Vážený senáte! Nechtěl jsem nic jiného, než těmito číslicemi uvésti na pravou míru námitky, které se ozvaly jednak v technicko-dopravním výboru, jednak v dnešní schůzi plena senátu. Pánové, kteří je měli, jistě je neodvolají. Z toho konec konců se nestřílí. Zákon bude nebo nebude přijat podle toho, jestli je účelný nebo není a podle toho, jestli majorita může za něj převzíti odpovědnost nebo nemůže. Ale chtěl jsem konstatovati, že po delší době má zase řešiti senát otázku dalekosáhlých důsledků hospodářských a veliké účelnosti, a prosím proto, aby ve své většině také tento zákon přijal. (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu sen. Mikulíčkovi.

Sen. Mikulíček: Pánové, na všech stranách řádí hospodářská krise a národohospodáři měšťáckých států stojí před řešením jejím bezradně. Jak jsem řekl již při projednávání zákona o úvěru 1.300 mil. Kč, má se podobnými předlohami, jako se právě projednává, nalíti trochu naděje do zoufalství těch, kteří marně od města k městu, od továrny k továrně, ode dvora ke dvoru hledají práci. Jen v důsledku hospodářské krise předkládá nynější vláda podobný zákon ne tak, aby práci plně opatřila, poněvadž těchto stanovených částek musilo by býti účelněji ve prospěch pracujících použito, nýbrž proto, aby ho použila na oklamání pracujícího lidu. 150 mil. Kč mělo zmírniti krisi 19. prosince 1930. 1.300 mil. Kč bylo odhlasováno na investice před několika týdny. Dokázal jsem, že o málo více dostanou dělníci mzdy, nežli vydělají banky při upisování této investiční půjčky. Pan ministr Engliš v rozpočtovém výboru velmi opatrně odpověděl pí sen. Plamínkové, když se ho ptala, jsou-li pravdivé novinářské zprávy, že banky vydělají na investiční půjčce 65 mil. Kč. Řekl, že vydělají jen něco přes 10 mil. Kč na 0.75% provise. Ale ve skutečnosti vydělají více než 66 mil. (Výkřiky.) Odpusťte, pane kolego, vezměte si tužku a počítejte! Každý, kdo upíše 94.95 Kč, dostane dlužní úpis na 100 Kč. Ze 100 Kč bude bráti úrok, ne z 94.95 Kč. Když bude jeho dlužní úpis vylosován, nedostane zpět 94.95 Kč, nýbrž plných 100 Kč, čili o 5.5% zaplatí méně, než dostane hodnotu dlužního úpisu, a poněvadž půjčka zní na 5%, činí 1.300 mil. Kč . . . (Výkřik: To nedostanou banky!) Pardon, a kolik myslíte, že upíše dělníků, živnostníků a malorolníků na tuto půjčku? Snad nebudete chtít nás ještě klamat, kteří do té věci vidíme, že budou upisovat chudáci, kteří jsou bez zaměstnání a v bankrotu stojící malozemědělci a maloživnostníci? Upisují bohatí, banky a kapitalisté, a ti čistý zisk z těchto 66 mil. Kč při emisi této půjčky shrábnou do svých kapes. Ale tento předložený návrh na vodocestné projekty není ničím originelním. Pánové, vždyť ta nynější vláda, podepřená velkou koalicí, jen opisuje starý švindl. Já si velice dobře pamatuji, když bylo potřebí pro oposici určitých německých politických stran ve vídeňském parlamentě zapřáhnouti do vládních služeb nejen polské stančíky, nýbrž i delegaci českou, že tehdy přišel takovýto polský stančík hrabě Badeni a také slíbil výstavbu kanálu dunajsko-oderského a dunajsko-labského. Myslím, že by se našly ještě v archivech časopisy, které na celých úvodních stranách líčily prospěšnost tehdejšího vládního návrhu, pro nějž česká delegace hlasovala, aby tím oklamána byla česká veřejnost - proletariát ještě tehdy měl velmi malé zastoupení v parlamentě vídeňském - aby ten talíř zrádné čočovice českému národu lépe chutnal. Ale je dlužno také připomenouti, jaká byla tehdy morálka - je tomu něco přes těch 30 let, tuším, že to bylo r. 1897, já už jsem tehdy noviny pilně četl - jak v tehdejší době byl názor na poctivost politiků a jak se od té doby tento názor změnil. Já byl mladý chlapec ještě, ale vím to od politiků, co jsem již poslancem, že tehdy česká delegace přála si míti za ministra krajana dr Herolda. Ale dr Herold měl pošramocenou reputaci. Dr Herold neudělal nic jiného, nežli všichni ostatní advokáti, jak svého času řekl dr Hruban, místopředseda tohoto senátu, když jsme podali interpelaci stran zlodějny žida Donáta v Olomouci: Co do mne kolego rejete? Prosím vás, vy jste přece neviděl, aby advokát obhajoval pořádného člověka. Obyčejně přece obhajuje advokát lumpa, a když se mi to podařilo, že jsem Donáta z té špíny špiritusové vytáhl, tak mne tím nemusíte utloukat.

