Dále zapraviti dlužno t. zv. pohledávky za podstatou, mezi nimi zejména náklady konk. řízení (§§ 49, 50 osnovy, §§ 46, 47 konk. ř. rak.) a zbytku (společná konkursní podstata) použije se k zaplacení pohledávek konkursních věřitelů. Ty opět rozděluje zákon na tři skupiny, zvané třídy. Nároky zařazené do jednotlivých tříd jsou uvedeny v §§ 54 až 56 osnovy (§§ 51 až 53 konk. ř. rak: ).

Na pohledávky další třídy dojde vždy teprve, když byly úplně uspokojeny pohledávky zařazené do třídy předcházející a, nestačí-li společná konkursní podstata na úplné zaplacení všech pohledávek té které třídy, dojdou pohledávky poslední třídy, na kterou se dostalo, zaplacení poměrného (§ 53 osnovy, § 50 konk. ř. rak.).

Ustanovení § 47 o nárocích vyučovatelů shodují se úplně s § 44 konk. ř. rak. Předpisy slovenského práva o nárocích na vyloučení obsahují §§ -42, 43 a 46 konk. z. slov. Ustanovení obdobného §u 44, odst. 3. konk. ř. rak. slovenské právo nemá.

Stejně převzato úplně ustanovení § 48 o právu stihacím z § 45 konk. ř. rak. Stihací právo v konkursním zákoně slovenském (§ 44 ) jest užší; obmezeno jest jedině na smlouvy kupní.

Nároky uvedené v §u 49 (§ 46 konk. ř. rak.) nazvány "pohledávkami za podstatou". Název konkursního řádu rakouského "Masseforderungen" není případný; nejdeť tu o pohledávky, nýbrž o závazky podstaty. Stylisticky bylo ustanovení §u 49 proti ustanovení §u 46 konk. ř. rak. nově upraveno; co do obsahu se však obě ustanovení v podstatě shodují. Pod č. 1. byla v § 49 vynechána zmínka o pojištění pensijním v úvaze, že i toto pojištění zahrnuto jest již pod společným názvem pojištění sociálního. Vynechána byla také poslední věta §u 46, č. 1. konk. ř, rak. jako zbytečná vzhledem k tomu, že v § 49 č. 1. jde vesměs jen. o výdaje, a dávky týkající se konkursní podstaty.

Beze změny byla v §§ 50 až 53 převzata ustanovení §§ 47 až 50 konk. ř. rak. (§§ 47, 50, 51, 55 až 58, 66 konk. zák..slov.).

§ 51, odst. 3. doplněn byl výslovným ustanovením, že oddělní věřitelé mohou celou pohledávku uplatniti i jako konkursní věřitelé, aby rozřešena byla v praxi sporná otázka, zdali mohou uplatniti pohledávku celou nebo jen její zlomek.

V §u 51, odst. 4. byl toliko vynechán odkaz na § 1101 obč. zák. Ustanovení §u 72 ex. zák. slov. obsahuje o zákonném zástavním právu pronajímatelovu ustanovení odlišná od občanského zákoníku. Pro řízení konkursní mají býti předpisy o zákonném zástavním právu pronajimatelovu ustanovením §u 51 sjednoceny.

§ 54 o věřitelích první třídy byl proti dosavadnímu §u 51 konk. ř. rak. změněn v těchto směrech:

V bodu 1. zařazeny sem toliko nezbytně nutné náklady na úpadcův pohřeb; nečiní se rozdíl mezi tím, zemřel-li úpadce před prohlášením konkursu nebo po něm. I když zemřel před prohlášením konkursu, byl jistě již hospodářský stav úpadcův takový, že nebylo účelno činiti na pohřbení úpadcovo náklady větší, nežli které byly nezbytně nutny.

V bodu druhém rozšířena výsada zaměstnanců také na jiné nároky ze služebního a pracovního poměru, zejména na vrácení služebních kaucí, a lhůta pro přednostní právo prodloužena na tři roky. Ukázalo se, že zejména ochrana zaměstnanců pracujících za provisi (obchodních jednatelů) jest při obmezení na jeden rok nedostatečnou. Celková částka výsadního nároku zaměstnanců zůstává proti dnešnímu stavu nezvýšena, tak že postavení věřitelů zadnějších se podstatně nijak nezhoršuje.

Ustanovení § 51 č. 3 konk. ř. rak. bylo vypuštěno, jako za dnešního právního stavu nepraktické.

