|
Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930. |
|
|
lIl. volební období. |
2. zasedání. |
Tisk 217.
Odpovědi:
1. vlády na interpelaci sen. Teschnera a soudr. stran době přiměřené úpravy diet státních zaměstnanců (tisk 31/11)
2. ministra sociální péče na interpelaci sen. Köhlera, Wenzela a soudr. stran zavedení legitimací pro sociální pojištění (tisk 87/3)
3. ministra pošt a telegrafů na interpelaci sen. Teschnera a soudr. stran přílišného zvýšení manipulačních poplatků a poplatků za šekové vklady (tisk 87/4)
4. ministra průmyslu, obchodu a živností na interpelaci sen. F. Scholze, Stolberga a soudr. stran přílišného dovozu chleba z Polska do Mor.-slezského průmyslového území (tisk 87/6)
5. vlády na interpelaci sen. Köhlera, Wenzela a soudr. stran strádajících malorolníků na Moravě (tisk 133)
6. vlády na interpelaci sen. dr Feierfeila, Teschnera a soudr. stran vydání vládního nařízení k §u 142 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. o úpravě platových a služebních poměrů státních zaměstnanců (tisk 135/5)
7. ministra vnitra na interpelaci sen. Teschnera a soudr. stran pronásledování osob, které nosí jednotný kroj, obzvláště hnědé košile (tisk 146/3)
8 ministra sociální péče na interpelaci sen. Wenzela a soudr. stran novelisace zákona o úrazovém pojištění dělnickém a brzkého vypsání nových voleb do Úrazové pojišťovny (tisk 171/2)
9. ministra železnic na interpelaci sen. Teschnera a soudr. o zmírnění tísně železničních úrazových důchodců, vdov a sirotků (tisk 171/8)
10. ministra financí na interpelaci sen. Wenzela, Teschnera a soudr. o neudržitelném předpisování poplatků (tisk 146/2)
11. ministra sociální péče na interpelaci sen. Köhlera, Teschnera a soudr. stran konečného vypsání voleb do nemocenských pojišťoven (tisk 31/3)
12. ministra sociální péče na interpelaci sen. Köhlera a soudr. stran pensijního pojištění soukromých zaměstnanců (tisk 138)
217/1 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci senátora E. Teschnera a soudruhů
stran, době přiměřené úpravy diet státních zaměstnanců (tisk 31/11).
Osnova vládního nařízení o úpravě náhrad některých služebních výloh státních zaměstnanců jest projednávána.
Definitivní rozhodnutí o zásadních otázkách nebylo dosud učiněno.
V Praze, dne 23. května 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
Ministr financí:
Dr Engliš v. r.
217/2 (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci senátorů Köhlera, Wenzela a soudruhů
stran zavedení legitimací pro sociální pojištění (tisk 87/3).
Vládní nařízení o zavedení průkazů (legitimací) pojištěnců pro účely sociálního pojištění bylo vydáno dne 20. března t. r. pod čís. 26 ve Sbírce zákonů a nařízení. Protože technické přípravy spojené s vydáním průkazů pro téměř 3 miliony pojištěnců vyžádají si delšího času, počítá se, že ke skutečnému hromadnému vyhotovování průkazů dojde počátkem podzimu letošního roku.
V Praze, dne 3. května 1930.
Ministr sociální péče:
Dr Czech v. r.
Překlad ad 217/1.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Senators E. Teschner und Genossen
betreffend eine zeitgemäße Regelung der Diäten der Staatsangestellten
(Druck 31/11).
Über den Entwurf einer Regierungsverordnung betreffend die Regelung des Ersatzes einiger in Ausübung des Dienstes erwachsenen Auslagen der Staatsbediensteten finden Beratungen statt.
Die definitive Entscheidung über prinzipielle Fragen wurde bisher nicht getroffen.
Prag, am 23. Mai 1930.
Der Vorsitzende der Regierung:
Udržal m. p.
Der Finanzminister:
Dr Engliš m. p.
Překlad ad 217/2.
Antwort
des Ministers für soziale Fürsorge
auf die Interpellation der Senatoren Köhler, Wenzel und Genossen
betreffend die Einführung von Legitimationen für die Sozialversicherung (Druck 87/3).
