To je také věc, která vlastně je v rozporu se státní správou. Dokazujeme tím, že podporujeme vojenskou správu, když jí dáváme letiště, kde její letadla mohou přistáti, také dopravní správa, ministerstvo pošt a telegrafů, také ministerstvo veřejných prací, které má obstarávati letectví, jest interesováno. A přece je spolupráce možno teprve, když máme úřední rozkaz.
Ještě křiklavější je příklad, který se týká mého domovského města, při stavebních úpravách pro nemocnici. Neboť to je přece eminentně sociální úkol města. My v Liberci máme na příklad nemocnici, která stojí od 40 nebo 50 let. Chirurgické oddělení mezitím schátralo, je to stará bouda na spadnutí. Také zde máte zcela totéž. Musím si od ministerstva zdravotnictví, poněvadž jsem dosáhl hranice, dát uděliti rozkaz a pak teprve mohou převzíti břemena, která si mohu velmi lehce opatřiti u Ústřední sociální pojišťovny, která přece jedná obchodnicky a řekne: Město Liberec je podle stavu svého jmění dobré dost, abychom mu mohli poskytnouti půjčku, a obyvatelstvo je k tomu ochotno na základě usnesení obce, které finanční komise a zemský výbor v rozpočtu také schválil. Ale finanční zákon před tím stojí jako zeď a nedovoluje obci plniti ani sociální, ani dopravně-technické, ani jinaké úkoly.
Připouštím ovšem, že k tomu patří nejen samospráva, nýbrž také odpovědnost a všichni ti, kdož jsou nuceni prováděti takovéto úkoly, musí na konec po každé bráti do rukou tužku, počítati a říci, že smíme jíti jen do určitých mezí. Mohou dnes na základě finančního zákona povoliti přirážky ve výši 300, 400 anebo ještě více procent, město Liberec nebude procento přirážek v nejbližší době zvyšovati, nýbrž zůstane na dosavadním stavu. Také se dosud nedovolávalo vyrovnávacího fondu. Ale nyní přichází zase potíž s finančním zákonem. Tu nesmí městu Liberci v budoucnosti jednou snad vzniknouti potíž z toho, neboť by se mohlo říci, že město dosud nemělo potřebí dovolávati se vyrovnávacího fondu, vyrovnávací fond bude zde tedy jen pro abonenty, kteří z něho dosud brali pravidelně obnosy. Ale právě při těžké situaci textilního průmyslu může bohužel v nejbližších letech státi se z Liberce velmi chudé město. Nevím, jak se bude textilní průmysl vyvíjeti, ale ohlédneme-li se dnes ve všech směrech, a vidíme mnoho zavřených průmyslových podniků a celou řadu továren prázdných, pak bohužel nelze pro nejbližší budoucnost dáti příznivou předpověď a musíme pracovati k tomu, aby se město Liberec mohlo po případě také jednou domáhati těchto reserv, které chce stát pro obce vytvořiti a v budoucnosti také poskytovati.
Tvrdím však, že velkou část zla, které dosud nastalo pro finanční správu obci - a panuje chaos ve finanční správě obcí - že velkou část viny musí na sebe a na vlastní svědomí vzíti stát se svojí berní správou. Nemohu státní správu ušetřiti této výtky, neboť byla by musila při zkracování přirážek obcí, jak to lze systematicky poznati z cifer rozpočtů a závěrečných účtů, shledati, že se obce dostanou do velmi obtížné situace. Jestliže stále znovu slýchám, že roky 1919 - cifry byly opětovně uváděny a nejsou finančnímu ministrovi a různým finančním úřadům žádným tajemstvím - na daň z příjmu připadala jedna třetina, na výdělkovou daň a ostatní daně, podléhající přirážkám, dvě třetiny , že se až do roku 1930 poměry změnily tak, že podle rozpočtu na daň z příjmu připadá 66 % a na daně přirážkám podléhající pouze jedna třetina, pak zde vidím, že přirážková základna obcí o tyto obnosy , o tento poměr byla zkrácena, takže špatné hospodářství obcí nemá samo vinu. Přiznávám, že v mnohých obcích panovalo špatné hospodářství. (Výkřiky [ německy ] : Panuje ještě dnes!) Také dnes. Jsou lidé, kteří nedovedou sloučiti samosprávu se zodpovědností, kteří chtějí samosprávu, ale o zodpovědnosti nemají potuchy.
