§ 41.

Na dráhu tvořící knihovní jednotku a veškeré příslušenství (§ 5), může býti vedena exekuce toliko jako na celek.

§ 42.

(1) Při rozvrhu výtěžku, kterého se dosáhne vnucenou správou (zátvorem) nebo zcizením v exekučním řízení nebo v konkursu, mají před pohledávkami zapsanými ve vložce železniční knihy přednost pohledávky,

a) které vzešly plněním, potřebným k řádnému provozování dráhy tvořící knihovní jednotku, která jest zástavou, (provozovací výlohy) nebo

b) které mají za předmět částky, jež byly pro finanční správu na dopravních daních a dávce z jízdného, nebo při vzájemném styku veřejných dopravních ústavů, pro jiný ústav toho druhu vybrány, nebo měly býti vybrány, ale nebyly ještě odvedeny (zúčtovací dluhy).

(2) Těmto pohledávkám přísluší však přednost jen potud, pokud nepovstaly dříve, než rok před zavedením vnucené správy (zátvoru), zahájením dražebního řízení nebo prohlášením konkursu.

(3) Pohledávky uvedené v předcházejících odstavcích mají mezi sebou stejné pořadí.

§ 43.

(1) Vydá-li podnikatelstvo dráhy dílčí dlužní úpisy znějící na majitele nebo rukopisem převoditelné, a slíbí-li v nich anebo ve zvláštní listině, že za zaplacení nebo zúrokování ručí základní jmění neb užitky jeho veškerého jmění, neb alespoň jeho veškerého nemovitého jmění nebo jednotlivých určitých nemovitostí, anebo že má býti užito především výtěžků nebo peněz zaručených státem k výplatě nebo ke zúročení, přísluší majitelům takových dlužních úpisů (železničních přednostních úpisů), zástavní právo ke všem nemovitostem, na které se vztahuje dané ujištění a které byly v době žádosti za knihovní zápis zástavního práva v držení podnikatelstva.

(2) Železniční přednostní úpisy nesmějí býti vydány před vkladem zástavního práva na knihovní jednotku určenou za zástavu, která jest předmětem vložky železniční knihy.

(3) Určí-li se k zajištění železničních přednostních úpisů kromě této knihovní jednotky i jiné nemovitosti, na které lze nabýti zástavního práva, musí býti zástavní právo zapsáno i na tyto nemovitosti před tím, než se vydají železniční přednostní úpisy.

§ 44.

Vládní komisař ustanovený podnikatelstvu dráhy jest povinen pečovati o to, aby bylo jednáno podle platných ustanovení o vydání a výplatě železničních přednostních úpisů, o které jde, a aby zejména počet vydaných úpisů nepřesahoval hranice, stanovené v těchto ustanoveních.

§ 45.

Ustanoveními tohoto zákona o knihovním zajištění zástavních práv nejsou dotčena ostatní práva majitelů železničních přednostních úpisů, a zvláště jejich nároky na příjmy zaručené státem.

§ 46.

(1) Vládní komisaři, ustanovení podnikatelstvům drah dohlížejí na to, aby byly plněny závazky uložené podnikatelstvům tímto zákonem.

(2) Shledá-li některý soud, že podnikatelstvo neplní nebo plní liknavě své povinnosti, zpraví o tom vládního komisaře.

(3) Podnikatelstvům, která neplní svých povinností padle tohoto zákona a zvláště příkazů daných jim soudy nebo správními úřady, mohou býti uloženy ministerstvem železnic jako dozorčím úřadem peněžité pořádkové pokuty do 20.000 Kč kromě donucovacích prostředků jiného druhu, které jsou zákonem propůjčeny státní správě pro dohled na podnikatelstva drah.

§ 47.

Peněžité pořádkové pokuty uložené podle tohoto zákona připadají státu.

§ 48.

(1) Úřední jednání za příčinou zřízení vložky železniční knihy jsou osvobozena od kolků a poplatků.

