Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

Tisk 165.

Vládní návrh.

ze dne.................................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Pro státní zaměstnance uvedené v §§ 1 a 2 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. (platový zákon), na něž by se zákon ten vztahoval, kdyby nebyli bývali přeloženi do výslužby buď před jeho účinností nebo sice po jeho účinnosti, avšak podle § 13 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., platí ode dne určeného v § 10 ustanovení §§ 153 až 156 a §§ 158 až 160 a §§ 162 až 164 platového zákona č. 103/1926 Sb. z. a n., mají-li podle platných pensijních pravidel nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy.

(2) Ustanovení odst. 1. platí obdobně také pro osoby uvedené v §§ 16 a 97, odst. 2., zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., a platí i pro osoby uvedené v § 1, odst. 4. a 5., zákona ze dne 24. května 1928, č. 80 Sb. z. a n. U osob, na něž se vztahovala ustanovení §§ 2 a 5, zákona ze dne 19. března 1920, č. 194 Sb. z. a n., pokud se týče § 3, zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 288 Sb. z. a n., platí omezení tam co do výše stanovená i pro určení pensijní základny podle tohoto zákona. V těchto posléze uvedených případech uděluje zvýšení pense vláda na žádost podle volného uvážení. Osobám uvedeným v § 10, odst. 2., a § 11, odst. 2., zákona č. 288/1924 Sb. z. a n, sníží se odpočivné a zaopatřovací platy o 50%, nikoli však pod nejnižší výměru vyplývající z ustanovení § 155 platového zákona.

(3) Ustanovení odst. 1. platí pro osoby uvedené v § 211 platového zákona. Totéž platí obdobně také pro nestátní profesory středních škol, učitelských ústavů a jiných vyšších učilišť na Slovensku a Podkarpatské Rusi, mající nárok na odpočivné platy ze zemského pensijního a zaopatřovacího fondu zřízeného zák. čl. XXVII/1894 a zák. čl. XXXVII/1914, pokud budou přeloženi do výslužby po účinnosti tohoto zákona.

§ 2.

(1) Pro učitele uvedené v § 1, odst. 1., a v §§ 13 a 14, zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb., z. a n. (učitelský zákon), na něž by se zákon ten vztahoval, kdyby nebyli bývali přeložení do výslužby buď před jeho účinností nebo sice po jeho účinnosti, avšak podle § 27 zákona č. 286/1924 Sb. z. a n. obdobou ustanovení § 13: téhož zákona, platí ode dne určeného v §u 10 ustanovení §§ 32 až 34 učitelského zákona č. 104/1926 Sb. z. a n., mají-li podle platných pensijních pravidel nárok na odpočivné platy.

(2) Do doby zmíněné v § 1, odst. 2., učitelského zákona č, 104/1926 Sb, z. a n. platí obdobně pro učitele tam uvedené ustanovení předchozího odstavce.

§ 3.

(1) Pro obecní (městské) a obvodní lékaře, na něž by se vztahoval zákon ze dne 24. června 1926, č. 105 Sb. z. a n., kdyby nebyli bývali přeloženi do výslužby buď před jeho účinností nebo sice po jeho účinnosti, avšak podle § 16 zákona č. 286/1924 Sb. z. a n. obdobou § 13 téhož zákona, platí ode dne určeného v § 10 ustanovení.§§ 2 a 3 zákona č. 105/1926 Sb. z. a n., jestliže nabyli nároku na odpočivné platy podle zákonů ze dne 13. července 1922, č. 236 Sb. z. a n. nebo č. 237 Sb. z. a n. a trvá-li tento nárok podle pensijních pravidel pro ně platných.

(2) Ustanovení tohoto §u neplatí pro lékaře, jimž přiznány odpočivné platy podle § 8, odst. 9., zákona č. 236/1922 Sb. z. a n.

§ 4.

