Za důvody této akce jsou uváděny různé příčiny, jako neposlední z nich úsporná opatření Léčebného fondu veřejných zaměstnanců proti plýtvání drahými lékárnickými specialitami.

V tom směru jest nutno konstatovati, že jest to poprvé, kdy lékárnicí hodlají rozhodovati o tom, co má nebo nemá býti pacientu ordinováno. Dosud to bylo pokládáno za věc lékařů.

Z interpelace p. poslance Krebse a soudr. vychází však na jevo pravá příčina této akce. Lékárníci protestuji proti tomu, že podle smlouvy s lékařskými organisacemi má býti pří předpisování léků na účet Léčebného fondu dávána přednost stejně hodnotným lékárnickým specialitám domácím před výrobky dováženými z ciziny. Ministerstvo veřejného zdravotnictví svolává porady, ve kterých nabádá nositele nemocenského pojištění k tomu, aby dávali za stejných podmínek přednost lékárnickým specialitám domácím před cizími. A když to Léčebný fond provádí, totéž ministerstvo svým pasívním stanoviskem přímo podporuje akci směřující proti domácímu průmyslu lékárnických specialit.

Mají-li lékárníci nějaké požadavky vůči Léčebnému fondu, mohou prostřednictvím svých zájmových korporací s Léčebným fondem jednati, po případě žádati o odpomoc u kompetentních úřadů nebo u řádných soudů. V zájmu veřejném není však možno, aby v právním státě nastala situace, že lékárníci odpírají beztrestně vydávati léky pacientům. Pojištěnci jsou přece právě proto pojištění, aby v případě nemoci nemusili u lékaře léky platiti. Jde tu o 270.000 veřejných zaměstnanců a s připočtením jejich rodinných příslušníků přibližně o třičtvrtě milionu osob, jejíchž zájem jest tímto postupem ohrožen, Právě proto, že jde o zájem veřejných zaměstnanců jest s podivením, že o tuto věc jeví tak málo interesu státní úřady, ač mají na provoz lékáren dozírací, po případě přestupky zákona a vládního nařízení trestati, z moci úřední.

Naproti tomu jsme svědky nevídaného stavu, že správní úřady zabývají se hloubáním o platností čí neplatností určitého ustanovení vládního nařízení čís. 211/22, nedbajíce vůbec ani výstavného ustanovení zákona o Léčebném fondu, kdežto řádné soudy, které jedině jsou oprávněny platnost vládního nařízení zkoumati, zaujímají stanovisko vyslovené ve zmíněném vládním nařízení.

Netřeba snad zdůrazňovati, že oprávněnost stanoviska Léčebného fondu byla příslušným úřadům všestranně prokázána a doložena, Odpírání pomocí Léčebnému fondu ministerstvem veřejného zdravotnictví a zemským úřadem v Praze je tím ne pochopitelnější a nápadnější, když zemský úřad v Brně rozhodl v téže věci konečně a pravoplatně, že lékárník je povinen vydávati léky na účet Léčebného fondu.

Pokládáme za nutné, aby v této věci bylo neprodleně zakročeno, neboť jinak hrozí nebezpečí, že zmíněná protizákonná akce se rozšíří i na okresy další, po případě, že lékárnicí podobným způsobem budou jednati i s pojištěnci nemocenských pojišťoven ostatních, nebudou-li důrazně poučeni, že v právním státě takováto organisovaná sabotáž platných zákonů a nařízení se beztrestné nemůže prováděti.

V zájmu veřejných zaměstnanců pojištěných u Léčebného fondu veřejných zaměstnanců a v zájmu všech zaměstnanců nemocensky pojištěných táží se podepsaní lana ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:

1. Jest toto protizákonné jednání některých lékárníků a jejích akce proti pojištěncům Léčebného fondu veřejných zaměstnanců panu ministru známo?

2. Jest pan ministr ochoten dáti tuto věc neprodleně vyšetřiti a naříditi, aby podřízené úřady plnily svou zákonem jím uloženou povinnost a použily všech přípustných prostředků k potlačení této akce?

3. Jest pan ministr ochoten dáti příslušné pokyny podřízeným úřadům za tím účelem, aby se ani v budoucností něco podobného nemohlo opakovati?

4. Jest pan ministr ochoten pohnati k zodpovědnosti orgány, které k této protizákonné akci mlčky přihlížely a nekonaly svou povinnost ani, když byly o to opětovně žádány?

