4. Ustanovení tohoto článku nevztahují se na zboží průvozní.

1. Obchodníci, továrníci i jiní živnostníci jednoho z obou států, kteří prokáží předložením živnostenského listu (legitimace) vydaného příslušnými úřady svého státu, že jsou tam po zákonu oprávněni provozovati svůj obchod nebo svou živnost a že tam platí dávky a daně stanovené zákonem, budou míti právo buď osobně nebo cestujícími, kteří jsou v jejich službách, nakupovati zboží na území druhé smluvní strany u obchodníků nebo výrobců nebo ve veřejných prodejnách.

2. Rovněž budou moci přijímati zakázky, i podle vzorků, od obchodníků nebo jiných osob, které pro svůj obchod nebo živnost používají zboží odpovídajícího vzorkům. Ani v jednom, ani ve druhém státě nebudou z toho důvodu povinni platiti zvláštní dávku.

3. Tato ustanovení nevztahují se na živnosti kočovné, podomní obchod a vyhledávání zakázek u osob, které neprovozují ani živnosti ani obchodu, a vysoké smluvní strany si vyhražují v tamto oboru úplnou volnost svého zákonodárství.

4. Obchodní cestující českoslovenští a rumunští, opatření živnostenským listem (legitimací), vydaným příslušnými úřady jejich státu, jsou oprávněni míti s sebou vzorky nebo modely, nikoliv však zboží.

5. Vysoké smluvní strany oznámí si vzájemně úřady, které jsou pověřeny vydáváním živnostenských listů (legitimaci), jakož i kterými ustanoveními mají se říditi cestující při výkonu obchodu.

6. Pokud jde a živnostenské listy (legitimace) pro obchodní cestující, jakož i o postup, kterého se má používati pro vzorky nebo modely, vysoké smluvní strany budou se říditi ustanoveními mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit, sjednané v Ženevě, dne 3. listopadu 1923.

1. Dovoz, průvoz, překládání a průchod zvířat bude upraven podle potřeb povahy zdravotně-veterinární ve smyslu zákonů zdravotně-veterinární policie každé vysoké smluvní strany.

2. Vysoké smluvní strany sjednaly proto zvláštní dohodu o dovozu a průvozu zvířat a zvířecích výrobků, která bude tvořiti podstatnou část této smlouvy (příloha D).

1. Vysoké smluvní strany poskytnou si vzájemně svobodný průvoz svým územím a zavazují se, že nebudou z toho důvodu vybírati žádných průvozních dávek.

2. Pokud jde o průvoz, vysoké smluvní strany budou se všeobecně říditi ustanoveními, obsaženými ve statutu, jenž tvoří, podstatnou součást úmluvy o svobodě průvozu, podepsané v Barceloně, dne 20. dubna 1921.

1. Pro vzájemnou poštovní dopravu platí ustanovení světových poštovních úmluv a úprav, pokud tato doprava pro určité druhy zásilek není upravena zvláštní dohodou mezi poštovními správami vysokých smluvních stran. Vzájemné výměně poštovních zásilek poskytují se tudíž veškeré možné výhody, které nejsou v rozporu s vnitrostátními zákony a předpisy jedné vysoké smluvní strany, aby obě správy mohly plně dostáti ve všem, a zejména pokud jde o pravidelnost a rychlost dopravy, povinnostem, ve které se uvázaly tím, že podepsaly poštovní úmluvy nebo zvláštní poštovní dohady.

2. Zejména poštovní zásilky každého druhu, přicházející z území jedné vysoké smluvní strany a určené, aby byly předány do území druhé strany, jsou-li podrobeny celnímu řízení, budou projednávány co možno nejrychleji a bez zbytečných obtíži, aby tak bylo zabráněno každému neospravedlněnému opoždění.

3. Mimořádné otázky vzájemné poštovní dopravy, které vyžadují zvláštní úpravy nebo spolupráce jiných správních úřadů mimo poštovní správu, budou na obou stranách upraveny s největší blahovůlí.

Ustanovení článku XXVII, XXVIII a XXIX této smlouvy budé se používati, pokud jde o dovozné na zboží, jež se prováží po železničních tratích vysokých smluvních stran.

V nakládání s příslušníky vysokých smluvních stran nebude se činiti žádného rozdílu, pokud jde o odbavování, o dovozné a veřejné dávky, připadající na přepravu osob a jejich zavazadel po železnicích, provádí-li se za stejných podmínek.

