Původní znění ad 31/7.
Interpellation
der Senatoren Franz Köhler, Franz Scholz, Leo Wenzel und Genossen
an den Herrn Minister für soziale Fürsorge
betreffend die gesetzliche Regelung der Kollektivverträge.
In der programatischen Erklärung der Regierung vom 18. Dezember 1925 wurde die Zusicherung gegeben, dass der Entwurf über die gesetzliche Regelung der Kollektivverträge nach durchgeführter Verhandlung mit den Ministerien der Nationalversammlung als Regierungsentwurf vorgelegt wird. Auf eine Anfrage des Herrn Abg. Hugo Simm erhielt derselbe vom Herrn Minister für soziale Fürsorge die Mitteilung, dass alle mit der Vorbereitung des Entwurfes notwendigen Arbeiten mit grösster Beschleunigung durchgeführt werden, doch könne ein Endtermin hiefür nicht bestimmt werden. Der angekündigte Regierungsentwurf ist von der früheren Regierung der Nationalversammlung nicht vorgelegt worden.
Bereits am 15. Jänner 1924 hat der damalige Abgeordnete Josef Patzel in einer Anfrage an den Herrn Minister für soziale Fürsorge darauf aufmerksam gemacht, dass eine Regelung der Kollektivarbeitsverträge wie sie in anderen Staaten gegeben erscheint, auch bei uns dringend geböten ist, weil das Fehlen derselben Bestrebungen der Arbeitsgeber auslösste, welche keinesfalls unbemerkt bleiben dürfen. Tatsache ist, dass die Unternehmerverbände und zahlreiche Einzelunternehmer Neuabschlüsse von Kollektivverträgen verweigerten und auch bestehende Kollektivverträge in der Absicht aufkündigten um sie nicht mehr zu einem Neuabschluss zu bringen. Als Folge solcher Handlungen treten dann Streiks und Aussperrungen auf, also Erscheinungen durch die die zahlreichen Krisen in der Wirtschaft noch verstärkt werden.
Eine gesetzliche Regelung der Kollektivverträge liegt nach allen bisher gemachten Erfahrungen nicht nur im Interesse der Arbeitschaft, welche bestrebt ist ihre spärlichen Errungenschaften dauernd zu erhalten, sondern auch im Interesse der Wirtschaft und damit des Staates selbst, dessen Führung darauf bedacht sein muss die notwendigen vorbeugenden Massnahmen zu treffen um Erschütterungen des Wirtschaftslebens fern zu halten.
Die Gefertigten stellen daher an den Herrn Minister für soziale Fürsorge folgende Anfragen:
1. Ist er geneigt seinen grundsätzlichen Standpunkt in Bezug auf die Regelung eines Gesetzes über die Kollektivverträge und Schlichtungsausschüsse bekannt zu geben?
2. Gedenkt der Herr Minister diese Arbeiten einer schleunigen Erledigung zuzuführen?
3. Ist er bereit einen Zeitpunkt anzugeben bis zu welchem die angefragte gesetzliche Erledigung beendet sein wird?
Prag, am 14. Dezember 1929.
Köhler, F. Scholz, Wenzel,
Tschapek, Tichi, Dr. Hilgenreiner, Teschner, Füssy, Dr. Szilassy, Richter, Dr. Jesser.
31/8 (překlad).
Interpelace
senátora L. Wenzela a soudr.
na veškerou vládu
stran přidělování lesů státním pozemkovým úřadem.
Městská obec mohelnická zasazovala se od r. 1921 o přidělení lesního revíru >Charlottendorf<, vyvlastněného knížeti Janu II. z Lichtensteinu, aby zaokrouhlila vlastní, asi 521 ha veliký lesní majetek.
Dalo se očekávati, že této žádosti bude vyhověno tím spíše, ježto pozemkové zákony výslovně mají na mysli to, aby se dávala přednost a zvětšoval stávající již lesní majetek obcí.
Nehledě vůbec k tomu, že správa lesního majetku stává se tím výnosnější a že by se ulevilo obecnímu hospodářství, přicházely by výhody s tím spojené k dobru všeobecnému a nikoli jednotlivců.
Les přidělen byl skutečně jakémusi >Lesnímu družstvu v městysi Trnávce<.