V Praze dne 5. února 1930.

Johanis, Berkovec, dr Heller,
Petřík, Havránek, Ant. Novák, inž. Marušák, dr Milota, Jarolím, Komrs, Polach, F. V. Krejčí, Koukal, Riedl, Filipínský, Nentvich, Reyzl, Kříž.

V posledních měsících předpisují berní správy a berní úřady příkře vymáhají na drobných zemědělcích, kteří dostali přídělem půdu od Státního poz. úřadu při provádění pozemkové reformy, pozemkovou daň z těchto pozemků za několik, často až za 5 let najednou, Vzhledem k tomu, že daň je za celou řadu let, jsou také požadované částky veliké, jmenovitě v těch obcích, kde měli vysoké přirážky, které pozemkovou daň často zněkolikanásobily, neboť daň předpisuje se i za léta, kdy ještě neplatil zákon o hospodaření samosprávných svazků, kterým přirážky byly limitovány.

Všichni naši zemědělci nalézají se dnes v tísnivé krisi, která tím tíživěji doléhá na drobné zemědělce; zemědělci dnes ve většině případů nemohli ještě prodati obilí z loňské sklizně a nemají proto naprosto žádných pohotových finančních prostředků. Možno říci, že o drobných přídělcích platí to dvojnásobně, protože ve snaze rozšířiti své hospodářství a zabezpečiti tak existenci sobě a své rodině žádali o příděl polí, na které museli si z velké části vypůjčiti, stejně tak jako na rozšíření inventáře. U mnohých dnes je nemožností sehnati potřebný peníz na placení úroků z těchto dluhů a nemohou alespoň v této době zaplatiti vysoké částky, předpisované jím na úhradu daně pozemkové z přidělených polí za poslední teta. Nemá-li dojíti přímo k ohrožení existence celé řady těchto drobných zemědělců, jest naprosto nutno, aby státní správa přinejmenším posečkala tyto dlužné daně a stanovila mírné a dlouhodobé splátky, již také proto, že nedoplatky tyto nevznikly vinou poplatníků-zemědělců, ale v důsledku technické nemožnosti předepsání daně.

Podepsaní táží se proto pana ministra:

1. Jest mu výše uvedená skutečnost známa?

2. Jest ochoten dáti pokyn příslušným berním orgánům, aby vzhledem k zemědělské krisi a k nemožnosti placení drobným zemědělcům, kterým při provádění pozemkové reformy byla přidělena půda a kterým nyní předpisuje se a vymáhá na nich pozemková daň i s přirážkami za několik minulých let najednou, posečkaly s placením těchto obnosů a povolily jim mírné a dlouhodobé splátky?

V Praze, dne 5. února 1930.

Sechtr, Olejník, Vraný,
Donát, Sehnal, Dresler, Fr. Novák, dr Bačinský, Pivko, Sáblík, Stržil, Kroiher, Foit, Chlebounová, Ušák, dr Havelka, Danko, Šelmec, Hrubý, Šimonek, dr inž. Botto, dr Šrobár.

Obec pražská rozeslala právě majitelům domů formuláře výkazu o nájemném, jenž má býti pomůckou pro vyměření dávky z nájemného, všeobecného vodného a poplatků za používání obecních stok v hlavním městě Praze za rok 1929, požadujíc, aby za tím účelem bylo ve výkaze udáno nájemné placené v tomto roce 1929.

Postup tento jest v odporu s pravidly o vybírání těchto obecních dávek, jak schválena byla usnesením vlády z 28. prosince 1929 podle ustanovení § 38, pokud se týče § 28 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., k usnesení ústředního zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 7, května 1928 na dobu od 1. ledna 1929 do 31. prosince 1932. Bylo v § 5 těchto pravidel při vládním schvalování s podnětu ministerstva financí vloženo jako odst. 3, toto ustanovení:

>U budov (částí budov), pro které bylo uděleno úřední povolení stavební před 28. lednem 1917, je základem pro vyměření dávky z nájemného, všeobecného vodného a poplatků za používání obecních stok, nájemné nebo nájemní hodnota, která je základem daně činžovní. na rok 1927, po odečtení položek z celkového nájemného nebo nájemní hodnoty pří vyměření daně činžovní vyloučených, které se rozvrhnou poměrně podle nájemného (nájemní hodnoty) na jednotlivé nájemní objekty. Částky, o které bylo nájemné (nájemní hodnota) od 1. ledna 1928 zvýšeno, nejsou základem pro vyměření dávky z nájemného, všeobecného vodného a poplatků za používání obecních stok<.

