Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

1. zasedání.

Tisk 135.

1. sen. A. Nováka, Časného, Zimáka a soudr. na pana ministra vnitra o náhradě výloh členů okresních zastupitelstev, výborů a komisí.

2. sen. Komrse, Vaněčka a spol. na pana ministra veřejných prací ve věci urychlení stržení starého jezu na Labi v Kolíně.

3. sen. Hancku a spol. na vládu republiky Československé) v záležitosti nedostatečného prevádzania zákona o štatných starobných podporách.

4. sen. Böhra a soudr. na pana ministra věcí zahraničních a pana ministra vnitra stran oslavování vraha Gavriila Principa a jeho osudového zločinu.

5. sen. dr Feierfeila, Teschnera a soudr. na veškerou vládu stran vydání vládního nařízení k § 142 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., o úpravě platových a služebních poměrů státních zaměstnanců.

6. sen. Teschnera a soudr. na veškerou vládu stran změny kvalifikačních předpisů obzvláště v ohledu jazykovém.

Podle § 62 zákona o organisaci politické správy ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n. mají členové zemských zastupitelstev výborů a komisí nárok na náhradu jízdného z místa svého bydliště do sídla zemského úřadu a nárok na náhradu skutečných výloh z prostředků zemských.

Výlohy tyto mohou býti paušalovány usnesením zemského zastupitelstva, jež vyžaduje schválení ministerstva vnitra v dohodě s ministerstvem financí.

Podle § 71 citovaného zákona platí § 62 i pro okresní zastupitelstva. Výlohy podle § 62, v daném případě § 71 jdou na účet okresu.

Zemská zastupitelstva usnesla paušalování výloh svých členů a členů komisí jak v místě, tak i mimo sídlo zemského zastupitelstva bydlících, Naproti tomu řada venkovských okresních úřadů, zvláště jejích přednostové vykládají zákon libovolně a výplaty odškodného a náhrady skutečných výloh místním a přespolním členům okresního zastupitelstva i okresních výborů odpírají poukázati k výplatě.

Tímto způsobem se znemožňuje vykonávání úřadu těm, kteří jsou odkázáni na svůj výdělek, neboť každé jich vzdálení od vlastního zaměstnání znamená pro ně nejen skutečné výlohy ve formě cestovného a stravného, ale také citelné ztráty výdělku za čas, který vykonávání svého úřadu na úkor svého zaměstnání musí věnovati.

Podepsaní se táží:

Je pan ministr vnitra ochoten učiniti vhodná opatření, aby členům okresních zastupitelstev, okresních výborů a komisí dostalo se náhrady za skutečné výlohy a ztrátu času s výkonem jejích úřadu spojené.

V Praze, dne 19. února 1930.

Město Kolín provedlo kanalisaci několikamilionovým nákladem, ale na největším předměstí Kutnohorském nemůže ji dáti do provozu, ježto použití kanalisace je odvislé od stržení starého jezu na Labi.

Tento stav jest pro obec nejvýše kritický, neboť vybudované kanalisace jednak nemůže býti použito - tato se zanáší a poškozuje - jednak jest nebezpečí, že i pří sebemenších srážkách vodních srážková voda, dešťovými vpouštěmi zachycená z celého předměstí Kutnohorského a při značném spádu rychle svedená - může poškoditi celé zařízení kanalisační, může i dešťovými vpouštěmi vystoupiti do ulic, je zaplaviti, způsobiti zatopení největšího podniku tiskařského firmy Bayer a tím způsobiti velikých škod na soukromém majetku. Za škody tyto, jak obci tak i soukromníkům způsobené, mohla by býti činěna odpovědnou obec, ač vinníkem byl by ten, kdo stržení starého jezu stále oddaluje. Obec domáhá se ustavičně, aby ředitelství pro stavbu vodních cest urychlilo stržení starého jezu v Kolíně, jak bylo slibováno a tím předešlo se případnému zatopení celého velikého předměstí města. Ač jde o tak ožehavou otázku, nejeví se tu snaha jakéhokoliv urychlení věci.

Proto se podepsaní táží:

1. Jest panu ministru tento případ znám?

2. Jest pan ministr ochoten zaříditi, aby otázka stržení starého jezu v Kolíně byla urychleně ředitelstvím pro stavbu vodních cest vyřízená a tak město a jeho občanstvo ušetřeno případných velikých ztrát?

