Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.
III. volební období.
2. zasedání.
Tisk 206.
Vládní návrh
jímž předkládají se Národnímu shromáždění
dohody a ujednání podepsané dne 20. ledna 1930 v Haagu.
Návrh usnesení.
Národní shromáždění Československé republiky souhlasí s těmito Dohodami, podepsanými dne 20. ledna 1930 v Haagu:
1. Dohodou s Německem,
2. Dohodou s Rakouskem,
3. Dohodou s Československem.
Důvodová zpráva.
Na základě usnesení zástupců Velké Britanie, Francie, Italie, Belgie, Japonska a Německa ze 16. září 1928 v Ženevě byl ustaven výbor znalců, který měl zkoumati možnosti konečné finanční likvidace války. Výbor ten sešel se v Paříži v únoru roku 1929, končil své práce dne 7. června 1929 a předložil svoji zprávu, která jest nazývanou "plánem Youngovým". Ježto tento plán byl jen nezávazným projevem názorů finančních znalců, bylo třeba, aby byl přijat zúčastněnými vládami a tak tvořil právní základ zamýšlené finanční likvidace války. Proto byla svolána konference do Haagu, jíž zúčastnily se však nejen shora uvedené Mocnosti zvoucí, nýbrž byly k ní přizvány i všechny druhé Mocnosti, které měly finanční pohledávky z mírových smluv druhých, aby tak rázem byly vyřízeny všechny finanční otázky, vyplývající z mírových smluv. První konference v Haagu usnesla se sice na zásadním přijetí Youngova plánu, nemohla však pro krátkost času vyříditi všechny složité otázky související s finanční likvidací války. Proto byla svolána v lednu 1930 druhá konference do Haagu, která skončila své práce dne 20. ledna 1930 podpisem těchto Dohod a Ujednání:
1. Dohody s Německem,
2. Dohody s Rakouskem,
3. Dohody s Československem,.
4. Dohody s Bulharskem,
5. Ujednání mezi Mocnostmi věřitelskými (Německo ),
6. Ujednání mezi Mocnostmi věřitelskými (Rakousko, Maďarsko, Bulharsko, poplatek za osvobození).
1. Dohoda s Německem tvoří s plánem Youngovým ze dne 7. června 1929 a s protokolem I. konference v Haagu ze dne 31. srpna 1929 dohromady t. zv. "Nový plán", jenž znamená úplné a konečné vyřešení všech finančních otázek vzniknuvších pro Německo z války. Platy, jež se Německu tímto plánem ukládají, jsou forfaiterní, takže nad ně od Německa z titulu mírových smluv již ničeho více nemůže býti požadováno. Čl. III B, b) obsahuje všeobecnou renunciaci signatárních mocností na jakékoliv pohledávky, jež by mohly býti proti Německu uplatňovány mimo platy shora uvedené a čl. III. C, a) obsahuje zřeknutí se práva na další likvidaci německého majetku, pokud ve smyslu bodu d) téhož článku nebyl výkon likvidačního práva upraven úmluvou zvláštní.
Přílohy I. až XI. se nedotýkají v ničem práv a zájmů Československé republiky. Příloha XII. však obsahuje předpisy o rozhodčím řízení, jež může se státi praktickým nejen v poměr u mezi Československem a Německem, ve kterém se takto mimo všeobecné řízení rozhodčí stanovené odst. 2., čl. 1, lokarnské úmluvy zavádí rozhodčí řízení zvláštní, ale i v poměru k Rakousku, Bulharsku a Maďarsku, pro nějž obdobně platí.
2. Článek I. Dohody s Rakouskem obsahuje definitivní. škrtnutí rakouských reparací a všech jiných z mírové smlouvy St. Germainské vyplývajících závazků s výhradou ustanovení čl. IV., jakož i zrušení generálního zástavního práva zajištěného podle čl. 197 St. Germ. na veškerém majetku a příjmech Rakouska.