Stalo se tak zajisté úmyslně a z dobrých důvodů, aby totiž nájemnicí byli chránění od nemírného zdražení bytů, které by jinak bylo vyplynulo z vysokého procenta sazby dávek a zvýšeného základního nájemného, a to jak při bytech chráněných ještě zákony na ochranu nájemníků, tak i měrou ještě větší při bytech, které dohodou stran anebo smlouvou s novým nájemníkem jsou již vyňaty z této ochrany. Vždyť na příklad z malého bytu, ze kterého při předválečné činži 400 Kč platila se dávka 4 %, t. j. 16 korun, bylo by pří dnešní činži 3.000 Kč platiti dávku 24 %, t. j. 720 Kč, tedy více než 45ti násobný obnos, anebo z většího bytu o předválečné nájemní hodnotě 1500 korun, na který vypadla 8 % dávka v částce 128 Kč činila by při dnešní nájemní hodnotě 12.000 Kč obecní dávka 35 %, t. j. 4200 Kč.

Kombinace silně progressivní sazby dnešní (od 7-40 %) ve spojení s valorisací základního nájemného, postupně prováděnou, vedla by k takovému zdražení bytů, jak viděti z těchto příkladů, že by nutně přivodilo nové zhoršení našich bytových poměrů. Proto zajisté bylo do § 5 zmíněných pravidel pojato ustanovení, že základem pro vyměření dávky má býti nájemné, které jest základem daně činžovní na rok 1927 a které pravděpodobně v daleko největším počtu případů bylo podstatně nižší nežli nájemné placené v roce 1929. Četné dohody nájemníků s majiteli domů o dobrovolném zvýšení nájemného byly založeny na tomto předpokladu a dodatečný odchylný odstup při vyměřování dávek způsobil by jim další nepředvídané a nezamýšlené zdražení bytů, velmi citelně je zatěžující.

Činíme dotaz k panu ministru vnitra a financí, jsou-li ochotni moci svého úřadu dozorčího zabezpečiti, aby obec pražská při vyměřování obecních dávek z nájemného, všeobecného vodného a poplatků za používání obecních stok řídila se pravidly vládou schválenými a vyměřovala tyto dávky za léta 1929-1932 na základě nájemného placeného v roce 1927.

V Praze dne 6. února 1930.

Dr Fáček, dr Karas, Thoř,
Dyk, dr Reyl, Jílek, Votruba, Kavan, J. J. Krejčí, Kopřiva, inž. Havlín, Šabata, Šachl.

V zemi Moravskoslezské nalézá se velký počet žulových lomů. Dělníci tam zaměstnaní jsou nyní v oprávněném neklidu, který byl způsoben rozhovorem pana sekčního šéfa inž. Hermanna s redaktorem jistého pražského listu. V této rozmluvě se >na konec činí ještě zmínka< o kamenné dlažbě jakožto stavivu pro povrch silnic teprve na posledním místě, za betonem, asfaltovou emulsí a thérem, ačkoli kamennou dlažbu uznává většina vynikajících odborníků doma i v cizině, uznávají sjezdy a studijní společností za nejlepší prostředek k upevňování silnic pro tyto účely a pan sekční šéf Hermann sám se vyjádřil k deputaci všech majitelů průmyslových podniků pro zpracování kamene v republice dne 12. července 1928 doslova: >Žulová kostka je nejspolehlivějším silničním materiálem, který znám.<

