Senát Národního shromáždění R. Čs. 1930.
III. volební období.
1. zasedání.
Tisk 100.
Interpelace:
1. sen. Šolce, dr Kloudy a spol. na pana ministra školství a národní osvěty ve věci stavby budovy státního reálného gymnasia v Jilemnici.
2. sen. Šolce, dr Kloudy a spol. panu ministru školství a národní osvěty o desolátním stavu
budovy státního gymnasia v Mladé Boleslavi.
3. sen. Komrse, Hubky, Plamínkové, Vaněčka a spol. na pana ministra školství a nár. osvěty ve věci desolátního stavu budovy státního reálného gymnasia v Kolíně.
4. sen. J. J. Krejčího, Šabaty, Šachla, Kopřivy a druhů na pana ministra národní obrany v příčině zásobování vojska chlebovinami.
5. sen. inž. Marušáka, Hubky, Merty a spol. na pana ministra školství a národní osvěty o křiklavých poměrech na českých státních školách menšinových v okrese znojemském na jižní Moravě.
6. sen. Johanise a soudr. ministru železnic o závadách a nedostatcích na trati Praha-VranéČerčany a stavbě čekárny ve stanici Prosečnici n./Sáz.
7. sen. Merty, Hubky a spol. na pana ministra vnitra o požadování dávky za úřední úkony od místních osvětových komisí.
8. sen. dr Kloudy, Šolce, Hubky, Merty a spol. na pana ministra školství a národní osvěty ve věcí stavby budovy pro českou státní školu v České Lípě.
9. sen. dr Kloudy, Šolce, Hubky, Merty a spol. na pana ministra školství a nár. osvěty ve věci nové školní budovy pro českou státní školu v Mimoni.
10. sen. Riedla, Merty, inž. Marušáka a spol. pp. ministrům školství a financí ve věci stavby budovy pro II. stát. reál. gymnasium v Brně-Husovicích.
11. sen. Pánka, Riedla, Berkovce a spol. na pana ministra železnic v příčině reversů, požadovaných od zaměstnanců čsl. stát. drah při překládání ze Slovenska a Podkarpatské Rusi.
12. sen. Pánka, Riedla, Berkovce, dr Miloty a spol. na pana ministra železnic ve věci revise propočítání služebních let některých úředníků státu III.a st. drah.
13. sen. J. J. Krejčího, Šachla, Šabaty, Kopřivy a druhů na pana ministra zemědělství ohledně provádění zákona o plemenitbě ze dne 2. července 1924, č. 169 Sb. z. a n.
14. sen. Donáta, Vraného, dr Šrobára, Sáblíka a spol. na pana ministra financí v záležitosti příkrého postupu některých berních správ a berních úřadů vůči zemědělcům.
15. sen. Hakena, Nedvěda a soudr. na pana ministra národní osvěty a ministra sociální péče ohledně přiznání rent válečně-poškozeneckých ošetřovatelkám ve vojenských lazaretech z doby světové války.
16. sen. Johanise, Berkovce, dr Hellera a spol. na pana ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o akci některých lékárníků proti pojištěncům Léčebného fondu veřejných zaměstnanců.
17. sen. Sechtra, Olejníka, Vraného a spol. na pana ministra financí v záležitosti příkrého
vymáhání pozemkové daně a přirážek k ní najednou za několik let na přídělcích z pozemků přidělených jim při provádění pozemkové reformy Státním pozemkovým úřadem.
18. sen. dr Fáčka, dr Karasa, Thoře a druhů k panu ministrovi vnitra a panu ministrovi financí o vybírání obecních dávek z nájemného v hlavním městě Praze.
19. sen. Jokla, Polacha a soudr. na pana ministra veřejných prací stran používání žulové dlažby k úpravě silnic.
20. sen. dr Feierfeila a soudr. na pana ministra školství a národní osvěty stran zřízení české menšinové školy a české mateřské školy v obci Stará Huť, okres Domažlice.
100/1.
