Překročí-li místní výbor živnostenských škol meze své působnosti, neplní-li svých povinností, neschází-li se, nezachovává-li jednacího řádu, nebo podniká-li či trpí-li jednání, která jsou s to ohroziti školu v jejích vzdělávacích a výchovných úkolech, může býti zemským úřadem rozpuštěn. Než se ustanoví nový výbor, převezme jeho funkci tříčlenná správní komise, kterou jmenuje zemský úřad.

Místnosti, jichž jest zapotřebí k úřadování a schůzím místních školních výborů živnostenských škol, poskytne zdarma obec, která jest sídlem školy. Ostatní správní náklady nese školní fond.

Místnímu výboru živnostenských škol přísluší mimo věci tímto zákonem již přikázané přímý dohled k veškeré činnosti a potřebám živnostenských škol podle hlavy II. zřízených a podle § 32 jemu podřízených. Konaje tyto povinnosti, má obzvláště:

a) vykonávati pedagogický dozor k podřízeným školám a to nejvýše třemi delegáty, kteří však nesmějí nijak zasahovati do vyučování, bdíti u odborných živnostenských škol nad činností cvičných dílen, pokud jsou zřízeny a věnovati pozornost výsledkům vyučovacím;

b) určovati po slyšení příslušné obchodní a živnostenské komory a příslušných zájmových organisací, jakož i učitelských sborů, čas vyučovací po rozumu §u 12, odst. 2.;

c) všímati si případných nedostatků po stránce umístění škol i obstarávání jejich potřeb věcných a zasazovati se o odstranění těchto nedostatků;

d) zjednávati a udržovati styk s příslušnými živnostenskými, průmyslovými a obchodními kruhy;

e) opatřovati podle § 21 soupis žáků školou povinných;

f) zříditi, spravovati a zastupovati školní fond, jakož i sestavovati jeho roční rozpočet a účetní závěrku a předkládati je zemskému úřadu k schválení;

g) ustanovovati se schválením zemského úřadu učitelské síly ve smluvním poměru;

h) předkládati nadřízeným úřadům žádané výkazy, zprávy, dobrá zdání a podobné, jakož i podávati jim na základě svých pozorování příslušné návrhy.

Z rozhodnutí a opatření místních výborů živnostenských škol lze se do 15 dnů odvolati u tohoto výboru k zemskému úřadu.

Rozhodnutí zemského úřadu o odvolání jest konečné.

1. Zemským úřadům přísluší v jejich správních obvodech rozhodovati a činiti opatření ve všech věcech živnostenských škol, pokud tento zákon nevyhrazuje působnost místním výborům živnostenských škol nebo ministerstvu.

2. Při tom může zemský úřad povšechné neb v jednotlivých případech zmocniti místně příslušné okresní úřady, aby rozhodovaly a činily opatření jeho jménem.

3. Ustanovení odst. 2. se nevztahuje na případy uvedené v §§ 4, 5, 6, 7, 19 odst. 2, 27 odst. 3, 32, 34 a 41.

Nejvyšší správa a dozor ve věcech živnostenských škol vykonává ministerstvo školství a národní osvěty, používajíc k výkonu svého pedagogického dozoru odborných obvodních a ústředních inspektorů živnostenských škol; tito inspektoři patří do kategorie úředníků správní osvětové služby a jejich místa se systemisují v příslušném osobním stavu ministerstva školství a národní osvěty.

1. Odborné živnostenské školy mohou býti zřízeny také pro pomocné pracovníky a mladistvé zaměstnance do dokonaného 18. roku, kteří, jsouce zaměstnáni v podnicích ať výdělečných neb nevýdělečných - s výjimkou uvedenou v druhém odstavci tohoto paragrafu - nevstoupili do tohoto zaměstnání na základě smlouvy o učení, ale jichž způsob zaměstnání odnáší se k tomu, aby nabyli praktických znalostí, potřebných pro budoucí povolání jejich.

2. Ustanovení toto netýká se osob v předešlém odstavci uvedených, jsou-li zaměstnány v zemědělských, lesních a rybářských podnicích, nebo zabývají-li se zcela neb z převážné většiny pracemi zemědělskými, lesními neb rybářskými, dále, jsou-li zaměstnány prací nádenickou a prací v domácnosti.

