Nebylo-li úředníku propůjčeno místo z jiných důvodů, zůstane mu původní pořadí zachováno po celou jeho karieru. Jestliže se místo obsazuje veřejným konkursem a jestliže se úředník, na řadě jsoucí, o něj uchází, samozřejmě, že ztrácí pořadí v tom případě, že by ono místo bylo obsazeno úředníkem v pořadí mladším.

Tohoto opatření je třeba, neboť dnes je již patrno, jaké přímo neslýchané spousty způsobila provisorní systemisace v pořadí státních zaměstnanců všech kategorií. Poněvadž podle platového zákona úředník může býti ustanoven pouze na systemisovaném místě a poněvadž všechny služební místa byla oproti předchozímu stavu jinak a různě ohodnocena a oceněna, nadešel povýšením úřednictva, provedeným v důsledku provisorní systemisace z r. 1927 v pořadí úředníků zřízenců chaos, jemuž není v minulosti rovného a jenž přivodil v pravém smyslu slova revoluci v dosavadním úřednickém právu.

Poněvadž služební místa byla, jak jsme již pravili, v r. 1927 z převážné většiny jinak kvalifikována v důsledku platového zákona a z něho vyplývající provisorní systemisace, než jak tomu bylo dosud a poněvadž obsazování těchto jinak ohodnocených míst nedělo se veřejnými soutěžemi, aby tak všem zaměstnancům bylo umožněno kompetovati o takto nově vzniklá vyšší místa, nýbrž obsazení stalo se z největší části na základě stavu, jaký tu právě náhodou byl, došlo v nesčetných případech, jež možno odhadnouti na tisíce, k anomaliím, že úředníci služebně mnohem mladší byli povýšeni do vyšších platových stupnic, poněvadž náhodou v systemisační době nalézali se na těchto dnes jinak ohodnocených a kvalifikovaných místech, kdežto oproti tomu tisíce a tisíce úředníků služebně starších, služebně bezvadných a výborně kvalifikovaných bez vlastní viny bylo přeskočeno a tak zbaveno svého poctivě nabytého pořadí.

Byli degradováni hmotně i mravně, poněvadž opětně pouhou náhodou nebyli v systemisační době na služebních místech výše ohodnocených nebo také proto, poněvadž se prostě vzhledem k malému počtu nově systemisovaných míst na ně nedostalo.

Nejen to však, že tito úředníci byli podobným neslýchaným způsobem poškozeni, přímo, nýbrž i nepřímo tím, že předřaděním sta a sta mladších úředníků byla jim odejmuta možnost kompetence o místa ve vyšších platových stupnicích, neboť při obsazování míst hledí se v prvé řadě k služebnímu pořadí.

Bylo soci podobného v úmyslu zákonodárce, bylo úmyslem přivoditi podobný převrat a tím i nespravedlnost, jaké není vůbec rovno? Jistě nebylo, a právě proto přicházíme s návrhem, aby služební pořadí zaměstnance, kdysi nedotknutelné a přímo posvátné bylo zaměstnanci odejmuto pouze z nejvážnějších důvodů, jakými je méně uspokojivá kvalifikace, výrok disciplinární komise, nebo, jestliže nevyhověl podmínkám nutným pro dosažení vyššího místa na př. zkouška, způsobilost a pod.

Jinak ať je mu služební pořadí zachováno po celou jeho karieru a ať je vždy rozhodujícím při ucházení o místo ve vyšší platové stupnici.

Na př.: Dva úředníci stejně kvalifikovaní ucházejí se o místo v 6. plat. stupnici. Z důvodů jakýchkoliv místo obdrží úředník pořadově mladší. Přeskočený úředník pořadově starší, je povýšen teprve později do 6. stupnice. V tom okamžiku nabývá opětně svého pořadí před kolegou mladším, dříve již jmenovaným kolegou, aby tak neztratil možnost kompetence o místo v 5. plat. stupnici. Podle dnešní prakse není tomu tak a úředník i bez své viny přeskočený neodvratně ztrácí pořadí a tím i možnost v budoucnosti ucházeti se o vyšší místo.

Návrh má také na mysli, aby v důsledku platového zákona a provisorní systemisace nespravedlivě a neodůvodněně odejmuté pořadí bylo zaměstnancům vráceno a aby v této věci obnoven byl stav, jaký tu byl před vydáním platového zákona.