Poslední odstavec § 54 (§ 51 konk. ř rak.) byl podle vzoru novely k § 61 konk ř. něm. rozšířen zařazením pohledávek zvěrolékařů mezi pohledávky první třídy, vynechána tu zmínka o pohledávkách za léčení zaměstnanců úpadcových a členů jeho rodiny. Pokud jde o zaměstnance úpadcovy; stalo se vzhledem na zákon č. 221/1924 Sb. z. a n. ustanovení §, 51, č. 4 konk. ř. rak. bezpředmětným; ve příčině členů rodiny; t. j. manželky a dětí, jest úpadce stejně zavázán nésti náklady léčení podle ustanovení práva občanského, takže jde o pohledávku proti němu není to třeba zvláště vytýkati.

V § 55 byla vynechána zmínka o pensijním pojištění obsažená v § 52 konk. ř. rak. z důvodů uvedených v poznámce k § 49. Bylo požadováno, aby podle vzoru § 61, č. 2 konk: ř. něm. lhůta pro přednostní právo veřejných daní a dávek byla podstatně zkrácena. Statistickým šetřením bylo ušák zjištěno, že výhoda, která by ze zkrácení lhůty pro ostatní konkursní věřitele vzešla, není taková, aby bylo lze považovati za účelné přednostní právo veřejných daní a dávek zkracovati.

Pro posouzení, o jaké částky jde, buďtež zde uvedena statistická data z r. 1926. V konkursech v tomto roce skončených bylo přihlášeno pasiv celkem 65,798.777 Kč. Z toho připadalo na věřitele první třídy 942.299 Kč, t. j. 1,4% všech přihlášených pohledávek, na věřitele třídy druhé 7,104.269 Kč, t. j. 10,7%, a 56,323.670 Kč, t. j. 86% na věřitele třídy třetí. Na to obdrželi v konkursech skončených rozdělením podstaty na území mimoslovenském věřitelé první třídy průměrně kvotu 35%, věřitelé třídy druhé 20% a věřitelé třídy třetí pak 3,1% Na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou výsledky pro věřitele ještě nepříznivější. Tam dostalo se toliko na věřitele třídy první, a to jen 4%. Věřitelé ostatní neobdrželi ničeho. Ze statistických dat sebraných Státním úřadem statistickým nelze zjistiti, kolik z částky, kterou obdrželi věřitelé druhé třídy, připadá na daně státní, obecní atd. a na pohledávky nositelů sociálního pojištění. Na všecky dohromady připadlo 1,44 7.287 Kč. Ze zkrácení lhůty § 52 konk. ř. rak. ze tří let na jeden nebo na dva roky mohli by za tohoto stavu věřitelé třetí třídy získati výhodu jen zcela nepatrnou.

Ustanovení § 57 osnovy o příslušenství pohledávek v konkursu a o pohledávkách na náhradu dluhu zaplaceného za úpadce, přejímá doslovně předpisy § 54 konk. ř. rak. § 58, odst. 1. o pohledávkách úpadcovy manželky jest obsahově shodný s § 55, odst. 1. konk. ř. rak.; stylistická změna provedena tu proto, aby bylo lze vystříci se odkazu na ustanovení občanského zákoníku. Předpis druhého odstavce § 55 bylo lze vynechati jako zbytečný vzhledem k tomu, že jest pro svatební smlouvy výslovně předepsán notářský spis. Druhý odstavec § 58 reprodukuje předpis § 56 konk. ř. rak. I tu nahrazen odkaz na uvozovací zákon k obchodnímu zákonu uvedením obsahu ustanovení § 16 cit. uv. zák.

§ 59, odst. 1. o pohledávkách z konkursu vyloučených shoduje se s § 57 korek. u. rak. (§ 65 korek. zák. slov.). Jako druhý odstavec připojeno tu ustanovení § 1, odst. 3. konk. ř. rak., přemístěné sem z důvodů systematických.

§ 60 o pohledávkách cizích věřitelů (§ 58 konk. ř. rak., § 71 konk. zák. slov.) převzat byl z konkursního řádu z r. 1911 beze změny. Rovněž tak ustanovení §§ 61 až 64 o právních účincích zrušení konkursu (§§ 59 až 62 konk. ř. rak., §§ 23$, 239 konk. zák. slov.) až na to, že v § 64 byla vyloučena platnost předcházejících ustanovení jen pro případ, že nucené vyrovnání bylo splněno. Srov. §§ 156 a 160 osnovy. Nebylo-li nucené vyrovnání splněno, lze celé nekryté zbytky pohledávek věřitelů třetí třídy vymáhati exekucí podle § 63 osnovy.

