|
Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930. |
|
|
lIl. volební období. |
2. zasedání. |
Tisk 232.
Interpelace:
1. sen. Riedla, Berkovce, Pánka a spol. panu ministrovi sociální péče ve věci ustavení pojišťovacích soudů podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.
2. sen. Dundra, Modráčka a soudr. na pana ministra vnitra ve věci nesprávného postupu okresního hejtmana v Turnově proti dělnické tělocvičné jednotě v Přepeřích.
3. sen. Klofáče, dr Kloudy, Pánka a spol. vládě Československé republiky ve věci politického atentátu ukrajinského studenta Tatceva na archidiakona Sabova.
4. sen. Curkanoviče a druhů na pana ministra školství a národní osvěty ve věci postátnění církevních škol na Podkarpatské Rusi, odpolitisování školství vůbec a zavedení jednotného vyučovacího jazyka do všech karpatoruských škol.
5. sen. inž. Havlína a druhů panu ministrovi vnitra týkající se protizákonného způsobu označení míst, ulic, náměstí a orientačních tabulek v Ústí n. Lab. a jiných obcích v t. zv. smíšeném území.
6. sen. Teschnera a soudr. na pana ministra železnic stran naprosto neudržitelných poměrů ve stanici Teplé na trati Karlovy Vary - Mariánské Lázně, jež způsobil tamní přednosta stanice Oskar Suchán a zřízenec Krouka.
7. sen. Jokla, dr Hellera a soudr. na pana ministra národní obrany stran sebevraždy vojína Aloise Štece pěšího pluku č. 34 v Opavě.
8. sen. Teschnera a soudr. na pana ministra pošt a telegrafů stran náhrady škody za zpronevěřené peníze.
9. sen. Kostky, Luksche a soudr. na pana ministra pošt a telegrafů stran přeložení poštovního úřadu 2 v Litoměřicích.
10. sen. Teschnera a soudr. na pana ministra školství a národní osvěty stran posluchačů, kteří z vyšších průmyslových škol přestoupili na německou vysokou školu technickou v Brně.
232/1.
Interpelace
senátorů K. Riedla, Ant. Berkovce,
Rud. Pánka a spol.
panu ministrovi sociální péče
ve věcí ustavení pojišťovacích soudů podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.
Zákon ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., ustanovuje v §u 134 a násl. pro spory mezi pojištěnci a nositeli pojištění zvláštní pojišťovací soudy v Praze, Brně a Bratislavě.
Dosud tyto soudy ustaveny nejsou, ačkoliv zmíněný zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1929 a jsou už bezpočetné žaloby padány, jejichž řešení jest životní otázkou pojištěnce. Výměry, kterými jsou zamítány nároky pojištěnců, obsahují poučení o době a ostatních náležitostech žaloby, ale pojištěnci se nedočkají projednávání žalob proto, že není dosud vyhověno ustanovením zákona o složení těchto soudů. Škody, které tím pojištěncům vznikají, jsou obrovské, ba mnohdy jde o celou jejich existenci: pojištěnec zaměstnání ztratil pro nezpůsobilost, ale pensijní ústav zamítá mu nárok na invalidní pojištění opět proto, že neuznává jeho nezpůsobilosti.
Vzhledem k těmto okolnostem táží se podepsaní:
1.) Jsou tyto skutečnosti panu ministrovi sociální péče známy?
2.) Je pan ministr sociální péče ochoten učiniti neprodleně všechna opatření, nutná k okamžitému ustaveni pojišťovacích soudů?
V Praze, dne 20. května 1930.
Riedl, Berkovec, Pánek,
Pichl, Šolc, Vaněček, inž. Marušek, Hubka, dr Veselý, Klofáč, dr Klouda, Merta.
232/2.
Interpelace
senátorů V. Dundra, F. Modráčka a soudruhů
na pana ministra vnitra
ve věci nesprávného postupu okresního hejtmana v Turnově
proti dělnické tělocvičné jednotě v Přepeřích.
Dělnická tělocvičná jednota v Přepeřích u Turnova oznámila okresnímu úřadu v Turnově, že hodlá pořádati dne 25. května 1930 v Modřišicích u Turnova, divadelní představení a požádala o povolení.