Ustanovení §§ 1 až 3 platí také pro pozůstalé jak po osobách tam uvedených, tak po takovýchto osobách, které zemřely v činné službě před účinností zákona č. 103/1926, č. 104/1926 a č. 105/1926 Sb. z. a n., mají-li podle platných pensijních pravidel nárok na zaopatřovací platy.

§ 5.

Vláda se zmocňuje, aby stanovila předpisy pro určení pensijní základny, příslušných přídavků na děti a doplňovacího přídavku ženatých osobám, na něž se vztahuje tento zákon (§§ 1 až 4), podle služebního poměru zaměstnancova (učitelova) v den skončení činné služby způsobem nepřesahujícím míru stanovenou předpisy pro převod do nových platů podle části sedmé platového zákona č. 103/1926 Sb. z. a n., pokud se týče dílu V., 1. učitelského zákona č. 104/1926 Sb. z. a n., nebo předpisy zákona č. 10511926 Sb. z. a n.

§ 6.

(1) Odpočivné (zaopatřovací) platy podle tohoto zákona nastupují na místo všech dosavadních odpočivných (zaopatřovacích) požitků a všech přídavků (drahotních požitků, příplatků, doplňků a pod.), povolených na základě zákona, vládního nařízení neb usnesení vlády, jakož i všech individuelně udělených přídavků. Přídavky podle §§ 66 až 75, 85 zákona č. 76/1922 Sb. z. a n. a obdobných ustanovení zákona ze dne 4. července 1923, č. 153 Sb. z. a n., jakož i přídavky podle §§ 35 až 46, 90 až 98 zákona ze dne 27. prosince 1875, č. 158 ř. z. zůstávají nedotčeny.

(2) Celkové odpočivné (zaopatřovací) platy nesmějí býti nižší než celkové odpočivné (zaopatřovací) požitky, jaké příslušely v den před dosažením nároku na odpočivné (zaopatřovací) platy podle tohoto zákona. Zmenší-li se počet oprávněných rodinných příslušníků, jest srovnávati celkové odpočivné (zaopatřovací) platy s celkovými odpočivnými (zaopatřovacími) požitky, určenými podle změněného rodinného stavu. Rozdíl náleží jako přídavek k odpočivným (zaopatřovacím) platům.

§ 7.

(1) Odpočivné a zaopatřovací platy, které byly povoleny podle zákonů č. 103/1926, 104/1926 a 10511926 Sb. z. a n. snižují se od 1. ledna 1930 po dobu povoleného pobytu mimo území republiky Československé o 10 %, nikoli však pod nejnižší výměru stanovenou v příslušném pensijním předpise. Toto snížení neplatí pro dočasný pobyt mimo území republiky, který nepřesahuje doby tří měsíců.

(2) Přeplatky vzniklé důsledkem předchozího ustanovení za dobu před prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášení tohoto zákona, nebuďtež vymáhány.

(3) Ustanovení odst. 1. platí ode dne určeného v § 10 i pro odpočivné a zaopatřovací platy podle tohoto zákona.

§ 8.

(1) Ustanovení § 150 platového zákona, č. 103/1926 Sb. z. a n., po případě § 29 učitelského zákona č. 104/1926 Sb. z. a n. platí ode dne určeného v § 10 i pro osoby, na něž se vztahuje tento zákon.

(2) Ustanovení §§ 151 a 200 platového zákona č. 103/1926 Sb. z. a n., po případě §§ 30 a 44 učitelského zákona č. 104/1926 Sb. z. a n. platí od vyhlášení tohoto zákona obdobně pro zaměstnance (učitele) ve výslužbě a pro pozůstalé, jichž se týče zákon, č. 103/1926 Sb. z. a n. nebo č. 105/1926 Sb. z. a n., po případě č. 104/1926 Sb. z. a n.

(3) Ustanovení odst. 2. platí ode dne určeného v § 10 i pro osoby, na něž se vztahuje tento zákon.

§ 9.

(1) Osoby uvedené v §§ 1 až 4 jsou osvobozeny od povinnosti platiti kolkové poplatky z kvitancí na předem stanovené stálé odpočivné (zaopatřovací) příjmy.