Die Regierungsverordnung betreffend die Einführung von Ausweisen (Legitimationen) der Versicherten für Zwecke der Sozialversicherung wurde am 20. März l. J. unter Nr. 26 in der Sammlung der Gesetze und Verordnungen herausgegeben. Nachdem die mit der Ausfolgung der Ausweise für nahezu 3 Millionen Versicherter verbundenen technischen Vorbereitungen längere Zeit in Anspruch nehmen werden, rechnet man damit, daß die tatsächliche Massenausfertigung der Ausweise mit Anfang des Herbstes des heurigen Jahres erfolgen wird.
Prag, am 3. Mai 1930.
Der Minister für soziale Fürsorge:
Dr Czech m. p.
217/3 (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci senátora E. Teschnera a soudruhů
stran přílišného zvýšení manipulačních poplatků a poplatků za šekové vklady (tisk 87/4).
Zdrojem úhrady režijních nákladů poštovního úřadu šekového jest jednak výnos poplatků vybíraných v šekovém řízení, jednak výnos ukládací činnosti, jímž vlastně již od počátku musila býti hrazena největší část režie ústavu.
Poněvadž výnos z uložení neustále klesal a nízký výnos poplatků, které byly zvýšeny proti předválečné době jen 2 1/2 krát, působil nepříznivě na hospodářskou rovnováhu ústavu, bylo nutno zvýšiti některé poplatky v šekovém řízení. aby alespoň částečně odpovídaly hodnotě československé měny a s tím souvisejícímu vzestupu veřejných platů, břemen a cen.
Provedená poplatková úprava není však definitivní.
Poplatkový systém bude revidován v souvislosti s připravovanou přeměnou poštovního úřadu šekového v poštovní spořitelnu, a to na širším podkladě. Pak bude případně možno dnešní zatížení vlastníků šekových účtů snížiti.
V Praze, dne 24. dubna 1930.
Ministr pošt a telegrafů:
Dr Franke v. r.
Překlad ad 217/3.
Antwort
des Ministers für Post- und Telegraphen-wesen
auf die Interpellation des Senators E. Teschner und Genossen
betreffend die übermäßige Erhöhung der Manipulationsgebühren und der Gebühren für Scheckeinzahlungen (Druck 87/4).
Die Quelle der Deckung der Regiekosten des Postscheckamtes bilden einerseits der Ertrag der im Scheckverkehr eingehobenen Gebühren, andererseits der Ertrag der Anlagetätigkeit, durch welchen eigentlich schon vom Anfang an der größte Teil der Regie der Anstalt gedeckt werden mußte.
Nachdem der Ertrag der Anlegung fortwährend sank und der niedrige Ertrag: der Gebühren, welche gegenüber der Vorkriegszeit nur 2 1/2 mal erhöht wurden, ungünstige Wirkung auf das wirtschaftliche Gleichgewicht der Anstalt hatte, war es notwendig einige Gebühren im Scheckverkehr zu erhöhen, damit dieselben wenigstens teilweise dem Werte der čechoslovakischen Valuta und der damit im Zusammenhänge stehenden Erhöhung der öffentlichen Zahlungen, Lasten und Preise entsprechen.
Die durchgeführte Regelung der Gebühren ist jedoch keine definitive.
Das Gebührensystem wird im Zusammenhänge mit der vorbereiteten Umwandlung des Postscheckamtes in eine Postsparkasse, und zwar auf einer weiteren Grundlage revidiert werden. Dann wird es eventuell möglich sein, die heutige Belastung der Scheckkontoinhaber herabzusetzen. i
Prag, am 24. April 1930.
Der Minister für Post- und Telegraphen-wesen
Dr Franke m. p.
217/4 (původní znění).
Odpověď
ministra průmyslu, obchodu a živností
na interpelaci senátorů F. Scholze, Stolberga a soudr.
stran přílišného dovozu chleba z Polska do Mor.-slezského průmyslového území (tisk 87/6).
Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností ačkoliv je si vědomo, že dovoz chleba z Polska v nemalé míře zhoršuje již stávající zemědělskou krisi a ohrožuje domácí výrobu chleba, nemá možnosti zjednati nápravu okamžitým. zavedením povolovacího řízení na dovoz chleba ve smyslu zákona ze dne 24. června 1920, č. 418 Sb. z. a n., a to z důvodů smluvních závazků s Polskem. Bylo by zapotřebí smluvního jednání, jež by se mohlo protáhnouti. Proto se vláda rozhodla v souvislosti s úpravou cla na zemědělské výrobky zavésti též clo na chléb. Opatření toto dá se pravděpodobně provésti rychleji, než by bylo možno dosíci od Polska souhlasu k zavedení povolovacího řízení.
V Praze, dne 10. května 1930.
Ministr obchodu:
Dr Matoušek v. r.
Překlad ad 217/4.
Antwort
des Ministers für Industrie, Handel und Gewerbe
auf die Interpellation der Senatoren F. Scholz, Stolberg und Genossen
betreffend die übermäßige Einfuhr von Brot aus Polen in das mährisch-schlesische Industriegebiet (Druck 87/6).
Das Ministerium für Industrie, Handel und Gewerbe hat, wiewohl es sich dessen bewußt ist, daß die Einfuhr von Brot aus Polen in nicht geringem Maße die bereits bestehende landwirtschaftliche Krisis verschlechtert und die einheimische Broterzeugung bedroht, keine Möglichkeit, durch sofortige Einführung des Bewilligungsverfahrens für die Einfuhr von Brot im Sinne des Gesetzes vom 24. Juni 1920 Nr. 418 S. d. G. u. V. Abhilfe zu schaffen, und zwar aus Gründen der vertragsmäßigen Verbindlichkeiten mit Polen. Es wären Vertragsverhandlungen notwendig, welche sich in die Länge ziehen könnten. Die Regierung entschloß sich daher, im Zusammenhänge mit der Regelung des Zolls auf landwirtschaftliche Produkte auch Zoll auf Brot einzuführen. Diese Verfügung ist zuversichtlich rascher durchführbar, als es möglich wäre, von Polen die Zustimmung zur Einführung des Bewilligungsverfahrens zu erlangen.
Prag, am 10. Mai 1930.
Der Handelsminister:
Dr Matoušek m. p.
217/5 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci senátorů F. Köhlera, L. Wenzela a soudruhů
stran strádajících malorolníků na Moravě (tisk 133).
Státní pozemkový úřad sjednal v poslední době dohodu o konečném vyřešení pozemkové reformy na velkostatku Šebetov, jehož vlastníkem jest Jan Königswarter. Podle této dohody byly získány pro účele pozemkové reformy cestou odprodeje z volné ruky mimo jiné též louky u obce Pavlova. Řízení přídělové nemohlo býti dosud zahájeno, stane se tak v brzké době. Nabyvatele označí vlastníku Státní pozemkový úřad po provedeném řízení přídělovém.
V Praze, dne 12. května 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
Překlad ad 217/5.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation der Senatoren F. Köhler, L. Wenzel und Genossen
in Angelegenheit notleidender Kleinlandwirte in Mähren (Druck 133).
Das staatliche Bodenamt hat in letzter Zeit das Übereinkommen über die endgültige Losung der Bodenreform auf dem Großgrundbesitze Šebetov abgeschlossen, dessen Eigentümer Johann Königswarter ist. Nach diesem Übereinkommen wurden für Zwecke der Bodenreform im Wege des freihändigen Verkaufes unter anderem auch Wiesen bei der Gemeinde Pavlov erworben. Das Zuteilungsverfahren konnte bisher, nicht eingeleitet werden, es wird dies in Bälde erfolgen. Don Erwerber wird das staatliche Bodenamt dem Eigentümer nach durchgeführtem Zuteilungsverfahren bezeichnen.
Prag, am 12. Mai 1930.
Der Vorsitzende der Regierung:
Udržal m. p.
217/6 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci senátorů dr W. Feierfeila, E. Teschnera a soudr.
stran vydání vládního nařízení k §u 142 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. o úpravě platových a služebních poměrů státních zaměstnanců
(tisk 135/5).
