3. Povinnosti RČS upraveny jsou jinak; rozdíl záleží v tom, že žalobci z pozemkové reformy rozděleni jsou na 4 kategorie:

I. kategorie obsahuje všechny maďarské vlastníky pozemků, kteří se před 20. lednem 1930 vyrovnali a vzali žalobu zpět; na tuto kategorii připadá 275 tisíc jiter katastrálních.

II. kategorie obsahuje všechny maďarské vlastníky pozemků podavší do 20. ledna 1930 žaloby, smíšeným soudem rozhodčím dosud nerozhodnuté. Celková výměra tu činí 586.000 katastrálních jiter. Z tohoto dlužno odečísti 140.000 jiter, tvořících t. zv. fideikomis koburgský a 90.000 jiter, tvořících předmět vyrovnaných žalob hrabat Pálffyových. Zbývá tudíž pouze výměra 351.000 jiter, z níž Československo uvolnilo nebo uvolní při provádění pozemkové reformy nejméně 100.000 jiter. Odškodné, které RČS bude vypláceti při provádění pozemkové reformy, jest určováno výhradně domácím zákonodárstvím a bude lze srážeti při těchto výplatách poplatky daňové dávku z majetku a hypotekární dluhy, takže vlastníku bude vydána jen t. zv. hyperocha. Platy budou moci býti vykonány přímo vlastníku a pouze, kdyby vlastník zdráhal se plat přijmouti, Fondu A.

Uvolní-li RČS výměru větší než 100 tisíc jiter, bude o to přiměřeně snižován československý příspěvek do Fondu A s tou obměnou, že nepřijde RČS k dobru celkový obnos 226 zl. korun pro jitro, kterýž byl vzat za základ oceňování československé lokální renty, nýbrž pouze obnos 100 zlatých korun za jitro, jehož se dociluje průměrně při oceňování ve smyslu čsl. pozemkové reformy a zbytek 126 zl. korun se přesune na Fond B do oddílu československého.

III. kategorie obsahuje asi 150 maďarských vlastníků pozemků, kteří by mohli po 20. lednu 1930 ještě žaloby podati, což se ze strany československé neočekává, ježto tito vlastníci se buď již vyrovnali anebo zmeškali lhůtu k podání žaloby. Při provádění pozemkové reformy na těchto statcích, dojde-li k ní vůbec, nebude zabráno Československem více než 25.000 jiter.

IV. kategorie obsahuje konečně žalobce, o nichž dnes není vědomosti ani se strany RČS ani se strany maďarské, kteří by v šok mohli vzniknouti tím, že by v budoucnosti někteří vlastníci pozemků žalovali, pokud ovšem lhůta pro podání žalob není promlčena. Při provádění pozemkové reformy na těchto pozemcích - dojde-li k ní vůbec - nebude se strany čsl. zabráno více než 25 tisíc jiter.

Tito případní žalobci kategorie III. a IV. nebudou odškodněni přímo z Fondu A, nýbrž za účelem jejich uspokojení utvoří se zvláštní >Reserve spéciale< dotovaná jedině příspěvky Francie a Italie ve výši 326.000 zl. korun od r. 1931 do r. 1943 a 548.000 zl. korun od r. 1944 do r. 1966 ročně, jež v případě nevyčerpání nebudou přesunuty na Fond B, nýbrž vráceny přímo Francii a Italii.

V důsledku utvoření této zvláštní reservy a rozvržení veškerého pozemkového majetku, který by pro provádění agrární reformy vůbec přicházel v úvahu, žádná žaloba maďarských příslušníků z doby minulé, přítomné i budoucí nemůže za žádných okolností býti řízena proti RČS, nýbrž jedině proti Fondu 4. Tím zachována jest nedotknutelnost čsl. pozemkové reformy a zákonů ji provádějících, ježto veškeré plochy, které budou v duchu těchto ustanovení uvolněny, jakož i náhrady, které budou vyplaceny, odpovídati čsl. zákonům.

V případě rozporů o výkladu a o aplikaci této Dohody, každý ze zúčastněných států má právo obrátiti se na Stálý soud mezinárodní spravedlnosti se žádostí o rozhodnutí.

K Dohodě III. je připojen pamětní spis maďarské delegace, předložený konferenci v Haagu.

K Dohodě III. je dále připojen >Dodatek< k podepsaným dohodám.

Má jediný článek.

V Dodatku k Dohodám z 28. dubna 1930 rozvrhuje se částka 13.500.000 zlatých korun placených Maďarskem z titulu tak zv. créances spéciales tak, že 6.100.000 zlatých korun připadá Fondu A a zbytek 7,400.000 zlatých korun Fondu B.

