Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Ad. Scholz.

Sen. Ad. Scholz (německy): Slavný senáte! Jestliže se chápu slova k projednávané vládní předloze, děje se tak z toho důvodu, abych dovodil, že zřízení fondu pro vodohospodářské meliorace je dnes příkazem nutnosti.

Ministerstvo zemědělství bylo v posledních letech se svými malými dotacemi pro vodohospodářské účely tak omezeno, že nové meliorační projekty nejen jsou silně znesnadněny, nýbrž často zcela pochybny. Pro prováděné anebo často již dávno dokončené meliorace bylo dotyčným družstvům zcela nemožno obdržeti subvence často již před lety povolené a od let splatné, kdežto na druhé straně družstva byla nucena provésti a dokončiti stavbu, za kterýmžto účelem musila sjednávati zúročitelné půjčky za osobního ručení funkcionářů družstev. Šlo to dnes již tak daleko, že zúročení těchto půjček rovnalo se výši očekávaných, dávno povolených subvencí.

Uzákoněním této předlohy možno doufati, že dospívající splátky budou přesně vypláceny, že však také dále družstvům bude možno opatřovati si snadně u fondu samého anebo jeho prostřednictvím půjčky na mírný úrok 2¹/₂%. Dlužno jen uvítati splnění našeho návrhu na zvýšení státní subvence z 30 na 35% při melioracích ve vysokých polohách horských. Při tom musím konstatovati, že přes toto zvýšení družstva nyní, v době největší hospodářské krise, nedostávají ani o haléř více nežli za dřívější lepší hospodářské konjunktury, neboť zemské subvence, které se v dřívějších letech rovnaly státním subvencím, byly pro špatnou finanční situaci zemí dávno zmenšeny a bylo v posledních letech již uměním sehnati také pro nejtěžší meliorace ještě 25%.

Jako všeobecně vidíme také v této předloze, že lépe situovaní pochodí mnohem příznivěji nežli obyvatelé hor, kteří se plahočí v největších výškách, neboť jest jisto, že dotace první části předlohy pro regulaci řek, vodotoků, ochranných hrází atd. ve výši asi 48 mil. Kč ročně většinou asi připadne k dobru nížinám, takže pro regulaci bystřin zbude málo. Kdežto odvodňování a zároveň zavodňování luk na rovině je věcí samozřejmou, mohlo v pohoří dosud dojíti nejvýše k vzornému pokusnému zařízení. Kdežto na měkké půdě lze provésti melioraci pod 3.000 Kč za 1 ha, stojí její provedení na kamenité horské půdě 5.000 Kč. To jest obnos, který se dnes úplně rovná skutečné kupní ceně polí. Jestliže tedy dnes sedláci na horách provádějí investice za účelem melioraci, pak je to přímo oběť, která zasluhuje v každém ohledu pokud možno největší podpory od státu.

K příjmům fondu patří podle § 6 výtěžek 25%ní přirážky k pozemkové dani všech poplatníků, jejichž katastrální výnos činí více nežli 120 Kč. Všichni zemědělci bez výjimky táží se dnes, kterak při dnešní hospodářské situaci, při zoufalství rolníků bojujících o svou existenci, lze jen pomýšleti na zvýšení pozemkové daně. Tato otázka zasluhuje zajisté zevrubnou odpověď. Všechny předlohy tvoří kompromis stran, nalézajících se ve vládě. Buďto musily býti pro příště zastaveny všechny meliorace, anebo musili jsme se zavázati k poskytnutí příspěvku. Že se však tato 25%ní přirážka, která nevstupuje v platnost nyní, nýbrž teprve roku 1938, bude někdy vybírati, považuji za úplně vyloučeno. Osnova zákona praví, že se tato 25%ní přirážka bude od r. 1938 vybírati jen tehdy, jestliže se hospodářské poměry až do té doby zlepší. Samozřejmě doufáme, že do té doby naše zemědělské výrobky dosáhnou výrobní ceny, tím však není řečeno, že se naše hospodářská situace zlepšila. Tomu by bylo teprve tehdy, kdyby úplně bylo odstraněno 50%ní zadlužení, do kterého se majetek půdy bez vlastní viny dostal v době nynější krise. Nemůže býti ministra zemědělství, který by vládním nařízením mohl dáti své svolení k tomu, aby se vysoko zadlužené zemědělství zatěžovalo novými daněmi. Dále bylo by takovéto vybírání přímo výsměchem zákonodárství samého. Nikdo nebude žádati od zemědělců, jejichž pole potřebují meliorace a dávají sotva polovinu výtěžku meliorovaných polí, aby spolu nesli stavební náklady jiných, lépe situovaných lidí. Neprovedl-li někdo drenáže, dokazuje to, že byl hospodářsky příliš slabý, aby si mohl dovoliti nějaké investice. Byla by to přímo robota hospodářsky slabých hospodářsky silnějším, anebo nemohl dotyčný přes největší svoji snahu přijíti ještě na řadu, neboť je přece vyloučeno, že by se do roku 1938 mohlo vysušiti 1,800.000 ha. Do r. 1938 je osnova zákona, na kterém se nyní máme usnésti, dávno předstižena a bude nutno přikročiti ke změně zákona. Zamýšlená 25%ní přirážka nemůže proto přicházeti v úvahu. Odloženo - mohu říci s dobrým svědomím - znamená tentokráte zrušeno.

