Z toho je zřejmo, že ukládáme pro provádění vodohospodářských prací značné, velmi značné a těžké úkoly nejen fondu, ale zvláště zemím. Ale jestliže fond bude hraditi tyto potřeby své z běžných příjmů, které mu dává možnost uhraditi jednak výnos daňový, jednak státní dotace, musíme, pokud se týče zemí, přihlížeti k zvláštní obtížnosti pro shánění peněz, ježto zemím bude uloženo, aby velmi značné povinované částky vkládaly do řádných rozpočtů a tím zatěžovaly řádné zemské hospodářství.

Země jsou odkázány ve svých příjmech na přirážky. Zvýšením úkolů budou zvyšovány přirážky a tím bude zatěžováno všechno obyvatelstvo jednotlivých našich zemí a velmi těžce ponese břemena, která vyplynou z těchto úkolů na účet hospodářství zemského.

Pokud se týče soukromých zájemců, vyplývá nezbytná nutnost, abychom pro ně opatřovali dostatečnou zásobu levného úvěru, o němž se také mluví v zákoně. Fond sám má přinášeti oběti na opatřování levných prostředků úvěrových, ale tyto prostředky fondovní nestačí. Je nutno, abychom pro zájemce opatřovali také prameny jiného úvěru, a to úvěru, jak říkám, pokud možno levného, poněvadž za dnešní úrokové míry, myslím, že by se těžko družstva, ať meliorační nebo vodní, po případě jednotlivci rozhodovali o tom, vkládati větší částky do prací, které od nich budeme žádati. Zákon sice mluví také o tom, že může býti udělena přímá podpora, přímá subvence na přípravnou a propagační činnost pro zájmové korporace a udává možnost těchto příspěvků částkou až do 200 tisíc Kč, ale budeme musiti býti velmi opatrní při posuzování těchto subvenčních položek, protože není vyloučeno, že těchto 200 tisíc bude zase jeden pramen, z něhož poplynou podpory a subvence jenom někomu, a nikoliv tomu druhému, možná že méně potřebnému, než těm potřebnějším. Je zde tedy zase jedno t. zv. otevřené okénko, které budeme musiti velmi bedlivě střežiti, aby se nestalo pramenem odměn za určité úsluhy, které s propagační a přípravnou prací pro otázky vodohospodářské nebude míti vůbec co dělat.

Velmi značné pozornosti bude vyžadovati technické provádění těch prací, které fond předpokládá. Stavebníky budou podle zákona ministerstvo zemědělství a zemský úřad. Ministerstvo zemědělství, zemský úřad a také okresní úřady musí v důsledku toho, poněvadž technické práce se neobyčejně rozrostou, býti náležitým způsobem vybaveny. Jak to vypadá, mohu posloužiti malým obrázkem ze současných poměrů. Zákonem z 20. listopadu r. 1928 zrušena byla technická kancelář zemědělské rady a práce její přiděleny zemskému úřadu českému. U tohoto úřadu obstarává vodohospodářské práce skupina 21 a 22. V každé této skupině jsou 4 oddělení: Ve skupině 21 oddělení 55 a 58, ve skupině 22 oddělení 59 a 62. V těchto 4 odděleních zemského úřadu bylo exponováno 134 inženýrů a 165 pomocných sil a bylo provedeno r. 1929 9381 intervencí a vypraveno 31.028 spisů za jediný rok.

Tyto dvě skupiny, resp. těchto 8 oddělení technických při zemském úřadu českém, jsou součástí tohoto úřadu, o jehož rozsahu a působnosti bude nutno, abychom si jednou velmi vážně pohovořili. Mimochodem řečeno, má zemský úřad český na 3000 úředníků, má 1700 úředních místností, rozdělených po celé Velké Praze. Samy tyto dvě skupiny, o nichž tu mluvím, mají své kanceláře v těchto částech Prahy: Pod Emauzy, na Václavském náměstí, na Malé Straně u Montágů, na Malé Straně v Letenské ulici a na Novém městě v Jungmannově třídě. (Sen. Riedl: Že by to bylo ekonomické, je těžko říci!) Proč jednoduše, když to jde komplikovaně? Tento úřad právě sleduje administrativní linku podle této zásady.