(2) Z téže příčiny učiněné zápisy, vyhotovení, podání a jejich přílohy jsou osvobozeny od kolků a poplatků, pokud jsou určeny jen k provedení řízení upraveného v tomto zákoně mimo jednání vyhrazená právnímu pořadu.

(3) Železniční pozemky přenesou se podle § 39 do jiných veřejných knih bez poplatku; totéž platí o přenesení závad, vykonaném při tom, pokud nemá býti zároveň zapsána změna v osobě oprávněného.

(4) Tímto zákonem nejsou však dotčena ustanovení o tam, který majetek drah jest podroben poplatkovému ekvivalentu.

§ 49.

(1) Účinností tohoto zákona pozbývají platnosti všechny zákony a nařízení, které odporují tomuto zákonu, zejména zákon ze dne 19. května 1874, č. 70 ř. z., o zakládání železničních knih, o účinku hypotekárních práv propůjčených na železnici a o knihovním zajištění zástavních práv majetníků železničních přednostních úpisů, a zák. čl. I/1868 o zvláštním soustředěném zapisování železnic a průplavů do knih, doplněný zák. článkem LXI/1881, pokud jde o dráhy a pokud jejich ustanovení se nahražují tímto zákonem.

(2) Kde se dovolávají jiné předpisy ustanovení uvedených v odstavci 1. a podle něho zrušených, nastupují ustanovení tohoto zákona.

§ 50.

(1) Zákon nabývá účinnosti vyhlášením.

(2) Provedou jej ministři spravedlnosti, vnitra, železnic a financí.

O železničních knihách platí v mimoslovenských zemích zákon ze dne 19. května 1874, č. 70 ř. z., na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zák. čl. I/1868 a LXI/1881. Zde soustředěno bylo vedení knih o železnicích a průplavech u ústředního knihovního úřadu v Budapešti. Knihy tyto rovnají se v podstatě co do uspořádání železniční knize v mimoslovenském území, až na to, že na listu železniční podstaty se uvádí též výměra železničního tělesa a jednotlivých pozemků délkou a šířkou po případě plochou a vyznačují se budovy, mosty, přejezdy a pod. a spolu zapisují se i služebnosti váznoucí na dráze; list závad má naproti tomu na rozdíl od železniční knihy podle zákona č. 70 ř. z./1874 jediné oddělení, do kterého se zapisují závady postihující celou dráhu (průplav) jako nedělitelný celek. U nás není výměra, jako vůbec ve veřejných knihách, a list závad dělen jest na dvě oddělení, pro závady postihující dráhu jako celek a pro závady váznoucí na jednotlivých pozemcích, z kterých byla utvořena železniční trať. V podstatě není také příliš odchylno vyhledávání železničních pozemků, jen práce samy jsou podle zák. čl. I/]1868 svěřeny ústřednímu knihovnímu úřadu a zvláštní komisi, sestávající z přednosty ústředního knihovního úřadu, inženýra jim jmenovaného, soudce příslušného knihovního úřadu a jeho listovního.

Podle maďarských zákonů byla ve veřejných knihách a důsledkem toho i v železniční knize zapisována výměra pozemků; souviselo to i s vedením katastru. Ale zápisům takovým nelze přiznati důvěru veřejnou, jakou mají jinak zápisy ve veřejných knihách, neboť nebývají zcela přesné, zejména dokud mohly býti děleny pozemky podle plánů, které nemusely býti ani vyhotoveny oprávněným zeměměřičem a byly ověřovány dvěma svědky neodborníky. Výměra parcel není ani předmětem pozemkových knih, nýbrž náleží správně do katastrálních operátů a jsou v nich nastalé změny výměry udržovány v patrnosti.