(2) Ustanovení odst. 1. platí také pro zaměstnance (učitele) ve výslužbě a pro pozůstalé, jichž se týče zákon č. 103/1926 Sb. z. a n. a č. 105/1926 Sb. z. a n., po případě č. 104/1926 Sb. z. a n., jakož i pro poživatele darů a pensí z milosti.

§ 10.

(1) Odpočivné (zaopatřovací) platy podle tohoto zákona příslušejí oprávněným zaměstnancům narozeným v roce 1864 nebo dříve od 1. ledna 1930, narozeným v letech 1865 až 1859 od 1. ledna 1931, narozeným v letech 1870 až 1874 od 1. ledna 1932 a narozeným v roce 1875 nebo později od 1. ledna 1933.

(2) Zaopatřovací platy podle tohoto zákona příslušejí oprávněným vdovám narozeným v roce 1869 nebo dříve od 1. ledna 1930, narozeným v letech 1870 až 1874 od 1. ledna 1931, narozeným v letech 1875 až 1879 od 1. ledna 1932 a narozeným v roce 1880 nebo později od 1. ledna 1933, jestliže měly 1. ledna 1930 nárok na zaopatřovací požitky; zároveň příslušejí oprávněným dětem příspěvky na výchovu podle tohoto zákona. Totéž platí pro oprávněné pozůstalé po zaměstnancích, jestliže těmto zaměstnancům nepříslušely odpočivné (zaopatřovací) platy podle tohoto zákona vzhledem k ustanovení odst. 1.

(3) Oprávněným pozůstalým po zaměstnanci, kterému příslušely odpočivné (zaopatřovací) platy podle tohoto zákona, příslušejí od prvního dne měsíce následujícího po dni jeho úmrtí zaopatřovací platy podle téhož zákona.

(4) Oprávněným dětem, které mají nárok na sirotčí pensi, příslušejí zaopatřovací platy podle tohoto zákona od 1. ledna 1930, po případě od pozdějšího dne, od kterého přísluší sirotčí pense.

(5) Pro předky podle §§ 63 až 65 zákona č. 76/1922 Sb. z. a n. platí obdobně ustanovení odst. 1.

§ 11.

Nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy podle tohoto zákona musí oprávněná osoba nebo její dědicové uplatniti nekolkovanou přihláškou, doloženou potřebnými průkazy, u úřadu, který vyměřil dosavadní odpočivné (zaopatřovací) platy.

§ 12.

(1) Vláda se zmocňuje, aby užila zásad tohoto zákona na tyto zaměstnance, kteří nespadají pod služební pragmatiku:

a) zaměstnance státních úřadů, ústavů, fondů a podniků státních nebo státem spravovaných,

b) pensisty drah sestátněných,

c) župní zaměstnance, obecní a obvodní notáře na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kterým byly upraveny odpočivné (zaopatřovací) požitky podle zákona ze dne 19. prosince 1924, č. 310 Sb. z. a n.,

d) na pozůstalé po zaměstnancích uvedených pod písm. a) až c), mají-li podle pensijních pravidel pro ně platných nárok na odpočivné (zaopatřovací) požitky.

(2) Podmínkou jest, že by se byl na zaměstnance a pozůstalé uvedené v odst. 1. vztahoval zákon č. 103/1926 Sb. z. a n., případně předpisy vydané podle § 210, odst. 1., zákona č. 103/1926 Sb. z. a n., kdyby k odchodu zaměstnance do výslužby nebylo došlo bud před účinností právě zmíněných předpisů nebo sice po jejich účinnosti, avšak podle § 16 zákona č. 286/1924 Sb. z. a n., obdobou jeho § 13, nebo kdyby úmrtí zaměstnancovo v činné službě nebylo nastalo před účinnosti předem zmíněných předpisů.