Věcí v těchto dnech nejvíce aktuelní, která pobouřila přímo vnitřní politiku, je celní unie, sjednaná mezi Německem a Rakouskem. Dovolte, abych při této meliorační předloze promluvil o tom několik slov. Pozorujeme, že se všechny státy a národy, které Německu nejsou příznivy, v čele naše ministerstvo zahraničních věcí, sjednocují, aby tuto celní unii zase rozbily. Jisto jest, že tento spolek diktován byl přímo tísní hospodářských poměrů, a nikoli politikou. Rovněž jest jisto, že dnes musíme podříditi politiku hospodářství, nechceme-li jíti vstříc všeobecné bídě. To je příkazem sebezachování. Tato zásada loňského roku všude pronikla. Ano, nejlepší spojenci našeho státu, Rumunsko, Jugoslavie, riskují beze všeho, že u našeho ministra věcí zahraničních upadnou v nemilost. Směrodatným bylo pro ně posílení jejich hospodářské posice. Od let jsme v tom za jedno, že se Evropa může udržeti jen tehdy, semkne-li se ve velké hospodářské svazky, pokud možno v Panevropu. A když Německo vykonává na tomto základě první krok a také ještě jiné státy, v prvé řadě nás, zve, abychom šli s sebou, inscenují se největší štvanice. Čeho zamýšlí Československo anebo obzvláště náš ministr věcí zahraničních tím docíliti? Je možno jen dvojí. Udrží-li a rozšíří-li se celní unie také na Polsko, Maďarsko a balkánské státy, pak byli bychom úplně osamoceni, vydáni na milost a nemilost všem svým pohraničním sousedům. Podaří-li se ještě rozbíti celní unii, pak donuceno bude Německo přímo k tomu, aby si hledalo jiného spojence, spojence, jehož jednání již loňského roku bylo zajisté velmi nepříjemně pociťováno v celé Evropě a Americe. Německu nezbylo by nic jiného, chce-li dále hospodářsky existovati, nežli spojiti se s Ruskem. Ano, součinností naší diplomacie bylo by vehnáno do náruče Ruska.

Divím se, že tisk nevzal dosud tyto věci v úvahu; že toto nebezpečí je velmi blízké, o tom nikdo nebude pochybovati. Jsou přece již dnes přátelské poměry mezi těmito oběma státy nad pomyšlení dobré. Ano, v Německu šlo se tak daleko, že se za zboží dodávané do Ruska poskytuje německému průmyslu státní záruka. Podaří-li se Rusku provésti pětiletý plán - není dnes nikoho, kdo by o tom pochyboval - pak mohlo by se Německo a Rusko po celá desetiletí navzájem úplně doplňovati. Zbolševisování, rozbití stávajícího společenského řádu přiblížilo by se co nejvíce. Mělo by se dobře uvážiti, zdali by se nedoporučovalo, zdali by vnitřnímu klidu a blahu veškerého obyvatelstva neposloužilo více, kdybychom se domáhali nejlepších poměrů s našimi oběma sousedy Německem a Rakouskem a kdybychom se s nimi spolčili ve velký hospodářský blok. Hospodářské sdružení s balkánskými státy, i s připojením Rakouska, rovnalo by se sebevraždě zemědělství našeho státu. Úplná jeho zkáza musila by zničiti také veškeré národní hospodářství, takže takováto kombinace nemůže přicházeti vůbec v úvahu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má dále pan sen. inž. Havlín.