V Praze, dne 19. února 1930.

V zasedaní soc. politického výboru senátu N. S. vydržiavanom dňa 19. febr. 1930 podal zástupca ministerstva sociálnej pečlivosti zprávu o tom, jaké obnosy boly na starobné podpory do 1. novembra 1929 v jednotlivých krajinách (zemiach) republiky vyplatené.

Podľa tohoto sdelenia vyplatené bolo dosiaľ v Čechách Kčs 16 miliónov 345.998.-, na Morave Kčs 10 miliónov 356.136.-, v Sliezsku Kčs l milión 590.365.- a na Slovensku len Kčs. 3 miliony 681.630.- a na Podkarpatskej Rusi Kčs 620.263.-.

Tieto číslice zretelne a jasne hovoria!

Dokazujú tieto cifry to, že sa Slovensku zas veľká krivda stala. Slovensko zas bolo o velké milióny poškodené - a to v prospech historických zemí: Čiech a Moravy. Toto je novým makavým dôkazom tej starej zkúsenosti, že sa so Slovenskom v našej republike skutočne macošsky zaobchádza.

Táto najnovšie úradne priznaná krivda, ako vôbec aj celý dosavádny a Slovensko pauperizujúci centralistický režim vladárenia výstražným hlasom volá po náprave.

Spravedlivost, rovnoprávnosť a najvyšší záujem štátu: >Uspokojiť Slovenskonutne to vyžaduje, aby náprava neomylne bola učinená, a aby aj táto najnovšia krivdaneodkladne bola odčinená.

Pýtame sa preto úctivej slávnej vlády republiky Československej:

1. Čím odôvodňuje takéto nespravedlivé prevádzanie zákona o štátnychstarobných podporách na Slovensku?

2. Či je náklonná vláda Československej republiky učiniť bezodkladné opatrenie,aby táto najnovšia krivda bola v najkratšom čase odčinená?

3. Jestli áno, kedy a jakým spôsobom hodlá tak učinit?

Praha, 26. febr. 1930.

Dne 3. února t..r. přinesla bělehradská oficiósní >Politika< na své titulnístránce obšírnou zprávu o slavnosti, konané dne 2. února v Sarajevě při odhalenípamětní desky vrahovi Gavrillu Principovi, jehož zločin přece byl východiskemnejhroznější ze všech válek.

Ve zprávě oficiósní >Politiky< o slavnosti praví se mezi jiným: >Pamětnídeska je znamením uznání pro sebezapření, sebeobětování a heroismu mladéhonárodního hrdiny a průkopníka<.

Z další zprávy >Politiky< o slavnosti seznáváme, že slavnost zahájena bylasmutečními službami božími v soboru. (Interpelanti mají za to, že jde o církevníslavnost srbských ortodoxních rozkolníků, stejně při následující zmínce ometropolitovi o srbského rozkolnického hodnostáře). Bosenský metropolita, praví setam dále, usedl na svém trůně, kostel byl naplněn, a spolek >Sloga< vyslal sborpěvců. Po smutečních službách božích že se shromáždil >veškerý lid< nahistorickém místě atentátu. Proslov pronesl president >Národne Obrane< v Sarajevě,Vasilj Grgič, který vraha označoval jako >nejdůstojnějšího< a >největšího znás< a po dvou minutách ticha hlasitě volal >čest našemu hrdinovi Principovi!<

Druhého dne, v pondělí 3. února, konána byla ještě u hrobů vrahů zemřeléhoarcivévody Františka Ferdinanda a jeho manželky oslavná smuteční slavnost.

Uspořádání a průběh oné oslavy, která přece v celém kulturním světě budínejvětší podivení a oprávněné rozhořčení, a praktickým vysmíváním sepátému přikázání božímu přímo vzbuditi musí, odporuje také ještě konejšivézprávě, která týden před touto oslavou byla rozeslána oficielní bělehradskoutelegrafní agenturou, ve které se pravilo:

>Malá skupina příbuzných a soudruhů Principových zasadí dne 2. února nasoukromém domě v Sarajevě jednoduchou pamětní desku. Této vzpomínkové slavnostinezúčastní se žádný zástupce úřadů, některého svazu nebo některé korporace.Veřejné proslovy nebo jinaké projevy nebudou dovoleny.

