přirozených úvah o hospodářském vývoji, jakož i o otázce utvoření cen zjistiti, že toto formulování trvale neobstojí. Ale nelze popříti, že dnes větší podnik, který se, přemění na menší podnik, často zabezpečuje větší rentabilitu, a nemůžeme chápati, že se zakazují jednotné ceny a že na druhé straně dochází k jednotným kalkulacím a jednotným redukcím.
K bodu 3: >Výjimky z tohoto zákazu povoluje k odůvodněné žádosti strany po slyšeníveřejných zájmových korporací ministr pro zásobování lidu v dohodě s ministremprůmyslu, obchodu a živností a ministrem zemědělství. < Vidíme tedy, že také tento zákon má jakýsi pojistný ventil a že zde za okolností jsou možny také výjimky. Vidíme dále, že zde naprosto není pevné možnosti, docíliti toho ve formě daně, které by snad bylo potřebí k úhradě státního hospodářství.
K bodu 4: > Pivovary a sklady piva, pak hostinští, výčepníci a jiní prodavačipiva jsou povinni předložiti okresním úřadům k jejich vyzvání veškeré doklady opožadovaných cenách piva. < Je nyní přirozeno, že předložiti je také účty o odběru, koupi a prodeji, nelze však v tak krátkých lhůtách vzniklou režii, která se rozděluje v hostinských živnostech na celý rok, v této formě přepočítati percentuelně na obrat atd. Úřady měly by přece míti na mysli, aby věc projednávaly s jiných hledisek, poněvadž přece bude velmi mnoho malých řemeslníků a malých hostinských, kteří nebudou s to, aby všechno přesně provedly tak, jak by to v zájmu kontroly bylo nutné.
Přicházím nyní k bodům 5, 6, 7 a 8. Zcela značné tresty naznačují na ten způsob zase, kam se zde vlastně směřuje. K ničemu jinému totiž nežli k tomu, aby se hostinské živnosti zase na celé čáře působily potíže. V uvedených bodech se praví: > Kdo jedná proti ustanovením tohotoparagrafu nebo proti opatřením podle něho vydaným, bude potrestán, pokud čin nepodléhápřísnějšímu trestu, okresním úřadem politickým. Pro pivovary a velkosklady pivastanoví se peněžitá pokuta v částce od 1.000 Kč až do 200.000 Kč, pro ostatní prodavače piva v částce od 100 Kč až do 5.000 Kč. Vedletěchto pokut může býti při opětovném činu uložen ještě trest na svobodě, a tou pivovarů a velkoskladů piva až do 6 měsíců, u ostatních prodavačů piva do 14dnů. < Ale víme, že provoz v hostinských živnostech je zcela různý. Dopravu nápojů a pokrmů nelze přece naprosto vytvářeti jednotně. Potřebuji jen připamatovati restaurace, ležící na horách, kde se dovoz děje za nejtěžších okolností a kde je také spojen s velikým nákladem. Vidíme, že zde má býti všechno pod jednou šablonou. Je to nesmysl, chce-li někdo do obchodního života vnášeti nejistotu a volnou dosud živnost na celé čáře šikanovati kontrolou.. Takovýmito brutálními diktáty se obchodní ruch, místo aby se podporoval, jen ubije. Můžeme zde zase jen konstatovati, že způsob, jakým se jedná s obchodem a živnostmi, naprosto nelze označiti za ideál. Tento způsob jen ochromuje a překáží.
Zachováme se ovšem k zákonu o dani z piva odmítavě, poněvadž odporuje hospodářským zásadám.
K další předloze stran zákona o obecních financích mohli bychom přednésti celou řadu úvah. Poukázali jsme již r. 1927 jak v poslanecké sněmovně, tak také v senátě na způsob, jakým se dělal zákon o obecních financích a označili jsme to za povrchní. Varovali jsme také již tehdy veřejně před jeho účinky a poukazovali jsme na velkou katastrofu, která byla vyvolána zákonem o obecních financích. Poněvadž toho nutnost vyžaduje a na výkřik nouze postižených obcí byl zákon nyní novelisován. Dnes leží předloha před námi, neodpovídá však naprosto programovým názorům naší strany, aniž praktickému provádění obecního hospodářství o sobě. Vzpomeňme si, že obce zákonem o obecních financích z r. 1927 všeobecně byly těžce poškozeny. Posl. Schubert poukázal již v poslanecké sněmovně v delší řeči na slabiny tohoto zákona. V senátě stojíme přirozeně na stejném stanovisku, jako v poslanecké sněmovně, a také s tohoto stanoviska musíme předlohu zásadně zamítnouti. (Potlesk.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má dále pan sen. Jílek. Uděluji mu je.
