Aus allen angeführten Gründen ist die Gleichstellung der im In- und Ausland lebenden Ruheständler des Zivilstaates geboten.

Die Gefertigten stellen daher an die Gesamtregierung folgende Anfrage:

Ist sie bereit, diese Gleichstellung durchzuführen, wenigstens insofern als es sich um die in den Nachfolgestaaten lebenden staatlichen Ruheständler der ehemaligen Monarchie handelt, welche čechoslovakische Staatsbürger sind?

Prag, am 12. Dezember 1929.

Wenzel, Tschapek, Dr. Grosschmid, Dr. Jesser, Dr. Hilgenreiner, Tichi, Richter, Dr. Szilassy, Füssy, Stolberg.

Od více než 15 let čekají zúčastnění na nemocenských pojišťovnách na provedení řádných voleb v těchto sociálních ústavech, aniž by se dosud byla nalezla vláda, která by vážně byla ochotna vyhověti těmto více než oprávněným a již tak často projeveným přáním a požadavkům po konečném vypsání těchto voleb. Ačkoli všechny dosavadní zákony o nemocenském pojištění obsahují také obšírná ustanovení o provádění voleb, nebylo jich ještě nikdy použito. Rovněž nezůstaly také všechny dosavadní jasné sliby toho druhu ničím jiným než prázdnými sliby, které dodnes čekají na své splnění. Již dne 9. dubna 1926 prohlásil tehdejší ministr sociální péče, pan dr Schieszl, ve své odpovědi na dotyčný dotaz poslance H. Krebse doslova, >že vypsání voleb podle nového volebního řádu ihned bude možno, až zákon č. 221/1924 Sb. z. a n. nabude účinnosti.< Tento zákon nabyl platnosti dnem 1. července 1926 a byl mezitím zase novelisován, aniž by v té době bylo došlo ke splnění daného slibu. Na místě toho, aby vypsány byly volby, došlo na základě výjimečného ustanovení § 131 zákona 184/1928, platného jen pro přechodnou dobu, k uplatnění přímo nehorázné praxe jmenovací, která nejen že zavrhla návrhy podané po vzájemné dohodě a za to vzala zřetel na osoby nenavržené a nepříslušné nýbrž také nejširší kruhy pojištěnců, tak především členy svazu organisací německých dělníků, vůbec vyloučila ze společné působnosti a společného rozhodování a místo slíbeného odpolitisování přinesla zpolitisování ještě ostřejší. Tímto jmenováním projevila se od počátku trvající patrná nechuť proti odevzdání správy sociálních pojišťoven svobodně voleným osobám způsobem zjevným, jenž je na výsměch intencím zákonodárců a pravé demokracii. Tím však staly se ústavy, určené blahu pojištěnců, ještě více než dříve kolbištěm politických rejdů, ačkoli nynější nadmíru těžce otřesený stav nemocenských pojišťoven má zapotřebí reorganisace všech politických vlivů prosté a především co nejpronikavější.

Zdravý vzestupný vývoj sociálního pojištění a odstranění krise, jež tíží nemocenské pojišťovny, může nastati jen, když správa těchto sociálních ústavů požívá důvěry všech pojištěnců a když mužové důvěry svobodnou volbou do těchto korporací mohou býti vysíláni. Pod tlakem neblahých účinků, vyvolaných tímto v každém ohledu nespravedlivým jmenováním, prohlásil však také tehdejší ministr sociální péče, Msgr. dr Šrámek, způsobem zcela jasným, že nyní v nejkratší době dojde k provedení voleb do sociálních pojišťoven. Mezitím však uplynuly zase celé měsíce, aniž by tento opětovný slib byl býval splněn.

