Když se v červnu loňského roku přikročilo k projednávání zákona o celních přirážkách, křik na všech stranách. Předloha stala se po mnohých obtížích zákonem, i tážeme se, co tento zákon, který svého času rozvířil tolik prachu, přinesl našemu zemědělství? Odpověď nám každou hodinu dává každý praktický zemědělec. Ničeho! Naše ceny dobytka klesají dále den ze dne! S cenami našeho obilí to nevypadá lépe. O výrobcích našeho chovu dobytka můžeme zpívati stejnou písničku. Mléko, máslo, sýr atd. každého týdne se zlevňuje. Příjmy našeho zemědělství se den ze dne zmenšují. Výdaje přes všechnu spořivost a skutečné provádění této spořivosti neudržují stejný krok s příjmy.

Naznačen je přece ve vládním prohlášení problém a vliv vlády na snížení cen všech předmětů potřeby. Dlužno zdůrazniti, že za jednu z hlavních příčin nevýnosnosti našeho zemědělství považovati nutno nynější nepříznivou relaci mezi výrobními náklady a prodejní cenou výrobků, která se den ze dne přiostřuje.

O nutnosti přiměřené podpory našeho zemědělství státem nepotřebuji zajisté ztráceti více slov. Apelujeme na vládu našeho státu ještě jednou ve dvanácté hodině a žádáme od ní, aby zemědělství, tak těžce o svou existenci bojujícímu, co nejdříve poskytla podporu a pomoc, o které se již po tolik, tolik týdnů a měsíců mluví. Po krásných slovech nechť přece konečně následují činy!

Jisto je: naše zemědělství by toho více nesneslo, kdyby mělo býti připraveno také ještě o sklizeň tohoto roku.

Pan ministerský předseda Udržal poukázal ve vládním prohlášení také ještě na snahy naší vlády stran sjednání nevyřízených ještě obchodních úmluv. Budiž také zde řečeno a zvláště zdůrazněno: ve starém Rakousku sjednávány byly obchodní úmluvy vždy bez přičinění zemědělství a vždy jen na úkor domácího zemědělství. Tento zvyk chtěli by mnozí také u nás tak rádi zase praktikovati. Že tomu tak dále býti nesmí, o to dovedeme se zasaditi s veškerou energií. Na úkor a na účet našeho domácího zemědělství naše vláda v budoucnosti nebude sjednávati žádné obchodní úmluvy a nikdo se neopováží jednati nadále snad s našim zemědělstvím jako s pastorkem.

Nechceme sobě vyžebrati žádnou almužnu od vlády anebo různými praktikami vymoci sobě nějaký dar. Nežádáme ničeho více nežli své právo, poněvadž jsme také my plnili svou povinnost oproti státu a všem jeho vrstvám obyvatelstva dosud způsobem více nežli obětavým a do posledního písmene. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Böhm.

Sen. Böhm (maďarsky): Ctený senát! Vo vládnom prejave pána ministerského predsedu, odznelom v znamení hospodárskej kríze, nespatrujeme nič nového a nič uspokojivého.

Nespatrujeme v jeho reči žiadnu iniciativu a sám prednesený hospodársky plán postráda pravej koncepcie, lebo zároveň vykazuje stopy straníckych kompromisov. Uvoľňujú-li sa všetky spoje celého hospodárskeho života republiky a dochádzajú-li k výbuchu obávané revolucionárske symptomy sociálné, vtedy nestačia prísľuby a hospodárske melodie, ale prajeme si a požadujeme od pána ministerského predsedu činy. Jeho prejav určený bol vlastne jednak hospodárskym činiteľom, ktorí vidia dnešnú hospodársku situáciu oprávnene v barvách pesimistických, týchto však pán ministerský predseda svojimi prázdnymi frázami nemohol uspokojiť. A jednak má on byť obručou pre rozchádzajúce sa koaličné strany, ktoré v dôsledku svojho heterogénneho složenia a svojich diametrálne protiviacich sa záujmov vyciťujú, že sa navzájom stále handikapujú a stávajú sa u voličov nepopulárnymi. Celý prejav pána ministerského predsedu nemožno srovnávať so skutkami, plynúcimi z vládnych opatrení. Jeho zahalený optimizmus je sebaklamom, ktorý nepočíta s dneškom a s holou skutočnosťou.

