Zboží bylo deklarováno do území obsazeného vojskem dohody, ale odtud se rozváželo takřka po celém Německu.

Toto vše bylo při vyšetřování na rozkaz presidenta Masaryka zjištěno. Ale poněvadž v tom byla zúčastněna a namočena spousta politiků a vysokých byrokratů, všechno bylo ututláno. Tutlalo se to ovšem v zájmu klidu a pořádku v republice a v zájmu její dobré pověsti za hranicemi.

Tímto postupem byli špiritusoví korupčníci čím dál tím drzejší. Bez nože odírali stát při hospodaření lihem. Vždyť loni na jaře v rozpočtovém výboru posl. sněmovny prohlásil posl. Remeš, že jenom při předávání hospodaření lihem z rukou státních do rukou soukromé společnosti, složené z protekčních dětí, společnosti, která má kanceláře v Celetné ulici, byl stát okraden téměř o čtvrt miliardy Kč. To prohlásil Remeš loni v rozpočtovém výboru posl. sněmovny, a Remeš to měl z první ruky, poněvadž byl v r. 1923 členem té pověstné lihové pětky. (Hlas: Proto to věděl!) A když jsem Remešovi řekl, proč za půl roku po tomto okrádání státu do mne tak šeredně bil, odpověděl, že získával zprávy u průmyslových lihovarníků, že odkrýval svinstvo, kterým byl stát okraden o 400 milionů. Když jsem mu vytkl; proč se neozval, proč tak do mne nevinného třískal, že jsem ne horším občanem tohoto státu, řekl: > Já do tebe nebil. < Odpověděl jsem mu: Ale tvoje > Právo lidu < to psalo, bylo tvojí povinnosti, abys řekl, co je na tom pravdy. 6 neděl nebylo nic a když předseda senátu chtěl gratulovat presidentovi státu 1. ledna 1924 k Novému roku - president státu již o té korupční aféře s Wantochem a Kubíčkem věděl - odepřel přijmouti předsedu senátu, a tak zlodějna a korupce lihová rostla do ohromných rozměrů, až zlomila politický vaz také předsedovi tohoto senátu K. Práškovi, ale Mikulíčkovi se vyčetlo, že je bolševik, že má zájem na tom, aby nebyl klid uvnitř státu a aby republika za hranicemi byla postavena do nepříznivého světla. Myslím, že presidentu republiky nebude úmysl takový nikdo přikládati. (Výkřiky.) A přece odmítnouti předsedu senátu, který se počítá k nejvyšším hodnostářům v tomto státě, nedá se jenom tak bez příčiny. Tak se tedy hospodaří v akciových společnostech, kterým jste umožnili nejen okrádání konsumentů, ale také defraudováni daní, které jsou povinny platiti státu. Bylo by zajímavé sestaviti statistiku těch akciových společnosti, které rafinovaným sestavováním pasivních bilancí unikají povinnosti platiti daně.

Patřili jsme delší dobu do okresu Napajedla. Tam je cukrovar, který měl v nájmu 11.000 měřic dobré řepné půdy; ležící v povodí Moravy. Tento cukrovar - běžte se zeptati starosty v Napajedlech nebo těch, kteří řídí okr. silniční výbor - vykazuje už řadu let, už více než 6 lat pasivní bilanci. Prosím, je to vůbec možné, aby při hospodaření na 11.000 měřících půdy - a měli to za předválečné nájemné za 25 Kč z měřice, až pak rozhodnutím nejvyššího správ. soudu vydobyli majitelé 50% příplatek - nájem vyšel tuším r. 1923-1924, v době, kdy bylo ohromně drahé obili i řepa cukrovka - připustilo se berní správou, aby takový podnik mohl vykazovati pasivní bilanci? (Sen. Kindl: Ony to vydřou na těch malých rolnících!) Jak to řekl přede mnou řečník z klerikální strany, jak odpovídají úředníci berních správ těm, kteří si stěžují: My máme na okresu, ať Kroměříž, nebo Olomouc, nebo Hradiště, nebo na tom a na tom okresu tolik a tolik daní vybrati, ty vybrati musíme a proto, když nám unikne cukrovar nebo jiný podnik, musíte to odnésti vy. (Hlas: Tak jim to říkají všude na berních správách!)

