Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930

III. volební období.

2. zasedání.

Tisk 218.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Mezinárodní úmluvou o odstranění dovozních a vývozních zákazů a omezení, podepsanou v Ženevě dne 8. listopadu 1927, jakož i s jejím Protokolem z téhož data, a s Dodatkovou Dohodou k Mezinárodnímu Ujednání o odstranění dovozních a vývozních zákazů a omezení, podepsanou v Ženevě dne 11. července 1928, jakož i s jejím Protokolem z téhož data; konečně souhlasí s dopisy šéfa československé delegace na mezinárodní konferenci, na níž výše uvedená Dohoda byla smluvena, kteréž dopisy se týkají československého vývozního režimu křemence a chmelových sazenic, jsou adresovány jednak delegaci rumunské, německé a delegaci Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, jednak Generálnímu tajemníku Společnosti Národů a jsou datovány dnem 9., 10. a 11. července 1928.

Mezinárodní hospodářská konference, která se konala v květnu 1927 v Ženevě, doporučila ve svých resolucích - a to v části jednající o obchodě - uzavření mezinárodní dohody, která by likvidovala poválečný systém vývozních a dovozních zákazů a omezení. K jednání o tuto dohodu svolala Společnost Národů ve své funkci vykonavatele resolucí mezinárodní hospodářské konference v říjnu minulého roku do Ženevy diplomatickou konferenci států, členů a nečlenů Společnosti Národů. Dne 8. listopadu 1927 byla sice podepsána Mezinárodní Úmluva o odstranění dovozních a vývozních zákazů a omezení, její Protokol a Závěrečný akt, avšak pro neobyčejnou obtížnost celého jednání nebylo dílo doporučené hospodářskou konferencí úplně skončeno a určité důležité otázky, v nichž nebylo lze dosíci dohody, odloženy byly na konferenci druhou. Ta se sešla dne 3. července 1928 v Ženevě a ve smyslu 17. článku zmíněné Mezinárodní Úmluvy o odstranění dovozních a vývozních zákazů a omezení rozhodla o těchto bodech:

a) o připuštění výhrad z volnosti obchodu, které mohly státy podle článku 6. zmíněné Konvence přihlásiti do 1. února t. r.;

b) o tom, jaký počet ratifikací musí býti dosažen, aby Úmluva vstoupila v platnost a které státy v tomto počtu musí býti,

c) kdy Úmluva má vstoupiti [po dosažení podmínky sub b) ] v platnost.

Elaborát tato konference obsažen jest v tak zvané Dodatkové Dohodě, která byla dne 11. července 1928 podepsána téměř všemi státy, které podepsaly hlavní úmluvu.

Stručný obsah těchto ujednání Smluvní státy se zavazují, že do šesti měsíců po vstoupení této konvence v platnost zruší vůči zboží, dováženému z území některého smluvního státu či vyváženému do území některého smluvního státu, veškeré stávající dovozní a vývozní zákazy a omezení, a že ne, zavedou nových. (Článek 2. Úmluvy.) Z této všeobecné zásady připouští Úmluva určité výjimky, takže smluvní státy mohou i po vstoupení této Úmluvy v platnost volně upravovati dovoz i vývoz

a) všeho druhu zboží v případě výjimečných a nenormálních poměrů k záchraně životních zájmů státu (čl. 5.);

b) v případě tak zvaných klasických výjimek, t. j. výjimek, které existovaly a i smluvně byly uznávány již před válkou, a podle kterých smluvní stát může zakázati vývoz neb dovoz určitého zboží z důvodů veřejné bezpečnosti, morálních a humanitních, vojenských, zdravotních (ochrana lidí; zvířat i rostlin), historických a archeologických; dále smluvní státy mohou volně upravovati dovoz i vývoz zlata, mincí a bankovek, zboží, které jest ve vnitrozemí předmětem monopolu atd. (podrobně viz článek 4. Konvence);

c) zboží, jehož volnost byla každému jednotlivému státu zvláště vyhražena přímo Úmluvě (čl. 6.). Ve smyslu tohoto ustanovení ponechána Československu

1. a) po dobu tří let volnost v úpravě dovozního i vývozního režimu kamenného uhlí, koksu, rašeliny, hnědého uhlí a briket, a v úpravě vývozního režimu starého železa a odpadků jiných kovů a slitin;

b) po dobu pěti let volnost úpravy vývozního režimu chmelových sazenic (čl. 18., odst. IV. Dodatkového Protokolu).