Druhý díl osnovy konkursního řádí: obsahuje v §§ 65 až 193 ustanovení práva formálního (předpisy o řízení). Rozdělen jest na čtyři hlavy. U první z nich zařazeny jsou předpisy o řádném konkursu (§§ 65 až 169), ve druh jsou ustanovení o konkursech nepatrných (§§ 170 až 172), ve třetí hlavě zvláštní ustanovení o konkursu družstev (§§ 173 až 187) a konečně čtvrtá hlava (§§ 188 až 193) obsahuje všeobecná ustanovení o řízení. Rozdělení látky jest tedy stejné, jako v druhém dílu konkursního řádu z r. 1914, až na to, že jako třetí hlava zařazena jsou mezi předpisy o řízení ustanovení odpovídající min. nařízení č. 105/1918 ř. z. o repartičním řízení v konkursu výdělkových a hospodářských společenstev (družstev).

§§ 65 až 67 obsahují předpisy o soudní pravomoci a příslušnosti v řízení konkursním. Ve věci shodují se ustanovení tato ve spojení s čl. VII. uvozovacího zákona s předpisy rakouského práva až na § 65, odst. 1'. konk. ř. rak. o přenesení příslušnosti v konkursu horních podniků na soud vykonávající soudnictví ve věcech horních, o čemž stala se zmínka již v poznámkách všeobecných. Měniti dosavadní předpisy o příslušnosti v konkursních věcech, ať věcné či místní, nepovažováno vzhledem k poměrům v soudnictví československém za účelné. Ustanovení obdobná předpisům §§ 66 a 67 konk. ř. rak. zařazena jednak do uvozovacího zákona (čl. VIII.), jednak do § 3 osnovy konk. řádu.

§§ 68 a 69 obsahují předpisy o legitimaci k návrhu na prohlášení konkursu v podstatě shodné s dosavadním právem (§ 70, 71 konk. ř. rak. ). Především jest legitimován k podání návrhu na prohlášení konkursu sám úpadce. Jakmile on návrh podá, prohlásí soud konkurs, aniž by konal jakákoliv šetření. K prohlášení konkursu z iniciativy dlužníkovy, avšak bez přímého návrhu dojde, jestliže dlužník konkursnímu soudu prostě oznámí, že zastavil platy; oznámení takové pokládá se za návrh na prohlášení konkursu. Ustanovení o tom (§ 68, odst. 1.) souvisí s § 1, odst. 2. osnovy, jenž v zastavení platů spatřuje insolvenci, která podle § 1 jest předpokladem prohlášení konkursu. Kromě dlužníka může navrhnouti prohlášení konkursu také kterýkoliv věřitel, jemuž přísluší proti dlužníku konkursní pohledávka (§ 3, odst. 3., §§ 54 až 56 osnovy). Věřitel musí osvědčiti jednak pohledávku proti úpadci, jednak jeho insolvenci. Osvědčení insolvence není třeba, jestliže po podání návrhu na prohlášení konkursu bylo dlužníkem navrženo zahájení vyrovnacího řízení anebo jestliže byl návrh na prohlášení konkursu podán po zahájení vyrovnacího řízeni, avšak nejdéle do 15 dnů po právní moci zastavovacího usnesení. Navrhne-li zahájení řízení věřitel, jest soud povinen konati šetření o tom. jsou-li tu předpoklady prohlášení konkursu, zejména. vyslechnouti o návrhu dlužníka; od jeho výslechu lze všák upustiti, byl-li by spojen se značnými průtahy (§ 69, odst. 2. ).

V § 68 recipovaném z § 70 konk. ř. rak. provedena změna toliko stylistická. Druhý a třetí odstavec spojeny a odpadla tak nutnost stanoviti obdobné použití předpisů o obchodních společnostech na pozůstalosti a osoby právnické.

Předpisy § 70 o prohlášení konkursu na návrh věřitele v případě, že není tu dostatečného jmění ke krytí nákladů řízení anebo má-li úpadce jen jednoho věřitele, jakož i předpisy §§ 70 až 73 o konkursním ediktu, jeho uveřejněni doručení a o opatřeních k zabezpečení konkursní podstaty, shodují se v podstatě předpisy §§ 74, 75 a 77 konk. ř. rak. Rovněž předpisy §§ 74 a 75 o poznámkách prohlášení konkursu a o opravných prostředcích jsou převzaty z konk. řádu z r. 1914 (§§ 72 a 76). Oba tyto paragrafy byly z důvodů systematických přemístěny. Účelno jest to zejména, pokud jde o ustanovení o opravných prostředcích. § 72 konk, ř. rak. platí nejen v případech paragrafů předcházejících, ale jistě v případu § 73 konk. ř. rak. Lépe proto jest zařaditi jej až za toto ustanovení a připojiti k němu ustanovení obdobné § 78 konk. ř. rak. (Srov. §§ 88 až 92, 125, 252, '253 konk. zák. slov.).

