Důkaz o tom podáváme tento:

Dělník Kunc hlásil se nemocným v hodonínské pokladně po prvé dne 27. ledna 1930, když již delší dobou cítil, že je nemocen a nemůže pracovat. Ale do nemocnice byl poslán dr Beškou za více než měsíc, t. j. dne 1. března 1930. Za 3 týdny po té, 21. března v nemocnici zemřel. Tedy více než celý měsíc smrtelnou nemocí napadený dělník Kunc nebyl. dr Beškou nemocným uznáván, až na upozornění soukromého lékaře, u kterého hledal Kunc pomoci, tedy v době, kdy již skutečně umíral.

Takto se jedná dnes s nemocnými dělníky v nemocenské pokladně v Hodoníně. Dr Beška šel dokonce tak daleko, že vůči rodině zemřelého dělníka Kunce postupoval po jeho pohřbu tak, že se to rovnalo osobní mstě a dopustil se prozrazení tajemství lékařského. Takové jednání jistě zasluhuje odsouzení a příkladného potrestání. Kromě toho jest zde prokázána nezpůsobilost dr Bešky tím, že nerozpoznal nemoc dělníka Kunce, třebas se ohání dnes tvrzením, že tato nemoc je těžce rozpoznatelná.

Tam, kde již vlastně člověk umírá a kde jsou i vnější příznaky této nemoci tak patrné, že je rozpoznávají i prostí dělníci, jak to bylo v případě dělníka Kunce, bylo by velmi smutné, aby pečlivý lékař nemoc tuto nezjistil.

Správa pojišťovny, v osobách vedoucího úředníka Beneše a předsedy pojišťovny Diváckého, místo aby rázně zakročila proti jednání pokladničního lékaře dr Bešky, tak ho ještě chrání a celý případ snaží se před veřejností vymluvit a ututlat. Je tedy táto správa těmito protizákonnými poměry spoluvinna.

Podepsaní se táží pana ministra sociální péče:

Je ochoten dáti případ zemřelého dělníka Kunce vyšetřiti?

Je ochoten pohnati lékaře dr Bešku i správu pojišťovny k zodpovědnosti?

Je ochoten naříditi, aby manželce a dvěma malým dětem po zemřelém Kuncovi byla vyplácena náhrada a důchod za zaviněnou ztrátu živitele?

Je pan ministr sociální péče ochoten učiniti s největším urychlením opatření, aby s nemocnými dělníky, kteří si platí na léčení a náležité ošetřování bylo napříště jednáno slušně a podle zákona i v nemocenské pojišťovně v Hodoníně a byla jim poskytována potřebná náležitá lékařská a materiální pomoc?

V Praze, dne 8, dubna 1930.

Mikulíček,
Douda, Stejskalová, Pilz, Dobrovolný, Lokota, Langer, Nedvěd, Kindl, Schwamberger, Stránský, Mezö, Kello.

Řády požární policie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a také nyní na Slovensku platné, z Maďarska převzaté policejní předpisy pocházejí z let sedmdesátých a nebyly od té doby ani změněny ani doplněny. Následkem vývoje dopravnictví, obzvláště vývojem techniky, nastoupil na místo dřívějšího koňského spřežní silostroj, automobil, na první místo.

Nemohlo se tehdy před 60 lety věděti, že automobil v rychlé dopravě lidí a hasičského jakož i zdravotního nářadí hráti bude úlohu daleko větší než poměrně pomalu se pohybující spřežní koňské. V nynější době, kdy skoro v každé obci jsou automobily, bude se při vypuknutí požáru, při povodni nebo při jiném neštěstí pociťovati jako citelná mezera, dlužno-li v dnešních zastaralých zemských zákonech konstatovati, že zde není ještě žádných zákonitých ustanovení, která na zákonitém podkladě staví automobil do služeb zdravotnictví a hasičství. Každá obec je podle nynějších platných policejních řádů povinna poskytnouti svým sousedním obcím při požárech bezplatnou, pokud možno rychlou pomoc.