2. Po dobu časově neomezenou v režimu vývozním volnost pro křemenec, čímž se však neruší českolovenské závazky oproti sousedním státům v obchodních smlouvách nebo jinakou úpravou převzaté.

Německu povolen, výhrada uhlí a starého železa, Rakousku, Belgii, Francii, Italu, Rumunsku a Lucembursku železa, Velké Britanii výhrada syntetických barviv, Italii železné rudy a pšenice při vývozu. Ostatní povolené výhrady jsou méně důležité a nedotýkají se nikterak našich dovozních a vývozních zájmů (podrobněji viz přílohu k článku 6. Konvence a článek A. Dodatkové Dohody).

Výhrady na tři léta resp. na pět let povolené nezaniknou za tři léta automaticky; státy mohou však úmluvu vypověděti vůči onomu státu, který i po třech letech si podrží tyto výhrady.

Článek 8. Úmluvy upravuje smírné řešení sporů z Konvence vzniklých.

Aby Konvence mohla vstoupiti v platnost, musil,a býti,zajištěna ratifikace nejméně 18ti států; kromě toho každý stát může prohlásiti v okamžiku uložení ratifikace, že činí vstoupení úmluvy v platnost závislým na ratifikaci určitých, jím jmenovaných států, které však musí býti vybrány ze seznamu, který obsahuje článek C. Dodatkové Dohody. Seznam obsahuje všecky velmoci kromě Ruska, a všecky státy středoevropské, počtem celkem 14. Tento seznam jmenuje i Spojené Státy Severoamerické. Posléze jmenovaný stát má postavení poněkud odlišné, neboť úmluva vstoupí v platnost i když ji tento stát neratifikuje, a když žádný stát, který Spojené Státy Severoamerické nominoval jako podmínku vstoupení v platnost, nebude činiti námitek.

Československo bylo na obou výše zmíněných konferencích zastoupeno zvláštní delegací pod vedením zástupce ministerstva zahraničních věcí a za přítomnosti zástupců ministerstva obchodu, zemědělství a financí.

O významu Mezinárodní Úmluvy o odstranění dovozních a vývozních zákazů a omezení s Dodatkovou Dohodou, a oběma Ujednáními speciálními o vývozu koží a kostí, jakož i o jejich vlivu na československé národní hospodářství a československý zahraniční obchod lze stručně uvésti toto:

1. Odstranění dovozních a vývozních zákazů a omezení, které bude nutno v důsledku těchto ujednání provésti, jeví se organickým pokračováním pozvolného odstraňování československého povolovacího režimu, který vznikl z poměrů poválečných, cestou autonomní.

2. Československu se nepodařilo prosaditi všecky ohlášené výhrady; ježto jejich uplatnění bylo diktováno hospodářskou nutností, znamená fakt, že se jich Československá republika zřekla, nesporně značnou oběť našeho hospodářství. V zájmu dojednání úmluvy bylo se spokojiti tím, že povolené výjimky z volnosti obchodu béřou zřetel aspoň k nejdůležitějším státním zájmům i k zájmům československého národního hospodářství, a to za poměrů normálních i mimořádných. Úmluva a její Dodatková Dohoda uvádí se v platnost mezi státy, které již ratifikovaly, dnem 1. ledna 1930.

