Ustanovení článků IV. až VI. zachovávají právní stav, jaký zaveden byl v čl. IV. až VII, uv. zákona č. 337/1914. ř. z. Text čl. VII. cit. uv. zák.:opakovati třeba nebylo. Stačí ustanovení čl. IV., že nedotčeným zůstává zákon č. 111/1877 ř. z. ve znění upraveném cit. čl. VII. Kromě předpisů zmíněných v čl. IV, uv. zák. č. 337/'1914 ř. z. bylo. tu třeba uvésti i obdobné předpisy práva slovenského.
V článku VII., zachovávají se v platnosti veškerá dosavadní trestní ustanovení, platná v obou právních oblastech Čsl. re publiky. Přípravné práce na nové kodifikaci hmotného práva trestního i trestního řízení postoupily již tou měrou, že nebylo by účelno na poměrně krátkou dobu, nežli dojde k uzákonění nového trestního zákona a trestního řádu, vydávati nová trestní ustanovení prozatímní. Ostatně jsou trestní předpisy dosavadní dosti přísné, tak že dále je zostřovati prozatím není třeba.
Článek VIII. obsahuje, jak se o tom stala již zmínka v poznámkách všeobecných, předpisy o příslušnosti v konkursu kupců, obchodních společností a společenstev (družstev) pro oblast práva mimoslovenského, obdobné ustanovení § 64 konk. ř. rak. Ustanovení § 65 konk. ř. rak. o příslušnosti v konkursu podniků horních nebylo převzato jednak proto, že případy takovéto jsou poměrně velmi řídké, jednak vzhledem k tomu, že při nové úpravě zákonů o soudní příslušnosti a o organizaci soudů civilních vůbec nemá býti zvláštní soudnictví ve věcech horních zachováno. Samozřejmě platí ustanovení čl. VIII. vzhledem na § 1 osnovy vyrovnacího řádu i pro řízení vyrovnací.
V článku IX. obsaženy jsou předpisy mezinárodního práva konkursního obdobné §u 67 konk. ř. rak. O přemístění ustanovení těchto do zákona uvozovacího stala se zmínka již v poznámkách všeobecných.
Články X. a XI. obsahují přechodná ustanovení, která jsou dosud v čl. VIII. a IX. uv. zák. č. 337/1914 ř. z. V druhém odstavci čl. X. jsou doplněny přechodnými předpisy pro řízení vyrovnací. Dosavadní předpisy platiti mají jen na ona vyrovnací řízení, ve kterých již bylo vyrovnání přijato věřiteli. V ostatních případech použíti bude ustanovení nových a bude tedy po případě řízení doplniti podle ustanovení zákona nového.
K čl. XII.: V §u 23 zák. čl. LIV/ 1912 jsou obsaženy předpisy o soudní příslušnosti ve sporech za konkursního řízení, které se liší od nových kompetenčních předpisů osnovy konkursního řádu (§ 113). Pro spory, ve kterých byla podána žaloba před účinností nového zákona, třeba proto vydati ustanovení přechodná; nejvhodnějším pak jest zachovati pro spory takovéto příslušnost dosavadní.
K čl. XIII. Odměny správců konkursní podstaty i správců vyrovnacích dosahují zpravidla značné výše. Jest proto spravedlivo, aby za dosazení ve svou funkci zaplatil správce přiměřenou dávku. Její výnos, stejně jako výnos peněžitých trestů uložených v řízení konkursním a vyrovnacím, vybírati má stát ve prospěch péče o mládež chudou, zanedbanou a opuštěnou, k jejímuž účinnému provádění jsou dosavadní hmotné prostředky zcela nedostatečné. Z tohoto pramene mohou býti vhodně rozmnoženy.
K čl. XIV.: Lhůta pro nabytí účinnosti nového zákona jest ustanovena krátká, jen tří týdnů. Stalo se tak z toho důvodu, že jest obava, že by při delší legisvakanci hleděli dlužníci jistě využíti ještě v poslední době předpisů dosavadních a že by jistě navrženo bylo veliké množství spekulačních vyrovnacích řízení. Čeliti tomu lze jedině tím, že legisvakance bude co nejkratší. Ostatně stejně krátká lhůta byla ustanovena při vydání:konkursního, vy rovnacího a odpůrčího řádu z r. 1914, kdy zákon vydaný 10. prosince 1914 nabyl účinnosti již 1. ledna 1915, a nevzešly z toho žádné zvláštní potíže.
