Jednání rozpočtového výboru.

Rozpočtový výbor senátu zahájil jednání o státním rozpočtu a finančním zákoně pro rok 1930 dne 17. března 1930 a skončil své jednání dne 28. března 1930.

Schůzí bylo 14 a trvaly celkem 76 hodin.

Generálním zpravodajem zvolen byl senátor Stodola Kornel.

Zpravodaji o jednotlivých kapitolách byli:

Část všeobecná.

Projednání státního rozpočtu na rok 1930 v rozpočtovém výboru senátu započalo dne 17.března 1930. Všeobecná debata,v níž byl projednáván a kritizován rozpočet po stránce povšechné, konala se ve dnech 17. a 18.března 1930.

Rozprava byla zahájena výkladem ministra financí, který načrtl obraz nynější hospodářské situace, dotkl se problému našeho peněžnictví, levného úvěru, fuse bank, chystaného bankéřského zákona a státovkového dluhu. Vedle toho upozornil na sociální úkoly, které má stát řešiti v nejbližší době. Zmínil se o upravení gentského systému, o problému bytovém, sanaci bratrských pokladen a rozdělování podpor invalidům. Dále se dotkl některých otázek kulturních, pokud se jeví jako problém hospodářský. V tomto směru zejména poukázal na problém úhrady učitelských platů a krizi divadel. Dále zmínil se též o aktuelních finančních otázkách samosprávných svazků, zejména o vyrovnávacím fondu a o zamýšleném zvýšení daně z piva pro sanaci samosprávných financí. Z otázek státních zaměstnanců uvedl především úpravu pensí staropensistů, zmínil se o resystemisaci, o pomoci státním zaměstnancům tzv. "třináctým služným", o dosavadních odměnách a konečně o Léčebném fondu, zejména zda tento vyhovuje svému účelu. Na konec pak obíral se otázkou racionalisace a ekonomisace státní správy a státních podniků.

Potom generální zpravodaj senátor Kornel Stodola podal povšechný rozbor celkového státního rozpočtu jak po stránce formální tak i materielní. Ocenil význam rozpočtu se stanoviska ústavně-právního. Poukázal na odchylky rozpočtu 1930 proti rozpočtu 1929, zdůraznil význam stabilisace rozpočtových výdajů pro státní a národní hospodářství vůbec, poukázal rovněž na ekonomisaci a racionalisaci, kterou nutno prováděti ve státní správě obzvláště za nynější krise v zemědělství a deprese v průmyslu, a na význam hospodářství státního pro celé hospodářství národní, jehož nejdůležitější složkou jest.

Ministr financí prohlásil, že nutno vytvořiti myšlénková centra pro racionalisaci státní správy. Musí-li se každý podnik zabývati myšlenkou racionalisace, není možno, aby toho nedbal stát. V každém odvětví správním musí se chystati organisace, která by rok od roku přinášela zlepšení. Není vyloučeno, že i podniky budou nuceny učiniti určitá další opatření v tomto směru. Jestliže např. železnice budou platiti více na staropensisty a služné aktivních zaměstnanců, pak nezbude než uvésti s tím v soulad osobní tarify, poněvadž podnik nemůže býti trvale pasivní.

Dále byla požadována úspornost ve státní správě. Poukazováno na to, že na každou korunu čsl. nutno se dívati jako na výsledek těžké práce a podle toho s ní hospodařiti. Je nutno, aby požadavky resortů odpovídaly jejich skutečné nutné potřebě a aby poplatníci byli přesvědčeni, že penězi od nich vybranými se hospodaří svědomitě a účelně.

Jak ministr financí ve svém výkladu tak i několik senátorů obírali se novými úkoly, které nutno řešiti a na které není v rozpočtu pro rok 1930 pamatováno. Jsou to zejména reparace, náklad na staropensisty, podpora stavebního ruchu, reforma gentského systému, problém bratrských pokladen, úhrada učitelských platů, sanace samosprávných financí, úprava pensí staropensistů a otázka třináctého služného. Tyto veliké úkoly čekají stát pro příští rok a ukazují, jaká opatření nutno učiniti a jaká reserva musí se ukládati ve zvyšování jiných výdajů, nemá-li pro příště býti ohrožena rovnováha, poněvadž stabilita, jak prohlásil ministr financí, udržeti se nedá. Jakmile však tyto úkoly budou splněny, nebude již mimorozpočtových výdajů, samosprávné finance budou uspořádány, musí nastati pak nové stabilisační období, aby bylo možno řešiti daňový problém.

Podobně jako v poslanecké sněmovně zabývalo se také v rozpočtovém výboru senátu více řečníků otázkou změny rozpočtového návrhu vládního. Poukazováno opět na to, že projednávání vládního návrhu rozpočtu zákonodárnými sbory nemá významu, jestliže nemohou na tomto návrhu nic změniti. K tomu dlužno poznamenati, že většina výdajů a příjmů je založena na právních titulech a že jen vláda se svými úřady může provésti výpočty výdajů a příjmů, které členové zákonodárných sborů sami provésti nemohou.

K dotazu, který se týkal nákladu na platové zákony a povolené úhrady pro ten účel, se poznamenává, že výpočty tohoto nákladu se zabývá státní statistický úřad a po skončení prací budou pak dány k disposici. Při srovnání nákladů v roce 1924 a 1928 dlužno však vzíti zřetel na přesuny, které byly provedeny v rozpočtu pro rok 1926 proti rozpočtu pro rok 1925 tím, že značné výdaje zařazované dříve jako osobní byly přesunuty do věcných, tak zejména při naturáliích a dopravních výdajích pro vojsko a veškerý náklad na cestovné a stravné při všech kapitolách.

Byl učiněn námět, zda by nebylo účelno přebudovati konstrukci rozpočtu tak, že zákonodárným sborům předkládal by se pouze rozpočet výdajový, kdežto rozpočet příjmů by byl stálý a měnil by se jen, když by skutečné změny v příjmech nastaly. Při dosavadním způsobu budgetování, převzatém z bývalého Rakouska, je prý známo, že se vydá, co jest povoleno, ale není prý záruky, že bude přijato také to, co jest povoleno.

K tomuto námětu se podotýká, že každoroční schvalování všech výdajů i příjmů státních, jako se děje u nás, jest zavedeno v evropských státech podle vzoru francouzského a belgického. Výjimku činí Anglie. Při výdajích povolené částky se považují za maximální a nepřekročitelné mimo jiné také z důvodů parlamentní kontroly, která takto klade meze působnosti administrativy. Povaha rozpočtu příjmového je však docela odlišná od rozpočtu výdajového. Příjmy téměř vesměs se zakládají na právních titulech a celková jejich výše závisí mimo to na vývoji hospodářských poměrů, proto se jejich limit předem nestanoví. Prakse schvalovati rozpočet příjmový souvisí ostatně také s historickým vývojem. Z práva povolovati příjmy (daně) odvodila lidová zastupitelstva právo schvalovati výdaje, jež jsou základem a mírou daní.