D.

I. Hlavní zásady opatření:

1. V osnově opatření ponechává se dosavadní měnová jednotka koruna československá a vyjadřuje se jen určitou váhou zlata. Uvádí se v přesnou relaci ke zlatu, činící 1 Kč = 44,58 milgr. ryzího zlata.

K tomu, aby dosavadní měnová jednotka byla ponechána a byla prohlášena tedy za definitivní měnovou jednotku, dospělo se jednohlasně úvahami všech činitelů. Koruna československá, jako měnová jednotka se naprosto vžila, stalá se pevným početním číslem, základem všeho hospodářského podnikání a na jejím podkladě ustálily se cenové relace. Není naprosto žádných důvodů, aby byla volena měnová jednotka jiná. Bylo poukázáno na to, že v posledních letech se Evropa rozhodla vlastně také pro malé jednotky měnové. Naproti tomu velmi vážné důvody by mluvily proti tomu, aby tato měnová jednotka, jež jest naprosto ustálena nejen zákonem, nýbrž hlavně hospodářským děním, byla měněna. Změna měnové jednotky by mohla způsobiti, hlavně důsledkem reakcí psychologických, nový neklid a vedla by k posunům ustálených cenových relací. Za základ zákonného poměru Kč ke zlatu byl vzat kurs amer. $ 33,75, t. j. onen kurs, na kterém se Kč ustálila v posledních letech a který se udržel i potom - s minimálními úchylkami - když po zrušení vázanosti devisového obchodu ve zvýšené míře na utvoření se kursu měla vliv volná hra poptávky a nabídky na trhu devis.

2. Osnovou zavádí se měnový systém zlaté devisy, který záleží v tom, že se bance ukládá povinnost, aby udržovala úhradu činící nejméně 35% celkového oběhu bankovek, do níž lze počítati vedle zlata devisy na hodnotné měny. Rovněž ustanovení o směnitelnosti připouští, aby banka směňovala své bankovky buď za zlato, aneb za plnohodnotné zlaté devisy. Pro volbu soustavy zlaté měny devisové mluví různé důvody. Stát, který je tak včleněn ve světové hospodářství a má tak velký zahraniční obchod jako ČSR., musí počítati s poměrně značnými výkyvy své platební bilance a potřebuje proto na srovnání těchto výkyvů poměrně větší, pružnou reservu měnovou. Není sporu o tom, že k tomu cíli je pružnější reserva devisová, než reserva zlatá. Pro tuto měnovou soustavu mluví též důvody rentabilní, neboť nebylo by národohospodářsky účelné, udržovati celou měnovou reservu jen ve zlatě. Také ohled na stav mezinárodních trhů zlata a mezinárodního rozdělení zlata podporuje zavedení měny zlaté devisy. Kdyby veškeré cedulové banky rychlým tempem chtěly doplniti svou zásobu zlata na poměr, jaký před válkou pokládal se za nutný z důvodů úhradních, mohlo by dojíti důsledkem rychlé a zvýšené poptávky po zlatě k poruchám na trhu zlata, jež by mohly míti za následek poruchy mezinárodní cenové úrovně.

Na druhé straně pak některé nepříznivé zkušenosti, které byly učiněny s měnou zlaté devisy, hlavně pokud jde o mezinárodní úvěrový styk, avšak též pokud jde o emisi platidel v jednotlivých státech, vedly k tomu, že do osnovy jsou pojata ustanovení, že nejméně polovina předepsané kovové úhrady musí pozůstávati skutečně ze zlata. Tím byla bance uložena vlastně další automatická mez, co se týče zvýšení emise platidel.

Také v tomto ustanovení, aby nejméně polovina předepsané kovové úhrady pozůstávala skutečně ze zlata, se vrací zásada pružnosti charakteristická pro naše dosavadní měnová opatření. Zmíněné ustanovení bylo by přípravou k tomu, aby se po případě mohlo přejíti k měně zlaté.

Zlatou měnu lze zavésti buď ve formě zlaté měny formální, pouhým uvedením měnové jednotky v přesnou relaci ke zlatu bez směnitelnosti bankovek, aneb ve formě zlaté měny efektivní, která předpokládá, že je cedulovému ústavu uložena povinnost nakupovati zlato podle zákonem stanoveného poměru a směňovati bankovky za zlato, aneb za zlaté devisy.

