Pan Ferdinand Zwerenz v Pavlově Studenci č. 15 vplatil dne 15. února 1929 u poštovního úřadu v Pavlově Studenci částku 400 Kč na pana Josefa Fleischmanna ve Staré Knížecí Huti, pošta Nový Losimtál. Během soudního řízení proti tamnímu listonoši se ukázalo, že tato částka nebyla příjemci doručena. Odesílatel pan Ferdinand Zwerenz se o této okolnosti dozvěděl teprve když se dostavil k svědeckému výslechu u okresního soudu v Tachově. Pan Zwerenz se nyní domníval, že když zpronevěra byla předmětem soudního řízení, také náhrada škody je věcí samozřejmou. Teprve když se tak nestalo, žádal dne 21. ledna 1930 u ministerstva pošt za vrácení částky 400 Kč, poněvadž věřitel na něho naléhal pro zaplacení. Ministerstvo pošt resp. ředitelství pošt a telegrafů v Praze to zamítlo výměrem ze dne 30. ledna 1930 čís. 324.906-VIII/29. Odvolávalo se při tom na ustanovení §u 216, odst. 2 poštovního řádu ze dne 22. září 1916, č. 317 ř. z. podle kterého zmeškána byla šestiměsíční lhůta. Podaná stížnost k ministerstvu pošt a telegrafů byla rovněž zamítnuta s poukazem na stejné ustanovení.

Zamítnutí neodpovídá však nikterak morálce a je přímo pohanou právních pojmů. V tomto případě je přece zpronevěra poštovního zaměstnance příčinou toho, že se peníze nemohly dostati do rukou příjemcových. Osobou vlastně poškozenou je v tomto případě příjemce, který však se o tomto poškození nemohl nikdy dozvěděti, poněvadž přece jediný doklad o jeho vyrozumění, totiž poštovní poukázka s penězi ho nikdy nedošel. Pro příjemce zůstává následkem toho podatel pan Zwerenz nadále civilním dlužníkem pana Fleischmanna a musí své regresní právo uplatňovati u poštovního úřadu nebo podniku, jemuž tento obnos v plné důvěře odevzdal k dopravě. Skutečností zůstává, že následkem odporu vrátiti peníze nastává případ obohacení u pošty a že podatel dostavením se k soudu a výlohami za účelem opětného nabytí částky je nad to poškozen dosud částkou 133 Kč. Jestliže tedy poštovní úřad v Pavlově Studenci částku 400 Kč řádně převzal, nemá strana na věc dalšího vlivu, poněvadž přece poštovní ustav ručí za to, že věc odvedena bude svému určení. Potrestání poklesku, v tomto případě zpronevěry podřízeným orgánem, nespadá do pravomoci soukromého podatele nebo příjemce, nýbrž je věcí disciplinární moci poštovního úřadu. Věcí disciplinárního řízení musí býti, jakými prostředky a opatřeními si poštovní úřad zjedná náhradu za poškození způsobené některým ze svých orgánů, To, že se podaný obnos nevydá resp. nezašle dál, znamená tudíž obohacení a vzbudí v očích veřejnosti zvláštní rozruch, jestliže by nepochopitelné jednání nejvyšší poštovní správy, která by se v tomto případě chtěla opírati o spornou lhůtu, vésti muselo k žalobě pro obohacení. Aby se tomuto veřejnému skandálu zabránilo a právnímu cítění dostalo opory, táží se podepsaní:

1.) Je pan ministr ochoten naříditi, aby tato věc bez právnické zchytralosti byla ujasněna a aby se zabránilo výtce obohacení tím, že

2.) vydá rozkaz, aby se poškozenému nahradila ztracená částka 400 Kč a výlohy 133 Kč, vzniklé zaviněním poštovního úřadu?

V Praze, dne 11. dubna 1930.

Stolberg, Böhr, Böhm, dr Szilassy, Richter, Köhler, dr Grosschmid, dr Jesser,

dr Korláth, Füssy, Tschapek.