Sen. inž. Havlín: Slavný senáte! Myslím, že dnešní sezení a dnešní doba je nejméně vhodná k tomu, abychom zde rozpřádali debatu o eventuelním "Anschlussu" Rakouska, s Německem. To, co zde pan kolega říkal, myslím, že bude vyžadovati příliš vážného probírání a že bude potřebí, aby se dali všichni činitelé dohromady, a že tak jednoduše a tak rychle asi to řešeno nebude, poněvadž máme také povinnost míti trochu ohledu sami k sobě, ke své státní moci i hospodářskému stavu přítomnosti. Já se tedy nebudu pouštět do té debaty, ale myslím, že není na místě připomínati to v dnešní debatě, dokud ministr zahraničí nedal nám náležitého exposé, aby byl celý senát náležitě informován, a na novinářské zprávy nebudeme, myslím, vcházeti, abychom je dělali podkladem jednání.

Já bych začal úvodem o tom, co jsem mluvil v tomto domě, když jsem měl svou panenskou řeč jako nově zvolený senátor. Tehdy jsem se dotkl otázky labské, otázky úpravy kanalisace a regulace našich řek. Jsem rád, že se k tomu mohu vraceti dnes, kdy tato myšlenka, toto přání celých velkých oblastí v našem státě stává se zákonem a kdy budou utvořeny pevné předpoklady, aby se tyto velké užitečné práce provésti mohly.

Mně je úplně jasno, že problém sám není tak jednoduchý, abychom ho posuzovali pouze jednostranně, abychom se naň dívali jen z určité stránky, ať už by se to týkalo jen účelnosti hospodářské nebo po případě zaměstnání lidí, kteří nepracují, nýbrž že musíme ho posuzovati pod zorným úhlem celkové situace, za které realisujeme tuto myšlenku, a tu bych si dovolil k tomu podotknouti, že toho velmi musíme litovati, že tento plán nebyl realisován o několik let dříve, kdy jsme měli mnohem větší obchodní konjunkturu, kdy již byli bychom měli tyto nejdůležitější věci hotovy, že jsme už mohli z nich míti také určitý praktický užitek, že jsme mohli míti hotovými aspoň ty podmínky, které budou rentabilní, aby mohly přinésti určitý čistý zisk, jehož bychom mohli používati dnes v době krise ke krytí projektů, které rentabilní ani po svém provedení nebudou, ale které je nutno dělat a vyřešit v zájmu povznesení hospodářského.