Interpelace
senátorů Ant. Šolce, dr Ant. Kloudy a spol.
na pana ministra školství a národní osvěty
ve věci stavby budovy státního reálného gymnasia v Jilemnici.
České Podkrkonoší vynutilo si v r, 1913 na tehdejší vídeňské vládě zřízení státního reálného gymnasia v Jilemnici. Tento ústupek, učiněný nepřátelskou vládou českému národu, musilo však město Jilemnice vykoupiti závazkem, že svým vlastním nákladem vystaví budovu pro tento ústav. Výše zmíněný závazek převzalo město v tom předpokladu, že se společnému úsilí poslanecké delegace na radě říšské během tříletí podaří vymoci na vídeňské vládě výstavbu budovy na náklad státu. Světová válka a státní převrat zamýšlenou akcí znemožnily a v důsledku toho státní reálné gymnasium v Jilemnici živoří v nedůstojném provisorním umístění v bývalém hostinci.
Potřeba tohoto ústavu v českém Podkrkonoší byla během jeho působností jasně prokázána. Pracující vrstvy podkrkonošského lidu, které z finančních důvodů nemohou své děti posílati do měst vzdálenějších, nesnesou, aby existence tohoto ústavu závisela na naprosto neuskutečnitelné podmínce výstavby budovy na náklad města, které za dnešních poměrů, přivoděných zejména zákonem č. 77 z r. 1927, nemůže v žádném případě podmínku tuto splniti.
Podepsaní táží se proto pana ministra školství a národní osvěty, zda je ochoten postarati se o to, aby nová důstojná budova pro státní reálné gymnasium v Jilemnici byla vystavěna na náklad státu.
V Praze dne 19. prosince 1929.
Šolc, dr Klouda,
Pánek, Pichl, dr Veselý, Vaněček, Klofáč, Riedl, Komrs, Berkovec, inž. Marušák.
100/2.
Interpelace
senátorů Ant. Šolce, dr Ant. Kloudy a spol.
panu ministru školství a národní osvěty
o desolátním stavu budovy státního gymnasia v Mladé Boleslavi.
Budova gymnasia v Ml. Boleslavi, vystavěná před 70 lety, nevyhovuje v žádném směru svému účelu a nedávnou poruchou vodovodního potrubí dostala se do stavu přímo desolátního. Podle předpisů stavebních nevyhovuje ani po stránce policejně-bezpečnostní, ani po stránce zdravotní. Topení i osvětlení jsou zastaralé a zdraví škodlivé. Děti ztrácejí pobytem v těchto místnostech chuť k jídlu, stávají se chudokrevnými, kazí si zrak a tělesně zakrňují následkem nedostatku vzduchu, světla a množství prachu v učebnách i na chodbách.
V této budově tísní se přes 400 dětí, z nichž mnohé nemají své třídy. Tento veliký počet žactva, naděje našeho národa, zakrňují tělesně před očima svých rodičů. Vážnou závadou je též nedostatek vlastní tělocvičny, pro nějž žactvo je odkázáno na tělocvičny jiných i vzdálených škol a na sokolovnu, jež v době plesů nebývá přístupna a tak žactvu znemožňován tělocvik, nehledě ani k závadě stálého přecházení z různých budov, spojeného s náhlým střídáním temperatury a s nebezpečím úrazů cestou.
Žactvo i jeho rodiče nesou tento zubožený stav budovy velice těžce a proto rodiče svolali na neděli dne 21. dubna, 1929 veřejnou schůzi, na níž schváleno memorandum, jež bylo předloženo i ministerstvu školství a národní osvěty.
Z těchto důvodů podepsaní se táží:
1. Je panu ministru školství a národní osvěty desolátní stav budovy státního gymnasia, v Mladé Boleslavi znám?
2. Hodlá pan ministr školství a národní osvěty postarati se o nápravu a za tím účelem zařaditi do rozpočtu na r. 1930 příslušnou položku ke stavbě nové budovy státního reálného gymnasia v Ml. Boleslavi?
V Praze dne 19. prosince 1929.