Ministerstvo financi za pomoci svých berních správ by mohlo takovou statistiku velmi lehko vypracovati a poříditi a všichni drobní poplatníci, od kterých se brutálně exekucí daně vymáhají, by žasli, jací to stoprocentní vlastenci tu svou > milovanou < a > opěvovanou< vlast na daních okrádají.

Pánové tvrdí - a také jsme o to zápasili v rozpočtovém výboru - že nelze berní poměry anebo berní povinnosti dáti veřejnosti k disposici. Nezdá se vám, že kontrola veřejnosti by byla nejlepší pomůckou pro stát, aby dostal, co potřebuje, od těch, kteří platiti mohou ?

V berní reformě se zavedl systém t. zv. osob přezvědných. Nikdo o nich neví, nikdo je nezná, a dokonce, mně se zdá, že v zákoně je trestní sankce pro toho, kdo by se snad nějak důvěrně dověděl o této přezvědné osobě a ve veřejnosti jí vyčetl něco z jejího jednání. Přezvědná osoba má za úkol dávati direktivu berním správám, co ten, který poplatník je schopen zaplatiti. Vážení, jen několik osob v obci požívá důvěry berní správy; ti ostatní jsou všichni nehodnověrní, podezřelí? A což, když my tak máme tušení, třeba v naší obci, o té jedné přezvědné osobě, která má na příjmu - poněvadž má kromě zemědělství také obchod a při tom je to zatraceně šikovná osoba - na 40.000 Kč ročně a neplatí ani tolik, co rolník vlastnící 13 měřic půdy ?

Tedy veřejnost, kontrolovat jeden druhého, můžeš, nemůžeš, tam se ví, co soused jí, tam se ví, do čeho se soused šatí, tam se ví, co jeden vedle druhého souseda utratí. A to by bylo nejlepší měřítko, ale propouštěti ohromné podniky jako podniky pasivní a na druhé straně chudé švadleně, která trpí 20 roků tuberkulosou a nechce býti na obtíž obci a rodině, předepsati 150 až 200 procent daňových přirážek, obratovou a výdělkovou daň, všecko dohromady, když vydělá 50 až 60 Kč týdně a má z toho ještě platiti byt, to, myslím, že je něco, co se s tou vaší opěvovanou demokracií naprosto nijak neshoduje.

Dnes je všeobecná nespokojenost s daňovým zatížením. Páni agrárníci mají co dělat, aby to hasili a hasí to někde sakramentsky nešikovně. (Výkřiky.) Počkejte, já mám váš > Večer <, vaši > Svobodu < brněnskou a > Venkov <, kde měsíc před zemskými a okresními volbami jste napsali, že daňové výměry, které dostali jednotliví občané, nemají právoplatnosti, že nejsou správné. Víte, co to znamená, když orgán strany, která má ministerského premiéra a která má 3 až 4 ministry, napíše, že podřízení úředníci dělají cosi proti zákonu? To je vyložená anarchie. Já jsem přišel na schůzi a lidé si stěžovali na to berní zatížení a při tom ukazovali mně také výtisky vašeho časopisu brněnského > Svobody <. Řekl jsem jim toto: (Výkřiky sen. Sechtra.) > To, co tu stojí v těch časopisech, nebudepravda do 28. října, nebo tuším, bylo to 28. prosince, kdy byly volby okresní azemské, do té doby, než v den volební vyletí ten rarášek z volební urny. Alejakmile vyletí, všecko to, co berní správy vám předepsaly; zaplatíte. <