Okresní úřad v Turnově přípisem ze dne 21. května 1930 čís, 17/190 oznámil dělnické tělocvičné jednotě v Přepeřích, že podle výnosu presidia bývalé Zemské správy politické v Praze ze dne 22. května 1922, čís. 16637, nelze pořádání tohoto představení povoliti, poněvadž se tyto zájezdy do Modřišic stále opakují a spolek smí hráti pouze v místě, t. j. v Přepeřích, Tímto rozhodnutím Okresního úřadu, které postrádá jakéhokoliv zákonného zdůvodnění a které nemá ani věcného podkladu, byla dělnická tělocvičná jednota v Přepeřích značně materielně poškozena,
Okresní úřad v Turnově, zejména pak okresní hejtman, musil si býti vědom toho, že dělnická tělocvičná jednota v Přepeřích opírá svoji činnost o stanovy, příslušným úřadem schválené a že podle těchto stanov jest působiště její nejenom v místě, ale také v okolí. A poněvadž obec Modřišice, ve které již několikráte dělnická tělocvičná jednota v Přepeřích pořádala divadelní představení, jest as půl hodiny vzdálená, vztahuje se působnost tohoto spolku také na tuto obec a Okresní úřad v Turnově, nebylo-li zde zákonných překážek, měl, jako to učinil již dříve, pořádání divadelního představení povoliti. Nestalo-li se tak a tvrdí-li se dokonce v rozhodnutí Okresního úřadu, že dělnická tělocvičná jednota může divadelní představení hráti pouze v místě, pak dlužno míti za to, že Okresní úřad nedbal ustanovení zákona a že svým rozhodnutím sledoval materielní poškození spolku, jehož výchovný, zvláště pak tělovýchovný charakter jest všeobecně znám a uznáván,
V rozhodnutí Okresního úřadu v Turnově nutno proto spatřovati zaujatost vůči dělnické tělocvičné jednotě v Přepeřích, která je tím zřejmější, když se nesprávně tvrdí, že spolek smí divadelní představení hráti pouze v Přepeřích a přezírá se vědomě, že působnost spolku vztahuje se také na okolí.
Poněvadž máme zájem na tom, aby takovým postupem státních úřadů nebyla zviklána důvěra v jich objektivitu, tážeme se pana ministra vnitra:
Je ochoten učiniti opatření, aby Okresní úřad v Turnově byl upozorněn, že jest jeho povinností dbáti ve svém rozhodování nejenom zákonů, ale také nezbytné míry objektivity a aby napříště taková a podobná rozhodnutí, jimiž jest znemožňována kulturní činnost dělnických spolků, byla znemožněna?
V Praze, dne 3. června 1930,
Dundr, Modráček,
Habrman, Časný, Havlena, Karpíšková, Filipínský, F. V. Krejčí, Koukal,
Nentvich, dr Farkas.
232/3.
Interpelace
senátorů V. Klofáče, dra Ant. Kloudy, Rudolfa Pánka a spol.
vládě Československé republiky
ve věcí politického atentátu ukrajinského studenta Tatceva
na archidiakona Sabova,
V neděli dne 1. června t. r. konal spolek Alexandra Duchnoviče v Užhorodě výroční valnou hromadu, spojenou se slavností "Den ruské kultury". Spolek je nepolitický, čistě kulturní a jeho předsedou je řecko-katolický archidiakon Sabov, muž přes 70 let starý, který se na Podkarpatské Rusi těší všeobecné vážnosti. Spolek Alexandra Duchnoviče vzal si za úkol šířiti na Podkarpatské Rusi ruskou kulturu, a zvláště zakládati čítárny, jichž zřídil již značný počet.
Po slavnosti, jež shromáždila representanty státních úřadů, církve řecko-katolické i pravoslavné, armády, politických stran, kulturních korporací atd., když účastníci slavnosti opouštěli sál, přiblížil se ukrajinský student Tatcev k archidiakonoví Sabovu a vypálil proti němu ránu z revolveru. Výstřelem nebyl na štěstí nikdo zraněn a útočník se dal bez odporu zatknouti.
Podle časopiseckých zpráv Tatcev doznal, že jednal z návodu paní Novakovské, ženy právního zástupce Podkarpatské banky. Pokoušel prý se dostati se do shromáždění a měl prý v úmyslu stříleti na scéně a to nikoliv jen po předsedovi Sabovu, nýbrž hodlal prý vystříleti všech šest nábojů z revolveru. Před tím už s touto zbraní prý čekal na nádraží na lvovského delegáta příbuzného kulturního spolku, Nebyv do shromáždění vpuštěn, vyčkal konce a. svůj čin spáchal ve chvílí, kdy archidiakon Sabov se loučil se skupinou přátel.