Článek II. prohlašuje za skončené vztahy mezi reparační komisi a Rakouskem ode dne, kdy Dohoda stane se účinnou. Rakousko bude nadále osvobozeno od placení příspěvků na vydržování reparační komise. Reparační účet rakouský se uzavře a odpadá nadále. Na tomto reparačním kontě měla býti, jak známo, Rakousku připsána k dobru hodnota převzatých státních statků podle čl. 208 St. Germ.
Článek III. obsahuje likvidaci minulosti: všechny dosud nevyrovnané vzájemné pohledávky vyplývající z mírové smlouvy St. Germ., z příměří nebo z válečných opatření v poměr u mezi Rakouskem a signatárními mocnostmi nebo mezi příslušníky rakouskými a mezi signatárními mocnostmi a navzájem mezi příslušníky těchto mocností a Rakouskem prohlašují se za navzájem vyrovnané. Jsou to především t. zv. dluhy administrativní bývalého eráru, o jejichž placení bylo s Rakouskem po celá léta, posledně v Paříži a Haagu, bezvýsledně jednáno. Nyní je Rakousko definitivně zbaveno povinností tyto dluhy platiti. Ovšem vzájemné pohledávky mezi příslušníky rakouskými a příslušníky signatárních mocností nejsou touto Dohodou dotčeny.
Článek IV. tvoří výjimku z ustanovení čl. I. potud, že ponechává v platnosti dohody sjednané mezi Rakouskem a signatárními mocnostmi podle mírové smlouvy a smluv ji doplňujících jakož i pohledávky z nich vyplývající. Jsou to zejména úmluvy: o poštovní spořitelně vídeňské, o pensích, o nadacích a kolektivitách, o ústavech sociálního pojištění atd. Tyto úmluvy budou provedeny.
Článek V. zastavuje další účinnost čl. 249 mírové smlouvy St. Germ. o právu vítězných mocností likvidovati t. zv. nepřátelský majetek, t. j. soukromý majetek rakouských příslušníků. Pokud tedy tento majetek v době účinnosti Dohody nebude ještě likvidní nebo zlikvidovaný, bude uvolněn.
V článku VI. je vysloveno zrušení (anulace) všech pohledávek, které měly proti sobě navzájem bývalé ústřední mocnosti (Rakousko, Německo, Maďarsko a Turecko) a které podle čl. 213 St. Germ., 261 Vers., 196 Trian. a 145 Neuilly byly povinny postoupiti vítězným mocnostem.
Podle článku VII. není Dohoda na újmu ujednáním o rakouské sanační půjčce z roku 1923, ani t. zv. rakouským pomocným bonům za reliefní dluhy, ani čl. 203 St. Germ. o předválečných dluzích.
Případné spory mezi smluvními stranami přiděluje článek VIII. rozhodčímu soudu zřízenému haagskou dohodou s Německem z 20. ledna 1930 s tou obměnou, že na místo německého soudce nastoupí soudce rakouský.
3. Dohodou (arrangement) mocností spojených a přidružených ze dne 10. září 1919 podepsanou v St. Germainu současně s mírovou smlouvou St. Germainskou, bylo Československu, Polsku, Rumunsku a Jugoslávii uloženo zaplatiti jakožto příspěvek na náklady spojené s osvobozením území bývalého mocnářství rakouskouherského (contribution aux dépenses de libération) částky, jejichž výše nepřekročí 1.500,000.000,- franků ve zlatě. Podíly na jednotlivé státy vypadávající nebyly tam ještě stanoveny; bylo jen řečeno, že budou určeny podle analogie čl. 203 mírové smlouvy St. Germainské, t. j., že měřítkem budou průměrné státní důchody příslušných území ve finančních letech 1911-1913. Československu však nesmělo býti uloženo v žádném případě více nežli........ 750,000.000,- zlatých franků. Separátním ujednáním s Italií z, téhož dne bylo uloženo i Italii zaplatiti jistou, zatím číselně neurčenou část tohoto příspěvku.