Živnostenská škola podle § 40 se může zříditi rozhodnutím zemského úřadu, požádají-li o to zástupci příslušných podniků a projeví-li s jejím zřízením souhlas činitelé, jimž připadá nésti náklad na ni podle ustanovení tohoto zákona (42).

Je-li škola podle § 40 zřízena, platí ohledně ní obdobně všechna ustanovení tohoto zákona, kromě §§ 3, 5 a 6.

Živnostenských škol, které zřídí veřejnoprávní korporace živnostenské, neb jiní k zakládání živnostenských škol nezavázaní činitelé, se předcházející paragrafy tohoto zákona netýkají.

1. Vyhovuje-li však organisace některé, podle § 43 zřízené živnostenské školy duchu III. hlavy tohoto zákona a žádají-li o to její vydržovatelé, při čemž musí prokázati, že prostředky k nepřetržitému vydržování školy jsou trvale zajištěny, může zemský úřad za souhlasu obchodní a živnostenské komory a zastupitelstva té obce, v níž je škola zřízena, přiřknouti dotyčné živnostenské škole právo školy povinné a tím rovněž právo školy veřejné. Toto právo přísluší bez dalšího živnostenské škole, která byla dobrovolně zřízena některým státním podnikem.

2. Školní obvod škol uvedených v odst. 1. vymezí zemský úřad, přihlížeje k místním poměrům.

3. Bylo-li škole přiznáno právo školy povinné, má to zejména účinek, že žáci, kteří byli vymezením školního obvodu této školy přiděleni, jsou osvobozeni od docházky do některé z živnostenských škol, zřízených podle hlavy II. t. z. a dále, že se §§ 18-24 tohoto zákona týkají obdobně dotčené školy dobrovolně zřízené.

4. Pomine-li časem některý z předpokladů, uvedených v odstavci 1., neb nečiní-li dotčená živnostenská škola, pokud se týče její školní výbor, zadost předpisům obsaženým v této hlavě, zemský úřad odejme takové živnostenské škole právo školy povinné a veřejné.

Pro každou živnostenskou školu, na niž se vztahuje ustanovení §§ 43 a 44 (§ 46), vypracují příslušní vydržovatelé stanovy, které i s každou jejich pozdější změnou potřebují schválení zemského úřadu.

1. Živnostenskou školu, na niž se vztahuje § 44, spravuje a k ní dohlíží s výhradou nejvyššího dozoru státního, zvláštní školní výbor, jehož sestavení je určeno stanovami (§ 45) a jehož působnost, až na výjimky z povahy věci plynoucí, jest obdobná působnost, vymezené VII. hlavou t. z. místním výborům živnostenských škol.

Živnostenských škol, organicky spojených s jinými veřejnými odbornými školami, se předcházející paragrafy tohoto zákona netýkají,

Ministerstvo školství a národní osvěty může v dohodě s ministerstvem obchodu, průmyslu a živností, případné s ministerstvem veřejných prací pro některé ze škol uvedených v § 47 vyměřiti školní obvod a prohlásiti je za povinné. V tom případě vztahují se na takové živnostenské školy obdobně ustanovení V. hlavy tohoto zákona. Působnost místního výboru živnostenských škol přísluší pak ve věcech těchto škol ředitelství dotyčné veřejné odborné školy, působnost zemského úřadu pak školnímu úřadu jako ředitelství nadřízenému.

Všude, kde se v tomto zákoně mluví o ředitelích, učitelích, žácích, učních, dělnících, jest tím rozuměti také ředitelky, učitelky, žačky, učednice a dělnice.

Odborné školy pro horníky, hutníky a skláře, zřízené podle hlavy VIII. tohoto zákona, mohou býti v podrobnostech organizovány odchylně od ustanovení tohoto zákona,"patřením ministerstva školství a národní osvěty v dohodě se zúčastněnými ministerstvy,

Ustanovení §§ 228 nevztahují se na ty učitele živnostenských škol, kteří spolupůsobí při vyučování na nich na základě čl. VII. zákona ze dne 13. června 1922, čís. 251 Sb. z. a n., jímž se mění některé zákony o služebních poměrech učitelstva veřejných škol obecných a občanských.

Zákon tento platí pro celé území Československé republiky; v Podkarpatské Rusi jen dokud zákon jejího sněmu v mezích jeho působnosti jinak neustanoví.

1. Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1931. Již před tímto dnem, avšak nejvýše v době šesti měsíců, lze přeměniti dosavadní živnostenské pokračovací školy, zřízené podle nařízení bývalého ministerstva kultu a vyučování ze dne 24. února 1883, č. 3674, jímž se vydávají povšechná pravidla o organisaci živnostenských škol pokračovacích a učňovské školy, zřízené podle §§ 104-111 zákona čís. 259/1924 Sb. z. a n., na živnostenské školy podle II. hlavy tohoto zákona a dále provésti podle předpisu tohoto zákona opatření přechodná a opatření, jež zákon ku provedení předpokládá již v době předchozí.

2. Současně s účinností tohoto zákona pozbudou platnosti ustanovení § 104 až 111 zákona čís. 25911924 Sb. z. a n., jakož i všechny právní předpisy, které mu odporují.

Zákon tento provede ministr školství a národní osvěty v dohodě se zúčastněnými ministry.

Nemáme samostatného zákona pro školy, sloužící vzdělání živnostenského dorostu. Dosavadní zákonný podklad pokračovacích škol živnostenských je dán nařízením ministerstva kultu a vyučování z 24. února 1883, čís. 3674, jímž vydána povšechná základní pravidla o organisaci živnostenských škol pokračovacích. Naše republika dala vznik podobným školám na Slovensku a Podkarpatské Rusi zákonem živnostenským čís. 259 Sb. z. a nař. z 10. října 1924, v němž §§ 104-111 mluví o zřizování učňovských škol na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Samostatného zákona v tomto oboru našeho školství není. Jsou jenom velmi četné výnosy a nařízení různých vlád. Rakouských je 58, československých skoro 100. Náležitému uspořádání věci to ovšem neprospívá.

A přece >pro úspěšnou budoucí činnost v povolání a pro život občanský< je dnes více než kdy jindy třeba, aby odbornému školství, jmenovitě živnostenským školám pokračovacím, věnována byla alespoň taková péče, jako školám pro vzdělání dorostu jiného povolání. Pří vzmáhající se výrobě strojové, po továrnicku, je otázka konkurence a tím existence pro specielní, ruční výrobu živnostníkovu otázkou odborného vzdělání. Jenom odborně vzdělanému živnostníku bude možno dodávati na trh kvalitní výrobky pro úspěšnou soutěž se standardním levným výrobkem fabrickým. To je vzdělání pro budoucí činnost v povolání.

V demokratickém zřízení Československé republiky přichází především k platnosti občan vzdělaný a zejména ten, který pro svou rozšafnost požívá důvěry ostatních spoluobčanů. Živnostník kteréhokoliv povolání je důležitým a významným činitelem na poli samosprávy a veřejné správy vůbec a může tím více prospěti v různých oborech veřejné práce, čím větší bude jeho vzdělání všeobecné.

To je vzdělání pro budoucí činnost v životě občanském.

Obojím tím úkolem, vzdělávati odborně i všeobecně živnostenský dorost, pověřena jest živnostenská škola pokračovací, která právě tak, jako kterýkoliv jiný obor našeho školství, musí přizpůsobiti se zmíněným poměrům současným a musí býti reformována. Dejme jí tedy nový zákon a pak nového ducha. Potřeba nového zákona tím více vynikne, přihlédneme-li ke stavu, v jakém se pokračovací školy živnostenské nalézaly a dodnes nalézají. V Čechách bylo r. 1882 živnostenských škol pokračovacích 64, r. 1906 již 492 (308 českých a 184 německých). V r. 1912/13 - tedy před válkou - bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 906 těchto škol s 84.383 žáky. Za války klesl počet škol na 700, počet žáků na 57.180. Ale hned v prvých letech poválečných - r. 1919/20 - bylo živnostenských škol pokračovacích 892 s 90.453 žáky. Následuje rychlý vzestup. Tak r. 1923/24 bylo živn. škol pokračovacích 1682 a žáků 149.756. Za školní rok 1927/28 informuje podrobně o stavu živnostenských škol pokračovacích Státní úřad statistický svým, nedávno vydaným svazkem 57. Československé statistiky.