A predsa na oblohe hospodárskeho života republiky už sa hromadia zkazonosné mračná. Optimistické prejavy, odznelé v priebehu rozpočtovej debaty a po nej, už naprosto ztratily na cene. Reálnej podstaty nemaly už ani vtedy a boly jedine s hľadiska propagandy určené pre cudzinu, pre tuzemsko však boly sebaklamom. Sebaklam a pomýlené vedomé nazeranie na život hospodárský nemôže sa dlho držať na povrchu a vymstí sa. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Zákony hospodárskeho života nebraly ohľad na optimistické hospodárske chápanie a dúhové bubliny pánov Beneša a Viškovského. Zkazený hospodárský život našej republiky rútil sa ďalej svahom dolu. Následkom chýb medzi tým spáchaných dochádza v našom hospodárskom živote k expansiám, ktoré dnes či zajtra môžu viesť k výbuchu v našom ešte vždy čulom hospodárskom živote. Dnes už i naše najprednejšie kapacity nášho hospodárskeho života posudzujú naprosto pesimisticky našu hospodársku situáciu a reelné návrhy rôznych hospodárskych korporácií nedochádzajú u vlády ku slychu, ba práve v dôsledku neodbornosti a neznalosti veci sa naša hospodárska situácia stálym experimentovaním ešte komplikuje.

Ostatne veľkou chybou celej našej hospodárskej politiky je, že spočíva na pilieroch našej pochybenej politiky zahraničnej. Hospodárska politika dnešnej vlády tedy následkom toho zablúdila v labyrinte a je ona iba výslednicou krátkozrakej politiky katastrofálneho zahraničného ministra našej republiky, ktorá nie je vedená realitou, ktorá nepočíta s hospodárskymi potrebami štátu, ba vynecháva z výpočtu i hospodárske komponenty, ktoré sú hlavnou arteriou života štátu. Najpríznačnejším príkladom na to je, že práve vtedy, keď sa ocítame v najmocnejšej a v stále vzrastajúcej hospodárskej krízi - zdroje našej hospodárskej sily podkopáva s najväčším sadizmom. Vyprovokovať hospodársku válku vo štáte eminentne priemyselnom, uprostred svetovej hospodárskej kríze je takým hriechom spáchaným na celku národa, ktorý by inde trestaný bol tým, že by celá vláda ihneď musela odstúpiť.

U nás však všetko sa deje ináč. U nás práve sociálne-demokratické delnícke strany na miesto toho, aby usilovaly o zdolanie nezamestnanosti, vyvolaly za podpory vlády colnú válku a tým zbavily zase nové desaťtisíce robotníkov chleba. Takto vypadá ochrana delníkov u našich sociálne-demokratických strán.

Keď na podzim počet nezamestnaných následkom priemyselnej dekonjunktury vzrástol už na státisíce, vtedy mala vláda podniknúť všetko, aby vytvorená bola atmosféra, ktorá by bola vylúčila možnosti colnej války, lebo žial už dosiaľ idú do ťažkých milionov škody, ktoré postihly hospodárský život štátu v dôsledku colnej války.

Skúmame-li vo spojitosti s colnou válkou slovenský drevárský priemysel a obchod, musíme žasnúť, aké hospodárske hodnoty vyšly následkom hriešneho a nerozvážneho činu vlády na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi v nivoč. (Výkřiky sen. Šelmeca. - Sen. dr Bačinský [maďarsky]: Colnú válku vyvolali Maďari!) Nepravda, lebo colná válka bola vyvolaná tuná.