(3) Rovněž se vláda zmocňuje, aby platnost ustanovení §§ 7 až 9 rozšířila i na zaměstnance ve výslužbě a na pozůstalé, jimž byly vyměřeny odpočivné (zaopatřovací) platy podle předpisů vydaných na základě zákona č. 103/1926 Sb. z. a n.

(4) Úprava běžných darů z milosti, zastupujících řádné odpočivné a zaopatřovací platy, kterých požívají bývalí zaměstnanci státních a sestátněných drah, jakož i jejich pozůstalí, vyhrazuje se ministerstvu železnic.

(5) Vláda se zmocňuje, aby způsobem nepřesahujícím míru. stanovenou tímto zákonem užila zásad zákona ze dne 25. června 1926, č. 122. Sb. z. a n., pro odpočivné platy duchovních, pro něž by byl právě uvedený zákon platil, kdyby nebyli bývali přeloženi do výslužby před jeho účinností, mají-li podle pensijních pravidel pro ně platných nárok na odpočivné platy. Totéž platí pro pozůstalé po jmenovaných duchovních a po takovýchto duchovních, kteří zemřeli v činné službě před účinností zákona č. 122/1926 Sb. z. a n., mají-li podle pensijních pravidel pro ně platných nárok na zaopatřovací platy.

§13.

(1) Vyšší náklad spojený s prováděním tohoto zákona (vyjímajíc § 1, odst. 3., §§ 2, 3.a.- pokud jde o pozůstalé po osobách zmíněných v ustanoveních právě uvedených - též § 4, dále § 12, odst. 5.), bude v roce 1930 uhrazen jednak z celkových úspor rozpočtu vlastní státní správy, po případě rozpočtovým přebytkem aneb jejími vyššími volnými příjmy dosaženými v témže rozpočtovém roce, jednak jednotlivými státními podniky. Počínajíc rokem 1931 budiž vyšší roční potřeba zařazena do rozpočtu vlastní státní správy a rozpočtu jednotlivých státních podniků.

(2) Náklad, který vznikne prováděním § 1, odst. 3., §§ 2, 3 a - pokud jde o pozůstalé po: osobách zmíněných v ustanoveních právě uvedených - též § 4, dále § 12, odst. 5., uhradí příslušní vydržovatelé.

§ 14.

Zákon tento nabývá účinnosti, pokud v něm není jinak stanoveno, dnem 1. ledna 1930 a provede jej ministr financí a v dohodě s ním súčastnění členové vlády.

Otázka úpravy poměrů pensistů z doby před novým platovým zákonem, tak zvaných staropensistů, nabyla vlivem. poměrů takového rázu, že vyřešení její v mezích finančních možností státu nelze dále odkládati.

Úprava požitků staropensistů děje se v zásadě podle převodních pravidel nových platových zákonů.

K §§ 1-4. Okruh osob určují ustanovení §§ 1-4.

Na tomto zákoně přirozeně mohou býti účastny jen ty osoby, které mají nárok na odpočivné neb zaopatřovací platy a na něž byla by se vztahovala ustanovení nových platových zákonů, kdyby k odchodu zaměstnance z činné služby nebylo došlo před jejich účinností.

Osoby ty posuzují se vesměs stejnoměrně, až na osoby, zmíněné v § 1, odst. 2, pokud jsou uvedeny v § 10, odst. 2 a v § 11, odst. 2 zákona č. 288/1924 Sb. z. a n. (t. z. vojenské pensisty, t. j. bývalé vojenské gážisty z povolání nebo v záloze, kteří nebyli převzati do československé armády ve své bývalé hodnosti). Těmto nebyly požitky starorakouské výměry až na úpravu podle zákona č. 80/1928 Sb. z. a n. zvyšovány jako vojenským gážistům, protože nebyli převzati v jejich hodnosti. Proto nedoporučuje se, vyloučiti je z navrhované úpravy úplně, avšak vzhledem k tomu, že nejsou již v hodnosti gážistů, jest vhodno snížiti jim nové zaopatřovací platy o 50 %.