Vy, pánové zelené barvy, a vy páni živnostníci máte co hasit to, co jste podpálili berní reformou. (Sen. Thoř: V tom jste na omylu!) Pardon, tak jsou všichni vaši živnostníci spokojeni, všichni drobní živnostníci jsou spokojeni s tím, co platí daní. (Sen. Thoř: To je prakse berní a ne vina zákonů!) A to jste vládnoucí stranou, když nedovedete donutiti úředníky, aby plnili zákon? Vy tvrdíte, že jsme to udělali my, a my jsme zatím navrhovali, aby u malorolníků platilo takové daněprosté minimum jako u dělníků, úředníků, učitelů a jiných. A co jste udělali s naším návrhem? Prosím, v červenci 1926 dostal jsem přípis od předsedy sněmovny Malypetra, že iniciativní výbor tento náš propracovaný návrh určil k projednání praktickému výboru zemědělskému a rozpočtovému a do 8. července 1930 uplynulo již 4 1 leta a pořád ještě ten náš návrh plesniví v šuplíku předsedy zemědělského a rozpočtového výboru? Kdo je předsedou zemědělského a rozpočtového výboru v poslanecké sněmovně? Můžete se tam podívati, tam na východ, kdo platí daně. Není jich tam ani potřebí, poněvadž stamiliony z výroby neshrabují pro sebe majitelé soukromého podniku. A poněvadž máte náhodou co hasiti na všecky strany, přicházejí na pomoc hasiti také sociálfašisté.

Pánové! V > Českém Slově <, tuším, není to ještě ani týden, co napsal pan dr Hejda článek o demokratisaci kapitálu. Dokazoval, že kapitál se nesoustřeďuje v rukou jednotlivců, nýbrž v akciových společnostech, a přichází do rukou čím dále většího množství jednotlivců. Švindl na kvadrát, celé tvrzení pana dr Hejdy! Co je akciová společnost, na př. taková Legiobanka? Legionáři ať svými úsporami v Rusku - z jakých pramenů, to není předmětem dnešního jednání, to je jejich věč - ať doplatky nakoupili si akcií Legiobanky. Ale ve vhodnou dobu, když se dovedla udělat nálada, že akcie klesnou, chytří jednotlivci za výhodných podmínek tyto akcie skoupili. A jděte a hledejte nějaký tisíc akcionářů Legiobanky, ač původně jich bylo několik tisíc.

Akciový cukrovar, hodonínský syndikát, pracuje s kapitálem 36 mil. a 90.000 akcií po 400 Kč původní nominální hodnoty. Prosím, nachytalo se na to mnoho malorolníků na moravském Slovácku. Mysleli si, budeme akcionáři toho podnik, koupíme si 2, 3, 4, 5 akcií, poněvadž pro drobného člověka sehnati 2000 Kč je mnohdy vůbec věc nemožná, když si je nevypůjčí, ale na druhé straně dobrých devět desítin těchto akcií je v rukou různých velkostatkářů, majitelů zbytkových statků a bank. Jaké to má důsledky? (Hlas: Syndikát je má!) Kdo je ten syndikát? Je to božství nějaké visící ve vzduchu? To nejsou Viktor Stoupal a jeho společníci? Snad nebudete tvrdit, že panna Maria má ty akcie někde pod pláštěm. (Veselost.) A nyní pánové se usnesou v syndikátu; že nemohou vyjíti s kalkulací ceny řepy a cukru v nynější krisi, usnesou se ve správní radě, že všichni akcionáři musí dodávat řepu nad 50 q za 8 Kč za 1 q. Akcionář, který má za 400 Kč akcií a dodá 150 q řepy je okraden o celé stovky . Ten, kdo jich má několik tisíc kusů - také třeba dodal svou řepu za sníženou cenu, jenže jako člen správní rády a pobírající vysokou dividendu, poněvadž hodonínský cukrovar vykazoval v poslední bilanci 6 mil. čistého zisku, 2.400.000 dal na odpisy a 2,700.000 Kč přiznal jako čistý zisk. Ostatně my také víme, co je pod tou položkou odpisů. Ten akcionář to dostane pětkrát zpět, buď v tantiemách jako člen správní rady, anebo jako větší účastník na čistém zisku, poněvadž má tolik a tolik tisíc akcií.