Šolc, dr Klouda,
Klofáč, inž. Marušák, dr Veselý, Pichl, Pánek, Berkovec, Komrs, Riedl, Vaněček.
100/3.
Interpelace
senátorů Jul. Komrse, Jos. Hubky, F. F. Plamínkové, Čeňka Vaněčka a spol.
na pana ministra školství a národní osvěty
ve věci desolátního stavu budovy státního reálného gymnasia v Kolíně.
V roce 1914 vypracoval profesorský sbor státního reálného gymnasia v Kolíně pamětní spis, v němž zdůvodněna stavba nové školní budovy pro toto gymnasium. Válkou stavba nejen oddálena, ale budova - naprosto pro účely školské nevhodná - zruinována.
Po válce obnoveno jednání o novou školní budovu a výsledkem zahájené akce bylo komisionelní vyšetření stavu budovy dne 20. listopadu 1920, za účasti zástupců školních úřadů, politické správy a obce.
Zjištěn neudržitelný stav školní budovy, nevyhovující naprosto moderním požadavkům školským a ohrožující zdraví profesorů i žactva.
Obec každoročně značným finančním nákladem snažila se odstraniti alespoň největší závady. Konečně seznáno, že takovéto postupně prováděné adaptace stav budovy nezlepšují a že by bylo velmi nehospodárné tímto způsobem snažiti se docíliti nápravy.
Dne 17. září 1928 konáno znovu komisionelní šetření o stavu budovy, neboť městský úřad v Kolíně jako úřad stavební zřekl se na základě posudku soudních znalců veškeré odpovědnosti za možný úraz i ohrožení života žactva, profesorů i zřízenců.
Podle usnesení městské rady z 29. srpna 1928 zakázáno:
1. Otvírati sešlá okna, jež při otvírání ohrožují bezpečnost žactva i kolemjdoucích občanů;
2. používati tělocvičny, kde stropy jsou silně proneseny a trámy prožrány červotočinou.
Podobně je tomu i v některých kabinetech.
Celkem je budova v tak desolátním stavu, že nevyhovuje ani účelům pedagogickým, ani po stránce hygienické. Že zdraví žactva i profesorů jest ohroženo, vysvítá již ze zákazu otevírati okna. Tím je znemožněno jakékoliv větrání školních místností. Chodbami větrati nelze, protože jsou úzké a mají jednoduchá okna, takže při větších mrazech není možno žactvo v přestávkách tam voditi a žáci musí v době, kdy se mají v přestávce osvěžiti čerstvým vzduchem, seděti ve třídě, v níž meškali již 2-4 hodiny.
Střecha budovy je v takovém stavu, že v době trvalých dešťů voda tekla do tříd.
Univers. profesor MUDr Jerie nazval na sjezdu abiturientů, v červnu 1929 v Kolíně pořádaném, ústav tento vzhledem k jeho četným závadám >semeništěm tuberkulosy<.
Chápeme, že v poslední době jeví se již odůvodněné hnutí mezi rodiči, kteří se právem dovolávají nápravy a že nehodlají svých dětí do takové budovy posílati, nebude-li sjednána náprava.
Kdo má sjednati nápravu?
Obec se sice zavázala smlouvou z 27. června 1884, že bude prováděti adaptace svým nákladem a že školu po případě rozšíří přístavbou, na adaptace vynakládá průměrně 100 tisíc Kč ročně, takže za 10 let přispěla na opravy budovy gymnasia částkou okrouhle 1 milionu Kč, ale předepsaného účelu přes to nedosáhnuto, protože budova státního reálného gymnasia v Kolíně účelům školským se stanoviska technického, hygienického i pedagogického vůbec nevyhovuje a každý investovaný obnos a adaptace je plýtvání peněz.
V poslední době vzhledem k neutěšeným poměrům finančním nemůže obec na adaptace vůbec přispěti a stav budovy je rok od roku horší.
Již v r. 1920 projevilo ministerstvo školství a nár. osvěty úmysl, postaviti budovu vlastním nákladem a obec k tomuto účelu také již opatřovala místo.