Sen. Jílek: Slavný senáte! Právě dnes projednáváme zákon týkající se samosprávy. Na tento zákon je dosti nářků a stížností. Na jednu věc však žádný z řečníků zde neupozornil, a chci proto na ni upozorniti já. Tímto zákonem měla t. zv. dvojí kolej naší samosprávy splynouti v kolej jednu, ale místo toho dočkali jsme se toho, že vlastně následkem splynutí těch dvou kolejí, t. j. jak státních, tak zemských úřadů, zůstal celý tento provoz státi. Příčina toho byla mnohdy ta, že úředníci, kteří byli dříve u státních úřadů, u bývalého místodržitelství, cítili se dosti povýšenými nad úředníky zemskými, a zemští úředníci od zemské správy, kteří byli v samosprávě dosti zapracovaní, cítili se zase poníženými. A tak jsme viděli hned na začátku, že tato dvojí kolej, která měla harmonicky splynouti v jedno, nesplynula, a tím celý provoz zůstal státi.
Velevážení! Zvláště prvým rokem bylo často velmi divné, jak to vypadalo u zemských úřadů. Obecní rozpočty zůstaly u zemských úřadů často celý rok ležeti, a doposud je celá řada obcí, které na konci roku nemají své rozpočty od zemského úřadu schváleny. Je to vinou, abychom tak řekli, naší nepraktické správy u úřadů. Já to přímo řeknu.
Takovýto rozpočet může býti vyřízen mnohem dříve, ať už je to u okresního nebo zemského úřadu, ale když podle toho našeho zařízení teď máme nějakých 20 oddělení u toho zemského úřadu a takový balík spisů toho obecního rozpočtu, musí projíti všemi těmito odděleními, to se rozumí, v každém tom oddělení se nějaký čas zdrží. Já jsem byl za jednu obec urgovat a zjistilo se, že polovička spisů se z toho rozpočtu ztratila, nežli to došlo na ten konečný úřad. Pak se nedivme, že byly veliké stížnosti jak na zákon, tak i na tu celou správu.
Ale dávám vice vinu praksi úřadů, poněvadž to naše úřadování, řeknu to upřímně, je trochu zdlouhavé, a bylo by potřebí, aby to celé úřadování se zjednodušilo. Když je tam u zemského úřadu referent, který má, finanční otázky na starosti, stačil by na to, aby to vyřídil úplně sám, v tom jednom oddělení aby byly rozpočty vyřízený, a ne aby to běhalo z jednoho oddělení do druhého. Na př. když si vezmete Brno, je to v několika domech, tím přinášením z jednoho domu do druhého se nakonec stane, že se některé spisy zase ztratí.
Právě při této příležitosti chci poukázati, že zákonodárce sám měl dobrý úmysl při dělání tohoto zákona, ale provádění zákona mnohdy ztrpčuje mnohé věci.
Chci při té příležitosti upozorniti ještě na jednu věc. K jedné berní správě přišla deputace, a teď tam spustili na toho úředníka. Jak to je, zákon povídá to a to, a daň je předepsána tak a tak. A víte co řekl ten úředník? Pánové, cožpak myslíte, že my to můžeme udělati podle zákona? My dostaneme předpis, tolik daní musíte vybrat, a konec, zákon nezákon, my to vybrat musíme.
Pánové, když se takhle před lidmi mluví: zákon nezákon, pak je to trochu nemístné, a nesmíme se diviti tomu, že kolikrát ten poplatník se dívá trochu jinak na to, nežli by se díval, kdyby se takhle nemluvilo.
