Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

1. sen. Fr. Nováka a druhů panu ministru sociální péče ve věci sociálních opatření týkajících se zaměstnanců ve vyšších soukromých službách.

2. sen. dra Szilassyho a druhov ministrovi financií o vládnej pomoci poskytnutej fusii troch pražských veľkých bank a o sanácii maďarských peňažných ústavov.

3. sen. Mikulíčka a soudr. na pana ministra sociální péče o protizákonném jednání okresní nemocenské pojišťovny v Hodoníně.

4. sen. Wenzela a soudr. na ministra průmyslu, obchodu a živností, na ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a na ministra veřejných prací stran úpravy řádu požární policie a současné úpravy zdravotnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Již po několikráte byly v našem státě upraveny hmotné poměry skoro všech vrstev obyvatelstva. Pro různé stavy byla a jsou činěna opatření k ochraně jejich hmotných zájmů. Nejméně pozornosti bylo dosud věnováno naléhavým potřebám zaměstnanců ve vyšších soukromých službách. Se strany vlády o této věci není činěno žádných iniciativních zákroků. Ba iniciativní návrhy podané členy Národního shromáždění nejsou náležitě ministerstvem sociální péče povšimnuty.

Tento nevysvětlitelný postup ministerstva sociální péče vůči zaměstnancům ve vyšších soukromých službách vyvolává přirozeně velmi značné roztrpčení v jejich řadách. Jsou tito zaměstnanci soukromí tak důležitou podmínkou pro chod hospodářského života, že není možno nadále jejich potřeb přehlížeti a neslyšeti jejich volání po pomocí.

Nálada mezi touto tolik důležitou složkou duševních pracovníků jest vůči ministerstvu sociální péče, které kromě částečného zlepšení pensijního opatření dosud nic pro ně neučinilo, tím zatrpklejší, poněvadž ani zaručených práv zákonem o zprávě jejich na pensijním zaopatření skládaných peněz není respektováno. V institucích těchto nebyly skoro 20 let! - provedeny zákonem předepsané volby. Nynější složení správních orgánů ve Všeob. pensijním ústavě a to jak v ústředně, tak i v jednotlivých úřadovnách zemských, neodpovídá zákonným předpisům. Pojištěnci jsou ve svých právech zákonem jim na zastoupení daných velmi zkráceni. Komise zpravující tyto pro soukromé zaměstnance vysoce důležité instituce nepožívají od pojištěnců naprosté důvěry. Tento stav jest nadále neudržitelný.

Velmi roztrpčuje zaměstnance ve vyšších soukromých službách to, že přes všechny sliby až dosud nebylo nic učiněno ve věci jeho samostatného pojištění pro případ nemoci, ačkoliv bylo mu to slíbeno již před 10 lety! Dosud ministerstvo sociální péče nenašlo času, aby vypracovalo a Národnímu shromáždění předložilo pro soukromé zaměstnanectvo přijatelnou osnovu tohoto zákona.

Ani pro nejprimitivnější požadavek zaměstnanectva ve vyšších službách soukromých, aby jeho postavení právní bylo postaveno na pevný základ zákona, nemělo dosud ministerstvo sociální péče dosti porozumění a ochoty mu vyhověti. Pro zaměstnance tyto platí dosud zákon o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, který jistě po změněných poměrech dnes vůbec nevyhovuje.

Zákon tento byl v Rakousku již 1. července 1922 pronikavě změněn a jeho normy přizpůsobeny nynějším poměrům. V Československé republice platí však dosud! Jest samozřejmo, že pak postavení soukromého zaměstnance v Rakousku jest nesrovnatelně lepší nežli u nás, kde vlastně tento tak početný stav nemá zákona regulujícího jeho práva a povinnosti.

Ačkoliv pro t. zv. přestárlé bylo učiněno chvalitebné opatření, aby zbytek života svého byli uchráněni před největší nouzí, ačkoliv v poslední době pracuje se o to, aby starým vysloužilým veřejným úředníkům a jejich pozůstalým zvýšena byla jejich pense, neučinilo se dosud pro odpor ministerstva financí nic pro starodůchodce a staropojištěnce z řad soukromých zaměstnanců. Přirozený a odůvodněný požadavek jejich, aby jim byla započtena doba před uzákoněním pojistné povinnosti, dosud čeká svého vyřízení. Splnění toho požadavku znamená pro sociálně nejslabší a nejstarší prací vyčerpané soukromé zaměstnance vlastně záchranu před krutou bídou.

Z toho důvodu tážou se podepsaní:

Jest ochoten pan ministr sděliti, jak daleko pokročily již přípravy k vypsání řádných voleb do Všeobecného pensijního ústavu a jeho úřadoven a do náhradních pensijních ústavů a kdy volby tyto hodlá vypsati?