Musím říci, že musíme někdy žasnouti - lituji, že nejsou přítomni zástupcové krajní levice - jak takoví lidé přicházejí do obecního zastupitelstva se spoustou návrhů, jde-li však o úhradu, nedovede nikdo něco říci, nedovede žádný komunista něco přednésti. (Sen. Langer [ německy ] : To se přece tak jak tak vymačká z dělníků!) Vymačká! Jak my vymačkáváme, chci ukázati na jednom příkladě. Stojí přede dveřmi sta nezaměstnaných a žádají vyplacení podpory v nezaměstnanosti v hotovosti. Na to se takovému člověku řekne, budeme tě podporovati a to tak, že ti přikážeme práci a budeme ti platiti za hodinu obvyklou mzdu. Dotyčný na to řekne: > Tam nepůjdu, ta práce se mně nehodí. To je lesní práce, já jsem stavebním dělníkem a nejsem zvyklý konati práci připorážení stromů. < Jde o velké polomy následkem poslední katastrofální bouře a tu se potřebuje množství dělníků. Dotyčný řekne jednoduše, do lesa nepůjdu, dejte mi jinou práci, sice nechci pracovati vůbec. Co máme činiti v takovém případě? Musíme pečovati o dělníky. Byly přikázány nouzové práce a státní správě, která se ukázala býti velmi prozíravou, se podařilo obce částečně podporovati. Liberec sám vydal za tyto nouzové práce od začátku roku 2.5 milionu Kč. Město obdrželo na to od státu nahraženo 200.000 - 300.000 Kč. Kde nyní vzíti ostatní? Z mimořádného rozpočtu města, o kterém jsem se již před tím zmínil? Stavby silnic nejsou ničím hrazeny, stavba letiště není ničím hrazena, potřebuji k tomu půjčky a když se táži pánů v městském zastupitelstvu, odkud vzíti, odepřou jakoukoli odpověď, poněvadž to právě vědí zrovna tak málo, jako já sám. To je hrubá chyba zde ve finančním zákoně. Nepopírám, že města a obce mají tyto závazky, ale nemohou je plniti, a když, tedy jen až k dané hranici, a u této dané hranice musí se zastaviti a nemohou dále. To je nebezpečný stav, který se dnes objevuje.
Ale to jen mimochodem. Dokazovali jsme, že finanční správa musela jasně viděti, že se tato, krise blíží. Odebéřu-li se dnes k některému bernímu úřadu a řeknu: > Chtěl bych pro příští rok sestaviti rozpočet, řekněte mi, co bylo zaplaceno nazvláštní dani výdělkové, < pak dostanu za odpověď, že daňové obnosy, které docházejí, účtují se na daň z příjmů, mnoho-li dlužno účtovati na jiné daně, to že se neví, to není předepsáno, to že úředníci také nemohou dělati, poněvadž mají příliš mnoho práce a málo sil, poněvadž beztoho již jsou přetíženi rekursy a exekucemi. Nyní se podíváme do výkazů a shledáme, že od r. 1919 do r. 1925 je poměr platů na dani z příjmů k výdělkové dani a jiným daním, jež podléhají přirážkám, jako 75 : 25, v letech 1926 až 1929 jako 95 : 5. Zde vidíme vzrůstati finanční bídu obcí. Neboť těchto 5 % znamená přece ten schodek, který mají. Jdeme-li tam potom a řekneme: Co jste mi dlužni?, pak řekne dotyčný úřad: Účetně jsme dnes dlužni 18 milionů, zdali je dostanete a kdy je dostanete, nemohu vám říci. Neboť předně nevědí, co ještě odpisem daní z tohoto obnosu odpadne, a za druhé nevědí, zdali vůbec ještě něco z tohoto obnosu se sejde, neboť je možno, že velmi mnoho lidí za tyto odpisy nežádalo a přesto dávno přišli na mizinu. To je situace, kterou dnes všichni trpíme. Bylo by nespravedlivé činiti výtky jednotlivému úřadu, ale finanční správa musí dnes v té příčině opatřiti vše, abychom vyšli z provisorií a dospěli k definitivnímu finančnímu vyrovnání mezi státem, zemí, okresem a obcemi. Není to žádný snadný problém, to ví pan ministr financí rovněž, jistě si tím lámal hlavu, nám bylo zrovna tak a přicházíme vždy znovu k těžké otázce, že na vlastní výnosné dávky činí dnes nárok stát pro sebe, takže zůstává jen skrovný zbytek pro obce, a že na konec asi budeme musit zase pomáhat zvítěziti zásadě, obnoviti zase přímé přikazování daní od státu obcím.