Tím se ničeho na provedených již povýšeních nezmění, pouze neprávem a nezaviněně odejmuté pořadí bylo by zaměstnanci vráceno a tím by bylo odčiněno alespoň mravní pokoření, když již hmotné pokoření odčiniti nelze.

Na příklad: Úředník byl převodem do platového zákona, t. j. k 1. lednu 1926 zařaděn do 6. platové stupnice a dejme tomu, že tam měl podle bývalé osmé hodnostní třídy pořadové číslo 100. Při provisorní systemisaci v r. 1927 nebyl povýšen do 5. platové stupnice, poněvadž náhodou nebyl na místě ohodnoceném pro tuto stupnici, nebo se prostě na něho nedostalo. Za to však bylo povýšeno do této stupnice na př. 10 jeho kolegů, kteří měli pořadí 150 a ještě vyšší. Při svém povýšení do 5. platové stupnice nabyl by opětně svého předešlého pořadí, které by odpovídalo jeho bývalému číslu 100.

V §u 17 (Povýšení) navrhujeme kromě jmenování ad personam ještě další změnu v tom smyslu, aby úředník při povýšení do vyšší platové stupnice dosáhl vždy služné nejblíže vyššího stupně a nikoli jako dosud, eventuálně stejné služné, jaké požíval v nižší platové stupnici. Podobné pokračování >časového postupu<, uplatněného pouze v posledních platových stupnicích není na místě a úředník, jsa povýšen, má právo také na vyšší služné a nikoli na pouhé započítání služební doby ztrávené v předchozím platovém stupni. Při postupu do bývalých hodnostních tříd nebylo tomu tak a není důvodu, aby na bývalé dobré praksi bylo něčeho měněno. Samozřejmě, že dosažením služného nového platového stupně vzniká také nová tříletá postupová lhůta a tím také možnost dosáhnouti větší počet stupňů, eventuálně náslužných přídavků.

V §u 23 (Dovolená) bylo třeba změny v tom smyslu, že úředníkům povýšeným ad personam do požitků vyšší platové stupnice přísluší dovolená ve stejné výměře jako úředníkům povýšeným na místa systemisovaná. Pokud jde o zřízence část první, díl II., §§ 24 až 35, platí obdobné změny jako při úřednících, zejména pokud jde o povýšení ad personam do vyšších platových stupnic, dále dovolené, povýšení do platových stupňů a pod.

V §u 29 (Výchovné) navrhujeme, aby výchovné bylo u úředníků i u zřízence a tím i u všech ostatních kategorií úplně stejné. Není třeba zvláště odůvodňovati tuto změnu, je spravedlivá a demokratická, konečně rozdíl není tak značný, aby snad zde vznikly pochybnosti finanční a také rovnováha v požitcích bude jen zcela nepatrně porušena na prospěch zřízenců, jichž požitky jsou i při vyšším násobku úplně nedostatečné.

Část druhá, díly I. a II. §§ 36 až 53 týkají se soudců a konceptních úředníků státních zastupitelstev. Navrhované změny jsou obdobné jako u ostatních úředníků a týkají se jmenovitě čekatelské doby, činovného, služebního pořadí a pod.

Pokud jde o základní platy a funkční služné soudců, omezuje se návrh na přikázání této věci zvláštní komisi navržené v článku II. této osnovy. Děje se tak z důvodů konformity, aniž by tím chtělo se prejudikovat eventuálnímu jinému postupu. Část třetí, díly I., II., III., §§ 54 až 96, jednající o státních osobách učitelských, doznává pouze takových změn, jež vyplývají z obecných ustanovení pro ostatní státní úředníky. Změny ty týkají se čekatelské doby, činovného, služebního pořadí, povyšování ad personam a pod.

Podobně jest tomu tak i s částí čtvrtou, díly I. a II.: Vojenští a četničtí gážisté, §§ 97 až 137, kde jedná se rovněž o obdobné změny, jako u zaměstnanců ostatních.