Podepsaní se proto táží:
1. Jsou tyto poměry státního gymnasia v Kolíně panu ministrovi školství a národní osvěty známy?
2. Je pan ministr ochoten působiti k tomu, aby stavba gymnasiální budovy v Kolíně nákladem státu byla provedena urychleně a tak za bráněno dalším škodám na zdraví a vzdělání žactva a na zdraví profesorů?
V Praze dne 18. prosince 1929.
Komrs, Hubka, Plamínková, Vaněček,
dr Klouda, Riedl, Berkovec, dr Milota, inž. Marušák, Šolc, Pichl, Pánek.
100/4.
Interpelace
senátorů J. J. Krejčího, Šabaty, Šachla, Kopřivy a druhů
na pana ministra národní obrany
v příčině zásobování vojska chlebovinami.
Přes to, že úroda žita v republice v r. 1928 a 1929 byla taková, že není možno veškero množství spotřebovati a ceny žita den ode dne klesají, takže žito prodává se pod výrobní cenu, chléb vojsku dodávaný jest tou měrou špatný a méně cenný, že často jest téměř nepoživatelný. Příčina spočívá v tom, že vojenská správa až na malé vyjímky nenakupuje obilí, nedává ve vlastní řežii vymílati a ve vojenských pekárnách chléb péci, nýbrž, zvláště pro menší posádky zadává pečení a dodávku chleba pekařům, kteří pekou chléb ze zadních mouk pšeničných jinak neprodejných, čímž chléb stává se méně cenným a nechutným.
Odpomoc byla by snadná, kdyby ministerstvo národní obrany postaralo se o krytí veškeré potřeby chlebovin nákupem žita pro celý hospodářský rok a toho žita dala semílati a z něho chléb pro vojsko péci i v těch případech, kde donáška chleba svěřuje se pekařům, aby jim mouka ze zásob vojenských byla dodávána a řádně bylo dbáno toho, aby jen chléb samožitný byl vojsku dodáván
V letošním přebytku zásob žita, které jdou těžko na odbyt naskytá se vojenské správě příležitost zabezpečiti pro vojsko potřebu plnohodnotných chlebovin a pomoci podstatně odbytu žitné produkce a tím částečně vyřešení zemědělské krise.
Zejména bylo by možno nakoupiti nejen promptně potřeby, zásob žita, ale i pro celou potřebu v roce 1930 příslušné množství od dodavatelů, kteří prokáží, že jsou schopni uskladniti zaprodané zásoby žita s péčí řádného hospodáře.
Na takto zakoupené žito bylo by složiti zálohu 90%ní, při čemž by dodavatel musel poskytnouti záruky, že uskladněné a nepřevzaté žito neutrpí ani na jakosti ani na množství.
Potřebné prostředky poskytuje rozpočet ministerstva národní obrany na rok 1930 a nevyžaduje toto opatření žádných mimořádných výloh.
Táží se proto podepsaní:
Co hodlá pan ministr podniknouti, aby zásobování vojska chutným zdravým chlebem bylo zabezpečeno?
Jakým způsobem míní vojenská správa jakožto jeden z největších konsumentů přispěti k vyřešení obilnářské krise?
V Praze, dne 19. prosince 1929.
J. J. Krejčí, Šabata, Šachl, Kopřiva,
Fr. Novák, dr Reyl, Jílek, Pavelka, dr Hruban, dr Žiška, Kavan.
100/5.
Interpelace
senátorů ing. Karla Marušáka, Jos. Hubky, Merty a spol.
na pana ministra školství a národní osvěty
o křiklavých poměrech na českých státních školách menšinových v okrese znojemském na jižní Moravě.
1. Hnánice na rakouských hranicích má jednotřídku a školku, každou v jiném soukromém domě, za drahé nájemné. Učebna státní školy měří 24 m2, strop sedí na promočených zdech o světlostí 2.70 m, se dvěma okny k severu. Vzduch jest trvale zatuchlý, nezdravý, lomoz a silniční prach působí zhoubně na oči a plíce dětí i učitele. Kabinet vypadá hůře než nějaký chlívek, ač v něm bydlí nemocný učitel, protože jinde bytu nedostane. Školka má 23 m2 plošné míry, jest přístupna po špatném schodišti, umístěna nad chlévy, s prohnilou podlahou
a nesnesitelným zkaženým vzduchem, takže v něm děti přímo hynou.