U býv. rak.-uh. vojenských funkcionářů V. a vyšší hodn. tř. a jejich pozůstalých stanoví se pensijní základna 39.000 Kč důsledkem přejímacího zákona č. 194/1920 Sb. z. a n., jakož i zákona č. 288/1924 Sb. z. a n., jimiž byla omezena pensijní základna na nejvyšší stupeň VI. hodn. tř., což se rovná podle ustanovení pro převody do nových platů pensijní základně vyplývající ze služného stupně d) 4. platové stupnice. Zvýšení jim může ovšem přiznati na žádost jen vláda podle volné úvahy.

Z navrhované úpravy nutno však docela vyloučiti obecní a obvodní lékaře, kteří odepřeli vstoupiti do státních služeb podle zákona č. 236/22 Sb. z. a n.

K § 5. V § 5 osnovy vyžaduje si vláda zmocnění k stanovení směrnic pro určení nové pensijní základny osob, pro něž úprava odpočivných a zaopatřovacích platů má býti provedena. Základní myšlenky pro tyto směrnice, z nichž první dvě vyslovují se již v osnově samé, jsou tyto:

1. Úprava má býti provedena způsobem nepřesahujícím míru stanovenou předpisy o převodu do nových platů podle platných zákonů, pokud jsou ovšem směrodatny pro určení pensijní základny, výchovného, přídavků na děti, po případě doplňovacího přídavku ženatých. Jiné předpisy pensijní nebyly celkem ani zákony platovými měněny, zejména zůstávají nedotčeny předpisy o době započitatelné pro nárok a výměnu výslužného, předpisy o určení procentní sazby a t. d. Pokud však jde o pensijní základnu, nutno počítati jako s nezvratným faktem, že ještě dnes slouží činně zaměstnanci, kteří byli do nových platů pouze převedeni, nemohli však býti povýšeni na nově systemisovaná služební místa, a že nemalý počet takových zaměstnanců za platnosti nových platových zákonů odešel do výslužby, pokud se týče zemřel. Z toho se podává, že určení nových pensijních základen nemůže býti stanoveno způsobem přesahujícím míru stanovenou předpisy pro převod do nových platů a že veškeré prvky systemisační nezbytně nutno nechati nepovšimnuty. Kdyby této zásady nebylo dbáno, minula by se osnova svým základním cílem likvidovati otázku staropensistů v několika málo letech, ježto bychom staropensisty postavili příznivěji než zmíněné novopensisty (to jest pensisty podle platových zákonů pouze převedené), udělali bychom tedy z novopensistů staropensisty nového typu, kteří by se dožadovali opět nové úpravy, které budoucně již býti nemůže, ježto tímto zákonem sluší problém považovati za vyřešený. Osnova musí však vzíti i tu zřetel na odchylné předpisy platné pro zaměstnance v různých časových obdobích, ve kterých skončili činnou službu (na př. na období před služební pragmatikou, jíž zaveden byl časový postup; na období, kdy postupové lhůty byly vyměřeny různě jako bienálkami, trienálkami, quadrienálkami i kvinkvenálkami), aby neutrpěli ve vzájemném poměru újmy; tyto časové různosti mají býti vyrovnány tím, že pro zjištění započitatelné příp. započtené služební doby v poměru, v němž zaměstnanec byl v den skončení činná služby, bude přihlíženo ke skutečné delší služební době, než jaké by bylo třeba k dosažení stupně platového hodnostní třídy, v níž byl zaměstnanec v den skončení činné služby, podle lhůt časového postupu určených zákonem č. 541/1919 Sb. z. a n. a obdobnými předpisy. Výhodnější jmenování, t. j. jmenování, jímž se dostalo zaměstnanci dříve platů, než by jich časovým postupem byl dosáhl, je respektováno obdobně jako v platových zákonech a hodnoceno dobou, které by k dosažení těchto platů zmíněným časovým postupem bylo třeba.