Jest ochoten pan ministr předložiti Národnímu shromáždění v době co nejbližší osnovu zákona o úpravě služebních a pracovních poměrů soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, kterážto úprava jest tak naléhavá, že byly v této věci podány v Národním shromáždění i příslušné iniciativní návrhy?

Jest ochoten pan ministr předložiti Národnímu shromáždění osnovu zákona o zvláštním i organisačně samostatném nemocenském pojištění zaměstnanců ve vyšších soukromých službách, který by vyhovoval požadavkům tlumočeným mnohokráte organisacemi soukromých zaměstnanců?

Jest ochoten pan ministr podati také návrh zákona na započtení nepojištěné služební doby do pense před uzákoněním pensijní pojistné povinnosti, jak rovněž iniciativními návrhy bylo v Národním shromáždění jíž navrženo?

V Praze, dne 5. dubna 1930.

Fr. Novák,
Pavelka, dr Karas, Jílek, dr Žiška, J. J. Krejčí, Kavan, Šabata, Šachl, Kopřiva, dr Hruban, dr Reyl.

V denníkoch bolo uverejnené, že ministerská rada schválila fusiu Československej Anglobanky, Pražskej Úvernej banky a Českej Obchodnej banky. O tejto veci podali interpelláciu pánu ministrovi financií tiež iní zákonodarci, odpoveď na ňu však nie je uspokojivá, lebo stran veľmi závažných okolností neposkytuje vysvetľenia, ba vo veľa ohladoch sama sebe si odporuje.

Pán minister financií vidí veľký pokrok vo fusii týchto troch bank preto, lebo znamená to ekonomizáciu bankového závodu a znamená veľký pokrok z hľadiska usporenia nákladu. Avšak konštatuje i to, že prepúšťanie úradníkov bude sa diať len v nepatrnej miere a postupne s poskytnutím príslušného odbytného, čo zase tieto úspory činí do určitej miery pochybnými.

V tejto veci však o veľa dôležitejším je to, o čom pán minister financií verejnosť dosiaľ neinformoval. Nevyslovil sa totiž o tom, akej sumy použije vláda z konsolidačného fondu ku vkladu u nového fusionovaného ústavu, a nesdelil ani to, akým procentom bude vklad zúročený. Dozvedeli sme sa to z dennej tlače pražskej. V pražských finančných kruhoch je totiž verejným tajomstvom, že hrot tohoto nového útvaru k prianiu veľmi vznešených a vlivných činiteľov obrátený je proti Živnostenskej banke.

Vláda s usnesením ministerskej rady, a tedy obídením zákonodarstva uloží u nového ústavu 300 milionov korún, podľa roztrušujúcich sa zpráv vraj na úrok 1%, čo znamená ročný dar presahujúci 20 milionov korún. Prejav pána ministra financií, že tento vklad bude museť byť poukázaný cedulovej banke, a jeho výklad, že štátovkový dlh je úrokov prostý, môže byť vysvetlením toho, že štát nepochodí horšie, keď obnos 30 milionov korún nebude spravovaný u banky cedulovej, ale u nového ústavu, - nemení však nič na fakte, že vláda na vlastnú zodpovednosť ukladá takýto značný obnos u takého súkromého ústavu, u ktorého - a to sdelily tiež listy, pán minister financií to však zamlčal - účastní sa 40% ného akciového interesu bez dotázania zákonodarstva. Jednanie vlády a pána ministra financií je precedentom, ktorý by nesmel byť ponechaný bez poznámky ani vtedy, keby postup vlády vôči menšinovým peňažným ústavom nebol vyvolal tie všeobecne známé dôsledky, ktoré boly sledované ruinou veľkej časti majetkovej podstaty menšinových peňažných ústavov a s nimi i menšín, žijúcich v republike.

Keďže však zásah vlády do tejto bankovej fusie dokazuje, že vláda tam, kde chce, predsa má možnosť k pomoci, - je odôvodnené, postavíme-li zachovanie sa finančného ministerstva vôči maďarskému obecenstvu a maďarským peňažným ústavom do protejšku s postupom v prípade hore uvedenom, a preto tážeme sa pána ministra financií:

Či je ochotný pán minister financií podať zákonodarstvu zprávu o rozdelení fondu založeného bankovým zákonom zo dňa 7. novembra 1927, č. 237, ku zmierneniu ztrát plynúcich z poválečných pomerov, a či je ochotný udať obnosy a ústavy, ktorým bola pomoc poskytnutá?

Či je ochotný pán minister financií novelizovaním zmieneného zákona doplniť fond 1250 milionov korún, sriadený týmto zákonom, za tým účelom, aby sa menšinovým a v prvom rade pozostalým ešte maďarským peňažným ústavom dostalo príslušnej podpory?