Platovým zákonem č. 103/26 Sb. z. a n. a předpisy na jeho základě vydanými byl pro veřejné zaměstnance, o něž jde, zaveden nový platový systém, jehož úplné vybudování předpokládá jednak normalisaci a systemisaci služebních míst, jednak četné úpravy různých otázek, jejichž řešení se vyhrazuje vládě.
Z těchto úprav bylo možno zatím provésti jen ony. jež se týkají specielních otázek řešitelných bez ohledu na předpoklad úplného vybudování nového platového systému; naproti tomu některé otázky a mezi nimi také vládní nařízení o započtení pro zvýšení služného podle § 142, odst. 2 platového zákona předpokládají jednak vydání veškerých služebních a platových předpisů podle § 210 platového zákona, jednak provedení normalisace a definitivní systemisace, neboť při nařízení podle § 142, odst. 2, jde o úpravu, která má platiti pro všechny kategorie zaměstnanců.
Platový zákon sám předvídal, že k této úpravě může dojíti až v době pozdější a proto, aby nenastala mezera, umožnil řešení aktuelních otázek sem spadajících cestou administrativní.
Snahou vlády je urychliti konečné vyřešení otázky započtení pro zvýšení služného a přihlížeti při tom k oprávněným požadavkům zaměstnanců, pokud to dovolí meze vytčené zákonem, a potřeba služby.
V Praze, dne 23. května 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
Překlad ad 217/6.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation der Senatoren Dr. W. Feierfeil, E. Teschner und Genossen
betreffend die Herausgabe der Regierungsverordnung zum § 142 des Gesetzes vom 24. Juni 1926, Slg. der Ges. und Vdgen Nr. 103 über die Regelung der Gehalts- und Dienstverhältnisse der staatlichen Dienstnehmer (Druck 135/5).
Mit dem Gesetze Nr. 103/1926 S. d. G. u. V. und den auf Grund desselben erlassenen Vorschriften wurde für die in Rede stehenden öffentlichen Bediensteten ein neues Gehaltssystem eingeführt, dessen vollständiger Ausbau einerseits die Normalisierung und Systemisierung der Dienststellen, andererseits zahlreiche Regelungen verschiedener Fragen, deren Lösung der Regierung vorbehalten wird, zur Voraussetzung hat.
Von diesen Regelungen konnten vorläufig nur diejenigen durchgeführt werden, welche spezielle, ohne Rücksicht auf die Voraussetzung eines vollständigen Ausbaues des neuen Gehaltssystems lösbare Fragen betreffen; demgegenüber setzen einige Fragen und unter ihnen auch die Regierungsverordnung über die Anrechnung für die Gehaltserhöhung gemäß § 142, Abs. 2 des Gehaltsgesetzes einerseits die Erlassung sämtlicher Dienst- und Gehaltsvorschriften nach § 210 des Gehaltsgesetzes, andererseits die Durchführung der Normalisierung und definitiven Systemisierung voraus, zumal es sich bei der Verordnung gemäß § 142, Abs. 2 um eine Regelung handelt, welche für alle Bedienstetenkategorien zu gelten hat.
Das Gehaltsgesetz selbst hatte vorausgesehen, daß diese Regelung erst in späterer Zeit erfolgen kann und hat daher zur Vermeidung einer Lücke die Lösung der einschlagenden aktuellen Fragen im administrativen Wege ermöglicht.
Die Regierung ist bestrebt, die endgültige Lösung der Frage der Anrechnung für, die Gehaltserhöhung zu beschleunigen und hiebei die berechtigten Forderungen der Bediensteten zu berücksichtigen, insofern es die durch Gesetz festgesetzten Grenzen und das Erfordernis des, Dienstes gestatten.
Prag, am 23. Mai 1930.
Der Vorsitzende der Regierung:
Udržal m. p.
217/7 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci senátora E. Teschnera a soudruhů
stran pronásledování osob, které nosí jednotný kroj, obzvláště hnědé košile (tisk 146).
Případy úředního pozastavení několika příslušníků německé strany národně sociální v okrese bíloveckém a zábřežském udály se v době, kdy ještě nebylo uděleno spolku "Verband Volks-sport" povolení k nošení stejnokroje.