Máme takový akciový systém také ve Zlíně. Tam jsou nuceni lidé t. zv. spolupracovníci toho lidumila Tomáše Bati, aby si ukládali zvýšenou mzdu na t. zv. konto. A cituji jen list pro dělníky Tomáše Bati, kde dokazovali pánové, kteří měli zprávy přímo od pramene, že takovýchto kont je v Baťově továrně 60 mil. Kč. 60 mil. Kč mají zaměstnanci firmy Baťa na kontě a běžte se zeptat těch, kteří buď nemohli snésti ten systém, nebo z jakýchkoliv příčin byli vyhozeni, kolik odtud odnesli. (Hlas: Všude před soudy to prohrávají!) Ještě se nenašel soudce, který by donutil, aby firma, která nutí při výplatě ve středu dělníka, který má bráti 400 Kč, aby si tu stovku na konto uložil, tato konta vrátila zpět. Víte, jak se to dělá? Jakmile ten dělník dal výpověď, nebo má výpověď, začne se mu kalkulovat na účast na ztrátě a ta účast na ztrátě se tak vypočítá, že obyčejně dostane pár korun, nebo nedostane ani haléře. A to nejen dělníci, nýbrž i mistři, správci, kteří výrobu řídí, spolupracovníci.

A tak mohl bych postupovati do nekonečna. Tím, že jste umožnili akciovým podnikům nejen okrádati konsumenty, ale umožnili jste jim defraudovati daně, dopustili jste se nejtěžšího hříchu na drobných poplatnících. Vy teprv dnes vidíte, že vaše plány se nesplnily ,že jste počítali špatně, že jste neviděli na rok do budoucnosti. Vy ani nedovedete, myslím. do budoucnosti viděti. Když vám říkáme, kudy musí spěti vývoj společnosti lidské, že nemůže jíti k otroctví a nevolnictví, nýbrž k větší svobodě nejen hospodářské, kulturní, ale také politické, poněvadž svoboda politická a kulturní je bezcenná, když je při ní prázdný žaludek, a když tvrdíme, že není jiného vývoje pro lidstvo, smějete se a hledáte záplaty, které vám za rok, dva roky selhou a řeknete: Chybili jsme.

To, co se dělá dnes, za jeden, dva roky bude zase novelisováno. Ovšem stamiliony daní unikly už státní pokladně, tisíce milionů daní je nedoplatků. Žádali jsme loňského roku, i sen. Pánek to žádal, seznam těch, kteří jsou dlužni přes 100.000. Ale nechce se nám to dáti, poněvadž by byla prý porušena tajnost povinnosti berní. Tisíce milionů unikly, sta milionů je nedoplatků, ale chudák musí zaplatiti, kdyby se mu měla prodati kravka, kterou zítra potřebuje do pluhu. Jemu se neuzná, že je to potřebný předmět jeho živnosti. Živnostníkovi zabavíte šicí stroj nebo jiný předmět, nutný k provozování jeho živnosti. Ale, jak jsem řekl, před týdnem pan president kontrolního úřadu prohlásil, že nemůže vybrati poplatky u těch, kteří mají 10milionové majetky, poněvadž by ten majetek v exekuci prodávaný nikdo nekoupil. Takový je váš názor. Je to názor i pana presidenta Körnera, a proto naší povinností je, abychom to všem našim poplatníkům vysvětlili. (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Kostka.

Sen. Kostka (německy): Slavný senáte! Mělo by po mém názoru jistě větší význam, kdyby finanční úřad a finanční správa nás dnes a v nejbližší době zaměstnávaly tím, jakým způsobem by bylo zmírniti břemena, která dnes spočívají na všech výdělečných stavech, a je po mém názoru od finanční správy velmi nevhodné zaměstnávati nás tím, jak odvrátíme útoky finanční správy, aby v budoucnosti nebyla všem výdělečným stavům uložena ještě větší břemena? Jinými slovy, bylo by účelno nyní vůbec nemluviti o daňových zákonech a bylo by aktem moudrosti, kdyby si finanční správa v takovémto okamžiku příjmy, které si musí opatřiti, opatřila z jiných pramenů nežli přímo od poplatníků. Bylo by možno zdaniti přepychový majetek. Sáhlo se k pivu, myslím však, že by tabák mohl vynésti to ostatní. Bylo však bezpochyby chybou a vzbudilo veliký neklid u všeho německého a českého obyvatelstva a všech ostatních obyvatelů tohoto státu, že se nyní v těchto krajně těžkých dobách přichází se zvýšením daní.