Přihlížejíce k neudržitelným poměrům, jaké panují v nemocenských pojišťovnách, jakož i k systému, stávajícímu v mnohých nemocenských pokladnách, směřujícímu proti pojištěncům, a k veliké nespokojenosti dělnictva s těmito poměry, dovolují si podepsaní vznésti k panu ministru sociální péče tyto otázky:

1. Je pan ministr ochoten splniti konečně mnohonásobné již sliby svých předchůdců?

2. Je pan ministr odhodlán provésti v nejbližších dvou měsících dávno očekávané vypsání voleb do nemocenských pojišťoven?

3. Je pan ministr ochoten jasným a závazným způsobem v nejbližší schůzi senátu odpověděti na předchozí dotazy?

V Praze, dne 12. prosince 1929.

Wenzel, Tschapek, dr Grosschmid, Stolberg, dr Jesser, Richter, dr Szilassy, Füssy, Tichi, dr Hilgenreiner.

Seit mehr als 15 Jahren warten die Beteiligten der Krankenverischerungsanstalten auf eine Durchführung der ordentlichen Wahlen in diese sozialen Anstalten, ohne dass sich bisher eine Regierung gefunden hätte, die ernstlich gewillt gewesen wäre, diesen mehr als berechtigten und schon so oft zum Ausdruck gebrachten Wünschen und Forderungen nach endlicher Ausschreibung dieser Wahlen Rechnung zu tragen. Obgleich alle bisherigen Gesetze über die Krankenversicherung auch umfangreiche Bestimmungen über die Durchführung der Wahlen enthalten, sind jedoch dieselben noch nie zur Anwendung gekommen. Ebenso blieben auch alle bisher gemachten klaren Zusagen dieser Art nichts als leere Versprechen, die bis zum heutigen Tage ihrer Einlösung harren. Bereits am 9. April 1926 erklärte der damalige Minister für soziale Fürsorge, Herr Dr. Schiessl, in seiner Antwort auf eine diesbezügl. Anfrage des Abgeordneten Hans Krebs wörtlich, >dass die Ausschreibung der Wahlen nach der neuen Wahlordnung sogleich möglich sein wird, wenn das Gesetz Z 221/1924 S. d. G. u. V. in Wirksamkeit getreten sein wird.< Dieses Gesetz trat mit 1. Juli 1926 in Kraft und wurde inzwischen wieder novelliert, ohne dass es in dieser Zeit zur Einlösung der gemachten Zusage gekommen wäre. Anstatt die Ausschreibung der Wahlen vorzunehmen, kam es auf Grund der lediglich für die Ueber- gangszeit geltenden Ausnahmsbestimmungen des § 131 des Gesetzes 184/1928 zur Betätigung einer geradezu ungeheuerlichen Ernennungspraxis, die nicht nur die im gegenseitigen Einvernehmen erstattenen Vorschläge verwarf und dafür nicht vorgeschlagene und unzuständige Personen berücksichtigte, sondern auch weiteste Kreise der Versicherten, so vor allem die Mitglieder des Gewerkschaftsverbandes deutscher Arbeiter von einer Mitwirkung und Mitbestimmung überhaupt ausschloss und anstatt der versprochenen Entpolitisierung eine noch schärfere Politisierung brachte. Durch diese Ernennungen kam die, seit jeher bestehende merkliche Abneigung gegen die Vebergabe der Verwaltung der sozialen Versicherungsanstalten an freigewählte Personen in einer deutlichen, den Intentionen der Gesetzgeber und einer wahren Demokratie hohnsprechenden Art und Weise zum Ausdruck. Damit wurden aber die dem Wohle der Versicherten bestimmten Institute noch mehr als bisher zum Tummelplatze politischer Umtriebe, obgleich der gegenwärtige überaus schwer erschütterte Stand der Krankenversicherungsanstalten einer von allen politischen Einflüssen freien und vor allem eingehendsten Reorganisierung bedarf.