Přesné podíly příspěvku (v praksi vešel ve zvyk ne zcela případný název liberační poplatek čili poplatek za. osvobození) určila reparační komise podle kriterií shora uvedených teprve rozhodnutím ze dne 4. listopadu 1924, č. 2991, vyměřivši Československu plných 750,000.000-, Polsku 225,495.000-, Rumunsku 235,140.000-, Jugoslávii 178.035.000 a Italii 59,252.000 zl. franků.
Čl. 3. Dohody z r. 1919 stanovil možnost kompensace tohoto příspěvku a hodnoty za státní majetek (čl. 208 St. Germain, 191 Trianon) s reparačními.nároky příslušných států.
Na konferenci v Haagu byl Polsku, Rumunsku, Jugoslávii a Italu příspěvek úplně zkompensován (odepsán) s reparačními nároky těchto států, Československu byl dohodou z 20. ledna 1930 snížen na roční anuitu 10 miliony zlatých marek (okrouhle 80 milionů Kč) placenou po 37 let. První anuita je splatna celá dne 15. března 1930, další anuity pak jsou splatny v půlročních splátkách po 5 milionech marek dne 1. července a 1. ledna každého roku, poslední dne 1. ledna 1966. Dnešní hodnota těchto anuit činí při 6% diskontu 147,367.803 Mk čili (kurs 8,07) 1189,3 mil. Kč čili (kurs 6,6) okrouhle 181 milionů zl. franků, při diskontu 5% pak 167,112.873 Mk, čili 1348,6 milionů Kč čili okrouhle 200 milionů zl. franků.
Lze tedy říci, že původní příspěvek byl snížen na 25 % resp. na 27 %.
Anuity budou placeny v librách sterlingů podle středního kursu ze tří dnů přede dnem splatnosti u Banky pro vyrovnání mezinárodních platů (Banque des Réglements inter nationaux), která je připíše k dobru státům majícím právo na reparace podle ustanovení příslušných dohod haagských.
Čl. 3. Dohody zakládá jednostrannou renunciaci věřitelských mocností vůči republice Československé na všechny pohledávky, jež by z titulů mírových smluv, dohody z 10. září 1919 a všech smluv je doplňujících mohly býti proti ČSR uplatňovány.
4. Dohoda s Bulharskem určuje výši jeho reparačních platů až do roku 1966; rozvrženy jsou takto:
1. dubna 1930: 5,000.000,- zl. franků,
od 1. dubna 1930 do 31. března 1940 ročně 10,000.000,- zl. fr.,
od 1. dubna 1940 do 31. března 1950 ročně. 11,500.000,- zl. fr.,
od 1. dubna 1950 do 31. března 1966 ročně 12,515.238,- zl. fr.
Generální zástavní právo na všechny statky a příjmové zdroje Bulharska se ruší a zavádí se pouze služba zvláštních záruk, jež mají krýti 150 % částek nutných k zaplacení každé roční splátky. V případě oporu o výkladu a provádění této Dohody platí obdobně ustanovení přílohy XII Dohody s Německem.
5. Ujednání mezi věřitelskými mocnostmi o rozdělení německých reparací opakuje znovu zásadu o forfaitu německých reparačních platů. V dalším pak řeší všechny dosud pendentní otázky vznikající z provádění mírové smlouvy Versailleské a Dawesova plánu a obsahuje přechodná ustanovení nutná k hladkému převodu reparačních platů na nový systém daný Novým plánem.
6. Ujednání mezi věřitelskými mocnostmi o tak zv. východních reparacích obsahuje především osvobození od jakéhokoliv placení náhrady za nabyté státní statky a za dodávky in natura. Mírové smlouvy ustanovily (čl. 208 St. Germain, čl. 121 Trianon, čl. 256 Vers.), že státy přejímající území bývalého mocnářství Rakousko-uherského a říše Německé nabývají s tímto územím i všech na něm ležících statků a všeho majetku vlády rakouské, uherské, německé i států německých, počítajíc v to všechny statky korunní i soukromý majetek bývalých panovnických rodin. Avšak hodnota těchto statků a majetků po srážce všech dluhů zajištěných a jisté části (kterou měla určiti komise reparační) dluhů nezajištěných zněla býti vyceněna komisí reparační a připsána k tíži státu nabývajícího a k dobru Rakouska, pokud se týče Maďarska a Německa na reparačním účtu.