Neboť, pánové, čeho dnes docilujeme, je nemravnost na celé čáře. Rozpočty, které se sestavují, jsou na celé čáře falešné. Slyšte, co vyjímám z přehledu, který sestavil velmi moudrý finančník liberecké obchodní komory dr Spitaler. Tak bylo roku 1929 od vyrovnávacího fondu žádáno 808 milionů, škrtnuto bylo 523 milionů, zůstalo tedy 284 milionů a vyplaceno bylo z toho jen 184 milionů čili 64 % uznaných obnosů. Samozřejmě nemůže fond platiti více, nežli má, ale první cifra je falešná, cifra 808 milionů je falešná a opraviti tuto cifru v zemském výboru nelze. Věřte mi to. Vzal jsem v poslední době do rukou rozpočty sousedních měst. Jisté město na příklad mělo rozpočet se schodkem 2.4 milionu. Zemský výbor škrtal, škrtal a zase škrtal, a náhle mělo město čistý zisk 2 miliony. To je ovšem velmi jednoduché. Možno sociální péči snížiti na nulu a páni v zemském výboru patrně v té příčině nemají příliš měkké srdce. Ve zmíněném rozpočtu bylo pro rok 1928 zařaděno pro péči o mládež 5.8 milionů, z toho byly 4.8 mil. škrtnuty, tedy jen 17 % schváleno, pro zdravotní účely bylo v rozpočtu 1,064.000 Kč, z toho bylo 800.000 Kč škrtnuto, tedy jen 24% schváleno. Že tímto způsobem musí vzniknouti chaos, že do všech dávek vnikne nepořádek, takže obec na konec vůbec již neví, co má a co má vybírati a jaké má přirážky, je zcela jasno. Proto vracím se vždy znovu k této myšlence a chtěl bych ji panu ministru financí velmi doporučiti. On sám řekl, že daň z obratu je daň, kterou nutno snížiti. Učiňme první krok v tom směru, že se vrátíme k zdravé myšlence přímého přikazování daně z obratu. Daň z obratu musí platiti veškeré obyvatelstvo, nejen živnosti, obchod a průmysl. Ddaň z obratu je snad hodně nepříjemná, snad hodně špatná, ale dokud ji máme, bude tvořiti základ a byla by nejlepším vyrovnáním, byla by vrácena obyvatelstvu, kdyby byla vrácena obcím. Kdyby bylo zase stanoveno 5 nebo 10 %, jak se dávalo před rokem 1927, pak měly by obce hlavní základnu a mohly by přesně kalkulovati.
Je-li to podle zásad finanční správy nemožností, pak mělo by se pomýšleti na to, aby se přímým přikazováním při dani z příjmů uštíply obnosy, se kterými by obce jistě mohly počítati, a které by při vyrovnání byly vždy k disposici.
Chtěl bych poukázati k něčemu, čeho nutně potřebujeme a co by bylo přímou podporou definitivního finančního vyrovnání v budoucnosti. Samosprávné svazy, český jak německý svaz, vykonaly dobrou statistickou předběžnou práci, ale přehled úkolů měst a obcí obdržíme teprve tehdy , až se státní úřad statistický a finanční správa ujmou tohoto úkolu. Dnes se koná dvojí práce a z části práce na nepravém místě. Mohu jisté sociální úkoly provésti jen tehdy, mám-li větší kruh obcí, a musím proto obce rozděliti na určité typy. Vlastní průmyslové obce budou moci více vykonati pro sociální úkoly nežli venkovské obce. A jestliže dnes potřebuji velikou nemocnici pro takovouto skupinu obcí, bude musit největší příspěvek dáti patrně ústřední obec. Dnes však není takovéhoto sloučení. Je přímo náhodou, jak se dnes pracuje. Jednou je to okres, jenž se ujme úkolu, pak je to obec, která se zase za okolní obce chápe úkolu, totéž máte při zásobování vodou, při kanalisaci, při stavbě jatek a při všech větších úlohách. Klademe si proto dnes sami za úkol, že jakožto větší průmyslové město s okolními obcemi utvoříme účelový svaz, jak se to podobně provádělo u vodních družstev, ale pro jiné účely, na příklad pro stavební činnost. Je na příklad v některém městě velký stavební úřad. Tento stavební úřad může vykonati užitečnou práci pro polohopisný plán celého okolí, neboť město srůstá s okolím a okolí s městem, a musí zde býti předem plán, jak založiti silnice pro vjezd, v jaké šíři, stavební úřad, školení lidé musí pracovati společně, to si nemůže dovoliti malá obec, ale účelový svaz může takovéto úkoly prováděti. Při zásobování vodou jsou takovéto svazy samozřejmou věcí, při kanalisaci rovněž samozřejmou věcí, my v Liberci položili jsme si tento úkol, abychom ho také řešili při jiných věcech, které jsem uvedl.