Pánové, máte snad sami osobní praksi, jak to vypadá, když sháníte nějakou záležitost, řekněme právě v těchto otázkách melioračních. Když nemáte přesnou informaci o tom, které oddělení a který z úředníků to dělá, můžete si docela klidně uběhat nohy a pustit duši, než oběhnete všechny kanceláře těchto dvou oddělení, nebo musíte býti připraveni na to, že zaplatíte slušnou částku peněz za taxík, abyste to mohli všechno v úředních hodinách oběhnout.

Není sporu o tom, že bude nutno, abychom žádali důsledně náležité vybavení, koncentrování a uzpůsobení těchto technických úřadů, aby všechna práce, která je čeká, mohla býti včas náležitým způsobem vykonána. Ale musíme také chtíti, aby byla vybavena technická oddělení při technických úřadech. U nás v republice je to zařízeno tak, že státní technické kanceláře jsou jen u některých okresních úřadů. Tak na příklad státní technik budějovický má řadu okresů a při tom nevykonává tam práci jednu, nýbrž jsou mu svěřeny všechny technické otázky, a přijdete-li k němu do kanceláře, pravidelně toho pána najdete jen v sobotu ve 12 hodin, poněvadž v pondělí odjede a jezdí po komisích až do nejbližší soboty. Tedy chodíte za ním marně, nenajdete ho doma, nenajdete ho v úřadě. On je povinen, aby konal komisionelní šetření. Kdy potom má vykonávati ostatní administrativní záležitosti, jest otázkou. Bylo by potřebí, kdyby se vzrůstem vodohospodářských prací bylo pomýšleno na to, aby všude tam, kde vzroste práce v této oblasti, zřízeny byly expositury technického oddělení zemských úřadů. Mohly by býti ve všech větších městech. Zájemci by měli k těmto úřadům blíž a práce dala by se lépe prováděti, než je tomu dnes. Poskytujeme-li zákonem dostatečné prostředky ke zvýšení vodohospodářských a melioračních prací, musíme také žádati, aby při tom brán byl zřetel, nikoli jen k potřebě jednotlivých zemí, ale také k potřebě jednotlivých krajů.

U nás v Čechách máme meliorační práce vykonány v různém rozsahu, pokud se krajů týče. Na př. český jih, celá župa českobudějovická, nemá plošných meliorací více než jediný novobydžovský okres. Z toho resultuje požadavek, že musí vodohospodářské a zejména meliorační práce býti obráceny především do krajů, které výsledků meliorační činnosti až dosud do značné míry postrádají. Musí se tedy nejdříve pracovati tam, kde práce tato teprve začíná. Mohlo by se mně namítnouti: Dobře, proč českobudějovická župa v těchto věcech neudělala více, než udělala? Jsou velmi četné důvody, proč se tak nestalo. Především větší stavební náklad. My na českém jihu máme nedostatek komunikací, dráhy nejsou, silnice nejsou, dovoz materiálu je velmi nákladný. Proto zdražují se tak stavby. Příčinou odkladu těch prací je také povaha půdy . . . (Sen. Riedl: Sto tisíc nezužitkovaných hektarů!) Ano. Půda jihočeská je těžká půda a právě proto zvyšují se náklady stavební, jestliže povaha půdy neodpovídá snadnějšímu a levnějšímu řešení melioračních prací. Je to finanční slabost podnikatelů. Na českém jihu je chudoba daleko větší, než v jiných krajích českých. Konečně je to také nedostatek porozumění pro účelnost té práce. Bude nutno, abychom vynaložili všechny síly, aby právě těch 200.000 Kč užíváno bylo účelně k propagačním a přípravným pracím, zejména v krajích, kde se ještě vodohospodářským a melioračním pracím rozuměti nechce. Tedy český jih musí přijíti především v úvahu. Zdůrazňuji požadavky našeho Českobudějovicka a zase upozorňuji, že nečekáme jen na provádění komunikačních prací plošných, pokud se týče odvodňování nebo zavodňování pozemků. Chceme zdůrazniti a upozorňujeme, že se tu v melioračních pracích musí jednati také o zhodnocení pozemků dosud nekultivovaných, a to zejména jihočeských pastvin.