Musíme si rovněž uvědomiti, že děláme tento veliký projekt hospodářský, tuto velikou technickou práci v době, kdy naše zatížení dluhem není malé, kdy naše poměry hospodářské neslibují zrovna nejlepší výhledy do budoucna. Víme, že jsme povinni to dělati, poněvadž nemůže se tato věc odkládati in infinitum do té doby, kdy by nás předstihlo to všechno, co okolo nás současně probíhá a po případě bude jednou novým hospodářským zítřkem za takových 20 let. Je tedy potřebí dívati se na tyto všechny problémy kriticky a věcně, je potřebí, aby se upustilo od tak zv. lokálního patriotismu. Nemohu si pomoci, ale budeme-li řešiti problém vodohospodářský a vodocestný jen s úzkého hlediska určité krajiny nebo oblasti, musíme ztroskotati vždy. Na to je potřebí dívati se s hlediska celku a žádoucí rentability. Jak jsem řekl v úvodě své řeči, určité projekty jsou rentabilní, mohou vynésti po svém vybudování čistý zisk. Jde o objekty hlavně elektrárenské, kde budeme míti co prodávati. Z nich dostaneme určitý kapitál zpět. Těchto podniků musíme používati k financování druhých, poněvadž se tu v budoucnu nedostane úplně všeho toho, co v zákoně dnes je vyjádřeno. Když v osnově zákonité říkáme, že dostane vodocestný fond zrovna tak jako vodohospodářský určité finanční alimenty na dani z vodní síly z podniků, které staví stát, nebo které budou za součinnosti státu vystavěny, je mi jasné, že větší část takovýchto podniků jest aspoň na poměrně dlouhou dobu osvobozena od daně z vodní síly. Proto přijdou splátky očekávané z tohoto titulu poměrně pozdě, ale uvidíme, že konec konců i z vodní síly, pokud se platí, bude příspěvek čím dále, tím menší. Vynutí si to okolnosti, poněvadž budou musiti obě dvě sněmovny vyhověti v době poměrně blízké, a doufám, že dodrží svůj slib, který byl dán volání našeho malého člověka, ať živnostníka, mlynáře, brusiče dřeva, brusiče skla a pod., který používá vodní síly rovněž jako energie pro svoji dílnu. Bylo zde řečeno již řečníky dřívějšími, že zatížení jednotky výrobní vodní daní je dnes nepoměrně větší, než zatížení hnací jednotky, vyrobené kaloricky. To mě vedlo k tomu, že jsem v technicko-dopravním výboru prosil, aby byla připojena k zákonu nová resoluce, která se této věci dotýká. Mohlo by býti vytýkáno, že poslanecká sněmovna již má jednu resoluci, která se dotýká rovněž novelisace daně z vodní síly, ale ježto ta resoluce se vztahuje přímo na výrobní jednotku elektrické energie a bylo by nebezpečí, že by event. vládním nařízením, na které nemá potom sněmovna žádného vlivu, mohla tato věc býti vykládána příliš extensivně nebo intensivně, snad je správné, jestliže bude přijata také resoluce druhá, která mluví o výrobní jednotce pohonné vodou vyrobené, o hodinové koňské síle, a snad i z toho důvodu, poněvadž, vezmeme-li vodní energii v úvahu, napřed byla hodinová koňská síla a potom kilowat, který byl její pomocí vyroben. Připomínám to proto, že byl jsem některými kolegy žádán o vysvětlení, proč se připojuje resoluce druhá, když se téměř kryje s první. I sám zákon o dani z vodní síly udává na prvním místě pojem hodinové koňské síly a potom v dalších ustanoveních říká, že, převede-li se vodní síla na energii elektrickou, nastává zdanění 7¹/₂ haléře s ohledem na kilowathodinu.

Při otázce splavnění řek současně mluvilo se o otázce průplavů. Bylo o ní mnoho hovořeno v celé veřejnosti i ve výborech i v tomto zákonodárném shromáždění. Dovolím si říci otevřeně, že myslím, že otázka průplavů byla odsunuta skutečným životem na velmi dlouhou dobu, ne-li na vždy, zejména v té formě, jak byla myšlena, jednak investicemi úžasně drahými, jednak že zastihla tento stát v době hospodářské deprese, kdy by průplavy sloužily mnohem méně vlastnímu dovážení a převážení zboží a spíše transitu pro výrobky cizích států. Proto však nemáme dnes přirozeně velký zájem, abychom umožňovali velkým hospodářským celkům, vedle nás žijícím, ještě hladší možnou výměnu jejich výrobků obchodních a průmyslových, nehledě k tomu, že ty 3 až 4 miliardy, které by se musily dáti podle mého názoru do Labsko-oderského průplavu, jsou kapitálem, který není možno v této době sehnati.

Když už jsme u té kanalisace řek, přiznám se upřímně, že bych vítal, kdyby pod tím zorným úhlem, pod kterým jsem začal své vývody, se postupovalo v prvé řadě při pracích na Labi. Mne k tomu nevede zvláštní, nějaký lokální patriotismus, třeba bydlím v Nymburku, já nejsem rodilý Nymburák, ale uvažme, že do toho Labe investovalo již Rakousko určitou sumu peněz, a potom také my, pokud jsme v pracích pokračovali. Když to převedeme na hodnotu dnešní koruny, je to jedna miliarda a nedokázalo se to, co bylo vůdčí myšlenkou při těchto pracích, totiž splavnost Labe, jediné naší velké vodnaté řeky v celkové linii. Přerušení na trati Mělník-Kolín u Čelákovic, Hradištka a Klavar, znemožňuje tuto celou věc. U Brandýsa nejsme hotovi s prací a totéž je u kosteleckého stupně. Je potřebí větších finančních přídělů, aby tato linie, která jde od říšských hranic do Kolína v prvé etapě, byla splavněna, aby mohla pojmouti po případě dovoz surovin pro průmysl, který jest poměrně hustě instalován podle tohoto toku. Jsou zde místa průmyslová, která zaručují velký roční obrat. Připomínám na př. jen chemické závody kolínské a pečecké, které mají jediné obchodní spojení a vedení. Dal jsem si podati nástin toho, co tyto závody přivážejí ve formě fosfacitů a španělských kyzů, věci, které se dovážejí, kterých, bohužel, nemáme v takovém množství, abychom byli soběstační. Pro tyto závody dělá to okrouhle 30.000 vagonů a nota bene jde při tom o náklady materiálu, který může běžeti jako pouhá přítěž, který nevyžaduje zvláštního způsobu balení, ani zvláštního způsobu ukládání. Je to materiál, který můžeme převážeti v té roční době,