Prosil bych tedy, aby také pro definitivní finanční vyrovnání v budoucnosti dnes již připraven byl jakýsi rámcový statut pro takovýto účelový svaz, kde se béře zřetel na finanční souvislost hlavních obcí a vedlejších obcí. Pak také hospodářské otázky vstoupí do popředí a otázky připojení obcí nebudou se oceňovati jedině se stanoviska politického.
To by byly všeobecně mé poznámky , i chtěl bych vysloviti přání, aby všichni obecní politikové se mnou byli zajedno, že si přejeme pokud možno. brzo definitivní finanční vyrovnání mezi státem a obcí. (Potlesk.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Ke slovu se přihlásil pan ministr financí.
Ministr financí dr Engliš: Slavný senáte! Chtěl bych jen několika slovy reagovati na velmi zajímavé vývody sen. Kostky, pokud běží o výdělkovou daň. Vývody pana senátora směřovaly v ten smysl, že naše zdanění zvláštní výdělkovou daní je vyšší nežli u sousedů a zejména na př. také v Rakousku. A tu musím poukázati k obtížím srovnávání. Je sice pravda, že v Rakousku mají zvláštní výdělkovou daň naší odpovídající ve výši 25%, ale je také pravda, že vedle toho mají vysokou daň ze mzdy, která zrovna tak postihuje čistý výnos jako výdělková daň. A také v Německu bylo by omylem srovnávati jenom >Körperschaftssteuer < s naší zvláštní výdělkovou daní, když víme, že vedle ní platí v Německu podnik ještě jinou výdělkovou daň a vedle toho mají samosprávné svazky odlišné, daně z výnosu podniků.
Při výdělkové dani chtěl bych ukázati hlavně na dva body, o kterých se zmínil pan senátor. To jest otázka reserv a otázka holdingu. Nerad bych, aby senát a veřejnost měly dojem, že finanční správa jest odpůrcem reserv a že chce podlomiti tvoření reserv v podnicích, zkrátka že je proti správným a zdravým zásadním hospodaření.
Protože se zde mluvilo jen o reservách a jejich zdanění, musím postaviti protiklad všeobecného reservního fondu, který ze svého čistého zisku, každý podnik tvoří ze zisku, který byl zdaněn, a t. zv. zvláštní reservy ztrátové. V určitém roce totiž se ukazuje, že je zde zisk tak a tak veliký, že se však nemůže ještě celá tato částka bezpečně považovati za zisk proto. že se na obzoru ukazují jisté možné ztráty, a tak část zisku tohoto se odkládá stranou a praví se: Musíme to odložiti, poněvadž nevíme, je-li tato část opravdu ziskem. To je zcela v pořádku, a byla by chyba, kdybychom v takovém případě celý zisk považovali za zdanitelný výnos, poněvadž, přijde-li ztráta, pak by se ukázalo, že jsme zdaňovali něco, co vůbec ziskem nebylo. Ale podle platného zákona jsou dva možné případy: Buď nastane ztráta, nebo nenastane ztráta. Když nastane ztráta po roce nebo po dvou, tož by každý myslil: Tuto ztrátu jsme předvídali, na to máme reservu, z této reservy tuto ztrátu uhradíme. Ale tak se to vskutku nestane, ačkoli pro tuto ztrátu byla svého času vytvořena zvláštní reserva a zisk pro zdanění byl tenkráte zkrácen právě se zřetelem k této budoucí ztrátě. Společnost si může tuto nastalou ztrátu uhraditi po druhé z běžného zisku a zisk po druhé o tuto ztrátu zkrátiti. To není možné, protože pro tutéž ztrátu zkracujeme výnos pro zdanění dvakráte. Anebo ztráta vůbec nenastane a máme tedy pro futuro zjištěno, že tehdejší zisk, ze kterého jsme kousek odložili, očekávajíce určitou konkretní ztrátu, celý skutečně ziskem byl, ale ke zdanění nedojde nikdy, leda při