Když dr Herold hájil majitele cukrovaru proti malorolníkům chropyňským, kde ztratili 100.000 korun při bankrotu chropyňského cukrovaru, nedělal nic jiného, než co dělají advokáti, kteří jsou také význačnými činiteli politickými. Ale přes to, když česká delegace dr Herolda po prvé navrhla za ministra krajana, ten starý Franta Procházka řekl: Ne, ten má špinavou firmu, toho nebudu jmenovati. Přirovnejte to k poměrům dnešním! Kolikrát byli ministry lidé, kteří měli různé aféry špiritusové, benzinové nebo válečné půjčky, musili z ministerstva a mnohdy i z poslaneckého mandátu letět, ačkoli se vědělo v zasvěcených kruzích, že v tom byli namočeni, dokud byli ještě aktivními vysokými úředníky tohoto státu. (Hlas: Co to má co dělat s regulací!)

Já mluvím za celý klub sám, kdežto vy za váš klub mluvíte tři, čtyři. Přijdu hned k té věci. S regulací a se stavbou vodních cest to má co dělati, a je potřebí to připomenouti. Jen jsem si učinil ve svých poznámkách připomínky jak na Práška, který tu byl předsedou tohoto senátu a který byl také ministrem několik let, tak i na toho, nyní vámi tlučeného Stříbrného. Tvrdili jsme hned tenkráte, když byl Stříbrný několikráte ministrem a náměstkem předsedy vlády, že Stříbrný divně hospodařil s mutějovickým uhlím a s pražci, potřebnými na výstavbu a výspravu drah. A vy jste tehdy křičeli, že to není pravda. A dnes nemůžete proces s mutějovickým uhlím ukončiti. (Hlas: Proto jsme ho vyndali!) Počkejte, proč za 4 roky nemůžete ukončiti ten proces? Myslím, že žádná manykýrka by vám nevyhrabala za nehty to, co vám z mutějovického uhlí za nehty zůstalo. Proto se nekončí proces s mutějovickým uhlím.

Tedy přes to, že před 30 lety byly daleko příznivější podmínky pro stavbu vodních drah, poněvadž kapitalism nebyl v nynější smrtelné křeči, v nynější smrtelné krisi, kapitalism se vyvíjel, neuskutečnil se projekt, který už jen válka potom znemožnila, že se měla stavěti na Severní dráze z Vídně do Krakova třetí kolej, poněvadž dvoukolejka byla tak zatížená, že dopravě nemohla stačiti. Tehdy byly daleko větší záruky pro rentabilitu tohoto podniku, a tento podnik se neuskutečnil, ačkoliv, jak jsem řekl, tehdy stavěly se podniky nové a staré se rozšiřovaly. Území státu bylo podle výměry, jak známo, pětkráte takové, jak tento stát, Vídeň byla střediskem obchodu na východ, přes Vídeň šlo většinou všechno, co se na východ exportovalo, ať do východních států evropských nebo asijských, ale přes to tato věc se nevybudovala. Dnes přicházíte s plánem v době, kdy nezaručuje se vám vůbec rentabilita tohoto podniku. Proč? Mají-li dnes hotové dráhy stamilionové deficity, a vy sami se přiznáváte, že přes to, že se drahám nechala značná část vybrané dopravní daně, musili jste na deficit drah z investiční půjčky odepsati 400 mil. Kč na r. 1930 a dalších 200 mil. na r. 1931, nemají-li dnes dráhy co voziti, ani osob, ani zboží, co chcete dopravovati po těchto nových vodních dopravních cestách? Myslím, že každý veřejný činitel, objektivně posuzující hospodářskou politiku, nevěří, když se tak v nestřeženém okamžiku přizná, v odstranění této krise. Nelze ji odstraniti v rámci nynějšího právního řádu, poněvadž v rámci tohoto právního řádu nelze rozmnožiti konsumenty, nelze získati odbytiště pro domácí výrobky, a proto dnes tyto peníze mají vzbuditi jenom naděje. Ještě to hotovo není, když jste si ten program rozpočetli na několik desítek let, a sami nevěříte, že tento režim tyto desítky let přežije. Je to nemožná věc, neboť, mají-li pracující lidé žíti, musí kapitalismus a s ním také kapitalistické státy býti odstraněny.