Teprve dne 1. července 1930, t. j. šest měsíců po vstoupení Konvence v platnost, nastane nutnost povolovací řízení odstraniti, do kteréžto doby bude lze provésti potřebná opatření na ochranu československých zájmů. Ony státy, které učinily podmínkou uvedení v platnost ratifikaci Československem a Polskem, anebo jedním z nich, budou vázány po 1. červenci 1930 (den, ve který má nastati zrušení zákazů a omezení, t. j. 6 měsíců po vstupu konvence v platnost) jen v tom případě, že Československo a Polsko - eventuelně podle znění podmínky jen jeden z těchto států, - bude ratifikovati nejdéle do 31. května 1930. Ratifikace Československa a Polska, budou-li složeny do 31. května 1930, posuzují se tak, jako by byly bývaly složeny do 30. září 1929. Bude li Československo ratifikovati do dne 31. května, musí zrušiti své zákazy k témuž dni jako ostatní státy, t. j. ku dni 1. července 1930.

3. Československému vývozu přinesou tato ujednání nesporný zisk ve státech, které dosud používají povolávacího řízení větší měrou než Československá republika. Vůči státům, které smluvní stranou nebudou, zachovává se podle textu Konvence úplná volnost úpravy obchodu.

4. Není obavy, že by Československo při svém přistoupení ku, Konvenci bylo isolováno, neboť Dodatková Dohoda na tuto okolnost plně pamatovala, a seznam států, od jichž ratifikace úmluvy Československá republika může své přistoupení učiniti závislým, obsahuje jména veškerých států, pro nás obchodně-politicky důležitých.

5. Byvše rozhodně odsouzeny Mezinárodní hospodářskou konferencí, přestávají býti dovozní a vývozní zákazy a omezení účinným nástrojem obchodní politiky a prostředkem proti soutěži mezinárodního obchodu a přestanou jimi býti ještě více, jestliže přítomné Ujednání vstoupí v platnost. I v případě, že by Československo k těmto ujednáním nepřistoupilo, zůstane zde tento morální faktor, podepřený autoritou Společností Národů; poněvadž jeho důležitosti, hospodářské i politické, nelze podceňovati, jest pokládati ratifikaci těchto ujednání za mírový čin prvého řádu.

Tato Mezinárodní úmluva i Dodatková Dohola i jejich Protokoly potřebují souhlasu Národního shromáždění podle paragrafu 64, odst. 1. bod 1., ústavní listiny, jelikož z nich vyplývají břemena majetková pro stát a občany.

Předkládajíc tuto úmluvu i Dodatkovou Dohodu současně oběma sněmovnám Národního shromáždění, vláda projevuje po stránce formální přání, aby tato předloha byla projednána současně poslaneckou sněmovnou a v ní v příslušných výborech a senátem a v něm v příslušných výborech, a žádá, aby o ní podaly zprávu v době co nejkratší.

V Praze, dne 28. května 1930.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

SPOLEČNOST NÁRODŮ.

MEZINÁRODNÍ ÚMLOUVA

O ZRUŠENÍ DOVOZNÍCH A VÝVOZNÍCH ZÁKAZŮ

A OMEZENÍ.

(Překlad.)

President Říše Německé; president Spojených Států Amerických; Spolkový president republiky Rakouské; Jeho Veličenstvo král Belgů; Jeho Veličenstvo král Velké Britanie, Irska a britských dominií zámořských, císař indický; Jeho Veličenstvo král Bulharů; president republiky Čilské; Jeho Veličenstvo král dánský; Jeho Veličenstvo král egyptský; president republiky Estonské; president republiky Finské; president republiky Francouzské; Jeho Nejjasnější Výsost správce Maďarska; Jeho Veličenstvo král italský; Jeho Veličenstvo císař japonský; president republiky Lotyšské; Její Královská Výsost velkovévodkyně Lucemburská; Jeho Veličenstvo král norský; Její Veličenstvo královna nizozemská; president republiky Polské; president republiky Portugalské; Jeho Veličenstvo král rumunský; Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců; Jeho Veličenstvo král siamský; Jeho Veličenstvo král švédský; Spolková rada švýcarská; president republiky Československé; president republiky Turecké:

Ve smyslu resoluce Shromáždění Společnosti Národů z 25. září 1924;

V duchu usnesení Mezinárodní hospodářské konference, jež se konala v Ženevě v květnu 1927, a v souhlasu s ní, že dovozní a vývozní zákazy a jimi způsobené libovolné režimy a zastřené diskriminace měly politováníhodné následky, aniž byly vážné újmy těchto opatření vyváženy finančními prospěchy nebo blahodárnými účinky sociálními, jež si od nich slibovaly státy, které je zavedly;