V části páté: Společná ustanovení, §§ 138 až 152 navrhujeme k §u 142, aby zvláštní komise, jež by se zřídila podle článku II. tohoto návrhu, připravila předpisy, týkající se započtení určité služby, ztrávené v jiném služebním poměru státním nebo veřejném, nebo i v jiném zaměstnání soukromém do postupu, pro zvýšení služného a pensijní nároky. Citovaným § 142 veškeré předpisy, jimiž se přiznával nárok na započtení podobné doby pro postup do vyšších požitků kromě předpisů o započtení legionářských let, byly zrušeny, současně však v jmenovaném paragrafu vláda se zavázala, že vydá nové vládní nařízení, týkající se započtení podobných služeb pro zvýšení služného, kteréžto nařízení dosud vydáno nebylo, ačkoliv od publikace platového zákona uplynuly již tři a půl roky. Uvážíme-li, že předpisy ohledně započtení služební doby byly vlastně již suspendovány t. zv. restrikčním zákonem, tudíž od roku 1924 není tato důležitá otázka řešena po více jak pět roků, což jistě nepřispívá k povznesení autority nadřízených úřadů a rozhodujících kruhů, jestliže tato věc, zaručená zákonem, po tak dlouhou dobu se neprojednává. Jinak panuje ve věci započtení t. zv. předslužby naprostá nejistota, neboť ministerstvo vnitra a financí vytvořily si svoji vlastní praksi a stanovily směrnice nikde nepublikované a tudíž nekontrolovatelné. Podobně jest tomu i s t. zv. slovenskou a karpatoruskou výhodou, která byla svého času v různých resortech různě vyřízena nebo i nevyřízena. I v této věci vznikl chaos a je mylným předpoklad, že platovým zákonem byla tato otázka definitivně vyřízena. Rozsudky Nejvyššího správního soudu, zejména pokud jde o železniční zaměstnance, jsou nejlepším dokladem, že slovenská výhoda vyřízena není a že bylo by již nejvýš na čase zabývati se touto otázkou a to s konečnou platností. I zde nepomůže žádná sofistika, ani násilný výklad. Dokud nebude po této stránce měřeno všem stejně spravedlivě, nezmizí věc z komplexu státně-zaměstnaneckých otázek.

V §§ 146, 147 a 148 (Naturální příjmy, náhrada služebních výloh, služební a osobní přídavky a jiné výhody) jedná se rovněž o vydání předpisů, jimiž by se tyto náležitost řešily. V citovaných §§ dočítáme se: Vládní nařízení určí, zda, v jaké míře a za jakých předpokladů přísluší zaměstnanci nárok na úřední, nebo naturální byt atd., dále zvláštní služební přídavky atd., dále vládním nařízením se upraví nárok na náhradu služebních výloh - zejména při úředních výkonech mimo úřad (diety, cestovné, nocležné, stravné) atd. atd. A ani jediné z těchto ohlášených nařízení nebylo dosud vydáno, takže se podobné záležitosti vyřizují ještě podle zastaralých předpisů pouze částečně změněných a novým poměrům přizpůsobených. I tu navrhujeme, aby zvláštní komise, jež má býti zřízena podle článku II. této předlohy zabývala se těmito otázkami a připravila je k vyhlášení.

Současně s těmito otázkami navrhujeme, aby také otázka hraničních přídavků v té či oné formě byla vyřešena. Nezapomínejme, že byla všeobecně slíbena a že při projednávání platového zákona jednalo se dokonce i o schválení resoluce v tom smyslu, která však nebyla tehdejší většinou v senátě N. S. proto přijata, poněvadž ministr vnitra postavil se proti ní a prohlásil, že hraniční přídavky budou řešeny jinou cestou. Tato >jiná cesta< dosud nebyla nalezena!