Vysvetlím vám, milý kolega senátore, aké miliony sa ztratily následkom zastavenia exportu do Maďarska pre slovenský drevárský trh v posledných dvoch mesiacoch. V posledných dvoch mesiacoch nemohol drevárský priemysel a obchod následkom colnej války exportovať do Maďarska asi 9-10 tisíc vagonov palivového dreva. Je to faktická a efektívna ztrata hodnoty, lebo toto množstvo dreva drevársky obchod na Slovensku už nikdy nebude môcť vyviezť. Prirátame-li k tomu s tým súvisiace a spojené ztraty tarifálné, vtedy výroba na Slovensku utrpela od doby colnej války len na palivovom dreve skoro 14milionovú ztratu. Koľko drevorubcov a úradníkov ztratilo tým chleba, to dnes ešte nemožno presne zistiť, avšak do troch mesiacov, do ktorých bude museť prevažná časť závodov drevárskych na Slovensku svoj prevoz zastaviť, bude môcť i vláda konštatovať, akú devastáciu zapríčinila colná válka na tomto poli. (Sen. Šelmec [maďarsky]: Maďarsko bolo poškodené drevom ruským!) Tým Maďarsko poškodené nebolo, lebo v Maďarsku je ešte i dnes 20.000 vagonov palivového dreva. Nie je žial odkázané na Slovensko, lebo práve z Poľska a Rumunska dovážajú sa do Maďarska obrovské kvantá! (Sen. Danko: To je lož!) Mlčte, vy tomu nerozumiete!

Ztraty utrpené u iných druhov dreva sú ešte citlivejšie, tak že colnou válkou zapríčinené ztraty drevárskeho priemyslu na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi približujú sa už dnes 27 mil. Kč. Najväčšie nebezpečie pre budúcnosť väzí však vo skutku, že Maďarsko opatruje si svoje potreby guľatiny a reziva z Rumunska, Jugoslávie, Rakúska a Poľska. Tieto obchodné konexie budú nabudúce znamenať veľký handikap pre drevársky priemysel na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi.

Tak vypadá podpora, ktorú poskytuje náš socialistický vládny režim Slovensku. Príznačné je ostatne úzkoprsé jednanie ministra obchodu, ktorým odbavil poslednú predlohu ohroženého drevárskeho obchodu na Slovensku. Vzhľadom na dnešné ťažké pomery podal drevárský obchod ministrovi obchodu žiadosť, ktorá mohľa byť docela spravodlive a blahovoľne vybavená. Žiadalo sa v nej, aby vývozný poplatok so zreteľom na colnú válku bol zrušený, čím by sa dostalo slovenskému drevárskemu exportu aspoň nejakej podpory. Pán minister obchodu však, ktorý už trikráť obšťastnil Slovensko svojou vysokou návštevou, zabudol na to práve teraz, keď by bol mal uviesť vo skutok svoju blahovôľu viacerými svojimi prejavy zaistenú, a tejto spravodlivej žiadosti nevyhovel náležite, lebo rozhodovanie o odpúšťaní vývozného poplatku činí sa individuelne.

Je príznačné, aké anomálie zavládly na poli vývozných poplatkov. Stačí poukázať na to, že u nejednoho druhu dreva je vývozný poplatok vyšší, ako cena dreva, alebo sa tejto cene aspoň rovná. I to je naprosto absurdné a pre tunajšie pomery charakteristické, že čo do slovenského exportu ušľachtilejších druhov dreva udáva tón české priemyselné družstvo pre zpracovanie dreva. Chápali by sme to naprosto, keby odberná schopnosť tuzemského priemyslu pre zpracovanie dreva mala takú kapacitu, že by mohol prevziať väčšiu časť množstva ušľachtilého dreva z produkcie slovenskej, keďže však tento priemysel zpracuje len asi jednu desatinu tejto produkcie, v tomto prípade postup ten vyvoláva iba nesnádze v exporte dreva zo Slovenska a Podkarpatskej Rusi. Po tejto stránke tedy vládna správa obchodná musí zaujať nezbytne iné stanovisko, chce-li vážne prispieť pomocou drevárskému priemyslu a obchodu na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi.

Tu musím sa zmieniť ešte o jednom mrzákovi colnej války, ktorého podporovať bola by teraz vláda povinná. Je to kožiareň v Nových Zámkoch, ktorá 40% svojich výrobkov vyvážala do Maďarska. Dnes táto továreň následkom vypuknutia colnej války a pri vysokých colných sadzbách sotva sa môže v provoze udržať. A práve preto, aby vo výrobe mohľa ďalej pokračovať, potrebovala by nezbytne podpory a dopravných výhod. A tu s tohoto miesta vyzývam pozornosť pána ministra obchodu a pána ministra sociálnej pečlivosti, aby oni v záujme udržovania provozu tohoto podniku učinili všetko možné, lebo ináče bude v Nových Zámkoch tábor zbiedačených zase o 300 robotníkov zväčšený spolu s ich rodinami. Nech poskytne pán minister financií rýchlu závodnú podporu v príslušnej sume, aby brány továrne nemusely byť definitivne zatvorené.