Odevzdáním železničních knih o tratích probíhajících Slovenskem a Podkarpatskou Rusí podle úpravy vydání správních spisů č. 160 Sb. z. a n./1927 nastává nutnost, zříditi pro jejich vedení soud a upraviti předpisy o zakládání železniční knihy. Jest tu vhodná příležitost sjednotiti tyto předpisy pro celé území republiky. To činí osnova berouc za základ zákon ze dne19. května 1874, č. 70 ř. z., který byl v praxi bez obtíží prováděn. Může jím býti tím spíše, že odchylky v podstatě ani v podrobnostech jednotlivých ustanovení v uvedených zákonech nejsou značné, převzetím upravených předpisů zákona č. 70 ř. z./1874 nebude dotčeno zakládání a vedení železničních knih v mimoslovenských zemích, kdežto na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nebylo dosud. železničních knih tam vedených a pro ně třeba jest vytvořiti teprve stav obdobný stavu v druhém území.

Z ustanovení uvedeného zákona byla vyloučena ustanovení upravující stav před jeho účinností, totiž o drahách, které byly provozovány již před vydáním zákona. Předpisů těch není již třeba, když pro takové trati byly založeny železniční vložky podle onoho zákona, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi provozované dráhy pak jsou zapsány do kniho těchto tratích vydaných ústředním knihovním úřadem a pokud jsou některé trati ve stavbě nebo pro ně nejsou ještě zřízeny vložky, bude lze je zříditi podle navrhovaného zákona, kdežto podle § 1, odst. 2., osnovy mají býti železniční vložky dosud zřízené na dále vložkami podle tohoto zákona.

Výtce, že v zákoně se mluví někdy o železnicích, jinde o dráze, vyhověla osnova tím, že volila všude výraz "dráha". Drahami podle tohoto zákona mají býti jako dosud i elektrické dráhy, u kterých není obvyklé pojmenování "železnice", stejně jako se mluví o drahách nižšího řádu na drobných drahách.

§ 1, odst. 1. osnovy by1 převzat z § 1, zákona, č. 70 ř. z./1874. Podržena byla obě kriteria, totiž že dráha musí sloužiti veřejné dopravě a že jí bylo povoleno právo vyvlastňovati. I § 4, zák. čl. I/1868 stanovil, že nemovité jmění vlastníků drah a průplavů zapsané v soustředěné pozemkové knize, totiž veškerý jejich vyvlastněný pozemkový soubor...... jest pokládati za celek, kdežto znění podle § 3, zák. čl. LXI/1881 mluví o nemovitostech nabytých ať vyvlastňovacím řízením, ať smlouvou. Ale jak zákon z 18. února 1878, č. 30 ř. z. v § 1 ustanovuje, že výkon vyvlastňovacího práva přísluší každému železničnímu podniku potud, pokud byla uznána jeho všeužitečnost státním správním úřadem k tomu povolaným, tak i § 1, zák. čl. LXI/1881 propůjčuje, vyvlastňovací právo jen ke zřízení lokomotivních nebo koňských drah, sloužících všeobecnému používání. Z toho patrno, že má jíti vždy při povolení vyvlastňovacího práva o dráhu všeobecné důležitosti či všeužitečnou, kromě toho sloužící veřejné dopravě a proto i pro zápis do železniční knihy byla volena a podržena obě kriteria, veřejnosti a povolení vyvlastňovacího práva. Arciť není nikterak povinno ve všech případech podnikatelstvo dráhy toto vyvlastňovací právo vykonati, neboť po většině dochází k soukromým dohodám, smlouvám o koupi potřebných pozemků, ale zákon sám a podle něho osnova uvádí případy, ve kterých má užíti tohoto práva, kdyby nedošlo k dohodě účastníků. Voliti jiná kriteria, jak bylo navrhováno, nezdá se proto vhodným a nebylo ani žádáno odbornými kruhy.