V §u 148 navrhujeme každoroční výplatu třináctého měsíčního služného na místě obvyklých remunerací. Opatření toto má za účel nahraditi výplatu t. zv. vánočních remunerací a není třeba je zvláště odůvodňovati. Každoročně dochází pro tyto odměny k nespokojenostem, jež se projevují v novinářských článcích veškerého denního tisku, bez rozdílu politické příslušnosti. Děje se tak proto, poněvadž výplata odměn není vždy spravedlivá a stejnoměrná ve všech úřadech a ke všem zaměstnancům. Jsou úřady nebo podniky, kde remunerace vyplácí se pouze jednotlivcům, zejména vedoucím úředníkům. Podobě je tomu i s výší odměn; v každém resortu je jiná a různá a jinou a různou je i pokud jde o zaměstnance stejné platové stupnice, stejného služebního výkonu a stejné kvalifikace, a zaměstnanci obdrží různé, mnohdy diametrálně líšící se odměny, nebo vůbec žádných. Není tu prostě pravidla ni směrnic pro spravedlivé rozdělení těchto remunerací a vše je ponecháno pouhé libovůli jednotlivců. Samozřejmě, že podobná prakse vede k nespokojenosti a tak remuneracemi, na něž se každoročně v rozpočtu pamatuje značnou částkou, dociluje se pravý opak: místo spokojenosti - nespokojenost, místo povzbuzení k vytrvalosti a snaze docíliti pokud možno nejlepších výsledků - nechuť a zatrpklost a pokles ambice, beztak již nešťastnou systemisací povážlivě pokleslé na minimum.

Ve většině soukromých podniků je navrhovaný systém novoročních odměn formou třináctiměsíčního platu zaveden a znamenitě se osvědčuje a již z toho důvodu by měl býti uplatněn též ve službách státu a v ostatních službách veřejných. Tím nebuďtež a limine vylučovány mimořádné odměny v jednotlivých případech, jejich použití omezí se však výlučně na skutečně mimořádné výkony, nebo vícepráci. Výplata 13. služného budiž každému zaměstnanci, který pilně a svědomitě konal svoje povinnosti a budiž mu současně výpomocí ve vánoční době, spadající do zimního období, kde je mu nejvíce třeba peněžité podpory.

Opatření toto uvítá zajisté zaměstnanectvo s velikou radostí, neboť předejde se jím každoročnímu netrpělivému očekávání, bude-li jaká remunerace vyplácena, jak a komu bude vyplacena a tím také se předejde pravidelnému zklamání těch, kteří dostali méně, nebo nic, ačkoli odměny zasluhovali.

Přeje-li si státní správa klid a spokojenost v této věci, bude dříve či později nucena k tomuto systému sáhnouti.

Podepsaní navrhují výplatu pouze jednoměsíčního služného, nikoli též činovného, neboť toto jest odstupňováno podle služebních míst, takže by odměna nebyla stejná. Aby byl dosažen cíl vánočních odměn, je nutno, aby poskytnutá částka byla všude stejná.

Samozřejmě, že těchto odměn má se dostati pouze oněm zaměstnancům, kteří nepozbyli pro nevyhovující kvalifikaci nebo disciplinární výrok nároku na pravidelný postup do vyšších požitků.

Pokud se týká úhrady, má se věc takto:

Podle finančního zákona na rok 1929 činí osobní platy podle platových zákonů zaměstnanců vlastní státní správy Kč 2.552,544.584,-. Z této částky připadá průměrně pětina na činovné, t. j. asi 500 milionů Kč, takže by na služné připadaly okrouhle asi 2 miliardy. Měsíční služné tudíž asi sto sedmdesát milionů. Částka tato representující navrhované odměny, uhradila by se jednak z rubriky >ostatní osobní výdaje< (řádné a mimořádné), kde je na odměny a výpomoci každoročně jistou částkou pamatováno, a jednak rozpočtovými úsporami v každém jednotlivém resortu. Podobně by se postupovalo též ve státních podnicích, kde by ovšem svrchu uvedená částka, připadající na proponované odměny, byla o něco vyšší. Celkem by výplata 13. služného činila u všech státních zaměstnanců pragmatikálních i podnikových, stálých i výpomocných, včetně učitelů, asi částku 480-500 milionů Kč, jež by byla uhrazena, jak bylo již řečeno, částečně úsporami, z největší části však zrušením mimořádných odměn a výpomocí.

V §u 149 (Zálohy na služné) žádáme, aby vláda během r. 1930 provedla oddlužení zaměstnanců a aby k tomu cíli připravila příslušný elaborát zvláštní komise, stanovená článkem II. této předlohy. Návrh na tento nepotřebuje zvláštního zdůvodnění, mluvíť sám za sebe. Pomoci státním zaměstnancům vybřednouti z dluhů je kategorickým příkazem naší administrativy, má-li býti spolehlivou a nestrannou. Velká část zabředla do zadluženosti, ano i předluženosti válečnými a poválečnými poměry a samozřejmě, nedostatečnými platy. Komise musela by hledati příslušný způsob, jakým bylo by možno provésti oddlužení, a to pokud možno nejlevněji a také tak, aby nebyla zvláště zatížena finanční správa.