Toto ustanovení obsahuje podle svého smyslu povinnost, aby každá obec při vypuknutí požáru co možno nejrychleji vyslala své hasiče na místo požáru do města nebo do sousední obce. Dnešní znění zákona jest ještě totéž jak bylo vytvořeno před 60 lety. K poskytnutí přípřeže pro hasičské nářadí jest podle platných zákonů povinna obec, ale jen tehdy, dožaduje-li se hasičstvo koní. V té příčině praví § 15 řádu požární policie pro Čechy, zákona ze dne 25. května 1876, č. 45 z. z. a ve stejném znění ustanovení řádu požární policie v různých zemích:

O propůjčování koní.

§ 15.

Držitelé koní v obci povinni jsou, pod pokutami v § 60 ustanovenými, podle nařízení obecního starosty nebo jeho zřízenců propůjčiti koně ku zapřažení do stříkaček a vozů s vodou potřebné, a to zpravidla střídavě po sobě.

V případu pilném může se k účelu hasení použíti i takových spřežení, která se náhodou v místě právě nalézají.

Za užívání koní k účelům těmto má se držitelům jich, žádají-li za to, dáti přiměřená odměna, kterou obecní výbor ustanoví a má se jim také nahraditi škoda, kterouž bez vlastního provinění utrpěli, pokud škodu tu prokázati mohou."

O automobilech, které dnes namnoze možno nalézti a sehnati skoro v každé obci spíše než koně a které by mužstvo a nářadí k místu požáru nebo neštěstí nemohly rychle dovézti, není v řádech požární policie v Československu zmínky. Majitelé automobilů, ochotní pomáhati, propůjčují sice dnes v jednotlivých obcích s porozuměním své vozy hasičstvu dobrovolně, ale toto propůjčování děje se nezávazně a na nebezpečí majitele automobilu, a neposkytuje tudíž hasičské a zdravotní službě takové bezpečnosti a spolehlivosti, které potřebuje, aby se setkala s účinkem.

Dodávání přípřeže pro hasičskou službu a řízení vlastního automobilu pro hasičstvo a sanitní službu musí být spolehlivé a musí se díti právně závazně na základě zákonitého předpisu. Majitel přípřeže, ať to již jsou tažná zvířata anebo automobily, musí věděti, že jest povinen dodati přípřež v případě požáru pro tento účel, ale také pro cvičení, a že mu za škodu, kterou v takovéto službě bez vlastního zavinění utrpí, poskytnuta bude náhrada škody. Nyní však dlužno uvážiti, že u automobilů pojištění proti následkům zákonitého povinného ručení, ještě více však pojištění proti škodám z havarií je mnohem nákladnější, i vznikají tu těžké otázky rázu pojistně-technického, ježto předem není známo, které vozidlo v případě požáru bude poskytnuto, v jakém stavu jest, jakou má cenu, a také není známo, kdo je bude říditi na místo požáru. V těchto případech je vždy nejasno a nelze předvídati, zdali takovýto automobil říditi bude majitel, jeho šofér, nebo hasič, který umí říditi, nebo dokonce nějaký náhodou přítomný šofér. Provoz automobilu poskytnutého pro požární službu může tedy býti za okolností také odňat vlivu jeho majitele, čímž se pozbývá podle všeobecných podmínek pojišťovacích nároku na náhradu škody. Rozřešiti tyto otázky a nalézti finančně snesitelné pojištění pro automobily poskytnuté pro hasičskou službu, aby majitelům automobilu poskytnuta byla záruka, že mu bude přiměřeně nahrazena utrpěná škoda, a aby na druhé straně hasičským sborům a obcím také bylo možno poskytnouti náhradu za škody, způsobené na automobilech a škody jimi způsobené, jest věcí, kterou provésti nutno zároveň s použitím automobilů pro hasičskou službu.

Vyhovuje to přání předsednictva německého říšského svazu pro hasičskou a záchrannou službu v Československé republice, aby znění § 15 řádu požární policie pro Čechy, Moravu a Slezsko doplněno bylo novými ustanoveními. Nový policejní a požární řád pro Burgenland (zák. ze dne 15. ledna 1926, § 11, odst. 4.) obsahuje, že:

"také automobily, které se hodí pro dopravu hasičského nářadí a mužstva, možno požadovati při analogickém použití předchozích ustanovení."

Podepsaní táží se tudíž:

1. Jsou páni ministři v zájmu rychlé úpravy nynějších poměrů v hasičské a záchranné službě ochotni, svolati v nejkratší době anketu, kam by byli společně pozváni oprávnění zástupcové říšských svazů pro hasičskou a záchrannou službu v Československé republice, oprávnění zástupcové svzu koncesovaných podniků autobusových jakož i svazů aubomobilistů jiného druhu, aby touto poradou hospodářských oranisací mohla se projeviti společná vůle pro zlepšení starého zákona?