Za těchto podmínek bude lze takovým drahám co do zápisu do železniční knihy za rovny pokládati také jednotlivé vlečné dráhy ve vlastnictví železničního podniku, jako průmyslové, zejména uhelné pobočky drah, na kterých se provozuje doprava zboží, kterou jest alespoň pro způsob dopravy, ustanovení dopravního řádu a sazeb, nebo z jiných důvodů pokládati za veřejnou a které byly zřízeny od železničního podnikatelstva na základě vyvlastňovacího práva propůjčeného mu koncesí nebo zvláštním rozhodnutím. Jako ostatní průmyslové trati a vlečné dráhy, které jsou ve vlastnictví veřejného železničního podniku a slouží toliko soukromým účelům, tak i vlečné dráhy a podobné jednotlivých průmyslových podniků, nevyhovující uvedeným požadavkům, nemohou býti předmětem železniční knihy.

Proti publistické theorii, domnívající se, že není přípustno soukromoprávní vlastnictví k železnicím a že předmětem zápisu do vlastnického listu železniční knihy jsou pouze koncesionářova práva, hájil opak věhlasný právník Randa ve svém Právu vlastnickém, zejména odkazem na § 9, zák. ze 14. září 1854, č. 238 ř. z., kterým podle jeho mínění byly zrušeny dekrety z 8. listopadu 1842, č. 654 a z 18. ledna 1847, č. 1036 Sb. z. s. Tomu bylo dlužno dáti výraz i v zákoně.

V § 1, odst. 2. jest opatření, aby vložky dosavadních železničních knih byly po drženy nadále a, poněvadž se železniční knihy, vydané ústředním knihovním úřadem v Budapešti ve vnitřním zařízení, poněkud odchylují od železničních knih v mimoslovenských zemích, aby mohly býti přizpůsobeny jednotné formě.

§ 2 rovná se § 3, zák. č. 70 ř. z./1874 a odpovídá ustanovením o veřejných knihách vůbec.

§ 3, rovnající se § 2, zák. č. 70/1874, odpovídá § 3, odst. 1. a 2., zák. čl. LXI/1881. Za železniční pozemky lze považovati jen pozemky, kterých nabylo podnikatelstvo dráhy ať vyvlastněním či smlouvou, nikoliv i pozemky, ke kterým nabylo jen práva použíti přes ně koleje nebo přejezdy, zejména části veřejných silnic a cest, které nepřecházejí do vlastnictví podnikatelstva, nýbrž k nimž má jen právo je "křižovati". Tyto nestávají se tudíž železničními pozemky, nýbrž jimi se přerušuje železniční těleso, a právo, jich společně užívati se zapíše do II. oddělení listu železniční podstaty.

§ 4 (= § 4 zák.) a § 5 (= § 5 zák.) neodchylují se v podstatě od ustanovení §§ 3 a 26, zák. čl. LXI/1881. Poněvadž podle zásad knihovního práva není přípustno, zatížiti jednotlivé části knihovního tělesa závadami, zvláště zástavním právem, naproti tomu může podnikatelstvo dráhy v přednostních dlužních úpisech zajistiti věřitelům práva na různých objektech, jako na jednotlivých tratích téže dráhy nebo na výtěžku určitých tratí, má býti předmětem každé vložky jen část dráhy, která jest také naproti věřitelům, celkem jim ručícím. Podle § 43, odst. 2., nesmějí ovšem vydány býti přednostní dlužní úpisy před vkladem zástavního práva na knihovní jednotku určenou za zástavu, tak že bude nutno vždy omeziti ručení v přednostních listech na určité vložky již zřízené anebo vymoci si rozdělení vložky a vklad na oddělené části, zamýšlelo-li by podnikatelstvo na př. při různých emisích zříditi různé zástavy z částí téže dráhy.