Jsouce přesvědčeny, že pro obnovu a budoucí rozvoj světového obchodu je důležito, aby se vlády zřekly politiky, která poškozuje právě tak jejich vlastní jako všeobecný zájem;

Jsouce přesvědčeny, že návrat ke skutečné svobodě mezinárodního obchodu jest z podstatných podmínek světového blahobytu;

Uvažujíce, že tohoto cíle nejlépe lze dosáhnouti souběžným a shodným postupem v podobě mezinárodní úmluvy,

Jmenovaly svými plnomocníky:

P. Dr. Arnošta Trendelenburga,

státního tajemníka v ministerstvu národního hospodářství;

President Spojených Států Amerických:

P. Hugh A. Wilsona,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské;

Spolkový president republiky Rakouské:

P. Emericha Pflügla,
zplnomocněného ministra, zástupce spolkové vlády rakouské u Společnosti Národů;

Jeho Veličenstvo král Belgů:

P. J. Bruneta,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra;

P. F. van Bangenhove,
šéfa kabinetu a generálního ředitele zahraničního obchodu v ministerstvu zahraničních věcí;

Jeho Veličenstvo král Velké Britanie, Irska a britských dominií zámořských, císař indický:

Za Velkou Britanii a Severní Irsko, jakož i všechny části Britské říše, které nejsou zvláště členy Společnosti Národů:

Sir Sydney Chapmana, K. C. B., C. B. E.,
hospodářského poradce vlády Jeho Britského Veličenstva;

Za Indii:

Sir Atula C. Chatterjee,
Vysokého komisaře císařství indického v Londýně;

Jeho Veličenstvo král Bulharů:

P. Georges Danaillowa,
profesora na universitě v Sofii, poslance;

President republiky Čilské:

P. E. Villegase,
zástupce Chili v Radě Společnosti Národů;

Jeho Veličenstvo král Dánský:

P. J. Clona,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, předsedu dánské komise pro uzavírání obchodních smluv;

Jeho Veličenstvo král Egyptský:

Sadik Henein pašu,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Jeho Veličenstva krále italského;

President republiky Estonské:

P. C. R. Pustu,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Jeho Veličenstva krále španělského a presidenta republiky francouzské;

President republiky Finské:

P. Rafaela W. Ericha,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské, stálého zástupce u Společnosti Národů;

President republiky Francouzské:

P. Daniela Serruyse,
ředitele pro obchodní dohody v ministerstvu obchodu;

Jeho nejjasnější výsost správce Maďarska:

P. Baranýai Zoltána,
chargé d'affaires a. i. královské maďarské delegace u Společnosti Národů;

Jeho Veličenstvo král Italský:

P. A. Di Nolu,
generálního ředitele obchodu a hospodářské politiky;

Jeho Veličenstvo císař Japonský:

P. N. Ito,
velvyslaneckého radu, zástupce ředitele císařského úřadu japonského u Společnosti Národů;

P. J. Tsushimu,
finančního komisaře vlády japonské v Londýně, Paříži a New-Yorku;

President republiky Lotyšské:

P. Charles Duzmanse,
zplnomocněného ministra, stálého zástupce u Společnosti Národů;

Její královská Výsost velkovévodkyně Lucemburská:

J. Albérta Calmese,
člena Nejvyšší rady hospodářské unie belgolucemburské;

Jeho Veličenstvo král Norský:

P. Georg Wettsieina,
generálního konsula v Curychu; Její Veličenstvo královna Nizozemská:

Dr. F. E. Posthumu,
bývalého ministra zemědělství, průmyslu a obchodu;

P. de Graaff,
bývalého ministra pro kolonie;

P. F. M. Wibauta,
člena nizozemského senátu;

President republiky Polské:

P. F. Sokala,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, stálého zástupce u Společnosti Národů;

President republiky Portugalské:

P. F. de Calheiros e Menezes,
prvního vyslaneckého tajemníka, přednostu portugalského úřadu u Společnosti Národů;

Jeho Veličenstvo král Rumunský:

M. D. Gheorghiu,
ředitele rumunské národní banky;

P. C. Popescu,
generálního ředitele průmyslu v ministerstvu průmyslu a obchodu;

Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců:

P. Constantina Fotitche,
stálého zástupce u Společnosti Národů;

Jeho Veličenstvo král Siamský:

Jeho Výsost prince Charoona,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u presidenta republiky francouzské;

Jeho Veličenstvo král Švédský:

P. Einar Henningse,
mimořádného vyslance a splnomocněného ministra u spolkové rady švýcarské;

Spolková rada švýcarská:

P. Waltera Stucki-ho,
ředitele obchodního oddělení Spolkového úřadu pro veřejné hospodářství;

President republiky Československé:

Dra Čeňka Ibla,
vyslaneckého hadu v ministerstvu zahraničních věcí;

President republiky Turecké:

Mahemeda Kamela bey,
konsula v Ženevě.

Kteří vyměnivše své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních:

Ustanovení této úmluvy týkají se zákazů a omezení dovozu zboží - produktů přírodních nebo výrobků - do území Vysokých Smluvních Stran z území kterékoli z ostatních Vysokých Smluvních Stran a zákazů a omezení vývozu zboží z území řečených Stran do území kterékoli z ostatních Vysokých Smluvních Stran.

S výhradou výjimek, stanovených v následujících článcích, zavazují se Vysoké Smluvní Strany, že zruší ve lhůtě šesti měsíců od účinnosti této úmluvy, pokud jde o příslušná území kterékoliv z nich, veškeré dovozní nebo vývozní zákazy nebo omezení a že nezavedou napříště takových zákazů nebo omezení. Průběhem této lhůty učiní každá z Vysokých Smluvních Stran veškerá opatření, aby existující zákazy a omezení byly omezeny na nejmenší míru, a nevydá nových zákazů nebo omezení.

Vysoké Smluvní Strany se dále zavazují, že učiní potřebná opatření, aby ustanovení této úmluvy byla přísně zachovávána všemi úřady - ústředními nebo místními - a aby nebyla nařízena žádná úprava, příčící se těmto ustanovením.

Podrobují-li Vysoké Smluvní Strany podle svého zákonodárství dovoz nebo vývoz zboží některým předpisům, týkajícím se způsobu, formy nebo místa dovozu nebo vývozu, známkování anebo jiným formalitám nebo podmínkám, zavazují se, že neužijí jich jako zastřeného zákazu ani jako libovolného omezení.

Následující druhy zákazů a omezení nejsou zakázány touto Úmluvou, avšak s podmínkou, že nebude jich užíváno jako prostředku libovolné diskriminace mezi. cizími zeměmi, - kde jsou tytéž předpoklady, ani jako zastřeného prostředku k omezování mezinárodních směn:

1. Zákazy nebo omezení z příčiny veřejné bezpečnosti;

2. zákazy nebo omezení vydané z důvodů mravnostních neb humanitních;

3. zákazy nebo omezení vztahující se na obchod zbraněmi, střelivem a válečným materiálem, nebo za výjimečných okolností všemi ostatními válečnými potřebami;

4. zákazy nebo omezení vydané za účelem ochrany veřejného zdraví nebo k zajištění ochrany zvířat nebo rostlin před chorobami, hmyzem a škodlivými příživníky;

5. zákazy nebo omezení vývozu, mající za účel ochranu národního majetku uměleckého, historického nebo archeologického;

6. zákazy nebo omezení platné pro zlato, stříbro, mince, papírové peníze a cenné papíry;

7. zákazy nebo omezení, mající za účel rozšířiti na cizí zboží režim, zavedený uvnitř země, pokud jde o výrobu, obchod, dopravu a spotřebu domácích výrobků téhož druhu;

8. zákazy nebo omezení postihující produkty, které ve výrobě nebo v obchodu jsou nebo budou předmětem státních monopolů nebo monopolů státem kontrolovaných.