Oběma okresním úřadům v Bílovci a Zábřehu nezavdalo nošení úředně nepovolených uniforem samo o sobě již podnět k zakročení, nýbrž hlavně okolnost, že nošením těchto stejnokrojů bylo vyvoláno veřejné pohoršení, resp. ohrožena veřejná bezpečnost.
Postup těchto úřadu opírá se nikoliv jedině o ministerské nařízení č. 79 ř. z. ex 1917, nýbrž o článek 3., odstavec 2. organisačního zákona č. 125 Sb. z. a n. ex 1927.
Dosavadní rozhodnutí úřadů, opírající se o toto nařízení, nejsou nálezem nejvyššího správního soudu ze dne 17. prosince 1926, č. 6187 resp. ze dne 4. února 1929 č. 265-27 nikterak dotčena, neboť dle ustanovení § 7 zákona o nejvyšším správním soudu jsou úřady vázány právním náhledem nejvyššího správního soudu pouze ve věci, v níž příslušný nález byl vydán.
Nemám tudíž důvodů k žádanému opatření.
V Praze, dne 19. května 1930.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
Překlad ad 217/7.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Senators E. Teschner und Genossen
betreffend die Verfolgung der Träger einheitlicher Tracht, insbesondere Braunhemden (Druck 146/3).
Die Fälle behördlicher Beanstandung einiger Angehörigen der deutschen nationalsozialistischen Partei in den Bezirken Wagstadt und Hohenstadt haben sich zu einer Zeit ereignet, wo dem Vereine ťVerband VolkssportŤ die Bewilligung zum Tragen von Uniformen noch nicht erteilt war.
Den beiden Bezirksbehörden in Wagstadt und Hohenstadt gab das Tragen behördlich nicht bewilligter Uniformen an und für sich nicht schon die Veranlassung einzuschreiten, sondern hauptsächlich der Umstand, daß durch das Tragen dieser Uniformen öffentliches Ärgernis hervorgerufen resp. die öffentliche Sicherheit gefährdert wurde.
Der Vorgang dieser Behörden stützt sich keineswegs ausschließlich auf die Ministerialverordnung Nr. 79 R. G. Bl. ex 1917, sondern auf Art. 3, Abs. 2 des Organisationsgesetzes Nr. 125 S. d. G. u. V. ex 1927. Die bisherigen, auf diese Verordnung gestützten Entscheidungen der Behörden erscheinen durch das Erkenntnis des Obersten Verwaltungsgerichtes vom 17. Dezember 1926, Z. 6187 resp. vom 4. Feber 1929 Z. 265-27 in keiner Weise berührt, denn gemäß Bestimmung des § 7 des Gesetzes über das Oberste Verwaltungsgericht sind die Behörden an die Rechtsanschauung des Obersten Verwaltungsgerichtes nur in derjenigen Angelegenheit gebunden, in welcher das bezügliche Erkenntnis erflossen ist.
Ich finde daher keine Veranlassung zur verlangten Verfügung.
Prag, am 19. Mai 1930.
Der Minister des Innern:
Dr. Slávik m. p.
217/8 (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci senátora L. Wenzela a soudruhů
stran novelisace zákona o úrazovém pojištění dělnickém a brzkého vypsání nových voleb do Úrazové pojišťovny (tisk 171/2).
Účelná revise zařazovacího schématu podniku podrobených úrazovému pojištění ve třídy nebezpečenské a procenta nebezpečenská vyžaduje především snesení a zpracování spolehlivého statistického materiálu. Požadavku tomuto nevyhovují pro svojí přechodnou povahu s dostatek statistická data doby válečné a bezprostřední doby poválečné a bude tudíž možno přihlédnouti teprve k datům a zkušenostem vyplývajícím z ustálenějších a konsolidovanějších hospodářských poměrů poválečných let pozdějších a z doby přítomné. Data tato byla z popudu ministerstva sociální péče nositeli úrazového pojištění částečně již snesena, takže bude možno po skončení přípravných prací s urychlením přikročiti k zpracování celého statistického materiálu.