Interpelanti táží se vlády:
1. Jak mohlo dojíti k přidělení družstvu přes noc utvořenému, ačkoli podle pozemkových zákonů v prvé řadě dlužno vzíti zřetel k obcím?
2. Jakou záruku poskytuje >Lesní družstvo v městysi Trnávce< pro výnosné lesní hospodářství ve smyslu zákona o lesní reformě?
3. Jak odůvodňuje se to, že se dává přednost jednotlivým členům družstva před všeobecnými veřejnými zájmy obce?
4. Stalo se přidělení z národnostních anebo hospodářských důvodů?
5. Je vláda ochotna zrušiti přidělení Lesnímu družstvu v městysi Trnávce a přiděliti >Charlottenhof< ve smyslu pozemkových zákonů městské obci mohelnické?
V Praze, dne 13. prosince 1929.
Wenzel,
Tschapek, Tichi, F. Scholz, dr Jesser, Teschner, dr Hilgenreiner, Böhm, Köhler, dr Grosschmid, Stolberg.
Původní znění ad 31/8.
Interpellation
des Senators Leo Wenzel und Genossen
an die Gesamtregierung
wegen Waldzuteilung durch das staatliche Bodenamt.
Die Stadtgemeinde Müglitz hat sieh seit dem Jahre 1921 um Zuteilung des dem Fürsten Johann II. von Lichtenstein enteigneten Waldrevieres >Charlottendorf< bemüht um den eigenen ca 521 ha grossen Waldbesitz zu arrondieren.
Es musste erwartet werden, dass diesem Ansuchen um so eher Rechnung getragen wird, als die Bodengesetze ausdrücklich die Bevorzugung und die Vergrösserung bereits bestehender Waldgüter der Gemeinden vorsehen.
Ganz abgesehen davon, dass die Verwaltung des Waldbesitzes dadurch rentabler wird und die Gemeindewirtschaft entlasten würde, kämen die damit verbundenen Vorteile der Allgemeinheit und nicht Einzelnen zu Gute.
Die Zuteilung ist tatsächlich an eine >Waldgenossenschaft in Markt Türnau< erfolgt.
Die Interpellanten stellen an die Regierung die Anfrage:
1. Wie konnte die Zuteilung an eine über Nacht gebildete Waldgenossenschaft erfolgen, trotzdem nach den Bodengesetzen in erster Linie Gemeinden zu berücksichtigen sind?
2. Welche Gewähr bietet die >Waldgenossenschaft Markt Türnau< für eine rentable Waldwirtschaft im Sinne der Gesetze für Wälderreform?
3. Wie wird die Bevorzugung einzelner Genossenschaftsmitglieder über den allgemeinen öffentlichen Interessen einer Gemeinde begründet?
4. Ist die Zuteilung aus nationalen oder wirtschaftlichen Motiven erfolgt?
5. Ist die Regierung gewillt, die Zuweisung an die Waldgenossenschaft in Markt Türnau aufzuheben und den >Charlottenhof< im Sinne der Bodengesetze der Stadtgemeinde Müglitz zuzuteilen?
Prag, am 13. Dezember 1929.
Wenzel,
Tschapek, Tichi, F. Scholz, Dr. Jesser, Teschner, Dr. Hilgenreiner, Böhm, Köhler, Dr. Grosschmid, Stolberg.
31/9 (překlad).
Interpelace
senátora dr W. Feierfeila a soudr.
na pana ministra školství a národní osvěty
stran toho, že se neobsazují ředitelská místa na německých středních školách.
Podle přibližného sčítání není tou dobou obsazeno 21 ředitelských míst na německých středních školách; z toho několik již přes rok; místo na gymnasiu v Duchcově na příklad již třetím rokem, rovněž tak místo na gymnasiu v Moravské Třebové.
Neobsadí-li se ředitelské místo na takovéto škole po tak dlouhou dobu, může to snadno míti v zápětí poškození veškeré činnosti ústavu. Při beztak nepatrné možnosti postupu středoškolských profesorů znamená toto neobsazování nové zkrácení.