Reparační komise pověřila provedením ocenění statků (evaluace) zvláštní výbor (Comité des biens cédés) v Paříži pozůstávající ze zástupců Anglie, Francie, Italie a t. zv. zástupce společného (délégué commun), který hájil zájmy států cessionářských. Předsedou byl Francouz. Komité provádělo ocenění státního majetku převzatého cessionářskými státy z území bývalého Rakousko-Uherska za účasti cessionářských států i Rakouska a Maďarska počínajíc r. 1921 a skončilo svoje práce r.1925. Nedospělo však k usnesení jednomyslnému. Byly odhady tři: odhad většiny (anglo-francouzský), odhad italský (minoritní votum doporučující odhad vyšší ) a odhad delegáta společného, který podal minoritní votum za státy cessionářské. Odhad většiny komitétu nebyl ještě definitivní; byl to jen návrh podaný reparační komisi, která měla rozhodnouti, jak o něm; tak i o námitkách cessionářských států a o vyšším odhadu delegáta italského. Českou slovensko odhadu většiny (ovšem ani italského) nikdy neuznalo a reparační komise se k rozhodnutí již nedostala.
Oceněním státního majetku, jehož nabylo Polsko a Československo na území převzatém od říše Německé nezabývalo se jmenované komité, nýbrž komise reparační, resp. její právní odbor (service juridique). Tento odbor ocenil podle čl. 256 Versailles převzatý státní majetek na území Hlučínska částkou 6,518.028 zl. marek. Také toto ocenění nebylo definitivní; reparační komise o něm nerozhodla, ale zatížila republiku Československou předběžně částkou určenou.právním odborem na tak zv. vyčkávacím účtu (compte d′attente) ve prospěch reparací německých.
Vedle tohoto břemene evaluačního bylo Československo na témže vyčkávacím účtu zatíženo ještě dalšími dluhy z titulu dodávek (livraison en nature):
a) za labský, oderský a dunajský lodní park převzatý od Německa podle čl. 339 Versailles částkou zl. M. 10,256.476,90;
b) za železniční materiál (armističní) dodaný před 1. květnem 1921. částkou zl. M. 6,848.295,30.
Na konferenci haagské byly dluhy států cessionářských z titulu evaluace a dodávek bezvýjimečně škrtnuty.
V dalším pak Ujednání mezi věřitelskými 1Ulocnostmi a t. zv. východních reparacích rozvrhuje jednak poplatek za osvobození uložený Československu ve výši 10,000.000 zl. M. ročně, jednak reparační, platy maďarské a bulharské. Z obou posledních nabývá Československá republika 1 %. Ujednání zdůrazňuje, že placení jest forfaitérní a zprošťuje povinnosti jakéhokoliv dalšího placení z titulu mírových smluv.
V Dohodě s Německem, Rakouskem a Československem byly převzaty některé závazky, o nichž mohlo by býti sporno, zda z nich neplynou břemena ve smyslu § 64, bod.1, věta třetí ústavní listiny, proto se předkládají Národnímu shromáždění k projevení souhlasu. U Dohody s Bulharskem a u obou Ujednání mezi věřitelskými Mocnostmi není těchto podmínek, předkládají-li se i tyto smlouvy, činí se tak jem se zřetelem na souvislost s ostatními předloženými akty a k jich bližšímu vysvětlení.
Vláda vyslovuje přání, aby tento vládní návrh byl v obou sněmovnách přikázán výboru zahraničnímu a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší, ježto ratifikace těchto Dohod a Ujednání se strany Československé republiky v době nejkratší jest žádoucí, aby Nový plán stal se co nejdříve mezinárodně účinným.
V Praze, dne 15. května 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
Příloha k číslu 206.
DOHODY A UJEDNÁNÍ
PODEPSANÉ V HAAGU
DNE 2O. LEDNA 1930
A. PŮVODNÍ TEXTY
B. ČESKÝ PŘEKLAD
ACCORD.
