Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

Tisk 221.

Vláda podala návrh zákona, jímž v našem státě má býti zřízena poštovní spořitelna (§ 1).

Poštovní spořitelny vůbec jsou státními ústavy ku přijímání a vyplácení úsporných obnosů poštou a mají za účel, aby umožnily jednotlivci, ústavům, spolkům a pod. vkládati úspory v menších částkách u poštovních úřadů pod státní správou a zárukou. Poštovní spořitelna zavedena byla nejprve v Anglii r. 1861 tehdejším. kancléřem pokladu Gladstonem, poté následovala anglická dominia a jiné státy, tak také Rakousko, kdež zavedena byla snahou ministra barona Pina a odborného přednosty Jiřího Theodora Cocha.

Zákonem o poštovní spořitelně má se nahraditi zákon ze dne 11. března 1919, č. 140 Sb. z. a n., o zřízení poštovních úřadů šekových pro území republiky Československé. Tento zákon jest jedním z revolučních zákonů, o kterých nebylo již při projednávání jich pochybnosti, že jsou opatřeními v podstatě provisorními a že budou nahrav zeny zákony definitivními, čehož dokladem v našem případě je resoluce schválená zároveň se zákonem, kterou se vládě ukládá, aby se postarala i o službu spořitelní.

Této resoluci návrh vyhovuje. Podle návrhu je poštovní spořitelna ústavem státním a náleží do oboru poštovní správy, poštovní úřady jsou jejími sběrnami a platebnami (§ 2).

Návrh obsahuje ustanovení ryze právní povahy, ustanovení organisační, ustanovení věcná i formální.

Činnost poštovní spořitelny je v § 3 organisována podle jednotlivých oborů služby, jichž jest pět: odbor šekový (§§ 9 až 15 ), spořitelní (§§ 16-24 ), zužitkovací (fruktifikační) (§ 25), odbor hospodářský (§§ 26-28) a konečně odbor finanční (§ 29).

Organisace poštovní spořitelny, její správa a hospodaření jsou vybudovány na zásadách podnikového zákona č. 404 z r. 1922. Organisační řád vydá ministr pošt a telegrafů se schválením vlády (§ 4).

Složení správního sboru je přizpůsobeno ustanovením o státních podnicích (vládní nařízení č. 206 z r. 1924), a to tak, aby veřejnost ve správním, sboru dvanáctičlenném byla zastoupena jednou třetinou.

Běžné věci obchodní správy a přípravy návrhů pro správní sbor bude obstarávati výkonný výbor.

V čele poštovní spořitelny jest přednosta, hlavního ústavu v Praze a pravidla pro styk se stranami vyhlašují se ve Věstníku poštovní spořitelny.

Nejdůležitější službou bude i nadále služba šeková, ohledně níž není podstatných změn od nynější prakse až na to, že v případě povinného používání šekové služby poštovní, jako na př. při placení daní, může vláda stanoviti nařízením, že se budou vybírati poplatky od toho, kdo platí v hotovosti.

V oddílu III. pojednává se o spořitelní službě. Poštovní spořitelna přijímá vklad na vkladní knížky. Vkladatelem může býti osoba fysická nebo právnická, nebo obchodní společnost, soud, státní a jiný veřejný úřad, ústav, podnik a zařízení (§ 17).

Vklady zní na jméno a v knížce se vyznačí údaje. potřebné pro zjištění totožnosti vkladatelovy. Smýšlená osoba nesmí býti vkladatelem. Vkladatel smí míti pouze jednu vkladní knížku. Vkladatele může přihlásiti též osoba třetí jako složitel. V tomto případě vyznačí se ve vkladní knížce vedle jména vkladatelova i jméno složitelovo, a vkladní knížka se vydá složiteli. Složitel má všechna práva a povinnosti vkladatelovy.

Pohledávka ve vkladní knížce poštovní spořitelny i s úroky smí činiti nejvýše 20.000 Kč, pro vkladatele činné výdělečně v cizině 30.000 Kč, nestanoví-li vláda nařízením nejvyšší hranici částkou nižší. Pohledávka přesahující nejvyšší přípustnou hranici se neúrokuje. Tato ustanovení se však nevztahují na vklady veřejných korporací, soudů, úřadů, ústavů, podniků a zařízení (§ 18).