Je príznačné pre správnu informovanosť sociálnej vládnej správy to, že o týchto pomeroch ani sám pán minister žiadnej vedomosti nemal, a vyslovil svoj podiv, že na Slovensku je tak veľká nezamestnanosť. Tedy takto informujú naše slovenské dobré úradné kruhy ministrov a takto znajú ministri nás.

Z rečeného vidno, aké hlboké rany zasadila colná válka hospodárskemu životu Slovenska a Podkarpatskej Rusi. Už i z toho vidíme, akú nesprávnu a škodlivú politiku prevádza naša vláda, jejž hlavným usmerňovateľom je pán minister financií Engliš, ktorý predsa v jednej svojej nedávnej reči naprosto sa ztotožňoval s našim ľavorukým ministrom zahraničia.

A predsa bude-li politika nenávisti nášho ministra zahraničia presadená na pole hospodárske, môže to mať osudné následky pre celý hospodársky vývoj štátu. Hospodársky život nemôže byť usmerňovaný predpojatosťou, slepou zášťou, lebo viedlo by to ku katastrofe. A k tomuto prípadu môže dôjsť teraz u nás, lebo tuná opatrenia ku zdolaniu hospodárskej kríze nie sú činené podľa konštant hospodárskeho života, ale naopak, v záujme krytia obkľučovacej zahraničnej politiky dochádza k takým pochybeným krokom, ktoré ohrožujú fundamenty verejného hospodárstva. Toho dôsledkom je stupňovanie kríze hospodárskej a trvalý vzrast nezamestnanosti a samozrejme v zapätí toho vytryskujúca sociálna nespokojnosť.

Akokoľvek posudzujeme poslednú udalosť v Duchcove, jedno je isté, že totíž vzrast počtu nezamestnaných vyvolala vláda colnou válkou, a tedy je priamou príčinou stále vybuchujúcej nespokojnosti nezamestnaných. Túto nespokojnosť a samu nezamestnanosť nemožno bodákmi riešiť a zdolať. Jediným liekom toho by boly príležitosti k práci. Prácu robotníkovi, to je náš požiadavok!

Vláda však nielen že netvorí a nezaisťuje náležité pracovné príležitosti, ale ešte svojou neblahou obchodnou politikou vyhodila nové desaťtisíce v dobe sichravej zimy na dlažbu. A to je tá priama príčina poľutovaniahodných udalostí, k akým došlo tiež v Duchcove.

Avšak nech si pán ministerský predseda nemyslí, že táto výbušná nespokojnosť je len v Čechách. Práve tak veľká, ba snáď ešte väčšia je nespokojnosť na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, lebo, žiaľ, tam je bieda ešte väčšia. Že tam ešte nedošlo ku zjavom, podobným udalosti v Duchcove, možno pričítať len tomu, že zbiedačených napomíname tam k trpezlivosti, lebo dúfame, že vláda predsa len raz dovtipí sa svojej nesprávnej politiky a že ju donutíme nastúpiť cestu striezlivosti. Nedojde-li však k tomu, a pán ministerský predseda spolu so svojou vládou sotrvá i naďalej na ceste pustých sľubov, vtedy voláme vládu k zodpovednosti, jestliže i tam bude sa robotníctvo snažiť vybojovať si svoje právo revolučnými výbuchy.

Ké zmierneniu biedy Slovenska neboly dosiaľ učinené vážnejšie kroky. Pravdivosť toho môžem dokázať tým, že ako tu v senáte, tak i v poslaneckej snemovni vládni zákonodarci zo Slovenska stále nariekajú, plačú, žalujú a prosia, avšak v Prahe nachádzajú len nahluchlé uši, vláda ich nevyslyší, lebo potrebuje ich len ako štatistov.

Zatým však, ľud na Slovensku stále chudobnie a trhaní, a to vo všetkých smeroch a vzťahoch. Praha je od štítov Tatier tak ďaleko, že kvílenie pod Tatrami žijúcich národov, Slovákov, Maďarov, Nemcov a Rusinov nedoznie až do Prahy, alebo i keď doznie, nenajde porozumenia, lebo mentalita vlády je cudzia. Slovák je tu sirotkom, Nemec nežiaducim a Maďar cudzincom. Teraz síce semo tamo dostávajú žobrácke podpory nezamestnaní. Nezamestnanosť však takýmto spôsobom nebude riešená. Nedávajte zbiedačeným národom Slovenska almužny, lež dajte im prácu a živobytie, lebo národy tie boly i v minulosti zvyklé práci a túžia po práci teraz práve tak ako v minulosti. (Sen. Danko: A tá ich práca chybuje tým vaším!) Vy nehovorte, vy tomu nerozumiete! Ozvena sľubov verejných prác už po celý rok prechádza tlačou a teraz dostávame nové sľuby od pána ministerského predsedu, avšak tieto sú dosiaľ len akýmsi pobádaním. Prízvukovanie potreby investícií nepovedie túto otázku o nič ďalej do predu. Na miesto toho požadujeme, aby tie najsúrnejšie verejné práce boly už raz zahájené. Ďalej už naozaj nemôže čakať ten zbiedačený ľud na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, medzi ktorým takéto pustošenie a zkaza ešte nikdy nezurily.

Od pána ministerského predsedu požadujeme skutky. Vo svojej podzimnej reči prisľúbil, že zlepší hospodárske pomery štátu, avšak doba od tých čias uplynulá nasvedčuje opaku toho. Hospodárska konjunktura bola stupňovaná na každom poli, a preštudujeme-li dáta nášho zahraničného obchodu z r. 1930, získame obrázok stále upadajúceho hospodárskeho života republiky. Hodnota celého nášho vývozu doznáva stálý a stupňovaný pokles. V r. 1930 bola hodnota tá o 3 miliardy nižšia než v r. 1929, v ktorej sume iba vývoz hotových tovarov klesol o 1741 mil. Kč. Nehľadiac na vzrast vývozu priemyslu chemického a železiarskeho, vývoz každého hospodárskeho odvetvia bez rozdielu utrpel ztratu. Sostupná tendencia vývozu vlny, bavlny, cukru, sladu a priemyslu drevarského nie je nového data, lebo pokles ten začal už v r. 1927, a predsa v r. 1930 bol vo vývoze týchto tovarov rokom čo najhorším, lebo veď polmiliardový pokles priemyslu bavlnárskeho a 400milionový pokles vývozu priemyslu vlnárskeho nemožno len tak bez väčšieho záchvevu a bez trvalých následkov snášať. Ani nový štvrťmiliardový pokles vývozu cukrovarského nemožno len tak bagatelizovať. Okolnosť táto vyžaduje si tým väčšej pozornosti, lebo ona dotýka sa nielen priemyslu cukrovarského, ale veľmi blízko tiež celého nášho zemedelstva. Vývoz nášho zemedelstva bol už beztoho ťažkými ztratami postižený, lebo doznal poklesu ako vo vývoze chlebovín, tak i vo vývoze ovocia a zeleniny. Vývoz chlebovín poklesol o 324 mil. Kč, vývoz ovocia a zelenín o 135 mil. Kč. Zo vzostupu vývozu priemyslu železiarskeho o 100 mil. Kč nemáme žiadneho užitku, ale naopak len veľkú škodu, lebo cenu cudzozemskej expansivity priemyslu železiarskeho musí zaplatiť tuzemská spotreba cenami o veľa vyššími, než sú vo svetovej parite. Chorobný je tedy vývoz zemedelský i celý náš vývoz priemyslový.

Číslice tieto poučujú a upozorňujú nás, že tu dostaly sa sťažajné chyby do základov a celej štruktury hospodárskeho života nášho štátu. Naše vlády, keďže republika naša je štátom eminentne priemyslovým, maly sa snažiť o to, aby našim priemyslovým výrobkom zabezpečily stálé trhoviská a to v prvom rade v zemiach súsedných. Je to diktované i zásadou logického hospodárskeho vývoja z minulosti. U nás však žiaľ, zavládla bezlogičnosť na celej čiare, a tedy i na tomto poli. Samou prírodou poskytované a prirodzené hospodárske jednotky nehľadali sme v blízkosti, ale pod vedením malodohodovej zahraničnej politiky, zrodenej v nenávisti, snažíme sa o také hospodárske jednotky, ktoré nikdy nebudú súce k tomu, aby sme tam mohli umiestiť prebytky nášho predimenzovaného priemyslu.

Už by bolo na čase, aby sa vláda zo zkúseností poučila a pozmenila svoju hospodársku politiku. Treba naviazať hospodárske zbližovanie so štátmi, ktoré môžu priniesť positivá nášmu hospodárskemu životu, ktoré sme však dosiaľ svojou nemožnou zahraničnou politikou odcudzovali, lebo veď náš minister zahraničia vyvolal to ovzdušie, ktoré ešte i dnes vanie po Europe plamennými jazyky nenávisti a všade od Paríža až po Bukurešť rozohňuje k rozbroju.

Jeho povinosťou je, aby v záujme hospodárskej budúcnosti štátu usmieril odcudzených súsedov, lebo je to v záujme našej hospodárskej existencie. Nech soberie pán minister zahraničia svoj cestovný vak a odoberie sa do Berlína, Viedne, Budapešti a Ríma, lebo nedojde-li k tejto ceste, dostaví sa proces našej hospodárskej izolácie a on sám bude hrobárom našej hospodárskej zkazy. I terajší jeho posledný čin ukazuje na jeho nezkrotiteľné a chorobou veľmocenského poblúznenia trpiace psyche, lebo ako pyromanik hádže ohnivú hlaveň do domu súseda vtedy, keď horí jeho vlastná budova.

Pána ministerského predsedu prosím len o to, aby pána ministra zahraničia donútil nastúpiť cestu striezlivejšiu, lebo svojou predpojatou politikou privodí ešte veľké škody svojmu národu.

V mene maďarskej národnej menšiny v republike slávnostne protestujem proti tomu, že pán minister zahraničia štve stále k nenávisti proti Maďarsku, ktoré bolo pred tým vlastnou našou matkou. (Sen. Danko: Nehovorte také nesmysle! Mluvte o našich bratoch Slovákoch, ktorí sú v Maďarsku týraní!) Akéže týranie? Bol som tam, vy neznáte tamojšie pomery. Idzte to Maďarska, ukážem vám, akú voľnosť požíva tam Slovač, je šťastná, že môže žiť v lone Maďarov. (Sen. Danko: Lož je to, nie je to pravda, tisíc rokov sme boli tak šťastnými!) Nemluvíte pravdu! Šťastná je tamojšia Slovač, že môže žiť medzi Maďarmi, to tu slávnostne pribíjam.

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Tichi.

Sen. Tichi (německy): Slavný senáte! Byli jsme předešlého týdne svědky dvou vládních prohlášení v této síni, a dlužno jen litovati, že poslední vládní prohlášení pana ministra vnitra o krvavých událostech v Duchcově bylo smutným refrénem labutí písně pana ministerského předsedy o hospodářské krisi. Kdo v těchto dnech měl příležitost sledovati hlasy tisku, a nikoli snad jen komunistických časopisů, nýbrž také seriosních občanských listů, tomu bylo jasno, že se tam projevuje nejen vážná starost o budoucnost našeho hospodářství, nýbrž také o osud tisíců strádajících a hladovících lidí, kteří dnes trpí nouzí a nezaměstnaností, jež zachvátila také ty kruhy, u kterých jsme to dosud nebyli zvyklí.