Jihočeské pastviny, kdyby přinášely cenné pícniny, mohly by se státi komorou pro odchov dobytka, pro zásobování masem velkých našich středisek, zejména Prahy, kde, jak je známo, vydáváme ročně jednu miliardu Kč za maso z dobytka cizího. My bychom opravdu na českém jihu mohli se státi komorou pro náležité vypěstování zejména dobytka hovězího. Na českém jihu jest jedno sto tisíc hektarů nekultivovaných pastvin. Připusťme, že z této obrovské výměry padesát tisíc hektarů dalo by se kultivovati. Padesát tisíc hektarů kultivovaných pastvin na Pošumaví znamená přivésti do zemědělského provozu takovou obrovskou výměru půdy, jakou měl před prováděním pozemkové reformy jihočeský magnát, bývalý kníže Schwarzenberg, pán na Hluboké a na Krumlově. Dnes o majetek Schwarzenbergův dělí se celá spousta drobných zemědělců a tentýž majetek leží tu ladem, těch 50.000 ha pastvin leží nezužitkováno. Kdyby se náležitým způsobem provádělo hnojení těchto pastvin prostřednictvím prací melioračních, dostávali bychom velice zvýšenou rentabilitu obrovské půdy, která, jak pravím, svými loukami a pastvinami stala by se komorou pro chov domácích zvířat.

Chci také upozorniti na to, že, máme-li dojíti praktických výsledků na poli vývoje zemědělské produkce, musíme sjednávati předpoklady pro dostavení se důsledků melioračních prací a náležitého jejich výnosu. Tento předpoklad jeví se ve zcelování, kommasaci pozemků. Voláme po tom již řadu let a žádáme, aby vláda čsl. republiky vydala zákon o zcelování pozemků. Při probírání tohoto zákona v poslanecké sněmovně připomněl kolega posl. Mikuláš, že podle výsledku sčítání zemědělských živností z loňského roku připadá u nás na jednoho zemědělce bez rozdílu, jakou má výměru, velkou nebo malou, 30 kousků pozemků, průměrně 50 parcel. Na takto rozkouskované půdě nelze prováděti velké práce meliorační a z toho důvodu je nutno, aby toto drobné rozdělení pozemkové se zcelovalo, dávalo dohromady, a my tím získáme lepší možnost provádění melioračních prací, nehledě k tomu, že odstraníme spoustu mezí a polních cest, které dnes representují v celé Československé republice, jak statistika dokazuje, téměř 500.000 ha. Tedy na této cestě je nutno ještě vykonati kus přípravné práce, aby meliorace mohly býti lépe prováděny a měly také náležité výsledky.

My odhlasujeme zákony o fondech, odhlasujeme zákon o fondu vodocestném a odhlasujeme také zákon o fondu melioračním. Litujeme, že současně nebyl nám předložen také zákon o fondu silničním. (Tak jest!) Tento zákon je, ne-li tak důležitý jako tyto, tedy jistě tak významný. Zákon o silničním fondu je nadějí, je touhou všech zapomínaných krajů Čsl. republiky. A jestliže osnova zákona o silničním fondu dnes není předkládána z důvodů politických, je dlužno tím více odsouditi, že zákon se nedostává k našemu projednávání, poněvadž politické zájmy v takovýchto věcech by měly ustoupiti stranou a měl by tu býti jen a jen věcný zájem, který volá velice silně po tom, aby otázka silnic byla u nás řešena, a volá také po tom, aby právě prostřednictvím silničních staveb čeleno bylo tak obrovské nezaměstnanosti, která tu u nás je. Doufejme, že snad ještě dnes nebo zítra podaří se překlenouti rozpory, které v poslanecké sněmovně k silničním zákonům se poutají, a že snad ještě senát sejde se po neděli před svátky velikonočními, aby projednal také osnovu tohoto fondu, abychom tak do velikonoc mohli široké naší veřejnosti přinésti úplný souhrn prací, na něž se s velkými nadějemi čeká.

Tvrdím, že fondovními zákony dáváme československému státu zákony dobré. Zákonodárné sbory vykonají svou povinnost. Ale to není všechno. Je nutno, aby k této povinnosti zákonodárných sborů družila se i práce výkonná, to jest činnost naší administrativy. V poslední době vydali jsme několik zákonů, zákonů dobrých, bohužel, naše administrativa, chcete-li, řeknu byrokracie, nám tyto zákony provádí pomalu, nebo nám je i kazí. A tak smysl těchto zákonů zůstává na papíře. (Sen. Riedl: Staropensisté!) Ano, právě na ty myslím. Otázka staropensistů, jak jsme ji krásně řešili! Jaký duch nás tu ovládal, když jsme o zákonu hlasovali! A podívejte se, prosím, dnes do toho sboru staropensistů! Čekají pořád a budou čekati prý ještě celé měsíce, než budou vyřešena jejich zákonitá práva. Obávám se, že státní administrativa bude i při těchto zákonech brzditi jejich provádění, po případě bude je kaziti.