V § 5 shrnuje se a nahrazuje rčením "všechen materiál a jiné movitosti......, které slouží k jeho zřízení a provozu....." výpočet v § 5 zák. č. 70/1874 ř. ž.... "všechen materiál, který 1. jest určen ke zřízení a udržování dráhy, pokud jest již dopraven do místního okrsku dráhy, nebo 2. náleží k provozování dráhy, a to z něho jak a) materiál pevně spojený s dráhou, tak i b) materiál určený k trvalému užívání na místě, jakož i c) všechen ostatní materiál náležející k provozování jízdy nebo jinak k provozování dráhy". Ve vysvětlivkách ministerstva obchodu (výnos z 5. srpna 1874, č. 13.114) shrnuje se pojmem "zařizovací, udržovací a provozovací materiál". Slovo "materiál" v běžném smyslu jest však užší, neboť nelze pochybovati, že v § 5 se jím rozumějí i všeliká vozidla a jiné pomůcky k provozování jízdy, i všechno zařízení kancelářské a místností a pod., jak zejména plyne ze slov "náležející k provozování jízdy nebo jinak provozování dráhy". O ostatním materiálu, když již pod č. 2 se mluví o materiálu k provozování dráhy spojeném pevně s drahou a určeném k trvalému užívání na místě. Materiál udržovací spadá ostatně již pod pojem materiálu určeného k provozu. § 5 doplňuje dále, co bylo vysloveno jen v uvedených vysvětlivkách, že totiž materiál se nezapisuje zvláště a výslovně do železniční vložky, kdežto § 3 zák. čl. LXI/1881 uváděje nemovitosti, kterých ke zřízení a udržování dráhy není nezbytně třeba, ale které jsou určeny k jejímu trvalému užívání, jako na př. budovy ředitelstva, lomy, železné a uhelné doly atd. stanoví, že jsou příslušenstvím dráhy a mají býti zapsány do ústřední pozemkové knihy a v § 26 stanoví, že předměty, jichž jest třeba k provozu, jako lokomotivy, vagony, stroje a veškeré rekvisity a materiál potřebné k udržování provozu a dopravy nebo k tomuto účelu opatřené, jakož i příjmy v hotovosti plynoucí do pokladen podniku jsou jeho příslušenstvím a nemohou býti podrobeny samostatnému soudcovskému zabavení a exekuci. Tato ustanovení o exekuci jsou pak obsažena v § 41 osnovy a tím vyňat jest i uvedený materiál i movitosti atd. ze samostatné exekuce.

Zda a pokud u cizích drah, které částí svých tratí zabíhají na zdejší území a proto jako nemovitý majetek ležící na tomto území jsou co do těchto částí podrobeny zápisu do zdejších železničních knih (§ 4, odst. 2.) a které nejsou již podle koncesních ustanovení povinny rozděliti a označiti své vozoví podle územních tratí, má býti tento materiál pokládán za příslušenství železniční trati zapsané ve zdejší vložce, bylo nutno vyhraditi dohodě s cizím státem.

§ 6 (= § 6 zák.) vyslovuje podobně, co v podstatě ustanovuje § 15, odst. 3. a 4., zák. čl. LXI/1881.

Naproti právu upravenému zák. čl. I/1868 a LXI/1881 přejímá § 7, dále §§ 12 a násl., a 25 ustanovení lišící vložku zatímní a definitivní a přiznává již zatímní vložce, třebas z ní jsou patrny jen směr dráhy, vlastnictví a závady tížící celou knihovní jednotku, nikoliv již také jednotlivé železniční pozemky a práva na ně se vztahující, která musí býti teprve dodatečně vyšetřena, účinek veřejné knihy. Důsledkem toho jest i ustanovení §§ 16 a 17, ježto nemohou a nesmějí býti tytéž nemovitosti předmětem několika různých vložek anebo veřejných knih a tím i předmětem různých zápisů, které by se mohly vzájemně příčiti.