V přítomné době je veliký počet plně approbovaných středoškolských sil bez zaměstnání, i jest neobsazování ředitelských míst taká poškozováním těchto approbovaných sil v jejich nárocích na zaměstnání.
S většinou míst spojen je naturální byt, jenž právě tak dlouho, dokud nedojde k obsazení, zůstává nepoužit, což naprosto je neslučitelno s nedostatkem bytů, která ve většině měst ještě trvá.
Podepsaní táží se tudíž pana ministra školství a národní osvěty:
1. Z jakých příčin odkládá se již tak dlouho obsazení těchto míst?
2. Je pan ministr ochoten bez dalšího průtahu provésti nyní obsazení?
V Praze, dne 18. prosince 1929.
Dr Feierfeil,
dr Jesser, F. Scholz, Böhr, Stolberg, Köhler, Tichi, Teschner, dr Hilgenreiner, dr Grasschmid, Böhm.
Původní znění ad 31/9.
Interpellation
des Senators Dr. Wenzel Feierfeil und Genossen
an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur
betreffend Nichtbesetzung der Direktorenstellen an deutschen Mittelschulen.
Nach einer ungefähren Zählung sind zur Zeit 12 Direktorenstellen an deutschen Mittelschulen unbesetzt; davon einige schon über Jahresfrist; die Stelle am Gymnasium in Dux z. B. schon das dritte Jahr, ebenso die Stelle am Gymnasium in Mähr. Trübau.
Die eine derart lange Zeit andauernde Nichtbesetzung der Direktorenstelle an einer solchen Schule kann leicht eine Schädigung des ganzen Betriebes an der Anstalt zur Folge haben. - Bei der ohnehin geringen Vorrückungsmöglichkeit der Mittelschulprofessoren bedeutet diese Nichtbesetzung eine neuerliche Verkürzung.
Zur Zeit sind eine grosse Anzahl vollständig approbierten Mittelschulkräfte unbeschäftigt, und ist die Nichtbesetzung der Direktorenstellen auch eine Schädigung dieser approbierten Kräfte in ihren Ansprüchen auf Verwendung.
Mit den meisten Stellen ist eine Naturalwohnung verbunden, die eben so lange, als die Besetzung nicht erfolgt, unbenützt leersteht, was mit den in meisten Städten noch besthenden Wohnungsmangel ganz unvereinbar ist.
Die Unterzeichneten richten daher an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur folgende Anfragen:
1. Aus welchen Gründen wird die Besetzung dieser Stellen schon so lange hinausgeschoben?
2. Ist der Herr Minister bereit, die Besetzung jetzt ohne weitere Verzögerung vorzunehmen?
Prag, am 18. Dezember 1929.
Dr. Feierfeil,
Dr. Jesser, F. Scholz, Böhr, Stolberg, Köhler, Tichi, Teschner, Dr. Hilgenreiner, Dr. Grasschmid, Böhm.
31/10 (překlad).
Interpelace
senátora E. Teschnera a soudr.
na ministra školství a národní osvěty
stran poskytnutí vánočních remunerací z pokladního přebytku učitelským silám německých menšinových škol.
Převážná část úředníků a učitelů, kteří přímo podléhají ústředním úřadům, dostává každoročně obyčejně o vánocích remunerace z t. zv. pokladních přebytků svých příslušných ústředních úřadů. Každoročně ozývají se při této příležitosti oprávněné stížnosti, že se při tom přehlížejí němečtí úředníci a učitelé v ústředních úřadech, i bylo si v parlamentě již velmi často stěžováno do této nespravedlnosti, která se příčí zákonitým ustanovením a rovnoprávnosti, a žádáno její odstranění.
Učitelé českých menšinových škol dostávali v předešlých letech remuneraci až do 1.000 Kč a v jednotlivých případech také ještě více. Také letos dostali učitelé státních českých menšinoškol již v hotovosti vyplacené remunerace ve výměře od 500 do 600 Kč.