K §§ 77 až 95. Předpisy o orgánech konkursního řízení byly převzaty v podstatě z konkursního řádu z r. 1914 (§§ 79 až 95).

Orgány konkursního řízení stejně jako v právu dosavadním jsou konkursní komísař, správce konkursní podstaty, věřitelský výbor a schůze věřitelů.

Konkursním komisařem jmenuje konkursní soud hned při prohlášení konkursu soudce z povolání který jest členem konkursního soudu, t. j. soudu krajského, anebo je-li účelno, soudce ustanoveného u okresního soudu v obvodu konkursního soudu. Konkursní komisař jako samosoudce řídí celé konkursní řízení, rozhoduje ve všech otázkách, které nejsou vyhrazeny konkursnímu soudu a dozírá nad činností ostatních orgánů konkursního řízení. Sám podroben jest dozoru konkursního soudu (§ 77, odst. 3., § 189, odst. 1. osnovy konk. ř.).

Také správce konkursní podstaty jmenuje konkursní soud při prohlášení konkursu. Správcem podstaty jest osoba, která jest mimo soud. Úkolem jeho jest zjistiti aktiva a pasiva úpadcova, zpeněžiti jmění do konkursní podstaty náležející a rozděliti výtěžek mezi věřitele. Správce jest povinen věnovati úkolu naň vzneseného náležitou péči, jinak ručí za škody, které by ze zanedbání povinností mu uložených vzešly. Za svou námahu obdrží přiměřenou odměnu. Ve všem svém jednání jest podroben správce podstaty dozoru konkursního komisaře; k důležitějším jednáním jest povinen vyžádati si předchozího schválení (§§ 117 až 120 osnovy konk. ř.). Správce konkursní podstaty podporuje v jeho činnosti a na ni dozírá věřitelský výbor, jemuž mimo to jest vyhrazeno důležitější jednání správce podstaty schvalovati (§§ 118; 119 osnovy). Členové věřitelského výboru mohou býti pověřeni i některými zvláštními úkoly, zejména odhadem konkursní podstaty; za zvláštní úkoly a mimořádnou námahu i ztrátu času jsou honorováni (.§ 88, odst. 5. osnovy). Věřitelský výbor jest volen věřiteli, volba však musí býti potvrzena konkursním komisařem, který do té doby, nežli věřitelský výbor ujme se úřadu, vykonává úkoly věřitelskému výboru jinak uložené sám. Obligatorní volba věřitelského výboru není. Nejširší orgán konkursního řízení jest schůze věřitelů. První schůze nařízena jest hned ve vyhlášce o prohlášení konkursu, další schůze svolává a řídí konkursní komisař. Schůzí věřitelů mohou se zúčastniti všichni věřitelé; hlasovati mohou však zpravidla jen ti, jejichž pohledávky byly již zjištěny. Výjimka stanovena jest v §u 92, odst. 2, osnovy. Rozhodnutí schůze věřitelů jsou vyhrazeny důležitější otázky konkursního řízení, zejména přijetí návrhu na nucené vyrovnání.

Změny v ustanoveních o orgánech konkursního řízení proti dosavadnímu stavu provedené jsou, až na malé výjimky, povahy toliko stylistické. Úplně věcně nezměněny jsou předpisy § 77 o konkursním komisaři. (Srov. § 93, 94 konk. zák. oslov. ). Rovněž předpisy o správci konkursní podstaty. Jmenování správce podstaty náleží konkursnímu soudu, věřitelstvu jest vyhrazeno toliko právo konkursnímu soudu navrhnouti, aby byl ustanoven správce jiný, schůzí věřitelstva zvolený, ale i tu přísluší konečné rozhodnutí konkursnímu soudu. Pokud jde o osobu správce podstaty, liší se oba konkursní řády v Československé republice platné v tom, že podle § 95 konk. zák. slov. může býti správcem podstaty ustanoven toliko advokát, kdežto § 80 konk. ř. rak. ponechává soudu volnost, aby ustanovil správce podstaty z řady advokátů a notářů anebo aby ustanovil správcem osobu jinou. Osnova přidržuje se ve směru tomto konkursního řádu rakouského. Vedla k tomu úvaha, že výsledky konkursního řízení na Slovensku a Podk. Rusi nejsou příznivější, nežli na území ostatním a že zejména náklady na správce podstaty jsou na Slovensku mnohem.vyšší, nežli na území mimoslovenském. Tak v konkursech ukončených rozdělením podstaty v r. 1926 - za pozdější léta statistická data dosud nejsou zpracován, a z dřívější doby nejsou statistická data ze Slovenska vůbec - činila odměna správce podstaty 21,6%, kdežto na Slovensku a Podk. Rusi 29% celkového výtěžku za realisovanou konkursní podstatu. V létech 1922 až 1925 byl na území mimoslovenském průměr ještě nižší. Odměna správce podstaty dosahovala tu jen 17,5%, 16,3%, 17,2% a 16,5% výtěžku získaného realizací podstaty. Aby byly odstraněny příčiny stížností proti postupu soudů při jmenování správců podstaty vycházejících z kruhů advokátních a notářských se strany jedné a z kruhů obchodních a průmyslových se strany druhé, zavádí se jmenování správců podstaty - podobně jako správců vyrovnacích - podle pořadí určeného seznamem správců, od něhož lze se odchýliti jen výjimečně v případech zvlášť odůvodněných. Bude tím zamezeno zejména opětovné jmenování osob, které si ze správcovství činí živnost.