§ 8 (= § 8, zák. č. 70/1874) odpovídá §§ 29, 30, 31 (ve znění § 14, zák. čl. LXI/ 1881), 32, 33, 34 (§ 15 zák. čl. LXI/1881) s odchylkami vyplývajícími z toho, že se nenavrhuje, aby do listu železniční podstaty byla zapisována výměra, z důvodů shora uvedených, a že se zřizuje druhé oddělení listu závad pro zápis práv a služebností, týkajících se jednotlivých železničních pozemků, které podle § 15, odst. 4.a 5., zák. čl. LXI/1881 byly zapisovány na listu železniční podstaty, kam správně patří jen práva spojená s vlastnictvím nemovitostí.

Zákon sám jedná jen o zakládání železničních knih a upravuje vnitřní zařízení a řízení při zakládaní knih, kdežto v ostatním stačí odkázati na předpisy knihovního práva, kterými jsou ob. knihovní zákon z 25. července 1871, č. 95 ř. z., s předpisy jej doplňujícími a nař. min. spr. z 15. prosince 1855, č. 222 ř. z. platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Příslušnost soudu vésti železniční knihy bylo třeba upraviti, hledíc k dosavadnímu ustanovení § 10, zák. č. 70/1874 a k tomu, že na Slovensku a v Podkarpatské Rusi není dosud soudu k tomu příslušného, jednak že zde ani sborové soudy, kromě horních knih, nevedou veřejné knihy a že nebylo pokládáno za nutné, zřizovati pro několik železničních vložek o tratích tam probíhajících zvláštní knihovní úřad, jakým byl ústřední knihovní úřad v Budapešti. Předpisy § 10, zák. čl. 70/1874 ř. z. byly zachovány v platnosti článkem VII j. n. V osnově zachována byla zásada, že tyto knihy mají věsti soudy v sídlech zemského úřadu. Podle toho by se nezměnila příslušnost v zemích mimoslovenských až na to, že již změnou správních obvodů a sídel zemského úřadu přešla příslušnost dřívějšího zemského soudu v Opavě na krajský soud civilní v Brně, takže by nadále byl příslušným pro trati probíhající zemí českou krajský soud civilní v Praze, pro trati probíhající zemí moravskoslezskou krajský soud v Brně a podle navrženého ustanovení pro trati na Slovensku okresní soud v Bratislavě a pro trati v Podkarpatské Rusi okresní soud v Užhorodě. Ale zachovává se ustanovení, že lze sloučiti na žádost podnikatelstva vedení železničních vložek pro trati, probíhající několika zeměmi a tvořící zpravidla jednotku, a se svolením ministerstva železnic i pro majetek téhož železničního podnikatelstva, dělený v několik knihovních jednotek, u jediného z těchto soudů. Při této úpravě bylo přihlíženo i k zamýšlené úpravě knihovního soudnictví v hlavních městech v ten rozum, že by v nich zřízen byl samostatný knihovní soud, spojený po případě s exekučním soudem, kterému by náleželo vésti všechny veřejné knihy, vedené dosud u soudů v těchto městech.

Za nutné bylo pokládáno, zachovati předpisy o vyhledávání železničních pozemků, které má ve formě poněkud odchylné jak zákon č. 70/1874 ř. z., tak i zák. čl. I/1868 a LXI/1881. Aby byla zajištěna bezpečnost pro práva třetích osob, vztahující se snad na jednotlivé pozemky a tím co největší důvěra v pozemkové knihy a veřejné vůbec, že knihovní stav odpovídá skutečnosti a práva a závady v knihách zapsané jsou účinné proti třetím osobám a že nikdo se nemůže dovolávati neznalosti knihovního stavu, jest předepsáno pro zakládání pozemkových knih, stejně jako pro jejich změnu, obnovu i pro pouhé doplnění zvláštní řízení. Jest to upravovací řízení podle zákona ze dne 25. července 1871, č. 96 ř. z. a zák. čl. XXIX/1886, XXXV, XXXVIII/1889, XVI/1891 a XXIX/1892. Podobně jest určeno k tomu řízení upravené v zákonech o zakládání železničních knih. I při odepisování pozemků pro veřejné cesty a silnice, které se dotýká značně menšího počtu pozemků, jest třeba řízení k vyšetření držebních, vlastnických a právních poměrů na odpisovaných pozemcích, ano i při prostém odepsání části knihovního tělesa bez závad nařízeno jest t. zv. vyzývací řízení, kde možno vznésti odpor, o jehož odklizení se pak dále projednává. Námětu, aby beze všeho řízení k vyhledání železničních pozemků byly jednotlivé pozemky nebo dílce získané železničním podnikatelstvem odpisovány z pozemkových knih a zapisovány do železniční vložky, nemohlo proto ministerstvo vyhověti, zejména také proto, že by se takto odpisováním a připisováním četných pozemků a dílců o sobě práce jen rozmnožila, ježto by musela býti podána o každém téměř pozemku zvláštní žádost, po většině by se neobešlo bez vyzývacího řízení a souvislost celé železniční trati by se každým zvláštním případem přerušovala a konečně by seřazení padle směru trati muselo býti provedeno.