2. Mitroň, prvá železniční stanice od Znojma k Brnu, má za školní místnost pro dvacet dětí vlhkou, tmavou, petrolejem osvětlovanou světničku, o plošné míře 23 m2, úplně zastíněnou stromovím, které majitel nedovolí ořezati. Učebna má dvě malá okna proti sobě. Prvá řada lavic od tabule jest vzdálena 85 cm, takže děti, sedící po krajích, zkazí si úplně zrak stálým natáčením a šilháním. Příchod ke škole jest pln prachu a bláta, podlahy a dveře plny červotočiny a hniloby. Při mlácení skládá majitel domu slámu k učebně, do níž letí veškerý prach. Vytápění železnými kamny jest nedostatečné, pomůcky pro nedostatek místa jsou ukládány na kamnech a ve dvou skříních, vtlačených do bytu správce školy.
Byt tohoto správce jest prohnilý, zdi až ke stropu promočeny, následkem čehož jeho děti onemocněly krčním neduhem. Školka byla povolena pro 16 českých dětí, avšak pro nedostatek místností nebyla, dosud otevřena. Staveniště bylo sice vládou zakoupeno a škola měla na něm býti postavena již v r. 1928, bohužel, dosud ve stavební záležitostí nebylo nic podniknuto.
3. V Oleksovicích jest česká státní škola umístěna ve farních zdech 130 cm tlustých, se třemi malými okny, takže jest v ní neustálé šero. Příchod do učebny vede kolem fary, schodištěm na hřbitov, dlouhou farní chodbou. Škola má společný záchod pro školní chlapce i dívky, učitele i kostelníka.
4. Podobné poměry panují také na menšinové škole v Hradišti u Znojma a v městečku Jaroslavicích.
Podepsaní táží se pana ministra, zda tyto nesnesitelné poměry na zmíněných menšinových českých školách jsou mu známy a je-li ochoten postarati se urychleně o nápravu.
V Praze, dne 12. prosince 1929.
Ing. Marušák, Hubka, Merta,
Klofáč, Berkovec, Plamínková, Šolc, Šťastný, dr Milota, Pánek, dr Klouda, Riedl.
100/6.
Interpelace
senátora V. Johanise a soudruhů
ministru železnic
o závadách a nedostatcích na trati Praha-Vrané-Čerčany a stavbě čekárny ve stanici Prosečnice n. Sáz.
Stížnosti na dopravní poměry na trati Praha - Vrané - Čerčany jsou časté a jak se dokázalo, také odůvodněné. Tato trať, ač má důležitý úkol v středních Čechách, jest stále zanedbávána železniční správou jak v dodržování jízdního řádu, tak také ve výpravě stanic a zařazování vozů do jednotlivých souprav.
Jako doklad uvádějí podepsaní nový případ, který se stal na této trati v sobotu, dne 21. prosince 1929.
Osobní vlak, který měl vyjeti z Prahy do Čerčan v 17.45 hod., byl zpožděn již z Wilsonova nádraží o půl hodiny. Do Prosečnice však přijel s opožděním celé hodiny, ač cestujících byl poměrně malý počet. Vlak tento stál na Wilsonově nádraží 3/4 hodiny a přece nebyl vytopen. Vytápěti počal se teprve ze stanice Bráník-Hodkovičky, ač byla značná zima. Že cestující tuto závadu a nedbalost se strany železniční správy kritisovali a odsuzovali, je samozřejmé.
Lhostejnost železniční správy dokumentuje dále tento případ.
