Samosprávy se pracující vrstvy nedočkají dříve, dokud nesmetou, nevymetou železným koštětem všechen ten šlendrián, který se zahnízdil po převratě, který veškeré zákony dělal jen ve prospěch bohatých, který nikdy nezapomněl na žádný kartel, jichž máte stále ještě nedostatek, neboť už se vám zase stýská po kartelu se životními potřebami. Minulý týden, když se projednával ten zákon, říkali jste, že se tím pomůže těm malým, odhlasovali jste zákon v domnění, že se tomu drobnému venkovskému lidu tím pomůže, a podívejte se - na burse obilí letí dolů, ale mouka nahoru. Stalo se to, co jsme říkali, že na úkor domácího trhu, aby domácí trh byl zaplaven, bude se sem lifrovati cizí obilí, poněvadž není tu kontroly, a k dnešnímu režimu nemůže míti pracující lid žádné důvěry.

Nejlepší ukázkou, jak se hledí pomoci průmyslovým podnikám, když za nimi stojí kartel, a jak se pomáhá ubožákům, je toto: v jedné obci byl jsem v sobotu svědkem, že je vyvěšeno najednou 67 exekucí, můžete tam čísti, co je všechno zabaveno, šicí stroj, dokonce 3 husy, poslední tele, vozík atd. Toto se přece nikdy nedělo, a tomu vy říkáte, že chcete pomoci drobnému lidu venkovskému? Jděte se podívati do těch obcí, jak to tam vypadá a jak dnes na to nahlížejí všechnu strany, kde všichni vidí, ať lidovec, domovinář, živnostník, že stejně všichni trpí, že na těch se vytluče každá koruna. Tam se neříká, že je potřebí takových a takových fondů v případě nějaké potřeby, anebo když je ten kraj jinak postižen, aby se mu vypomohlo. Prohlížel jsem Kvasice. Dodnes se tam nic nestalo, přesto, že se tam vystřídaly všechny strany, byl na to přímo trh, naslibovaly všechno, ale jděte se tam zeptati, jak se těm ubožákům pomáhá. Je tam 25 rodin, které jsou roztrkány ve všelijakých kumbálkách, ne v bytech, děti musili dáti vůbec pryč, kdyby uhodil mráz, tak jsou ti lidé nešťastní. Nepodnikáte žádné práce, které jste slibovali už při začátku, že v případě potřeby budete řešiti tak krisi nezaměstnanosti. Je viděti, co jste do dnešního dne udělali. Štěchovická přehrada už je tolik let v programu, ještě se na ní nedělá, a už stojí mnoho milionů, a přece dnes by bylo dobře, kdyby práce tam byly v proudu a nalezlo tam zaměstnání nejméně 3 až 4.000 dělníků. Než se rozhoupáte k nějaké práci, tak děláte dlouhé porady , takže nevím, jestli vás nepřekvapí zima. Do dnešního dne nejsou ještě veškery polní práce skončeny, v krajích, které byly postiženy vodou, není ještě sklizena ani řepa, lidé ještě pracují na stavbách, ale běda, kdyby měla přijíti taková pohroma jako před dvěma lety.

Samosprávy, čisté samosprávy, nedočkají se lidé dříve, dokud si ji lidé nevybojují takovým způsobem, jako to udělali v Rusku.. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní) : Další slovo má pan sen.Tschapek.

Sen. Tschapek (německy) : Slavný senáte! Musíme se velmi diviti, že se dnes projednávají vládní předlohy, které znamenají zela značné zatížení výdělečně činného středního stavu.

Pan ministr financí Engliš pronesl při poradách o novém berním zákoně v r. 1927 výrok, že větší zatížení hospodářství je nemožností, poněvadž zdanění jest již tak vysoké, že hospodářství za všech okolností potřebuje klidu.