Z ustanovení platného zákona vynechány kryly předpisy o drahách, na kterých byla při počátku účinnosti zákona jízda již provozována. Ustanovení těch není již třeba, ježto ony případy byly upraveny již podle zákona č. 70/1874 ř. z. a zák. čl. I/1868 a o drahách ve stavbě nebo o kterých nebylo šetření ještě zahájeno, bude platiti již nový zákon.

Výtce, že snad vyhledávání železničních pozemků trvává delší dobu a že mezitím se může změniti knihovní stav, lze čeliti tím, že ministerstvo železnic bude přísně dohlížeti na lhůty, ve skutečnosti krátké, na podání žádosti za vyhledávání, - že trvá po léta bývá zaviněno častým prodlužováním této lhůty - a výtce, že knihovním soudům není dosti známo toto řízení, jednak obšírnějším prováděcím nařízením, po případě výnosem, a vhodnými vzorci vyřízení.

Vyhledávání železničních pozemků bylo přikázáno okresním soudům, v jichž obvodu pozemky leží, jako dosud v § 18 zákona č. 70/1874 ř. z. Jest to praktičtější ustanovení, než § 7, zák. čl. LXI/1881, neboť jednak omezuje se tu práce na užší obvod toho soudu, který jest pro vlastníky pozemků a ostatní účastníky přístupnější, jednak může současně pracováno býti u několika soudů a tak práce a vyhledávání urychleno, kdežto podle uvedeného § 7 prováděla t. zv. autentikaci zvláštní komise z přednosty ústředního knihovního úřadu, inženýra, soudce a listovního příslušného knihovního soudu, po případě vyslance ministerstva veřejných prací a dopravy, která již svým složením byla nucena postupovati po jednotlivých obvodech a konečně i soudce a úředník knihovního soudu byl spolu při tom zaměstnán.

Řízení samo jest zajisté účelně upraveno a svými ustanoveními o lhůtách a jednání s účastníky, kteří opověděli nároky, zajišťuje také lépe zabezpečení nároků třetích osob, i podnikatelstva, ježto takové pozemky jako část železnice nemohou býti pak již vindikovány.