II. Konkursní řád.
účelem konkursního řízení jest zabrániti zjevu, který se vyskytuje pravidelně v řízení exekučním, má-li insolventní dlužník více věřitelů: uplacení svých pohledávek dojdou jen oni z věřitelů, kteří vedli exekuci nejdříve, na ostatní věřitele pak nedostává se ničeho, a to bez rozdílu, kdy pohledávka jejich vznikla a o jakou pohledávku jde. K takovémuto výsledku exekučního řízení přispívá nemalou měrou okolnost, že pohledávky dlužníkových věřitelů značně vzrůstají náklady jednotlivých exekucí a že při zpeněžení předmětů, na které se exekuce vede, výtěžek dražby ať věcí movitých nebo nemovitých, zpravidla daleko nedosahuje jejich obecné ceny. Naproti tomu v konkursu přihlíží se k pohledávkám všech věřitelů dlužníkových. Jejich pohledávky jsou podle povahy nároků rozděleny na několik skupin, uspokojení jednotlivých skupin z výtěžku docíleného zpeněžením celého dlužníkova jmění podrobeného exekuci (konkursní podstaty) děje se v pořadí ustanoveném zákonem, pohledávky zařazené do téže skupiny docházejí zaplacení stejnoměrného. Pořadí a míra uspokojení pohledávek jednotlivých věřitelů není v konkursu závislá na náhodě, nezáleží na tom, zda ten či onen věřitel svou pohledávku již zažaloval a s vedením exekuce si přispíšil čili nic; pro účast věřitelů na konkursním řízení stačí, když věřitelé své pohledávky ke konkursu přihlásí. K žalobám a sporům dochází jen výjimečně, když nárok věřitelův byl popřen správcem podstaty nebo některým z věřitelů. Tím ušetří se mnoho na útratách vymáhání pohledávek. Také zpeněžení předmětů náležejících do konkursní podstaty děje se úsporněji, nežli v exekuci. Není třeba, aby v každém případě došlo k prodeji dražbou, možný jest i prodej z volné ruky a to nejen prodej jednotlivých předmětů, ale i celých skupin, celých skladů zboží atd.
Aby realizace konkursní podstaty nebyla rušena, obmezuje zákon dlužníka, jejž v konkursu nazývá úpadcem, v právu nakládati jměním do konkursní podstaty náležejícím, i věřitele jeho ve způsobu vymáhání pohledávek. Od prohlášení konkursu není dovoleno úpadce jednotlivě žalovati, vésti proti němu jednotlivé exekuce, ano prohlášení konkursu dotýká se i exekucí, které byly v poslední době před prohlášením konkursu již vykonány. V konkursu likvidují se veškerá práva i veškeré závazky úpadcovy najednou. Prohlášení konkursu má proto dalekosáhlé účinky na právní poměry úpadcovy, na trvání i splnění smluv úpadcem sjednaných před konkursem. Předpisy upravující účinky prohlášení konkursu na soukromá práva, shrnuty jsou v prvním dílu konkursního řádu (konkursní právo hmotné, §§ 1 až 64). Druhý díl konkursního řádu tvoří předpisy o řízení (§§ 65 až 19v). Některé předpisy hmotného konkursního práva obsaženy jsou ovšem i v dílu druhém; jsou to zejména předpisy o právních účincích nuceného vyrovnání.
V prvním dílu konkursního řádu, upravujícím hmotné konkursní právo, jsou obsažena především ustanovení o materielních podmínkách prohlášení konkursu a o jeho právních následcích (§§ 1 až 28), dále ustanovení o tom, za jakých podmínek a jakým způsobem lze odporovati právním jednáním, která vykonal úpadce na úkor svých věřitelů (odpůrčí právo za konkursu, §§ 29 až 46), pak předpisy o rozdělení nároků věřitelů úpadcových na jednotlivé skupiny a o jejich pořadí (§§ 47 až 60) a konečně ustanovení o zrušení konkursu a o jeho právních účincích (§§ 61 až 64).
K jednotlivým předpisům konkursního řádu se poznamenává:
V § 1 jsou ustanoveny materielní podmínky prohlášení konkursu stejně jako v §§ 68 a 69 konk. ř. rak. Ustanovení o tom, kdo jest legitimován k podání návrhu na prohlášení konkursu a kdy k prohlášení konkursu dojde i bez návrhu na pouhé oznámení o zastavení platů; obsažena jsou v §§ 68 a 69. osnovy konkursního řádu. Všeobecně jest podmínkou prohlášení konkursu insolvence úpadcova, při právnických osobách a pozůstalostech pak také předlužení, které předpokladem prohlášení konkursu na jmění osob fysických není. V prvním odstavci jest stanoven pojem insolvence (srov. rozh. nejv. soudu z 5. ledna 1922, č. j. F I 1557,121, Sb. nejv. s. č. 1396). Ve druhém odstavci stanoví se shodně s právem dosavadním (§ 68 konk. ř. rak.) domněnka, že dlužník jest insolventní, zastavil-li platy. Ať prohlásí dlužník v jakékoliv formě, že zastavil platy, není třeba dále zkoumati, zdali jest insolventní. Bylo-li oznámení takové sděleno konkursnímu soudu, pokládá se za návrh na prohlášení konkursu (§ 68, odst. 1. osnovy konk. ř. ).