Od r. 1927 se poměry prokazatelně nezlepšily, a to všeobecnou hospodářskou krisí, která je netoliko krisí zemědělskou a průmyslovou, nýbrž která projevuje velké účinky také v kruzích řemeslníků a obchodníků, což přece nejjasněji dokazuje stále vzrůstající počet vyrovnání a konkursů. Přes to přikročuje vláda ke zvýšení daní a tarifů, které jdou daleko za míru skutečné potřeby a z výdělečně pracujícího středního stavu, především ze živnostníků a obchodníků, vymačkají ročně daleko více nežli půl miliardy.

Těmto předlohám musíme se tím více diviti, ježto na jedné straně se pan ministr zásobování všemi prostředky snaží přivoditi násilné snížení cen, kdežto současně pan ministr financí se chystá další milionové obnosy vymačkati z výdělečně činného středního stavu. Zamýšlené zvýšení je však tak veliké, že spíše podmiňuje zvýšení nežli snížení cen.

Jestliže nyní krátce zaujmu stanovisko k jednotlivým předlohám, musím říci, že se dík jednomyslné obraně všech interesovaných kruhů podařilo zabrániti zvýšení všeobecné daně výdělkové. I když je to malá světlá stránka, přece se zároveň zatemňuje tím, že také živnostenské úvěrní ústavy jsou velmi těžce postiženy zamýšleným zvýšením zvláštní výdělkové daně z 8 na 9 % . Jestliže tím byly postiženy velké banky které každoročně vykazují čistý zisk mnoha milionů a nakonec ještě dostávají stamilionové státní subvence, pak bylo by lze na to pohlížeti jako na akt spravedlnosti. Ale jedinou z největších nespravedlností je, že tím postiženy jsou také živnostenské úvěrní ústavy, ty peněžní ústavy, jež byly založeny proto aby malým živnostníkům a obchodníkům poskytovaly peněžní prostředky, a to za úrok, který tito největší ubožáci mohou platiti, které tedy takřka jsou sociálním zařízením. Myslím, že je pochybenou politikou, když se také tyto malé peněžní ústavy tak vysoko zatěžují, že je zde obava, že mnohé z těchto malých peněžních ústavů, jež pro živnostníky a obchodníky tak blahodárně působí, musí míti vážné obavy o další svoji existenci. Právě v nynější těžké tísni potřebuje toho stav živnostníků a obchodníků naléhavě, aby dostával levný úvěr, aby se mohl udržeti nad vodou. Je tedy požadavkem jen příliš spravedlivým, žádáme-li, aby živnostenské úvěrní ústavy byly z tohoto zvýšení vyňaty.

Dalším nadělením specielně pro živnostníky a obchodníky je zvýšení limitu přirážek. Když r. 1927 s berní reformou upraveno bylo také finanční hospodářství svazků uzemní samosprávy, oddychl si stav živnostníků a obchodníků, poněvadž se domníval, že jeho podniky se budou moci zotaviti, čeho tak naléhavě potřebují. Avšak jen příliš brzo musil poznati, že se nalézal na omylu.

I když jsme přesvědčeni, že definitivní úprava této otázky bude musit nastati, pak může se tak státi teprve tehdy, když zde budou příslušné podklady. V těchto třech letech, kdy se sestavování rozpočtů samosprávných korporací stále ještě dálo na základě nesprávných daňových předpisů a příjmy následkem dodatečných odpisů zůstávaly daleko za preliminovanými příjmy, nelze zajisté mluviti o bezpečném podkladu. Musíme však také žádati, aby také samosprávné korporace přihlížejíce k obrovské hospodářské krisi, zavedly přiměřeny úsporný systém, neboť je naprosto nepřípustno, aby se jednoduše hospodařilo na zdařbůh a aby se v případě potřeby živnostenskému a obchodnímu stavu beztoho již skoro vykrvácenému, jednoduše ukládala nová břemena.

Dnešní stav, podle kterého stát vydatné a dobře vybudované daně většinou reklamuje pro sebe a jen mizivě nepatrnou část přenechává samosprávným korporacím, je neudržitelný. Velká berní reforma, ve kterou nadále musíme doufati, bude musit záležeti v tom, aby se vydatné prameny příjmů stejnoměrněji a účelněji rozdělily mezi obce.