Úroková sazba na knížky činí 3 % a může nad tuto mez býti zvýšena jen zákonem. Do výše 3 % může ji vláda měniti nařízením. Vklady na knížky úrokují se půlměsíčně. Úroky se připisují koncem každého správního roku, jenž rovná se roku kalendářnímu (§ 19).

Zůstatek pohledávky s úroky za uplynulý rok oznámí poštovní spořitelna v Praze vkladateli na počátku nového správního roku. Nedá-li si vkladatel podle tohoto oznámení připsat úroky do vkladní knížky v novém správním roce do konce března, nemůže na ní požadovati výplat, dokud nebudou úroky připsány (§ 20).

V případě ztráty knížky zakáže poštovní spořitelna výplatu na ztracenou knížku a ztráta se vyhlásí ve Věstníku poštovní spořitelny a vývěskou u poštovního úřadu, v jehož obvodě má vkladatel své bydliště a v jehož obvodu byla knížka ztracena. Po uplynutí 60 dnů ode dne vyhlášky ve Věstníku bude knížka prohlášena za neplatnou a vydána knížka nová (duplikát) (§ 28).

V oddílu IV. se pojednává o zužitkování vlastního jmění a peněz svěřených poštovní spořitelně ve službě šekové a spořitelní.

Způsoby uložení shodují se v celku s normálním uložením u spořitelen.

Poštovní spořitelna jest dále podle oddílu V. oprávněna kupovati a prodávati.na cizí účet československé státní papíry a kupovati na vlastní účet mince a valuty. Pro vlastníky šekových účtů a vkladů na knížky může kupovati a prodávati cenné papíry sirotčí jistoty; cenné papíry, které nepožívají sirotčí jistoty, jen za hotové a beze spojení s jakýmkoli úvěrem. Konečně může prováděti inkaso a uschovávati a spravovati cenné papíry a jiné hodnoty (§ 26).

Poštovní spořitelna ku poukazu příslušného soudu nebo poručenského (sirotčího) úřadu přijímá v úschovu tuzemské peníze a v úschovu a správu cenné papíry, vkladní knížky, listiny, mince, valuty a skvosty, které mají nebo, mohou býti uloženy do uschování soudů nebo poručenských (sirotčích) úřadů (§ 28).

Poměru mezi poštovní spořitelnou a Národní bankou československou je věnován zvláštní oddíl (VII.), podle něhož k zabezpečení souladu sjednají oba ústavy mezi sebou jednak všeobecnou úmluvu, jednak budou se podle potřeby dohodovati.

Vklady na šekových a spořitelních účtech, jakož i úroky z nich se promlčí ve 40 letech (§ 31).

Poštovní spořitelna je osvobozena od zvláštní daně výdělkové a rentové (§ 33).

Z ryzího bilančního zisku zjištěného za správní rok utvoří se a dotuje se reservní fond pro bilanční ztráty tak dlouho, až tento fond dosáhne výše 5 % peněz svěřených ústavu ve službě šekové a spořitelní bodle stavu vykázaného v účetní závěrce za rok, o jehož zisk jde, přebytek odvede se státní pokladně (§ 38).

Nestačí-li reservní fond, uhradí ztrátu stát (§ 38).

Poštovní spořitelna vstupuje ve všechna práva a povinnosti poštovních úřadů šekových.

Účinnosti má nabýti tento zákon dnem vyhlášení, počátek služby spořitelní vyhlásí ministr pošt a telegrafů ve Sbírce z. a n.

Výbor ústavně-právní provedl na vládním návrhu tyto změny:

V § 9 použil výrazu provádí (platy) místo koná (platy) jako správnějšího.

V § 13 vynechal poslední větu a připojil jako odstavec druhý toto: " (2) Úrokování se počíná nejbližším prvním anebo šestnáctým dnem měsíce, který následuje po vkladu a končí patnáctým anebo posledním dnem měsíce, který předchází výplatě." Tedy účtování úroků nikoli kontokorentní jako u vkladních knížek (§ 19, odst. 2), a to vzhledem k nepoměrně velkému počtu vkladových účinů v šekové službě oproti počtu vkladových účinů ve spořitelní službě a vycházejícím z toho zvláštním obtížím manipulačním a hospodářským (větší potřeba pracovních sil).

