V Praze dne 11. dubna 1930.

Ministr školství a národní osvěty:
Dr Dérer v. r.

Zákon o plemenitbě hospodářského zvířectva a příslušné vládní nařízení má za účel zvelebiti a povznésti chov. Tohoto účelu možno dosáhnouti především za součinnosti komisí pro chov hospodářských zvířat, kterým v příloze B k vlád. nařízení č. 204/1928 Sb. z. a n. byla dána instrukce pro výběr plemeníků.

Tato instrukce byla vydána pro náležité úvaze a po dohodě s kruhy povolanými k řešení této otázky. Instrukce obsahuje pokyny, jichž je třeba dbáti, aby bylo docíleno povznesení chovu. Jestliže někde neuznávají komise býky místního původu, mohou tak činiti právem jen z důvodů neuspokojující vhodnosti těchto býků pro účelnou plemenitbu, anebo pro úzký příbuzenský výběr býků k místním plemenicím, aby se zabránilo škodám z pokrevní a příbuzenské plemenitby. Jestliže některé komise uznávají za způsobilé jen býky zakoupené z určitých míst, jak se uvádí v interpelaci a odmítají býky jiného původu, zásadně odporuje tento postup platným předpisům a je v konkrétních případech nutno zjednati nápravu. Podle ustanovení § 16, odst. 4. vlád nař. čís. 204/28 Sb. z. a n. možno si stěžovati u příslušného okresního úřadu do rozhodnutí komise, kterým neuznala plemeníka způsobilým, o stížnostech rozhoduje okresní úřad s konečnou platností.

Požadavek, aby minimální váha býka byla aspoň 300 kg, není obsažen ve výše uvedené instrukci, může však být za určitých okolností oprávněný. Instrukce ukládá totiž komisi mimo jiné, aby vyšetřujíc způsobilost plemeníka zkoumala též, je-li jeho tělesný vývoj přiměřený jeho stáří, při čemž pomůckou má býti také zjištění živé váhy. Uvedená instrukce nepředpisuje jako minimální stáří u plemenného býka jeden a půl roku, nýbrž jeden a čtvrt roku, což je oprávněno.

Vzorem, který vydalo ministerstvo zemědělství, není pevně stanovena doba, na jakou musejí býti smlouvy uzavírány, nýbrž ponechává se stranám, aby se samy o tom dohodly. Dobou platnosti smlouvy jest určena doba, po kterou jest chovatel povinen vůči obci plniti povinnosti smlouvou převzaté. Vzal-li chovatel smlouvou na sebe povinnost místo obce postarati se o to, aby v obci byl k disposici vybraný veřejný plemeník, znamená to, že opatří plemeníka, kterého, byl-li ovšem komisí vybrán, možno pak tak dlouho k plemenitbě užívati, pokud mu průkaz o výběru nebude odňat, nebo pokud nebude při některém výběru uznán nezpůsobilým. Za těchto předpokladů možno tedy užívati plemeníka po celou dobu platnosti smlouvy, aniž třeba zakupovati nové plemeníky.

Jest záměrem chovatelsky plně odůvodněným, aby dobrého plemeníka bylo používáno v chovu pokud možno nejdéle - viz ošetřovatelský řád pro plemenné býky odst. 1. Že by chovatelé drželi plemenného býka tak dlouho, až by mu stářím podstatně ubylo na plodivé schopnosti, stává se snad jen zcela výjimečně. Naopak jest rozšířen se stanoviska chovatelského škodlivý zjev, že se býci vyřazují z plemenitby předčasně a právě v době, kdy jejich plemenná hodnota bývá největší.

Názor, že by používáním starších, tedy těžších býků, k plemenitbě nastávalo nepřiměřené vyvinutí plodu, což nemůže se srovnati se slabou konstrukcí krav mladých a u plemen slabé konstrukce, odporuje poznatkům plemenářsko-biologickým.

Kde jsou těžké porody v našich chovech více rozšířeny, mají ponejvíce svůj původ nikoliv v plemenicích, nýbrž v nesprávném výběru plemenného materiálu, v předčasném připouštění plemenic a hřešení proti zásadním požadavkům hygieny. Hlavní podíl na tomto zjevu má také stájový chov, nedostatek pohybu, zdravého vzduchu, světla atd.

Úlevy od povinnosti opatřiti a chovati veřejné plemeníky může povolit ministerstvo zemědělství podle ustanovení § 12 vlád. nařízení po slyšení zemědělské rady a po dobrozdání komise pro chov hospodářských zvířat pro ty obce, kde zvelebování chovu nemá zvláštního významu. Ministerstvo zemědělství dle tohoto předpisu postupuje.

Při výběru plemeníků řídí se komise pro chov hospodářských zvířat instrukcí, která je součástí vládního nařízení čís. 204/1928 Sb. z. a n. Býci lehcí nevyvinutí, aneb příliš mladí, se pro účely plemenitby nehodí a musí tudíž komise při všeobecném výběru uznávati býky náležitých vlastností a přiměřené váhy.

Názor, že jalovice a některé starší krávy neobřezují pro starších, těžších, jinak však úplně schopných býcích, odporuje poznatkům plemenářským. Příčiny neobřeznutí krav a jalovic nespočívají v takových případech ve stáří býka, nýbrž bývají obyčejně pathologického charakteru a tím se tedy vysvětluje, že v našich chovech se takové plemenice přebíhají a nepřinášejí zemědělci očekávaného užitku.

Vodění krav k plemeníku do sousedních obcí není odůvodněno a také jest v rozporu s platnými ustanoveními.

Ministerstvo zemědělství velmi bedlivě sleduje nejen jak se nový zákon o plemenitbě hospodářského zvířectva provádí, nýbrž také jeho důsledky, a jistě neopomenulo by opět po dohodě s interesovanými kruhy navrhnouti případné změny, bylo-li by jich třeba; má však za to, že dosud se provádění tohoto zákona nevžilo tolik, aby bylo možno se rozhodnouti pro opravy, tím méně lze po sotva jednoroční účinnosti s bezpečností mluviti o jeho chovatelských důsledcích.

V Praze dne 28. března 1930.

Ministr zemědělství:
Bradáč v. r.

K požadavkům interpelace, aby průmysl pro zpracování žuly byl stejnou měrou přibírán k dodávkám pro úpravu státních silnic jako výrobci ostatního materiálu, lze odpověděti, že ministerstvo veřejných prací plně přihlíží k tomuto významnému odvětví domácí výroby silničního stavebního materiálu. Důkazem toho jest, že z úhrnné délky 260 km těžkých vozovek, které byly od počátku působnosti silničního fondu tedy v letech 1928 a 1929 na státních silnicích zřízeny, připadá na kamenné dlažby 145 km, t. j. 56 %. Nelze tedy tvrditi, že státní silniční správa favorisuje moderní vozovky v soutěži s kamennými dlažbami, které, jsou-li řádně provedeny, jsou zajisté nejspolehlivější trvalou vozovkou.

Jisto však jest, že kamenná dlažba je vozovkou nejdražší a že její hojnější užívání brzdí nejen vysoká cena, nýbrž namnoze - a to zejména v zemi České - nedosti časné dodávky dlažebních kostek a zdlouhavé, a v některých případech i co do jakosti neuspokojující provádění dlažebních prací. Tyto okolnosti nutí k tomu, aby i na meziměstských tratích, kde jest kamenná dlažba zajisté na místě, byly voleny i jiné druhy těžkých vozovek, jakými jsou novodobé vozovky betonové a asfaltové. A tu nutno zdůrazniti, že také betonové vozovky se zřizují jen z látek domácí výroby a že i při asfaltových vozovkách toho druhu, jehož užívá státní silniční správa, připadá na asfalt jakožto látku dováženou z ciziny, jen asi 8 - 10 % celkového množství potřebného materiálu.

Pokud jde obzvláště o západoslezský kamenný průmysl, jest ministerstvu veřejných prací jeho značná výrobní kapacita i kritická situace odbytu dlažebního kamene dobře známa. Tato odbytová krise nevyplývá však z přezírání tohoto výrobního odvětví státní silniční správou, nýbrž ze ztráty trhu v sousedních státech. Tuto ztrátu ovšem nemohou v plné míře odčiniti dodávky pro naše státní silnice.

V Praze dne 29. března 1930

Ministr veřejných prací:
Dostálek v. r.

Bezüglich der Forderung der Interpellation, es möge die Industrie für Granitverarbeitung in gleichem Masse zu den Lieferungen für die Herstellung der Staatsstrassen herangezogen werden wie die Erzeuger des übrigen Materiales, kann erwidert werden, dass das Ministerium für öffentliche Arbeiten diesen wichtigen Zweig der inländischen Erzeugung von Strassenbaumaterial voll berücksichtigt. Beweis dessen ist der Umstand, dass von der Gesamtlänge von 260 km schwerer Fahrbahnen, welche vom Wirksamkeitsbeginne des Strassenfonds, daher in den Jahren 1928 und 1929 auf den Staatsstrassen errichtet wurden, auf Steinpflasterungen 145 km, d. i. 56 % entfallen. Es kann daher nicht behauptet werden, dass die staatliche Strassenverwaltung die modernen Fahrbahnen in der Conkurrenz mit Steinpflasterungen favorisiert, welch letztere, falls sie richtig durchgeführt sind, bestimmt die verlässlichste dauerhafte Fahrbahn bilden.

Sicher ist jedoch, dass das Steinpflaster die teuerste Fahrbahn ist, und dalss dessen häufigere Anwendung nicht nur durch den hohen Preis, sondern vielfach - und dies namentlich im Lande Böhmen - durch nicht genügend zeitgerechte Lieferung der Pflasterwürfel und durch die langwierige und in manchen Fällen auch hinsichtlich der Qualität nicht befriedigende Ausführung der Pflasterungsarbeiten gebremst, wird. Diese Umstände zwingen dazu, dass auch bei Trassen innerhalb, der Städte, wo das Steinpflaster gewiss am Platze ist, auch andere Arten, schwerer Fahrbahnen gewählt werden, wie es die neuzeitigen Beton und Asfaltfshrbahnen sind. Und hier ist zu betonen, dass auch Betonfahrbahnen nur aus Material inländischer Erzeugung hergestellt werden und dass auch bei Asfaltfahrbahnen der von der staatlichen Strassenverwaltung angewendeten Art auf den Asfalt als das aus dem Auslande importierte Material nur cca 8-10 % der Gesamtmenge des erforderlichen Materials entfallen.

Sofern es sich namentlich um die westschlesische Steinindustrie handelt, ist dem Minsterium für öffentliche Arbeiten seine bedeutende Erzeugungskapazität sowie die kritische Situation des Absatzes von Pflasterstein gut bekannt. Diese Absatzkrisis beruht jedoch nicht auf einem

Uebersehen dieses Produktionszweiges seitens der staatlichen Strassenverwaltung, sondern auf dem Verluste des Marktes in den Nachbarstaaten. Diesen Verlust können allerdings die Lieferungen für unsere Staatsstrassen nicht im vollen Masse wettmachen.

Prag, am 29. März 1930.

Der Minister für öffentliche Arbeiten:
Dostálek m. p.

Žádost Svazu živnostenských společenstev v Teplicích-Šanově o příspěvek na stavbu budovy živnostenských pokračovacích škol byla vyřízena již výnosem ze dne 19. prosince 1929 v tom smyslu, že ministerstvo školství a národní osvěty jest ochotno přispěti na stavbu této školy příspěvkem, jenž by činil asi třetinu schváleného stavebního nákladu, a mimo to přiměřeným příspěvkem na vnitřní zařízení školy.

V příslušném výnosu ministerstva školství a národní osvěty byly zároveň žadatelům dány potřebné pokyny k sestavení stavebního programu a projektu.

V Praze dne 11. dubna 1930.

Ministr školství a národní osvěty:
Dr Dérer v. r.

Překlad ad 183/8.

Das Gesuch des Verbandes der Gewerbegenossenschaften in Teplitz-Schönau um einen Beitrag zur Errichtung eines Gebäudes für die gewerblichen Fortbildungsschullen wurde bereits mit dem Erlasse vom 19. Dezember 1929 in dem Sinne erledigt, dass das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur bereit ist für den Bau dieser Schule mit einer Zuwendung, welche etwa ein Drittel des genehmigten Bauaufwandes ausmachen würde, und ausserdem mit einem angemessenen Beitrage für die innere Einrichtung der Schule beizutragen.

Im bezüglichem Erlasse des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur wurden den Gesuchstellern gleichzeitig die erforderlichen Weisungen für die Verfassung des Bauprogrammes und des Projektes erteilt.

Prag, am 11. April 1930.

Der Minister für Schulwesen und Volkskultur:
Dr. Dérer m. p.