§ 2, odst. 1. stanoví počátek právních účinků spojených s prohlášením konkursu shodně s § 2 konk. ř. rak. Určité ustanovení, že právní účinky prohlášení konkursu počínají počátkem dne, kdy byla vyvěšena vyhláška o prohlášení konkursu na soudní desce konkursního soudu, jistě vyhovuje praktické potřebě lépe nežli ustanovení slovenského práva, že právní účinky počínají dnem prohlášení konkursu (§ 1 konk. zák. slov.). Ustanovení slovenského práva mohlo by po případě býti vykládáno i tak, že den prohlášení konkursu se nezapočítává nebo že právní účinky prohlášení konkursu se počínají od okamžiku, kily konkurs byl prohlášen, jak ustanovuje § 175 švýcarského konkursního řádu a podobně i § 107 ve spojení s § 7 říšskoněmeckého konkursního řádu. Ustanovení, že právní účinky prohlášení konkursu počínají působiti již od počátku dne, kdy byl edikt vyvěšen na desce konkursního soudu, v každém případě působí tedy nazpět, nezavdalo v praxi příčinu k vážným námitkám. Prohlášení konkursu působí nazpět ostatně i podle §u 12 konk. ř. rak. (§ 13 osnovy), který se v praxi velmi dobře osvědčil.
§ 2, odst. 2. shoduje se.s § 2, odst. 2. konk. ř. rak. K prohlášení konkursu současně se zastavením vyrovnacího řízení dojde zejména v případech, kde po návrhu na prohlášení konkursu podaném věřitelem navrhl dlužník zahájení vyrovnacího řízení podle § 1, odst. 3. osnovy vyr. řádu (§ 1, odst. 4. vyr. ř. rak.).
§§ 3 až 28 upravují právní účinky prohlášení konkursu, pokud jde o soukromé právo hmotné a o právo procesní, v celku shodně s §§ 1, 3 až 25 konk. ř. rak. (§§ 1 až 25 konk. z. slov.).
§ 3 stanoví rozsah konkursní podstaty stejně jako § 1, odst. 1. konk, ř. rak. Nepřevzato z něho ustanovení o loterních výhrách a o vkladech do poštovní spořitelny jako nepraktické. Odstavec 2. odpovídá materielně §u 67 konk. ř. rak. (§ 75 konk. z. slov.), který upravuje místní rozsah pravomoci konkursního soudu stanov, že movité jmění úpadcovo, které jest v cizině, má býti pojato do konkursu prohlášeného v tuzemsku ("ist in den inländischen Konkurs zu ziehen"); naproti tomu ustanovení §u 3, odst. 2. osnovy stanoví přímo, že movité jmění v cizině náleží do konkursní podstaty, aby jasně bylo vyjádřeno, že úpadce jest obmezen v disposičním právu, i pokud jde o movité jmění v cizině, hned ode dne prohlášení konkursu, nikoli snad teprve ode dne, kdy bylo žádáno za vydání movitého jmění z ciziny, nebo snad ještě od doby pozdější. Z nemovitého jmění patří zásadně do konkursní podstaty toliko nemovitosti tuzemské, nikoli také nemovitosti v cizině. V tom srovnává se osnova se zásadou v mezinárodním právu soukromém skoro všeobecně uznávanou.
Dokud nebude v obou právních oblastech Československé republiky sjednoceno právo exekuční, zejména předpisy o tom, které předměty z jmění dlužníkova jsou vyloučeny z exekuce, bude i za platnosti jednotného konkursního řádu v obou právních oblastech rozsah konkursní podstaty rozdílný. Automaticky však sjednotí se právní stav v tomto směru zároveň se sjednocením práva exekučního:
Ustanovení § 4 shoduje se s § 3 konk. ř. rak. (§§ 6 a 7 konk. z. slov. ). Právními jednáními ve smyslu odst. 1. rozuměti dlužno právní jednání jakéhokoliv druhu i opomenutí, pokud mají v zápětí právní účinky. Bezúčinná jsou právní jednání úpadcova jen pokud se týkají konkursní podstaty. Jednání která se týkají jmění do konkursní podstaty nenáležejícího podle § 4 dotčena nejsou. právní jednání vykonaná proti zákazu § 4 jsou bezúčinná jen proti konkursním věřitelům; bezúčinnost může uplatniti správce podstaty nebo kterýkoliv konkursní věřitel.