Podle nynějšího stavu, máme u nás vlastně jednak faktickou směnitelnost bankovek a jednak faktickou povinnost cedulového ústavu nakupovati devisy podle ne zcela pevné, avšak přece jen v nepatrných mezích kolísající jejich kursovní relace k naší měně. Tato povinnost směňovati bankovky za devisy a naopak kupovati devisy vyplývá ze zákonného uložení povinnosti cedulovému ústavu udržovati stabilním kurs měny v poměru k plnohodnotným zlatým měnám cizím. Jak bylo uvedeno, jest tato relace vyložena, pokud jde o poměr k dolaru, rozpětím 100 Kč = 2,90-3,03 $. Kdyby kurs měny blížil se těmto hraničním bodům, pak povinnost banky směňovati bankovky za devisy, resp. kupovati devisy, jest vlastně neomezená, má-li býti daná relace udržena.

Důsledek navrhované úpravy měnové, t. j. uvedení koruny v přesný poměr ke zlatu, bude se jeviti právně, pokud jde o výkyvy kursové, především v tam, že hranice těchto výkyvů bude dána jen výkyvy obvyklými při zlaté měně, t. j. bude omezena horním a dolním bodem zlata; kdežto nynější zákonný stav připouští úchylky téměř 4%, budou tyto úchylky podle návrhu opatření omezeny pouze v průměru na 1%.

Důsledek nové úpravy jest dále, že cedulová banka bude povinna nakupovati podle zákonného poměru také zlato, a to v množství nejméně 12 kg ryzího zlata.

Osnova obsahuje též rámcové ustanovení o povinnosti banky směňovati své bankovky buď za zlato podle opatřením stanové něho poměru, nebo za plnohodnotné zlaté devisy za denní kurs Pražské peněžní bursy, rovněž nejméně v množství, které se rovná ceně alespoň 12 kg ryzího zlata. Této zákonné povinnosti banky, kterou je třeba lišiti od nynějšího stavu faktické směnitelnosti, nezavádí osnova přímo, nýbrž ponechává dohodě banky s vládou, aby zvláštním nařízením určila dobu, kdy má tato zákonná povinnost nastati. Také tato ustanovení osnovy odpovídá etapovému postupu našeho měnového zákonodárství, vyhovuje zásadě pružnosti a béře i potřebný zřetel na nynější složení úhrady oběživa Národní banky Československé.

K jednotlivým paragrafům stačí již jen podotknouti:

§ 1. Měnová jednotka zlaté měny, jak praví již v úvodu důvodová zpráva, má hodnotu vlastní, takovou právě, jako množství zlata v ní obsaženého. Daná zde rovnice 1 Kč = 44,58 miligramu ryzího zlata není tedy nějakou fikcí, nýbrž holou skutečností hospodářskou, která se číselně podává jednak z ryzí váhy zlata v americkém dolaru 1.50463181 gramu a z jeho kursu v korunách československých (= podle §u 7 návrhu 1 zlatý dolar = 33,75 Kč).

§ 3. Nákup zlata a směňování vlastních bankovek jsou způsoby, kterými plní cedulová banka svou zákonnou povinnost (§ 2) udržovati kurs bankovek na zákonné úrovni. Šíři této povinnosti omezuje odstavec 1. tím, že jí váže teprve na množství od 12 kg ryzího zlata.

Podle odstavce 2. jest výhradným právem banky voliti způsob směňování bankovek buď za zlato nebo za zlaté devisy; tím dává se v návrhu naší zlaté měně povaha "zlaté měny devisové" (srov. důvodovou zprávu na konci oddílu B).

Odstavec 3 dává rozhodnutí do rukou vlády spíše z důvodů ústavních než hospodářských; jest totiž z hospodářské povahy věci přirozeno, že ohnisko celé otázky spočívá v těsných stycích mezi Národní bankou Československou a ministrem financí.

§ 4. obsahuje obvyklé předpisy mincovně technické. Vzorem tu (jakož i pro § 5) byl určitou měrou měnový zákon francouzský z 25. června 1928.

Odstavec 4 ponechává umělci nezbytnou volnost, neváže jej tak, aby měnově bezvýznamná, ale umělecky nezbytná úchylka od psaného práva nevynucovala přímo změnu zákona.

§ 5. Úbytek zlata mezi váhou náležitou a oběžnou způsobený opotřebováním v obyčejném běhu nese zajisté právem stát; za to rozdíl mezi váhou skutečnou a oběžnou nese držitel mince. Bylo by nespravedlivo zatěžovati stát ztrátou celou, t. j. rozdílem mezi váhou náležitou a skutečnou, zvláště když jest již obtížné lišení mezi zlehčením z obyčejného oběhu a zlehčením jiným a když má kromě toho jednotlivec jmenovitě v drobném oběhu možnost voliti spíše papír než zlato. Ostatně jde tu pro jednotlivce o věc nepatrnou, kdežto pro stát by mohlo vzniknouti podle poměrů i břemeno značné.

§ 6. Ve světovém vývoji lze dnes pozorovati dva směry vedle sebe; jeden kloní se téměř výhradně ke zlatu, druhý ke zlaté devise. Oba směry mají své zastánce; pro zlatou devisu jsou projevy povahy mezinárodní, které obírají se zároveň otázkou světového rozdělení zlata. Prvý nejvážnější popud k tomu vyšel již z t. zv. konference Janovské.

Navrhovaný předpis jde proto cestou střední.

§ 7. jest prostým důsledkem §u 1.

§ 8. hoví nezbytné potřebě státu po přechodném úvěru. Jest v povaze věci, že tato otázka souvisí s výší dluhu státovkového; takovou vázanost na dluh státovkový uznává také u nás na př. článek XII. bankovní novely č. 102/1925 Sb., z. a n.

Bankovní úvěr státu objevuje se i jinde, jen řešení jest různé. Poslední věta § 8. nevylučuje ani ústavy zemské ani Poštovní úřad šekový.

Formelně mohlo by se namítati, že obsah §u 8. nepatří do navrhovaného opatření měnového, avšak u nás tato souvislost plyne z dosavadního vývoje, kde bankovní zákon č. 347/1920 Sb. z. a n. spojuje otázky ryze bankovní s měnovými. Při tom jest nesporno, že úvěr cedulové banky státu jest dalekosáhlého významu měnového, takže věcná souvislost §u 8. s navrhovaným opatřením je zajisté dána. Ostatně bylo by snad i nevhodno řešiti tuto otázku zákonem zvláštním.

Vláda má za to, že pro její návrh, aby osnova byla uvedena v platnost jako opatření Stálého výboru Národního shromáždění, jsou dány všechny podmínky. Některého z případů odst. 8 písm. a)-d) §u 54 ústavní listiny, jež vylučují příslušnost Stálého výboru, zde zjevně není, positivně pak jsou splněny všechny náležitosti opatření (§ 54, odst. 1, 11 ústavní listiny), ježto jde o úpravu, která by jinak, kdyby Národní shromáždění zasedalo, musela býti provedena zákonem, zvláště však o úpravu naprosto neodkladnou.

Neodkladnost tohoto opatření jest odůvodněna zejména tím, že účast Československé republiky na Mezinárodní reparační bance jest podmíněna zavedením zlaté měny a z kompetentních míst bylo naznačeno, že nynější právní stav našich měnových poměrů tomuto požadavku dostatečně nevyhovuje.

Poněvadž se pro účast na správě banky předpokládá zavedení zlaté měny již v době umísťování akciového kapitálu, což očekává se v nejbližší době, mohlo by se státi, že by projednání osnovy teprve Národním shromážděním nebylo v rozhodném okamžiku ještě skončeno, čímž by ohrožena byla naše účast na bance významu zajisté mezinárodního.

Do 16./IX 1921 počítáno nepřímo přes záznamy v Curychu, od 17./IX. 1921 přímé kursy v New Yorku.

V každé rubrice jest číslice prvá kurs nejvyšší (s udáním dne), druhá kurs nejnižší (den) a třetí značí kurs průměrný.