Chceme tedy, aby administrativa vykonala svou službu, tak jak ji konají sbory zákonodárné, aby pracovala pro tyto zákony nejen podle litery, ale také podle ducha. Chceme, aby dílo bylo dobré, aby bylo prospěšno celku. Vyjadřujeme tuto svou vůli velmi zřetelně. Ovšem obracíme se netoliko do vlastních řad, nýbrž také k té druhé části, k výkonné moci v tomto státu.

Obracíme se na naši administrativu a žádáme se vším důrazem, aby projevovala takovou snahu, aby naše práce byla korunována výsledkem, jaký očekává důvodová zpráva vládní, aby pohádky stávaly se skutkem. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan sen. Zimák.

Sen. Zimák: Slávny senát! Mám prehovoriť o dvoch veľmi významných predlohách zákona, o štátnom fonde pre splavnenie riek, vybudovanie prístavov, vystavieb údolných prehrád a pre využitkovanie vodných síl - to je predloha jedna. Druhou je predloha o štátnom fonde pre vodohospodárske meliorácie. Mám prehovoriť so stanoviska slovenského a podkarpatoruského.

Ťažko je ovšem priniesť nový moment, iné hľadisko, iné soskupenie číslic, keď tieto obidve predlohy boly tak dôkladne predebatované v posl. snemovni a aj tu v našom senáte, najmä už vo výbore národohospodárskom a rozpočtovom.

V posl. snemovni hájili záujmy Slovenska a Podkarpatskej Rusi posl. Benda a posl. inž. Nečas. Číslice máme všetci z jedného prameňa. Sú to hospodárske inštitúcie na Slovensku, organizácie a sväzy, najmä Sväz vodocestný a melioračný.

Keď som sa prihlásil ku slovu, robím tak len preto, abysom na správne miesto priviedol slová kritiky z oposičnej strany, najmä so strany pánov slovenskej ľudovej strany.

Vieme, že každý z nás by veľmi rád videl tých prác veľa, mnoho, aby sa tak dostalo ľudu zamestnania, zárobku, aby boly tie práce prospešné pre národ a pre štát. Ovšem sú tu ťažkosti finančné. Záleží na tom, čo kto vie zachytiť z obnosov, ktoré sa majú získať pre tieto práce. A tu je pochopiteľné, že zachytí ten, alebo tam sa zachytí, kde je viac moci. Ruský roľník hovoril: Pán boh vysoko a car ďaleko. Takéto povzdechové porekadlo ľudové hodí sa aj na nás na Slovensku. Preto nie je sa čo čudovať, že najmä v tomto slávnom senáte padajú nie zrovna učesané vety kritiky, ja sám v rozpočtovom výbore som hájil požiadavky slovenských povolaných odborných kruhov, aby totiž na reguláciu Dunaja, Váhu, Moravy i Nitry sa dostalo už teraz v prvom období takého prídelu, aby práce tieto sa mohly účelnejšie prevádzať.

Vyhlásil som tiež, hoci s oduševnením hlasujeme za tieto veľavýznamné predlohy, že predsa s veľkým pocitom smutku alebo nespokojnosti pojedeme na Slovensko, lebo sme sa zaviazali na viac schôdzach, že sa so všetkým úsilím vynasnažíme, aby požiadavky slovenské boly v týchto zákonných osnovách uplatnené.

Na Považí konaly sa schôdze, s nedele na nedeľu pripravoval sa národ na tieto práce a pripravovaly sa rezolúcie, ktorými rezolúciami tak vláda ako zákonodarné sbory sa vyzývaly, aby sa najmä na Váh venoval väčší obnos, aby totiž práce tam prevádzané boly účelné a aby ešte toho roku započalo sa opravdu so stavbou hydrocentrály.

Avšak ako sociálny demokrat ospravedlním sa pred svojimi voličmi tým, že vlivom tejto mojej strany zvýšila sa pôžička aspoň o 100 mil. a prídel na Moravu a Váh bol zvýšený na 10 milionov.

Musím sa pozastaviť nad slovami, ktoré tak často tu padajú zo slovenskej ľudovej strany, keď sa stále zdôrazňuje, že vraj jedine slovenská ľudová strana háji záujmy Slovenska. Túto privilegovanosť tejto ľudovej strane ponechať nemôžeme a nemôže ju jej ponechať nikto. Možná, že na hospodárskom poli boli by sme na Slovensku o veľa ďalej, že na hospodárskom poli boli by sme mávali o mnoho väčší úspech, hospodárske záujmy Slovenska boly by viacej rešpektované z ústredia Československej republiky, hospodárske pomery by boly bývaly na Slovensku priaznivejšie, konsolidovanejšie, keby zkrátka nás neboli otravovali tukovinou a inými podobnými vecmi. (Sen. Janík: A vy otravujete! Čo sa robilo pred 2 rokmi v Budapešti?) Na sjazde som tam bol ako delegát a pôjdem na druhú nedeľu do Viedne na sjazd, my sme medzinárodnou stranou. (Sen. Janík: On môže chodiť do Budapešti!) Prečo by som ta nechodil? (Sen. Janík: O tom Tukovi by sa dalo moc hovoriť!) Bol som na budapešťskom sjazde soc. demokratickej strany a preniesol som tam . . . (Sen. Janík: Rečnilo sa tam a nadávalo na republiku!) Ja vám vysvetlím ihneď, čo sa stalo. Snáď to bude prospešné pre vás. Bol sjazd sociálnej demokratickej strany maďarskej. Ústredie mojej strany mňa tam poslalo, abysom priniesol menom ústrednej sociálne demokratickej strany pozdrav. Ja som to vykonal. Z maďarských rečníkov jeden pri svojej zahajovacej reči hovoril, že "mnoho tisícov príslušníkov národa vyššie kultúrneho sa dostalo pod moc národa menej kultúrneho". V tomto momente som v sále nebol, nepočul som to, až druhý deň som sa to dočítal z časopisov. Hneď toho druhého dňa som na toto upozornil. Následkom toho tento maďarský rečník tento pasus svojej reči opravoval, a to v tom smere, že týmto myslel Rumunov, ktorí vinou bojarov ostali v kultúrnej zaostalosti a že tedy nemienil národa iného, najmä nie Čechoslovákov. Jestli to chcete opakovať, vezmite na vedomie, že som žiadnu zradu nespáchal. Išiel som ta len z povinnosti, a kde bola moja povinosť hájiť národ československý, tak som ho hájil. (Výkřiky sen. Janíka a Časného.) Pán kolega celú vec ani nepozná, on ju má v pamäti len z rezolúcie, podanej jeho stranou, ktorá mala byť protiváhou rezolúcie, podanej nami vo veci dr Tuku.

Veľmi zle padne, keď v tomto váženom sbore užíva sa výrazu, že Slovensko je okradnuté, a že keby bola možnosť, že by sa to malo žalovať atď. Prosím pekne, snáď tí pánovia nevidia alebo nechcú videť, čo sa všetko na Slovensku ad jestvovania Československej republiky stalo. Tu by bolo treba predvádzať školskou štatistikou, koľko škôl sa tam vybavilo, bolo by treba uviesť všetky práce, ktoré sa vykonaly. Na príklad, ja sa nečudujem pánom slovenským ľudákom, že niesú informovaní. Ja som bol na tej schôdzi z Považia a tam jedon z popredných činiteľov, pán posl. slovenskej ľudovej strany tvrdil, že vraj sa bude budovať prvá hydrocentrála na Slovensku. Totiž ten vynikajúci pán nevie, že už Československá republika na Zvolensku vybudovala jednu veľkú hydrocentrálu.

Tak ste o hospodárskych pomeroch páni moji informovaní. Potom nie je čudno, že sa užíva takýchto neoprávnených a povedal bysom, nehľadaných slov. Je treba predsa konštatovať, že Slovensko bolo po stáročí zanedbávané a čo sa za veľa sto rokov zanedbalo, nedá sa za 10 a 12 rokov nahradiť. (Sen. Janík: Mohlo sa viacej spraviť!) Snáď, keby neboly rozhárané politické pomery. (Sen. Janík: To ste spravili v 20. roku!) Tak by to vyšlo inak, snáď mali by sme, ako politické strany zo Slovenska viacej vlivu a bolo by sa viacej v tomto štátnom ústredí vymohlo. Poneváč však sa tam škriepilo, shromaždenia boly búrlivé, boly bitky a váš vodca tieto bitky najviac zapríčinil. Viete, že v prvých dobách tiekla všade krv tam, kde rečnil váš Hlinka. (Výkřiky sen. Janíka. - Sen. Johanis: Opilé lidi jste tam štvali proti republice!)