Placení v § 4, odst. 2. rovná se i plnění na místě placení a jakékoliv jiné splnění závazků, nikoli snad jen placení částky peněžité.
V § 5 převzato jest ustanovení § 4 konk. ř. rak. (§ 4 konk. z. slov.), upraveno však se zřetelem na dědické právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Správce podstaty může nastoupiti nebo přijati dědictví, odkazy nebo dary, jen pokud je úpadce před prohlášením konkursu neodmítl. Odmítnutí mohl by ovšem správce podstaty odporovati podle §§ 29 a násl. osnovy konk. ř.
§ 6 shoduje se v celku s § 5 konk. ř. rak. (§ 5 konk. z. slov.). Ustanovení odst. 3., které v konkursním zákoně slovenském není,. bylo doplněno na místě odkazu na § 105 ex. řádu uvedením obsahu tohoto předpisu, mimo poslední větu. Proti rozhodnutí konkursního komisaře padle odst. 3. má úpadce právo rekursu.
K §§ 7 až 9. Ustanovení o vlivu prohlášení konkursu na spory zahájené v době prohlášení konkursu úpadcem nebo proti němu obsahují §§ 6 až 8 korek. ř. rak: (§§ 9 a 10 konk. zák. slov.). Osnova konkursního řádu přejímá předpisy konkursního řádu rakouského, které jsou úplnější, než předpisy práva slovenského. Prohlášením konkursu nejsou dotčeny spory, které se týkají jmění nenáležejícího do konkursní podstaty, spory pro nároky oddělných věřitelů a vylučovatelů, jakož i spory 0 osobní plnění úpadcova. Spory, které se týkají jmění náležejícího do konkursní podstaty se prohlášení konkursu přerušují. Na místě úpadce vstoupí do sporu správce podstaty. Pokud jde o nároky, které jest v konkursním řízení přihlásiti, může býti ve sporu pokračováno až po zkušebním roku. Prohlášení konkursu má podle konkursního řádu rakouského vliv i na soudní příslušnost (§ 113, odst. 2. konk. ř. rak.). Ustanovení o tom osnova nepřejímá jako nepraktické.
§ 10 jest shodný s § 9 konk. ř. rak. Obdobný předpis práva slovenského jest neurčitý v tom že neustanovuje, od které doby nastává přetržení promlčecí lhůty. Podle návrhu přetrhuje se promlčení přihláškou pohledávky ke konkursu a počíná znovu až po pravoplatném skončení konkursu. Byla-li pohledávka v konkursu přihlášená popřena správcem podstaty nebo některým z věřitelů, promlčení se nepřetrhuje, nýbrž toliko se staví na dobu ode dne přihlášky až do konce lhůty k uplatnění nároku stanovené konkursním komisařem podle § 112.
Promlčení nároků, které se v konkursu nepřihlašují, prohlášením konkursu není dotčeno.
K §§ 11 až 13. Tato ustanovení jsou shodna i s §§ 10 až12 korek. ř. rak. Konkurzný zákon slovenský nemá předpisů obdobných §§ 11, odst. 2. a 12 konk. ř. rak. Ustanovení tato se však v praxi velmi dobře osvědčila a rozšiřují se.proto i na Slovensko. Z důvodů systematických byly přemístěny předpisy obsažené v § 10, odst. 2. a 4. konk. ř. rak. do § 12 osnovy (odst. 3. a 4.). a
Právy na oddělené uspokojení rozuměti dlužno veškerá práva, která věřiteli vyhrazují právo na uspokojení jeho pohledávky z určité věci. Jsou to právo zástavní, právo zadržovací (retenční) a právo uspokojovací nabyté v řízení exekučním. Věřitel, jemuž takovéto právo na oddělené uspokojení přísluší (oddělný věřitel), může i za konkursního řízení - pokud jeho právo nezanikne podle § 13 - domáhati se prodeje věci pro jeho pohledávku zavazené, stejně jako mimo konkurs. Do konkursní podstaty dostane se pak z výtěžku prodeje jen částka, která zbude po uspokojení oddělného věřitele.