Les représentants de l'Allemagne, de la Belgique, de la France, de la Grande-Bretagne, de l'Italie et du Japon, réunis à Genève le 16 Septembre 1928, ont manifesté leur volonté d'un règlement complet et définitif du problème des réparations et prévu la constitution, pour atteindre ce but, d'une Commission d'Experts Financiers.
Les Experts se sont, à cette fin, réunis à Paris et ont déposé leur rapport le 7 Juin 1929. Ce rapport a été approuvé en principe par le Protocole de La Haye du 31 Août 1929.
En conséquence, les représentants dûment autorisés du Gouvernement du Reich allemand, du Gouvernement de Sa Majesté le Roi des Belges, du Gouvernement du Royaume-Uni de Grande-Bretagne et de l'Irlande du Nord, du Gouvernement du Canada, du Gouvernement du Conu-nonwealth d'Australie, du Gouvernement de Nouvelle-Zélande, du Gouvernement de l'Union de l'Afrique du Sud, du Gouvernement de l'Inde, du Gouvernement de la République Française, du Gouvernement de la République Grecque, du Gouvernement de Sa Majesté le Roi d'Italie, du Gouvernement de Sa Majesté l'Empereur du Japon, du Gouvernement de la République de Pologne, du Gouvernement de la République du Portugal, du Gouvernement de Sa Majesté le Roi de Roumanie, du Gouvernement de la République Tchécoslovaque, du Gouvernement de Sa Majesté le Roi de Yougoslavie,
sont convenus de ce qui suit:
Article I.
Le Plan des Experts du 7 Juin 1929, ensemble le présent accord et le Protocoledu 31 Août 1929, le tout étant ci-après qualifié de "Nouveau Plan", est définitivement accepté comme règlement complet et définitif au regard de l'Allemagne, des questions financières résultant de la guerre. Par cette acceptation, les Puissances signataires assument les obligations et acquièrent les droits que le Nouveau Plan comporte pour chacune d'entre elles.
Le Gouvernement allemand prend, visà-vis des Puissances créancières, l'engagement solennel de payer les annuités prévues au Nouveau Plan, conformément aux stipulations de ce dernier.
Article II.
A partir de la mise à exécution du Nouveau Plan, dans les conditions stipulées à la clause finale du présent Accord, l'obligation antérieure de l'Allemagne est complètement remplacée, sauf en ce qui concerne l'emprunt extérieur allemand 1924, par l'obligation prévue au Nouveau Plan. Le paiement intégral des annuités qui y figurent dans la mesure où elles sont dues aux Puissances créancières, est accepté par ces Puissances comme décharge définitive de toutes les obligations de l'Allemagne restant encore en suspens et énumérées à la Section XI de la partie I du Plan Dawes, telle que l'ont interprétée les décisions du Tribunal d'interprétation constitué en vertu de l'accord de Londres du 30 Août 1924.
Article III.
A. Les Gouvernements signataires reconnaissent que les comptes entre.la Commission des Réparations et l'Allemagne relatifs aux opérations antérieures à la période du Plan Dawes, ainsi que tous les comptes comportant des crédits à l'Allemagne imputés ou à imputer sur sa dette originale en capital, seront désormais sans objet et sans effet et les déclarent clos dans leur état actuel.
B. (a.) Par application du paragraphe 143 du Rapport 'des Experts du 7 Juin
1929, étant entendu que la déclaration qui suit sera considérée comme épuisant.le contenu de la renonciation prévue à ce paragraphe, l'Allemagne déclare renoncer dans les limites de l'énumération qui suit à toute demande ayant pour objet un paiement ou un bien qu'elle a pu ou pourrait adresser à la Commission des Réparations ou à l'une des Puissances créancières signataires du présent Accord pour quelque opération que ce soit antérieure à la signature de cet Accord, en relation, soit avec la guerre mondiale, soit avec les Conventions d'armistice, le Traité de Versailles ou les Accords conclus pour leur exécution.
(1°) demandes concernant des biens ou droits pécuniaires de prisonniers de guerre, pour autant qu'elles n'aient pas été déjà réglées par des accords spéciaux.