Zející rozpor mezi touto oficielní předběžnou zprávou a oficiósnímvylíčením skutečného průběhu bije do očí, ježto Srbsko má nyní absolutistickýrežim, který před tím v Záhřebu na hřbitově >Mirogoj< dovedl zabránitismuteční slavností na hrobě zavražděného Štěpána Řadiče.

Již ohlášení, že bude vrahovi v Sarajevě odhalena pamětní deska, vzbudila vmnohých zemích rozhořčení. Tak na příklad zaslal přítel Srbů Seton Watsonlondýnskému časopisu >Times< dopis, ve kterém se mezi jiným praví:

>... Skutečností je, že oficielní Bělehrad při otázce morálky, jakou jezde tato, jeví naprostou lhostejnost oproti mínění ciziny.... Bylo již dosti velikýmskandálem, že pomník, který arcivévodovi Františku Ferdinandovi a jeho manželcezřídily rakouské úřady na místě atentátu, byl odstraněn, a že pozůstatkyvinníků ze žaláře, kde zemřeli, byly odvezeny a pochovány v čestných hrobech vSarajevě. Že se však na místě vraždy zřizuje pamětní deska nikoli obětem,nýbrž vrahům, lze jen označiti jako zjevnou urážku všech, kdož korektněsmýšlejí v Jugoslávii a zároveň všech její spojenců ve válce<.

Pařížská >Volonté< nazvala (tehdy ještě budoucí) slavnost odhaleníprovokací morálky a svědomí civilisovaného světa< a poznamenala dále, že>tato slavnost odhalení osvětluje jasně vznik války: srbští iracionalisté že tímcynicky, ale upřímně uznávají svou zodpovědnost.

Podobně psala před odhalením >Daily Chronicle< v úvodníku:

>Oslavování vraždy projevuje po našem názoru více než pochybený pojem omorálce, i když je vrah vlastencem. Srbské dějiny vykazují před válkou i poválce roku 1914 jen příliš mnoho vražd, a Srbsko není moudré, připomíná lisvětu tuto skutečnost. Ale zde jde ještě o mnohem více. Otázka viny nebo nevinySrbska na roce 1914 točí se kolem toho, zdali jeho vláda byla zodpovědnou za vraždu.Schvaluje srbské mocnářství pomník Principovi? Nesmíme zapomínati, že králAlexandr je nyní samovládcem a že by bez jeho svolení bylo odhalení pamětní deskynemožno<.

Avšak >Narodna Obrana< platí za nejvýznamnější korporaci Srbska, jejížčlenové sahají až do nejvyšších kruhů. Dále dlužno na oficiósní bělehradskélíčení slavnostního aktu, poněvadž se týká širší veřejnosti, pohlížeti jakona ještě povážlivější a nebezpečnější než na slavnost samotnu, kterou celýcivilisovaný svět musí odsouditi. Dále dlužno uvážiti, že oslavování úkladnévraždy znamená ránu proti svědomí veškerého kulturního světa, stejně jakonynější surové pronásledování všeho náboženského v bolševickém Rusku, ježnelze také dosti odsouditi, že dále vychvalování bídné vraždy jakožto aktu>sebeobětování< a >heroismu< a vychvalování vraha jakožto>nejdůstojnějšího< a >největšího< může se státi pobídkou a fanatisovánímctižádostivých ztřeštěnců, aby napodobili zločin na politických anebonárodnostních skutečných anebo domnělých odpůrcích, kdežto přece každýkulturní člověk chce, aby takovéto zločiny, jako na příklad svého času takéhanebný atentát mladistvého atheisticky-volno-myšlenkářského pomatence na ministradr Rašína všude byly přibíjeny na pranýř a aby nikde nebyly oslavoványchvalořečmi nebo pamětními deskami.

Proto táží se podepsaní pana ministra věcí zahraničních resp. pana ministravnitra:

1. Použil pan ministr věcí zahraničních příležitosti, aby v Bělehradě, kdyžohlašována byla slavnost odhalení pamětní desky vrahovi Gavrillu Principovi vSarajevě, když ne oficielně-diplomaticky, tedy přece nějakým vhodným způsobemzaujal stanovisko, zrazující od toho?