Práva na vyloučení z konkursní podstaty, prohlášením konkursu podle § 12, odst. 1. osnovy nedotčená, mohou se týkati věcí v nejširším smyslu, i práv, nikoli snad jen věcí hmotných.
Po prohlášení konkursu jest jakákoliv nová exekuce proti úpadci vyloučena (§ 11 osnovy). Z exekucí, které byly vykonány v době dřívější, zůstávají nedotčeny prohlášením konkursu jen ony, které byly vykonány více než 60 dnů před prohlášením konkursu. Exekuce později vykonané pozbývají účinnosti práva na oddělené uspokojení jimi nabytá zanikají mimo práva na oddělené uspokojení nabytá pro veřejné dávky a pro pojistné v oboru sociálního pojištění (§ 13, odst. 4..). Podle § 12 konk. ř. rak. platí tato výjimka jedině ve prospěch veřejných dávek, t. j. zejména státních daní s přirážkami, jiných veřejných dávek a poplatků. Veřejným dávkám nutno klásti na roveň - stejně jako platné právo činí již na jiných místech (§§ 46, 52 konk. ř. rak.) pojistné v oboru sociálního pojištění a není důvodu, proč s ním zde nakládati jinak. Rozšiřuje se proto v §u 13, odst. 4. výjimka platná podle dosavadního práva ve prospěch veřejných dávek, i na pojistné v oboru sociálního pojištění, t. j. pojištění nemocenského, starobního, invalidního, úrazového, pensijního a pojištění horníků.
Bylo navrhováno, aby převzato bylo do § 13 osnovy ustanovení § 19, odst. 2. a 5 1.8, odst. 2. vyr. ř. slov., podle kterých záznamy zástavního práva z posledních dvou měsíců před zahájením vyrovnacího řízení na základě § 88, písm. b ) a c) a § 92 knih. ř. slov. pozbývají účinnosti. Ustanovení takovéto však zřejmě by mohlo platiti jen pro oblast práva slovenského a převzetím jeho do nového zákona zavedena byla by místo úplného sjednocení nová disparita mezi oběma právními řády. Tím, že cit. ustanovení vyrovnacího řádu nebude převzato ani do řádu vyrovnacího, nebude ochrana věřitelů citelně uvolněna, neboť pro případ, že by šlo o právní jednání na úkor věřitelů, bude mu lze odporovati podle ustanovení odpůrčího řádu, kteréžto ochrany věřitelé na Slovensku a Podk. Rusi dosud úplně postrádají.
Do § 13, odst. 1. byl na místo odkazu na § 208 ex. řádu rak. pojat obsah tohoto ustanovení.
Ke zrušení řízení za účelem zpeněžení předmětu exekuce může podle nového ustanovení dojíti nejen na žádost konk. komisaře nebo na návrh správce podstaty, ale i z úřední moci, jakmile o prohlášení konkursu exekuční soud zví.
§ 14 osnovy konk. řádu převzat jest beze změny z §u 13 konk. ř. rak, a lest obsahem shodný i s § 13, odst. 1. konk. zák. slov.
§ 15 recipuje ustanovení § 14, odst. 1. konk, ř. rak. Hodnota nepeněžné pohledávky ke dni prohlášení konkursu zjistí se odhadem. Slovenské právo ustanovení obdobného §u 15 osnovy dosud nemá.
§ 16 má. o pohledávkách nedospělých; ustanovení stejné jako § 14, adst. 2. a 3. konk. ř, rak. a § 14 konk. zák. slov.
Ustanovení §§ 17 až 20 o pohledávkách na opětující se dávky, o pohledávkách podmíněných a o spoludlužnících i ručitelích úpadcových jsou shodna s §§ 15 až 18 konk.
ř. rak. Ve slovenském konk. zákoně jsou obdobná ustanovení v §§ 14, odst. l, 67 až 70 a 190.
Předpisy §§ 21 a 22 0 kompensaci vzájemných pohledávek v konkursu shodují se s §§ 19 a 20 konk. ř. rak. a obdobnými ustanoveními §§ 38, 39 a 41 konk. zák. slov. Kompensace není nijak obmezena, byly-li tu její podmínky již před.prohlášením konkursu. Proti ustanovení občanského zákoníka (§ 1438 a násl.) jest kompensace přípustna i tam, kde některá ze vzájemných pohledávek, po případě obě vzájemné pohledávky nebyly v době prohlášení konkursu splatny, byly podmíněné nebo nebyly stejného druhu. Vyloučena jest kompensace, kde by jí bylo lze užíti na škodu pro ostatní věřitele (§ 22, odst. 1., srov. též § 45).
Ustanovení o splnění dvojstranných právních jednání v §§ 23 až 27 převzata byla z §§ 21 až 25 konk. ř. rak. (§§ 18 až 24 konk. zák. slov.). Pojem "zweiseitiger Vertrag" v §u 23 vyjádřen slovy "smlouva o vzájemném plnění" (srov. Krčmář, Právník 1915, str. 407 ).
Smluv splněných, pokud nejsou odporovatelny, se konkursní řád nedotýká. Prohlášení konkursu má však vliv na smlouvy, které dosud nebyly splněny vůbec nebo nebyly splněny úplně. § 23 obsahuje ve příčině té ustanovení všeobecná. §§ 24 až 27 pak zvláštní ustanovení pro některé druhy smluv (srov. též § 48 osnovy konk. řádu). Zvláštní ustanovení mají také některé specielní zákony; tak zákon o smlouvě pojišťovací z 23. prosince 1917, č. 501 ř. z. (§ 21), zákon o smlouvě nakladatelské z 11. května 1923, č. 106 Sb. z. a n.,(§ 38); ustanovení těchto zákonů zůstávají konkursním řádem nedotčena (čl. III. uv. zák.).
Mimo výjimky ustanovené v konkursním řádu nebo ve zvláštních předpisech nemá prohlášení konkursu vlivu na platnost dřívějších právních jednání úpadcových. Zůstávají platna, správci podstaty je však dáno právo od smlouvy ustoupiti druhá smluvní strana pak může požadovati náhradu škody jako konkursní věřitel.
Třetí odstavec §u 25 převzat byl z §u 23 kon. z. slov. sleduje podobný účel a zakládá se na podobné myšlence; jako § 48 (§ 45 konk. ř. rak. ).
Ustanovení § 27 má vstoupiti na místo veškerých předpisů o vlivu prohlášení konkursu na služební poměry, obsažených v jiných zákonech (čl. L, odst. 2. uv. zák.). Z toho důvodu nepřevzat třetí odstavec §u 25 konk. ř. rak.; na jeho místo zařazeno ustanovení §u 23 konk. ř. slov.
§ 28, odst. 2. a 3. shoduje se úplně s § 26, odst. 2. a 3. konk. ř. rak.
Naproti tomu obsahuje osnova v §u 28, odst. 1. změnu proti dosavadnímu ustanovení §u 26, odst. 1. konk. ř. rak. Podle ustanovení tohoto zaniká prohlášením konkursu příkaz daný úpadcem; ustanovení o případu kde úpadce jest pověřen příkazem osoby jiné, konkursní řád rakouský nemá. Jistě však není v zájmu pověřitelově, aby jeho příkazy prováděla osoba, na jejíž jmění byl prohlášen konkurs, a není ani v zájmu věřitelstva aby úpadce plně příkazy pověřitelovy vyvíjel činnost, která by mohla býti na ujmu úspěšnému provádění konkursního řízení. Nové ustanovení § 28, odst. 1. rozšiřuje proto vliv prohlášení konkursu i na tyto případy.
O tom, jaký vliv má prohlášení konkursu na plnou moc, jest ustanoveno v §u 1024 obč. zák. Plná moc podle tohoto ustanovení zaniká ať byl konkurs prohlášen na jmění kterékoliv ze smluvních stran. Při nové redakci návrhu občanského zákoníku bylo ustanovení §u 1024 vypuštěno s tím,, že úprava. této otázky náleží do konkursního řádu. Postup tento jest nejúčelnější vzhledem k tomu, že otázka vlivu prohlášení konkursu na pověření (příkaz) a na plnou moc na Slovensku a.v Podkarpatské Rusi není zákonem vůbec upravena. Zařazením předpisu o vlivu prohlášení konkursu na příkaz (pověření) a plnou moc do konkursního řádu dostane se otázce této zákonné úpravy i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus a v celém státním území bude ve směru tomto platiti právo jednotné. Ustanovení. §u 1024 obč. zákona, až nabude konkursní řád účinnosti, pozbude ovšem platnosti (čl. I., odst. 2. uv. zák. ).
K §§ 29 až 46. Ustanovení o odpůrčím právu za konkursu byla převzata z §§ 27 až 43 konk. ř. rak. Slovenský konkurzný zákon má předpisy o odpůrčím právu za konkursu v §§ 26 až 37. Ustanoveni konkursního řádu z r. 1914 jsou přesnější a úplnější. Tak slovenský konkurzný zákon nemá předpisů obdobných ustanovením §§ 28, č: 4, 29, č. 2, 34 až 36, 40 a 42 konk. ř. rak. Obojí právo liší se pak v podrobnostech od sebe někde i dosti značně.