Mám zde jménem své strany prohlásiti, že také my velice litujeme, že došlo k těmto krvavým událostem v Duchcově. Máme jako lidé soustrast s osudem těchto pěti mrtvých a mnohých těžce zraněných, poněvadž také my pocházíme z dělnického stavu a dnes ještě jsme pracujícími lidmi. Neschvalujeme však při tom nikterak činnost živlů, kteří využívají obrovské bídy pracujících lidí, aby vybičovali vášně, aby z toho vytloukali politický kapitál. Musíme však výslovně podškrtnouti, že nejsou vinni komunisté sami, nýbrž že velká část viny postihuje také systém, který se nedovede zmoci k žádnému velkému činu, aby provedl cílevědomou akci, poněvadž - prosím, o tom se dnes mluví mezi řádky i ve vládním prohlášení - poněvadž to znemožňuje zkostnatělá, stranicky, politicky prosáklá byrokracie, která je horší nežli byrokracie ve starém Rakousku. Něco musíme říci zcela otevřeně: nikoli řečmi, nikoli vládními prohlášeními, ještě méně četnickými karabinami anebo gumovými obušky policie, nýbrž jen činem může zde vláda zjednati nápravu.

Ve vedoucím orgánu německé sociálnědemokratické strany vyšel nedávno úvodník, který měl název: Stát musí zasáhnouti! Shledávám pochopitelným, že se vedoucí orgán německých sociálních demokratů dnes dovolává státu, že musí zasáhnouti, poněvadž právě vůdce německé sociální demokracie, pan ministr dr Czech, má nejvíce zodpovědný resort, a zde v prvé řadě musí se nasaditi páky. Nyní tážeme se zcela otevřeně a poctivě: Co učinil stát dosud, aby dospěl k jádru hospodářské krise, aby zastavil nezaměstnanost? Každý, kdo se zabývá národním hospodářstvím, věděl dávno, že zlý duch, který navštívil Anglii a Německo, navštíví také nás, a na tuto zlou dobu, která přijde, byli bychom se měli připraviti. Nestalo se mnoho, ačkoli hospodářská krise od několika měsíců otřásá základy státního hospodářství a státních financí způsobem děsivým. V tak těžké době nesmí se státi, poněvadž náhodou jeden nebo dva ministři, ať dobrovolně nebo nedobrovolně, jsou na zdravotní dovolené, aby ministerská rada po celé týdny zůstávala nečinná a se nescházela, aby pak na konec nicotným prohlášením odbyla velkou dobu, ve které žijeme.

Nejen u nás, u oposice, nýbrž ve vládním táboře samotném nalezlo prohlášení pana ministerského předsedy zničující kritiku. Jsme si toho úplně vědomi, že vládní prohlášení právě tak jako resoluce mnoho neznamenají, ale v tak vážné době, jakou republika ještě nikdy neprodělávala a snad nikdy již nebude prodělávati, mělo by vládní prohlášení, na kterém se koncipovalo po celé dny, přece něco znamenati. Mělo by míti jasný směr, mělo by ukázati cílevědomou cestu a mělo by oprávněnou naději přinášeti všem lidem, kteří dnes těžce trpí a právem v prvé řadě od vlády, poněvadž nese odpovědnost, měli by očekávati takovouto naději. Vláda však nečiní ničeho, žádný paprsek naděje z tohoto vládního prohlášení pro průmysl, který naší neblahou obchodní politikou těžce je poškozen, žádná naděje pro naše malorolníky, kteří touto krisí trpí, žádný paprsek naděje pro tisíce proletářů, kteří přišli o chléb a o práci, a ještě méně naděje na brzké zlepšení anebo na státní pomoc pro náš stav, pro stav živnostnický a obchodnický, který se nemilosrdně vhání do zproletarisování. Slyšíme sice, že vláda má v úmyslu a že se vážně zabývá tím, aby sjednala domácí půjčku 1¹/₂ miliardy. Byli bychom zásadně pro to, kdybychom byli přesvědčeni, že z této půjčky vytvořena bude také práce a výdělek, obáváme se však, že této půjčky v prvé řadě bude použito k tomu, aby se ve státní pokladně vyplnily mezery, které povážlivě stále víc a více vzrůstají.

