277/4.

Interpelace

senátora Pavla Havránka a soudruhů

na pány ministry vnitra a zahraničí

ve věci zastřelení československého legionáře Antonína Krkošky v Bělovci maďarskou pohraniční stráží.

Italský legionář Antonín Krkoška z Tuřan u Brna odstěhoval se na Slovensko do Bělovců na Ipole, rodiště to jeho manželky, kde z přídělu pro kolonisty dostal určitou část půdy, která dříve patřila maďarskému příslušníku. Toto bylo pravděpodobně příčinou, proč Maďaři na něho zanevřeli.

Dne 5. září 1930 lovil Antonín Krkoška na československém břehu Ipoly ryby. V tom na druhém břehu objevil se maďarský občan, agent-provokatér a pozval Krkošku, aby šel lovit na ostrůvek uprostřed řeky, kde jsou větší ryby a více, než při kraji. Krkoška, který nevěděl o tom, že hranice českosl. končí ve středu řeky, a že ostrůvek nachází se již na území maďarském, a jehož ani nenapadlo, že by po něm maďarské úřady dávaly pozor, uposlechl. Jakmile se octl na ostrůvku, objevili se na protějším břehu tři maďarští pohraniční strážnici, kteří byli schováni v křoví. Ti bez jakéhokoli vyzvání na Krkošku zamířili a jeden z nich bez rozmýšlení vystřelil. Krkoška byl zasažen do střev a ledvin.

Smrtelně zraněného přenesla stráž do blízké obce Baloškých Darmot. Jmenovaný žádal, aby byl převezen do nejbližší nemocnice na československém území, kde by se mu dostalo pečlivějšího ošetření lékařského a snad ještě mohl býti rodině zachráněn. Žádost jeho byla však odmítnuta, takže svému zranění podlehl.

Maďarské úřady odmítly i žádost pozůstalých, aby mrtvola mohla býti převezena do Československa. Teprve na zakročení českosl. vyslanectví v Pešti byla mrtvola vydána.

Antonín Krkoška zanechává zde ženu a 63letou matku-vdovu, kterou vydatně podporoval a která jeho úmrtím octla se nyní úplně bez podpory.

Podepsaní se táží:

1. Co je pánům ministrům vnitra a zahraničí o tomto případu známo, zejména proč byl legionář Antonín Krkoška zastřelen a z jakých důvodů bylo s ním tak nelidsky zacházeno?

2. Co bylo ministrem zahraničí podniknuto, aby vinníci této tragické smrti byli přísně potrestáni?

3. Jaké opatření se stalo, aby se podobné případy na hranici česko-maďarské se strany maďarské pohraniční stráže neopakovaly?

4. Zdali a jaké náhrady dostane se 63leté vdově a matce Kateřině Krkoškové, které zavražděný syn byl jedinou oporou?

V Praze, dne 1. října 1930.

Havránek,

F. V. Krejčí, Ant. Novák, Havlena, dr Witt, Nentvich, Habrman, Časný, Petřík, Kříž, Koukal, Dundr, Karpíšková.

227/5.

Interpelace

senátorů Ant. Šolce, dr Ant. Kloudy a společníků

na pana ministra školství a národní osvěty

ve věci nejvýš potřebné výstavby budovy pro českou národní školu v Děčíně.

Čeští rodičové v Děčíně již od státního převratu domáhají se výstavby důstojné a hygienické budovy čes. nár. školy v Děčíně. Řada deputací, která zejména od r. 1925 tento požadavek tlumočila jak v ministerstvu školství a národní osvěty, tak i příslušnému školnímu inspektorátu, přinášela vždy jen sliby. Tak na př. již 18. června 1925 byla zvláštní deputace českých zástupců ujištěna, že pozemek ke stavbě školy jest již zajištěn a že škola do tří let bude vystavěna. Druhé následující deputaci bylo opět slíbeno, že ministerstvo školství a národní osvěty zařadí výstavbu nár. školy v Děčíně do prvé etapy v r. 1926. Od r. 1927 bylo k ministerstvu školství vysláno neméně než 10 intervenčních deputací, dosud však sliby nebyly realisovány. Nynější stav je naprosto neudržitelný. 142 žáků rozděleno v pěti třídách

má k disposici pouze tři učebny, takže musí býti vyučováno střídavě, čímž hrozně trpí vyučování a postup žactva. Není k disposici vůbec žádné tělocvičny, sborovny, šatny, tím méně pak potřebné místnosti pro přespolní žactvo. Jest sice pravda, že zakoupen byl pro čes. nár. školu pozemek, který však, jak zjistila komise ministerstva školství, se pro stavbu nehodí. Bylo by žádoucí, aby konečně již definitivně bylo rozhodnuto o pozemku, na němž má býti budova české nár. školy postavena a přípravné práce pro výstavbu urychleny tak, aby dosavadní nemožný stav českého školství v tak důležitém městě byl změněn ku prospěchu českých dětí.