Eine gesunde Aufwärtsentwicklung der Sozialversicherung und eine Beseitigung der auf den Krankenversicherungsanstalten lastenden Krise kann nur eintreten, wenn die Verwaltung dieser sozialen Institute das Vertrauen aller Versicherten geniesst und wenn Männer des Vertrauens durch freie Wahl in diese Körperschaften entsandt werden können. Unter dem Drucke der durch die in jeder Beziehung ungerechten Ernennungen hervorgerufenen unheilvollen Auswirkungen erklärte denn auch der damalige Minister für soziale Fürsorge, Msg. Dr. Šrámek, in ganz klarer Weise, dass es nunmehr in kürzester Zeit zur Durchführung der Wahlen in die Sozialversicherungsanstalten kommen werde. Indessen sind jedoch wieder Monate verstrichen, ohne dass dieses neuerliche Versprechen eingelöst worden wäre.

Mit Rücksicht auf die in den Krankenversicherungsanstalten herrschenden unhaltbaren Verhältnisse sowie auf das in vielen Krankenkassen bestehende, gegen die Versicherten gerichtete System und auf die grosse Unzufriedenheit der Arbeiterschaft mit diesen Zuständen, gestatten sich die Unterzeichneten an den Herrn Minister für soziale Fürsorge nachstehende Fragen zu richten:

1. Ist der Herr Minister gewillt, die bereits mehrfach gemachten Zusagen seiner Vorgänger endlich einzulösen?

2. Ist der Herr Minister entschlossen, die längsterwartete Ausschreibung der Wahlen in die Krankenversicherungsanstalten in den nächsten zwei Monaten vorzunehmen?

3. Ist der Herr Minister bereit, die vorstehenden Anfragen in der nächsten Sitzung des Senates in klarer und bindender Weise zu beantworten?

Prag, den 12. Dezember 1929.

Wenzel, Tschapek, Dr. Grosschmid, Stolberg, Dr. Jesser, Richter, Dr. Szilassy, Füssy, Tichi, Dr. Hilgenreiner.

Podle nařízení ze dne 9. prosince 1919, č. 647, čl. I., § 2, odst. 2, skládá se předsednictvo slezské zemědělské rady ze dvou předsedů, jež jmenuje ministr zemědělství. Oba předsedové se v úřadování střídají.

Jeden z obou předsedů, F. Schenkenbach, zemřel dne 2. prosince 1927. Přes opětovné písemné žádosti a ústní intervence nebyl dosud jmenován žádný nástupce.

Tímto opomenutím budí se zdání, jakoby ministr zemědělství nechtěl německým zemědělcům ve Slezsku přiznati zastoupení v předsednictvu zemědělské rady. Neboť Schenkenbach byl Němec a s německé strany se očekává, že jeho místo obsazeno bude zase Němcem. Oficielně uznaný národnostní klíč pro obor zemědělské rady ve Slezsku činí: Češi 43,75%, Němci 43,75%, Poláci 12,50%.

Uvádí-li se snad k odůvodnění toho, že ke jmenování nedošlo, že v nejbližší době dojde k reorganisaci zemědělských rad a že se zamýšlí sloučiti zemědělské rady na Moravě a ve Slezsku, tož dlužno proti tomu postaviti to, že tato úvaha nezprošťuje ministra zemědělství povinnosti dbáti ustanovení zákona. Ostatně uplynula přece 2 léta, po která německým zemědělcům protizákonně bylo odpíráno zastoupení v předsednictvu, a uplyne asi ještě drahná doba, než reorganisace zemědělských rad bude provedena. Němečtí zemědělci kladou váhu právě na to, aby v době likvidace a přechodu byli zastoupeni v předsednictvu zemědělské rady, ježto nynější sám úřadující předseda členy zemědělské rady sotva zve k poradám.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra zemědělství:

1. Z jakého důvodu nedošlo dosud k jmenování předsedy zemědělské rady slezské na místo zemřelého předsedy Schenkenbacha?

2. Je pan ministr zemědělství ochoten, co nejdříve obsaditi uprázdněné místo předsedy slezské zemědělské rady ve smyslu vládního nařízení ze dne 9. prosince 1919, č. 647?