V důsledku toho dosavadní test zmíněného paragrafu stává se odstavcem prvním (1).

V § 14 škrtnut odstavec druhý (2), ježto ustanovení jeho je jednak samozřejmé, jednak nepatří do zákona, nýbrž do Pravidel.

V § 17 škrtnuta poslední věta prvního odstavce jako nadbytečná vzhledem k tomu, co jí v témže odstavci předchází: vydá knížku na jeho jméno.

Ve třetím odstavci téhož paragrafu změněna slova "písemné námitky" ve slova "písemný zákaz", ježto tento výraz lépe vystihuje věc.

V § 18 odst. 3 v druhé větě počáteční slovo "Pohledávka" nahrazeno pro jasnost slovy: Část pohledávky, převyšující....

V § 19 odst. 2 pozměněna první věta takto: "Vklady na knížky se úrokují, počínajíc prvním dnem po vkladu a končíc dnem před výplatou." Ostatní část tohoto odstavce až na poslední větu se škrtá. Úroky ze vkladů na knížky budou na rozdíl od úroků na šekových účtech (§ 13 odst. 2) účtovány kontokorentně.

Ústavně-právní výbor projednav ve své schůzi dne 28. dubna 1930 vládní návrh zákona o poštovní spořitelně, navrhuje senátu přijetí jeho s usnesenými změnami, jak dole otištěn.

V Praze, dne 28. dubna 1930.

Dr Veselý v. r.,
místopředseda.

Dr Havelka Otakar v. r.,
zpravodaj.

Podle důvodové zprávy vládní předlohy vyskytla se myšlenka organisace poštovní spořitelny nejprve ve Velké Britanii již v roce 1807, byla však uskutečněna teprve r. 1861, od kteréž doby jest v činnosti, patří dnes k největším a nejlepším ústavům toho druhu, zaměstnávajíc přes 5000 osob a opatřujíc úspory jdoucí do miliard. Roku 1865 založila poštovní spořitelnu Belgie, r. 1876 Italie, r. 1880 Rumunsko, r. 1881 Nizozemsko, r. 1882 Francie a také Rakousko; za těmito následovalo r. 1884 Švédsko, r. 1915 Finsko, Rusko, Bulharsko, Turecko, Řecko, r. 1916 Španělsko, po světové válce pak i Jugoslavie a Polsko.

Ze států mimoevropských založila poštovní spořitelnu r. 1868 Kanada, r. 1875 Japonsko, pak r. 1911 i Spojené státy Americké, Indie, Egypt, Čína atd. V Německu byla důležitost poštovní spořitelny také uznávána pro odpor některých spolkových států, hlavně Saska, však ke zřízení poštovní spořitelny nedošlo.

Ve všech státech těší se poštovní spořitelny velké popularitě občanstva, o čemž svědčí nejlépe miliardové vklady u nich uložené. Poštovní spořitelny prospívají národnímu hospodářství států, podporují spořivost obyvatelstva, která jest jedním ze základů blahobytu státu a jeho obyvatelstva. Spořivostí shromažďuje řada generací národní jmění, jež může skýtati jednotlivcům ochrany před nedostatkem v životních pohromách a vede k dokonalejšímu uspokojení lidských potřeb.

Poštovní spořitelny s hustou sítí poštovních úřadů jako sběren a plateben, stojíce pod ochranou státu, jsou v prvé řadě povolány, aby byly hybnou silou spořivosti občanstva.

Poštovní spořitelny pronikají i do míst, kde není jiných peněžních ústavů, nýbrž i do míst zcela odlehlých, jejichž obyvatelé nemohouce bez ztráty času a s výlohami vyhledati nejbližší peněžní ústav aby uložili své úspory, dávají často přednost nehospodárné thesauraci svých skrovných úspor. Sběrny poštovní spořitelny jsou všude po ruce a umožňují uložení i nejmenších částek, čímž vychovávají obyvatelstvo ke spořivosti.

Poštovní spořitelny nejsou na újmu činností jiných peněžních ústavů, jelikož zachycují úspory, které by jim jinak unikly, a působí výchovně hlavně v místech, kde těchto ústavů není dostatek. Ani v Rakousku nebyla poštovní spořitelna na újmu rozvoje jiných peněžních ústavů, čehož důkazem jest jejich největší rozkvět v době působnosti poštovní spořitelny.