Či je pán minister ochotný menovať do kontrolných orgánov, sriadených na základe bankového zákona č. 239, členov menšín, v prvom rade maďarskej menšiny v Československu, ktorí by tam mohli záujmy maďarských peňažných ústavov zastupovať a prevádzať kontrolu?

Či je ochotný pán minister financií použiť z doby uhorskej vlády pozostalé a Československou republikou prevzaté avšak s Maďarskom nezúčtované nedoplatky daní a poplatkov k odškodneniu vlastníkov válečných pôžičiek na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, a návrh zákona, ktorý by riešil túto otázku, bez odkladu predložiť zákonodarstvu?

V Prahe, dňa 4. apríla 1930.

Dr Szilassy,
Füssy, Richter, dr Korláth, dr Grosschmid, Böhm, dr Jesser, Wenzel, Tichi, Teschner, Tschapek.

A napilapok közölték, hogy a minisztertanács a Csehszlovák Anglobank, Prágai Hitelbank és a Cseh Kereskedelmi Bank fuzióját jóváhagyta. Ebben a kérdésben más törvényhozók is meginterpellálták a pénzügyminiszter urat, ennek válasza azonban nem kielégitö, mert igen fontos körülményekre nézve nem nyujt fölvilágositást, söt sok tekintetben ellentmondásokat is tartalmaz.

A pénzügyminszter ur azért lát nagy haladást a három: bank fuziójában, mert ez a banküzem ökonomizálása és a költség megtakaritás szempontjából nagy haladást jelent. De megállapitja azt is, hogy tisztviselök elbocsátása csak kis mértékben és fokozatosan fog megtkörténni megfelelö végkielégitésekkel, ami viszont a megtakaritásokat bizonyos fokig kérdésessé teszi.

Ebben az ügyben azonban sokkal fontosabb az, amiröl a pénzügyminiszter ur a nyilvánosságot eddig nem tájékoztatta. Nen mondta meg ugyanis, hogy a kormány milyen összeget fordit a konszolidációs alapból az uj fuzionált intézetnél elhelyezendö betétre és nem közölte azt sem, hogy a betétet milyen kamtláb mellett gyümölcsöztetik. Ezt részben a prágai napisajtóból tudjuk meg. Prágai pénzügyi körökben ugyanis nyilt titok, hogy az uj alakulat éle igen elökelö és befolyásos tényezök kivánságára a Živnostenská Banka ellen irányul.

A kormány minisztertanácsi határozattal, tehát a törvényhozás megkerülésével 300 millió Kč betétet helyez el az uj intézetnél, a kiszivárgott hirek szerint 1% kamatra, ami évi 20 millió koronát meghaladó ajándékot jelent. A pénzügyminiszter urnak ama megnyilatkozása, hogy ez a betét a jegybankhoz lesz visszautalandó s a magyarázata, hogy a bankjegy tartozás kamatmentes, magyarázata lehet annak, hogy az állam nem jár rosszabul akkor, ha a 300 millió koronányi öszeg nem a jegybanknál, hanem az uj intézetnál kezeltettik, nem változtat azonban azon a tényen, hogy a kormány a saját felelösségére ilyen tekintélyes összeget egy olyan magánintézetnél helyez el, amelynél - és ezt szintén a lapok közlik, a pénzügyminiszter ur azonban elhallgatta - 40% os részvény érdekeltséget vállal a törvényhozás megkérdezése nélkül. A kormány és a pénzügyminiszter ur eljárása olyan precedens, amelyet még akkor sem volna szabad megjegyzés nélkül hagyni, hogyha a kormánynak a kisebbségi pénzintézetekkel szemben tanusitott eljárása nem eredményezte volna azokat az általánosan ismert következményeket, melyek a kisebbségi pénzintézetek és velük a köztársaságban élö kisebbségek vagyonállaga egy nagy részének pusztulásával jártak.

Miután pedig a kormánynak a jelen bankfuzióba való bekapcsolódása igazolja, hogy a kormánynak ott, ahol akarja, mégis van, módja a segitésre, indokolt, hogy a pénzügyminisztériumnak a magyar közönséggel és a magyar pénzintézetekkel tanusitott magatartását a fenti esetben tanusitott eljárásával szembeállitsuk s ezért kérdezzük a pénzügyminiszter urat:

Hajlandó-e a törvényhozás elé terjeszteni az 1927. nov. 7-én életbe léptetett 237sz. banktörvény által a háborut követö viszonyokból eredö veszteségek mérsékelésére szolgáló alap felosztásáról, a támogatásban részesitett intézetek és öszszegek felsorolásával jelentést tenni?