A dnes se projednává zákon, který prakticky nebude míti ani pro pracující třídu, ani pro rolnictvo naprosto žádného positivního užitku. Já později ještě budu citovati výroky pánů referentů v patřičných výborech, kde se tato předloha projednávala.

A proto - jak mne znáte, velmi nerad čtu - na tomto místě musím zde připomenouti to, co o této předloze řekl mluvčí komunistické strany v parlamentě. (Čte):

"Vezměme železnice i říční dopravu na vodních cestách z Prahy po Vltavě a Labi. Nevyužity stojí nejen obrovské parky vagonů, ale ani lodi nemají co vozit, nemají co dopravovat, poněvadž výroba klesá, poněvadž odbyt a obchod zkomírají. A nejde zase jen o zjevy přechodného poklesu výroby, odbytu a obchodu, nýbrž jde o zjevy trvalého úpadu čsl. hospodářství. Věří na př. někdo, že výroba cukru bude stoupati? Naopak, cukerní výroba bude redukována. Trvale jsou ubíjeny sklářský a textilní průmysl, je téměř likvidován vývoz chmele a sladu. Dřevařský průmysl hyne.

Vodocestné projekty, stavby přehrad, stavby přístavů a hydrocentrál nemají téměř hospodářského významu, ale zato mají tím větší význam strategicko-vojenský a ještě větší význam mají pro válečný průmysl a výrobu nejstrašlivějších válečných zbraní, jako jsou třaskaviny a plyny.

Hlavní účel vodocestného projektu je vybudování hydrocentrály. To potvrzuje sama důvodová zpráva. K jakému účelu mají býti vybudovány tyto hydrocentrály? Na Chrudimce staví se u Seče vodní přehrada s vodním obsahem 22 mil. m³. U přehrady se projektuje vodní centrála. Máme z bezpečného pramene zjištěno, že elektrárna bude otevřena v blízkosti Semtína, kde je továrna na výbušné látky - elektřiny, jak je známo, je potřebí k výrobě dusíku."

A tak tu cituje náš mluvčí v parlamentě při projednávání tohoto zákona ještě několik případů staveb údolních přehrad. Tak se také my díváme na údolní přehradu na řece Váhu, která má býti zase hydrocentrálou pro nové Škodovy podniky zbrojní a chemické, která jim má tam dodávati za peníze poplatníků, a já směle mohu říci: za naše peníze - snad později k tomu ještě přijdu a už jsem to několikráte řekl, že ani osminu, ba ani desetinu nezaplatili bohatí do státní pokladny jako chudáci. Za peníze chudých poplatníků vybudovaná hydrocentrála bude k disposici k výrobě v tomto novém Škodovém podniku.

V novinách je jásot, v novinách jsou chlouby, co všechno přede mnou zde mluvil předřečník pan soc. demokrat Zimák, co všecko vymohl při zvýšení nákladu na údolní přehradu na Váhu. Víme, jak ty sliby a naděje jsou prováděny v praksi.

Sociálně-fašistické sírany všech směrů zde sedících i v parlamentě omlouvají tyto ohromné úvěry půl druhé miliardy a dnes podle tohoto zákona potřebné vydání starostí o dělníky, starostí o opatření dělníkům práce. A jak to vypadá v praksi? Kdo čte "České slovo", mohl se tam dočísti. Když jsem já vedl ve Zlíně 700 demonstrantů nezaměstnaných, kteří prorazili kordon četnický a šli tam, kam chtěli sami, byla v "Českém slově" větší zprávička, že ve Zlíně není nezaměstnanosti, ba že Baťa to zařídil ve Zlíně tak, že dělníci při stavbě těch zbytečných silnic, jak jsem tu minule uvedl, vydělají nejméně 360 Kč týdně. V sobotu si mne dělníci zavolali k výplatě. Byl jsem přítomen, když dostávali za celotýdenní dřinu mizerný groš 3 Kč na hodinu. Někdo řekne: Vždyť je to dost, jinde se platí 2 Kč. Myslím, že práce se zemí, prokopávat určitý terén, kde je nutno krumpáčovat, kde se to nedá rýt, si zaslouží trochu větší odměny nežli 3 Kč na hodinu. A kdyby "České slovo" s Melantrichem mělo dopláceti těm dělníkům do těch 360 Kč týdně, tak bychom se jistě dožili bankrotu celé té slavné "Hvězdy" na Václavském náměstí. Proč socialista takovou zprávu uveřejnil, když objektivně musí posuzovati vlastním rozumem, že Baťa, který vydělává denně statisíce korun, by nemohl je vydělati, kdytakovým způsobem odměňoval dělnickou práci.