Zmínil jsem se o tom zdlouhavém vyřizování rozpočtu. Pánové, obce mají dnes celou řadu povinností, a zvláště obce městské, taková obecní zastupitelstva a městské rady mají celou řadu povinností, která mají konati. Zákon sice říká, že mají hospodařiti podle rozpočtu z minulého roku, ony podle něho také počítají, jenom že konec konců se škrtá z toho jejich usneseného rozpočtu, takže když jeden rok tam měli schváleno 3 miliony, druhý rok se již schvaluje pouze 2 miliony , a ta obec podle minulého rozpočtu hospodařila ale na konec je zde schodek a čím ho hraditi? Prý musí udělati výpůjčku. A tak vlastně se dělá opak toho, nežli se myslilo, že se na obci ušetří projednávaným zákonem, ale obce se svádí ještě do dělání dluhů a, zvyšování břemen obecních.
Velevážení, ale ještě něco je zde, co trápí a co je pro venkovské obce dosti důležité. Pánové, obcím se vzaly různé daně a příjmy. Podívejte se, vzaly se dávky z motorových vozidel. Tyto dávky vybíraly si obce samy, a když vezmete takové mnohé venkovské město po rozmnožení toho automobilismu na venkově, tento příděl, který to město ročně dostane, nedělá ani tolik, co by si bylo vybralo, kdyby mělo tu dávku z vozidel. Na jedné straně se obcím příjmy vzaly a nic se jim z toho nedává. Druhá věc je ta. My jsme vždy nadávali za Rakouska na Vídeň, že všechny přirážky atd. se stahují do Vídně. U nás to není teď jiné, ono to jde zase do Prahy, všechny průmyslové závody překládají sídla z venkovských měst do Prahy, provozovnu mají na venkovském městě, kdežto sídlo mají zde a část přirážek pak platí Praze, o něž je ochuzeno město tam, kde je sídlo podniku, podnik tam pak nechá staré lidi na pospas, obec je musí vydržovati; ale Praha se o ně pak nepostará. Často se lidé na venkově diví, že Praha, ať je to velké město, má menší přirážky ,než malé obce na venkově. Proč? Poněvadž všechny průmyslové podniky stahují se do Prahy. Zde, jak jsem řekl, bylo to, a ono to bude vždy, ze na ten venkov se zapomíná a stahuje se všechno do velkých měst. Z čeho se pak má na venkově žíti? Právě jak jsem mluvil o dlouhém zdržováni rozpočtu, vítám v nynější předloze to, že úřadům je zde uložena lhůta, do které mají rozpočet vyříditi. Bude potřebí, aby přesně tento zákon se plnil, aby přesně tyto lhůty byly dodržovány, aby obce podle toho také mohly řádně své hospodaření zaříditi. Přídělu okresům i obcím také bude potřebí a musíme na to hleděti, aby všechny příděly byly řádně rozdělovány. Pánové, dnes když se podíváme na naše venkovské silnice, jak vypadají, vidíme, že skutečně není možno na některých jeti vozem, dobytek si tam může nohy polámati. Z peněz, z dotace, kterou země měla dostati na úpravu silnic, zřizují se závodní dráhy, po nichž nikdo nebude jezditi, a z jedné obce do druhé se nemůže s povozem dostati.
Právě proto je potřebí, aby v prvé řadě bylo pamatováno na horské okresy, kde udržování silnic přijde dosti draho, kde při každé menší srážce dešťů atd. jsou silnice vymlety, aby z těchto dotací na úpravu silnic dostalo se jim, nejen, co jim patří, ale aby více na ně pamatováno bylo, než na okresy, kde silnice tolik netrpí. Děje se to ovšem tak, že okresu, který má větší vliv, tomu se dá a nedívá se, potřebuje-li toho nutně. Řeknete-li dnes členu okresního výboru, nebo okresního zastupitelstva, jak vypadají silnice v tom a v tom okresu, odpoví vám, což je smutné: vždyť to, co dostaneme, nám nestačí ani na správní výdaje, z čeho máme pak koupiti štěrk a dát ho rozházet? Nemáme na to peněz. Bude-li to chvíli trvati, budou mnohé naše silnice v horských krajích horší, než polní cesty spojující vesnici s vesnicí.
Upozorňuji tedy právě na ty horské okresy , poněvadž tam přirážky nevynesou nikdy tolik, co okresy potřebují, poněvadž většinou jsou tam chudáci, předpisy nejsou veliké, zámožní poplatníci tam nejsou, jako v krajích úrodných atd. Totéž, jako u těch okresů. děje se u měst.