Z výše uvedených důvodů táží se podepsaní:

1. Jest pan ministr školství a národní osvěty ochoten v nejbližší době rozhodnouti o zakoupení již vyhlédnutého pozemku pro stavbu české národní školy v Děčíně?

2. Jest pan ministr školství a národní osvěty ochoten dáti potřebné příkazy k tomu, aby výstavba budovy pro českou národní školu byla v době co nejkratší provedena?

V Praze, dne 2. října 1930.

Šolc, dr Klouda,

inž. Marušák, Vaněček, dr Veselý, Merta, Hubka, Berkovec, Pánek, Klofáč, Plamínková, Pichl.

277/6.

Interpelace

senátorů Josefa Hubky, inž. Marušáka, Jiřího Pichla a druhů

na pana ministra zemědělství

ohledně nezbytné a rychlé pomoci a ochrany našemu zemědělství v některých jednotlivostech.

1. Podle zákona č. 159 Sb. z. a n. z r. 1929 o státní pomoci při živelních pohromách v r. 1929 zaručena byla všem živelně poškozeným zemědělcům, kromě jiného pomoc také tím, že jim bude poskytována částečná úhrada úrokové míry ze zápůjček, uzavřených k odstranění škod na majetku pozemkovém i domovním.

Vládní prováděcí předpis k tomuto zákonu stanovil lhůtu přihlášek zájemců do konce běžného roku. Tento termín byl k návrhu národohospodářského výboru senátu prodloužen až do konce února 1950. Stalo se tak v zájmu zemědělců, zejména malých. Od února do dneška uplynulo drahně času, leč přípravné práce úřední, konané na předloženém materiálu žádostí, nebyly dosud skončeny, a tak mnozí zemědělci, jimž vyřešení této pomoci stalo se záležitostí existenční, marně čekají dodnes na vyřízení.

2. Popřevratové zákonodárství republiky i některé zákony pozdější (zákon č. 593/1919, novelisace téhož zákona č. 313(1921 a č. 204/1924 s platností do konce r. 1926) upravily otázku zemědělských pachtů se zvláštním zřetelem na drobné nájemce. Od počátku r. 1927 nemáme zákona, který by dále tuto důležitou věc řešil, k veliké škodě zemědělského stavu. Pozemky z majetku veřejného pronajímají se veřejnou dražbou a v takovém případu jsou chudí zemědělci nuceni buď pachtovati za vysoké ceny, nebo vůbec nepachtovati. Při tom vyhánění cen neděje se vždy z pohnutek ušlechtilých. Vysokým pachtovným zdražuje se už tak kritický proces výrobní, což má za následek zbědování, úplné zhroucení drobných zemědělských podniků.

3. Vládní nařízení k zákonu ze dne 2. července 1924, č. 169 Sb. z. a n. o plemenitbě hospodářských zvířat, a to koní, skotu, vepřů a ovcí, ve znění zákona ze dne 6. října 1925, čís. 211 Sb. z. a n. (vládní nařízení ze dne 28. prosince 1928 o plemenitbě skotu, vepřů a ovcí) obsahuje některá ustanovení, zejména pokud se týče sestavování licentních komisí, výběru licentních býků a poplatků za skok, jež způsobují opravdové a odůvodněné pobouření v řadách malého a středního zemědělstva.

4. Budiž jednáno o zákonu o povinném pojištění proti živelním pohromám v celé republice, aby tím pojistné prémie, nedostupně vysoké zejména drobným zemědělcům, byly přijatelně sníženy.

5. Letos objevila se v mnohých krajích republiky v ohromném rozsahu záplava myší. Nemá-li býti zničena podzimní setba, je nezbytně nutno, aby důsledně a všeobecně bylo vystoupeno proti myšímu nebezpečí. V prvé řadě jsou to úřady státní, které mají poučováním a nařízeními pomáhati soukromé snaze myši vyhubit. Některé okresní úřady domnívají se, že vykonaly už dost na své povinnosti, když vyhláškami, rozeslanými obecním úřadům, nařídily zabíjet hraboše. Papírovou akcí se ovšem mnoho nepořídí. Také rady, aby zemědělci rozkopali meze, lze bráti víc posměšně než vážně.