Spolek >Humanita<, který je vlastníkem sanatoria v Prosečnici n. S., kde je léčeno stále 360 nemocných, se dlouho domáhá, aby ve stanici Prosečnici byly železniční správou vystaveny čekárny. Bývalý ministr železnic p. J. Najman dne 23. srpna 1929 slíbil předsedovi spolku, že žádostí o vystavení čekárny bude vyhověno, když tento náklad nebude převyšovati Kč 20.000,-. Dne 2. října 1929 konalo se místní komisionelní šetření, při němž bylo konstatováno, že proti zřizování čekárny není námitek a naopak, že brzké její vybudování je nutné. Spolek >Humanita<, aby vybudování čekárny umožnil zavázal se poskytnouti povozy pro dopravu materiálu a Ředitelství státních lesů a statků zavázalo se poskytnouti pro stavbu potřebný kámen a písek. Ač komise uznala, že stavba čekárny je nutná ještě na podzim, aby cestující v zimě nemuseli čekati na vlak v deštích a nepohodě na volném prostranství, přece se se stavbou nezačalo, vzdor tomu, že jde o nepatrnou práci, která mohla trati za 20-30 dnů hotova. Nedbalostí železniční správy musí cestující ve stanici Prosečnici snášeti mnoho nepříjemností a jsou i v nebezpečí ohrožování svého zdraví.
Jaké nedostatečné poměry na zmíněné dráze jsou v létě, kdy je velký počet cestujících do krajiny posázavské, je kapitola jiná, na kterou bylo již často poukázáno.
Podepsaní se proto táží:
1. Jsou panu ministrovi železnic závady a nedostatky na trati Praha-Vrané-Čerčany, známy?
2. Co hodlá pan ministr učiniti, aby zejména dodržování jízdního řádu na zmíněné dráze se dělo pravidelně a aby byly vlaky vypravovány včas a také vytápěny?
3. Kdy pan ministr učiní opatření, aby bylo se stavbou čekárny v Prosečnici započato?
V Praze dne 9. ledna 1930.
Johanis,
Časný, Havlena, Koukal, Filipínský, Zimák, dr Soukup, Ant. Novák, Modráček, Karpíšková, Havránek, Habrman, Pocisk.
100/7.
Interpelace
senátorů Frant. Merty, Jos. Hubky a spol.
na pana ministra vnitra
na požadování dávky za úřední úkony od místních osvětových komisí.
Některé okresní úřady žádají na místních osvětových komisích, aby za povolení divadelních představení a podobných lidovýchovných podniků platily dávku z úředních úkonů, ačkoliv tato povinnost neplyne ze zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních (viz zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 53 Sb. z. a n.), jehož § 1 stanoví:
>Za úřední úkony ve věcech správních, pokud se staly podstatně v zájmu soukromém, jakož i za udělení oprávnění a poskytnutí výhod ve věcech správních, mohou vybírati státní úřady a podniky vedle státních kolkových poplatků zvláštní dávky.<
§ 1 vládního nař. I. z 18. června 1925, č. 163 Sb. z. a n. znovu klade váhu na to, zda se úřední úkon stal podstatně v zájmu soukromém.
Osvětové sbory a místní osvětové komise jsou korporace veřejnoprávní, jež vyvíjejí veřejnou a všeobecně prospěšnou činnost. Dějí-li se nějaké správní úkony pro ně, nedějí se v soukromém zájmu těchto korporací, nýbrž v zájmu veřejném, pro plnění těch povinností a úkolů, jež jim jsou stanoveny zákonem a, uloženy výnosy ministerstva školství a nár. osvěty.
Z těchto důvodů se podepsaní pana ministra vnitra táží:
1. Je panu ministrovi tato prakse okresních úřadů známa?
2. Je pan ministr ochoten zaříditi, aby se v budoucnu nemohla opakovati?
V Praze dne 24. ledna 1930.
Merta, Hubka,
Vaněček, Šolc, dr Milota, Berkovec, Šťastný, Komrs, Pichl, Plamínková, inž. Marušák, Pánek, dr Veselý.
100/8.
Interpelace
senátorů dr Ant. Kloudy, Ant. Šolce, Jos. Hubky, Frant. Merty a společníků
na pana ministra školství a národní osvěty
ve věci stavby budovy pro českou státní školu v České Lípě.