Je také potřebí dělati rozdíly mezi městy. Jsou města zámožná, která dostanou z fondu, co potřebují, a naproti tomu města, ve kterých je většinou chudina, nedostanou ničeho. Takových je celá řada, a proto je nutno, aby příděly byly správně rozdělovány a pamatovalo se vždycky na obce potřebnější, které nemají dosti svých vlastních prostředků.
Prohlašuji, že naše strana bude pro tento zákon hlasovati, ale prosil bych, aby jak ministerstvo vnitra, tak ministerstvo financí dbalo toho a využilo svého vlivu, aby dotace byly rozděleny správně a pracovalo se k tomu, aby úřadování v našich úřadech bylo zkráceným způsobem prováděno, a ne jako se provádí dosud. (Potlesk.)
Místopředseda dr Heller (zvoní) : Slovo má dále pan sen. Mikulíček.
Sen. Mikuliček: Pánové! Před třemi lety ve více než 50. schůzích rozpočtového výboru poslanecké sněmovny byl zápas o berní reformu, k níž jsme podali, komunistický klub, 1200 opravných návrhů, byl zápas o berní reformu, při které, když byla uskutečněna, byly psány chvalozpěvy na ministra Engliše a všechny jeho pomocníky, jak je to ohromně zázračné dílo, které učiní v povinnostech občana vůči státu pořádek, které uleví těm, kteří nevinně byli postiženi nespravedlivými berněmi, a naopak přitáhne k povinnosti platiti berně státu ty, kteří rafinovanou cestou, až do berní reformy, unikali. My ovšem už v těchto schůzích rozpočtového výboru jsme poukazovali, že otevírají se dokořán dveře rafinovaným společnostem, hlavně akciovým, aby státní berně defraudovaly. Poukazovali jsme na třídní nespravedlnost této berní reformy, která slevovala při daních z příjmů nad 10 mil. o 16 % povinnost daňovou, při daních z tantiem o celých 20 % , z 30 na 10 se to slevilo, ale která na druhé straně zvýšila daň z chudých příbytků dělníku, živnostníku a malorolníku až čtyřnásobkem. (Sen. Kindl: Protidělnická vláda!)
Poukazovali jsme na to, že na druhé straně při horentním zatížení domovních daní všech chudých, ať na venkově, nebo. v městech a předměstích snižuje se daň z lesů, které jsou ze tří čtvrtin v rukou cizácké šlechty, která ani jejich rozměry nezná, poněvadž jenom občas přijde si do těchto lesů na lov zvěře, poukazovali jsme, že tato daň se snížila podle této berní reformy na každých 100 Kč čistého katastrálního výnosu o celých 45 Kč. Vezměte si, prosím, ten ohromný spis, čítající tuším 480 stran, prozkoumejte ho a najdete tam, že místo přímé daně a 400 % přirážek u lesů, což dělá při 22.7% 115 Kč a několik haléřů ze 100 Kč čistého katastrálního výnosu, platí podle berní reformy majitelé lesů 70 Kč. Nejen že se tu s lesy spáchal v zájmu obyvatel - a chcete-li mluviti o zájmu státu, tedy v zájmu státu - zjevný zločin, poněvadž se o vyvlastnění lesů už mluví 12 let, ale stále se ponechávají v rukou jedincům, kteří t. zv. prosvětlovacími pasekami tyto lesy přímo ničí, ale ještě se těmto, kteří ty lesy vykrádají, slevilo na každých 100 Kč čistého katastrálního, výnosu 45 Kč na povinnostech daňových.
Jak jsem začal, chvály plno, genius byl pan ministr financí, vynikající státníci byli všichni ti, kteří proti nám berní reformu protlačili, násilím ji takřka prosadili, byly tu ohromné plány do budoucnosti, republika je prý finančně zajištěna, bude zde prý spravedlivé rozdělení povinností vůči občanstvu atd.