likvidaci. Tato část reservy odložená je tak, jako by byla všeobecným reservním fondem, jakoby byla čerpána ze zdaněného zisku. Nyní finanční správě jde o to, aby tomu tak nebylo. Nemůžeme připustiti, aby trvale byly odkládány zisky , které nebyly zdaněny . Nechceme překážeti tvoření reserv a přejeme si posilňování reservních fondů. Ale zkracují-li konkretní výnos pro konkretní ztrátu, tedy říkáme: Nastane-li, a uhraďte ji třeba z běžného výnosu, ale nezkracujte nám po druhé čistého výnosu pro tutéž ztrátu. Nenastane-li tato ztráta, hlásíme se o svůj podíl. Myslím, že tato zásada je správná, že musíme na ní státi, poněvadž jinak bychom do celkového zdanění dostali čirou libovůli. Nebylo také námitek pro futuro, aby tato zásada byla uplatněna. Bylo jen namítáno, že platí pro praeterito. Tak by tomu prý bylo, kdybychom příštím rokem zdaňovali reservy , které dospěly 4 let, totiž ty, které byly zřízeny v r. 1927, tedy před tímto novým zákonem.
Prosím, finanční správa nedělala zde žádnou prestižní politiku a tomuto požadavku vyhověla, ač nebyla přesvědčena, že jde o zpětné zdanění. Kdyby bylo šlo jen o odstranění zpětného zdanění, tož jsme mohli dáti paragraf do toho zákona, že platí od 1. ledna 1930 a neplatí zpět, a nebyli bychom musili říci, že jsou ty a ty reservy vyjmuty. Bylo by věcí judikatury, aby posoudila to, co je zpětná působnost.
Pokud jde o otázku t. zv. holdingu, to znamená myšlenku, že nemá býti týž výnos dvakráte zdaněn touže výnosovou daní. Proto se výnos akcií společnosti jedné nezapočítává do výnosu společnosti, která je drží. Ale to je jen tenkráte odůvodněno, když akcie byly koupeny za vlastní prostředky. Neboť byly-li koupeny na dluh, situace je jiná, a já si to dovolím ilustrovati určitým příkladem. Představte si podnik, který má 4 mil. čistého výnosu, kterýžto výnos získává z vlastní své práce, produkce, tvorby. Nuže, zde je 4 miliony čistého výnosu. Dejme tomu, že by společnost přišla na nápad, že si vypůjčí 100 mil. na př. na 4 % - a že si za těchto 100 mil. zakoupí akcie, které nesou také 4%. Tak na straně levé i pravé jsou na jedné straně 4 mil. na úrok a na druhé straně 4 mil. výnosu z akcií. Změnilo by se něco na posici té společnosti? Nic. Její výnos dále by byl 4 mil. z práce. Jak by to vypadalo při zdanění? Při zdanění bychom měli 4 mil. z práce, k tomu 4 mil. výnosu z těch akcií a teď bychom měli odpočitatelné položky, a to 4 miliony úroků, které společnost platí z nového dluhu a 4 mil. výnosu holdingu, tedy 8 milionů a společnost by neměla vůbec žádného výnosu ke zdanění, čili tato procedura by vedla k tomu, že nebyl dvakrát zdaněn jeden a týž výnos, nýbrž že zdanění ušel skutečný výnos, ještě nezdaněný. Stalo se, že ústav ke konci roku zakoupil akcie, že měl výnos, který vzešel z jeho práce a činnosti, ale když si zakoupil na konci roku akcie a dividenda se odpočítala, skutečny jeho výnos určený pro zdanění klesal, takže toto ustanovení vedlo k tomu, ne že se odstranilo dvojí zdanění výnosu, nýbrž že skutečný výnos pro zdanění ucházel. Proto jsme musili udělati normu jistého trvání držby těch akcií a že musí býti nabýván holding z vlastních prostředků, neboť jinak dochází k tomu, že skutečně zdaněný výnos uchází. Tedy je to jistá ochrana, kterou jsme musili vykonat. proti obcházení zákona, poněvadž, kdyby se v tom pokračovalo, klesala by dále přirážková základna.