V části šesté (Ustanovení o odpočivných a zaopatřovacích platech) §§ 153 až 165 navrhujeme sjednocení staro- a novopensistů.

Nutnost unifikace staropensistů s novopensisty, pokud jde o zaopatřovací a výslužní platy, uznává se všeobecně a bylo by zbytečno o oprávněnosti a spravedlnosti tohoto požadavku ztráceti mnoho slov. Jest samozřejmým a veskrze nesporným a jestliže posud k realisaci jeho nedošlo, byly to výhradně motivy finanční, jež tu rozhodovaly. Podobné motivy jsou sice vážné a musí býti k nim přihlíženo, nemohou však býti rozhodujícími, jde-li tu o věc tak eklatantně lidsky spravedlivou. V devítimiliardovém rozpočtu najde se a musí se nalézti příslušná úhrada zvýšeného nákladu, jenž přibližně bude činiti asi 200 milionů korun. Na rok 1927 preliminováno (kdy se ještě nepočítalo s účinky zákona 103/26)

Počítáme-li, že rozdíl mezi odpočivnými a zaopatřovacími platy staropensistů, včetně drahotních přídavků, činí oproti platům novopensistů (podle zákona 103/26) přibližně asi jednu třetinu, dostáváme se k částce asi 184 milionů korun, kdežto podepsaní odhadují zvýšenou potřebu dokonce na 200 milionů.

Avšak ani částky 184 milionů Kč nebude plně třeba, neboť u všech zaměstnanců a jich pozůstalých zvýšení nebude činiti jednu třetinu (33%), neboť zákonem 103 z r. 1926 byly zavedeny minimální pense pro všechny pensisty a pozůstalé po nich, kromě toho bylo by nutno odečísti od částky 184 milionů Kč dalších 19,491.000 Kč, representující úhradu příplatku některým státním zaměstnancům ve výslužbě a některým pozůstalým podle zákona ze dne 24. května 1928, č. 80 Sb. z. a n., s kteroužto částkou bylo také již v rozpočtu počítáno. Úprava učitelských pensí bude činiti podle tohoto zákona přibližně asi 35-40 milionů zvýšeného nákladu a uhradí se ze státních přídělů zemím. K úhradě zvýšené potřeby, preliminované přibližně částkou 200 milionů Kč, navrhují podepsaní:

budiž uhrazen úsporami v jednotlivých ministerstvech.

Státní podniky uhradí zvýšený náklad, který bude u nich činiti částku o něco vyšší (asi přibližně 230-250 milionů Kč), vlastními prostředky.

Uváží-li se, že podle konečných uzávěrek každý rozpočtový rok končí značnými přebytky, takže při velmi opatrném preliminování příjmů, možno s jistotou počítati s tím i do budoucnosti, částka nutná k unifikaci odpočivných a zaopatřovacích platů snadno se opatří z běžných příjmů, aniž by bylo třeba sahati k novým zdrojům příjmů. Konečně počtu staropensistů stále ubývá a s pensisty nového stylu bylo tak jako tak počítáno v zákoně č. 103 ex 26. Samozřejmě, že použije se zásady tohoto zákona také na zaměstnance státních úřadů, ústavů, fondů a podniků státních nebo státem spravovaných, kteří nespadají přímo do platového zákona a jichž platové nebo služební poměry jsou služebními řády nebo jinak upraveny.

Také i pro pensisty veřejnoprávních korporací a ústavů, na něž se vztahuje § 19 zákona č. 394 Sb. z. a n., nastává podle § 213 zákona 103 ex 26 možnost použití tohoto zákona.

Kromě toho žádáme, aby vláda v době pokud možno nejkratší předložila osnovu zákona, v němž by byly sjednoceny všechny dosavadní i nové pensijní předpisy, dnes roztroušené v různých zákonech, nařízeních a předpisech.