(2°) demandes tendant à obtenir le remboursement de paiements faits en vertu du paragraphe 11 de l'Annexe à l'article 296 du Traité de Versailles.
(3°) demandes concernant les emprunts émis par les anciennes colonies allemandes.
(4°) toute demande ayant pour objet, soit un paiement, soit un bien qu'a pu ou pourrait présenter le Gouvernement allemand agissant pour son propre compte, pour autant qu'il ne s'agisse pas de créances d'État notifiées au cours de la procédure de compensation prévue aux articles 296 et 72 du Traité de Versailles par l'Office créancier à l'Office débiteur.
(b.) Réciproquement, les Puissances créancières acceptent, conformément à la recommandation du paragraphe 96 du Rapport des Experts du 7 Juin 1929, le paiement intégral des annuités qui y sont fixées comme décharge définitive de toutes les obligations de l'Allemagne restant encore en suspens et renoncent à toute demande en sus desdites annuités ayant pour obiet un paiement ou un bien, qui a été oupourrait être adressée à l'Allemagne pour quelque opération passée que ce soit tombant sous les mêmes chefs que ceux énumérés sous les numéros 1° à 4° qui précèdent.
(c.) Les dispositions du présent article ne portent pas atteinte à l'exécution des accords postérieurs au 10 Janvier 1920 concernant la renonciation à la liquidation des biens, droits ou intérêts privés allemands ou la restitution, soit de ces biens, droits et intérêts, soit du produit de leur liquidation.
C. (a.) Les Gouvernements créanciers s'engagent à cesser, à partir de l'acceptation du Rapport des Experts du 7 Juin 1929, de faire usage de leur droit de saisir, retenir et liquider la propriété, les droits et intérêts de ressortissants allemands oti de compagnies allemandes ou contrôlées par des Allemands en tant que cette propriété et ces droits ne sont pas déjà liquides ou liquidés, ou qu'il n'en a pas encore été disposé définitivement, y compris les droits des Puissances créancières résultant de l'article 306, alinéas (5), (6) et (7) du Traité de Versailles.
(b.) L'exécution de cet engagement fera l'objet d'accords spéciaux entre le Gouvernement allemand et chacun des Gouvernements intéressés.
(c.) Les Gouvernements signataires s'efforceront de régler définitivement toutes les questions en suspens relatives à l'exécution de cet engagement dans le délai d'un an après la mise en vigueur du Nouveau Plan.
(d.) Cet engagement ne s'applique pas, dans le cas où des règlements spéciaux ont déjà été effectués.
D. Toutes ou certaines d'entre les questions mentionnées au présent Article, concernant la renonciation aux demandes et la cessation de liquidation sont réglées entre l'Allemagne, d'une part, et, respectivement, les Gouvernements suivants, d'autre part, par les accords conclus aux dates ci-après: la Belgique, les 13 Juillet 1929 et 16 Janvier 1930; la Grande-Bretazn.e, le 28 Décembre 1929, le Canada, le 14 Janvier 1930; le Commonwealth d'Australie, le 17 janvier 1930; la Nouvelle-Zélande, le 17 Janvier 1930; la France, le 31 Décembre 1929; l'Italie, le 20 Janvier 1930; la Pologne, le 31 Octobre 1929.
Article IV.
Dès la mise à exécution du Nouveau Plan, l'Office des Paiements de Réparations et les Organismes connexes de Berlin seront supprimés et les relations de la Commission des Réparations avec l'Allemagne prennent fin.
Sous le régime du Nouveau Plan, seules subsisteront celles d'entre les fonctions de ces organismes dont le maintien est nécessité par le Plan; ces fonctions seront transférées à la Banque des Règlements Internationaux par l'intermédiaire du "Comité spécial restreint"; la Banque les exercera dans les conditions et limites du Nouveau Plan, conformément aux stipulations de ses Statuts.
Sous le régime du Nouveau Plan, les pouvoirs des Puissances créancières envers l'Allemagne se détermineront d'après les dispositions dudit Plan.