Rozpočtová debata, která se zde v nejbližší době rozvine, povede velmi brzo k tomu, že budeme zde musit ještě jednou zdůrazňovati všechny ty potíže naší dnešní hospodářské situace. Budeme musit, jak se také nyní děje, poukazovati na slabou kupní sílu, budeme musit poukazovati k tomu, že se množí vyrovnání, konkursy, že vzrůstá nezaměstnanost, že obce sotva mohou zmoci nezaměstnanost, že jednotlivé obce jen vynaložením největších prostředků mohou dnes přivoditi uklidnění. A konečně budeme poukazovati k tomu, že také naše obchodní politika selhává. Dnes není na čase rozebírati všechny tyto obavy, ale je na čase upozorniti finanční výsost státu, finanční správu, finanční ministerstvo na to, že v nynějším okamžiku dlužno jen krajně opatrně postupovati se zvyšováním daní. Konstatuji s uspokojením, že se trvalým snahám členů parlamentu v poslanecké sněmovně podařilo přesvědčiti finanční správu o tom, že v mnohém ohledu šla příliš daleko. Osvědčuje se zde zase jednou zásada, že leccos je šedivé na tomto světě, ale že především je šedivou všechna daňová theorie. Vzpomínám na okamžik, kdy jsem v poslanecké sněmovně hájil stanovisko, že odpočitatelnost výdělkové daně je přece něco nezbytně nutného, a odborník dr Valníček, od té doby bohužel zesnulý , vyložil mi potom jasně a zřetelně, že je theoreticky nemožno bráti výdělkovou daň jako odpočitatelnou položku při daňové základně. Těším se dnes z toho, že praxe zde zvítězila nad theorií, neboť byl jsem již dříve přesvědčen, že theorie je v neprávu, neboť při provozu známe beze vší pochyby vnitřní náklady a vnější náklady. Vnitřní náklady dáme klidně odečísti při daňové základně, budeme však také vnější náklady, to jsou ty, které se platí pro stát, které pozůstávají z daní, musit nechat pro všechnu budoucnost platiti jako srážku. Těším se, že mohu konstatovati, že se námaze členů parlamentu podařilo docíliti zde jednotného názoru mezi finanční správou a parlamentem, a že tato zásado pronikla, neboť lehčími by břemena nebyla bývala, toho je si naše finanční správa jasně vědoma. Neboť kdyby se dnes při všeobecné výdělkové dani s přirážkami procentní sazba zvýšila z 24 na 30, při zvláštní výdělkové dani z 34 dokonce na 66, kolik to činí úhrnem s přirážkami, pak znamená to ovšem částečnou konfiskaci toho, co s námahou nabyto, a znemožnilo by přirozeně jakékoli tvoření kapitálu, kterého dnes je nesmírně potřebí. Tomu se zde čelilo. Proto vítám tuto shodu a chtěl bych konstatovati, že beze vší pochybnosti takovouto spoluprací zde činíme krok kupředu, také v politickém ohledu v celém státě. Hospodářské korporace, obchodní komory, hospodářské svazy na české a německé straně projednávaly společně tyto otázky a společně následkem ochoty ministra financí, jakož i ministra obchodu tyto otázky rozebíraly. Nebylo zde žádné svéhlavosti, otázka byla ujasněna a obyvatelstvo může v této příčině býti dnes klidno.