Hajlandó-e a pénzügyminiszter ur az emlitett törvény alapján létesitett 1250 millió Koronát kitevö alapot a törvény novellálása által ama célból kiegésziteni, hogy a kisebbségi és elsösorban a még megmaradit magyar pénzintézetek is megelelö támogatásban részesüljenek?

Hajlandó-e a pénzügyminiszter ur a 239 sz, banktörvény alapján létesitett ellenörzö szervbe a kisebbségek, elsösorban a csehszlovákiai magyarság képviseletében tagokat kinevezni, akik ott a magyar pénzintézetek érdekeit képviselhetik és az ellenörzést gyakorolhatják?

Hajlandó-e a pénzügyminiszter ur a magyar uralom irejébül fennmaradt és a csehszlovák köztársaság által átvett, de Magyarországgal el nem számolt adó és illetékhátrálékokat a szlovenszkói és ruszinszkói hadkölcsöntulajdonosok kártalani tására felhasználni és az ezen kérdést szabályó törvény javaslatát haladéktalanul a törvényhozás elé terjeszteni?

Prága, 1930, április 4-én.

Dr Szilassy,
Füssy, Richter, Dr. Korláth, Dr. Grosschmid, Böhm, Dr. Jesser, Wenzel, Tichi, Teschner, Tschapek.

V okresní nemocenské pojišťovně v Hodoníně zavládly poslední dobou poměry, které vyvolávají velikou roztrpčenost mezi dělnickými pojištěnci a ve veřejnosti vůbec.

Tato pojišťovna stala se svým režimem vůči dělníkům pověstnou. Dělníci, kteří se hlásí nemocnými označováni jsou jenom jako simulanti a podle toho se také s nimi jedná.

V poslední době rozrušuje veřejnost případ dělníka Kunce, který ač na smrt nemocen a takřka umírající, byl nemocenským lékařem stále prohlašován za práce schopna a posílán do práce. Tento dělník, který mimochodem řečeno, byl veřejnosti známý jako zdravý a neobyčejně silný člověk, byl nedbalým ošetřováním pokladničního lékaře tak léčen, že choroba jeho stále se zhoršovala až skončila smrtí.

V tomto případě dělníka Kunce smutně proslul nemocenský lékař dr Beška, na kterého jest z řad pojištěnců nejvíce stížnosti. Tento lékař, jehož povinností je věnovati náležitou pozornost a péči nemocným dělníkům, kteří se nemocnými hlásí, nemocného dělníka Kunce z počátku ani neprohlédl a posílal ho pracovat, ačkoliv Kunc měl již horečky vysokého stupně. To nejlépe charakterisuje "pečlivost" tohoto lékaře, že si nedal práci ani zjištěním teploty. Celá řada svědků potvrdí, v jakém stavu byl děník Kunc tímto lékařem uznáván práce schopným. Jedinou starostí dr Bešky bylo posílat nemocné dělníky do práce, aby >nestrhali pokladnu<, jak to vůči nim sám prohlásil. Teprve když soukromý lékař, - mimo nemocenskou pokladnu, - u kterého nemocný dělník Kunc hledal svého zdraví, prohlásil Kuncovi, že je vážně nemocen a že má vysokou horečku a teprve když Kunc na tento nález soukromého lékaře poukázal, dal se dr Beška pohnouti k tomu, že konečně zjistil teplotu a skutečně také konstatoval vysoký stupeň horečky. Teprve nyní, po více nežli měsíčním utrpení byl dělník Kunc poslán do nemocnice, ovšem již jenom zemřít.

Je pochopitelné, že tento případ našel odezvu v oprávněné rozhorčenosti mezi dělnictvem i ostatní slušnou veřejností. Správa pojišťovny zaujala v tomto případě stanovisko, které vlastně kryje tyto nemožné poměry. Tito pánové snaží se namluvit veřejnosti, že v pojišťovně je všechno v pořádku a že smrt dělníka se musela dostavit, poněvadž dotyčný onemocněl nemocí, ze které prý nebylo vyléčení. Společně s dr Beškou ohání se dnes tito pánové posudky odborníků, podle nichž dělník Kunc onemocněl nemocí zv. leukamie, která v každém případě do dvou měsíců končí jistou smrtí. Je-li toto pravdou, že dělník touto nemocí trpěl, pak by nemocenská pojišťovna v Hodoníně zasluhovala titul "ústavu pro týrání umírajících dělníků". Jestliže nyní lékař Beška se dovolává prof. Thomayera, který o této nemoci napsal, že ve všech dosaváde pozorovaných případech nastala smrt nejdéle do dvou měsíců, pak tímto dr Beška se usvědčuje, že fakticky umírajícího dělníka uznával zdravým a práce schopným.