Herr Ferdinand Zwerenz in Paulusbrunn No. 15 hat am 15. Feber 1929 beim, Postamte in Paulusbrunn den Betrag von Kč 400.- an Herrn Josef Fleischmann in Altfürstenhütte, Post Neulosimthal eingezahlt. Im Zuge eines Gerichtsverfahrens gegen den dortigen Briefträger stellte es sich heraus, daß dem Empfänger dieser Betrag nicht zugestellt worden war. Der Absender Herr Ferd. Zwerenz erhielt von diesem Umstände erst Kenntnis, als er zur Zeugeneinvernahme beim Bezirksgericht in Tachau erschien. Herr Zwerenz war nun der Ansicht, daß, da die Unterschlagung Gegenstand eines gerichtlichen Verfahrens war, auch die Wiedergutmachung des Schadens eine Selbstverständlichkeit sei. Erst als dies nicht geschah hat er am 21. Jänner 1930 beim Postministerium um Wiederausfolgung des Betrages von Kč 400.- angesucht, da er vom Gläubiger auf Bezahlung gedrängt wurde. Das Postministerium bezw. die Direktion für Post- und Telegraphenwesen in Prag lehnte mit Bescheid vom 30. Jänner 1930, Z. 324906-VIII/29 -ab. Sie berief sich dabei auf die Bestimmung des § 216, Abs. 2 der Postordnung vom 22. September 1916, R. G. Bl. No. 317, wonach die 6monatige Frist versäumt worden sei. Die erhobene Beschwerde an das Ministerium für Post- und Telegraphenwesen wurde unter Verweis auf die gleiche Bestimmung ebenfalls verworfen,

Die Abweisung entspricht nun keineswegs der Moral und ist ein glatter Affront gegen die Rechtsbegriffe. In diesem Falle ist doch eine Defraudation eines Postangestellten die Ursache davon, daß das Geld nicht in den Besitz des Empfängers kommen konnte. Die eigentlich geschädigte Person ist in diesem Falle der Empfänger, der aber von dieser Schädigung nie Kenntnis erhalten konnte, weil ja das einzige Dokument seiner Verständigung, die Postanweisung samt dem Gelde ihn nie erreichte. Für den Empfänger bleibt infolgedessen der Aufgeber Herr Zwerenz weiterhin Zivilschuldner des Herrn Fleischmann und muß sein Regreßrecht bei der Postanstalt oder Unternehmung geltend machen, welcher er den Betrag in Treu und Glauben zur Beförderung übergeben hat. Tatsache bleibt, daß durch die Weigerung zur Rückzahlung des Betrages der Fall der Bereicherung durch die Post eintritt und der Aufgeber durch das Erscheinen bei Gericht und die Unkosten zur Wiedererlangung des Betrages in der Höhe von bisher 133.— Kronen darüber hinaus geschädigt ist. Wenn nun das Postamt in Paulusbrunn den Betrag von 400.—- Kronen ordnungsgemäß übernommen hat, ist der Partei die weitere Einflußnahme verwehrt, da ja die Postanstalt für die Zuführung seiner Bestimmung haftet. Die Ahndung der Verfehlung, in diesem Falle der Unterschlagung durch ein untergebenes Organ fällt nicht in die Kompetenz des privaten Aufgebers oder Empfängers, sondern liegt in der Disziplinargewalt der Postbehörde. Sache des Disziplinarverfahrens muß es sein, durch welche Mittel und Maßnahmen sich die Postbehörde für ihre Schädigung durch eines ihrer Organe schadlos hält. Die Vorenthaltung bezw. Nichtweiterleitung des aufgebenen Betrages stellt somit eine Bereicherung dar und es wird in den Augen der Öffentlichkeit sonderbares Aufsehen erregen, wenn die unverständliche Haltung der obersten Postverwaltung, die sich in diesem Falls auf eine strittige Frist stützen möchte, zu einer Bereicherungsklage führen müßte. Um diesen öffentlichen Skandal zu verhüten und das Rechtsempfinden zu stützen, fragen die Gefertigten an:

1. Ist der Herr Minister bereit, den Auftrag zu geben, daß diese Sache ohne juridische Spitzfindigkeit klargestellt und der Vorwurf der Bereicherung vermieden werde, indem

2. der Auftrag ergeht, dem Geschädigten den verlorenen Betrag von 400.— Kronen und die durch das Verschulden der Postbehörde aufgelaufenen Kosten von 133.— Kronen zu ersetzen?

Prag, am 11. April 1930.

Stolberg, Bör, Böhm, Dr. Szilassy, Richter, Köhler, Dr. Grosschmid, Dr. Jesser, Dr. Korláth, Füssy, Tschapek.

Poštovní úřad 2 v Litoměřicích, který byl dosud umístěn na osobní zastávce "Litoměřice město", byl přeložen na nákladní nádraží. Toto je vzdáleno 20 minut od města. Přeložením tohoto poštovního úřadu jsou obchod, průmysl a živnosti, jakož i také cizinecký ruch těžce poškozeny a frekvence poštovního úřadu 2 nesmírně poklesla. Tím vzniká přetížení dopravy na hlavním poštovním úřadě samotném a finanční poškození města.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra pošt:

Jest ochoten zaříditi, aby poštovní úřad 2 byl zase přeložen zpět na osobní zastávku "Litoměřice město", anebo umístěn v nejbližší její blízkosti?