V Praze, dne 17. prosince 1929.

dr Hilgenreiner, Tschapek, Böhm, Wenzel, Köhler, Teschner, Tichi, dr Grosschmid, Böhr.

Laut Verordnung vom 9. Dezember 1919 Zahl 647, Art. I, § 2, Abs. 2 besteht das Präsidium des schlesischen Landeskulturrates aus zwei Präsidenten, welche vom Minister für Landwirtschaft ernant werden. Die beiden Präsidenten wechseln in der Amtierung.

Einer der beiden Präsidenten, Friedrich Schenkenbach, ist am 2. Dezember 1927 gestorben. Trotz wiederholter schriftlicher Eingaben und mündlicher Vorsprachen wurde bis heute kein Nachfolger ernannt.

Durch diese Unterlassung wird der Anschein erweckt, als wollte der Landwirtschaftsminister den deutschen Landwirten Schlesiens keine Vertretung im Präsidium des Landeskulturrates einräumen. Denn Schenkenbach war ein Deutscher und von deutscher Seite wird erwartet, dass seine Stelle wieder durch einem Deutschen besetzt wird. Der offiziell anerkannte Nationalitätenschlüssel für die Belange des Landeskulturrates in Schlesien beträgt:

Für die Čechen 43,75 %,

für die Deutschen 43,75%,

für die Polen 12,50%.

Wenn etwa zur Begründung der Nichternennung angeführt wird, dass in nächster Zeit die Reorganisierung der Landeskulturräte bevorsteht, und dass ein Zusammenschluss der Landeskulturräte Mährens und Schlesiens geplant ist, so muss dem entgegengehalten werden, dass diese Erwägung dem Minister für Landwirtschaft nicht der Verpflichtung enthebt, gesetzliche Bestimmungen zu beobachten. Uiberdies sind immerhin zwei Jahre vergangen, während welcher den deutschen Landwirten gesetzwidrig die Vertretung im Präsidium vorenthalten wurde, und es dürfte noch geraume Zeit vorgehen, bis die Reorganisation der Landeskulturräte durchgeführt wird. Die deutschen Landwirte legen gerade darauf Wert, in der Zeit der Liquidation und des Uibergauges im Landeskulturratspräsidium vertreten zu sein, zumal der jetzige allein amtierende Präsident die Mitglieder des Landeskulturrates kaum zu Beratungen heranzieht.

Die gefertigten Senatoren stellen daher an den Herrn Landwirtschaftsminister die

1. Aus welchem Grunde wurde die Ernennung eines Präsidenten des Landeskulturrates Schlesien an Stelle des verstorbenen Präsidenten Schenkenbach bisher unterlassen?

2. Ist der Herr Minister für Landwirtschaft bereit, ehestens die erledigte Stelle eines Präsidenten des schlesischen Landeskulturrates gemäss der Regierungsverordnung vom 9. Dezember 1919 Nr. 647 zu besetzen?

Prag, am 17. Dezember 1929.

Stolberg, Fr. Scholz,

Dr. Hilgenreiner, Tschapek, Böhm, Wenzel, Köhler, Teschner, Tichi, Dr. Grosschmid, Böhr.

Zákonem ze dne 21. března 1929, č. 43 Sb. z. a n., o státních starobních podporách byla všem osobám, které dne 1. července 1926 dosáhly nebo překročily 60. rok svého věku a které by povahou svého životního povolání byly účastny pojištění pro případ invalidity nebo stáří podle zákona sociálním pojištění ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., nebo pojištění podle zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., poskytnuta starobní podpora ve smyslu důvodové zprávy k sociálnímu pojištění, vládní předloha tisk 4186.