Učitelé německých menšinových škol (Praha, Plzeň, Kladno, Počáply atd. atd.) neobdrželi však také letos zase ničeho, ačkoli podle zákona o menšinových školách z roku 1919 také tito učitelé přímo podléhají ministerstvu školství a národní osvěty, následkem čehož spadají pod skupiny zaměstnanců, kteří jakožto osoby k nároku oprávněné pro zmíněné remunerace přicházejí v úvahu. Učitelé na německých menšinových školách musí zpravidla - ježto nejsou příslušníky státního národa - pracovati za poměrů ještě těžších, k čemuž obzvláště přistupují nedostatečné školní místnosti, mimořádné vyučování v odděleních, obtížné opatření bytů atd. Nad to vyjímají je zpravidla také městské správy jejich služebního místa z těch výhod, jež tyto městské správy poskytují učitelům českých veřejných škol. K tomu patří, jako na příklad v Praze, levný proud pro osvětlování, snížené měsíční lístky na elektrickou dráhu, peníze na uhlí a j. v., z čehož němečtí učitelé na státních menšinových školách předem jsou vyloučeni. Tím krutěji musí tyto učitelské osoby jakožto poškození postihnouti to, že se jim nedostává státních vánočních remunerací.
Takováto zjevná nespravedlnost při rozdílení remunerací je neslučitelnou s rovnoprávností všech státních občanů před zákonem a vrhá prapodivné světlo na panující poměry.
Podepsaní táží se tudíž pana ministra školství a národní osvěty:
1. Je pan ministr ochoten zaříditi, aby při rozdílení remunerací z t. zv. pokladních přebytků učitelským silám na německých menšinových školách dostávalo se stejným způsobem jako učitelům na českých menšinových školách?
2. Je dále ochoten také učitelským silám na německých menšinových školách dát ještě před uzavřením výročního účtu vyplatiti remunerace ve stejné výši, jak je učitelské síly na českých školách dostaly pro vánoce 1929 již v hotovosti vyplaceny?
V Praze, dne 19. prosince 1929.
Teschner,
Köhler, Füssy, Wenzel, dr Jesser, dr Hilgenreiner, Stolberg, Richter, Böhr, Fr. Scholz, Tschapek, Tichi.
Původní znění ad 31/10.
Interpellation
des Senators Ernst Teschner und Genossen
an den Minister für Schulwesen und Volkskultur
in Angelegenheit der Zuwendung von Weihnachtsremunerationen aus dem Gebarungsüberschuss an die Lehrkräfte der deutschen Minderheitsschulen.
Der überwiegende Teil jener Beamten und Lehrer, die direkt den Zentralstellen unterstehen, erhält alljährlich gewöhnlich zur Weihnachtszeit Remunerationen aus den sogenannten Gebarungsüberschüssen ihrer zuständigen Zentralstelle. Alljährlich werden bei dieser Gelegenheit die berechtigten Klagen laut, dass man dabei die deutschen Beamten und Lehrer in den Zentralstellen übergeht und es ist im Parlamente schon sehr häufig diese Ungerechtigkeit, die den gesetzlichen Bestimmungen und der Gleichberechtigung zuwiderläuft, Klage geführt und Abstellung verlangt worden.
Die Lehrer der čechischen Minderheitsschulen erhielten in den Vorjahren je eine Remuneration bis zu Kč 1000,- und im Einzelfalle auch noch mehr. Auch heuer haben die Lehrer der staatlichen, čechischen Minderheitsschulen Remunerationen im Ausmasse von Kč 500,- bis Kč 600,- in barem bereits ausbezahlt bekommen.
Die Lehrer der deutschen Minderheitsschulen (Prag, Pilsen, Kladno, Potschapl, etc. etc.) erhielten hingegen auch heuer wiederum nichts, trotzdem nach dem Minderheitsschulgesetz vom Jahre 1919 auch diese Lehrer direkt dem Ministerium für Schulwesen und Volkskultur unterstehen, infolgedessen mit unter jene Angestelltengruppen fallen, die als Bezugsberechtigte für die vorgenannten Remunerationen in Betracht kommen. Die deutschen Minderheitsschullehrer müssen in der Regel unter noch schwereren Verhältnissen - da sie nicht Angehörige des Staatsvolkes sind - arbeiten, wozu insbesondere unzureichende Schulräumlichkeiten, ausserordentlicher Abteilungsunterricht, schwierige Beschaffung von Wohnungen etc. kommen. Ueberdies werden sie in der Regel auch von den Stadtverwaltungen ihres Dienstortes von jenen Begünstigungen ausgenommen, die diese Sfadtverwaltungen den Lehrern der čechischen öffentlichen Schulen zuwenden. Hiezu gehören, wie beispielsweise in Prag, billiger Leuchtstrom, ermässigte Monatskarten für die Elektrische Bahn, Kohlengeld u. a. m., wovon die deutschen Lehrer der staatlichen Minderheitsschulen von vornherein ausgeschlossen sind. Um so krasser muss diese Lehrpersonen auch die Nichtzuwendung der staatlichen Weihnachtsremunerationen als Benachteiligung treffen.