Názor projevený v hořejším interviewu, že totiž kamenné lomy v Československu nejsou dosud vybaveny potřebnými novodobými stroji a že tudíž jejich pomalé dodávání připouští jen malý pokrok ve stavbě, není absolutně správný. Průmysl pro zpracování dlažebního kamene je jedním z nejstarších a národohospodářsky nejdůležitějších průmyslových odvětví naší republiky, jež zaměstnává přes 30.000 dělníků. Všechny větší a střední kamenné lomy v republice, které přicházejí v úvahu pro státní dodávky, jsou vesměs co do své technické výpravy na výši doby a dovedou v každém případě vždy úplně hraditi státní potřebu dlažebního materiálu, zvláště děje-li se vypsání a předepsání státních dodávek dlažebního materiálu včas a v normálním rozsahu a nenechávají-li státní úřady průmysl až dlouho do letních měsíců v nejistotě o tom, čeho vůbec bude zapotřebí. Československý průmysl pro zpracování kamene dovede beze všeho vyrobiti 1 ¹/₂ milionů čtverečních metrů dlažebního kamene. Z toho může jen západoslezský průmysl dodati 10.000 vagonů, kdežto objednávky udělené jemu pro státní nebo státem subvencované dlažební práce nečinily v roce 1929 přes všechny nabídky ani 5 % jejich výkonností. Zásoby v západočeském průmyslu pro zpracování kamene činily koncem roku 1929 přes 3000 vagonů materiálu, Tyto číslice vyvracejí úplně tvrzení, že dláždění kamenem pro příliš zdlouhavé dodávání nelze označiti jako výhodné.

Nutno projeviti podiv nad tím, že vedoucí úředník, jemuž je svěřena péče o silnice našeho státu, je do té míry neorientován o skutečných poměrech. Skutečností je, že průmysl pro zpracování dlažebního kamene žádal ministerstvo veřejných prací opětovně, aby se naň vzal větší zřetel při novodobém upevňování silnic, aniž by přes všechny sliby mohl zaznamenati nějaký úspěch, a že se dusí svými zásobami, ba že stojí před částečným zastavením práce ve svých závodech, čímž by tisíce dělníků přišlo o chleba. Pro Československo průmysl pro zpracování dlažebního kamene, což je nápadné, výkonným není, ačkoli před válkou dodával do celého Rakouska, Maďarska, Polska a sousedního Německa. Není věru vinou průmyslu pro zpracování dlažebního kamene, jestliže se mu dosud dostávalo státních objednávek tak macešsky a neměl-li takových výdělečných možností, aby na sebe upozorňoval nákladnou reklamou stejným způsobem jako jiné methody pro upevňování silnic.

Tato ve všech kruzích známá nejistá situace ospravedlňovala by určitě, aby se vzal ve větším rozsahu zřetel pro silniční stavební program 1930, kdyby se v ministerstvu neudržitelnými záminkami neuzavírali velice neprávem před životní schopností tohoto důležitého průmyslového odvětví, které v mnohých krajinách tvoří jediný průmysl s mnoha tisící existencí, jež na něm závisejí.

Tážeme se tudíž pana ministra, je-li ochoten uznati uvedené zde skutečnosti a zaříditi, aby domácí průmysl pro zpracování žuly byl stejnou měrou přibírán pro státní silniční službu, jak tomu jest u jiných materiálií pro stavbu silnic?

V Praze dne 6. února 1930.

Jokl, Polach,
Stark, Jarolím, Niessner, Reyzl, Löw, Just, dr Holitscher, Beutel, dr Heller.

In Mähren-Schlesien befindet sich eine Anzahl Granitsteinbrüche. Die dort beschälftigten Arbeiter sind derzeit in berechtigfer Unruhe, welche durch eine Unterredung des Herrn Sektionschefs Ing. Hermann mit einem Redaukteur eines Prager Blattes hervorgerufen wurde. In dieser findet das Steinpflasfer als Baustoff für Strassendecken hinter Beton, Asphaltemulsion und Teer erst an letzter Stelte >schliesslich noch Erwähnung<, wiewohl Steimpflaster als dos beste Strassenbefestigungsmittel vor den meisten Fachkapazitäten des In- und Auslandes, Kongressen und Studiengesellschaften für diese Zwecke anerkanut ist und Herr Sektionschef Hermann selbst sich zu einer Deputatfon aller Steinindusfriellen der Republik am 12. Juli 1928 wörtlich äusserte: >Der Granitwürfel ist dos verlässlichste Strassenmaterial, dos ich kenne.<