2. Úprava má býti provedena na podkladě služebního poměru, v němž byl zaměstnanec v den skončení činné služby. To se podává z podstaty věci logicky domýšlené. Poměr zaměstnance v činné službě skončil v určité kategorii po případě v hodnostní třídě (platovém stupni) a nelze po úmrtí resp. odchodu do výslužby na těchto z nejosobnějších poměrů vyplynuvších základnách čeho měniti. Je naprosto vyloučeno, aby byl zaměstnanec po skončení činné služby jmenován, přeskupován a pod. Poněvadž všechna tato personální opatření dějí a děla se jen se zřetelem na poměry, jež byly v té které době, které se zaměstnanec ještě dožil v činné službě.

3. Nové pensijní základny mají býti určeny podle sazeb platových zákonů č. 103, 104, 105 Sb. z. a n. a příslušných prováděcích předpisů, které byly vydány buď vládním nařízením nebo vládním usnesením. Jedním řešením by bylo.posuzovati všechny zaměstnance jako úředníky, (zřízence) a určiti pensijní základnu podle norem platných pro úředníky (zřízence), to by bylo důsledné, poněvadž všichni zaměstnanci: byli před platovými zákony posuzováni buď podle hodnostních tříd nebo jako zřízenci, (podúředníci), a. měli tutéž základnu. Aby však zrovnoprávnění t. zv. staropensistů bylo provedeno do.důsledků. logicky a konstruktivně vůbec možných, hodlá vláda vzíti za základ sazby stupnic určených pro různé kategorie a druhy zaměstnanecké v platových zákonech.

K § 6. Tak jako v platovém zákoně nastoupily nové platy na místo všech dřívějších, nutno i v navrhované osnově učiniti obdobné opatření, které jest obsaženo v § 6. Výjimku tvoří přídavky za zranění v oboru vojenské a četnické správy, které se přiznávají podle pensijních předpisů nezávisle na výslužném.

Ustanovením § 6,odst. 2., má býti docíleno, aby snad nedošlo k tomu, že by podle navrhované osnovy někomu se dostalo méně, než by mu příslušelo podle dosavadních předpisů.

K § 7, Počet pensistů, kteří jsou trvale v cizině, jest stále neobyčejně veliký.

a v roce 1929 se stav vzhledem ke stoupající tendenci jistě podstatně nezměnil.

To má značný vliv na stav platební bilance státu i na hospodářské poměry a bylo to také příčinou, proč dosavadní zvyšování pensí nebyla do ciziny povolována všeobecně.

Za nynějších hospodářských poměrů nelze proto také nepřihlížeti k uvedeným okolnostem.

Otázka tato upravuje se pro odpočivné a zaopatřovací platy podle nových platových zákonů i podle tohoto zákona jednotně a jednodušeji. Nárok na odpočivné nebo zaopatřovací platy povolené do ciziny nebyl omezen, avšak zavedeno stejnoměrné snížení o 10%, nikoliv však pod nejnižší výměry stanovené v příslušných pensijních předpisech. Snížení 10% odpovídá - nehledíc k hospodářské újmě, která vzniká spotřebováním odpočivných platů mimo území státu - tomu, co ujde na veřejných daních a dávkách.

Celkové zdanění jednoduché, t. j. v konečné fázi spotřeby tedy bez ohledu na kumulaci spotřebních daní a zvláště obratové daně, se pohybuje mezi 7,27% až 11,59% důchodu. Výsledek kumulace spotřebních daní se odhaduje průměrně 4 % důchodu, takže celková kvota odpovídající paušálně daním, jež tuzemsku ucházejí tím, že odpočivné se spotřebovává mimo naše území, činí průměrně 15 %. Vzhledem k tomu, že se důchodová daň vybírá srážkou i případech, kdy se odpočivné vyplácí do ciziny, dlužno sraziti kvotu, připadající průměrně v středních důchodech odpočivných na tuto daň. Tuto kvotu lze odhadnouti podle výsledku šetření o subjektivním zatížení na 5%. Přichází se tudíž ke srážkové kvotě 10%.