Tatcevův čin vyvolal rozruch nejen v Užhorodě, nýbrž i na celé Podkarpatské Rusi.
Není pochybností, že veřejnost s rozhořčením odmítá atentát Tatcevův, jenž může ohroziti ovoce našeho společného úsilí o klidný vývoj věcí a pořádek na Podkarpatské Rusi a poškoditi — zvláště při tendenčním a nám nepřátelském způsobu psaní některých zahraničních listů — i naše dobré jméno v cizině.
Proto se podepsaní táží vlády:
Dala vláda tento případ bezodkladně a s největší přísností vyšetřiti?
Jaká opatření vláda hodlá konečně učiniti, aby se na Podkarpatské Rusi nešířila a nemohla šířiti iredenta proti naší republice a zejména, aby na středních školách nemohly býti šířeny tendence, které vídeňské vlády uměle pěstily ve východní Haliči před válkou a které ve svých důsledcích mohou působiti jen katastrofálně v Podkarpatské Rusi?
V Praze, dne 4. června 1930.
Klofáč, dr Klouda, Pánek,
Hubka, dr Milota, Šťastný, Riedl, Šolc, dr Veselý, Vaněček, Pichl, inž. Marušák.
232/4.
Interpelace
senátora Ilariona Curkanoviče a druhů
na pana ministra školství a národní osvěty
ve věci postátnění církevních škol na Podkarpatské Rusi, odpolitisování školství vůbec a zavedení jednotného vyučovacího jazyka do všech karpatoruských škol.
O zákonech ve věcech jazykových a vyučovacích je podle ustavní listiny § 3 (4) příslušný usnášeti se sněm Podkarpatské Rusi.
Protože však sněm tento dosud svolán nebyl, je bezesporno, že k normování těchto věcí je povoláno aspoň prozatímně ministerstvo školství v dorozumění s parlamentární representací ruského obyvatelstva Podkarpatské Rusi.
Ve skutečnosti zavládl v karpatoruském školství ve věcech vyučovacích a jazykových nesmírný zmatek. Téměř každá škola v Podkarpatské Rusi vyučuje jiným jazykem, ba dokonce i v jedné a téže škole ne všichni profesoři vyučují stejně. Lze připustiti, že každý ohrožující se národ musí snad prožíti také dobu svých jazykových kvasů, avšak v Podkarpatské Rusi by toto nemělo míti místa, aspoň ne v té formě. Charakter rusko-ukrajinské jazykové otázky vůbec a její hlavní jádro leží ve sporném vzájemném státně-politickém poměru těchto dvou ruských větví, tedy dotýká se věcí,s nimiž v Podkarpatské Rusi nemáme vlastně co činiti, jelikož politický osud té země je mírovými smlouvami rozhodnut. Kromě toho v Podkarpatské Rusi nemáme žádných dvou ruských větví, ale je zde lid etnograficky stejnorodý, — jeden ruský národ, jenž má proto nárok na svou národní a jazykově jednotnou ruskou školu. Vzdor tomu my ale nemáme tam škol jednotných a nemáme jednotného vyučovacího jazyka, Následkem tohoto zmatku vnikla do škol nebezpečná politická propaganda, jež otravuje ohavným jedem mladistvě duše žactva a překáží jeho zdárné výchově a vývoji. Zvláště trapný stav se jeví ve školách ne státem spravovaných, tedy církevních,
Není pochyby, že užhorodský atentát, spáchaný ukrajinsky zpracovaným žákem řecko-katolického semináře, na vůdce ruského kulturního spolku, je právě důsledkem výše uvedené anomálie našich škol a výchovy v nich.
Opodstatněná obava ze stávajícího nebezpečí, že se podobné případy mohou opakovati, ba vyrůsti do rozměrů určitého systému, jenž by ohrožoval život obyvatelstva a osud země, nutí nás k dotazu, zda je pan ministr obeznámen s nynějším bolestným stavem karpatoruského školství a je-li ochoten učiniti brzkou nápravu v tom smyslu, aby veškeré církevní školy na Podkarpatské Rusi byly postátněny, aby karpatoruské školství bylo odpolitisováno a aby ve všech karpatoruských školách byl zaveden jednotný, ruský vyučovací jazyk?
V Praze, dne 4. června 1930.