Podle ministerského nařízení z 11. dubna 1896, č. 59.267, číslo 26 z. z., mají přednostové okresů možnost opatřiti hromadně Löfflerův tyfový bacillus proti myším, rozdati jej dle výměry pozemků majitelům půdy prostřednictvím obecních úřadů a naříditi nucené hubení myší, při neuposlechnutí diktovati pokuty. Dnes opatřují horliví jednotlivci prostředky na hubení hrabošů z vlastních prostředků, nedocilujíce ani při sebe větší oběti žádoucího výsledku, jenž může býti dosažen jen tehdy, bude-li boj veden všeobecně a s náležitými pomůckami. Aby se to mohlo státi, je nutno naříditi okresním úřadům konání povinnosti a dáti jim k disposici potřebný peníz.

Katastrofální záplavu myší možno považovati za živelní pohromu a tím z položek rozpočtu státního pro tento účel fondovati dostatečně pokladny okresních úřadů k zakupování ochranných prostředků.

Uvádějíce tyto nejnaléhavější případy, upozorňujeme na ně pana ministra zemědělství a tážeme se:

Co hodlá ministerstvo zemědělství a vláda podniknouti, aby přivoděna byla náprava uvedených závad a nedostatků?

V Praze, dne 2. října 1960.

Hubka, inž. Marušák, Pichl,

dr Klouda, Vaněček, dr Veselý, Merta, Plamínková, Berkovec, Pánek, Šolc, Klofáč.

277/7 (překlad).

Interpelace

senátor a dr Holitschera a soudr.

na pana ministra pošt

stran podporování zájmů pivovarského kapitálu Radiojournalem.

Československý Radiojournal podal v poslední době opětovně důkazy toho, že se dává vésti mnohem více zájmy pivovarského kapitálu, které jsou nerozlučitelně spojeny se zachováním pijáckých zvyků a s podporováním spotřeby piva, než snahou rozšiřovati poučení a vědomost o škodách a nebezpečí alkoholismu. Je dokázáno, že alkoholní kapitál vykonává velikou moc na naše radiové vysílání; jednatel a censor radia zdají se býti plnomocníky svazu pivovarníků. To možno jasně a zřetelně seznati z těchto událostí:

V létě 1929 konala se v Brně pivovarská výstava, při čemž brněnský vysílač postaven byl do služeb reklamy pro výstavu a vybízel tudíž k pití alkoholických nápojů, především piva. Když zemské ústředí československého svazu abstinentů protestovalo u ředitelství Radiojournalu, dostalo se mu odpovědi, že se Radiojournal s největší ochotou staví do služeb každého ušlechtilého hnutí, tedy také hnutí abstinentního, a že zprávy o brněnské pivovarské výstavě znamenají přece jen podporu jednoho z našich nejdůležitějších průmyslových odvětví. Když pak zemské ústředí svazu abstinentů žádalo, aby do programu vysílání zařaděny byly přednášky abstinentní, byla žádost jeho zamítnuta s odůvodněním, že se organisace pivovarníků a hostinských staví proti těmto přednáškám a že by je mohly považovati za přímé poškozování zájmů pivovarského průmyslu a živnosti hostinské.

V listopadu 1929 přijela do Prahy světová delegátka svazu abstinentních žen, slečna Dagmar Prior, a měla na popud pražských abstinentů mluviti v radiu o cílech a úlohách této veliké mezinárodní organisace. Přednáška nenalezla milosti u censora, nemohla býti konána ve své původní formě.

Dne 2. července 1930 měl profesor Bloch v Brně v radiu přednášku na thema "Otázka alkoholu ve škole a doma". Tu přišel zase censor a škrtl toto místo, jež obsahovalo jen úřední ciferný materiál, který byl již otištěn v denním tisku:

"Názor, že praktické odvrácení alkoholismu je možno jen úplnou zdrženlivostí, vedl v praktické Americe k zákazu alkoholu; tento zvětšil hospodářský náskok Spojených států, odstranil tamní veřejné pijácké zvyky a přes četné přestupování zákona snížil spotřebu alkoholu podle opatrného odhadu na jednu třetinu. Jaký mimořádný význam má otázka v Československé republice, nechť ukáže několik číslic úřední statistiky. V Československu je nyní 43.000 hostinců a 30.000 kořalen. Na 7 hostinců a 3 kořalny připadne jedna škola. V roce 1927 vyrobilo zde 492 pivovarů 10 milionů hektolitrů piva; jen tři procenta z toho byla vyvezena. Daň z piva sama činila 249 milionů Kč. Daň z nápojů dohromady přes jednu miliardu. O účincích jen jednu číslici: zemský ústav pro choromyslné v českém Slezsku vykazoval roku 1925 mezi všemi duševně chorými 44% alkoholiků a toto procento ještě stoupá."