2. Jsou páni minstři ochotni, předložti v nejkratší době Národnímu shromáždění osnovu novely v této příčině?

V Praze, dne 1. dubna 1940.

Wenzel,
Teschner, dr Jesser, dr Hilgenreiner, Böhr, Fr. Scholz, Köhler, dr Grosschmid, Böhm, dr Korláth, Richter.

Die Feuerpolizeiordnungen von Böhmen, Mähren und Schlesien und auch die derzeit in der Slowakei geltenden von Ungarn übernommenen polizeilichen Vorschriften stammen aus den 70-iger Jahren, und sind seithes weder abgeändert noch ergänzi worden. Durch die Entwicklung des Venkehrswesens, insbesondere durch die Entwicklung der Technik, ist an Stelle der frühenen Pferdebespannung der Kraftwagen, das Automobil, an erster Stelle getreten.

Man konnte damals vor 60 Jahren nicht wissen, dass der Kraftwagen im schnellen Transport von Menschen und Lösch sowie Sanitätsgeräten eine weit grössere Rolle spielen wird, als das verhältnismässig sich langsam fortbewegende Pferdegespann. In der gegenwärtigen Zeit, wo in fast allen Orten Automobile vorhanden sind, wird es bei Ausbruch eines Brandes, bei einer Wasserkatastrophe oder bei einem anderen Unglücke als eine fühlbare Lücke empfunden, wenn in den, heutigen altersschwachen Landesgesetzen festgestellt werden muss, dass es hier noch keine gesetzlichen Besitimmungen, gibt, welche das Kraftfahrzeug dem Sanitats und Feuerwehrwesen auf gesetzlicher Basis dienstbar macht. Jede Gemeinde ist nach derzeitigen gültigen Polizeiordnungen verpflichtet ihren Nachbargemeinden bei Feuersbrünsten unentgeldliche, tunlichst rasche Hilfe zu leisten.

Diese Bestimmung enthält sinngemäss die Pflicht, dass jede Gemeinde bei Ausbruch eines Brandes ihre Feuerwehr möglichst rasch nach der Brandstelle in der Stadt oder in die Nachbargemeinde entsendet. Die heutige gesetzliche Fassung ist noch dieselbe wie sie vor 60 Jahren geschaffen wurde. Zum Vorspann der Löchgeräte ist nach den giltigen Gesetzen die Gemeinde verpflichtet, jedoch nur dann, wenn die Feuerwehr Pferde in Anspruch nimmt. Diesbezügl besagt der § 15 der Feuerpolizeiordnung für Böhmen, des Ges, v. 25. 5. 1876 L. G. Bl., Nr. 45 und gleichlautend die Bestimmungen der Feuerwehrpolizeiordnungen in den verschiedenen, Ländern:

"Beistellung der Pferde,

§ 15.

Die Pferdebesitzer in der Gemeinde sind unter den in § 60 bestimmten Strafen verpflichtet nach der Anordnung des Gemeindevorstehers oder seiner bestellten die zur Bespannung der Wasserund Spritzenwägen erforderlichen Pferde in der Regel der Reihe nach beizustellen.

Im Notfalle können, selbst zufällig im Orte anwesende Gespanne zu Löschzwecken verwendet werden.

Für die Verwendung der Pferde ist deren Bestizern auf Verlangen eine, durch den Gemeindeausschuss festzusetzende angemessene Vergütung zu leisten und der ihren ohne eigenen Verschuldens angemessenen Schaden zu ersetzen."

Von Kraftfahrzeugen, die heute vielfach eher als Pferde und in beinahe jeder Ortschaft vorfindlich und aufzutreiben sind und die rasch Mannschaft und Geräte zur Brandstelle oder Unglückstelle führen könnten, ist in den Feuerpolizeiordnungen der Čechoslovakei nicht die Rede. Wohl stellen hilfsbereite Kraftwagenbesitzers heute verständnisvoll in den einzelnen Gemeinden der Feuerwehr ihre Fahrzeuge freilwillig zur Verfügung, aber diese Beistellung erfolgt unverbindlich und auf Gefahr des Kraftwagenbesitzers und verleiht demgemäss dem Feuerlösch und Sanitätsdienst nicht jene Sicherheit und Zuverlässigkeit, die er braucht, um wirkungsvoll zu sein.