Curkanovič,
Dyk, inž. Havlín, Votruba, Šelmec, Pivko, Foit, Sechtr, dr. Facek,
Navrátil, dr Řehák.
232/5.
Interpelace
senátora inž. Josefa Havlína a druhů
panu ministrovi vnitra
týkající se protizákonného způsobu označení míst, ulic, náměstí a orientačních tabulek v Ústí n. Lab. a jiných obcích v t. zv. smíšeném území,
Zákonem ze dne 14. dubna 1920, čís. 267 Sb. z. a n. z r. 1920, vládním nařízením čís. 324 ai 1921, a vládním nařízením ze dne 3, února 1926, Sb. z. a n. č. 17, bylo nařízeno označování míst, veřejně frekventovaných částí měst, orientačních tabulek atd. v jazyku státním, vedle něhož v místech jazykově smíšených připouští se také označení v jazyku menšinovém, avšak na místě druhém. Toto zcela správné zákonité nařízení jest výrazem naší státní suverenity a musí býti přísně žádáno jeho bezpodmínečné plnění a dodržování.
Překvapuje tudíž nesmírně, že tento zákonitý příkaz jest ještě dnes, po více než jedenácti létech naší samostatnosti státní, tak zjevně porušován a nedodržován, jako tomu jest v Ústí n. Labem a jiných místech v t. zv. smíšeném. území, Všechna označení ulic, náměstí, orientačních tabulek atd. jsou zde výlučně německá a po léta marně dovolává se české obyvatelstvo nápravy, žádajíc zákonem zaručené a nařízené dodržování suverenity státního jazyka, Tento stav jest nadále nesnesitelný a neudržitelný a proto táží se podepsaní:
Jsou panu ministru známy tyto protizákonné poměry v Ústí n. Lab. a jiných obcích v t. zv. smíšeném území?
Jest pan ministr ochoten naříditi ihned k tomu povolaným úřadům, nejen v Ústí n. Lab., ale též všude jinde, kde podobný stav až posud trvá, aby použily všech prostředků a se vším urychlením takovýto protizákonný stav odstranily?
Jest pan ministr ochoten sděliti, jaká opatření učinil jednak proti renitentním obcím, jednak proti různým machinacím rázu věcně i formálně bezpodstatného, používaných.zjevně jen k oddalování striktního provádění a plnění zákona a přivádění jeho ad absurdum?
V Praze, dne 5. června 1930.
Inž. Havlín,
Navrátil, Curkanovič, Pivko, Votruba, dr Fáček, Hrubý, Fr. Novák, Stržil, Dyk,
Sechtr, dr Havelka,Foit, Chlebounová.
232/6 (překlad).
Interpelace
senátora E. Teschnera a soudruhů
na pana ministra železnic
stran naprosto neudržitelných poměrů ve stanici Teplé na trati
Karlovy Vary - Mariánské Lázně, jež způsobil tamní přednosta stanice
Oskar Suchán a zřízenec Krouka,
Dne 4. března 1930 způsobeny byly cestujícím Walteru Schusserovi, Dunkovi, Ottovi a Míschkovi při opouštění vlaku v Teplé nesnáze tím, že Walteru Schusserovi byla legitimace bezdůvodně odňata, týž z kanceláře vyhozen a kopnut. (Jsou tu svědkové!)
Dne 11. března 1930 nebyla Rudolfu Nittelovi z Teplé, který svou legitimaci odevzdal k potvrzení, tato legitimace vrácena, a to s odůvodněním, že se musí teprve vyžádati vysvětlení u ředitelství. Přes každodenní intervencí o legitimaci nebyla tato do 15. března ještě vrácena, tedy bezdůvodně odepřena.
Dne 17. března byla Walteru Schusserovi legitimace opětně pokladníkem na pokyn přednosty Suchána odňata a nebyla více vrácena. (Svědkové: Karel Denk, František Lehr, Teplá).
Dne 15. března byl Pavel Nittel z Teplé, ačkoli svůj lístek podle předpisu odevzdal, zřízencem Kroukou, když již prošel, nejsurovějším způsobem stržen zpět a vyzván, aby počkal, kteréžto žádosti Nittel nevyhověl.
Proti nezdvořilému samovládnému přednostovi úřadu Suchánovi bylo již podáno množství stížností a udání, aniž by byla dodnes nastala změna těchto skandálních poměrů.
Tážeme se pana ministra:
1.) Jest ochoten dát přednesené případy co nejpřesněji vyšetřiti?