2. Jest pan ministr ochoten postarati se o to, aby v pevností Terezíně, místěúmrtí Principová, provedeno bylo konečně přejmenování ulice, která tam k pocitevraha Gavrilla Principa má jeho jméno?

3. Je pan ministr věcí zahraničních ochoten ve jménu civilizace a trvaléhotlumení vášní, které dřímají v milionech lidí národnostně nebo sociálněutlačovaných, dáti výraz nesouhlasu s vylíčenými událostmi v Sarajevě?

V Praze, dne 21. února 1930.

Am 3. Feber 1. J. brachte die Belgrader offiziöse >Politika< auf ihrer Titelseiteeinen ausführlichen Bericht über die Feier der am 2. Feber in Sarajevo erfolgtenEnthüllung einer Gedenktafel für den Mörder Gavrillo Princip, dessen Untat doch derAusgangspunkt des schrecklichsten aller Kriege war.

In dem Festberichte der offiziösen >Politika< heisst es u. a.:

>Die Gedenktafel ist ein Zeichen der Anerkennung für die Selbstverleugnung,Selbstaufopferung und den Heroismus des jungen Nationalhelden und Vorkämpfers<.

Aus dem weiteren Festberichte der >Politika< ist zu entnehmen, dass die Feier miteinem Trauergottesdienste in der Soborkirche eingeleitet wurde. (Die Interpellanten nehmenan, dass es sich um eine kirchliche Feier der serbischorthodoxen Schismatiker handle,ebenso bei der folgenden Erwähnung eines Metropoliten: um einen serbisch-schismatisehenWürdenträger). Der bosnische Metropolit, heisst es dort weiter, hatte auf seinem ThronPlatz genommen, die Kirche war voll, und der Verein >Sloga< stellte den Sängerchor.Nach dein Trauergottesdienst habe sich >das ganze Volk< an dem historischen Ort desAttentates versammelt. Die Ansprache hielt der Präsident der >Narodna Obrana< vonSarajevo, Wassilj Grgic, der den Mörder als den >Würdigsten< und >Grössten von unsEhre unserem Heros Princip!

An dem folgenden Tage, Montag, 3. Feber, wurde noch bei den Gräbern der Mörderweiland des Erzherzogs Franz Ferdinand und seiner Gemahlin eine rühmende Trauerfeiergehalten.

Die Veranstaltung und der Verlauf jener Feier, die doch in der gesamtem Kulturweltgrösstes Befremden und berechtigte Entrüstung auslöst und durch ihre praktischeVerhöhnung des 5. Gattesgebotes geradezu hervorrufen muss, widerspricht also auch nochjener in der Woche vor dieser Feier von der offiziellen Belgrader Telegraphenagenturverschickten beschwichtigenden Meldung, in der es hiess:

>Eine kleine Gruppe von Verwandten und Kameraden des Princip wird am 2, Feber an einemPrivathaus in Sarajevo eine einfache Gedenktafel anbringen. An dieser Erinnerungsfeierwird kein Vertreter der Behörden, eines Verbände< o-der einer Körperschaft teilnehmen.Oeffentliche Ansprachen oder andere Kundgebungen werden nicht gestattet sein.<

Der klaffende Widerspruch dieser offiziellen Vormeldung mit der offiziösen Schilderungdes tatsächlichen Verlaufes springt in die Augen, zumal Serbien jetzt einabsolutistisches Regime aufweist, welches vorher in Agram auf dem Friedhof >Mirogoj

Schon die Ankündigung der Enthüllung einer Gedenktafel für den Mörder in Sarajevohatte in vielen Ländern Entrüstung zum Ausdruck kommen lassen. So hatte z. B. derSerbenfreund Seton Watson an die Londoner >Times< einen Brief gerichtet, worin es u. a.heisst:

>... Tatsache ist, dass das offizielle Belgrad bei einer Frage der Moral, wie dieserhier, sich völlig gleichgültig gegen die Meinungen des Auslandes zeigt... Es war schonein genug gros-ser Skandal, dass das von den österreichischen Behörden an der Stelle desAttentates errichtete Sühnedenkmal für Erzherzog Franz Ferdinand und seine Gattin nachdem Kriege entfernt wurde, und dass die Ueberreste der Schuldigen aus dem Gefängnis, wosie starben, weggeschafft und in Sarajevo in Ehrengräbern beigesetzt wurden. Dass aber ander Stelle der Mordtat eine Gedenktafel nicht für die Opfer, sondern für die Mördererrichtet wird, kann nur als offene Beleidigung für alle korrekt Denkenden innerhalbJugoslaviens und gleichzeitig für seine Alliierten im Kriege bezeichnet werden<.