A ce sujet, les Représentants des Gouvernements belge, britannique, français, italien et japonais et les Représentants du Gouvernement allemand ont formulé les déclarations qui font l'objet de l'Annexe I.
Les autres mesures requises en vue du passage du régime actuel à celui du Nouveau Plan sont celles prévues à l'Annexe II.
Article V.
Les annuités mentionnées au présent Accord comprennent les sommes requises pour le service de l'emprunt extérieur allemand 1924.
Dans ces annuités, ne figurent pas les sommes que le Plan des Experts du 7 Juin 1929 attribue aux États-Unis d'Amérique.
Article VI.
Les Parties Contractantes constatent la nécessité, en vue de la mise à exécution du Nouveau Plan, de la constitution de la Banque des Règlements Internationaux. Elles lui reconnaissent la personnalité juridique pour le jour où elle sera constituée conformément aux Statuts annexés à la Loi constitutive de ladite Banque qui fait l'objet de la Convention conclue avec le Gouvernement de la Confédération Suisse.
Article VII.
Le Gouvernement allemand remettra à la Banque des Règlements Internationaux, en sa qualité de mandataire des Puissances créancières, le Certificat de dette qui fait l'objet de l'Annexe III.
En même temps, le Gouvernement allemand se porte fort que la Compagnie des Chemins de fer allemands (Deutsche Reichsbahngesellschaft) remettra à la Banque des Règlements Internationaux le Certificat mentionné à l'Annexe IV.
Article VIII.
En vue de faciliter le bon fonctionnement du Nouveau Plan, le Gouvernement allemand tient à déclarer spontanément qu'il est fermement résolu à faire tous les efforts possibles pour éviter une déclaration de suspension et pour n'y procéder qu'après être arrivé de bonne foi à la conclusion que le change de l'Allemagne ainsi que sa vie économique pourraient être sérieusement menacés par le transfert partiel ou total de la portion différable des annuités. Il demeure entendu que l'Allemagne est seule qualifiée pour décider s'il y a lieu de déclarer une suspension, telle qu'elle est prévue au Nouveau Plan.
Article IX.
Le Gouvernement allemand s'engage à prendre les mesures requises en vue de la promulgation des lois spéciales nécessaires à l'application du Nouveau Plan, à savoir:
(a) La loi concernant la modification de la loi sur la Banque du 30 Août 1924, conformément à l'Annexe V;
(b) La loi relative 'à la modification de la loi concernant la Reichsbahngesellschaft, conformément à l'Annexe VI.
Lesdites lois ne pourront être modifiées que dans les conditions et suivant la procédure prévues aux Annexes V bis et VI bis.
Le Gouvernement allemand s'engage également.à appliquer les stipulations contenues dans les Annexes VII et XI relatives à l'affectation, à titre de garantie collatérale, du produit de certains impôts au service des différents éléments des annuités.
Article X.
Les Parties Contractantes prendront sur leurs territoires respectifs, les dispositions nécessaires afin que les fonds et placements de la Banque des Règlements Internationaux, provenant des paiements de l'Allemagne, soient libérés de toute charge fiscale, nationale ou locale.
Sur les territoires relevant de l'autorité des Parties Contractantes, la Banque, ses biens et avoirs ainsi que les dépôts et autres fonds qui lui auraient été remis. ne feront l'objet d'aucune disposition, établissant une incapacité quelconque ou,d'aucune mesure restrictive telle que censure, réquisition, enlèvement ou confiscation en temps de paix ou de guerre, représailles, interdictions ou restrictions à l'exportation de l'or ou de devises ou dé toute autre mesure analogue.
Article XI.
Les Gouvernements des Puissances créancières ont arrêté le texte d'un contrat de mandat (Trust) relatif à la réception, à la gestion et -â la répartition des annuités allemandes, qui figure à l'Annexe' VIII.
Lors de la constitution de la Banque des Règlements Internationaux, celle-ci sera invitée à lui donner son adhésion et les mêmes Gouvernements délégueront des représentants ayant les pouvoirs nécessaires pour signer le contrat.