V § 80, týkajícím se nároků správce podstaty, byly připojeny jako další odstavce předpisy o sazbách odměn správců podstaty a o zákazu úmluvy o výši odměny i náhrady hotových výdajů zařazené v konk. řádu z r. 1914 do § 126.

V § 82, odst. 3. a § 88, odst. 2. byla nejvyšší výměra pořádkového trestu valorizována přiměřeně k dnešním poměrům měnovým. Nejvyšší hranice pro rozhodování konkursního komisaře o hlasovacím právu věřitele, jehož pohledávka nebyla ještě přezkoušena, byla v § 92, odst. 2. vůbec vynechána a rozhodování svěřeno pro zjednodušení a urychlení řízení, stejně jako i v jiných případech výhradně konkursnímu komisaři.

V § 88, odst. 5. přiznává se členům věřitelského výboru nárok na přiměřenou od měnu nejen v případě, když jim byly konkursním komisařem nebo usnesením výboru uloženy zvláštní úkoly, na př. podle § 9$, odst. 2. osnovy (§ 89, odst. 5. konk. ř. rak. ), ale i ve všech případech ostatních, kde bylo členství ve věřitelském výboru spojeno s mimořádnou ztrátou času nebo s mimořádnou námahou. Touto novotou má býti čeleno časté byť i omluvené neúčasti členů věřitelského výboru na schůzích výborových. Bude-li aspoň v případech jmenovaných členům věřitelského výboru přiznána náhrada za zmeškání času a za námahu, bude lze na ně důrazněji dokračovati, aby povinnosti s členstvím ve věřitelském výboru spojené přesně plnili.

Ustanovení slovenského práva o orgánech konkursního řízení liší se kromě zmíněného již ustanovení o osobě správce podstaty, zejména pokud jde o rozsah oprávnění orgánů věřitelstva. Věřitelům, jejichž pohledávky byly přezkoušeny, přiznává slovenské právo rozsáhlejší vliv na správu a zpeněžení podstaty, nežli konkursní řád z r. 1914. Dává jim zejména právo "prostřednictvím správce podstaty a věřitelského výboru konkursní podstatu samostatně spravovati a zpeněžiti a k cíli tomu dávati správci podstaty a věřitelskému výboru poukazy" (§ 157 konk. z. slov.). Ale jak již uvedeno z počátku, příliš rozsáhlá autonomie věřitelů se na Slovensku a Podk. Rusi neosvědčila. Výsledky konkursního řízení, jak pokud jde o trvání řízení, tak i míru uspokojení pohledávek věřitelů nasvědčují opaku. Vzoru práva slovenského proto následovati možno nebylo. Nejdeť v konkursním řízení jen o zájmy konkursních věřitelů. Chráněny býti musí i zájmy ostatních účastníků, zejména také zájmy úpadcovy. Jest proto nutno, aby tu byl nestranný orgán, dostatečnou pravomocí vybavený, který by řídil konkursní řízení účelně a bez ohledu na jednostranné zájmy těch nebo oněch účastníků. A orgánem takovým může býti jedině konkursní komisař ustanovený z řady soudců. Jedná-li konkursní komisař v intencích ustanovení konkursního řádu, může za součinnosti ostatních orgánů konkursní řízení provésti co nejrychleji, nejúčelněji a nejlevněji. Rozdělení úkolů mezi jednotlivé orgány konkursního řízení v právu mimoslovenském vyhovuje nepoměrně lépe společným zájmům všech účastníků, nežli jest tomu podle práva slovenského. Nebylo proto důvodů, aby se osnova od vzoru konk. řádu z r. 1914 odchylovala ani v tomto oddíle.