V části sedmé: (Přechodní ustanovení) §§ 166 až 208 navrhujeme v §u 196 (dosavadní požitky a nové platy, vyrovnávací přídavek), aby komise, stanovená článkem II. této osnovy přezkoumala ustanovení, týkající se převodu do nových platů, přídavků na děti, doplňovacích a vyrovnávacích přídavků, a to za účelem vyrovnání velmi četných nesrovnalostí, vzniklých z právě uvedených okolností a náležitostí.

V části osmé (všeobecná a závěrečná ustanovení) §§ 209-215 navrhujeme v §u 210, aby komise podle článku II. této předlohy podrobila revisi všechny dosud vydané služební řády pro zaměstnance státních podniků, pokud se na ně přímo nevztahuje platový zákon, zejména pokud a jak odpovídají zásadám, na nichž je vybudován platový zákon, dále aby přezkoumala platové a služební poměry nepragmatikálních zaměstnanců, upravené nařízeními. Bylo by zbytečno uváděti, že na př. služební řády pro zaměstnance železniční a zaměstnance státních lesů a statků v mnohém odporují duchu platového zákona a intencím zákonodárce. Zavedení gážistické skupiny v železničním provozu a odpragmatisováním zemědělského personálu nebylo při projednávání platového zákona nikdy dotčeno. Konečně v § 212 ukládáme samosprávným svazkům a jiným podobným veřejnoprávním korporacím, na něž se vztahuje § 19 zákona č. 394/1922, aby platové a jiné poměry upravily podle zákona 103/1926 (platový zákon) s příslušnými doplňky podlé této osnovy. I pokud jde o samosprávné zaměstnance, panuje dosud jakási neujasněnost, ne-li dokonce chaos, a i tu bude třeba konečného řešení.

Článek LXXIV. týká se učitelstva škol obecných a občanských. Přesně vzato, nebylo jej vůbec potřeba, neboť i v § 17 Učitelského zákona dočítáme se jasně, že každou změnou kteréhokoliv ustanovení platového zákona, platného pro státní učitelstvo s II. a III. stupněm předběžného vzdělání (viz § 74, odst. 2. platového zákona) automaticky mění se v duchu parity každé obdobné ustanovení učitelského zákona. Týká se to čekatelské doby, činovného a p.

Pokud jde o finanční stránku návrhu a příslušnou úhradu, nutno podotknouti toto:

Povýšení ad personam vyžádá si poněkud zvýšeného osobního nákladu, jejž nelze předem stanoviti, pokud není znám rozsah definitivní systemisace. Bude-li tato vydatnou, jak se ujišťuje, nebude třeba velkého nákladu k doplnění navrhovaného povýšení ad personam a úřady uhradí jej snadno ze svých rozpočtových prostředků.

Podobně je tomu i s vyloučením skupiny D činovného, úspora, vzniklá finanční správě zavedením uvedené skupiny není značná a tudíž snadno postradatelná.

Zavedením nové služební třídy IIIa vznikne zcela nepatrný nový náklad na činovné těchto zaměstnanců, vzhledem k jejich nepatrnému počtu.

Další hmotná zlepšení, jevící se v tom, že by zaměstnanec získal při povýšení vždy služné nejblíže vyššího stupně služného, dále dosažení náslužných přídavků pro vysluhující zaměstnance, zkrácení čekatelské doby o 1 rok, stejné výchovné pro zřízence, jsou ve svém celku tak nepatrného rázu, že o zvláštní úhradě pro tyto věci není třeba ztráceti slov.

Pokud pak jde o sjednocení staropesistů s novopensisty a výplatu třináctého měsíčního služného, jakožto nové, samostatné akce, činíme návrhy na příslušnou úhradu na jiných místech těchto motivů.

Shrnujeme: Úhrada zvýšených osobních výdajů, pokud plynou z této předlohy, nalezne se v rámci dosavadních rozpočtových prostředků a možností.

Ostatní navrhované změny nemají hmotného podkladu.

Navrhujeme, aby návrh byl předložen výborům: sociálně-politickému a rozpočtovému.

V Praze, dne 12. prosince 1929.

Pánek, Riedl, inž. Marušák Merta,

dr Milota, Komrs, Vaněček, Šolc, dr Veselý, Hubka, Berkovec.