Čeští rodičové v České Lípě již vícekráte upozorňovali na to, že školní budova v Křížové třídě, propůjčená českému školství, naprosto nevyhovuje jak svým umístěním, tak zvláště nedostatečným počtem tříd a školních místností vůbec.
Jestliže tato školní budova dostačovala pro německou pětitřídní chlapeckou školu obecnou, nemůže nijak vyhovovati české škole obecné s dnešními osmí třídami, jakož i škole měšťanské, jednoročnímu učebnému kursu a po případě i škole mateřské, tedy čtrnácti třídám, nepočítaje k tomu nutných místností vedlejších, jako ředitelna (ta je v bytě ředitelově), kreslírna, sborovna, dostatečné kabinety, místnosti pro přespolní dítky, pro ruční práce a pro vaření, kterých tamnější česká škola vůbec postrádá.
Tak bylo na př. nutno umístiti jednu ze tříd ve školní tělocvičně, jelikož se dosud nepodařilo nalézti pro tuto třídu jinou vhodnější místnost. Bylo také nutno získati šest jiných místností na jiných dvou místech, stejně nevhodných a to tři místností v soukromém domě a tří místností v německé škole, zřízené z bytu právě se vystěhovavšího ředitele školy, který odcházel do výslužby. Všech těchto šest místností je rozměrů takových, že tam není více místa pro jediné dítě, jež se nově přistěhuje.
Tak je vlastně české školství v České Lípě umístěno ve třech budovách, na jeden km od sebe vzdálených. Tímto umístěním vznikají veliké obtíže administrativní a zvláště vyučovací, nehledě ani k tomu, že německá školní rada usiluje, aby vzpomenuté tři místnosti, propůjčené české škole, dostala zpět k vlastním účelům.
Je českého školství nedůstojno, aby se dožadovalo školních místností ještě dnes, po desetiletém trvání našeho státu, na německé obci a získávalo jiné nevhodné místnosti v domech soukromých.
Českým rodičům dochází trpělivost, protože sliby, které dostávají, nejsou plněny a proto ani místní školní výbor nemůže bráti na sebe odpovědnost za další události.
Nakonec uvádíme, že pozemek pro novostavbu české školní budovy je zakoupen, ale s podmínkou, že se stavbou školní budovy bude započato nejpozději do 1. května 1930, nemají-li všechny dosud pracně vymáhané smlouvy býti zrušeny.
Z těchto důvodů se podepsaní táží:
1. Jsou panu ministru školství a národní osvěty tyto poměry známy?
2. Je pan ministr ochoten zaříditi, aby se české státní škole menšinové v České Lípě co nejdříve dostalo důstojné školní budovy?
V Praze dne 24. ledna 1930.
Dr Klouda, Šolc, Habka, Merta,
Plamínková, dr Milota, Berkovec, Šťasný, inž. Marušák, Pichl, Komrs, dr Veselý, Pánek, Vaněček.
100/9.
Interpelace
senátorů dr Ant. Kloudy, Ant. Šolce, Jos. Hubky, Fr. Merty a spol.
na pana ministra školství a národní osvěty
ve věci nové školní budovy pro českou státní školu v Mimoni.
Již 13. listopadu 1923 konalo se v Mimoni komisionelní šetření, nařízené ministerstvem školství a národní osvěty, pří němž dosavadní budova, v níž jest česká škola umístěna, byla uznána ve všech směrech a zvláště v ohledu zdravotním, za naprosto nezpůsobilou.
Budova stojí téměř na břehu řeky, takže při zvýšeném stavu vody vtéká voda do přízemní budovy. Přízemní zdivo je do výšky jednoho m stále velmi vlhké, což jistě nepůsobí blahodárně na zdraví dětí, které stále musí vdechovati plísní zkažený vzduch. Rozměry tříd jsou nedostatečné. I. třída měří 6.5 m x 4.5 m x 2,8 m, druhá třída 6 m x 8 m x 3 m a III. třída 6 m x 8 m x 3 m.