Požadavek zlepšení úrazových důchodů má ministerstvo sociální péče stále v patrnosti, Časté nesrovnalosti a příkrosti, vyplývající z poměrů zaviněných válkou, byly v mezích možnosti zmírňovány již poskytováním drahotních příplatků k úrazovým důchodům a bude této otázce věnována zvláštní pozornost při přípravě unifikace úrazového práva.
Účelné řešení otázky voleb do správních orgánů nositelů úrazového pojištění vyžaduje především vydání volebních řádů vyhovujících lépe změněným právním a skutkovým poměrům, takže si vyžádá k svému provedení určité doby.
V Praze dne 2. května 1930.
Ministr sociální péče:
Dr Czech v. r.
Překlad ad 217/8.
Antwort
des Ministers für soziale Fürsorge
auf die Interpellation des Senators L. Wenzel und Genossen
betreffend die Novellierung des Arbeitsunfallgesetzes und die baldige Ausschreibung der Neuwahlen in die Unfallversicherungsanstalt (Druck 171/2).
Eine zweckdienliche Revision des Einreihungsschemas der der Unfallversicherung unterliegenden Unternehmungen in Gefahrenklassen und Gefahrenprozente erfordert vor allem. die Sammlung und Verarbeitung eines verläßlichen statistischen Materials. Dieser Forderung entsprechen wegen ihres vorübergehenden Charakters die statistischen Daten der Kriegszeit und der unmittelbaren Nachkriegszeit nicht in genügender Weise, und wird es daher möglich sein, erst solche Daten und Erfahrungen zu berücksichtigen, welche sich aus den mehr stabilisierten und mehr konsolidierten wirtschaftlichen Verhältnissen der späteren Nachkriegsjahre und der gegenwärtigen Zeit ergeben. Diese Daten wurden über Anregung des Ministeriums für soziale Fürsorge von den Trägern der Unfallversicherung zum Teile bereits gesammelt, so daß. es nach Beendigung der Vorarbeiten möglich sein wird, mit Beschleunigung an die Bearbeitung des gesamten statistischen Materials zu schreiten.
Die Forderung einer Verbesserung der Unfallsrenten führt das Ministerium für soziale Fürsorge in steter Evidenz. Die häufigen Unstimmigkeiten und Härten, welche sich aus den durch den Krieg verschuldeten Verhältnissen ergeben, wurden soweit als möglich bereits durch Gewährung von Teuerungszuschüssen zu den Unfallsrenten gemildert und wird dieser Frage bei der Vorbereitung einer Unifizierung des Unfallsrechtes besondere Aufmerksamkeit gewidmet werden.
Eine zweckdienliche Lösung der Frage der Wahlen in die Verwaltungsorgane der Träger der Unfallversicherung erfordert vor allem die Erlassung von Wahlordnungen welche den geänderten rechtlichen und tatsächlichen Verhältnissen besser entsprechen, so daß sie zu ihrer Durchführung eine gewisse Zeit erfordern wird.
Prag, am 2. Mai 1930.
Der Minister für soziale Fürsorge:
Dr. Czech m. p.
217/9 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci senátora Teschnera a soudr.
o zmírnění tísně železničních úrazových důchodců, vdov a sirotků (tisk 171/8).
Otázkou zhodnocení úrazových rent vyměřených z číselně nízkých výdělků z doby před znehodnocením měny zabývalo se již Národní shromáždění a vyřešilo ji pro celý obor úrazového pojištění zákonem z 21. prosince 1921, čís. 481 Sb. z. a nař., o drahotních příplatcích k úrazovým důchodům.
Podle tohoto zákona poskytuje i státní železniční správa úrazovým důchodcům, kteří utrpěli před 1. červencem 1921, úraz. příplatky, které u zaměstnanců jsou odstupňovány podle výše ztráty výdělkové způsobilosti a činí: při ztrátě 41 2/3 - 66 2/3 % Kč 600.-, při ztrátě 66 2/3 - 83 1/3 % Kč 900.- a při ztrátě 83 1/3 % - 100 % Kč 1.200.- ročně. Důchodcům, kteří mají důchod bezmocných, protože jsou pro následky úrazu odkázáni na cizí pomoc a ošetření, dostává se drahotního příplatku 1.800.— Kč ročně. U vdov, rodičů, nebo u oboustranných sirotků činí příplatek po 480.-Kč, u jednostranných sirotků po 240.— Kč ročně.