kdy u jiného průmyslu není té možnosti. Tyto věci se mohou dovážeti hned na jaře, poněvadž prodělávají roční proceduru výrobní a ukládací, než přicházejí do obchodu ve formě umělých hnojiv a jiných látek z nich vyráběných.

Etapa Kolín-Pardubice, která čeká rovněž na své dohotovení, ta sama sebou již i v předloze, je míněna na dobu pozdější. Nechci tím říci, že by byla méně důležitá. Ona má důležitost stejně velkou, poněvadž leží i po její části poměrně mnoho našeho, t. zv. zemědělského průmyslu, který bude moci tyto věci dobře potřebovati, a je toho potřebí také z toho důvodu, aby se tam zabránilo těm ohromným škodám, které vznikají právě na této středolabské části před i za Kolínem, a které podle pokusů Breitenlohnerových odnášejí z naší republiky z úrodné části ornici za ohromné miliony korun ročně ve formě okalu. Současně labská otázka je vázána ještě jednou věcí a jsem povděčen, že bylo vyhověno našemu volání. Nechci říci, že my samojediní, ale my velice intensivně jsme se o to starali, aby i Ohře se dostala do programu vodocestného zákona. Máme-li na zřeteli toto území k ní přilehlé, bohaté uhlím, budeme-li moci umožniti, aby v dohledné době po vypracování projektu a opatření náležité sumy peněz byla tam vodní linka, získáme lacinější dovoz uhlí pro nás do vnitrozemí, dovoz nepoměrně lacinější než po ose nebo v jiné formě a lacinější uhlí znamená, slavný senáte, zmenšení režie výrobní a toto zmenšení režie znamená zase nejen naší možnost nové soutěže na zahraničních trzích, ale i zlepšení hospodářských poměrů těch, kteří v průmyslové výrobě jsou zúčastněni, totiž naši dělníci, zřízenci a úředníci. To je věc velmi jasná a patrná. Když se dívám na to, že ze severočeských revírů do takové továrny postavené na Boleslavsku se platí průměrně 6-6.50 Kč i více na dopravním tarifu a jestliže vím, že po vodě tyto věci bych mohl dostati se slevou dvou třetin, jak se to průměrně staví při vodní dopravě, jsou to věci, které velmi padají na váhu v kalkulaci a mohou míti neobyčejný význam hlavně pro naše vnitřní poměry hospodářské.