K §§ 96 až 103. Předpisy o zjištění jmění náležejícího do konkursní podstaty obsahuje rakouský konkursní řád v §§ 96 až 101, konkurzný zákon slovenský v §§ 112 až 124, a pokud jde o konkurs kupecký v §§ 254 až 256.

Podle obou konkursních řádů tvoří podklad zjištění aktiv inventář, který jest nařízeno sepsati obligatorně. Inventář, se kterým jest zpravidla spojiti odhad, sepíše buď konkursní komisař sám nebo dá jej sepsati jiným orgánem soudu nebo notářem (veř. notářem). O odhadu nemovitostí platí obdobně ustanovení exekučního řádu.

Také podle § 96 osnovy jest zpravidla zříditi o jmění do konkursní podstaty náležejícím inventář a spojiti s ním odhad sepsaných aktiv. Ve všech případech však zřízení podrobného inventáře a odhadu veškerých aktiv třeba nebude. Zejména není účelno sepisovati podrobný inventář při rozsáhlých skladech drobného zboží, které budou v celku zpeněženy. V případech takových jest obligatorní zřízení inventáře zbytečným a velmi značné náklady zřízení inventáře a odhadu jsou neúčelny. Umožňuje proto nové ustanovení § 96, odst. 5., aby konkursní komisař tam, kde to bude účelno, od zřízení inventáře a od provedení odhadu sepsaných aktiv vůbec upustil a aby na místo toho stav jmění do konkursní podstaty náležejícího byl zjištěn ve zpráva správce podstaty, ve které bude uvésti stav aktiv jen souhrnně a připojiti ovšem také udání, jakou hodnotu podle pomůcek správci po rukou jsoucích aktiva do konkursní podstaty náležející mají.

Při zjišťování stavu aktiv jest úpadce povinnen býti správci nápomocen. Ire splnění povinnosti této může býti úpadce donucován i vazbou. Vazba může býti na úpadce uvalena také tehdy, jestliže nesplní úpadce jiné zákonem mu uložené povinnosti nebo odpírá-li příkazům konkursního komisaře

(§ 102). Vazbu nařizuje konkursní komisař a vykoná ji k jeho dožádání exekuční soud.

V § 97, odst. 3 ukládá osnova povinnost předložiti seznam převzatých pohledávek i vyúčtování peněz, na ně došlých přejímateli jakýchkoli pohledávek, nikoli jen po

pohledávek zapsaných do obchodních knih (Buchforderungen, § 97, odst. 3. konk.

ř. rak.), neboť není odůvodněno, aby ustanovení toto bylo obmezováno jen na případy, kde úpadce vedl obchodní knihy.

§ 99 doplněn jest výslovným ustanovením, že úpadce jest povinen vydati správci podstaty obchodní knihy a jiné zápisky týkající.se správy jmění. Z ustanovení o vyjevovací přísaze, která v konkursním řízen í, vzhledem na podrobné zjišťování stavu jmění z úřední povinnosti není obligatorní, utvořen byl:samostatný paragraf. Předpoklady

vzetí do vazby proti úpadci zostřeny byly potud, že nevyhledává se tvrdošíjného nedbání povinnosti úpadci zákonem uložené, nýbrž toliko dostatečně neomluvené součinnosti úpadce při zjišťování,stavu konkursní podstaty.

Pokud jde o výkon vazby, odkazuje § 101 konk. ř. rak. na exekuční řád. Poněvadž však exekuční řád z r.,1896, ve kterém jsou předpisy o výkonu vazby obsaženy, neplatí na Slovensku a Podkarpatské Rusi, bylo nutno do.osnovy pojati obsah příslušných ustanovení. Shodně s § 355 ex. řádu stanoveno nejvyšší úhrnné trvání vazby na jeden rok:

K §§ 104 až 116. Předpisy o zjišťování nároků věřitelů v konkursním řízení byly v celku převzaty z §§ 102 až 114 konk: ř. rak. { §§ 125 až 153 konk. zák. slov. ).

Podmínkou účasti konkursního věřitele na konkursním řízení, zejména na rozdělení konkursní podstaty jest přihláška pohledávky, kterou dlužno učiniti písemně nebo ústně do protokolu u soudu konkursního anebo, byl-li konkursním komisařem ustanoven soudce soudu okresního, u tohoto soudu. Věřitelé oddělní (§ 51), pokud nežádají uspokojení svých nároků také jako věřitelé konkursní, pak vylučovatelé (§§ 47, 48) a věřitelé podstaty (§ 49) přihlašovati své pohledávky nemusí.