Trváme nadále na svém, tak často projeveném přesvědčení, že především dlužno daň z příjmů jakožto nejspravedlivější formu zdanění vybudovati a za to tíživé břemeno výnosových dani i s přirážkami zmenšiti. I když není možno daň z příjmu podrobiti nyní přirážkám, dokazují nám přece zahraniční vzory, že na výnosu dobře vybudované daně z příjmu mohou bráti podíl také obce, okresy a země, a toto, rozdělení se v jiných státech ukázalo býti přímo jedním z nejdůležitějších základních pilířů veřejného finančního hospodářství.

Další zatížení přináší nám zvýšení daně z piva, i když je předloha oslazena tím, že se říká, že daň z piva resp. její zvýšení musí nésti pivovary. Předloha však praví také v § 20, že se vládě dává zmocnění, podle kterého až na dále zvýšení cen piva nastati nesmí. Jen kdyby nastaly zvláštní poměry, bylo by možno, aby se svolením příslušných ministerstev nastala změna. Můžeme k tomu jen říci: Slova sice slyšíme, však nedostává se nám víry, poněvadž jsme již jen příliš často obdrželi sliby, které však nikdy nebyli splněny. Zrovna jako u kartelů a trustů, skloní se vláda jen příliš brzo před mocí pivovarů a konec písničky bude ten, že na konec bude zvýšení přesunuto na hostinské. Domníváme se však, že to nebude možno, poněvadž živnost hostinská beztoho již je zatížena nesčetnou řadou speciálních dávek, takže nového zatížení více nesnese.

Z posledních novinářských zpráv můžeme seznati, že pan ministr financí ještě nemá dosti na tom, že ještě dále pomýšlí na to, aby úrok z prodlení zvýšil ze 7 % na 10 % . Jestliže živnostníci a obchodníci v poslední době již nebyli s to, aby platili svoje daně, budou je nyní v době těžké tísně moci platiti ještě méně. Tento požadavek znamená smrtelnou ránu pro hospodářství a tím pro živnostníky a obchodníky . Zde nepomohou také ani nejostřejší způsoby vymáhání daní. I když bude sebe více intabulací a kapesních zájmů, nebudou přece moci dostáti svým závazkům, nezjedná-li vláda odpomoc. Bude-li se vymáhání daní prováděti dále stejně ostře, pak se ještě značně zvýší počet sebevražd, kde důvod činu hledati dlužno v neúprosné přísnosti a často také nespravedlnosti berních úřadů, kde hodní, bodří a poctiví řemeslníci raději volí smrt, než aby musili v nouzi a bídě opustiti svoje dílny.

Nepochopitelné přeceňování výkonnosti stavu živnostenského musí konečně jednou přestati. Stav živnostenský potřebuje především klidu, aby se vypořádal s nepřekonatelnými téměř potížemi nynější, zoufalé situace. Má-li se udržeti v těžkém boji o život, jenž speciálně v některých oborech nabývá vždy vážnějších forem, pak musí v prvé řadě zůstati ošetřen všech překážejících a škodlivých zásahů veřejné moci. Tato možnost je dána tím, že vláda konečně jednou přikročí k zavedení rozumného systému spoření. Je-li to možno v Německu, úplně vyčerpaném reparačními břemeny, a v Italii, pak musí to býti přece možno také v tomto státě.

Jestliže nastane jednou rozumné snížení vojenského rozpočtu, jenž pohlcuje téměř pětinu veškerých státních příjmů, jestliže konečně jednou zrušeny budou všechny ty fondy, které každoročně dostávají sta milionů a vymykají se kontrole veřejnosti, a dá-li se stát konečně vésti zásadou, docíliti s nejmenším nákladem pokud možno největšího zisku pro veškerenstvo. pak nebude potřebí takovýchto drakonických opatření, která hrozí zničiti stav živnostenský a obchodnický jakožto jeden z hlavních pramenů příjmů státu.

Ze všeho, co jsem řekl, vysvítá, že německá strana živnostenská jakožto zástupkyně stavu živnostenského a obchodnického nemůže hlasovati pro tuto předlohu. V poslední hodině varujeme před tím, aby se luk příliš nepřepínal, neboť také u stavu živnostenského a obchodnického setkáme se na konec se slovy: Až sem a nikoli dále! (Potlesk.)

Předseda (zvoní) : Posledním řečníkem je pan sen. Ant. Novák. Uděluji mu slovo.

Sen. Ant. Novák: Slavný senáte! V předvečer 25. výročí bojů pražského dělnictva za politická práva považuji za svou povinnost vzpomenouti té doby, tedy před 25 lety v této místnosti rozhodoval privilegovaný sněm český, který skládal se výhradně z kurie velkostatkářské, měst a obcí venkovských vedle virilistů, a kde tehdy v den 28. listopadu pražské dělnictvo vyvrcholilo své demonstrace v boji za politická práva. A s upřímnými díky vzpomínáme, že v řadách dělnictva stál tehdejší profesor Masaryk, dnes president této republiky. A velectění, stejně tak jako před 25 lety, když jsme po prvé zde na bývalém Radeckého náměstí a na Senovážném náměstí, prohlašovali :politická práva nejsou pro nás konečným cílem, pouhým prostředkem, i dnes za změněných poměrů, kdy máme politická práva, používáme tohoto prostředku, abychom na půdě parlamentu hájili práva malého lidu.

Přiznám bez obalu, že není mně ani příliš příjemno hovořiti o novele čís. 77 z důvodů, že za uplynulá tři léta tak velký materiál byl snesen, tak jasně bylo prokázáno, jaká nespravedlnost se stala zákonem čís. 77, a chápu-li se slova, činím tak jedině z toho důvodu, abych to v zastoupení klubu, ke kterému mám čest náležeti, v úvodu znovu zdůraznil.

Ovšem je mi mimořádným potěšením, že bezprostředně přede mnou hovořil pan ministr financí Engliš a že jen letmo, nepatrně dotkl se také samosprávy. Mohl bych říci, že bych úplně souhlasil s větou pana ministra Engliše. > Samosprávaje odpovědnost . To znamená ekonomii. < Prosím, souhlasím na sto procent, ale pěkně prosím, nebylo prokázáno ještě, že by ta samospráva ve svém gros tuto odpovědnost v době poválečné nebyla cítila. Vedle toho věta se dá pozměniti. Stát je také odpovědnost a znamená také ekonomii. A dá se to říci stejně tak, jako samosprávě v určitých případech vytýkalo se velmi často bez dokladů, že se nehospodaří. Mám také příležitost vytýkati v určitých případech, že se také ve státě nehospodaří, a že ve státě v určitých případech dalo by se také ekonomie použíti, ale že se, žel, tak neděje.

Zde prý je ekonomie. To je pravda. Slavný senáte, zde v senátě proti nám je ekonomie na sto procent. To nespadá přirozeně do kapitoly projednávané, před chvílí při jiné příležitosti kolega Modráček na to poukázal. Zde se šetří i na spisech. Senátoři nemají již práva, aby obdrželi spisy ze sněmovny v původním znění. Příslušníci jednotlivých výborů na svůj nátlak to obdrželi. Přirozeně ta zpráva výboru rozpočtového posl. sněmovny má pro senát svoje zajímavosti a svou důležitost a myslím, že v tomto případě budeme míti příležitost při projednávání rozpočtu o té ekonomii na senát promluviti podrobněji. (Sen. Johanis: Zejména se podíváme na jejich hospodu!) Ano. Budeme o tom hovořiti podrobněji. Šetří se tak, že ani člen druhé komory neobdrží spis z komory prvé. Myslím, že toto šetření na místě není a že člen druhého zákonodárného sboru má povinnost a právo dožadovati se toho, aby tisky zákonných osnov obdržel v plném znění.

Já jen dvě věty budu citovati z vývodu pana generálního zpravodaje posl. sněmovny, pokud přirozeně mají vztah k samosprávě. Pan zpravodaj zde řekl: > Čím dříve sevžije samospráva na nynějších stupních a čím více bude mít váhy a autority alépe plniti své mravní poslání, tím dříve sedojde k vyvážení autonomie s centralismem. K tomu vhodným podkladem je zákon oorganisaci politické správy, zákon, který se zdárně vžívá. Není potřebí opouštětitohoto podkladu. <

Byl bych tomu velice povděčen, kdybych měl nyní posluchače z řad samosprávných činovníků, jak se na svých konferencích scházívají - v neděli je zde sjezd Svazu českých měst - a rád bych věděl, zda by to podepsali.

Prosím, to je názor pana generálního zpravodaje dr Hnídka. Také loňského roku při projednávání rozpočtu ve výboru rozpočtovém jeden z pánů také tvrdil, že zákony č. 77 a 125 daly páteř samosprávě. Ba dokonce tehdy před rokem, před půldruhým rokem, před dvěma roky, když se již uvažovalo za změněných poměrů, že novela zákona č. 77 není neodkladná, tehdy také pan ministr Engliš byl hodně tvrdý a nespravedlivý podle mého názoru, když řekl, že samospráva se nesmí domnívati, že každou chvíli bude přicházeti, aby ji někdo sanoval. Nebudu opakovati to, co zde již bylo řečeno, co jsem již loňského roku řekl v rozpočtovém výboru. Samospráva se nikoho o sanaci neprosila, a nepotřebovala ani tuto novelu zákona. Tato novela samosprávu nevytrhne. Kdyby byl pořádek ve státě, kdyby samospráva byla obdržela to, co jí patřilo, nebylo potřebí žádné novely. Ale právě proto v tom nepořádku, v tom anarchismu samospráva tápala ve tmách. Prosím, my jsme nedávno projednali účetní závěrku za r. 1928 a budeme mít potěšení projednávati účetní závěrku za rok 1929. Státní rozpočet a rozpočet samosprávy, to je podstatný rozdíl. To, co v státním rozpočtu parlamentem je schváleno, jednotlivá oddělení obdrží, a co se stalo? Bez ohledu na čl. 11. finančního zákona řada resortů překročila rozpočet o celé desítky milionů, za dva roky o půldruhého sta milionů, a zde se nekřičí, zde se neříká nic, v účetní závěrce se to odbude dvěma větami, 10 řádky. Proti samosprávě, proti té samosprávě, která po válce měla tak mimořádně těžkou situaci, která vykonala ve svém jádru kus poctivé práce, ani jednou jsme neslyšeli, že by z úst povolaných činitelů to bylo také uznáno. To je ta nespravedlnost, která zde dnes proti samosprávě stále ještě se ozývá způsobem, který na místě není. Velectění pánové, jak se má v obci hospodařit, když ta obec sestaví rozpočet, ale výsledek je, že jen rozpočet zůstane na papíře a obec ani zdaleka neobdrží to, co vlastně propočítala.

Pánové, kteří byli autory zákona č. 77 z r. 1927 o vyrovnávacím fondu říkali: Prosím, vyrovnávací fond bude všelékem, pomůže samosprávě tam, kde sama není schopna úkoly své plniti.

Jen mimochodem připomínám, jak se opětně na senátu šetří. Když loňského roku projednávali jsme rozpočet v rozpočtovém výboru, žádal jsem pány z ministerstva financí, aby mi byla předložena účetní uzávěrka vyrovnávacího fondu za r. 1928. Nedostal jsem odpovědi ani > ano <, ani > ne <, ale účet jsem též neobdržel. Dnes mám přirozeně k disposici účetní uzávěrku vyrovnávacího fondu jak za r. 1928, kterou jsem loni při projednávání rozpočtu neobdržel, tak také za r. 1929. Jak pak to vypadalo s vyrovnávacím fondem? R. 1928 za příspěvek žádalo 2.735 obcí o částku 340 milionů korun, 206 okresů o částku 302 mil. Kč, celkem 642 mil. Kč. Z 2.735 obcí bylo z nároku na fond vyloučeno 844 a dodatečnou úpravou, provedenou z nařízení zemského správního výboru okresními správními komisemi odpadlo nebo žádost, odvolalo 511 obcí.

Zbývajícímu počtu 1.380 obcí upraveny byly rozpočtově neuhrazené schodky 76,224.000 Kč. Ze 206 okresů bylo při konečné úpravě rozpočtů vyloučeno 42 okresů, žádost odvolaly 2 okresy zbývajícím 162 okresům upraveny byly neuhrazené schodky rozpočtové na 64 miliony Kč.

To je kapitola sama pro sebe. Ono v češtině to slůvko příjemně zní > upravenýrozpočet <, ale v takovém upraveném rozpočtu obce seškrtalo se vše, co nemělo právního titulu, seškrtalo se vše možné ve směru sociálním, kulturním, komunikačním, prostě ten rozpočet byl torso. A když se to seškrtalo, nařídilo se přirozeně před tím zavésti dávky. Obce pomocí svých vlastních dávek měly povznésti rozpočet. Velmi nerad slyším a čtu v novinách, že se hospodařilo v obcích z cizího. V obcích je v malém to, co ve velkém ve státě. Není potřebí vykládati, co je hlavním příjmem ve státě, zdali daně přímé nebo nepřímé. Z daní přímých je to 20%, z daní nepřímých 80 %. Poměrně totéž, jen poněkud nižší, je to u obcí, ale na 30 % jistě. Přirozeně tedy, když již vyrovnávací fond upravil rozpočty, byly upraveny tak, že obce i okresy byly prostě neschopny ke každé práci. A přes tu úpravu rozpočtu žádalo se ještě 76 mil. ze 206 okresů - kdybych to psal, dal bych tu úpravu rozpočtů do uvozovek - po konečné úpravě bylo vyloučeno 42 okresů a obcím uznán oprávněně schodek 64 miliony. Ale závěr vypadl tak, že obce i okresy dostaly dohromady 70, maximálně 80%. Ale to byl ještě rok 1928, který byl nepoměrně příznivější oproti r. 1929. V tomto roce dopadlo to tak, že obce i okresy nedostaly ani. 60 % toho, co nutně pro svoji existenci a pro další svůj vývoj a svoji práci potřebovaly.

Tedy vyrovnávací fond dokázal, že naprosto nestačí na úkoly - to se vědělo samozřejmě, nebylo to nic nového na něho kladené.

Pan ministr financí zde řekl dnes také jednu velmi krásnou větu, co nám vadí: ta kompetence a působnost obcí. Já jsem poznamenal, kdyby obce byly obdržely, co mohly obdržeti, nebýti naprostého rozvratu ve finanční administrativě, obce vystačily a obce by dvojnásob vystačily, kdyby stát jim neukládal nové a nové povinnosti.

Ale druhá otázka, mimořádně pro samosprávu důležitá, je kompetence samosprávy, co vlastně té samosprávě přísluší. Já ani zdaleka nejsem k tomu naladěn, a také k tomu není zde místa, abychom sledovali vývoj samosprávy od doby Ferdinandovy a doby Josefinské, do roku 1849 a 1862. Tehdá byla jasnější kompetence - té privilegované samosprávy - ale dnes každý druhý, třetí zákon, na kterém se zákonodárné sbory usnesou dává samosprávě nové povinnosti, ale nikdo se neptá, zda samospráva má také dostatek možnosti, finanční nosnosti, aby tyto povinnosti, zákonem jí ukládané, také mohla vykonati. Tedy zde není vinna samospráva, to je krajní nesprávnost! A my velmi dobře víme, o co vlastně šlo v r. 1927, když byly přijaty zákon čís. 77 a zákon 123, o kterém hlavní zpravodaj ve sněmovně poslanecké pravil, že se vžil. Já bych chtěl viděti - ne sociálního demokrata, já mám úctu přede všemi pracovníky v samosprávě, nechť přísluší k té neb oné straně, a máme jich velmi slušný počet - pracovníka v samosprávě; který by tuto větu podepsal. Nedávno měli jsme zde v sousedním domě při zasedání zemského zastupitelstva zajímavý případ, kdy starý komunální pracovník, poctivý komunální pracovník, plzeňský dr Mandl, se musil postaviti proti způsobu, jakým se jednalo se zvolenými členy zemského zastupitelstva a dal podnět k tomu, že schůze zemského zastupitelstva musila býti přerušena, aby předsedové klubů se sešli a uradili o způsobu, jakým budou hájiti čest a prestiž sboru proti diktatuře vysoké byrokracie. Tedy tak to vypadá ve skutečnosti. Možno ještě mluviti, že nemáme do posledního písmene tu diktaturu byrokracie v samosprávě nejnižší, v obci, ale co je dnes okres? Jaká je kompetence okresu za předsednictví okresního hejtmana? Zmínil jsem se o tom v rozpočtovém výboru, že vše záleží výhradně a jedině na tom, jak taktním dovede býti okresní hejtman a jakým způsobem se snaží, aby strohost zákona zmírnil a dovedl s volenými zástupci jednati. Na druhé straně řada okresních hejtmanů myslí: Já jsem nejvyšší pán, vy si povídejte, co chcete, já budu rozhodovat. A něco obdobného je u nás v Čechách, také jsem již o tom hovořil.

Velmi často se mluví o výhodném zákoně č. 125. Copak jste s tou výhodou dokázali. Usnadnili jste úřadování? Kdepak. Komplikovali jste je na nemožnou míru. Dnes by byl svrchovaný čas, aby přišel nějaký další Baťa, který by způsob úřadování upravil tak, abyste samosprávu také tím nezatěžovali v jednotlivých naprosto ne zvlášť důležitých otázkách. Vždyť je to křížová cesta, kterou musí zástupci samosprávy po Praze, Brně i v jiných centrech vykonat, než konečně najdou spis, o který se jedná. Já jsem loňského roku přinesl doklad, kde se jedná o hodnotu 900 Kč. Projednávání spisů trvá přes půl roku a když je konečně vyřízen je na tomto spise 33 podpisů úřednických. Prosím, ať se najde ten, kdo vypočítá, jakého nákladu vyžadovalo vyřízení toho spisu! Hodnota jeho obnášela 900 Kč, ale vyřízení nepoměrně daleko více.

Znovu opakuji to, co jsem již jednou řekl. Měli jsme co dělat se starým zemským výborem. Ale ten bychom dnes špendlíčkem hrabali, tam se úřadovalo, vyřizovalo a dnes v tom ohromném konglomerátu, který máme, v těch 64 odděleních, ve kterých se mnohý ani nevyzná, tam se též úřaduje. Já, nečiním výtky tomu úřednictvu, ti se do té mašiny zajeli a ono to jede, jak to je dále, tam se úřadovalo, aby se úřadovalo, ale neúřaduje se, aby spisy v zájmu obyvatelstva účelně a rychle byly vyřizovány. Tedy v tom kotví strašná závada. (Sen. Johanis: U centrálních úřadů se lépe vyřizuje! - Sen: Havlena: Já mám případ, který se vyřizuje přes 6 let! - Sen. Johanis: Spis na Žižkov jde 4 neděle!) Spisy se nyní vozí v autech po Praze z jednoho místa do druhého, a než to z podatelny přijde do výpravny, tak by to pomalu byla malá cesta kolem světa. Co to stojí, na to se ještě nikdo nepodíval. Teprve v posledních dnech, u příležitosti projednávání rozpočtu v poslanecké sněmovně, a s upřímnými díky jsem to kvitoval, že tato otázka byla také předmětem jednání.

Pánové, prosím, nežalujte na samosprávu, nemáme k tomu práva a legitimace. Správně to prohlásil, tuším, jeden mluvčí přede mnou, který řekl, že my , kteří jsme přišli do samosprávy po převratě, do té anarchie vyrabovaných obcí, vyrabovaných zemí a do všeho zničeného a rozbitého. (Sen. Havlena: Zadluženého!) . . . Prosím, ti samosprávní pracovníci zaslouží vděk národa, že dovedli kus poctivé práce za mimořádně těžkých poměrů vykonat a ne dnes stále dokazovat: Hospodařilo se pod heslem > z cizího krev neteče <. To není pravda. Já si dovolím poukázati na to, jakým způsobem se hospodařilo a jakým způsobem se hospodaří dnes. Jen tak namátkou, kdybych zde mluvil, nevím jak dlouho, a řadu obcí a okresů vzal, jejich okresní rozpočty, není to nic platné, mohlo by se mně namítati: > Vždyť jsi pro své tvrzení nepřinesl, žádných dokladů! < Já vezmu jedno místo menší, a jeden průmyslový okres, abychom viděli, jak tam hospodářství vypadalo. Podíváme se v prvé řadě na okres hořovický, který je velmi bohatý, který má všechny podmínky. Leží na hlavní trati, je to okres sloučený s velikým okresem berounským, kde má různé průmyslové podniky a dalo by se počítati s tím, že v tomto roce se může hospodařiti podle poučky, jakou nám pánové dávali, a podle výtek, které nám často byly činěny, že se tam může dobře hospodařiti. Dnes dluhy okresu obnášejí 40 milionů Kč, výnos přirážek 2 miliony Kč. okres má 520 km silnic. Když r. 1864 byly ustaveny okresy v jednotlivých tehdejších korunních zemích, v Čechách, v Haliči a v Štyrsku - na Moravě ustaveny nebyly, tam došlo pouze k ustavení pouhého silničního výboru a t. zv. berních komisí jak známo - a tamější silniční výbory neměly nic jiného na starosti, než pečovati o své silnice. U nás v Čechách okresy udělaly obor své působnosti daleko širší. Ale dnes okres hořovický má 520 km silnic a výnos přirážek 2 miliony Kč. Kdyby to byl pouhý silniční výbor po starém vzoru rakouském z r. 1864, ani ten silniční výbor nemůže zdaleka plniti své poslání. Jakým způsobem to dopadá také při styku. R. 1928 byla tuhá zima a prudké vánice. Okres nařídil obcím proházeti silnice a cesty . Obce přirozeně to provedly, okres jim slíbil, že to bude platiti. Obce s tím počítaly a do dnešního dne od okresu nedostaly nic proto, že okres nemá z čeho platiti. Jakým způsobem se mají hojiti obce, to je velká otázka. Velice bych byl povděčen, kdybych mohl slyšeti odpověď. Ta situace okresů je dnes přímo zoufalá. Ale naproti tomu velkostatkáři Schaumburgovi; tomu bylo odepsáno téměř plných 6 mil. Kč dlužných daní. Tak prosím vás na těch milionech daní obce stavěly svůj rozpočet, stavěly jej na této základně, ale obce to nikdy nedostaly. Ony obdržely zálohu od berního úřadu a poněvadž to tomu velkostatkáři bylo odepsáno, obcím se to nyní sráží a hrozí se jim, že to musí vrátiti. Z čeho se nikdo neptá. Takových případů je celá řada. Podívejme se na město Klatovy. To není město, které by během posledních 10 let udělalo velký rozmach tak, jako města ve středních Čechách na některých tratích. Ale je to město, které možno vzíti za měřítko, že určitý vývoj se tam provedl. R. 1910 měly 812 domů, r. 1930 mají 1.109 domů, tedy vývoj ne příliš překotný, možno říci téměř normální, ne-li menší. Tam r. 1919 bylo na komunikace věnováno 19.691 Kč, r. 1930 186.604, čištění města r. 1919 32.000, r. 1930 185.000. Školství a umění. r. 1919 36.540 Kč, to bylo za starého režimu, r. 1930 Kč 607.000. Školství a umění sedmnáctkráte bylo zvýšeno. Sociální péče 54.000, r. 1930 323.998. Zvýšení šestkráte. Já bych prosil, kdyby tak někdo měl odvahu prohlásiti, že se tam nehospodařilo. Tam se hospodařilo vzorně, a obec je dnes ve finančním rozvratu z důvodů v předu uvedených.