Podle § 3 zákona o státních starobních podporách jest roční částka starobní podpory pro jednu osobu vyměřena částkou 500 Kč. Tato částka je tak nízká, že již při poradě o svrchu citovaném zákoně všechny socialistické strany vyslovily nejen nejvážnější pochybnosti, nýbrž tento zákon označily jako nepřijatelný. Ve skutečnosti je roční výměra podpory částkou 500 Kč na osobu výsměchem pro nevšedně vysoké životní potřeby i nejskromnějších nároků. Je naprosto nemyslitelno, že by někdo mohl vystačiti s takovýmto ročním obnosem starobní podpory.

Z těchto důvodů táží se podepsaní interpelanti pana ministra sociální péče:

1. je-li ochoten ještě v nynějším zasedání předložiti senátu osnovu zákona, kterou se zvýšení částky starobní podpory pro jednu osobu stanoví na roční částku alespoň 2400 Kč,

2. je pan ministr sociální péče ochoten zrušiti také obzvláště omezení starobní podpory, uvedená v odstavci 3, § 3?

V Praze, dne 13. prosince 1929.

Tschapek, dr Jesser, Stolberg, Fr. Scholz, Tichi, Teschner, Böhm, dr Hilgenreiner, dr Groschmid.

Mit dem Gesetz vom 21. März 1929 S. d. G. u. V. Nr. 43 über die staatliche Altersunterstützung wurde allen jenen Personen, die am 1. Juli 1926 das 60. Lebensjahr erreicht oder überschritten hatten und die nach der Beschaffenheit ihres Lebensberufes an der Versicherung für den Fall der Invalidität oder Alters nach dem Sozialversicherungsgesetz vom 9. Oktober 1924 S. d. G. u. V. Nr. 221 oder an der Versicherung nach dem Gesetze vom 10. Juni 1925 S. d. G. u. V. Nr. 148 teilnehmen würden, eine Altersunterstützung im Sinne des Motivenberichtes zur Sozialversicherung, Regierungsvorlage Druck 4186, gewährt.

Nach § 3 des Gesetzes über die staatlichen Altersunterstützungen ist der jährlich für eine Person bemessene Altersunterstützungsbetrag mit Kč 500,- bemessen. Dieser Betrag ist so niedrig, dass schon bei der Beratung des obzitierten Gesetzes von allen sozialistischen Parteien nicht nur die schwersten Bedenken ausgesprochen wurden, sondern dieses Gesetz, als unannehmbar bezeichnet worden ist. In der Tat ist das Ausmass der Jahresunterstützung von Kč 500,- für eine Person ein Hohn auf die ausserordentlich hohen Lebensbedürfnisse auch der bescheidensten Ansprüche. Es ist ganz undenkbar, dass mit einem solchen jährlichen Altersunterstützungsbetrag das Auskommen eines Menschen gefunden werden kann.

Aus diesen Gründen fragen die unterzeichneten Interpellanten den Herrn Minister für soziale Fürsorge an:

1. ob er geneigt ist, noch in der jetzigen Session eine Regierungsvorlage dem Hause zu unterbreiten, mit der die Erhöhung des Altersunterstützungsbetrages für eine Person auf jährlich mindestens Kč 2400,- festgesetzt wird,

2. ist der Herr Minister für soziale Fürsorge bereit, auch insbesondere die in Absatz 3 des § 3 angeführten Einschränkungen der Altersunterstützung aufzuheben?

Prag, den 13. Dezember 1929.

Tschapek, Dr. Jesser, Stolberg, Fr. Scholz, Tichi, Teschner, Böhm, Dr. Hilgenreiner, Dr. Grosschmid.

Za příčinou státního svátku vydaly okresní správy politické oběžníky obecním zastupitelstvům a vyzvaly je, aby obecní úřady ozdobily prapory. Veliký počet obecních starostů nevyhověl tomuto vyzvání z té příčiny, že se domnívali, že majitele soukromých domů, ve kterých ve většině malých obcí jsou umístěny obecní úřady, žádným zákonitým ustanovením nelze nutiti k výzdobě prapory.