Škol bylo celkem 2006. Z toho 1280 všeobecných a 726 odborných. V zemi České bylo 1101 škol a to československých 785 (197 všeobecných, 288 odborných), německých 315 (219 všeobec., 98 odbor.), jazykově smíšená jedna škola odbor. V zemí Moravskoslezské celkem 679 škol; českých 516 (305 všeob., 211 odborných), německých 151 (101 všeobec., 50 odborných), polských 22 (všeobecné). V zemi Slovenská bylo všech škol 193. Z toho československých 144 (89 všeob., 55 odborných), německých 15 (5 všeob., 10 odbor.), maďarských 22 (19 všeob., 3 odbor.), jazykové smíšených (československých a německých, československých a maďarských, německých a maďarských) 12 (všeobecných). V zemi Podkarpatoruské byly úhrnem 33 školy a to podkarpatoruských 17 (14 všeob., 3 odbor.), československých 4 (všeobecné), maďarských 2 (všeob.), jazykově smíšených (podkarpatoruské a maďarské, podkarpatoruské s českosl. a něm. (10). Tříd bylo 6.486. Z toho bylo v Čechách 3866 a to českoslov. 2758 (1573 všeobecných, 1185 odbor.), německých 1100 (796 všeob., 304 odbor.), jazykově smíšených 8 (odbor.). Na Moravě - Slezsku celkem 1.937 škol a to českosl. 1509 (805 všeob., 704 odbor.), německých 400, (268 všeob., 132 odbor.), polských 28 (všeob.); na Slovensku úhrnem 578, z toho českosl. 402 (268 v., 134 o.), německých 32 (12 v., 20 o.), maďarských 94 (87 v., 7 o.), jazykově smíšených 59; v Podkarpatské Rusi celkem 105, z toho podkarpatoruských 51 (45 v., 6 o.), československých 6, maďarských 4, jazykově smíšených 44.

Žáků bylo 175.886. (Dívek 28.159). Dobrovolně chodilo do škol 4476 žáků (dívek 1.068). Podle národnosti bylo žáků československých 116.782, ruských 772, německých 36.142, maďarských 3574, polských 1.074, židovských 1490. Podle věku bylo méně než 14ti letých 183, od 14-16 let věku 83.501, od 17-18 let 61.111, od 19-20 let 11.231, od 21-30 let 3.502, víc než 30 let 391. Žáci ne 14ti letí byly na Slovensku (163) a na Podkarpatské Rusi (20). Víc než 30ti letí byli v Čechách (246) a na Moravě-Slezsku (84).

Podle prospěchu vyhovělo 150.335, nevyhovělo 7820 a nebylo tříděno 1.764 žáků. Učitelů na živnostenských školách pokračovacích bylo v té době 12.920, z toho žen 1.117. Správou školy pověřeno bylo 1.976 osob učitelských. Podle povolání vyučovalo na těchto školách profesorů a učitelů škol středních, průmyslových a odborných 438, učitelů škol měšťanských 4.185, učitelů škol obecných 4845, učitelek ženských ručních prací a domácích nauk 150, živnostníků a živnostenských pomocníků 2144, z jiných povoláni 1.185.

Umístění škol bylo lakové, že vlastní budovu mělo 37 živnostenských škol pokračovacích a to jen v zemi české. V ostatních zemích republiky neměly živnostenské školy pokračovací v r. 1927/28 ani jediné samostatné školní budovy. V Čechách jsou tyto školní budovy rozděleny mezi Čechy a Němce v poměru 23: 14. Češi mají v samostatných budovách 2 všeobecné, 21 odborných, Němci 4 všeobecné a 10 odborných škol. V nájmu je 1969 škol.

Vyučováno bylo v neděli i ve všední dny v 935 školách, jen ve všední dni v 1.069 školách. V zemi české vyučovalo se i v neděli ve 432 školách, jen ve všední dni v 667 školách; v zemi Moravskoslezské i v neděli v 422 školách, jen ve všední dni v 257 školách; v zemi Slovenské i v nedělí v 67 školách, jen ve všední dni ve 126 školách; v zemi Podkarpatoruské i v neděli ve 14 školách, jen ve všední dni v 19 školách. Opatřování pomůcek dálo se ze školních fondů, nebo z příspěvků společenstev a to zcela zdarma na 1.455 školách, částečně zdarma na 480 školách.

Příjmy a vydání na samostatných živnostenských školách pokračovacích jeví se v r. 1927/28 takto:

A. Příjem v Kč od státu Kč 15,892.310, od zemí 4,786.903, od okresů 959.980, od obcí 3,994.617, od obchodních a živnostenských komor 638.594, od živnostenských společenstev 1,043.883, od průmyslových podniků 243.559, od spořitelen a záložen 236.292, z jiných veřejných fondů 168.504, od soukromníků 108.514, příspěvky žactva (zápis a na učebně pomůcky) 1,816.920, jiné příjmy 933.822, celkem 30,825.998 Kč.