V Praze, dne 4. června 1930.

dr Jesser, dr Hilgenreiner, dr Medinger.

Das Postamt 2 in Leitmeritz, das bisher auf der Personenhaltestelle ťLeitmeritz StadtŤ untergebracht war, ist auf den Frachtenbahnhof verlegt worden. Dieser ist 20 Minuten von der Stadt entfernt, Durch die Verlegung dieses Postamtes sind Handel, Industrie und Gewerbe, sowie auch der Fremdenverkehr schwer benachteiligt und die Frequenz des Postamtes 2 ist ungeheuer gesunken. Dadurch entsteht eine Überlastung des Verkehres am Hauptpostamte selbst und eine finanzielle Benachteiligung der Stadt.

Die Gefertigten fragen daher den Herrn Postminister:

Ist er bereit, zu veranlassen, daß das Postamt 2 wieder auf die Personenhaltestelle ťLeitmeritz StadtŤ rückverlegt oder in der nächsten Nähe derselben untergebracht wird?

Prag, am 4. Juni 1930.

Dr. Jesser, Dr. Hilgenreiner, Dr. Medinger.

Výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 26. srpna 1926, č. 84865-IV vydány byly jednotné směrnice pro přijímání absolventů vyšších průmyslových škol jako posluchačů na vysokých školách technických a báňských.

Podle tohoto výnosu smějí býti přijímáni jen absolventi průmyslových škol "s vyznamenáním'' a takoví, kteří prokazují "velmi dobrý (chvalitebný)" průměrný výsledek všech semestrálních výkazů. Při tom dlužno vždy dvě známky "dobré" krýti jednou známkou "výbornou".

Ve studijních letech 1927/28 a 1928/29 nebraly rektoráty vysokých škol technických tato omezení tak přesně a mnohý absolvent průmyslové školy byl zapsán, aniž by jeho žádost za výjimečné připuštění k vysokoškolskému studiu, profesorským sborem doporučená, byla předložena ministerstvu k rozhodnutí, jak to svrchu uvedený výnos předpisuje.

Uprostřed studijního roku 1928/29 byli k rozkazu ministerstva školství a národní osvěty všichni tito absolventi průmyslových škol rektorátem vyzváni, aby si podali žádost za zachování zápisu jako řádní posluchači.

Výnosem ze dne 3. července 1929, č. 76665-IV byla tato žádost zamítnuta. Dotyční byli vyrozuměni v říjnu 1929 při zamýšleném opětném zápisu. Tím mnozí — podle odhadu 100-120 — absolventi průmyslových škol ztratili 2 resp, 1 rok času a náklady studia, slevu jízdného a také odklad vojenské povinnosti služební, jejich rodiče mimo to eventuelní příspěvek studijní.

Nově podaná, pečlivě odůvodněná, prostřednictvím rektorátu německé techniky zaslaná žádost nebyla dodnes, 15. března 1930, vyřízena.

Ve shora citovaném výnosu ze dne 3. července 1929, č. 76665/29-IV byl dotyčným dán pokyn, aby složili doplňovací zkoušku maturitní. Nová žádost na ministerstvo, 100 Kč zkušební taxy a při tom žádná naděje ve zkoušce zralosti obstáti; studium jazyka v této krátké době nepostačitelné.

Poznamenáno budiž ještě:

1.) Na české technice v Brně, stejně jako na jiných vysokých školách, nebraly se v letech 1927/1928 a 1928/29 směrnice, ztěžující přijetí, tak přesně ve správném pochopení, že toto ztížení lze zavésti jen znenáhla. Teprve studující vstupující roku 1927/28 na průmyslové školy věděli, že pro ně není vysokoškolského studia bez vyznamenání a že musí navštěvovati vyšší gymnasium nebo vyšší reálku, aby mohli dále studovati na vysoké škole.

2.) Na německé technice v Brně, patrně také na jiných vysokých školách technických, jsou zapsáni cizinci s daleko menším předběžným vzděláním (škola pro strojvůdce), poněvadž to podle jejich zemských zákonů je přípustno.