Dotkl-li jsem se otázky labské, mám za svou povinnost dotknouti se také otázky vltavské. Je to věc, o které se u nás velmi debatovalo v tisku veřejném, na schůzích a podobně, ale přece jen ta otázka není až do té míry tak definitivně vypracována, aby uspokojovala všechny. Je nás určitá řada, kteří věříme tomu, co je dnes hotovo, co nám předkládá ministerstvo veřejných prací jako konečný projekt. Jsme ochotni věřiti těm kalkulacím, které doprovázejí tento projekt, poněvadž vycházíme s toho stanoviska, že, když je to děláno ve státním úřadě lidmi, kteří nemají osobních zájmů a podobně, tak že se se všemi faktory počítá, s faktory věcnými, a že tu nejsou postranní zájmy. Nedovedu si ale představiti, že by se v úřadě mohlo něco vynořiti, co by mohlo ovlivňovati tyto výsledky. Byla by to velmi nebezpečná a nešťastná věc. Ale proti tomuto projektu úřednímu, jak víte velmi dobře, jsou hlasy jiných, kteří vytýkají mu určité vady, nikoliv jen se stanoviska technického, nýbrž i se stanoviska prosperity. Tedy bylo by velmi dobře, aby tento celý problém byl náležitě ujasněn, aby byl ujasněn nestranně a odborně, co možná nejdříve, v každém případě, ale aby byl ujasněn do té doby, než se tyto práce začnou ve velkém měřítku provozovati, aby zde byla jistota, že jdeme do díla, kde bezpečně víme, že investujíce do něho tolik a tolik milionů - jsou to velké částky - můžeme od něho čekati to, co se nám slibuje, totiž rentabilitu tak a tak velkou při výrobě tolika a tolika milionů kilowatových hodin, které mají jednak osvěžiti konsum pražský, jednak eventuelně mají sloužiti k elektrisaci přilehlého venkova. Bude to jen v zájmu celé věci, bude-li tato otázka dojednána způsobem klidným, ve sboru k tomu určeném, ve sboru lidí nejen odborně technicky vzdělaných, ale též ve sboru dobrých finančníků a dobrých národohospodářů, ale dokládám, také za bezpečné přítomnosti zástupců obou sněmoven Národního shromáždění, poněvadž oni přejímají odpovědnost před veřejností a musí míti tudíž plné právo, aby mohli býti jednání přítomni a aby mohli svým hlasem rozhodovati. Pak by odpadly všechny ty neblahé invektivy, kterých jsme svědky. Ku příkladu se říká: No jo, to je hezká věc, ale budou-li někdy tyto štěchovické vodní přehrady postaveny, je to velké nebezpečí pro hlavní město Prahu, kdyby se protrhly a nastala záplava. Dokonce jsem slyšel, že mnoho lidí s vážnou tváří vykládalo, že při prolomení štěchovických přehrad se budeme moci u Národního musea napíti vltavské vody. Promiňte, tak zlé ty věci nejsou, ale dávám to příkladem, jak fama roste. Musím počítati s tím, že naše široké vrstvy lidové potom jsou opravdu v rozpacích, kam se přiklonit. Proto žádám zřetelně, aby i po té stránce bylo čeleno veřejným projevem, aby náš kompetentní úřad státní, ze státní stavební služby vodní, k tomu dal nám pro veřejnost bezpečnou výšku vody, kterou lze stanoviti výpočtem pro takový případ, kdybychom sklopili 10 až 20 m té hráze - jsou to jistě již ohromné dimense -, kdybych si představil, že by se nějakým umělým způsobem překlopily při plné nádrži, jak vysoko by stoupla voda v našich nábřežích. Myslím, že tento způsob byl by velmi zdravý a uklidňující, ježto by se ukázalo, že stoupnutí hladiny v Praze by nepřekročilo úroveň normálních záplav, kterých jsme v Praze byli svědky při jarních povodních a které neohrožují obyvatelstvo bydlící v přilehlých ulicích.

Pokud se týče zákona samotného, navrhoval jsem také v technicko-dopravním výboru ještě jednu resoluci a mám za svou povinnost, abych i k tomuto bodu promluvil, abych objasnil, proč jsem to žádal. Je to resoluce týkající se toho, aby i zástupci civilně-inženýrských korporací byli přibráni do poradního sboru, který má býti vytvořen podle znění a ustanovení zákona o vodocestném fondu.

Slavný senáte! Je sice pravda, že by se mohlo namítati, že se tam mohou jednotlivci z těchto vrstev dostati jako zástupci buď určitého průmyslu, nebo výroby, nebo živností. Ale poněvadž víme, že je zde celá řada těchto lidí, kteří se nedají dobře do tohoto rámečku živnostenského vtěsnati, považoval bych přece jen za účelné, aby jejich hlas mohl býti při těchto poradách slyšán, poněvadž namnoze jsou to lidé nejen odborně zvlášť kvalifikovaní, ale po případě firmy a jednotlivci, kteří se sami stavbami vodními zabývajíce, mají o nich a o celé řadě těchto věcí velmi důkladný přehled, a to přehled větší než každý z nás, kteří jsme těmto pracím poměrně vzdáleni, anebo se o nich informujeme od případu k případu.

To by byly tak věci, které bych měl za nutné podotknouti k celému zákonu vodocestnému.