Dohoda IV.

Má 11 článků.

Pojednává o dohodě mezi Francií, Velkou Britanií, Italií, Rumunskem, Československem a Jugoslávií o zřízení zvláštního fondu, nazvaného >Fondu B<. Za účelem vyřízení sporů z provádění čl. 63, 191 a 250 Trianon, zřizuje se Fond B. Tento Fond bude nadán právnickou osobností a bude disponovati kapitálem ve výši 100,000.000 zlatých korun, kterýž bude utvořen takto:

1. od r. 1931 do r. 1943 ročními splátkami ve výši 3 milionů zlatých korun jako 3 % úroků placenými

Velkou Britanií 20%,

Francií 40 %,

Italií 40 % ,

2. od r. 1931 do r. 1943 ročními splátkami ve výši 7,400.000 zlatých korun jako 5% úroků a umořováni vypočteného až do 31. prosince 1966, jež budou vzaty z platů maďarských ve výši 13000.000 t. zv. créances spéciales.

Fond vydá obligace, jež budou umořovány postupně až do roku 1966, s úrokovou mírou 3% do roku 1943 a s úrokovou mírou 5 % do roku 1966. Státy malodohodové mají však volbu vy žádati si vydání obligací zúročených 4 a na celou dobu od. roku 1931 do r. 1966, zaručí-li rozpětí úrokové pro prvých 12 let. Rozdělení tohoto Fondu mezi Rumunsko, Jugoslávii a RČS bude provedeno na základě Dohody k tomu účelu sjednané. Dohoda tato byla sjednána dne 25. dubna 1930 v Paříži a dělí tento Fond stejným dílem mezi tři státy Malé Dohody. Do Fondu B přejdou přebytky z Fondu A, které přijdou k dobru jednotlivým národním oddílům tohoto Fondu. Případné úspory tohoto Fondu budou rozvrženy mezi Velkou Britanii, Francii a Italii v poměru jejich příspěvků. Rozpory o výkladu a provádění této Dohody budou předloženy rozhodčímu, ustanovenému správním výborem Fondu a v případě neshody o osobě rozhodčího třem rozhodčím, z nichž jeden jmenován bude většinou výboru, druhý menšinou a třetí předsedou Stálého soud u mezinárodní spravedlnosti.

Mimo Dohody shora uvedené byl sjednán v Paříži mezi delegací československou a maďarskou Protokol, který upravil otázky dosud nevyřízené, týkající se čl. 249, 256 a 258 mírové smlouvy Trianonské, vyřešeny byly na základě zásady territoriality a stanoveno, že každý stát podrží to, co je na jeho území. V důsledku toho bude vzata zpět žaloba o nadaci Pálffyově, která zůstává celá RČS. Spor o družstevní ústřednu Hangya v (Budapešti bude předložen k rozhodnutí předsedovi československo-maďarského soudu rozhodčího, nedojde-li ve lhůtě tříměsíční k smírné dohodě. Spor o t. zv. nadaci Pázmány-ovskou, jež náleží k jmění budapešťské university, půjde dále. Podotknouti sluší, že Protokol tento nevztahuje se na jmění nadace církevní.

V některých z těchto aktů byly převzaty závazky, o nichž by mohlo býti sporno, zda z nich neplynou břemena ve smyslu čl. 64, bod 1., věta třetí Ústavní listiny. Všechny tyto akty tvoří však jeden nedílný celek a proto se rozhodla vláda, aby všechny tyto akty byly předloženy Národnímu shromáždění k projevení souhlasu.

K Dohodám těmto je připojeno Prohlášení Mocností tohoto znění:

1. Shora jmenovaným vládám jest znám text Dohod, parafovaných 20. ledna 1930 v Haagu, jak byl definitivně stanoven redakční komisí za předsednictví Louis Loucheura, dnes zde v Paříži podepsaných;

2. zúčastněné vlády daly již souhlas k zmíněným .Dohodám; ty to tady budou, je-li třeba a bez odkladu, předloženy k ratifikaci formou, předepsanou zákony zúčastněných států.

Dále je tu zvláštní Dohoda mezi Rumunskem, Jugoslavií a Československem o rozdělení Fondu B, o čemž je zmínka v Dohodě IV.

Konečně mimo Dohody shora uvedené byl sjednán v Paříži mezi delegací československou a maďarskou Protokol.