Interpelanti táží se tudíž pana ministra:

1.) Jest ochoten dovoliti další zápis posluchačům, kteří ve studijním roce 1927/28 a 1928/29 byli již zapsáni jako řádní posluchači na vysoké škole technické?

2.) Jest ochoten stanoviti zostření pro přijetí resp. nepřijetí teprve počínaje rokem 1930?

V Praze, dne 10. dubna 1930.

Stolberg, Böhr, Böhm, dr Szilassy, dr Korláth, Füssy, Tschapek, Köhler,

dr Grosschmid, dr Jesser, Richter.

Durch den Erlaß des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur vom 26. August 1926 Z. 84865-IV wurden einheitliche Richtlinien für die Aufnahme von Absolventen der höheren Gewerbeschulen als Hörer an technischen und montanistischen Hochschulen herausgegeben.

Nach diesem Erlaß dürfen nur Gewerbeschulabsolventen ťmit AuszeichnungŤ und solche, die einen ťsehr guten (lobenswerten)Ť Durchschnittserfolg aller Semestralausweise nachweisen, aufgenommen werden. Hiebei sind je zwei Noten ťgutŤ stets durch eine Note ťvorzüglichŤ zu decken.

In den Studienjahren 1927/28 und 28/29 wurden diese Einschränkungen von den Rektoraten der technischen Hochschulen nicht so genau gehandhabt und mancher Gewerbeschulabsolvent wurde eingeschrieben, ohne daß sein Gesuch um ausnahmsweise Zulassung zum Hochschulstudium vom Professorenkollegium befürwortet dem Ministerium zur Entscheidung vorgelegt worden wäre, wie es der obige Erlaß vorschreibt.

Mitten im Studiumjahre 1928/29 wurden über Auftrag des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur alle diese Gewerbeschulabsolventen vom Rektorate aufgefordert, ein Gesuch um Aufrechterhaltung der Inskription als ordentliche Hörer einzubringen.

Mit dem Erlasse vom 3. Juli 1929 Z. 76.665-IV wurde dieses Ansuchen abgewiesen. Die Verständigung der Betreffenden erfolgte im Oktober 1929 bei der beabsichtigten Wiedereinschreibung. Somit haben viele — schätzungsweise 100-120 — Gewerbeschulabsolventen 2 bezw. 1 Jahr Zeit und Kosten des Studiums, die Fahrtbegünstigung und auch den Aufschub der Militärdienstpflicht, ihre Eltern außerdem den eventuellen Studienbeitrag verloren.

Ein erneut eingebrachtes wohlbegründetes durch das Rektorat der deutschen Technik eingereichtes Gesuch fand bis heute, den 15. März 1930 keine Erledigung.

In dem vorzitierten Erlasse vom 3. Juli 1929 Z. 76665/29-IV wurde den Betroffenen nahegelegt, eine Ergänzungmaturitätsprüfung abzulegen. Neues Ansuchen an das Ministerium, 100 Kč Prüfungstaxe und dabei keine Aussicht, diese Reifeprüfung zu bestehen; Sprachenstudium in der kurzen Zeit unzulänglich.

Bemerkt sei noch:

1. An der tschechischen Technik in Brünn wurden ebenso wie an den anderen Hochschulen 1927/28 und 28/29 die die Aufnahme erschwerenden Richtlinien nicht so genau genommen, in der richtigen Auffassung, daß diese Erschwerungen nur nach und nach eingeführt werden können. Erst die 1927/28 in die Gewerbeschulen eintretenden Studenten wußten, daß es für sie kein Hochschulstudium ohne Vorzug gibt und sie das Obergymnasium oder die Oberrealschule zu besuchen haben, um an der Hochschule weiterstudieren zu können.

2. An der deutschen Technik in Brünn, wahrscheinlich auch an anderen technischen Hochschulen sind Ausländer mit weit geringerer Vorbildung (Lokomotivführerschule) eingeschrieben, da dies nach ihren Landesgesetzen zulässig ist.

Die Interpellanten fragen daher den Herrn Minister:

1. Ist er bereit, den Hörern, die im Studienjahre 1927/28 und 28/29 bereits als ordentliche Hörer an der technischen Hochschule eingeschrieben waren, die weitere Inskription zu gestatten?

2. Ist er bereit, die Verschärfung der Aufnahmen bezw. die Nichtaufnahme erst vom Jahre 1930 an festzusetzen?

Prag, am 10. April 1930.

Stolberg, Böhr, Böhm, Dr. Szilassy, Dr. Korláth, Füssy, Tschapek, Köhler,

Dr. Grosschmid, Dr. Jesser, Richter.