A čím odůvodnil censor toto neslýchané jednání? Vyslovil se takto:

V přednášce v radiu nesmí se mluviti ani přímo ani nepřímo proti československému průmyslu pivovarskému, poněvadž by to určitě mělo v zápětí ohražení Svazu čsl. pivovarů, jak se to skutečně v jednom případě stalo. Přednášky o abstinentním hnutí nejsou vůbec pro vysílání radiem dostatečně způsobilé, neboť vyvolávají protesty dotyčných živností a průmyslových odvětví. Proto bylo toto škrtnutí bezpodmínečně nutné."

Ano, z poslední doby dlužno sděliti, že dokonce přednáška, kterou měl Masaryk, president státu, před 25 lety před dělníky o alkoholismu a ze které mělo býti nyní v radiu předčítáno několik míst, byla censorem radia jednoduše zakázána. Za to vsunuta byla jiná přednáška, která obsahovala chvalozpěv na plzeňské pivo. Něco takového je možno jen u nás! Starému rakouskému censorovi bylo by zajisté nenapadlo zakazovati přednášku profesora Masaryka o alkoholismu. To všechno muselo se státi teprve po 25 letech, kdy Masaryk stojí v čele státu a kdy se pivovarský kapitál cítí tak jistým, že se beze všeho odvažuje zakázati přednášku hlavy státu.

Z těchto skutečností vyplývá zcela jasně, že Radiojournal a censor nemají ani potuchy o nebezpečí alkoholismu pro stát a lid a o mravní povinnosti vlády a úřadů, aby používaly všemožných prostředků k jeho potírání. Všude staví se radio do služek osvěty, u nás mají strach před hněvem sládků a chrání raději velké akcionáře než zdraví lidu.

Proto tážeme se pana ministra, je-li ochoten vyžádati si informace o nesnesitelných poměrech a upozorniti odpovědné činitele na to, že vysílání radiem sloužiti má v prvé řadě zájmům lidu a nikoli zájmům alkoholního kapitálu.

V Praze, dne 2. října 1930.

Dr Holitscher,

Niessner, Jokl, Jarolim, Reyzl, Stark, Just, Beutel, Löw, Polach, dr Heller.

Původní znění ad 277/7.

Iterpellation

des Senators Dr Holitscher und Genossen

an den Herrn Postminister

betreffend die Förderung der Interessen des Braukapitals durch das Radiojournal.

Das čechoslovakische Radiojournal hat in letzter Zeit wiederholt Beweise dafür gegeben, daß es sich viel mehr von den Interessen des Braukapitals, die mit der Beibehaltung der Trinksitten und der Förderung des Bierverbrauches unlösbar verbunden sind, als von dem Bestreben, Agfklärung und Wissen über die Schäden und Gefahren des Alkoholismus zu verbreiten, leiten läßt. Es ist bewiesen, daß das Alkoholkapital eine gewaltige Macht auf unseren Rundfunk ausübt; der Geschäftsleiter und der Zensor des Rundfunks scheinen die Beauftragten des Brauereiverbandes zu sein. Das ist aus nachstehenden Begebenheiten klar and deutlich zu erkennen.

Im Sommer 1929 fand in Brünn eine Brauereiausstellung statt, wobei der Brünner Sender in den Dienst der Ausstellungsreklame gestellt wurde und daher zum Trinken alkoholischer Getränke, vor allem des Bieres, aufforderte. Als die Landeszentrale des čechoslovakischen Abstinentenverbandes bei der Direktion des Radiojournals Protest erhob, wurde ihr geantwortet, daß sich das Radiojournal bereitwilligst in den Dienst jeder edlen Bewegung, also auch der Abstinenzbewegung, stelle und die Berichte über die Brünner Brauereiausstellung bedeuteten doch nur eine Unterstützung eines unserer wichtigsten Industriezweige. Als nun die Landeszentrale des Abstinentenverbandes um Einreihung von Abstinentenvorträgen in das Sendeprogramm ersuchte, wurde ihr Ansuchen mit der Begründung abgelehnt, daß die Organisationen der Bierbrauer und Gastwirte sich gegen diese Vorträge stellen und sie für eine direkte Schädigung der Interessen der Brauereiindustrie und des Gastgewerbes ansehen könnten.