Eine solche offensichtliche Ungerechtigkeit in der Verteilung, der Remunerationen ist mit der Gleichheit aller Staatsbürger vor dem Gesetze unvereinbar und wirft ein sehr eigentümliches Licht auf die herrschenden Verhältnisse.
Die Gefertigten fragen daher den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur an:
1. Ist der Herr Minister bereit zu veranlassen, dass bei der Verteilung der Remunerationen aus den sogenannten Gebarungsüberschüssen die Lehrkräfte an den deutschen Minderheitsschulen in der gleichen Weise bedacht werden, wie jene an den čechischen Minderheitsschulen?
2. Ist er weiters bereit, auch den Lehrkräften an den deutschen Minderheitsschulen Remunerationen noch vor Abschluss der Jahresrechnung in der gleichen Höhe auszahlen zu lassen, wie sie die Lehrkräfte an den čechischen Schulen für Weihnachten 1929 bereits in barem erhalten haben?
Prag, den 19. Dezember 1929.
Teschner,
Köhler, Füssy, Wenzel, Dr. Jesser, Dr. Hilgenreiner, Stolberg, Richter, Böhr, Fr. Scholz, Tschapek, Tichi.
31/11 (překlad).
Interpelace
senátora E. Teschnera a soudr.
na veškerou vládu
stran době přiměřené úpravy diet státních zaměstnanců.
Od mnoha let čekají státní zaměstnanci na úpravu diet, době přiměřenou, ježto při nynějších drahotních poměrech nelze vystačiti s částkami, nyní stanovenými, a od státních zaměstnanců při beztak skrovných požitcích nesmí se žádati, aby připláceli k mimořádným výlohám, vzniklým jejich úřední činností.
Proslýchá se, že s úpravou otázky diet nastati má značné zhoršení nynějšího stavu tím, že škrtnut má býti poplatek za povoz ke dráze a od dráhy, že se diety mají vypláceti jen když úřední výkon trvá déle než 10 hodin a že se příslušející vyšší vozová třída hradí jen při prokázaném skutečném použití.
Je-li zde tento úmysl, pak přes eventuelní zvýšení diety nastalo by značné zhoršení proti nynějšímu stavu. Při nynější nutnosti bydleti následkem bytové nouze často daleko od úřadu bylo by odepření poplatku za povoz ke dráze a od dráhy obzvláštní tvrdostí; předpoklad desetihodinového trvání úředního výkonu pro nárok na diety byl by především v rozporu se zákonem o osmihodinové době pracovní, nehledě vůbec k tomu, že již krátký pobyt mimo služební místo je spojen s mimořádnými výlohami za stravování.
Nutiti k průkazu o použití vyšší vozové třídy, která státnímu zaměstnanci přísluší, aby obdržel příslušné cestovní výlohy, odporovalo by právům, jež státním zaměstnancům dosud jsou přiznána, a odporovalo by tudíž také zásadě, kterou napořád také úřady zastávají, nezkracovati totiž pozdějšími opatřeními nabytá práva, jež státním zaměstnancům příslušejí.
Naproti tomu jeví se nutnost toho, aby v čase pokud možno nejkratším podle drahotních poměrů byly valorisovány diety dosud stanovené a aby samozřejmě také jako dosud hrazeny byly částky za jízdu povozem od dráhy a ke dráze jakož i příslušející vyšší vozová třída. Diety přiznány buďtež za každou činnost ve službě mimo služební místo bez ohledu na její trvání, a to ve smyslu zákona o osmihodinové době pracovní, při trvání úředního výkonu přes osm hodin v dvojnásobné výši.