Die im obigen Interwiew geäusserte Ansicht, das die Steinbrüche in der Čechoslovakei hoch nicht mit den notwendigen neuzeitlichen Maschinen ausgestattet sind und daher deren langsame Lieferung nur einen kleinen Baufortschritt zulasse, trifft absolut nicht zu. Die Pflastersteinindustrie ist eine der ältesten und volkswirtschaftlich wichtigsten Industrien unserer Republik, welche über 30.000 Arbeiter beschäftigt, Alle grösseren und mittleren Steinbrüche der Republik, welche für staatliche Lieferungen in, Betracht kommen, befinden sich durchwegs mit ihrer technischen Ausgestaltung auf der Höhe der Zeit und sind jedesfalls in der Lage, den staatlichen Bedarf an Pflastermaterial jederzeit vollkommen zu decken, zumal wenn die staatlichen Ausschreibungen und Auftragserteilungen für Pflastermaterial zeitgerecht und in normalen Umfang erfolgen und die Industrie nicht bis tief in die Sommermonate hinein von den staatlichen Stellen darüber im Unklaren gelassen wird, was überhaupt gebraucht wird, Die Steinindustrie der Čechoslovakei vermag ohne weiteres 1¹/₂ Millionen Quadratmeter Pflastersteine zu erzeugen, Hievon kann alllein die westschlesische Industrie 10.000 Wagons liefern, während die ihr für staatliche oder vom Staat subvntionierte Pflasterungen im Jahre 1929 trotz aller Anbote erteilten Aufträge nicht einmal 5 % ihrer Leistungsfähigkeit betrugen, Der Lagerbestan in der westschlesischen Steinindustrie betrug am Ende des Jahres 1929 über 3000 Waggons Material, Diese Ziffern widerlegen die Behauptung, dass die Steinpflasterung wegen zu langsamer Lieferung als nicht vorteilhaft bezeichnet werden kann, vollständig.

Es muss der Verwunderung Ausdruck gegeben werden, dass der leitende Beamte, dem die Obsorge für die Strassen unseres Staates anvertraut ist, über die tatsächlichen Verhältnisse derart urorientiert ist. Tatsache ist, dass die Pflastersteinin.dustrie beim Arbeitsministerium immer wieder um grössere Berücksichtigung bei der neuzeitlichen Strassenbefestigung gebeten hat, ohne trotz aller Zusagen einen Erfolg verzeichnen zu können, und an ihren Lagervorräten erstickt, ja vor der teilweisen Stillegung ihrer Betriebe steht, wodurch tausende von Arbeitern brotlos würden, Für die Čechoslovakei ist die Pflastersteinindustrie auffallenderweise nicht leistungsfähig, obwohl sie vor dem Kriege nach ganz Oesterreich, Ungarn, Polen und dem angrenzenden Deutschland lieferte. An der Pflastersteinindustrie liegt es wahrlich nicht, wenn sie mit staatlichen Aufträgen bisher so stiefmütterlich bedacht wurde und keine derartigen Verdienstmöglichkeiten hatte, um durch kostspielige Reklame auf sich in gleicher Weise wie die anderen Strassenbefestigungsmethoden aufmerksam zu machen.

Diese in allen Kreisen bekannte prekäre Lage würde bestimmt eine Berücksichtigung in grösserem Umfange für das Strassenbauprogramm 1930 rechtfertigen, wenn man sich nicht im Ministerium der Lebensfähigkeit dieses wichtigen Industriezweiges, der in vielen Gegenden die einzige Industrie mit tausenden von ihr abhängigen. Existenzen bildet, sehr zu unrecht mit unhaltbaren Vorwänden verschliessen würde.

Wir fragen daher den Herrn Minister, ob er geneigt ist, die hier angeführten Tatsachen anzuerkennen und zu veranlassen, dass die heimische Granitsteinindustrie im gleichen Masse für den staatlichen Strassendienst herangezogen wird, wie es bei den anderen Strassenbaumaterialien der Fall ist?

Prag, am 6. Feber 1930.

Podle přiložené novinářské zprávy byla počátkem školního roku 1929-30 zřízena v obci Staré Huti, okres Domažlice, česká menšinová škola, kterou navštěvují jen německé dítky. Dnem 4. února t. r. byla dále zřízena česká mateřská škola, navstěvovaná rovnež jen německými dětmi.

Stará Huť je podle statistického lexikonu obcí z roku 1924 obec s 284 obyvatelů, kteří jsou vesměs Němci. Není zde tedy vůbec žádné české menšiny. Proto musí, zakládá-li se uvedená novinářská zpráva na pravdě, býti více než nápadným, že, zde zřízena byla, česká menšinová škola a česká mateřská škola.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra:

1. Odpovídá novinářská zpráva skutečnostem

2. Je-li tomu tak, je pan ministr ochoten zavésti vyšetřování o tom, jakým vlivem dosaženo bylo návštěvy obou ústavů německými dětmi, a to tak, aby zjištěna byla jména těch, kdož svůj vliv uplatnili?