Okresní správy politické odsoudily k velmi citelným peněžitým trestům všechny obecní starosty, kteří na základě tohoto výkladu zákona neozdobili prapory soukromé domy, v nichž se nalézají obecní úřady. Zemská správa politická vesměs zamítavě vyřídila rekursy, jež v těchto případech byly podány, takže skutečně četní obecní starostové, kteří se svými rekursy šli jen na zemskou správu politickou, právoplatně byli odsouzeni a nuceni platiti pokutu.

Nyní nejvyšší správní soud nálezem ze dne 1. října 1929, č. 20.859/29 vydal toto rozhodnutí:

>Vyhláška, která nařizuje, že všechny budovy, v nichž umístěny jsou veřejné úřady atd., ozdobiti jest v den 28. října prapory ve státních barvách, a která tudíž nečiní rozdílu, zdali tyto úřady mohou disponovati těmito budovami, překročuje hranice § 3 zákona Sb. č. 65/1925<.

A v dalším druhém rozhodnutí vyřkl nejvyšší správní soud rovněž dne 1. října 1929 pod č. 17.592/1929 toto:

>Starostu obce, jenž k oslavě 28. října na soukromé budově, ve které ve svém bytě úřaduje, nevyvěsil žádného praporu, stíhati nelze, nepřísluší-li obci právo disponovati touto budovou<.

Těmiti oběma nálezy je vysloveno, že okresní a zemské správy politické, které na základě toho, že nebyly prapory ozdobeny veřejné budovy a obecní úřady, jež jsou soukromým majetkem, odsoudily obecní starosty dotyčných obcí k těžkým peněžitým pokutám, jednaly neprávem a falešně vykládajíce zákon.

Tážeme se tudíž pana ministra vnitra:

1. Je pan ministr ochoten zrušiti všechny trestní nálezy, jež vydány byly proti dotyčným starostům obcí proto, že neozdobili prapory soukromě domy, ve kterých jsou umístěny státní neb obecní úřady?

2. Postará se pan ministr o to, aby všechny okresní správy politické zevrubně byly poučeny o nálezích nejvyššího správního soudu ze dne 1. října 1929, aby budoucně nedošlo k mylnému výkladu zákona a neodůvodněnému trestání obecních starostů?

V Praze, dne 12. prosince 1929.

Tschapek, Tichi, F. Scholz, Köhler, dr Jesser, dr Hilgenreiner, Böhm, Teschner, Stolberg, dr Grossehmid.

Anlässlich des Staatsfeiertages haben die politischen Bezirksverwaltungen Runderlässe an die Gemeindevertretungen herausgegeben und diese zur Beflaggung der Gemeindeämter aufgefordert. Eine grosse Anzahl von Gemeindevorstehern ist dieser Aufforderung deshalb nicht nachgekommen, weil sie der Auffasung waren, dass die Besitzer der Privathäuser, in denen in den meisten kleineren Gemeinden die Gemeindeämter untergebracht sind, durch keine gesetzliche Bestimmung gezwungen werden können, die Beflaggung durchzuführen.

Die politischen Bezirksverwaltungen haben alle jene Gemeindevorsteher, die auf Grund dieser Gesetzesauslegung die Privathäuser in denen sich die Gemeindeämter befinden, nicht beflaggten, zu sehr empfindlichen Geldstrafen verhalten. Die politische Landesverwaltung hat die Rekurse, die in diesen Fällen überreicht wurden, durchgehendst ablehnend beschieden, sodass tatsächlich zahlreiche Gemeindevorsteher, die mit ihren Rekursen nur bis zur Landesverwaltung gegangen sind rechtskräftig verurteilt und zur Zahlung von Strafen verhalten wurden.