2.) Jest ochoten dát vyříditi stížnosti proti přednostovi Suchánovi?
3.) Jest ochoten přeložiti přednostu Suchána a zřízence Krouku, aby jednak obyvatelstvo chránil před přehmaty a surovostmi, jednak těmto úředníkům co nejdůrazněji dokázal, že tu jsou pro cestující a že s nimi mají přiměřeně jednati?
V Praze, dne 10. dubna 1930.
Teschner,
dr Grosschmid, Böhm, Stolberg, Böhr, Tschapek, Köhler, dr Jesser, dr Szilassy,
dr Korláth, Füssy, Richter.
Původní znění ad 232/6.
Interpellation
des Senators Ernst Teschner und Genossen
an den Herrn Eisenbahnminister
in Angelegenheit der ganz unhaltbaren Zustände auf der Station Tepl
der Karlsbad-Marienbader Bahnstrecke, hervorgerufen durch den dortigen Stationsvorsteher Oskar Suchán und den Bediensteten Krouka.
Am 4. März 1930 wurden den Reisenden Walter Schusser, Dunk, Ott und Mischka beim Verlassen des Zuges in Tepl Anstände dahin gemacht, daß Walter Schusser die Legitimation grundlos abgenommen wurde, derselbe aus der Kanzlei hinausgeworfen und mit einem Fußtritt bedacht wurde. (Zeugen vorhanden!)
Am 11. März 1930 wurde dem Rudolf Nittel aus Tepl, der seine Legitimation zur Bestätigung abgab, dieselbe nicht wieder ausgefolgt u. zw. mit der Begründung, daß erst bei der Direktion Auskunft eingeholt werden müsse. Trotz täglicher Vorsprache um die Legitimation war dieselbe bis 15. März noch nicht zurückgegeben, also grundlos verweigert.
Am 17. März wurde dem Walter Schusser neuerlich die Legitimation durch den Kassier über Weisung des Vorstandes Suchán abgenommen und nicht mehr ausgefolgt. (Zeugen: Karl Denk, Franz Lehr, Tepl.)
Am 15. März wird Paul Mittel aus Tepl, obwohl er seine Karte vorschriftsmäßig abgab, vom Bediensteten Krouka, als er bereits passiert hatte, in der rohesten Weise zurückgerissen und zum Warten aufgefordert, welchem Ansinnen sich Mittel entzog.
Gegen den unhöflichen selbstherrlichen Amtsvorstand Suchán wurden bereits eine Menge Beschwerden und Anzeigen der Bevölkerung Tepl eingebracht, ohne daß bis heute eine Änderung dieser skandalösen Zustände eingetreten wären,
Wir fragen den Herrn Minister:
1.) Ist er bereit, die vorliegenden Fälle genauest untersuchen zu lassen?
2.) Ist er bereit, die Beschwerden gegen den Vorstand Suchán erledigen zu lassen?
3.) Ist er bereit, den Vorstand Suchán und den Bediensteten Krouka zu versetzen, um einerseits die Bevölkerung vor Obergriffen und Roheiten zu schützen, anderseits diesen Beamten eindringlichste zu beweisen, daß sie den Reisenden wegen angestellt sind und diese entsprechend zu behandeln haben?
Prag, am 10. April 1930.
Teschner,
Dr. Grosschmid, Böhm, Stolberg, Böhr, Tschapek, Köhler, Dr. Jesser,
Dr. Szilassy, Dr. Korláth, Füssy, Richter.
232/7 (překlad).
Interpelace
senátorů H. Jokla, dra K. Hellera a soudruhů
na pana ministra národní obrany
stran sebevraždy vojína Aloise Štece pěšího pluku č. 34 v Opavě.