Podobně je tomu při neodpočitatelnosti daně z obratu. Obnos není tak obrovský, ale po mém názoru byla zde při vývoji daně zmeškána zásada, kterou bychom nikdy neměli pouštěti z mysli. Vzpomínám na první exposé ministra financí Engliše, kde poukazoval k tomu, že musíme dospěti jednou k tomu, že daň z obratu zase snížíme. Vždy znovu musíme se snažiti vzpomínati si na tuto myšlenku, neboť tato myšlenka. je správná, a mám za to, že tuto myšlenku lze v přítomné době interpretovati také tak, že snad finanční vyrovnání obcí a okresů lze snáze provésti, dokud zde bude daň z obratu, že zjednána bude zase přímá souvislost mezi obecními financemi a daní z obratu, jaká zde již jednou byla. (Sen. dr Hilgenreiner [ německy ] : Pak bude tato daň zvěčněna!) Členové obcí musí však nějakým způsobem přispívati na obecní výdaje a dovolil bych si při finančním vyrovnání říci o tom ještě několik slov. Ostatně je neodpočitatelnost daně z obratu mathematickým problémem; neboť, jak známo, vyjde z toho, když odečtu jen daň z obratu, nekonečná řada, stále se zmenšuje a jde do miliontin, nelze ji však nikdy vypočítati. Je to daň, kterou vlastně do konečné sumy nikdy nelze vypočítati. Daň z daně není při obratech zajisté příliš veliká, neboť při jednom milionu obratu vyjde snad 400 korun, ale při obratu 10 milionů, který při dnešních malých sazbách zisku dělá již střední podnik, dá to již zatížení 4.000 Kč. Dlužno zase uvítati, že jsme parlamentní spoluprací s ministerstvy docílili úspěchu v zájmu veškerého výdělečně činného obyvatelstva.

Méně účinným je úspěch který také nastal při zdanění reserv. Přiznávám, je to již výhoda, že jsme pronikli s právní zásadou, že zpětné působení na r. 1927 je vyloučeno. Musíme zjednati jistotu v živnostenském a. průmyslovém podnikání tím, že se řekne: zde máš kalkulaci, když kalkuluješ, můžeš také zakalkulovati svoji daň. Co potom následkem šetrného a dobrého hospodářství v průmyslu, obchodě a živnosti, rovněž v zemědělství, uložíš jako reservní fond, je cena, je ovoce toho, co jsi získal prací. Přijde-li tedy v budoucnosti jednou zdanění a bude působiti zpět na několik let, pak přináší takovou nejistotu do veškerého hospodářského života, že to musíme předem odmítnouti. Bylo zase docíleno úspěchu, zpětná působnost byla zrušena, a počínajíc rokem 1930 budou reservy zdaňovány teprve od r. 1934. Snad bude některým podnikům možno, aby mezitím investicemi a jiným použitím reserv věc vyrovnaly.

Přec však považuji věc pro lidové peněžní ústavy za nebezpečnou, neboť právě spořitelny , záložny a pod. ústavy jsou založeny k tomu, aby- tvořily a měly takovýto trvalý, jistý reservní fond. Jak otřesena byla přece důvěra k těmto ústavům, když v neblahé době poválečné jejich reservy uloženy byly v papírech, které jednoho krásného dne měly jen relativní efemérní cenu! Zajisté není zdanění takové, aby bylo potřeba celých reserv, ale obyvatelstvo přece jen nemůže v té příčině zatajiti jakousi nedůvěru. Nemáme sice dnes probírati toto thema, chtěl bych si jen zásadně k tomuto bodu vyprositi studium ministerstva financí a budu také sám společně se zástupci těchto ústavů pracovati na tom, abychom v nejbližší době ministerstvu financí předložili zvláštní návrh, podle kterého by mělo nastati menší zdanění těchto reserv u lidových peněžních ústavů. (Sen. Böhr (německy): V mnohých případech bývají firmy a peněžní ústavy náhlými insolvencemi strženy s sebou!) Bezpochyby. Dnešní doba klade v té příčině veliké nároky .

Naše ústavy nemají příliš mnoho kapitálu, jen s námahou sbírají zase to, co ze ztrát minulých desetiletí jim zůstalo jako těžké břemeno. Hypotéky lze poskytovati také jen v určité hranici. Vzpomínám na dřívější doby, byl sem ve správě takovéhoto ústavu, kde bylo možno vycházeti vstříc nárokům na trhu hypoték; dnes však se návrhy prosévají 3 - 4kráte, musíme se 3 - 4krát přesvědčovati, zdali je vůbec ještě možno poskytnouti další hypotéku z vlastních prostředků. Peněz pro stavební ruch zde není, a když si za takovýchto okolností ústavy začnou počínati nikoli více jako lidové peněžní ústavy, nikoli více jako hypotekární ústavy, stává se ovšem nebezpečí tím větší, pak stávají se bankou s tím větším risikem. Velmi mnohé ústavy ,skládají na konec svou naději jen v rozmnožování kapitálu, aby mohly dělati peněžní obchody ve všech směrech, volné úvěrní obchody, vměšují se přímo do hospodářského života, podporuji směnečné obchody a pod. Rovněž tak není zdrávo, že přilákávají kapitál. V dnešní době snižování cen musí ovšem také peněžní ústavy hleděti k tomu, aby vkladatelům neposkytovaly příliš vysoké úroky, ale v tom je dnes veliká konkurence a jsou stále ještě ústavy, které vysokými úroky lákají vkladatele. Ale tím se poškozuje solidní obchod, který má žádati jen levný úrok jako debetní úrok, peněžní trh nemůže dospěti k levným sazbám.

Mluvilo se o otázce, zdali jsme co do zdanění nešli dále nežli cizina. Mám jen cifry o úhrnném zdanění jednotlivých zemí a shledávám, že se podporuje útěk od kapitálu a od průmyslových zájmů, jestliže zdanění v jiných zemích, v sousedních státech a ve vzdálenějších státech ve svém úhrnu je mnohem menší nežli u nás. Ve srovnání s Holandskem, Švýcarskem, Italií, i ve srovnání s rakouskou Körperschaftssteuer je zdanění u nás, počítáno s přirážkami vyšší. Holandsko žádá 9.5 % oproti 34 % v Československu, rakouská Körperschaftssteuer činí 25 %, Italie žádá 18 % . Musíme tedy pomýšleti na to, abychom v tomto směru odbourávali a bude těžkou, ale odpovědnou úlohou finanční správy, aby se zde v nejbližší době chopila iniciativy na zmírnění hospodářské krise.

Lehce se na to zvyká, a slyšel jsem v poslední době opětovně o tom, jak se demagogicky akciové podnikání jako bankovní podnikání hází do jednoho pytle, k tomu se ještě přidají kartely a řekne se, že můžeme odsud klidně bráti, zde že se mnoho vydělává, zde že jsou osoby, které jen berou dividendy, a že nepotřebujeme bráti žádného ohledu.

Nemohu to úplně schvalovati, že jsme v této osnově zákona u portefeuillových akcií, při zásadách, které vyplývají všeobecně vždy z hospodářských důvodů, použili vlastně příliš přísných zásad, že se výhod dostává jen tuzemským společnostem, je-li 20 % akcií umístěno u některé jiné společnosti, že se vůbec nebéře zřetele na zahraniční kapitál, že se dále říká, že to musí býti nabyto z vlastního kapitálu. To lze předně u bank těžko zjistiti, neboť právě zde nastává spletitost, převezme se tam jistý počet akcií, poněvadž se tam zúčastnily, poněvadž tam jsou jisté zájmy atd. Proč se to nemá zaříditi také s cizinou? Bylo by alespoň potřebí, aby se právě k tomu vzal při obchodních smlouvách. trochu větší zřetel. Vidíme dnes také v obecním hospodářství, že tato spletitost je nutností. Mám na příklad velký elektrický podnik a tento veliký podnik jest jednoho krásného dne nucen spojiti se s druhým podnikem. Samozřejmě je můj podnik, a takovéto případy mohl bych uvésti z praxe, zatížen dluhy. Musím nyní provésti úzké sloučení s druhým podnikem, a je nejúčelnější, když se v takovémto případě provede výměna podílu akcií, aby se zájmy staly společnými. V tomto případě máme při zdanění jisté potíže a prosil bych finanční správu, aby v tomto směru věnovala plnou pozornost tomu, zda nebudeme musit brzo dojíti ke změně a rozšíření tohoto zákonodárství.

Nyní maličkost, na kterou si chci kriticky posvítiti. Samostatní agenti vedou již dlouho boj, že jejich daň z obratu nelze přesunouti a je to také pochopitelné. Agent, který obdrží provisi, nemůže svou daň z obratu, kterou má platiti z provise, přesunouti na toho, kdo mu platí provisi, nemůže ji také přesunouti na zákazníka, neboť nemá mnohdy ke zboží žádného přímého vztahu a na ceny žádného vlivu. Stanovili jsme, že brutoprovise 40.000 Kč je prosta daně z obratu. To zdá se mi příliš malým obnosem a dlužno dobře uvážiti, aby v budoucnosti také zde nastalo doplnění, zvláště proto, poněvadž naši samostatní agenti jsou oproti Německu na tom velmi špatně. Neboť Německo stanovilo částka 18.000 marek, tedy 144.000 Kč podle naší měny , jakožto obnos prostý daně z obrati. Výlohy jsou veliké, musí také zde býti odečteny, je to tedy zatížení, které dotyčný může nésti těžce.

Obracím se nyní ve svých vývodech k těm ustanovením, které dnes, označujeme jako zákonitá ustanovení pro finanční vyrovnání pro samosprávné korporace. Nejdůležitějším zdá se mi tam, že zavedeno je jisté zvýšení přirážkových sazeb, že se dále v tomto vyrovnávacím zákoně přistupuje také k tomu, aby se obcím ulehčilo hospodaření tím, že se zřetelněji nežli dosud rozeznávají produktivní výdaje obcí od výdajů neproduktivních. Je beze vší pochybnosti dnes nesmírně protismyslné, že obec, jakou na příklad zastupuji, která sama o sobě není co do počtu obyvatelů příliš veliká - Liberec sám má 37.000 obyvatelů, a v okolí k tomu přistupuje ještě jednou tolik, to je tedy 75.000 obyvatelů, kteří dnes ještě nejsou k obci připojeni - že takovéto město, zřídí-li pro veškeré okolní obyvatelstvo a pro sebe živnostenskou pokračovací školu, tedy školu, která dnes slouží celému okresu a kterou navštěvují žáci z celého okresu, že na to nedostane žádné půjčky. Nemůžeme pro vystavění takovéto školy obdržeti půjčku, poněvadž jsme ve své úrokové sazbě dosáhli hranice, která podle zákona o obecních financích je dána pro zápůjčky. V posledních třech letech byl základ výdělkové daně 11 milionů. Bylo-li dosaženo 50 %, nelze více učiniti zápůjčku. Naše platy na úrocích v městě Liberci činí dnes asi 2 miliony , což ovšem není žádným přetížením obce, víme-li na druhé straně, že obec má asi 220 milionů ve svých domech, pozemcích a pod. Chceme tedy, poněvadž je toho potřebí, vystavěti takovouto živnostenskou pokračovací školu, to jest, ona již stojí na svém místě pod střechou, nyní však jde o opatření peněz. Co nám zbývá, nežli požádati zdvořile ministerstvo vyučování, aby nám nařídilo tuto školu postaviti! Jsou tak znamenitě informovaní páni v ministerstvu vyučování a pan ministr vyučování sám je pro tuto věc, a tak jsme měli do 8 dnů tento rozkaz. Je však již samo sebou protismyslné, když obec, která chce něco vykonati pro kulturní úkoly, a pojmouti v roce ještě 100.000 Kč do rozpočtu, nesmí tak učiniti z vlastní vůle, nýbrž musí si podle finančního zákona opatřiti rozkaz. Anebo jiný příklad. Vojenská správa klade váhu na to, aby také v severních Čechách měla letiště. Město Liberec a okolí klade rovněž váhu na to, aby měly letiště. Vybudování tohoto letiště stojí dohromady 4 - 5 milionů Kč, dlužno srovnati veliký kus země, musilo se kupovati. To je zatížení, které vojenská správa na sebe nevzala. Řekla: Chcete-li míti letiště, musíte na sebe převzíti břemena, já postavím hangary. Město prohlásilo, že je ochotno. Nyní chceme dát pozemek upraviti. To stojí asi 1 1 milionu. Nemůžeme však dříve zaplatiti, provedena věc už jest, ale nemůžeme to dříve účtovati, dokud nemáme rozkaz, abychom v Liberci zřídili letiště pro vojenské účely.