Správci podstaty náleží přihlášky konkursních věřitelů zapsati do seznamu podle tříd a v jednotlivých třídách podle časového pořadí, jak došly. Do seznamu tohoto zapíše konkursní komisař výsledek zkušebního řízení a zápis tento jest za podmínek § 63 exekučním titulem. Správce podstaty jest povinen před zkušebním rokem přihlášené pohledávky podrobiti zkoumání, tak aby se mohlo nich při zkušebním roku vyjádřiti určitě a bez jakýchkoli výhrad.

Za uznanou pokládá se pohledávka, kterou uznal správce podstaty a které žádný z věřitelů k tomu oprávněných neodporoval. Prohlášení úpadcovo při zkušebním raku nemá významu pro řízení konkursní, nýbrž toliko pro otázku vykonatelnosti přihlášené pohledávky po skončení řízení konkursního.

Pohledávky, které byly popřeny správcem podstaty nebo některým z věřitelů ať co do pravosti anebo co do požadovaného pořadí - musí věřitel, chce-li, aby na jeho pohledávku byl vzat zřetel, uplatniti buď žalobou u soudu konkursního nebo návrhem u příslušného správního úřadu. Byla-li však popřena pohledávka již vykonatelná, jsou procesní role obráceny a nebyl-li odpor uplatněn ve lhůtě konkursním komisařem ustanovené, pokládá se popřená, vykonatelná pohledávka za nespornou a zjištěnou.

K § 104 byl připojen druhý odstavec padle vzoru rakouské novely z r. 1925 a přizpůsoben osnově vyrovnacího řádu. Totéž platí o ustanovení § 111, odst. 3., podle kterého úpadce jest vázán vyjádřením o přihlášených pohledávkách, které učinil v předcházejícím vyrovnacím řízení, a nemůže tedy popírati v konkursu pohledávky, které uznal v řízení vyrovnacím nebo které tam aspoň nepopíral (§ 44, odst. 2. osnovy vyr. řádu). Toto ustanovení může ovšem platiti jen v případech, že v právním stavu vlivem nových skutečností po řízení vyrovnacím nenastala žádná změna; bude proto oprávněn úpadce v konkursu popříti na př. pohledávku; kterou ve vyrovnacím řízení sice uznal, která však později zanikla úplně nebo částečně zaplacením, prominutím dluhu nebo z jiných příčin.

Ustanovení § 104, odst. 2. konk. ř. rak. nepřevzato. Pro usnadnění řízení jest přihlásiti pohledávku příslušející věřiteli obchodní společnosti v konkursu společníka zvláště a uvésti v přihlášce, do jaké míry bude pohledávka v konkursu společnosti pravděpodobně uhrazena.

V § 106, odst. 3. byla zdůrazněna povinnost správce podstaty, zjednati si o přihlášených pohledávkách informace potřebné pro zkušební rok a výslovně uloženo úpadci, aby byl správci konkursní podstaty při zkoumání přihlášených pohledávek nápomocen.

V § 107,.odst. 1. ukládá se úpadci povinnost, aby se ke zkušebnímu roku " osobně dostavil; povinnost tuto ukládá sice patrně úpadci i dosavadní znění § 105, odst. 1. konk. ř. rak. ("haben der Masseverwalter und der Gemeinschuldner zu erscheinen"). Text tento však vykládán byl i tak, že osobní dostavení se úpadce není nutno a to zejména, tam, kde není úpadce o stavu věci informován. Poněvadž však účast úpadcova při zkušebním roku jest žádoucí již proto, aby mohl podati vysvětlení, kterých bude třeba a s úplnou neinformovaností jeho aspoň zpravidla počítati nelze, uloženo dostavení se ke zkušebnímu roku jako povinnost, jejíž splnění lze vynutiti podle § 102.

K rozhodování sporů o pravost přihlášených pohledávek jest výlučně příslušný konkursní soud, pokud ovšem věc vůbec náleží na pořad práva (§§ 112; 113). Tam, kde jest pořad práva vyloučen, rozhoduje o pravosti pohledávky příslušný správní úřad. Spory o pořadí pohledávek náleží rozhodovati konkursnímu soudu vždy (§ 112, odst. 2.). Převzetím ustanovení rakouského konkursního řádu o příslušnosti ve sporech o popřené nároky konkursních věřitelů, se kompetenční předpisy pro Slovensko a Podkarpatskou Rus zjednodušují velmi značně.

V § 115 osnovy nebylo převzato ustanovení druhého odstavce § 113 konk. ř. rak. o přenesení sporů u jiného soudu zahájených na konkursní soud, jako neúčelné.