Slávny senát! Vytrhol som istý pasus z reči pána dr Kállaya, ktorý povedá o rieke Váhu toto: "Rieka Váh bola československým štátom prevzatá z najväčšej časti v prirodzenom, neskrotenom stave, kde bývalým Maďarskom boly prevedené len tie najnutnejšie úpravy a miestne opevnenia k ochrane záujmov veľkostatkov, niektorých objektov dopravných, železníc a silníc, ale ináč rieka sama bola tak zanedbaná, ako keby nenáležala ani kultúrnemu štátu, ktorý je povinný pracovať k hospodárskemu povzneseniu pobrežného obyvateľstva."

To povedal pán dr Kállay na shromaždení, a to je predsa Slovák iste tak dobrý, ako všetci páni zo slovenskej ľudovej strany. Tedy uznáva sa, že tá zanedbanosť je storočná. Teraz, keď sa začína na tom Váhu niečo pracovať, je to treba s potešením vítať; slová kritiky si ponechávame. Podnikli sme všetko možné, aby bolo v Prahe viac porozumenia. Niečoho sa docieli! Že sa na sto procent nemôže docieliť, preto sa to ešte nemôže menovať, že je to snáď voľajaká neláska, že je to "okradanie", ako sa to volalo z tej inej strany.

Dôležité by bolo, aby ľud, totiž vlastníci pôdy mali dosť porozumenia a nesriadenými požiadavkami aby nekládli prekážky postupu prác, taktiež aby so strany úradných činiteľov bolo náležité porozumenie pre city a záujmy toho ľudu, aby sa malo na zreteli to, že ten ľud lne láskou a celou svojou dušou k tej svojej hrude, že sa jej s bolestnými pocity vzdáva, keď sa vzdať musí. Preto nech sa tie jeho bolesti hoja aspoň spravodlivým odškodnením, takým odškodnením, aby vtedy, keď bude museť dojsť k vyvlastňovaniu, aby vyvlastnení sa necítili poškodenými, alebo aspoň aby sa necítili v plnom slova smysle vyvlastnenými.

Že sa započína s prácami vodocestnými a melioračnými, znamená, že máme politické pomery konečne konsolidované a môžeme s plnou usilovnosťou dať sa do podnikania na poli národohospodárskom. Hovoril som, že naliehame, aby sa Slovensku dostalo väčšieho prídelu - sú z kruhov hospodárskych, institúcií a sväzov, kde ovládajú Česi, tedy sú to českí úradníci a inženieri, ktorí zrovna dávali popud na členov zákonodarných sborov, aby, jestli tieto práce majú byť účelne prevedené, že je treba domáhať sa vymôcť väčší prídel.

Som presvedčený, že keby páni, ktorí dávajú tie číslice na papier a ktorí sú povolaní presvedčovať pánov ministrov, keby boli dlhšiu dobu na Slovensku, že by tiež tie číslice sostavili pre Slovensko prajnejšie.

Prajem si, aby tí páni, ktorí majú najväčší vliv na soskupovanie tých číslic prídelových, na dlhšiu dobu si zašli na Slovensko a Podkarpatskú Rus a tam sa zdržovali, aby tak z blízka poznali nielen tie krásy Slovenska a Podkarpatskej Rusi, nielen bohatstvo, ale tiež biedu týchto zemí, aby tak boli pre budúcnosť prístupnejší pre hlasy zo Slovenska.

Opakujem, že s oduševnením budem hlasovať so svojou stranou, ku ktorej mám česť prináležať, za tieto vládné predlohy, za tieto zákony, ktoré znamenajú veľký pokrok v našom národohospodárstve. (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Uděluji slovo panu sen Šťastnému.

Sen. Šťastný: Slavný senáte! Měl jsem příležitost již v technicko-dopravním výboru této komory konstatovati, že Národní shromáždění po delší době opět jednou projednává návrh zákona, jehož účinky jsou velmi vážného rozsahu. Rozumí se, že tu stát podstupuje veliký úkol finanční. To je sice pravda, ale tentokrát náklady, které takto budou vydány, jsou velmi rentabilní nejenom po té stránce, že je tu práce a samá práce, ale také užitek z oněch děl, který tato osnova ustanovuje, který předpokládá, bude opravdu značný. (Sen. Mikulíček: Daleko větší nežli Anglobanky!) Někde se peníze musejí vzíti, to je málo platné. (Sen. Mikulíček: Je tam 300 milionů!)