Až dosud mohl finanční ministr dr Engliš disponovati obrovskými reservami, mohl splatiti část státního dluhu, mohl zaplatiti třinácté měsíční služné státních úředníků ze svých reserv a ještě sta věcí, čítajících do set milionů. Předešlého roku však slyšíme to ze statistiky, byl příjem ze spotřebních daní, z cel a z daně z obratu o 600 milionů menší nežli roku 1929. Tím již reservy pana ministra financí jsou zkráceny o 600 milionů, cla dosahují sotva 250 milionů místo 300 milionů, jak to bylo předepsáno v rozpočtu, loňského roku ovšem sešlo se mnohem více peněz z cel, nežli stálo v rozpočtu. U přímých daní nebude tomu mnohem lépe, přes ostré exekuce, přes vymáhání daní u finančních úřadů, a na druhé straně požadavky na státní pokladnu kladené stále vzrůstají. A k tomuto úbytku přistupuje přece také ještě obrovský schodek státních podniků. Slyšíme, že státní dráhy samotné - pane kolego Slámo, musím to říci - vynesly o 600 milionů méně nežli dříve, a přes zvýšení železničních tarifů budou také nyní vykazovati úbytek. Státní lesy vynesou následkem poměrů na dřevařském trhu a následkem celní války s Maďarskem ještě mnohem méně, a domníváme se, ačkoli v rozpočtu stojí 770 milionů, že ze státních lesů bude lze vytěžiti alespoň o třetinu méně. Naproti tomu dlužno dále zaplatiti 150 milionů pro t. zv. zmocňovací fond ke zmírnění hospodářské krise, a dohromady je potřebí skoro jedné miliardy, aby se tento úbytek hradil, takže zmíněná státní půjčka 1.300 milionů vlastně zde bude k tomu, aby ucpala všechny díry, které pan ministr financí způsobil, takže nezbude mnoho na investice k boji proti nezaměstnanosti z tohoto titulu, ačkoli se zadlužujeme. Domácí půjčka je přece možná. Víme, že velkobanky mají nadbytek peněz. Víme, že Národní banka má ležeti skoro dvě miliardy v hotovosti a že kapitály jsou nashromážděny. Ale pravím, že je velmi ošemetné vypůjčiti sobě peníze domácí půjčkou, poněvadž přece musíme pomýšleti na to, že doba hospodářské krise vezme konec a že zase nastane doba, kdy náš průmysl bude musit pracovati. Tu nebude se dostávati kapitálu a nezbude nic jiného, nežli sáhnouti k drahé zahraniční půjčce. I když sami rozvinujeme tuto otázku, zabýváme-li se myšlenkou, kterou některé strany rozvinovaly v návrzích, vypůjčiti sobě 2¹/₂ miliardy, aby se tím provedly investiční práce, nouzové práce, dal bych také zde promluviti vedoucímu orgánu sociálních demokratů, vládnímu orgánu, který se zabývá touto otázkou. "Jak veliká by musila býti takováto půjčka," stojí tam, "aby skutečně mohla obsáhnouti větší část armády nezaměstnaných? Úřední statistika udává počet nezaměstnaných na necelou čtvrt milionu. Musíme však z důvodů, které jsme často vyložili, míti za to, že v Československu přichází v úvahu aspoň 400.000 nezaměstnaných. Dejme tomu, že bychom chtěli těchto 400.000 nezaměstnaných zaměstnávati po půl roku a platiti jim denně skromnou mzdu 20 Kč. Pak bylo by jen k tomu potřebí jedné miliardy 200 milionů Kč. Obnos, na který by zmíněná půjčka zněla, musil by býti přirozeně větší, neboť mzdy tvoří jen část veškerých výloh, ježto se nesmí také zapomenouti na použitý materiál. Jak vysoký je podíl mzdy na všech výdajích, nelze přesně říci, je na příklad při stavbách silnic daleko větší nežli při stavbě železnic. Předpokládejme, že by mzda činila polovinu všech investičních výloh, pak musila by půjčka zníti alespoň na 2¹/₂ miliardy. Činíme-li půjčku 2¹/₂ miliardy, je to obrovský obnos, pak můžeme jen tak asi půl roku zaměstnávati tento počet dělníků, předpokládajíce, že jejich počet nevzroste, čehož bohužel dlužno se obávati." (Hlas [německy]: Co potom?) To je pak věcí těch, kdož v našem státě vládnou, nikoli naší věcí. Této otázce nebude se vláda moci na konec vyhnouti. Bude musit něco učiniti; i když ministr financí Engliš sám byl odpůrcem takovéto půjčky, dnes povolil, jak se proslýchá; jeho ctižádost záležela vždy v tom, aby pokud možno splácel státní dluhy, ale s tím jest ovšem konec.