Podepsaní táží se tudíž:
Je vláda ochotna
1. rozptýliti tyto pověsti prohlášením?
2. provésti novou úpravu diet ve smyslu požadované valorisace a při tom úplně zachovati nabytá práva?
3. sděliti, jaké přípravy vláda v tom směru již učinila?
V Praze, dne 20. prosince 1929.
Teschner,
Tichi, Füssy, dr Hilgenreiner, Fr. Scholz, Böhr, Wenzel, dr Jesser, Tschapek, Köhler, Stolberg, Richter.
Původní znění ad 31/11.
Interpeliation
des Senators Ernst Teschner und Genossen
an die Gesamtregierung
betreffend eine zeitgemässe Regelung der Diäten der Staatsangestellten.
Seit Jahren warten die Staatsangestellten auf eine zeitgemässe Regelung der Diäten, da mit den derzeit festgesetzten Beträgen ein Auslangen bei den jetzigen Teuerungsverhältnissen nicht gefunden werden kann und man von den Staatsangestellten bei den ohnedies knappen Bezügen nicht verlangen darf, dass sie zu den aussergewöhnlichen, durch ihre Amtstätigkeit erwachsenden Auslagen zuzahlen müssen.
Gerüchtweise verlautet, dass mit der Regelung der Diätenfrage eine bedeutende Verschlechterung des jetzigen Zustandes eintreten soll dadurch, dass die Wagengebühr von und zur Bahn gestrichen, die Diäten nur bei einer mehr als zehnstündigen Amtsdauer ausgezahlt werden sollen und die zustehende höhere Wagenklasse nur bei nachgewiesener tatsächlicher Benützung vergütet wird.
Sollte diese Absicht bestehen, so würde trotz eventueller Erhöhung des Taggeldes eine bedeutende Verschlechterung gegen den jetzigen Zustand eintreten. Bei dem jetzigen Zwang, infolge der Wohnungsnot oft weit weg vom Amte zu wohnen, wäre die Verweigerung der Wagengebühr von und zur Bahn eine besondere Härte; die Voraussetzung einer zehnstündigen Amtsdauer für den Anspruch auf Diäten stünde vor allem in Widerspruch mit dem Gesetze über den Achtstundentag, ganz abgesehen davon, dass schon ein kurzer Aufenthalt ausserhalb des Dienstortes mit aussergewöhnlichen Auslagen für Verpflegung verbunden ist.
Der Zwang zum Nachweis der Benützung der dem Staatsangestellten gebührenden höheren Wagenklasse, um die entsprechenden Reisekosten zu erhalten, wäre im Widerspruch mit den bisher den Staatsangestellten eingeräumten Rechten und daher auch im Widerspruch mit dem stets auch von den Behörden vertretenen Grundsätze, die den Staatsangestellten zustehenden, von ihnen wohlerworbenen Rechte durch spätere Verfügungen nicht zu kürzen.
Demgegenüber besteht die Notwendigkeit, dass in möglichst kurzer Zeit die bisher festgesetzten Taggelder den Teuerungsverhältnissen entsprechend valorisiert werden und dass selbstverständlich auch wie bisher die Beträge für die Wagenfahrt von und zur Bahn sowie für die zustehende höhere Wagenklasse vergütet werden. Die Diäten sind für jede Tätigkeit im Dienste ausserhalb des Dienstortes ohne Rücksicht auf die Dauer zuzuerkennen und zwar im Sinne des Gesetzes über den Achtstundentag, bei einer Amtsdauer über acht Stunden in doppelter Höhe.
Die Gefertigten fragen daher an:
1. Ist die Regierung geneigt, diese Gerüchte durch eine Erklärung zu zerstreuen?
2. Die Neuregelung der Diäten im Sinne der geforderten Valorisierung vornehmen und hiebei die erworbenen Rechte vollständig zu wahren?
3. Mitzuteilen, welche Vorbereitungen die Regierung in dieser Hinsicht bereits getroffen hat?
Prag, den 20. Dezember 1929.
Teschner,
Tichi, Füssy, Dr. Hilgenreiner, Fr. Scholz, Böhr, Wenzel, Dr. Jesser, Tschapek, Köhler, Stolberg, Richter.