Vážení, co jste se v poslední době už napsali o krachu Stalinovy pětiletky . Ovšem, možná kdy by tam měl Stalin takové poradce, jací vedou finanční politiku tohoto státu, tak už by byl býval zkrachoval hned druhý rok. (Hlas: Poněvadž by to byli vykradli!) Tři roky je to od té doby, co byla tato berní reforma podepsána., a už přicházíte s novelisací spousty zákonů. Přicházíte s novelisací nejen zákonů daňových, ale také zákonů o úpravě financí samosprávných svazků. Už když se zákon o úpravě financí samosprávných svazků projednával, nebyly to hlasy jen z dělnických řad - přec nebudete chtíti někdo tvrdit, že starosta Olomouce dr Fischer, organisovaný národní demokrat, je nějaký příznivec komunistů; nebo zástupce kategorií proletariátu, ať průmyslového nebo zemědělského, a ten, když jsme se náhodou sešli, znal obsah té předlohy a povídá mně: >Ztrácíte tam hlavu, pane poslanče, v té sněmovně.Co myslíte, já mohu přijíti se 200 přirážek, když se bude upravovati rozpočet? < A prosím. Olomouc jest jedním z nejbohatších měst Moravy, má veliký nemovitý majetek. Má tuším 350 úředníků administrativních a správních svého statku a hrozí se tohoto zákona čís. 77 o úpravě financí samosprávných svazků, poněvadž věděl, že to musí zkrachovati.
Dnes tímto zákonem ožebračena je spousta obcí, zadlužena, a co nejhoršího, prosím, národ. který se dává nazývati národem kulturním - a jako o takovém se píše za hranicemi - nemá možnost vybudovati pořádné školní budovy v obcích. To je ten nejhroznější důsledek. Já j sem v obci, kde máme 35.000 Kč základny daňové. Je tam okrouhle 3.000 obyvatel. Zřízení měšťanské školy jsme si vymohli, ale nemůže se na to nijak shrabat. abychom pro ni postavili vhodnou budovu. Máme 2 obecné školy, třídy jsou umístěny jednak v bývalém čtenářském spolku a jednak v hostinci, kde jest jenom severní světlo. Většina dětí, která prošla těmito třídami, má dnes zkažený zrak. Když přijdou takové dny, jako bylo dnes ráno, musí se tam celý den svítiti. A to je péče o budoucí generaci? A co máme dělati, když smíme jenom 200 % přirážek schvalovati obecním rozpočtem a náklad na vhodnou budovu školní by obnášel tři čtvrti až 1 1/2 mil. Kč? Okresní úřad na nás tlačí, že nám sebere občanskou školu, jestli nevybudujeme budovu. Poraďte, pánové, kteří jste spolupůsobili k usnesení zákona č. 77 z r. 1927! Máme vžíti na pomoc nějakého Leciana něho podobné charaktery, aby nám pomohly k penězům? Kde je máme nabrati; když nám nikdo nechce ani půjčiti, poněvadž obec má sice 100 měřic polí a lesů, má také budovy ve vlastnictví, ale ty nemohou býti zvláštní zástavou pro event. půjčku.
A pánové, v jiných místech, jak jsem řekl, máme 35.000 Kč základnu daňovou, ale což horské obce, které mají stejný počet obyvatel, ale základna daňová není 35.000 Kč, nýbrž 4, 5 nebo 6 tisíc Kč, a má na starosti udržování budov pro výchovu školní event. opatření bytu pro řídícího učitele. Byl ,jsem na Kroměřížsku, nemohu si na tuto obec vzpomenout, je to v jedné obci 12 až 13 km od Kroměříže vzdálené, kde postavili školu nákladem asi 800.000 Kč roku 1923. 9 km daleko tam musili voziti cihly , náklad byl ohromný, poměrně drahý. Jenom na to umořování úroku z vypůjčeného obnosu na tuto školu potřebovali 1.700 % obecních přirážek. Usnesli se na tom, platili je rádi, věděli, že to dělají pro své děti. Ale řekněte mi. Zákon tvrdí, že u dluhů starých není omezena přirážka, aby se platila. Ale když se ta obec dostala do této situace po účinnosti tohoto zákona ?