Nyní je třeba zjistiti požadavky maďarské delegace a jaký výklad dávala dohodám v Haagu, abychom porovnávajíce tyto s Dohodami, jež jsme právě uvedly, mohli posouditi, nakolik bylo vyhověno našim požadavkům podle našeho výkladu haagských Dohod a zda-li byla respektována naše domácí zákonná ustanovení, zejména pokud jde o pozemkovou reformu.

V Paříži delegace maďarská stavěla proti nám nové požadavky, dávajíc dohodám v Haagu výklad asi v tomto smyslu:

1. Agrární Fond A měl dostoupiti podle dojednání v Haagu 240,- mil. zl. K. Spojenci hlavně z maďarských reparací do něho slíbili vložiti 140 mil., státy Malé Dohody dle svých zákonů o odškodnění majitelů měly by tudíž dodat 100 mil. K. Ježto se očekávalo, že by z Jihoslovanska a Rumunska Fond A obdržel něco přes 30 mil. zl. K., byl by měl příspěvek z Československa dosáhnouti eventuálně až asi 70 mil, zl. K. (asi 470 mil. Kč). Delegace československá měla tudíž podle, maďarských požadavků tuto sumu garantovati.

2. Maďarská delegace soudila také, že se u jednání v Haagu o pozemkové reformě týká jen těch maďarských žalob příslušníků, které maďarští příslušníci do té doby u mezinárodního soudu podali.

Kdyby se však v budoucnu vyskytly nové žaloby měly by prý býti vedeny proti Československu. Jinými slovy: ujednáním haagským naše pozemková reforma kryta býti neměla.

3. Delegace maďarská dále tvrdila, že jsme se podle haagských dohod zavázali propustit nynějším žalobcům 200 000 katastr. jiter ze záboru, a chtěla dodržení tohoto t. zv. závazku.

Naše delegace odmítla tento výklad hagských dohod a žádala precisování textů ve smyslu našem.

4. Maďarská delegace mimo to odmítla v Paříži přistoupiti na náš požadavek, aby rozsudky arbitrážních soudů v náš prospěch byly od Maďarska placeny, tvrdíc, že je Maďarsko povinno zaplatiti podle závazků z mírových smluv jen to, co je v jetí anuitě 13 a půl mil. zl. fr., a naprosto nic víc. Nám tu šlo zejména o rozsudky ve věci bolševických škod, a to rozsudky už vynesené i ty, které ještě budou vyneseny ,v budoucnosti.

5. Maďarská delegace konečně odmítala také vyříditi s námi otázky článků mírové smlouvy trianonské, týkající se zejména nadací, kolektivit atd.

Celkový resultát jednání pařížského byl tento:

1. Principy dohody s Maďarskem, smluvené v Haagu, byly respektovány, naše požadavky, aby pozemková reforma celá byla kryta, abychom neplatili více než jsme povinni podle svého, zákona, aby nebylo v budoucnosti proti nám již pozemkových procesů a naše provádění pozemkové reformy podle našeho zákona ničím nebylo brzděno, byly všecky přijaty a do pařížské dohody přímo včleněny.

2. Teksty haagské, které byly pokládány za nejasné nebo nepřesné, byly precisovány.

3. V Paříži jsme pod vlivem situace vynutili řešení otázky rozsudků arbitrážních soudů v náš, prospěch, čímž jsme zachránili sumu podle žalobních petitů asi 50 mil. Kč.

4. Vyřídili jsme ve zvláštním protokole otázky nadací (zejména jsme získali nadace Pálffyovy), kolektivu, věcí týkajících se našeho ministerstva sociální péče, ministerstva školství, vnitra atd. Jak je patrno z protokolu, v souboru smluv také předloženého, přijali jsme jako řešení princip teritoriální, podle usnesení ministerské porady resortů ve věcech těch interesovaných, princip to. jenž v těchto otázkách je pro nás nejpříznivější a jenž nám zachránil v tomto řešení jmění asi 170 mil. Kč.

K této otázce pro nás důležité nutno říci, že nám mírová smlouva těch věcí přímo nezaručovala. Dávala oběma státům jen možnost o provedení těchto článků mírové smlouvy učiniti dodatečné dohody nebo narovnání. Při dosavadních jednáních s Maďarskem nemohli jsme dosáhnouti ani tohoto narovnání ani právního zajištění těchto věcí. Nyní u příležitosti haagských a pařížských jednání věc byla přece jen výhodně pro nás vyřízena.

Pokud jde o Fond >B< nutno konstatovati toto:

Když se jednalo o rumunské optanty (pozemkovou reformu) žádalo Maďarsko náhradu 130 mil. zl. K., kdežto Rumunsko nabízelo 100 mil. zl. K. pod podmínkou, že budou placeny z reparací.