Tato Úmluva nikterak se nedotkne práva kterékoli Vysoké Smluvní Strany učiniti opatření dovozního nebo vývozního zákazu nebo omezení k ochraně životních zájmů zelně za mimořádných a abnormálních poměrů.

Budou-li učiněna taková opatření, musí býti prováděna tak, aby z nich nevznikla nijaká libovolná diskriminace ke škodě kterékoli jiné Vysoké Smluvní Strany. Jejich trvání bude omezeno na dobu trvání příčin nebo poměrů, které je vyvolaly.

1. Vysoké Smluvní Strany uznávajíce, že u některých z nich vyskytují se skutečné nebo právní poměry, pro které nemohou ve příčině určitého zboží převzíti ihned závazky sjednané v předešlých článcích, uznaly za slušné připustiti, aby tyto Vysoké Smluvní Strany učinily výhradu některých výjimek dočasné povahy, jež zavazují se zrušiti, jakmile přestanou poměry je odůvodňující.

2. Kromě toho Vysoké Smluvní Strany uznávajíce, že zrušení některých zákazů nebo omezení, jimiž některé z nich postihují dovoz nebo vývoz, působilo by jim vážné obtíže, a že jinak tyto - zákazy nebo omezení nemají v zápětí škodlivých účinků pro obchod jiných zemí, uznaly rovněž za slušné připustiti, aby si tyto Vysoké Smluvní Strany vyhradily tyto výjimky.

3. Příloha k této úmluvě uvádí výjimky, spadající do rámce předešlých dvou odstavců, které byly povoleny dnešního dne ve prospěch Vysokých Smluvních Stran, jež jsou jmenovitě označeny v této Příloze a jež podepsaly Úmluv u již dnes.

4. Žádosti za výhrady, jež Vysoké Smluvní Strany považovaly by za nutné podati po tomto dni, budou podrobeny řízení uvedenému v Protokolu této úmluvy.

Bude-li jedna z Vysokých Smluvních Stran nucena učiniti opatření zákazu nebo omezení proti zboží kterékoli cizí země, ať se vztahuje na ni tato Úmluva čili nic, bude musit učiniti je tak, aby tímto opatřením byl co nejméně poškozen obchod ostatních Vysokých Smluvních Stran.

Vznikne-li mezi dvěma nebo několika Vysokými Smluvními Stranami spor o výklad nebo provádění ustanov exil. této Úmluvy - vyjímajíc články 4., 5. a 6., jakož i ustanovení Protokolu k těmto článkům - a nebude-li možno urovnati tento spor buď přímo mezi stranami nebo kterýmkoli jiným prostředkem, jehož by se mohlo užíti k dosažení dohody, budou moci sporné strany, souhlasí-li všechny, prve než přistoupí ke kterémukoli jinému řízení rozhodčímu nebo soudnímu, předložiti spor za účelem smírného urovnání technickému sboru, určenému buď Radou Společnosti Národů nebo zúčastněnými stranami. Tento sbor podá své dobré zdání, když byť strany vyslechl, a je-li potřebno, je sezval.

Dobré zdání vyslovené uvedeným sborem nebude závazné pro sporné strany, leč by je každá z nich přijala, a strany, souhlasí-li všechny, budou moci, když použily výše zmíněného řízení, anebo místo něho přistoupiti k jakémukoli jinému řízení rozhodčímu nebo soudnímu podle své volby, zahrnujíc v to i projednání před Stálým dvorem Mezinárodní spravedlnosti ve všech věcech, jež spadají do působnosti tohoto Dvoru podle jeho stanov.

Vznikne-li jakýkoli spor právní povahy o výklad neb provádění ustanovení této Úmluvy - vyjímajíc články 4., 5. a 6., jakož i ustanovení Protokolu k těmto článkům budou musiti strany, na žádost jedné z nich, předložiti sporný případ k rozhodnutí Stálému dvoru Mezinárodní spravedlnosti nebo rozhodčímu soudu, jimi vyvolenému, ať již před tím použily řízení stanoveného v odstavci prvém čili nic.