Nunmehr hat das Oberste Verwaltungsgericht mit Erkenntnis vom 1. Oktober 1929 Zahl 20.859/29 folgende Entscheidung gefällt:

Und in einer zweiten Entscheidung hat das Oberste Verwaltungsgericht abenfalls am 1. Okt. 1929 unter Zahl 17.592/1929 folgendes ausgesprochen:

>Ein Gemeindevorsteher, der zur Feier des 28. Okt. auf dem Privatgebäude, in dem er in seiner Wohnung amtiert, keine Flagge ausgehängt hat, kann nicht belangt werden, wenn der Gemeinde ein Recht, über dieses Gebäude zu disponieren, nicht zusteht.<

Mit diesen beiden Erkenntnissen ist ausgesprochen, dass die politischen Bezirks- und Landesverwaltungen, welche auf Grund der Nichtbeflaggungöffentlicher Gebäude und Gemeindeämter, die Privatbesitz darstellen, die Gemeindevorsteher der betrefenden Orte zu schweren Geldbussen verurteilt haben, in Unrecht und in falscher Auslegung der Gesetze gehandelt haben.

Wir richten daher an den Herrn Minister des Innern die Anfrage:

1. Ist der Herr Minister bereit, alle Straferkenntnisse, die wegen Nichtbeflaggung privater Häuser, in denen staatliche Aemter oder Gemeindeämter untergebracht waren, gegen die betreffenden Gemeindevorsteher erflossen sind, aufzuheben?

2. Wird der Herr Minister Vorsorge treffen, dass alle politischen Bezirksverwaltungen von den Erkenntnissen des Obersten Verwaltungsgerichthofes vom 1. Okt. 1929 eingehend unterrichtet werden, damit in Zukunft eine irrtümliche Gesetzesauslegung und unbegründete Bestrafung von Gemeindevorstehen unterbleibt?

Prag, am 12. Dezember 1929.

Tschapek, Tichi, F. Scholz, Köhler, Dr. Jesser, Dr. Hilgenreiner, Böhm, Teschner, Stolberg, Dr. Grossehmid.

V programovém prohlášení vlády ze dne 18. prosince 1925 bylo slíbeno, že osnova zákonité úpravy kolektivních smluv předložena bude po provedeném jednání s ministerstvy Národnímu shromáždění jako vládní návrh. Na dotaz pana poslance H. Simma sdělil mu pan ministr sociální péče, že se všechny práce, s přípravou osnovy nutné, s největším urychlením provádějí, že však nelze pro to určiti konečnou lhůtu. Ohlášený vládní návrh dřívější vláda Národnímu shromáždění nepředložila.

Již dne 15. ledna 1924 upozornil tehdejší poslanec J. Patzel v dotaze k panu ministrovi sociální péče na to, že také u nás je naléhavě zapotřebí upraviti kolektivní pracovní smlouvy jako tomu je v jiných státech, poněvadž okolnost, že jich není, vyvolává u zaměstnavatelů snahy, které nikterak nesmějí zůstati nepovšimnuty. Skutečností jest, že svazy podnikatelů a četní jednotliví podnikatelé odepřeli sjednati nové kolektivní smlouvy a také stávající kolektivní smlouvy vypovídali s úmyslem, aby nové smlouvy již sjednávány nebyly. Jako následek takovéhoto jednání nastávají potom stávky a výluky, tedy zjevy, jimiž se četné krise v hospodářství ještě sesilují.

Zákonitá úprava kolektivních smluv je podle všech dosavadních zkušeností netoliko v zájmu dělnictva, jež se snaží trvale udržeti své skrovné vymoženosti, nýbrž také v zájmu hospodářství a tím státu samého, jehož vedení musí se snažit učiniti nutná preventivní opatření, aby odvráceny byly otřesy hospodářského života.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra sociální péče:

1. Je ochoten sděliti své zásadní stanovisko, pokud jde o úpravu zákona o kolektivních smlouvách a rozhodčích výborech?

2. Zamýšlí pan ministr s urychlením vyříditi tyto práce?

3. Je ochoten udati lhůtu, do které zákonitá úprava, která je předmětem dotazu, bude skončena?

V Praze, dne 14. prosince 1929.

Tschapek, Tichi, dr Hilgenreiner, Teschner, Füssy, dr Szilassy, Richter, dr Jesser.