Odpůrčí právo za konkursu i mámo konkurs jest upraveno v konkursním řádu ž r. 1914 a v odpůrčím řádu současně s ním vydaném způsobem uspokojivým. Ve starém rakouském konkursním řádu z r. 1868 předpisy o odporování právním jednáním úpadcovým, vykonaným na úkor věřitelů, obsaženy nebyly. Jeho § 24 odkazoval ve příčině té na právo občanské, právo občanské však poskytovalo věřitelům v §§ 953 a 1286 obč. zák. ochranu zcela nedostatečnou. Teprve zákon ze dne 16. března 1884, č. 36 ř. zák. umožnil, aby bylo úspěšně odporováno právním jednáním dlužníkovým, jimiž mělo býti zmařeno uspokojení dlužníkových věřitelů. Obsahoval předpisy o odporování právním jednáním dlužníkovým za konkursu i mimo konkurs. V roku 1914 byly předpisy o odpůrčím právu opět rozděleny; odporování právním jednáním úpadcovým v případě konkursu jest upraveno v konkursním řádu (§§ 27 až 43), předpisy o odpůrčím právu mimokonkursním pak pojaty do zvláštního řádu odpůrčího. Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus byly vydány předpisy o odporování právním jednáním dlužníkovým za konkursu v konkurzném zákoně z r. 1881 (§§ 26 až 37); odpůrčí právo mimokonkursní na Slovensku a Podkarpatské Rusi dosud uzákoněno není.
Zásadní ustanovení o odpůrčím právu za konkursu jest obsaženo v § 29 osnovy (§ 27 konk. ř. rak. ). Podle něho mohou býti za podmínek dále ustanovených prohlášena proti konkursním věřitelům za bezúčinná právní jednání která se týkají úpadcova jmění, vykonaná před prohlášením konkursu. V dalších paragrafech (§§ 30 až 34) jsou ustanoveny jednotlivé skutkové podstaty odporovatelnosti. Společným jejich znakem jest skutečnost, že odporovatelným jednáním zmenšuje se úpadcovo jmění a tím se znemožňuje, aby věřitelé jako celek dosáhli ze jmění úpadcova uspokojení svých pohledávek. Právním jednáním vykonaným na úkor věřitelů nelze však odporovati časově neobmezeně; při jednotlivých skutkových podstatách jsou ustanoveny lhůty (10 roků, 2 roky, 1 rok, 60 dnů před prohlášením konkursu, po případě před insolvencí úpadcovou, dále doba insolvence doba po podání návrhu na prohlášení konkursu) a jen právním jednáním vykonaným v těchto lhůtách lze odporovati; jednání z doby dřívější již odporovatelna nejsou. Lhůty tyto jsou pak ustanoveny podle povahy odporovatelných právních jednání vždy tím delší, čím hrubšího rázu byl zásah do práv věřitelů.
Další ustanovení tohoto oddílu obsahují.jednak ustanovení skutkovým podstatám odporovatelnosti společná (§§. 35 až 39), jednak předpisy o tom, kdo jest oprávněn odpor vznésti a proti komu (§§ 4U, 41), pak o právních účincích úspěšného odporu (§§ 42-45) a konečně o způsobu odporu a lhůtě pro uplatnění jeho žalobou (§ 46 ).
Osnova v oddílu tomto, stejně jako osnova odpůrčího řádu, mluví o odporovatelných "právních jednáních". Původní znění rakouského konkursního i odpůrčího řádu užívá širšího názvu "Rechtshandlungen". Osnova užívajíc termínu "právní jednání" přidržuje se českého znění dosavadního zákona; nějakou věcnou změnu proti dosavadnímu správnímu stavu nezavádí. (Srov. též Roučkovo vydání obč. zák., str. 1230 a násl. ).
Ustanovení osnovy liší se od předpisů konk. řádu z r. 1914 o právu odpůrčím v těchto směrech:
§ 29 rozdělen na dvě věty. Tato změna, provedená i v § 1 osnovy řádu odpůrčího, jest rázu toliko stylistického; o věcnou změnu tu nejde.