B. Úhrn výdajů činí 29,630.889 Kč. Z toho na osobní náklad 19,800.667 Kč, na náklad věcný 9,830.222 Kč.

Podle jednotlivých zemí přijato a vydáno: v Čechách 22,725.030 Kč - 17,470.346 Kč; na Moravě-Slezsku 10,218.920 Kč - 7,973.595 Kč; na Slovensku 3,146.808 Kč - 2,878.269 Kč; v Podkarpatské Rusi 434.249 Kč - 416.923 Kč.

Ve státním rozpočtu pro r. 1930 je na potřeby živnostenských škol pokračovacích preliminováno 22,031.000 Kč. Z toho na úhradu osobního nákladu 18,640.000 Kč, na příspěvky k opatření vlastních budov 2,000.000 Kč.

Z čísel výše uvedených vysvítá, že během prvních 10 let republiky se na živnostenských školách pokračovacích počet těchto škol víc než zdvojnásobil, počet žáků je téměř dvakrát tak veliký a náklady stouply téměř desateronásobně.

K tomu je však ještě připomenouti, že počet učedníků a učednic, jež potřebují vzdělání na živnostenských školách pokračovacích, je 255.000, že tudíž víc než 75.000 hochů a dívek do živn. škol pokračovacích nechodí. Jsou to většinou mladiství dělníci továren, o nichž jako o osobách školou povinných nemluví § 97 ž. ř.

V jubilejním roce republiky bylo tomu právě deset let, kdy poradní sbor při ministerstvu školství a národní osvěty v četných poradách projednával dobrozdání k návrhu na zákonitou úpravu živnostenských škol pokračovacích. Také odborně kruhy byly dožádány, aby se vyslovily o zásadách zákona pro tyto školy.

Uplynula řada let, ale návrh k parlamentnímu řízení předložen nebyl. Roku 1927 rozeslalo ministerstvo školství a národní osvěty zájemcům nový, zdokonalený nástin zákona o učňovských školách. Leč ani takto připravená osnova nebyla zákonodárným sborům Národního shromáždění předložena.

Přicházíme tedy s návrhem vlastním.

Tímto návrhem má býti docíleno:

1. postaviti dosavadní živnostenské školy pokračovací na pevný zákonitý podklad,

2. zveřejniti tyto školy a učiniti návštěvu jejich povinnou (§ 2 a §§ 18-23),

3. rozmnožiti počet těchto škol na nutnou potřebu (§§ 5, 6 a 7),

4. organizovati je (§§ 8-13 a §§ 31-39),

5. rozděliti vydržovací náklady mezi stát, obec a školní fond (§§ 14-17),

6. upraviti právní poměry učitelstva (§§ 25-30),

7. umožniti zřizování škol pro pomoc. pracovníky (§§ 40-42),

8. umožniti zřizování škol dobrovolných (§§ 43-46) a

9. upraviti poměry na živnostenských školách spojených s veřejnými školami odbornými (§§ 47- 52).

Podle zpráv, jež dostaly se do veřejnosti z vládních porad bývalé vlády republiky Československé o tomto předmětě, bylo by potřebí, aby jako finanční podklad pro účinnost tohoto zákona bylo opatřeno z prostředků státních 25,000.000 Kč.

Připravená již vládní osnova zákona nemohla dostati se do Národního shromáždění jen proto, že nebylo možno tuto částku opatřiti z prostředků ministerstva financí.

Podepsaní navrhují,

aby potřebná úhrada k tomuto zákonu hledána byla znovu ministerstvem financí a v tom případě, kdyby nebylo možno dosíci výsledku touto cestou, buď polovina nákladu uhražena v rámci dosavadního rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty (přesunem nebo úsporami) a druhá polovina tímtéž způsobem v rámci rozpočtu ministerstva obchodu.

K podrobnému projednání tohoto návrhu žádáme, aby byl předložen kulturnímu a rozpočtovému výboru senátu.

V Praze, dne 30. ledna 1930.

Hubka, Merta, Komrs, Plamínková, Šolc,
dr Klouda, Pichl, Berkovec, Pánek, Vaněček, Riedl, inž. Marušák, dr Milota.