Im November 1929 kam die Welfdelegierte des Bundes abstinenter Frauen, Fräulein Dagmar Prior, nach Prag und sollte über Veranlassung der Prager abstinenten im Rundfunk über die Ziele und Aufgaben dieser großen internationalen Organisation sprechen. Der Vortrag fand keine Gnade vor dem Zensor, er konnte in seiner ursprünglichen Form nicht gehalten werden.

Am 2. Juli 1930 hielt Professor Bloch-Brünn einen Radiovortrag über das Thema: "Die Alkoholfrage in Schule und Haus." Da kam wieder der Zensor und strich folgende Stelle, die nur amtliches Ziffernmaterial enthielt, das bereits in der Tagespresse abgedruckt war:

"Die Ansicht, daß praktische Abwehr des Alkoholismus nur durch völlige Enthaltung möglich ist, hat im praktischen Amerika zum Alkoholverbot geführt; es hat den wirtschaftlichen Vorsprung der Vereinigten Staaten vergrößert, die dortigen öffentlichen Trinksitten gebrochen und trotz zahlreicher Gesetzesübertretungen den Alkoholverbrauch nach vorsichtiger Schätzung auf ein Drittel herabgedrückt. Welche außerordentliche Bedeutung der Frage in der Čechoslovakischen Republik zukommt, mögen einige Zahlen der amtlichen Statistik zeigen. Es gibt zurzeit in der Čechoslovakei 43.000 Gasthäuser und 30.000 Schnapsläden. Auf je 7 Gasthäuser und je 3 Schnapsläden kommt je eine Schule. Im Jahre 1927 erzeugten hier 492 Brauereien 10 Millionen Hektoliter Bier; nur drei Prozent davon wurden ausgeführt. Die Biersteuer allein betrug 249 Millionen Kronen. Die Getränkesteuer insgesamt über eine Milliarde. Über die Wirkungen nur eine Zahl: Die Landesirrenanstalt in Čechisch-Schlesien wies im Jahre 1925 unter allen Geisteskranken 44 Prozent Alkoholiker auf und dieser Hundertsatz ist noch im Steigen."

Und womit begründete der Zensor dieses unerhörte Vorgehen? Er ließ sich wie folgt vernehmen:

"In einem Rundfunkvortrag darf weder direkt noch indirekt gegen das čechoslovakische Brauereigewerbe gesprochen werden, da dies bestimmt eine Verwahrung des Svaz čsl. pivovarů zur Folge hätte, wie es tatsächlich in einem Falle geschehen ist. Vorträge über die Abstinenzbewegung überhaupt sind für den Rundfunk nicht hinreichend geeignet, denn sie rufen Proteste der betreffenden Gewerbe und Industrien hervor. Darum war diese Streichung unbedingt nötig."

Ja, aus der letzten Zeit ist zu berichten, daß sogar ein Vortrag, den Masaryk, der Präsident des Staates, vor 25 Jahren vor Arbeitern über den Alkoholismus gehalten hat und aus welchem einige Stellen nun im Rundfunk verlesen werden sollten, vom Zensor des Rundfunks einfach verboten wurde. Dafür wurde ein anderer Vortrag eingeschoben, der ein Loblied auf das Pilsener Bier enthielt. So was ist nur bei uns möglich! Dem alten österreichischen Zensor wäre es wahrlich nicht eingefallen, einen Vortrag des Professors Masaryk über den Alkoholismus zu verbieten. Das mußte alles erst nach 25 Jahren geschehen, wo Masaryk an der Spitze des Staates steht und wo sich das Braukapital so sicher fühlt, daß es ohneweiters einen Vortrag des Staatsoberhauptes zu verbieten wagt.

Aus diesen Tatsachen geht ganz deutlich hervor, daß Radiojournal und Zensor keine Ahnung von der Gefahr des Alkoholismus für Staat und Volk und von der sittlichen Pflicht der Regierung und der Behörden, alle erdenklichen Mittel zu seiner Bekämpfung anzuwenden, haben. Überall wird das Radio in den Dienst der Aufklärung gestellt, bei uns hat man Angst vor dem Stirnrunzeln der Brauer und schützt lieber Großaktionäre als die Volksgesundheit.

Darum richten wir an den Herrn Minister die Anfrage, ob er geneigt ist, Informationen über die unerträglichen Zustände einzuholen und die verantwortlichen Amtswalter darauf aufmerksam, zu machen, daß der Rundfunk in erster Reihe den Interessen des Volkes und nicht denen des Alkoholkapitals zu dienen hat.

Prag, am 2. Oktober 1930.

Dr Holitscher,

Niessner, Jokl, Jarolim, Reyzl, Stark, Just, Beutel, Löw, Polach, Dr Heller.