K § 116. Samosoudce projednávati má nejen spory, které by jinak náležely před soud okresní, ale i spory, které podle ustanovení procesních zákonů má projednávati a rozhodovati samosoudce i u krajských soudů, totiž spory o práva majetková, jejichž hodnota nepřesahuje částku 20.000 Kč.

K §§ 117 až 125. Ustanovení šestého oddílu o realizaci konkursní podstaty a o kladení účtu správcem podstaty převzata jsou v podstatě z §§ 115 až 123 konk. ř. rak.; obdobná, ač v podrobnostech odlišná ustanovení obsahují §§ 154, 155, 158 až 164, 169, 173 až 177 kontr. zák. slov.

Péče o realisaci podstaty přísluší správci konkursní podstaty, který ke všem důležitějším opatřením, zejména pokud jde o realisaci jiným způsobem, nežli soudním prodejem, jest povinen vyžádati si rozhodnutí věřitelského výboru a dokud by věřitelský výbor nebyl zřízen, rozhodnutí konkursního komisaře (§ 89 osnovy); případy takové uvedeny jsou v §§ 117 a 118. Schválení věřitelského výboru i konkursního komisaře předepisuje § 119.

V § 121 na místo odkazu na ustanovení rak. exekučního řádu citovaných v § 119 konk. ř. rak. uveden jest přímo jejich obsah.

V § 122, odst. 1. (§ 120 rak., Krov. § 175, odst. 2. slov.) byl vzhledem k vyskytnuvším se pochybnostem (prof. Krčmář, Právník 1915/415) nově upraven potud, že se všeobecně připouští, aby správce konkursní podstaty pohledávku zástavního věřitele kdykoliv zaplatil - rozumí se z prostředků podstaty. Nezáleží na tom, zda byla zastavena věc movitá nebo nemovitá. Je-li movitá zástava v rukou věřitelových, jest věřitel podle obecných ustanovení povinen vydati ji správci podstaty. Vázne-li zástavní právo pro zaplacenou pohledávku na nemovitosti úpadcově, jest zástavní právo.na návrh správce konkursní podstaty vymazati. K výmazu bude ovšem zapotřebí vkladné listiny. Účelem předpisu § 120, odst. 1. konk. ř. rak, jest, jednak zabrániti nevčasnému nucenému prodeji zastavené věci, nelze-li vystačiti s ustanovením § 11, odst. 2. (§ 12 osnovy), jednak umožniti výhodný dluhuprostý dobrovolný prodej, nelze-li docíliti k tomu souhlasu věřitelova. A účele toho bude plně dosaženo, poskytne-li se správci podstaty možnost, aby z prostředků podstaty zaplatil pohledávku oddělného věřitele, který naléhá na nucený prodej zástavy nebo který nechce přijati zaplacení své pohledávky, třeba nedospělé. Svolení konkursního komisaře se vyžaduje proto, aby snad nebyly na škodu pro podstatu placeny dluhy, které z hodnoty zástavy nejsou kryty.

K §§ 126 až 140. Předpisy sedmého oddílu o rozdělení výtěžku docíleného realizací podstaty, o uspokojení nároků v konkursu a o zrušení konkursu po konečném rozdělení, recipují v celku ustanovení §§ 124 až 139 konk. ř. rak.

Z výtěžku docíleného za jmění do konkursní podstaty náležející uspokojeny býti mají především pohledávky za. podstatou, k nimž zejména čítati - dlužno nároky správce konkursní podstaty a členů věřitelského výboru. S uspokojováním konkursních věřitelů započne se, jakmile byl skončen všeobecný zkušební rok, a přikročiti k němu má správce podstaty pokaždé, když má po ruce dostatečnou hotovost. V jednoduchých případech provede rozdělení mezi konkursní věřitele správce podstaty za souhlasu konkursního komisaře a věřitelského výboru (§ 130 osnovy konk. řádu). V případech složitějších sestaví správce podstaty formální návrh na rozdělení, který především schválí věřitelský výbor. Výborem věřitelským schválený návrh prozkoumá konkursní komisař a ustanoví rok k jednání o něm s tím, že úpadce a věřitelé mohou proti návrhu činiti výtky. Nebyly-li výtky učiněny anebo bylo-li od nich upuštěno, schválí konkursní komisař rozdělovací návrh bez dalšího. Jinak provede před rozhodnutím potřebné šetření. Byla-li pak konkursní podstata úplně zpeněžena, provede s obdobným způsobem rozdělení konečné. Věřitelům, jejichž nároky jsou nesporny, přikáží se částky na ně připadající v hotovosti; části připadající na pohledávky sporné nebo podmíněné uloží se do soudního uschování. Když pak bylo rozdělení podstaty provedeno, konkursní soud konkurs zruší.