Pokud jde o zákon vodohospodářský, zdržím se tu každého exposé, poněvadž to učinil za náš klub kol. Bergman, a mohu říci a prohlásiti konečně jen to jedno, co prohlásil kol. Bergman za náš klub: Budeme hlasovati pro tento zákon a budeme hlasovati pro něj bezpodmínečně, ale máme jen jedno přání, aby skutečně všecky ty naděje, které k němu upírá československá veřejnost, které k němu upíráme my jako její zástupci, došly kladného splnění v budoucnosti, aby zákon sám ve svém provedení stal se takovým silným regulátorem zaměstnanosti, resp. nezaměstnanosti v této době a aby výsledkem provedení všech těchto prací byl nový silný hospodářský rozmach našeho státu ve všech jeho oblastech bez rozdílu, jsou-li to země bývalé koruny české, anebo je-li to naše Slovensko. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.)

Kolegové Slováci mohou býti pevně ubezpečeni, že mezi námi není jednoho, který by se snažil nějakým způsobem eliminovati Slovensko z účinnosti tohoto zákona. Vycházíme jen z těch disposic, abychom co nejúčelněji a nejrychleji mohli vše to vybudovati a mohu zároveň za svůj klub prohlásiti, že požadavky slovenské a všechny podněty od nich vycházející jsou nám stejně cenné jako od každého jiného. Cítíme se příliš solidárně vázáni nejen tím velikým společným zápasem o novou svobodu, kterou Slováci s námi bok po boku vydobyli, ale cítíme se rovněž zavázáni k tomu, abychom to, co jsme jednou společným bojem a úsilím vydobyli, nejen udrželi pro budoucnost, ale i učinili silným a na vždy zdravého života schopným. (Výborně!)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Hubka.

Sen. Hubka: Slavný senáte! Osnovami zákonů o fondech dostáváme se do sféry vysokých čísel. Statisíce a miliony jsou tu obvyklým zjevem a miliardy přicházejí tu také dost zhusta. Při tom jde nejenom o koruny československé, ale také o kilometry a hektary. A zejména ve velmi vysokých číslech je zdůrazňována rentabilita z projektovaných prací.

Vezměme si za příklad toho, co tvrdím, fond pro vodohospodářské meliorace, nejprve v korunách československých. Desetiletý celkový stavební náklad na meliorační vodohospodářské práce má podle důvodové zprávy vládní činiti 3.000 mil. Kč, pro jeden rok 300 mil. Kč. Z toho fond A během 10 let má spotřebovati 1.350 mil., čili ročně 135 mil.; fond B 1.650 mil., ročně 165 mil.

Rozsah podle výměry vynikne nejlépe, srovnáme-li provedené práce s těmi, které až do r. 1929 byly na tomto poli vykonány. Regulační práce na vodních tocích v republice Československé byly do r. 1929 provedeny v délce 11.451 km nákladem 520 mil. Kč. Hrazení bystřin provedeno v délce 241 km za 97 mil. Kč a vodní nádrže za 18,900.000 Kč. Úpravné práce provedeny byly toliko v dílčích úsecích, a to v jedné třetině všeho, co by mělo býti provedeno. Je tedy ještě mnoho tisíc kilometrů vodní sítě naší republiky, které vodohospodářsky a melioračně upraveny nejsou. Meliorační práce, pokud se týká meliorací plošných, provedeny byly do r. 1929 na pouhých 15% výměry půdy, která meliorace u nás vyžaduje a zbývá k meliorování velmi slušná výměra 1,850.000 ha. Vodovodních prací - zásobování obcí vodou - bylo provedeno do r. 1929 toliko 12%, 88% našich obcí nemá vodovodů a čeká na vyřešení právě z fondových zákonů.

Nejzajímavější z těchto čísel je rentabilita, která se slibuje provedením vodohospodářských a melioračních prací. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu říká, že v důsledku vodohospodářských prací bude zvýšena produkce u obilnin o plných 6 mil. q, u slámy o 10¹/₂ mil. q, u pícnin o 3,600.000 q a u sena o 12,500.000 q; přepočítává tato obrovsky zlepšená kvanta našeho zemědělského výnosu na měnu a tvrdí, že tím zvýší se produktivita našeho zemědělského podnikání o 4 miliardy Kč. Rozumí se samo sebou, že se hned zároveň slibuje státu také zvýšení jeho daňového příjmu, slibuje se větší výnos daně pozemkové, daně z cukru, z lihu, z piva a z obratu. Já sám beru tato pohádková čísla za taková, že jim nelze na 100% věřiti, ale i kdybychom byli hodně střízliví a od rentability provedených prací nečekali takovéto obrovské zisky, přece jenom musíme na druhé straně přiznati, že úprava našich vodních toků a meliorování našich pozemků je věcí nezbytnou, už se zřetelem nikoli k užitku, ale ke škodám, které dosavadní stav působí.