Die Pariser >Volonté< nannte die (damals noch bevorstehende) Enthüllungsfeier>eine Herausforderung der Moral und des Gewissens der zivilisierten Welt< und bemerkteweiter, >diese Enthüllungsfeier beleuchte grell die Entstehung des Krieges: diesexbischen Nationalisten erkannten dadurch ihre Verantwortlichkeit zynisch, aberaufrichtig an.<

Aehnlich schrieb vor der Enthüllung >Daily Chronicle< in einem Leitartikel:

>Die Verherrlichung des Mordes zeigt unserer Ansicht nach eine mehr als zweifelhafteAuffassung von Moral, sogar wenn der Mörder ein Patriot ist, Serbiens Geschichte hat vorund nach dem Kriege von 1914 nur allzu viele Morde aufzuweisen, und Serbien ist unklug,wenn es die Welt an diese Tatsache erinnert. Aber hier handelt es sich um noch viel mehr.Die Frage der Schuld oder Unschuld Serbiens an 1914 dreht sich darum, ob seine Regierungfür den Mord verantwortlich war. Billigt die serbische Monarchie das Principdenkmal? Mandarf nicht vergessen, dass König Alexander jetzt Alleinherrscher ist und dass ohne seineZustimmung die Enthüllung der Gedenktafel unmöglich wäre.<

Nun gilt aber >Narodna Obrana< als eine der bedeutendsten Korporationen Serbiens,deren Mitglieder bis in die höchsten Kreise hineinreichen. Weiter ist die offiziöseBelgrader Schilderung des Festaktes, weil eine grössere Oeffentlichkeit berührend, alsnoch bedenklicher und gefährlicher anzusehen, als der von der ganzen gesittetenWelt zu verurteilende Festakt selbst. Ferner ist zu beachten, dass die Verherrlichung desMeuchelmordes einen Schlag gegen das Gewissen der gesamten Kulturwelt bedeutet, ähnlichwie die auch nicht genug zu verurteilende derzeitige rohe Verfolgung allesReligiösen im bolschewikischen Russland, dass femer die Lobpreisung elenden Mordes alseines Aktes der >Selbstaufopferung< und des >Heroismus< und jene des Mordbuben als deswürdigsten und des >Grössten< zur Aneiferung und Fanatisierung ehrgeiziger Hitz-köpfebehufs Nachahmung der Untat an politischen oder nationalen wirklichen oder vermeintlichenGegnern werden kann, während doch jeder Kulturmensch solche Untaten, wie z. B. seinerzeitauch das schändliche Attentat eines jugendlichen atheistisch - freidenkerischen Wirrkopfsan dem Minister Dr. Rašín, überall gebrandmarkt und nirgends mit Lobreden oderGedenktafeln gepriesen wissen will.

Deshalb richten die Unterzeichneten an den Herrn Aeussernminister bzw. an den HerrnInnernminister die Anfragen:

1. Hat der Herr Aeussernminister Gelegenheit genommen in Belgrad anlässlich derAnkündigung der Enthüllung einer Gedenktafel für den Mörder Gavrillo Princip zuSarajevo wenn nicht offizielldiplomatisch, so doch in irgendeiner, passenden Weiseabmahnend Stellung zu nehmen?

2. Ist der Herr Innernminister geneigt Sorge zu tragen, dass in der FestungTheresienstadt (Terezín), dem Sterbeorte Princip's, endlich die Umbenennung jenerStrasse erfolge, welche dort zu Ehren des Mörders Gavrillo Princip dessen Namen führt?

3. Ist der Herr Aeussernminister geneigt im Namen der Gesittung und der dauerndenHintanhaltung von Leidenschaften, die in Millionen national oder sozial Bedrängterschlummern, der Missbilligung der geschilderten sarajevoer Vorgänge Ausdruck zu geben?

Prag, am 21. Feber 1930.