Ale dnes ve vašem návrhu o vodocestných předlohách je také zdůrazňována veliká důležitost hydrocentrál pro výrobu elektřiny. Pan inž. Dostálek nám dokazoval, že není využito ani 15% toho, co by bylo možno hydrocentrálami zde vyráběti elektrické energie. Pánové, zase druhá taková ožehavá otázka. Máme v Přerově elektrárnu, která je veřejně užitečným podnikem a jako taková má určitou slevu na dopravě uhlí, materiálu atd. atd. Tato elektrárna, jak jsem já dostal informace, prodává do Zlína tomu velkému továrníkovi KW hodinu za 85 haléřů, ale nám ji prodává na svítivo, řezání řezanky a v domácnosti na žehlení atd. za 3.70 Kč. A dnes zase se rozkřikla zpráva po světě československém, že Baťa jde ve zlevňovací akci i v otázce prodeje elektrického proudu tak daleko, že Zlín a tam, kde on má připojenou svou síť, bude platiti za 1 KW 1.50 Kč.

Vážení, proč by nemohl Baťa dávati 1 KW za 1.50 Kč, když mu ji Středomoravská elektrárna dodá, poněvadž jsou spojeny primérní sítí, za 85 haléřů? Při 100 tisících KW vydělává 65 tisíc Kč. Vždyť je lhostejno, ať již odebírá to množství proudu z Přerova anebo jestli ono množství, které z Přerova mu nedodávají, vyrábí ve své elektrárně sám. A jestli vy toho Baťu opěvujete, že je tak geniálním člověkem, neboť slyším co chvíli, že takových Baťů by tu mělo býti několik a že by byl život jiný, nemáte možnost svého, pod zeleným praporem stojícího Viktora Stoupala také příměti k tomu, aby též slevil, když prodává ročně 25 mil. KW? A tak se také dočkáme laciného proudu z těchto veřejných elektráren, které budou zásobovány pohonní silou z hydrocentrál.

Soc.-demokratické "Právo lidu" napsalo, že "čsl. projekty mají velký význam, ba že je to dokonce čsl. desetiletka, která prý dá dělníkům více, nežli sovětská pětiletka". (Výkřiky komunistických senátorů: To je ironie!) Tato argumentace, není to jen ironie, je vyloženým podvodem k oklamání pracujících dělníků i milionové armády nezaměstnaných a polozaměstnaných. Neviděti v Československu milionovou armádu nezaměstnaných a polozaměstnaných a v Sovětském svazu nedostatek pracovních sil, je buďto vyložená omezenost anebo něco ještě horšího, rafinovaný podvod. Naprosto jiný život, opatřený všemi denními potřebami mohou prožívati obyvatelé Sovětského svazu než v jiných kapitalistických státech a zejména v Československé republice, neboť tam pracující nejsou okrádáni o větší část hodnoty své práce několika tisíci kapitalistických parasitů a státním berním lisem. Kdyby byl zaveden sovětský systém v Československu, sotva polovice dnešních zisků bankovních, průmyslových a zemědělských vykořisťovatelů už by stačila k hrazení státního rozpočtu i s jeho dnešní vojenskou položkou a položkou potřebnou na úrok a amortisaci státního dluhu a obyvatelstvo by žilo bez jediného haléře daní, a druhá polovice mohla by býti věnována na podstatné zvýšení mzdy a na umožnění investic a nového podnikání.