V dnešních novinách, ranním "Českém slově", máme obrázek, jak zhoubně působila tyto dny povodeň na Hané. Zborcené domy, zničená pole, to jsou škody stamilionové. A když opomineme snad vyskytující se živelní škody náhodné, které, jako na Moravě, přicházejí z okamžité povodně, přece jenom musíme bráti v úvahu ty pravidelné každoroční obrovské záplavy, které na jaře a na podzim naše pole a krajiny pustoší, a je nám litovati, že naše řeky na jaře a na podzim, zkaleny rmutem toto nejcennějšího, co naše pole mají, odnášejí v miliardových hodnotách pryč do cizích vzdálených moří, dlouholetou intensivní práci rolníkovu.

Tyto škody, způsobené u nás ať náhodně, nebo pravidelně, nutí nás k tomu, abychom velmi vážně pomýšleli na odstranění všech nebezpečí, která našemu hospodářství z těchto škod plynou, a nelze jinak, nežli uvítati snahu a iniciativu k těm pracím, které mají tato nebezpečí odstraniti.

Nás zajímá, jak budou slibované fondy pro tu velkou práci, která je očekávána, vybaveny. Mne zejména zajímá, jak bude vybaven fond pro hospodářské meliorace. Tento fond dostává do vínku z pohledávek a závazků bývalého státního fondu melioračního, zřízeného zákonem ze dne 19. prosince 1919 a z podpor, povolených ministerstvem zemědělství, z úvěrových položek rozpočtových, zatížení v částce 346 mil. Kč. Pak dostává nový meliorační fond také běžné příjmy. Do fondu A poplynou poloviční výnosy daně z vodní síly v částce 10 mil. Kč, roční dotace ze státních peněz 40 mil. Kč a pak také úrokový výnos z fondovního jmění, který ovšem pro letošek a všecka nejbližší léta bude se rovnati nule, uvážíme-li, že je zde obrovské počáteční zatížení tohoto fondu A i fondu B částkou 346 mil. Kč.

Běžné příjmy fondu A poplynou z 25 proc. zvláštní přirážky k dani pozemkové, která se nebude přímo vybírati až do roku 1937, za to ji bude nahrazovati stát svými příspěvky v částce 15 až 20 mil. Kč. Pak tu bude státní přímá dotace roční v částce 30 mil. Kč a zase úrokový výnos z fondovního jmění, který se pro první léta ovšem zase rovná nule.

Bude možno uzavírati zápůjčky pro fond A až do částky 800 mil. Kč, kteréžto zápůjčky budou úrokovány a umořovány až do částky 48 mil. Kč, o kterých zřejmě mluví zákon, ale tento úrok a úmor z této částky půjde na běžné příjmy fondu A a o tento úrok a úmor budou se přirozeně snižovati možnosti příspěvku z tohoto fondu. Je zřejmo, že prostředky, jimiž bude disponovati Fond A a B - v obou případech po 50 mil. Kč - nestačí.

Proto jsou volány k součinnosti i jiní zájemci k vybudování fondovních prací. Jsou to země a pak soukromníci. Podíl zemí a soukromníků na účtu úhrady bude se jeviti ročně asi těmito částkami: Fond A: celková roční potřeba 135 mil., z toho 65 až 70% subvence fondové, t. j. 87,750.000 Kč. Země 25%, t. j. 33.750.000 Kč, a ostatní zájemci 10%, t. j. 13,500.000. V určitých případech budou zájemci zbaveni povinnosti platiti i těchto 10% a ponesou tento 10% náklad na svých bedrech jednotlivé země. Fond B: Celková roční potřeba 165 mil., z toho bude hrazeno z prostředků fondových 30, 35 nebo 40%, propočítáno na koruny to bude 49¹/₂, 57³/₄ nebo 66 mil. Kč. Země budou hraditi 15 až 20%, v korunách 25 až 33 mil., a zájemci budou hraditi 55, eventuálně 40%, v penězích 74¹/₂, po případě 99 mil.