1. Zboží podané k přepravě na území jedné vysoké smluvní strany, jakož i zboží, určené do tohoto území, bude plným právem požívati na železnicích druhé smluvní strany výhod nejnižšího výpočtu dovozného, vyplývajícího z použití tarifů vnitřních nebo svazových, platících na přepravní trati ve směru dopravy, pro přepravu zboží stejného druhu bez ohledu na to, odkud přichází, nebo kam je určeno. V důsledku toho budou vyloučeny všechny prohibitivní doložky zabraňující použití vnitřních snížených sazeb, pokud jde o výše uvedené přepravy.

2. Nejnižší výpočet dovozného, o němž se mluví v předchozím bodu, musí na žádost jedné vysoké smluvní strany býti vzat za základ při sdělání svazových tarifů ve styku obou států.

3. Pokud jde a odbavování a veřejné dávky při přepravě shora zmíněného zboží, provedené za stejných podmíneek, nebude se činiti žádného rozdílu v zacházení podle toho, odkud zboží přichází, nebo kam je určeno.

Předchozí ustanovení nevztahují se na snížení sazeb přiznaná z důvodu dobročinnosti nebo v zájmu veřejného vyučování ani na sníženi poskytnutá v případě veřejné pohromy ani na snížení, přiznaná veřejným úředníkům, cestujícím za soukromými záležitostmi, ani na služební přepravy správy železniční nebo státní správy civilní nebo vojenské.

Obě smluvní strany si zaručují ve svých vzájemných stycích v oboru železničních tarifů nakládání podle zásady nejvyšších výhod a shodují se, že k podpoře mezinárodní železniční dopravy, na niž jsou jejich státy zúčastněny, budou prováděti vzájemně blahovolnou tarifní politiku.

Vysoké smluvní strany se zavazují, že usnadní zřízení a provádění přímé dopravy po železnicích mezi svými územími, jakož i dopravy mezi územím jedné ze smluvních stran a třetího státu přes území druhé smluvní strany. Správy zúčastněných železnic sjednají o tom potřebné dohody. Příslušné úřady obou smluvních stran budou povinny mimo to zajistiti zřízení vhodných přípojů osobních vlaků a oběh přímých vozů, budou usilovati o to, aby provádění celních a pasových formalit bylo zjednodušeno a urychleno, a budou pečovati o zajištění rychlé a pravidelné přepravy zboží.

Při plavbě na mezinárodních řekách vysoké smluvní strany budou používati ve svých vzájemných stycích ustanovení úmluvy a statutu a režimu vodních cest mezinárodního významu, sjednaných v Barceloně, dne 20. dubna 1921, a úmluvy z 23. července 1921, stanovící definitivní mezinárodní statut dunajský.

S námořními loďmi každé vysoké smluvní strany, s jejich náklady, jejich veliteli a jejich posádkami bude se v přístavech a v territoriálních vodách druhé smluvní strany nakládati v každém oboru stejně jako s domácími nebo státu požívajícího nejvyšších výhod.

Námořní lodi jedné vysoké smluvní strany, které vjíždějí do přístavu druhé strany, buď aby doplnily svůj náklad určený do ciziny, nebo aby tam vylodily celý náklad nebo část svého nákladu, který přichází z ciziny, při čemž je povoleno i přímé překládání, mohou podržeti, zachovávajíc platné zákony a nařízení, onu část svého nákladu, která jest určena do některého jiného přístavu této smluvní strany nebo některého jiného státu, a mohou ji opět vyvézti, aniž budou platiti za tuto část svého nákladu dávky. Tyto nebudou vyšší nežli ty, jimž jsou nebo budou podrobeny domácí lodi nebo lodi některého třetího státu.

2. Za týchž podmínek mohou se plaviti z jednoho do druhého přístavu téže smluvní strany buď, aby tam vylodily cestujicí přicházející z ciziny, nebo aby tam nalodily cestující, kteří cestují do ciziny.

1. S loďmi, plavebními společnostmi nebo vystěhovaleckými podniky jedné vysoké smluvní strany bude se nakládati v přístavech a na území druhé strany ve všem, pokud jde o dopravu vystěhovalců, kteří přicházejí z jejího území nebo jim projeli a naloďují se v jejích přístavech, jako s loďmi, plavebními společnostmi a vystěhovaleckými podniky státu, požívajícího nejvyšších výhod.

2. Tímto článkem nejsou nikterak dotčena ustanovení zákonů a nařízení o podmínkách, kterým je podrobeno buďto oprávnění k dopravě vystěhovalců, nebo k zřizování jednatelství těmito plavebními společnostmi nebo vystěhovaleckými podniky.