Byla-li by neshoda v tom, je-li spor právní povahy čili nic, předloží se tato otázka k rozhodnutí Stálému dvoru Mezinárodní spravedlnosti nebo rozhodčímu soudu, stranami vyvolenému.

Řízení zahájené před sborem uvedeným svrchu v odstavci prvém, anebo dobré zdání jím vyslovené, nezpůsobí nikdy odkladu opatření, jež jest předmětem sporu; stejně bude se postupovati, projednává-li se spor před Stálým dvorem Mezinárodní spravedlnosti - leč by Dvůr rozhodl jinak podle článku 41. svých stanov - nebo před rozhodčím soudem stranami vyvoleným.

V této Úmluvě nic nesmí býti vykládáno tak, jako by se dotýkalo práv a povinností plynoucích pro Vysoké Smluvní Strany buď z jejich závazků, vztahujících se na pravomoc Stálého dvoru Mezinárodní spravedlnosti, buď z jejich oboustranných úmluv o řízení smírčím a rozhodčím.

Každá z Vysokých Smluvních Stran bude moci prohlásiti buď při ratifikaci této Úmluvy nebo později, že se zavazuje rozšířiti vůči každé druhé Vysoké Smluvní Straně, jež vezme na sebe týž závazek, použíti ustanovení 3. odstavce článku 8. na každý spor, který by snad vznikl, pokud jde o výklad nebo provádění ustanovení této úmluvy, zahrnujíc v to i články 4., 5. a 6. v celku neb částečně a bez ohledu na to, je-li spor právní povahy, čili nic.

Vysoké Smluvní Strany, které by nepřevzaly závazky stanoveného v předešlém odstavci pro články 4., 5. a..6. anebo pro některé části těchto článků, jakož i pro ustanovení Protokolu k nim se vztahující, budou moci použíti navzájem pro tyto věci ustanovení 1. a 2. odstavce článku 8.

Každá z Vysokých Smluvních Stran může prohlásiti při podpisu, ratifikaci této úmluvy nebo při přístupu k ní, že přijetím této úmluvy nemíní převzíti nijakých závazků, pokud jde o veškeré nebo kteroukoliv část jejích kolonií, protektorátů nebo území pod její svrchovaností nebo mandátem; pak tato úmluva nebude se vztahovati na území uvedená v takovém prohlášení.

Každá z Vysokých Smluvních Stran bude moci později oznámiti Generálnímu tajemníku Společnosti Národů, že jest jejím úmyslem, aby tato úmluva platila i pro veškeré nebo kteroukoli část z jejích území, jež byla uvedena v prohlášení, zmíněném v předešlém odstavci. Pak bude se úmluva vztahovati na veškerá území, uvedená v takovém oznámení, 90 dní po tom, kdy je dostal Generální tajemník Společnosti Národů.

Stejně tak každá z Vysokých Smluvních Stran může kdykoli prohlásiti, že po její vůli má tato úmluva přestati působiti pro veškeré nebo kteroukoli z jejích kolonií, protektorátů nebo území pod její svrchovaností nebo mandátem; pak přestane úmluva působiti pro území, uvedená v takovém prohlášení, rok po tom, kdy je dostal Generální tajemník Společnosti Národů.

Tato úmluva nikterak nezasahuje do práv a závazků, plynoucích pro Vysoké Smluvní Strany z mezinárodních platných úmluv, na nichž jsou zúčastněny.

Tato úmluva neruší ustanovení dvoustranných, dnešního dne mezi Vysokými Smluvními Stranami již platných dohod, jež v oboru dovozních nebo vývozních zákazů nebo omezení zavádějí volnější režim, než který je zaveden ustanoveními této úmluvy.

Tato úmluva nikterak nezasahuje do práv a závazků, plynoucích z Paktu Společnosti Národů.

Vysoké Smluvní Strany podají si prostřednictvím Generálního tajemníka Společnosti Národů do dvanácti měsíců potom, kdy vejde tato úmluva v účinnost na jejich územích, zprávu o opatřeních učiněných, aby se zajistilo provedení ustanovení Úmluvy.