My jsme také v technicko-dopravním výboru slyšeli některé námitky. Námitky jsou rázu ponejvíce teritoriálního. Jestliže republika jako taková vysadí určitý peníz, v našem případě tuším okrouhle 2¹/₂ miliardy, k splavnění řek, regulaci toků, na výstavbu zdymadel a pod., chápe to člověk, že každý, kdo odněkud přišel a něco někde zastupuje, snaží se, aby pro svůj zájmový úsek vyvolal pokud možno největší úspěch. To je samozřejmé. Nemám za zlé, jestliže zástupci Moravy poněkud hlasitěji se ozývají se svými nároky, a nemám za zlé zástupcům Slovenska, jestliže se u nich také ozýval hlas, reklamující pokud možno větší podíl. Nemám ani to za zlé, že se určitým způsobem argumentovalo, že se totiž vytýká Čechám jakoby privilej, jakoby nějaké prvenství a zejména, že se to vytýká Praze. Jen jsem upozorňoval a upozorňuji znovu v plenu senátu, že nemůže býti lhostejno žádnému československému republikánu, ať přišel z Košic, Bohumína, Brna nebo Prahy, to, co se nám přihodilo před dvěma lety v pražských hotelích, když při tom suchém létu neměli cizinci ani v čem se umýt. Kdyby to bylo známo jen nám, byla by to stejná úhona, ale nebyla by to ostuda, když se to však člověk má dověděti někde v Oxfordu, Londýně nebo Paříži, pak je to zlá věc. Jak známo, přehrady, které mají býti vybudovány nad Prahou, řeší také tuto okolnost.

Vytýkalo se Labe. Vážení pánové a dámy! Zde je potřebí konstatovati, že Labe je regulováno podle zákona z r. 1911 a že dnes, kdy už se celou řadu let a již před válkou na regulaci Labe pracuje, máme na 59 km 12 mezer neregulováno. Ať někdo pováží, když výš někde pod zřídlem je regulováno a u stoku nikoliv, co to znamená. To jsou díry na vylévání vody, která ničí nejúrodnější kraje. To není maličkost ani po této stránce, nehledě k tomu, že taková věc je rentabilní teprve tenkrát, když je dohotovena. Je pochopitelno, že se musí na tuto věc poněkud více spěchati, než na práce, které jsou zbožným a odůvodněným přáním, ale nemají snad té důležitosti.