1. Národnost námořních lodí bude se vzájemně uznávati podle zákonů a nařízení každé vysoké smluvní strany na podkladě průkazů a lodních listin jsoucích na palubě a vyhotovených příslušnými úřady každého státu.

2. Vyjma případ soudního prodeje, lodi jedné vysoké smluvní strany nemohou se státi loďmi druhé strany bez prohlášení o odnětí vlajkového práva, jež bylo vydáno úřadem státu, jemuž lodi náležejí.

3. Až do sjednání zvláštní dohody o vzájemném uznávání výměnných listů, nebudou námořní lodi žádné vysoké smluvní .strany v přístavech druhé strany podrobeny žádnému novému výměnnému řízení a placení plavebních poplatků a dávek bude provedeno podle výměnných listů vydaných příslušnými úřady státu, jehož vlajku loď nese, byly-li tyto výměnné listy vydány podle pravidel stanovených evropskou dunajskou komisí, nebo společností suezského průplavu.

4. Pravidla a předpisy domácího zákonodárství o výstroji, zařízení a bezpečnostních opatřeních námořních lodí, používané každou vysokou smluvní stranou, budou se rovněž uznávati v přístavech druhé strany.

Ustanovení této smlouvy nevztahují se na plavbu ve vnitrozemských vodách, které nepřináležejí k zmezinárodněné říční síti.

Vysoké smluvní strany si vyhrožují sjednati později zvláštní konsulární úmluvu.

1. K usnadnění vzájemných styků vysoké smluvní strany se zavazují, že sjednají zvláštní úmluvy, jimiž se upravují tyto otázky:

a) Pohraniční styk;

b) sloučení pohraničních železničních stanic, celních a policejních úřadů (pasových kontrolních úřadů);

c) vzájemná podpora při celním projednávání, zamezování, stíhání a trestání přestupků celních předpisů a vzájemná právní pomoc v celních trestních záležitostech.

2. Až do sjednání a uvedení v platnost nové úmluvy, upravující pohraniční styk, zůstávají v platnosti ustanovení přílohy C a D úmluvy ze dne 23. dubna 1921 a protokolu, upravujícího otázku majetku v pohraničním pásmě, podepsaného v Bukurešti, dne 16. dubna 1925, pokud tato ustanovení nebudou pozměněna touto smlouvou.

1. Všechny spory mezi oběma vysokými smluvními stranami o výklad nebo provádění této smlouvy, sazebníku a jiných listin k ní připojených a závěrečného protokolu budou předloženy rozhodčímu soudu.

2. Rozhodčí soud bude se skládati ze 3 členů, z nichž po jednom bude jmenovati každá vysoká smluvní strana a třetí, který bude předsedou, bude ustanoven společnou dohodou obou vysokých smluvních stran nebo, nedohodnou-li se, předsedou Vysokého stálého soudního dvoru mezinárodní spravedlnosti v Haagu.

3. Členové rozhodčího soudu budou ustanoveni během 30 dnů ode dne výměny ratifikačních listin této smlouvy pro celé trvání smlouvy.

4. Jestliže v této době uprázdní se z jakékoli příčiny jedno místo, nový člen bude jmenován za týchž podmínek.

5. Rozhodnutí těchto rozhodců bude míti závaznou platnost.

6. Upírala-li by jedna vysoká smluvní strana rozhodčímu soudu příslušnost, aby rozhodoval o otázce, která mu byla předložena, rozhodčí soud musí se odročiti až do doby, kdy Vysoký stálý soudní dvůr mezinárodní spravedlnosti v Haagu rozhodne o této otázce příslušnosti a bude se znovu zabývati otázkou jen tehdy, jestliže Vysoký dvůr odpověděl kladně.

1. Tato smlouva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny co nejdříve.

2. Vstoupí v platnost 15. dne po výměně ratifikací.

3. Avšak obě vlády mohou se dohodnouti o jejím dřívějším uvedení v platnost, jestliže jejich příslušná zákonodárství je k tomu opravňují.

4. Tato smlouva bule platiti 3 roky ode dne, kdy vstoupí v platnost.

5. Jestliže nebyla vypovězena jednou vysokou smluvní stranou 3 měsíce před uplynutím této lhůty, bude tato smlouva mlčky prodloužena a zůstane v platnosti po 3 měsíce počítajíc dnem výpovědi.

Čemuž na svědomí plnomocníci podepsali tuto smlouvu a přitiskli své pečetě.

Dána na Štrbském Plese, dvojmo dne 27. června 1930.

Dr. Eduard Beneš v. r.

Georges G. Mironesco v. r.