Ve slabé chvíli přiznávají samy sociálfašistické časopisy, jak ohromný pokrok a rozvoj nastal za necelých 10 let od skončení občanské války v Sovětském svazu. Nemůže nikdo připomínati, že sověty jsou v Rusku 14. rok, když ještě r. 1922, ba ještě 1923 tam zuřila občanská, válka - tuším až r. 1923 byl Wrangel z Ruska vyhnán. Tam, kde za cara byla nepřehledná, pustá step, stavějí se dnes gigantické podniky různých odborů, při jejichž provozu najdou desítky milionů práci a chléb. Před ohromnou, přímo gigantickou stavbou Dněprostroje stojí dnes v němém úžasu a smrtelném strachu všichni kapitalisté a všichni jejich placení trabanti. A tento Dněprostroj, jehož dobu stavby propočítali němečtí, američtí a belgičtí inženýři na 30 let, bude 1. máje 1932 předán veřejnosti. To je dokladem toho, že tamější dělníci pracují s chutí a elánem. Práce se stala v Sovětském svazu ne otázkou chleba, nýbrž otázkou blahobytu celé pracující třídy. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Vážení, pan referent sen. Krejčí velmi litoval v rozpočtovém výboru, že na vodocestné projekty nebylo pamatováno přídělem půdy při provádění pozemkové reformy a ta že se dnes musí vykupovati až za 35.000 Kč ha, zatím co prý malý zemědělec a chudý domkář dr Preis, největší bankovní pirát v tomto kapitalistickém státě, dostal 240 ha půdy a platil 6250 Kč za ha. Nevím, proč pan referent sen. Krejčí je tak naivní, jako by spadl s měsíce a neviděl celý ten podvod, prováděný s pozemkovou reformou. Zde se hádali pánové z lidové strany s pány socialisty, kdo pomohl více slovenskému lidu na nohy. V konkurenčním boji chválil se jeden přes druhého, ale nejožehavější otázku, hospodářskou, životní otázku Slovenska, nesnažili se řešiti ani lidovci, ani sociální demokraté.

Běžte kolem Trnavy - já jsem tam byl v zemědělské stávce 2 měsíce a musil jsem projeti několikrát za jeden den 8 až 10 vesnic na kole nebo automobilem, když bylo potřebí, když tam byla posice ohrožena a stávkující dělníci mě tam chtěli mít a cítili se pevnější, když tam mají poslance. (Výkřiky sen. dr Kovalika.) Kdo tam vládne? Komu patří ty ohromné lány nejlepší půdy kolem Trnavy? Na prvním místě vašemu biskupovi, na druhém místě Sonnenfeldům, Reichům, Teitelbaumům a pod., ale zemědělský dělník na Slovensku, když chtěl po nich 11 nebo 12 Kč denní mzdy, byl, pane kolego doktore Kovaliku, vašimi četníky, poněvadž jste měli dva ministry ve vládě, nejen zavírán, ale i bit pendrekem a kolbami. Tehdy jste měli říci, co tu má ten Sonnenfeld, Reich a Teitelbaum, který má každý 15 až 18 set měřic půdy kolesových dvorů, otročit ten slovenský lid? My jsme zástupci chudého slovenského lidu a ne těch Sonnenfeldů a Reichů . . . (Sen. dr Kovalik: Na co stávkujú?) Poněvadž nemohl za 10 korun denní mzdy vyžíti a proto musil stávkovati. (Sen. Kindl: Biskupovi je milejší půda, nežli království nebeské! - Sen. dr Kovalik: Každý môže byť rád, keď dostane prácu!)

Pánové, stejnou vinu nesete na tom, že slovenský lid musí se toulati světem hladový, oškubaný a horší nežli cikáni. (Výkřiky sen. dr Kovalika.) Já znám to Slovensko od severu až k jihu, od západu až k východu, i Podkarpatskou Rus. Ukrajincům v Podkarpatské Rusi jest ještě hůře, nežli u vás, a vy se hádáte o slovíčko, které tam řekl někdo česky nebo německy a jestli byl v Maďarsku Tuka nebo Zimák. To zlepší život a hospodářské poměry slovenského lidu, který je v 80% tak zbídačený, jako málo kde ve střední Evropě lidi najdete? Mohl bych vám posloužiti dopisem, který mi poslali kolonisté ze Žitného ostrova, kteří mne osobně ani neznají. Pravděpodobně někde o mně četli a líčí mi svoji bídu. Je jich tam podepsáno 30 a tvrdí, jestliže takovýmto způsobem bude se proti nim postupovati, že budou úplně ožebračeni i o to, co přinesli do té mizerné půdy, protože se jim tak mizerná půda dala. Ta dobrá půda rozdělila se zbytkářům, ať to byli čeští vlastenci nebo bankovní ředitelé z Bratislavy, ať poslanec ze Sence Karlovský nebo zbytkáři z agrární strany, ta nejlepší půda se rozdělila těm, kteří na ní otročí dělníky ani ne za 10-12 Kč denní mzdy. (Sen. dr Kovalik: To povezte vláde a pozemkovému úradu!) To je podařená věc. Když praskla nebo praskala ludová banka v Ružomberku a když bylo potřeba vyždímati někde 16 mil. korun, pan Hlinka se svými trabanty našel cestu, jak této slovenské bance pomoci, ale když se jedná o pomoc milionům hladových trpících slovenských dělníků, vymlouvají se páni, že nemohou najíti cesty, jak jim pomoci. Všichni máte stejnou vinu.

Pozemková reforma neprováděla se proto, aby půdu dostal lid vlastním potem ji vzdělávající. (Sen. dr Kovalik: Ale v tej bance mala chudoba peníze! Chudobe pomohli, ne bance!) Pane kolego, vy jste nejméně o 14 dní starší než já a velmi dobře se pamatujete, že když za starého Rakouska páter Drozd vyzobal 7 mil. ve svatováclavské záložně, třebaže Rakousko bylo klerikální a starý císař nechyběl na žádném eucharistickém sjezdu, rakouské soudy Drozda chytily, zavřely do klece a dostal za každý milion jeden rok a skončil tam svůj život. Proto se tu nevymlouvejte, že kdosi v ružomberské bance ukradl vklady a že se pak chtěly peníze na to ze sanačního fondu, do nějž musíme přispívat z nepřímých daní, ale raději chyťte toho chlapíka. Možná, že ten chlapík ještě dnes tam sedí a má ještě stotisícové příjmy roční.

Pan sen. Krejčí si tu stěžuje, že nebylo pamatováno při pozemkové reformě na příděly pro potřebné vodocestné projekty. Vždyť na to byla pozemková reforma dělána, aby lidé, kteří před válkou smrděli pětikorunou, si pomohli k milionovým ziskům. Což nemáme zjištěno několik takových případů, že se vydělá na prodejích zbytkových statků se schválením pozemkového úřadu, poněvadž žádný to nesměl bez jeho schválení prodati, tří- až čtyřnásobný obnos. Jak se mohlo pamatovati na příděl k vodocestným podnikům, když si pan Vraný, pan Beran, ergo jejich rodiny, když si rodina pana Bechyně a Malypetra i ostatních rozebraly tisíce měřic půdy za takovou cenu, že pracující rolník musí dáti větší obnos ročně za nájem z 1 ha, než platil ten, kdo to dostal do vlastnictví. Jeden člen z občanských vládních stran mně řekl ve výboru, když to domlouvali sen. Vranému: Lid bude nadávati půl roku nebo rok, ale to vlastnictví budeme za to míti staletí. Pan Vraný věří, že mu stačí to proroctví v jeho časopisech: a teď něco z Domova a že podle jeho maršrůty, jak to napíše, bude vývoj světa pokračovati. Při pozemkové reformě nemohlo býti pamatováno na příděly pro nutné vodocestné podniky a stavby, protože bylo moc těch hladových. Nemohli se dočkati a dnes, když orné pozemky jsou již rozparcelovány, jsme svědky podobného švindlu zase při reformě lesní. 5 km od mé obce jsou obce Březnice a Bohuslavice. Jedna obec má 4.000 přímých daní, podléhajících 200% přirážek, a druhá 3.800. Tyto obce si zažádaly o nějakých 1.300 měřic lesa, který je úplně od celistvosti Šternberkových lesů oddělen 3-4 km prostorou polí. Tyto obce dostaly les, ale musily zaplatiti za les, v němž není ani 30% stromů starších 50 let - ostatní jsou podrosty mladší - 5 tisíc Kč za 1 ha.

Pan dr Preis, o němž vaše noviny píší, že je funkcionářem ve 40 správních radách, který má jistě milionový příjem jako generální ředitel Živnobanky, dostane za tentýž obnos daleko krásnější a lepší lesy. Ovšem víme, jak se to dělá. Když se bral velkostatek Výspa jak pro pana Berana, tak i pro pana Vraného, činil se nátlak na řád Maltézských rytířů, aby tuto koupi uzavřeli, ovšem se schválením státního pozemkového úřadu, že budou odškodněni bohatými lesy hraběte Telekiho na Podkarpatské Rusi. Když se dělal nátlak, aby se Preisovi prodaly za babku krásné lesy, byly z toho na druhé straně vyhandlovány pro bývalého majitele lesů určité ústupky. Člověk ví, že přece ty večeře, které v časopisech vypadají tak nevinně, které jsou často odbývány u pana dr Preise, a na něž chodí nejvyšší hlavy tohoto státu až po ty "dělnické, třídně-revoluční" poslance, mají určitý vliv a panu dr Preisovi i na tomto poli nesou určitý užitek. (Výkřiky sen. Petříka.)

Odpusťte, pane kolego, byl jsem několikráte zván, dokud jsem se nerval s Baťou jako dnes, k Baťovi, abych mu schválil jeho politiku protidělnickou, ale nikdy jsem tam nešel sám. A když jsem tam jednou šel se dvěma důvěrníky dělníků a ředitel Blažek řekl, že jsem pozván k panu šéfovi jen já sám - bylo to r. 1923 a 1924, od té doby jsme se dostali do křížku, když jsem potíral jeho hospodářskou politiku i tu, kterou dělá v otázkách politického teroru, že nedovolí svým zaměstnancům, aby měli své osobní svobodné mínění o věcech - tedy když pan ředitel Blažek mi odmítl tyto důvěrníky, řekl jsem, že tam nemám také co dělat. (Výkřiky sen. dr Kovalika.) Pane kolego, vy jste advokát a víte, jak je možno, když budou tři, čtyři, pět svědků na jedné straně a na druhé straně žádný, vsunout člověku do úst slovo, na něž dotyčný ani nemyslil a jistě je také neřekl. Proto se volají k takovému jednání svědci, kteří pak prokáží, že to neb ono, co by se mohlo hoditi na krk člověku, se nestalo.

Proto jistě nikdo nebude chtíti věřit, že převrátí předseda socialistické strany Hampl k socialismu dr Preise, nýbrž celá československá veřejnost ví, že večeře u Preise mají velmi silný vliv nejen na předsedu strany sociálně-demokratické, nýbrž na celou její politickou i odborovou činnost. Tak se věci ve skutečnosti mají. (Sen. Ďurčanský: Dobrá večeře není zlá!) To je pravda.

Tedy v otázkách vodocestných, jak jsem zde již z citování našeho mluvčího v parlamentě dokázal, nejde o nějakou podporu zemědělství, ani o úlevu dopravních těžkostí v průmyslu, nejde ani o ulevení v cenách dopravy osob, nýbrž sledují se tu čistě zájmy vojenské, imperialistické, poněvadž vy pořád ještě věříte, že je to možné a připravujete se na to, abyste uchvátili šestinu zeměkoule, vyrvané kapitalistickým dravcům bolševiky na východě.

Když jsem včera v branném výboru učinil při projednávání různých otázek, na něž pan ministr dr Viškovský odpovídal, poznámku, že na 100 let je zabezpečen mír, že tedy není potřebí vyhazovati 7 mil. denně na přípravu války, odpověděl mi pan kol. senátor - nevím, ze které byl strany - že bolševici nemohou útočiti, poněvadž se bojí, že by jim tam vnikl kapitalismus a kapitalisté nemohou útočiti, poněvadž se bojí, že by eventuelně vyrostl v jejich zemích komunismus.

Nikoli, vážení! Příčina je v tom, že do této války nebude chtíti zase jíti nikdo, kdo má pohodlný život, kdo má vliv a moc, všichni budou chtíti býti vyreklamováni, do války byste chtěli poslati zase proletáře, a proto my to říkáme na plnou pusu zde i venku, že těm proletářům radíme, co mají za úkol v zájmu vítězství proletářské třídy v případě, že budou hnáni na jatka proti prvnímu socialistickému státu.