Pan senátor jistě správně vytýkal, jak ohromně obtížný je problém financí samosprávných. On také na účet finanční správy řekl: Pro práce spojené s vybíráním dávky z majetku po léta nebyly v čas předpisovány a vybírány daně a musili býti odpisovány podle zákona čís. 235. Tím trpěla samospráva. Vše to chceme dáti postupně do pořádku. (Výkřiky komunistických senátorů.) Máme při tom ovšem dvě duše: jedna praví, že samospráva potřebuje příjmů, potřebuje daně a přirážky. Ta druhá duše praví: Nevybírejte, neutiskujte, zastavte exekuce atd.
My jsme za krise uprostřed těchto dvou mlýnských kamenů. Pan senátor uvedl, abychom uvažovali, zdali bychom nemohli zpět a daní z obratu sanovati samosprávu. Pan senátor se rozpomene, jaké obtíže z toho vznikly . Máme otázku, jak to udělati s paušály . Když se koncentruje říšský paušál v jedné obci, co s daní z obratu, která se vybírá na hranici?
Ale víme, jak vznikl zákon č. 77 ex 127 a proč jsme musili limitovati přirážky; stalo se tak proto, že jsme rozšířili základnu přirážkovou a senát i poslanecká sněmovna uznávají nakonec, že musíme limitovati přirážky .
Chceme pro samosprávu dospěti také k definitivní úpravě, ale tu nám překáží jedno, otázka neupravené kompetence, co má samospráva dělat v humanitě, komunikacích a školství, jak rozděliti tyto úkoly od obce až ke státu a jak činnost těchto svazků sečleniti. Musíme vidět, pro jaký úkol máme finanční prostředky obstarávati. To je jedno.
Pokud jde o vědecké předpoklady , o nichž také mluvil pan senátor, tedy chceme nyní při ministerstvu financí zříditi stálou komisi pro definitivní úpravu hospodářství samosprávných svazů, kde chceme tyto předpoklady vědecky zjednati. Ale pak jsou ještě jiné předpoklady definitivní úpravy, na př. otázka, jak jednou bude likvidována ochrana nájemníků a zda z tohoto pramene vzejdou samosprávě určité příjmy. Není vyloučeno, že při likvidaci ochrany nájemníků dospějeme také k překonstruování naší nemoderní, bych řekl, činžovní daně domovní. A to až posoudíme, můžeme dělat definitivní konstrukci samosprávných financí. Proto nezbývá, než abychom všichni měli jistou vzájemnou trpělivost. Ale jednu věc řekl velmi dobře pan senátor, že samospráva je odpovědnost, a že si musíme, zrovna tak jako ve státě, tak i všude jinde uvědomiti, že není samosprávy bez odpovědnosti. A to znamená také ekonomii. Ale já bych připojil ještě jedno a řekl bych: My si musíme odvyknouti stavěti samosprávu proti státu, v demokratickém státě našem není samospráva proti státu. Stát je pouze vyvrcholením samosprávy a tak se na něj musíme dívati. (Hlučný potlesk. - Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Místopředseda dr Heller (zvoní) : Slovo má dále pan sen. Douda.