Die Beistellung der Vorspanne für den Feuerwehrdienst und zur Lenkung der eigenen Kraftwagen für die Feuerwehr, und den Sanitätsdienst muss zuverlässig sein und muss auf Grund einer gesetzlichten Vorschrift rechtsverbindlich erfolgen. Der Besitzer des Vorspannmittel, seien es nun Zugtiere oder Kraftfahrzeuge, muss wissen, das er verpflichtet ist, die Bespannung im Brandfalle diesem Zwecke, aber auch zu Uebungen beizustellen, und dass ihm für einen in solchem Dienst ohne eigenes Verschulden an seinem Eigentum erlittenen Schaden Ersatz geleistet wird. Nun muss aber berücksichrtigt werden, dass bei Kraftfahrzeugen die Versicherung gegen die Folgen der gesetizlichen Haftpflicht, noch mehr aber die Versicherung gegen Havarieschäden weitaus kostspieliger sind, und es springen da versicherungstechnisch schwierige Fragen auf dia, im vorhinein nicht bekannt ist welches Fahrzeug im Brandfalle beigestellt werden wird, in welchem Zustande es sich befindet, welchen, Wert es hat und auch nicht bekannt ist, wer es zur Brandstelle lenken wird. Es ist in diesen Fällen immer unklar und nicht vorauszusehen, ob ein solches Automobil der Besitzer, sein Chauffeur, oder ein des Fahrens kundiger Feuerwehrmann, oder gar ein zufällig anwesender Kraftwagenlenker lenken wird. Der Betrieb eines für den Branddienst beigestellten Kraftwagens kann also unter Umständen auch dem Einfluss seines Besitzers entzogen sein, wodurch der Anspruch auf Schadenersatz nach den allgemeinen Versicherungsbedingungen verloren geht. Diese Fragen zu lösen und eine finanziell tragbare Versicherung für Kraftfahrzeuge, die für den Feuerwehrdienst beigestellt werde, ausfindig zu machen, damit den Besitzern des Kraftfahrzeuges die Gewähr gebbten ist, dass ihm der erlittene Schaden angemessen ersetzt wrd und damit andereseits die Feuerwehren und Gemeinden auch in der Lage sind, den Ersatz für an Kraftfahrzeugen entstandene und durch diese verursachte Schäden zu leisten, muss mit der Nutzbarmachung der Kraftfahrzeuge für den Feuerwehrdienst unter einem durchgeführt werden.

Es entspricht dem Wunsche des Präsidium des deutschen Reichsvesrbandes für Feuerwehr und Rettungswesen in, der Čechosl. Republik, dass der Wortlaut des § 1S der Feuerwehrpolizeiordnung für Böhmen, Mähren und Schlesien ergänzende neue Bestimmungen erhalten soll. Die neue Feuerpolizei und Feuerwehrordnung für das Burgenland (Ges. v. 15. Jänner 1926., § 11, Abs. 4.) enthält, dass:

Die Gefertigten stellen daher die Anfrage:

1. Sind die Herren Minister im Interesse der schnellen Regelung der gegenwärtigen Verhältnisse im Feuerwehr und Rettungswesen bereit, in kürzester Zeit eine Enquete einzuberufen, wo die befugten Vertreter der Reichsverbände für Feuerwehr und Rettungswesen in der Čechoslovakischen Republik, die befugten und berechtigten Vertreter des Verbandes der konzessionierten Autobusunternehmungen sowie Automobilistenverbände anderer Art gemeinsam geladen werden, damit durch diese Aussprache der Wirtschaftsorganisationen ein gemeinschaftlicher Wille zur Verbesserung des alten Gesetzes sich äussern kann?

2. Sind die Herren Minister bereit, in kürzester Zeit einen diesbezüglichen Novellierungsentwurf der Nationalversammlung vorzulegen?

Prag, am 1. April 1930.

Wenzel,
Teschner, Dr. Jesser, Dr. Hilgenreiner, Böhr, Fr. Scholz, Köhler, Dr. Grosschmid, Böhm, Dr. Korláth, Richter.