Úrazovým důchodem s drahotním příplatkem jsou vyčerpány zákonné nároky důchodců, o nichž je řeč, proti státní správě železniční.
Ministerstvo železnic však, ve snaze poskytnouti zmíněným důchodcům k těmto drahotním přídavkům ještě další přilepšení, učinilo v mezích vlastní pravomoci opatření, aby řečené úrazové důchody byly zvýšeny nad tuto zákonnou míru, a to tím, že v roce 1924 stanovilo, že úrazová renta není překážkou pro povolení běžného daru z milosti, kromě toho pak vydalo již v roce 1925 další výnos, jímž umožnilo nemajetným důchodcům, kteří ztratili úrazem aspoň 2/3 své výdělečné schopnosti a jsou československými státními občany, takové dosažení běžného daru z milosti s drahotními požitky, i když by jej jinak neměli dostati, protože nesloužili nepřetržitě 10 let. V roce 1928 rozšířilo ministerstvo železnic platnost tohoto výnosu také na pozůstalé.
Výměra běžných darů z milosti je závislá na různých faktorech (délce služební doby, výši mzdy, stavu rodinných příslušníků a pod.). U svobodného zaměstnance, jehož předválečná mzda byla 2 Kč denně a služební doba až 10 roků, činí dar z milosti s drahotními požitky 187.77 Kč měsíčně, u ženatého 262.77 Kč měsíčně. Ministerstvo železnic povoluje však v případech, které zasluhují zvláštního ohledu, úpravu běžných darů z milosti podle analogie zákona ze dne 24. května 1928, čís. 80 Sb. z. a nař., čímž se tato minima zvyšují u svobodného zaměstnance na 250.- Kč, u ženatého na 283.33 Kč měsíčně. Má-li důchodce nezaopatřené děti, zvyšují se tyto dary z milosti úměrně podle počtu dětí. Vdovský dar z milosti činí za stejných předpokladů, t. j. dar z milosti neupravený podle analogie zákona čís. 80/1928 Sb. z. a nař. Kč 164.06, upravený 216.66 Kč měsíčně. To jsou však jen minimální částky darů z milosti.
O úrazové důchodce a jejich pozůstalé jest postaráno i po stránce nemocenského pojištění, neboť stanovy nemocenské pokladny státních drah dávají poživatelům úrazových rent za těžkou ztrátu výdělečné schopnosti, a rent pozůstalých, odvozených ze služby železniční, možnost, aby se přihlásili za dobrovolné členy nemocenské pokladny státních drah a zajistili si tím dávky pro ně a jejich rodinné příslušníky vyhrazené. Jsou to: bezplatná lékařská pomoc, léčba a zaopatření v nemocnici, potřebná léčiva a jiné therapeutické potřeby a pomoc při porodu. Polovinu pojistného těchto členů nemocenské pokladny vzala dobrovolně na sebe státní správa železniční.
K požadavku, který je v interpelaci projevován ve věci jízdních výhod pro úrazové důchodce a jejich příslušníky, poukazuji na to, že státní správa železniční poskytuje důchodcům, jich manželkám a dětem průkazky, opravňující k jízdě za cenu poloviční, a že poskytuje dokonce důchodcům, jichž výdělečná schopnost byla obmezena na 1/3 následkem ztráty končetiny nebo zraku či jiného těžkého zranění, průkazky, opravňující k jízdě za cenu režijní, a případ od případu i volnou jízdenku, opravňující k bezplatné jízdě k ošetřujícímu lékaři nebo do nemocnice. Volná jízdenka se poskytuje případ od případu i rodinným příslušníkům úrazových důchodců k jejich návštěvě nebo na pohřeb.
Ježto z právě podaného přehledu činnosti ve věci zmírnění tísně železničních úrazových důchodců a jich příslušníků v oboru ministerstva železnic jest zřejmo, že státní správa železniční učinila v zájmu těchto osob daleko více, než předpisují příslušné zákony, není důvodu k nějakému dalšímu opatření v této věci.
V Praze, dne 16. května 1930.
Ministr železnic:
Mlčoch v. r.