O obecních cestách a silnicích, hanba mluviti. To již nejsme mezi kulturními lidmi, mnohdy by člověk našel lepší cesty v Zakarpatské Ukrajině nežli v mnohých obcích v Čechách anebo na Moravě Vy vidíte ten grandiosní plán, který chválil ministr a jeho pomahači, a za 3 roky jste s tím nahromadě. Tvrdili jste, že neunikne žádný podnikatel, ať je to v tom či onom oboru, žádný bankéř a žádná společnost, a dnes musíme doznávati a dnes sami doznáte tím tiskem 332: Počítali jsme, že dostaneme výdělkovou daň 180 mil. Kč, vyšší výdělkové zvláštní daně 230 mil. Kč, ale ve skutečnosti jsme dostali z té první 96 a z druhé 41. Ještě ten poměr té obyčejné výdělkové není tak hrozný. Vybrala se jen polovina, ale té zvláštní výdělkové, kterou mají platiti jen podniky, které mají vyšší příjmy, v tom se docílila sotva šestina toho, co se počítalo. Kapitalisté všech směrů a všech kategorií pochopili, co pro ně znamená přeměna soukromého podniku v podnik akciový. Velice dobře to pochopili, a také velice prakticky toho používají. Znám spousta akciových podniků, v nichž je akcionář otec, žena, syn a jeho žena. To jsou akcionáři, ti konají každoročně valnou hromadu, volí správní radu, volí předsedu správní rady, zkrátka všechno na papíře dělají, aby dovedli uniknouti povinnosti vůči státu platiti daň.
Vážení pánové! Já tak namátkou přejdu do minulosti. Myslím, že to není české veřejnosti známo, co zde odhalím, poněvadž jsem se to poslední dobu dověděl, a předem potvrzuji, že všechno, co zde řeknu, je doslova pravda. V září r. 1919 přinesl národně-demokratický týdeník -zase ne > Rudé Právo < - článek s nadpisem > Jakje to možno? < Nymburský žid Wantoch, já to proto líčím, že to má souvislost s našimi dnešními poměry , nabízí v berlínských listech 200 vagonů lihu a 200 vagonů cukru a po tomto konstatování byla tam poznámka: >Zdá se, že za tímto výtečníkem Wantochem stojí páni poslanci Československérepubliky. < Tento časopis s podškrtnutou zprávou poslal jeden národní demokrat, také výrobce lihovin, bytem v Jerusalémské ulici zde v Praze, presidentu Masarykovi, který nařídil přísné vyšetření celé záležitosti. Zjistilo se toto: Firma Wantoch, výroba griotky a sagaviru pro celé Rakousko-Uhersko, které mělo 52 milionů obyvatel, tedy také desítky milionů konsumentů, ocitla se následkem rozdělení Rakouska v tísni. Scházeli jí konsumenti. Proto Wantoch přeměnil firmu v akciovou společnost s 2.000 akciemi v nominelní hodnotě jedné akcie 400 Kč. Rodina Wantochů rozdělila mezi sebe 1.970 akcií. 20 akcií dostal Karel Prášek, pozdější předseda tohoto senátu, a 10 akcií dostal dr Kubíček, který byl také, ačkoli měl nejméně akcií, zvolen předsedou správní rady. Byl to tentýž Kubíček, který byl zpravodajem dvou prosincových zákonů v r. 1921 a 1922, zákonů, kterými byli ožebračeni všichni veřejní a státní zaměstnanci, pod jichž vlivem byla také sražena mzda všem kategoriím dělnictva v soukromém podnikání, zákonů, pro které hlasovali nejen měšťáci, ale také tehdejší vládní sociální patrioté. Byl to tentýž agrární poslanec dr Kubíček, který byl presidentem banky > Bohemie <, a po jejím vykradení zmizel v politickém propadlišti. Tedy při vyšetřování se zjistilo, že tento dr Kubíček prosazuje nejen vývoz 200 vagonů lihu a 200 vagonů cukru do Německa, ale také značné množství griotky a sagaviru. Německá vláda se bránila, přirozeně v zájmu lihovarníků a kořalečníků německých, vždyť jich tam měla dost, a proto se Kubíček obrátil na správce území, které bylo obsazeno Francouzi a Angličany, kterým zatím mladý Wantoch nalhal, že jeho rodina vlastní v Československu ohromné plantáže, na kterých se rodí brambory, cukrovka a ječmen. A tak spojenými silami rodiny Wantochů a politika dra Kubíčka dovážel se cukr do obsazeného území Německa a mezi sty vagonů lihu a cukru byly také desítky vagonů griotky a sagaviru.