Nikdo rozumný nemůže býti proti melioracím. To říkám otevřeně. Jsem rolníkem duší i tělem, ale musím býti naprosto proti způsobu, jak se v melioračních pracích dělníci vykořisťují. Zase maličký citát. Já jsem si to neopsal, přečtu to zde, co řekl soudr. Štětka v parlamentě: "Fondy vodocestný a hospodářský dávají ohromné zisky vodocestným a

melioračním plantážníkům, ale naproti tomu dělníkům za těžkou práci ani na suchý chléb, jak ukazuje jeden ze sta případů, který se právě odehrává v Tlustici, okres Hořovice, kde jakýsi zbytkář Šouša utvořil pro svůj zbytkový statek, který ovšem dostal za babku, vodní meliorační družstvo, jehož je současně předsedou, poněvadž družstvo je jeho. Na meliorační práce pro toto povedené družstvo a pro zbytkový statek dostal p. Šouša subvenci od ministerstva zemědělství z jeho filiálky, zemědělské rady, 60 proč. rozpočtového nákladu melioračních prací. Ovšem, že rozpočet byl nafouknut dokonale, aby subvence kryla celý náklad. Vedle toho zažádal zbytkář Šouša o státní příspěvek podle gentského systému u ministerstva sociální péče a dostalo se mu zázračně rychlého vyřízení. Příspěvek byl zbytkáři povolen 8 Kč na jednoho dělníka na den a osobu. Na těchto pracích je zaměstnáno 200 dělníků, z nichž bylo 50 přivezeno ze Slovenska ne proto, že by v místě bylo málo dělníků (na hořovickém okrese je přes 3.000 nezaměstnaných), ale byli přivezeni proto, aby jich bylo použito jako levnější pracovní síly.

Práce provádějí pod firmou Mysliveček dva wrangelovští, v Československu vystudovavší inženýři, kteří s holemi v ruce provádějí inženýrské práce.

V sobotu dne 14. března t. r. zjišťoval jsem osobně - praví Štětka - pracovní a mzdové podmínky dělníků. Na 200 dělníků na kost vyhublých, napolo nahých a část k nepoznání zablácených, stěžovalo si na hulvátské jednání a terorisování se strany wrangelovských inženýrů. Za celotýdenní práci 10 a více hodin denně těžké práce úkolové vydělávají 3 dělníci v partě dohromady 60 Kč týdně." Opakuji, 3 dělníci dohromady 60 Kč týdně! "Úkolové ceny jsou stanoveny úplně libovolně, od jednoho běžného metru vykopávky do hloubky Kč 1.20, 1.30, 1.50, ve spoušti Kč 1.70. Tak dělník, který pracuje více jak 10 hodin denně, vydělá si Kč 4.80, v nejlepším případě Kč 6 denně." (Výkřiky sen. Kindla.) To zjistil před necelými 12 dny soudr. Štětka na místě samém, jako já na stavbě zbytečné silnice od Zlína k Otrokovicům. "Při výplatě této almužny předkládají se dělníkům k podpisování výplatní listiny trojmo." Domyslete, proč trojmo. Aby se v konečném súčtování našlo, že pan Šouša nevydal na melioraci, řekněme, 50 tisíc, nýbrž, když budou troje účty, 150 tisíc, aby odůvodnil jak 60% subvence, tak 8 Kč příplatku z ministerstva sociální péče. (Sen. Kindl: Ještě na tom vydělává!) "Z toho vyplývá, že zbytkář Šouša nedává dělníkům ani, co na ně dostává jako příplatek od ministerstva sociální péče, ba že dokonce zbytkáři Šoušovi a jeho přidělené chase, wrangelovským inženýrům, zůstává denně z příspěvku ministerstva sociální péče 400 Kč anebo více, ovšem vedle celé subvence ministerstva zemědělství. Tento případ potvrzuje slova p. zpravodajce - v tamějším výboru - "že meliorační fond je veledílo, ovšem veledílo neslýchaných podvodů a okrádání dělníků, využívání jejich bídy a hladu v době nezaměstnanosti."

Když dobrého skutku, když se melioruje, ať pro zavlažení nebo odvodnění, se takto zneužívá, nemají vládní činitelé takovou stížnost poslanců nebo senátorů, kteří na místě věci vyšetřili osobně, jen vyslechnouti, ale, majíce cestu zadarmo, mají jeti tam, přesvědčiti se a chlapa ještě pořádně zavříti. Tak by to bylo správné, kdybyste to tak posuzovali, ale když on také patří k té partaji, která tvrdí, že je velice státotvorná, ale jíž my neubližujeme, když tvrdíme opak, že je státoberná. Pokud je u plné pokladnice, pokud je u subvencí, je státotvorná, jakmile se však od nich dostane jen trochu na bok, jakmile se trochu uchýlí, přestává státotvornost a kolikráte se stává opačně větším nepřítelem té státotvornosti než my, kteří proti tomu režimu, který vládne, proti té vaší státotvornosti oprávněně v zájmu holé existence pracujícího lidu bojujeme a bojovati budeme přes všechny překážky.