V sobotu dne 31. května spáchal vojín Alois Štec pěšího pluku č. 34, 9. rota v Opavě, sebevraždu tím, že si vehnal kulku z pušky do těla. Den na to podlehl svým poraněním. "Strach před trestem" udává se jako pohnutka činu. To je sice správné, ale tento stav mysli přivoděn byl u Štece těmito událostmi:
Štec byl obzvláště silný mladý muž. Strava obzvláště u tohoto pluku skrovná, mu nestačila. Prosil lékaře podplukovníka Fialu o více chleba a více stravy. Jeho prosba byla uznána za oprávněnou. Ačkoli pak opětně u raportu žádal za uskutečnění své prosby, byl po každé zamítnut. V sobotu dne 31. května bylo jeho oddělení na cvičišti vzato obzvláště na paškál. Štec, který již od tří dnů neměl více žádného chleba, nemohl to déle vydržeti a vystoupil. Četař František Doupal nařídil mu zase nastoupiti, došlo mezi oběma k rozmíšce vůbec nikoli rozrušené, která skončila tím, že byl Štec dvěma vojíny odveden. Jeho jednání bylo prohlášeno za porušení subordinace a měl býti Štec po jídle dán do vyšetřovací vazby. Dříve ještě, nežli k tomu došlo, postřelil se. Štec byl nejen u svých kamarádů oblíben pro svou stálou ochotu, nýbrž také jeho představení dávají mu vysvědčení ochotného, ve službě horlivého vojína. Jen hlad učinil ho nervosním, připravil ho o vědomí. Kdyby se bylo vyhovělo jeho prosbě o více jídla, kterou lékař podporoval, byl by tento mladý lidský život zůstal zachován.
Tážeme se pana ministra:
Jest ochoten dát zjistiti, kdo přednesenou prosbu nesplnil, a vzíti ho k zodpovědnosti?
Je dále ochoten podrobiti celé stravování mužstva pěšího pluku č. 34 přesné kontrole, zdali mužstvo dostává náležitou stravu?
V Praze, dne 3. června 1930.
Jokl, dr Heller,
Habrman, Karpíšková, Löw, Stark, Polach, Beutel, Filipínský, Jarolim, Just, Reyzl, dr Holitscher.
Původní znění ad 232/7.
Interpellation
der Senatoren Hans Jokl, Dr. Karl Heller und Genossen
an den Herrn Minister für nationale Verteidigung
betreffend den Selbstmord des Soldaten Alois Štec des I. Reg. 34 in Troppau.
Samstag, den 31. Mai verübte der Soldat Alois Štec des 34. I. R. 9. Rotte in Troppau einen Selbstmord, indem er sich eine Kugel aus einem Gewehr in den Leib jagte. Am Tage darauf ist er seinen Verletzungen erlegen. ťFurcht vor StrafeŤ wird als Motiv der Tat angegeben. Das trifft wohl zu, aber dieser Gemütszustand wurde bei Štec durch nachfolgende Vorgänge herbeigeführt: Štec war ein besonders kräftiger junger Mensch. Die besonders bei diesem Regimente dürftige Menage genügte ihm nicht. Er bat den Arzt Oberstl. Fiala um mehr Brot und mehr Menage. Seine Bitte wurde als berechtigt anerkannt. Obwohl er nun wiederholt beim Rapport um Verwirklichung seiner Bitte vorsprach, wurde er damit immer abgewiesen. Samstag den 31. Mai wurde seine Abteilung am Exerzierplatz besonders hergenommen. Štec, der schon seit drei Tagen kein Brot mehr hatte, konnte nicht mehr mit und trat aus. Der Zugsführer Franz Doupal hieß ihn wieder eintreten, es kam zwischen beiden zu einer gar nicht einmal erregten Auseinandersetzung, die damit endete, daß Štec von zwei Soldaten abgeführt wurde. Sein Verhalten wurde als Subordinationsverletzung erklärt und sollte Štec nach der Menage in Untersuchungshaft gesetzt werden. Noch ehe es dazu kam, schoß er sich an. Štec war nicht nur bei seinen Kammeraden wegen seiner steten Hilfsbereitschaft beliebt, sondern auch seine Vorgestezten stellen ihm das Zeugnis eines willigen, diensteifrigen Soldaten aus. Nur der Hunger hat ihn nervös, besinnungslos gemacht, Hätte mau seine, vom Arzt befürwortete Bitte um mehr Essen erfüllt, wäre dieses junge Menschenleben erhalten worden.
Wir fragen den Herrn Minister:
Ist er bereit feststellen zu lassen, wer die vorgebrachte Bitte nicht erfüllt hat und diesen zur Verantwortung zu ziehen?
Ist er ferner die gesammte Gebahrung des I. R. 34 mit der Mannschaftsverpflegung einer genauen Kontrolle zu unterziehen, ob die Mannschaft die gebührende Verpflegung erhält?
Prag, am 3. Juni 1930.
Jokl, Dr. Heller,
Habrman, Karpíšková, Löw, Stark, Polach, Beutel,
Filipínský, Jarolim, Just, Reyzl.