Sen. Douda: Vážení pánové! Během krátké doby, během tří roků přichází se s novelisací zákona čís. 77 a ponechal se zákon, který nejvíce natropil zla a který vlastně suspendoval celou samosprávu. poněvadž máme jenom okresy a ne žádnou samosprávu. (Hluk.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Douda (pokračuje): Všechny koaliční strany vyhýbaly se úzkostlivě podati zprávu, proč vlastně samospráva byla sanována. Samospráva nemohla se hoditi majetným třídám tak, jak byla převzata od Rakouska, poněvadž naší samostatností byla zrušena veškerá privilegia velkých poplatníků. Kdybychom šli do jižních Čech, kde byl takřka ze 75 % majetník Schwarzenberg, našli bychom vesměs obce, kde byli t. zv. virilisté, ale tito virilisté byli i v těch obcích, kde byly průmyslové podniky. Tito virilisté vykonávali ohromný vliv, při každé volbě do samosprávy byli úzkostlivě vybíráni lidé, kteří měli dbáti jenom toho, aby co nejméně mohla podnikati, ať už to potřebovala nebo ne, poněvadž to panství nebo průmyslový podnik byl často až 60 % poplatníkem. Já sám jsem z obce, kde Lichtenstein byl 65 % poplatníkem, a na černokosteleckém okrese máme 19 obcí, kde panství byla virilníkem. Tito páni, poněvadž měli ohromný vliv na to, kde se zanedbávala komunikace, zanedbávalo se stavění škol, zanedbávaly se všechny možné opravy, jenom z těch důvodů, aby ty přirážky nebyly veliké, a přirozeně, když po převratě neměli pánové velikou odvahu, aby se postavili na odpor zrušení všech těch privilegií, že obce měly ještě zákonité právo §em 25 až 26, že ty podniky, které nejvíce užívaly obecních cest a silnic byly nuceny buďto na svůj vlastní náklad je opravovati, anebo se jim vypsaly zvláštní poplatky. Důkazem toho je že v takovém Čes. Brodě až do zrušení tohoto zákona cukrovar opravoval silnici, v Kostelci pily přispívaly 50 % přídavkem na opravu těch silnic a cest, kterých upotřebovaly . A tohle pánové nemohli potřebovati po převratě, kde byly obce více zatíženy a chtěly si nahraditi tu volnost, a když jí dostaly, kde byly po celé desítiletí škrceny, a nemohly dostávati svým kulturním požadavkům, pracovalo se proto na zákoně, aby všechna privilegia a všechna práva byla bohatým vrácena. Toho jste, pánové, také dosáhli, ba naopak dosáhli jste toho, že dnes není možno mluviti o samosprávě, že je to pouze správa okresů. Důkazem toho, že i když je to nařízení z vyšší instance, že obec musí a musí i ze zdravotních ohledů to a tu stavěti, že prostě, poněvadž obec, nebo město nemohly přijíti k přirážkám a žádaly doplnění z doplňovacího fondu, okres to škrtl. Důkaz toho máme v takovém Vimperku. Je to město, které má přes 5.000 obyvatel a kde do loňského roku každé léto tam byli cizinci, v zimě po celou zimu turisti a toto město nemělo jediného veřejného záchodku až loňského roku, když si to zařadili do rozpočtu, okres jim to škrtl a s bídou na novou žádost jim povolil jeden. Totéž se stává ve všech jiných obcích. Tedy přirozeně, že není možno mluviti o samosprávě. Je možno mluviti o samosprávě; když ve 25. roce při druhém jmenování vynechali jste. . . (Hluk. )
Místopředseda dr Heller (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Douda (pokračuje): . . . vůbec stranu komunistickou, kde jste neměli ani tolik možnosti snad, anebo, jste vůbec neměli ani tolik dobré vůle, aby jediný člověk byl buďto jmenován do zemského, nebo do okresního zastupitelstva.. (Sen. Mikulíček : Za to tam jmenovali Sonnenscheina!) Ano! Přesto, že jedna třetina je přímo jmenována i když dojde v určitém ohledu k dohodě, že konečně již je zde ta jednota a že uznáváte potřebu buďto stavby, anebo škol, či silnic, a když okres je pasivní, tak to okresní náčelník, nebo hejtman škrtne, a kdyby se to opakovalo po třikráte, má právo, to okresní zastupitelstvo zrušiti, anebo zastupitelstvo rozpustiti. (Sen. Kindl: To je ta fašisace! )
Jak je možno mluviti o nějaké samosprávě při takovémto složení? Jestliže přicházíte dnes s novelisací a s hodně nedostatečnou, poněvadž zákon ten byl by býval potřeboval, než přišel na svět, znovu znovelisovati, jest to důkazem, že již prvým rokem celá řada okresů nemohla zaplatiti úrok z úroků, nemluvě ani o splátkách, že třetí rok již okresy neplatily úroky Jděte se přesvědčiti do takového Čes. Brodu. Loňského roku už to dělalo přes 112.000 Kč úroku z úroků. A nyní v době, kdy mluvíte o zlevňovací akci, přicházíte s novými daněmi, přicházíte i s tím. že se musí, ne snad, že by byla samospráva jak vy říkáte v krisi, ale kde je přímo před krachem, přicházíte s takovým pakatelem, který, kdyby měly nastati takové zimy, jako byly před 2 roky, nestačilo by to pro ty hladovějící, kdybyste je nechtěli nechati v tisících umírati hlady, poněvadž ani palivo, ani jídlo by si nemohli koupiti a nestačilo by to ani na tu povinnost, kterou vkládáte na obec, že má vypomoci v prvé řadě obec a město.
Přicházíte se zvýšením pivní daně, ale zde znovu je nejlépe viděti, kdo ponese celý ten náklad. Po celou tu dobu od r. 1924 až do 1929, kde byly velké poklesy surovin, kde to činí rozdíl na jednom hl 34 až 35 Kč, neuznal kartel pivovarský přes všechny možné námahy, aby alespoň byl částečně zlepšil poměry toho pivovarského dělnictva. Naopak, staly se případy, kde poměry pivovarského dělnictva byly daleko ještě zhoršeny, a nyní se ponechala p. ministru financí volnost pro malé pivovary o 12 a pod 12.000 hl ročně výstavy k disposici znovu 6 milionů, aby po případě mohly býti sanovány. Zapomíná se, že přesto, že velké pivovary měly velkou výstavu, že rozdíl mezi platem dělnictva velkých pivovarů nad 240.000 hl a mezi pivovarem 12 a pod 12.000 hl ročně, že je rozdíl ve mzdě přes 60 až 63 Kč za týden. A přece ta výroba piva nebyla o nic dražší u toho malého jako u toho velkého. Chmel, slad byly stejně v ceně pro malého jako pro velkého. Tedy pro celou tuto řadu let pivovary vydělávaly a vydělávaly ohromné miliony, nikdo se nestaral, aby skutečně tito lidé byli za jejich práci odměněni, a hlavně v létě, kde tam trvala pracovní doba 14, 16 hodin. Když vezmeme mzdu u velkého pivovaru prvé kategorie 268.80 Kč týdne a u pivovarů 13.000 hl, kde již to činí pouze 177.35 Kč, tedy je zde ohromný rozdíl, ale velké pivovary, které podle kolektivní smlouvy mají, 7 kategorií - odpadá zde těm malým pivovarům celá jedna polovina - a v poslední kategorii, kde bychom mohli říci, že je to přímo plat ženy a ne muže, u takového malého pivovaru 95.27 týdně, z toho má teprve sociální srážky na pokladnu, na úrazové a nemocenské pojištění, tedy kde tento rozdíl činí 160 Kč v jednom týdnu na jedné pracovní sile, znova se přichází s tím; že bude míti pan ministr financí k disposici 6 mil. ročně k potřebě podchytiti tyto pivovary. Proč? Víme určitě, kdyby nebylo kartelu, že by se prostě s těmito malými nemluvilo. Ale poněvadž velcí potřebovali kartely, aby všecky pivovary co možná byly podchyceny do kartelu, aby se nemohla dělati konkurence, aby udrželi jednotnou vysokou cenu, jako je to při každém kartelu a běda člověku, který je v kartelu a chtěl by snížiti, nebo zvýšiti mzdy, tak je tedy kartel, který mu dovede tolik diktovati, že ho dovede také existenčně zničiti. Proto je to tedy zase na diktát kartelu, aby se snad ti malí nestali jím nebezpeční a nedělali jim konkurenci tak, jako v ohledech těch, kde se rvou o velký hostinec, nebo restauraci. Je veliký rozdíl při tom, jaké prémie se dávají agentům, kteří jim chytají nové a nové závody. Tak se to praktikuje při všech kartelech. (Předseda dr Soukup ujal se předsednictví.) Výnos, který vynese tato pivní daň, kdyby opravdu se počítalo svědomitě s tou ohromnou masou nezaměstnaných, kteří s úžasem čekají první mráz nebo sníh, kde se ohřejí a vyžebrají-li něco, budou-li si to moci uvařiti, kdyby se počítalo s tím, jaká je to ohromná armáda a jak vám může býti nebezpečná, musili byste uznati, že tento pakatel by nestačil ani na to. Vy jste dodnes neuznali ani Slovensko a Podkarpatskou Ukrajinu, abyste jim byli popřáli to dobrodiní těch 10 až 20 Kč. Minulý týden, když byla podána interpelace, hlasovali jste proti tomu jen proto, že to bylo podáno z oposice. Tedy proto, že to podala oposice, a nepodala to žádná z koaličních stran, proto to Slovensko ani Podkarpatská Ukrajina není naše. To jsou úžasné úkazy a proto také nemáme nikterak důvěry, že i tato novelisace uchrání samosprávu od katastrofy. Víme velmi dobře, že přijdete co nejdříve s novou opravou a přijdete zase v takovém čase, jako tenkráte, na poslední chvilku, a pak za dva dny budete chtíti to míti pod střechou.