Tím byl po prvé vysloven princip kompensace finančních povinností státi Malé Dohody k Maďarsku. Tím však také byl položen požadavek uložit Maďarsku povinnosti platební velmi vysoké. Aby totiž z nich mohlo Rumunsku připadnouti aspoň 100 mil. zl. K. na krytí rumunské pozemkové reformy, protože Rumunsku bylo na konec reservováno z maďarských reparací jen 13 % a Jihoslovansku jen 2 % , bylo by bývalo nutno uložiti Maďarsku placení celých miliard zl. K.

Jihoslovansko dostalo sice z reparací německých větší procento, ale i ono mělo problém pozemkové reformy a tak zv. optantů. Dále šlo i o nás. Naše pozemková reforma byla sice jinak pojata a v jiném stavu než pozemková reforma v Jihoslovansku a Rumunsku, naše odškodnění je také vyšší než to, jež se platí u obou našich spojenců, ale i my jsme měli spory o pozemkovou reformu před mezinárodními soudy, i na nás se žádaly - byť neprávem - další oběti finanční a i nám hrozily z toho veliké obtíže mezinárodní, nehledíc ani na obtíže vnitřní.

Při tom ovšem naše nároky reparační byly mnohem menší než nároky rumunské a jihoslovanské vzhledem k rozhodnutí, reparační komise.

Za těch okolnosti jsme viděli všichni, že jednání o maďarské reparace je jediná příležitost, při níž horle možno vyřešit těžký mezinárodně politický spor o pozemkovou reformu, a to tak, že buď dostanou státy Malé Dohody na to prostě příslušnou kvotu z reparací maďarských, skutečně zaplacených, anebo, že se věc vy řídí tak, aby Malé Dohodě reparace placeny nebyly, zato však by se ty peníze v té neb oné formě určily přímo pro vyřízení zmíněných sporů agrárních a jiných.

Vzhledem k tomu, že nebylo možno uložit Maďarsku tak veliké reparace, aby příslušné procento států Malé Dohody činilo sumu, které bylo třeba na krytí pozemkové reformy rumunské a jihoslovanské, vznikl známý plán fondu A, do kterého měly státy Malé Dohody přistoupit s tím, co platí podle svého místního zákona za převzatou půdu, a Maďarsko s tím, co zaplatí velmocem na reparacích. Při tom však vznikl další politicko-finanční problém. Státy Malé dohody měly ještě řadu jiných povinností z trianonského míru k Maďarsku. Byly to další žaloby neagrární, otázky arcivévodů, církevního jmění, pense propuštěným úředníkům, otázky likvidovaných obchodních společností, převzetí místních drah atd. Podle údajů ministra Walka a min. předsedy Bethlena ve sněmovně maďarské jde asi o sumu 830 mil. zl. K., zatím co při reformě agrární sumy, jež buly zažalovány, překročily výši 1.100 mil. zl. K.

Malá Dohoda položila tudíž v Haagu při jednání další podmínku, aby i v těchto věcech, a nejen ve věcech agrárních, - byla kryta tím, co by měla podle svých nároků obdržeti z maďarských reparací.

K vyřešení těchto právě uvedených sporů vznikl Fond >B<, z něhož by byly placeny rozsudky soudů proti státům Malé Dohody, které by tím od placení byly osvobozeny. Fond tento měl být zřízen z druhé části maďarských reparací. Velmoci navrhly, aby Fond B dosahoval výše 100 mil. zl. K. Podle dosavadního průměru odsuzování k náhradě fond úplně stačí, zejména když z něho odpadají spory církevní, jež budou řešeny jinak, a když některé spory jako na př. arcivévodské spory možno předem pokládati pro žalobce za ztracené.

Kdyby ovšem se ve Fondu A peněz nedostalo, nesou risiko interesenti maďarští, kdyby se nedostalo ve Fondu B, nese risiko Malá Dohoda.

Plán s pozemkovou reformou a s Fondem B dal nám možnost vyžadovati stejnou participaci na maďarských platech, jakou malí státy ostatní, a zejména tím přímo žádat kompensaci za to, že jsme se uvolili při vyřizování plánu Youngova přispěti na likvidaci války 10 mil. zl. M.