Pokud se týče toku střední Vltavy nad Prahou, pánové, zase neběží o žádný primát, ale jen uvádím: Ony čtyři stupně, které mají býti v rámci tohoto prelimináře vybudovány, kde Vrané znamená 12.9 m spád a representuje přes 10.000 kw elektrické energie, Štěchovice mají spád 19.1 m a representují 20.000 kw elektrické energie, Slapy mají míti spád 37.4 m, representujíce 62.000 kw, Zvěrotice 12.6 m spád při 14.000 kw, což dohromady representuje 100.000 kw, čili bohatství, roční hodnotu 400 mil. kw hodin, pak nám nemůže býti lhostejno, jestli tato voda utíká neregulována, nezadržena, divoce přes Prahu do Hamburka a do moře, když může vykonati takto blahodárné dílo. To by byly ty primáty, když se o tom již mluví. Chápe to člověk, že každý zástupce svého úseku hledí docíliti pokud možno nejvíce toho celkového prelimináře pro svůj kraj, ale musí býti uvažováno, pokud je to možno reálně a racionelně. Jak Moravci, tak Slováci - promiňte, když to tak řeknu - mluvili zejména o požadavcích za řeku Moravu a Dyji. Pánové, my jsme zde loňského roku 11. června vyřídili, ratifikovali, smlouvu Československé republiky s republikou Rakouskou o splavnění toků hraničních. To byl zejména Dunaj, Morava a Dyje. My velmi dobře víme, že podle oné smlouvy nemůžeme dělati na těchto tocích to, co bychom chtěli a za dobré uznali, nýbrž musíme postupovati paralelně teprve tak daleko a do té míry, na čem jsme se s tím smluvním státem dohodli od kousku ke kousku. Já jsem tehdy referoval o této smlouvě a konstatoval jsem, že Dyje sama - mám pochopení pro to, co by se dalo dělati, že by to bylo velmi účelné a účinné, o tom není pochybnosti, ovšem nemá to býti polemikou se zástupci Moravy - od svého zřídla z Pavlova až po Cánov, kde ústí do řeky Moravy, měří 287 km. Dala by se ovšem regulována sraziti celá ta délka na 143 km. A když se uváží, že tato řeka má spád, výškový rozdíl od zřídla k ústí řeky Moravy 475 m, znamená to spád na 1 km 3.3 m. To by byl, myslím, spád, který by se velmi dobře nechal zužitkovati, zachycen řádnou regulací a řádnými nádržemi. Ale řeka Morava, jak jsem řekl, podléhá také této smlouvě; uvážíme-li, že řeka Morava při svém vtoku do Dunaje je vymělčena svými nánosy, a potom ten nepatrný výškový rozdíl od Kroměříže k ústí do Dunaje 53 m, takže vypadá někde jako voda naprosto stojatá, takže při každém vzedmutí Dunaje ihned se vrací voda z Moravy až 30 km zpět, pochopitelně úměrně vysoko jako Dunaj. Tedy musí se uvážiti, že tato řeka je opravdu velmi nebezpečná svým rozvodňováním a dělá veliké škody. Ale tu jsme zase u té věci, že, jako každý tok, potřebovala by i ta řeka regulace zdola. Proto je nebezpečná, poněvadž Dunaj ji velmi snadno zaplavuje. Tu jsme u smlouvy s Rakouskem, s nímž se musíme dohodovati o každém novém metru práce. Je to otázka, jak se na tu věc, na náš požadavek o tom kterém kilometru úpravy dívá právě Rakousko. Víme, a bylo to také konstatováno 11. června loňského roku, když jsme jednali o smlouvě s Rakouskem, že levý břeh proti pravému břehu rakouskému byl Maďarskem velmi zanedbán. To zanedbané zůstalo nám. My tedy můžeme postupovati tam, ale opakuji, na řádnou regulaci, jakou by tato řeka chtěla, a o níž také zástupci Moravy mluví, bylo by potřebí oné dohody, která jistě není zrovna nejsnadnější.

Pokud se týká požadavků zástupců Slovenska a jejich námitek, nebudu opakovati, že je chápeme a že jim rozumíme s jejich stanoviska. Ale je tu potřebí říci, co je pravda: Od 1. ledna 1919 do konce loňského roku bylo v celé republice na regulaci toků a řek spotřebováno asi 1.000,000.000 Kč. Z toho mělo Slovensko celých 20%. Úprava toků stála na Slovensku 20 mil. Kč, vodní síly vyžádaly si ve své úpravě 60 mil. Kč, přístavy a podobná zařízení 130 mil. Kč, takže celkově representují tyto práce číslici celých 210 mil. Kč. (Sen. Berkovec: A říkají, že by si stačili!) Ano, to jen říkají.

Právě v těchto dnech konají se pochozí komise na řece Váhu. Tedy není pravda, co říkají zástupci, senátoři, ze Slovenska, že se nedbá o Slovensko. Řeka Váh razí si každý rok jiný tok, ale tam, kde si razí tyto toky, není úrodná půda, aby něco zničily. Je to kamenitá, štěrkovitá půda, takže může tam Váh řádit, není naléhavého spěchu. Ale tyto komise se přece konají a jistě se přikročí ku pracím, na které je preliminováno asi 10 mil. ročně, tedy zase částka ne právě malá se zřetelem k tomu, že Váh nemůžeme regulovat tak, abychom ho udělali - splavným snad ano, ale pokud možná užitečným, aby tam něco vykonával, jako na př. naše střední Vltava. Není to vinou Slováků, ale bohužel je to tak.

Ke konci, když už o těch věcech mluvíme, upozornil bych na jednu věc - mám za to, že je to obsaženo v jedné z resolucí připravených pro plenum senátu - ta nešťastná zatím daň z vodní síly. Máme na př. ze štěchovických přehrad, z onoho úseku střední Vltavy, činži smluvenou v částce asi 18 mil. Kč. To je nájemné, ale daň sama representuje 18¹/₂ mil. Kč. Zde je viděti, jak je tato daň neúměrná hodnotám, ze kterých se platí, když má znamenati více než sama suma nájemného.