Podle toho nemohlo také vyhověno býti námětu, aby bylo vynecháno ustanovení, že není dovoleno železniční pozemky odpisovati z jejich dosavadních vložek pozemkových knih a pro ně zříditi nové vložky těchže knih se vkladem vlastnického práva pro podnikatelstvo, neboť jednak. zřizuje se zatímní vložka, a zápisy do ní mají již účinek pro celý objem knihovní jednotky (§ 16), třebas byl vyznačen ve vložce jen směr dráhy, který jest znázorněn přehlednou mapou a účinek zapsaného věcného práva počíná se u jednotlivých železničních pozemků již dobou, kdy jich podnikatelstvo nabylo (§ 16, odst. 3.), tedy by vlastně, kdyby byla zřízena též vložka pro takové pozemky v pozemkové knize, mohly se státi i zápisy si odporující, kdyby pozemky byly ve dvou různých vložkách, s fikcí v zatímní železniční a ve vložce pozemkových knih. Ale i povaha železničních pozemků jest právní překážkou, aby byly znova zapsány do vlastních vložek pozemkových knih, když již z poznámky vyvlastnění a z listin připojených k žádosti, zejména koncesní listiny nebo z jejího se dovolávání a z oznámení soudu železniční vložky jest soudu patrno, že jde o pozemky čistě železniční. Zřizovati zatím nové vložky a pak pozemky dodatečně přepisovati do železniční knihy, působilo by kromě právní nejistoty i značné a zbytečné práce soudu a nevyhovuje zásadě hospodárnosti s pozemkovou knihou. Další dělení parcel nevyhovovalo by předpisům o jednotném číslování železničního území, a bylo by způsobilé, způsobiti zmatek v označení předmětů, zvláště, když zvolená označení musí býti později zase měněna. Zájem podnikatelstva dráhy na zajištění pozemků od něho nabytých není tím podstatně dotčen. Jednak zahájí-li se vyvlastňovací řízení, jest chráněno knihovní poznámkou podle § 20, zák. z 18. února 1878, č. 30 ř. z. a § 42, zák. čl. LXI/1881. Má-li podnikatelstvo dráhy za to, aby se chránilo před tím, že snad budou dále zcizeny nebo zatíženy pozemky vlastníkem, nebylo-li zahájeno vyvlastňovací řízení, a že proto nemůže vyčkati provedení zákonného vyhledávacího řízení, bude moci vymoci si dluhů prosté odepsání v pozemkových knihách, ale jen tato bez zřízení nové vložky pozemkové knihy a připsání pozemků v této, jsou-li tu pro to zákonné podmínky a tím přivoditi stav, který se po provedení ediktálního řízení zjedná z úřední povinnosti odepsáním železničních pozemků.

Při dodatečných nepatrných nabytích poskytuje výhodu z důvodu účelnosti § 34.

§§ 38 a 39 byly převzaty z §§ 44 a 45, zák. č. 70/1874 jako ustanovení nutná k doplnění předcházejících Ustanovení o změnách ve vložce mají též §§ 16 až 18, zák. čl. LXI/1881.

Ustanovení o zástavních právech na dráze a o ochraně majitelů přednostních dlužních úpisů převzatá. z §§ 46, 47, 49 až 52 zák. - s vynecháním ustanovení, která se týkala vydání úpisů před zápisem zástavního práva, jako nyní nepraktických, jsou v podstatě shodná s §§ 19, 25 až 32 zák.čl. LXI/1881, § 42 (= § 47, zák. č. 70/ 1874) odpovídá věcně § 32 uved. zák. čl.

O donucovacích prostředcích proti podnikatelstvu §§ 12, odst. 3., 18, odst. 2., a 46 (= § 53, zák. č. 70/1874) jedná také § 2, zák, čl. LXI/1881. Výše možných peněžitých pokut byla stanovena přiměřeně k ustanovením jiných zákonných předpisů. Pokuty mají plynouti do státní pokladny, jak v jiných případech jest stanoveno novějšími zákony.

Poplatková ustanovení (§ 48 = § 54) jsou úplně shodná s § 49, zák. čl. I/1868 a bylo je také převzíti do osnovy.

Jak shora uvedeno bylo, má touto osnovou sjednoceno býti zakládání železničních knih a umožněno užití železničních knih odevzdaných o tratích na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Vláda doporučuje, aby osnova byla přikázána v obou sněmovnách ústavně-právnímu výboru k projednání, a žádá, aby co možná brzo byla projednána. hledíc k tomu, že se odevzdává již materiál, týkající se železničních tratí maďarskými soudy, a k zájmu, který má veřejná doprava a právní bezpečnost na úpravě těchto poměrů v zemi Slovenské a Podkarpatoruské.

V Praze dne 8. února 1930.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner v. r.