Mluví-li se tudíž o našem placení 10 mil. zl. M., nesmí se zapomínati na ty dva význačné fakty jež placení toto finančně i politicky do značné míry kompensují: obdrželi jsme zde veliké finanční garancie ve Fondu A a B, na které jsme jinak počítati nemohli a pomohli jsme tím také našim oběma spojencům k finančním a politickým výhodám a úspěchům. Dostali jsme z Fondu B 33,333,000 zl. K., t. j. asi 226 mil. Kč. Bylo by snad možno namítnouti, že sumu tu nedostáváme přímo, že to je jen garancie. Ano, ale zůstane-li to jen garancií, znamená to, že se nám dostává zase za to přímo jmění, jehož hodnota je ještě daleko větší. A bude-li garancie té opravdu užito, je to ušetření peněz, které by stát skutečně vydati musil.

Podle mírových smluv a podle odhadu reparační komise byli jsme povinni zaplatiti

Podle rozhodnutí v Haagu zavázali jsme se však na všecky své platební povinnosti (kromě předválečných dluhů) zaplatit dle výpočtu ministra Engliše jen 1.189 mil. Kč.

Bylo tudíž z uvedených našich povinností sraženo 30.206.2 mil. Kč.

Proti částce 1.189 mil. Kč dostalo se nám těchto kompensací:

1. V Haagu nám bylo prominuto zaplatiti za státní statky v Hlučíně, které jiným státům, dostavším území od Německa byly započítány, dále nám bylo prominuto placení za lodní park dunajský a labský a konečně za vagony, jež jsme dostali hned po příměří od Německa. To je přímý zisk, přímé jmění, které nám bylo, abych tak řekl, hotově dodáno a na náš účet v reparační komisi už hned tehdy jako passiva připočteno. Tyto položky reparační

komise ocenila na plných

190,636.000 Kč

2. Na Fondu B získali jsme

226,664.000 Kč

3. Naše 1 % na reparacích maďarských a bulharských, jež nám podle dohody v Haagu bylo přiznáno, činí asi

25,000.000 Kč

4. Zachráněné rozsudky arbitrážních soudů v náš prospěch činí asi

50,000.000 Kč

5. V uvedené dohodě s Maďarskem v Paříži o nadacích, kolektivitách a jiném jmění získáno asi

172,000.000 Kč

Celkem získáno takto přímo jako kompensace na naše platy ze smluv mírových

664,330.000 Kč.

Neméně důležité jsou však kompensace jiné, o nichž až dosud bylo málo mluveno. Jde o dohodu o našich válečných dluzích Francii a Italii.

Francie nám z titulu >válečný dluh< poskytla kompensace jdoucí do sta milionů.

Dluh francouzský byl redukován na 340 mil. Kč a dluh italský na 330 mil. Kč, celkem na 670 mil. Kč.

Nelze vypočítávati, kolik miliard Kč by oba dluhy byly dělaly, kdyby oba státy byly trvaly na tom, abychom platili i my ve zlaté měně to, co jsme ve zlaté měně obdrželi, a v příslušném kursu franku a liry, co jsme obdrželi v tomtéž kursu. Kdybychom byli platili jen Italu to, co už v r. 1924 bylo smluveno a podepsáno, t. j. v poměru jedna lira ke třem korunám, byl by dělal náš dluh Italii 573 mil. Kč a k Francii 780 mil. Kč, t. j. v celku 1.353 mil. Kč.

Kdybychom počítali své válečné dluhy Francii a Italii podle téhož kriteria a podle téhož snížení, jakého se nám dostalo při válečném dluhu americkém, měli bychom ušetřenu sumu jistě dvojnásobnou, takže by nám to kompensovalo jistě nejméně celý náš plat 1.189 mil. Kč podle Youngova plánu. Snížení válečného dluhu jiným spřáteleným státům, na př. Polsku nebo Rumunsku, daleko nedosahovala našeho snížení, protože tu nebylo týchž závazků a motivů.

Kdyby nebylo bývalo těchto důvodů, byli bychom na válečném dluhu Francii a Italii zaplatili sumu, která by byla mohla dosahovat výše až 1 a půl miliardy Kč.

Odpočítáme-li tudíž od výše uvedených 1.353 mil. Kč, jež bychom musili platit při relaci k liře a franku jako 1 : 3, dnešní náš skutečný dluh válečný ve výši 670 mil. Kč; zbývá nám, ušetřena suma 683 mil. Kč jako minimální možné ušetření a kompensace se strany Francie a Italie za to, že jsme se uvolili platit uvedených 1.189 mil. Kč.

Dohromady s přímo získanými 664,- mil. Kč v dohodách haagských a pařížských dělá, celková úspora minimálně 1.347 mil. Kč.

V Praze, dne 21. května 1930.

Dr. J. Karas v. r.,
předseda.

Pánek v. r.,
zpravodaj.