31/12 (překlad).
Interpelace
senátorů F. Köhlera, L. Wenzela a soudr.
na pana ministra sociální péče
stran reformy úrazového pojištění dělnického.
Nynější zákon o úrazovém pojištění dělníků ze dne 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. ex 1888 a č. 207 z r. 1919 nevyhovuje již dávno dnešním hospodářským a sociálním poměrům. Četnými dotazy a návrhy odůvodňovali přiměřeným způsobem od r. 1920 poslanci J. Patzel a H. Simm naléhavě nutnou reformu zákona o úrazovém pojištění dělníků.
V této interpelaci poukazují podepsaní především na skutečnost, že pro veškeré dělnictvo zemědělské a lesní stále ještě není zde zákonité pojistné povinnosti. Dále není v citovaném zákoně stanovena zásada dvoutřetinového zastoupení pro pojištěné zaměstnance a jednotřetinového zastoupení pro zaměstnavatele na základě tajných a rovných voleb s poměrným zastoupením. Tato okolnost bude asi směrodatnou pro to, že od r. 1919 nebyly provedeny žádné volby do představenstva úrazových pojišťoven dělnických.
Podepsaní táží se pana ministra sociální péče:
1. Je pan ministr ochoten co nejdříve připraviti osnovu zákona o úplné reformě zákona o úrazovém pojištění dělníků?
2. Je ochoten předložiti tuto osnovu odborovým organisacím dělníků k dobrozdání?
3. Je ochoten ještě před vydáním této osnovy svolati anketu a pozvati k ní všechny organisace dělníků a zaměstnavatelů, na této reformě interesované?
V Praze, dne 20. prosince 1929.
Köhler, Wenzel,
Tschapek, Füssy, Böhr, Stolberg, Teschner, dr Jesser, dr Hilgenreiner, Richter, Fr. Scholz.
Původní znění ad 31/12.
Interpellation
der Senatoren Franz Köhler, Leo Wenzel und Genossen
an den Herrn Minister für soziale Fürsorge
betreffend die Reform der Arbeiter-Unfallversicherung.
Das gegenwärtige Gesetz über die Unfallversicherung der Arbeiter vom 28. Dezember 1887 R. G. Bl. Nr. 1 ex 1888 und Nr. 207 vom Jahre 1919 entspricht längst nicht mehr den heutigen wirtschaftlichen und sozialen Verhältnissen. Durch zahlreiche Anfragen und Anträge haben seit dem Jahre 1920 die Abg. Josef Patzel und Hugo Simm die dringend notwendige Reform des Arbeiter-Unfallversicherungsgesetzes entsprechend begründet.
In dieser Interpellation weisen die Gefertigten zunächst auf die Tatsache hin, dass für die gesamte Land- u. Forstarbeiterschaft noch immer keine gesetzliche Versicherungspflicht besteht. Ferner erscheint in dem zitierten Gesetze der Grundsatz der Zweidrittelvertretung für die versicherten Arbeitnehmer und der Eindrittelvertretung für die Arbeitgeber auf Grundlage geheimer und gleicher Wahlen mit Verhältniswahlrecht nicht festgelegt. Dieser Umstand dürfte dafür massgebend sein, dass seit 1919 keine Wahlen in den Vorstand der Arbeiter-Unfallversicherungsanstalten durchgeführt worden sind.
Die Gefertigten fragen den Herrn Minister für soziale Fürsorge:
1. Ist der Herr Minister bereit ehestens einen Gesetzentwurf über eine vollkommene Reform des Gesetzes über die Arbeiter-Unfallversicherung in Vorbereitung zu nehmen?
2. Ist er bereit diesen Entwurf den Fachorganisationen der Arbeiter zur Begutachtung vorzulegen?
3. Ist er bereit noch vor Erscheinen dieses Entwurfes eine Enquete einzuberufen und alle an dieser Reform interessierten Organisationen der Arbeiter und Arbeitsgeber hiezu einzuladen?
Prag, am 20. Dezember 1929.
Köhler, Wenzel,
Tschagek, Füssy, Böhr, Stolberg, Teschner, Dr. Jesser, Dr. Hilgenreiner, Richter, Fr. Scholz.