3. Jakým způsobem budou tito orgánové, kteří svůj vliv uplatňovali, vzati k odpovědnosti?

V Praze dne 6. února 1930.

>Bohemia<, č. 32. ze dne 6. února 1930.

Jak se dbá slov ministrů. Ze Šumavy se nám píše:

Od té doby, co nová vláda jest u vesla, slyšíme brzy od toho, brzy od onoho ministra napomenutí: >Spořit, spořit a zase spořit!< Obzvláště ministr financí Engliš vyslovil toto napomenutí důrazně všem. Jak se ho dbá, ukazuje obzvláště křiklavý případ nejnovějšího data. Počátkem školního roku byla v ryze německé šumavské vesnici Staré Huti zřízena česká menšinová škola s deseti jen německými dětmi. Noviny poukázaly na tento neslýchaný lov duší, ministru školství byla podána interpelace. Výsledek? Ó ano, výsledek možno zaznamenati! Místo aby tato škola byla zrušena, zřízena byla nyní v této ryze německé obcí se čtyřmi jen německými dětmi dne 4. února česká mateřská škola. Nuže, milý poplatníku, víš nyní, co znamená >spořiti

Původní znění ad 100/20.

Nach der beiliegenden Zeitungsnachricht ist mit Beginn des Schuljahres 1929-30 in der Gemeinde Althütten, Bezirk Taus, eine čechische Minderheitsschule errichtet worden, die von nur deutschen Kindern besucht ist. Mit 4. Februar d. J. ist ferner ein čechischer Kindergarten errichtet worden, ebenfalls von nur deutschen Kindern besucht.

Althütten ist nach dem statistischen Gemeindelexikon vom Jahre 1924 eine Gemeinde mit 284 Einwohnern, die durchwegs deutsch sind. Es ist also gar keine čechische Minderheit hier. Darum muss es, wenn die erwhähnte Zeitungsnachricht auf Wahrheit beruht, meter als auffalend erscheinen, dass hier eine čechische Minderheitsschule und ein čechischer Kindergarten errichtet worden sind.

Die Gefertigten sfellen daher an den Herrn Minister folgende

1. Entspricht der Zeitungsbericht den Tatsachen?

2. Wenn ja, ist der Herr Minister bereit, darüber eine Untersuchung einzuleiten, aufwelche Einflussnahme hin, der Besuch der beiden Anstalten durch die deutschen Kinder erreicht worden ist, und zwar so, dass die Namen der Einflussnehmenden festgestellt werden?

3. In welcher Weise werden diese einflussnehmenden Organe zur Verantwortung gezogen werden?

Prag, am 6. Feber 1930.

>Bohemia< Nr. 32 vom 6. Februar 1930.

Wie Ministerworte beachtet werden. Aus dem Böhmerwald wird uns geschrieben:

Seit die neue Regierung am Ruder ist, hört man bald von diesem, bald von jenem Minister die Mahnung: >Sparen, sparen und wieder sparen!< Besonders Finanzminister Engliš hat dieses Mahnwort eindringlich an Alle ergehen lassen. Wie es befolgt wird, zeigt ein besonders krasser Fall jüngsten Datums. Zu Beginn des Schuljahres wurde-im rein deutschen Böhmerwalddorfe Althütten eine tschechische Minderhettsschule mit zehn nur deutschen Kindernn errichtet. Die Zeitringen wiesen auf diesen unerhörten Seelenfang hin, an den Unterrichtsminister wurde eine Interpellation gerichtet. Erfolg? O ja, ein Erfolg ist zu verzeichnen! Statt diese Schule aufzulösen, hat man nun in diesem rein deutschen Orte mit vier nur deutschen Kindern am 4. Feber einen tschechischen Kindergarten errichtet, Nun, lieber Steuerzahler, weisst du nun, was >sparen< heisst? Kannst du dir vielleicht errechnen, was diese Neugründung, diese Anstalt für unverhülltesten Seelenfang, an Miete, Einrichtung, Spielzeug, Beschäftigungsmaterial, die Kindergärtnerin, die Wärterin u. a. kostet?