V §u 30, č. 3, rozšířena jest odporovatelnost na snoubence, se kterým úpadce v manželství nevstoupil; dosavadní předpis mluví toliko o právních jednáních sjednaných s manželem, ať před manželstvím nebo za jeho trvání, a připouští tak odpor, jen pokud jde o právní jednání s osobou, se kterou úpadce sňatek skutečně uzavřel. Za snoubence bude pak považovati osoby, které se zasnoubily, pokud zasnoubení nebylo zrušeno. Nebylo-li zasnoubení sice výslovně zrušeno, však podle okolností jest zřejmo, že k sňatku již nedojde, nebude lze již mluviti o snoubencích.
Předpis obsažený v § 28, č. 4. konk. ř. rak.; byl do osnovy zařazen jako zvláštní paragraf (31). Skutková podstata odporovatelnosti uvedená v §u 28, č. 4. konk. ř. rak. liší se od ostatních skutkových podstat §u 28 podstatně. Pokud jde o úpadce, nepřihlíží se tu ke stránce subjektivní, nevyžaduje se úmyslu úpadcova zkrátiti věřitele, nýbrž toliko mrhání majetkem, kterým jsou věřitelé objektivně zkracováni; vedle toho lze podle ustanovení §u 28, č. 4. konk. ř. rak. (§ 31 osnovy) odporovati toliko určitým v něm uvedeným smlouvám, kdežto ostatní tři skutkové podstaty §u 28 nejsou ve směru tomto nijak obmezeny.
Druhý odstavec § 35 (§ 32 korek. ř. rak.) byl do osnovy pojat podle vzoru rakouské novely z r. 1925. V § 35 i jinde nahrazen byl dosavadní výraz "blízcí příslušníci" pojmenováním "osoby úpadci blízké". Ustanovení §u 35, odst. 1. doplněno bylo předpisem.o počítání stupňů příbuzenstva vzhledem na právní stav platný na Slovensku a Podk. Rusi.
§ 41 výslovně stanoví, proti komu lze odpor uplatniti v prvé řadě. Dosavadní § 38 rak. konk. řádu nemá podobného ustanovení; rovněž ne konkurzný zákon slovenský (§ 35). V §u 38 konk, ř. rak. ustanovuje se toliko, kdo jest odporovatelovým odpůrcem v řadě druhé. V prvé řadě bude zajisté odpor čeliti proti úpadcovu spolukontrahentu anebo, jde-li o právní jednání jednostranné, proti tomu, vůči komu bylo jednostranné právní jednání úpadcem předsevzato, nebo kdo z odporovatelného jednání úpadcova přímo nabyl prospěchu tím, že část majetku úpadcova byla převedena do jeho majetku, že byl zbaven odporovatelným jednáním závazku anebo nabyl z něho jiné výhody. Srov. § 15 odp. zák. rak. z r. 1884.
Předpisy třetí hlavy "o nárocích v konkursu" (§§ 47 až 60) převzaty jsou v celku z konkursního řádu z r. 1914. Rozdělení nároků v konkursním řízení a zařazení konkursních věřitelů do jednotlivých tříd jest v konkursním řádu z r. 1914 pro praktickou potřebu nepoměrně lépe upraveno, nežli v konkurzném zákoně slovenském.
Nároky věřitelů v konkursu jsou rozděleny na několik skupin, které docházejí uspokojení v pořadí ustanoveném zákonem. Především jest uspokojiti nároky, aby z konkursní podstaty byly vyloučeny věci úpadci nenáležející (§ 47 osnovy konk. ř., § 44 konk. ř. rak., §§ 42, 46 konk. z. slov.). Za věci při tom považovati dlužno nejen věci hmotné, ale i práva a nezáleží na tom, zdali vylučovateli přísluší právo věcné nebo obligační; jeho nárok na vyloučení posuzuje se vždy podle ustanovení práva občanského. K právům vyučovatelů přiřaděno jest t. zv. právo stihací (§ 48 osnovy, § 45 konk. ř. rak. ). Toto právo vyskytuj e se i v právu německém, francouzském a anglickém (Verfolgungsrecht, droit de suite, right of stoppage in transitu) a přiznává odesílateli zboží oprávnění zboží zadržeti, jestliže při prohlášení konkursu odeslané zboží nedošlo ještě na místo určení a nedostalo se do rukou úpadce nebo jeho zástupce.
Po nárocích vyučovatelů přicházejí na řadu nároky na oddělené uspokojení pohledávek oddělných věřitelů z určitých kusů dlužníkova jmění t. j. právo zástavní, právo retenční a exekuční právo uspokojovací, s výjimkou práv nabytých exekucí v posledních 60 dnech, která prohlášením konkursu zarikají (§ 13 osnovy, § 12 konk. ř. rak.). Věci, na kterých vázne právo na oddělené uspokojení, tvoří zvláštní podstaty.