Za příklad popularisace spořivosti poštovní spořitelnou možno uvésti zřizování školních, vojenských a továrních spořitelen, které většina poštovních spořitelen udržuje v prvé řadě k účelům propagačním, při čemž ovšem působí také důvody sociálně-politické.

Poštovní spořitelny ukládají úspory občanů státu především ve státních dluhopisech, čímž působí u obyvatelstva ke zvětšení jeho důvěry ke státním dluhopisům, a k ukládání přebytků v nich, které i pro vkladatele poštovní spořitelny opatřují a tím vytvořují pevný a trvalý kmen zájemců o státní papír, usnadňují státní úvěr v tuzemsku a stabilisují kursovní hodnotu státních dluhopisů. Poštovní spořitelny obstarávají také přímou správu jmění různých fondů a nadací, jmění svěřenců a opatrovanců, kaucí skládaných pro státní úřady atd. Poštovní spořitelny jsou také důležitými činiteli pro soustředění úspor státních příslušníků v cizině přechodně bydlících umožňujíce jim, aby v mí tě, kde pracují, mohli uložiti své úspory u důvěryhodných ústavů, které jim prostředkují převod úspor do vlasti.

Za tím účelem navazují poštovní spořitelny styky s poštovními spořitelnami států, do kterých jejich příslušníci nejvíce za prací odcházejí, nebo navazují takové styky také s jinými peněžními ústavy.

Z mimoevropských zemí přicházejí do evropských států úspory jejich příslušníků hlavně ze Spojených států amerických, kam směřoval po mnoho desítiletí proud vystěhovalců z Evropy.

Maďarská poštovní spořitelna usilovala v předválečné době o organisaci remitencí úspor svých příslušníků hlavně ze Slovenska a založila k tomu konci za součinnosti svazu budapeštských bank ve Spojených státech amerických samostatný peněžní ústav.

Bylo by Československu prospělo, kdyby bylo mělo hned po převratu svou poštovní spořitelnu, která by byla zprostředkovala úspory četných státních československých příslušníků ve Francii, jak o to žádala francouzská poštovní správa, a aby paralysovala činnost cizí organisace pro soustředění úspor československých příslušníků ve Spojených státech amerických a v Kanadě. Působnost poštovních spořitelen je tedy dalekosáhlá. Užitečnost jejich zařízení pro stát a jeho občany jest prokázána výsledky, jichž se tyto ústavy dopracovaly všude tam, kde byly zřízeny.

Působení vídeňské poštovní spořitelny jest nám ještě známo, víme tedy, že tato byla doplněna službou šekovou a znamenala proto nový finančně-správní útvar, obstarávající vedle služby spořitelní i službu šekovou a zabývající se i zužitkováním svěřených peněz a službou depositní.

Jak spořitelní, tak i šeková služba se netušeně rozvinula, systém šekové služby pronikl do celé Evropy a vytvářil nejdůležitější platební metodu evropského kontinentu na rozdíl od platebního systému anglosaského, opírajícího se o placení šekem bankovním.

Postupem doby přešla na vídeňskou poštovní spořitelnu nejen správa deposit vlastních majetkových podstat, nýbrž i správa jiných veřejných deposit, jež stát soustřeďoval u poštovní spořitelny a měl v ní pro tento veřejný účel k disposici vlastní státní ústav, a také veřejnost svěřovala jí v úschovu a správu svá deposita, jež poštovní spořitelna i pro soukromé osoby a pro své vkladatele zakupovala a na jejich účet je spravovala.

Předpoklady pro zřízení poštovní spořitelny jsou i v republice Československé. Republika Československá náleží jen s části mezi státy, které mají vyspělou organisaci spořitelen a jiných peněžních ústavů lidových, zabývajících se opatrováním úspor. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku je spořitelnictví tak vyvinuté, že se řadí na první místo mezi evropskými státy, na Slovensku a Podkarpatské Rusi však nebylo peněžních ústavů, zaručujících jistotu úsporných vkladů. Teprve r. 1920 bylo započato s organisováním lidového peněžnictví, které ovšem pokračuje, vykazuje však doposud velké mezery.

Spolehlivým měřítkem potřeby poštovní spořitelny mohou býti data o "lidových" peněžních ústavech v naší republice, z nichž nejdůležitější jsou asi následující: