Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 299.

1. sen. Mikulíčka a soudr. ministru školství o persekučním přeložení učitele Jana Jáši ve Zlíně

2. sen. Hubky, Merty, Plamínkové a druhů na pana ministra školství a národní osvěty ohledně postavení českých učitelů, přikázaných na Podkarpatskou Rus

3. sen. dr Witta, Koukala a soudr. na pana ministra vnitra v záležitosti nezákonného omezování práv členů okresních výborů a zastupitelstev okresními hejtmany

4. sen. inž. Havlína, Dyka, Votruby, Bergmana a druhů panu ministrovi vnitra, týkající se neplnění jazykových a jiných nařízení v městě Liberci

5. sen. Hubky, Merty, Plamínkové a spol. na pana ministra školství a nár. osvěty ve věci zákazu vyučování podle ruských učebnic na národních školách Podkarpatské Rusi

6. sen. dr Kloudy, Hubky, Plamínkové a spol. na pana ministra vnitra ve věci provádění § 37 vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, čís. 8 Sb. z. a n. o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízením)

7. sen. Böhra a soudr. na pana ministra národní obrany stran leteckého neštěstí v sobotu, dne 11. října t. r. na vojenském letišti ve Kbelích

8. sen. Jokla a soudr. na pana ministra národní obrany stran zvláštní ochrany notorického trýznitele vojáků u personálního referenta ministerstva národní obrany

9. sen. Teschnera a soudr. na pány ministry vnitra, školství a národní osvěty a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy stran zákazu pochodového cvičení ("Geländeübung"), které podle stanov měla provésti turnérská župa Jahnmal-Egerlandgau v Aši a okolí

10. sen. Mezö, Fidlíka a druhov ministrovi zdravotníctva a telesnej výchovy vo veci nemocnice Emberszeretet v Komárne

V "Učitelských novinách" byla tento týden následující zpráva:

"Již delší dobu sledujeme boj nezávislých jednotlivců učitelů ve Zlíně s mocí kapitalismu. Věděli jsme dobře, kdo nakonec zvítězí v kapitalistickém státě nad prostým, poctivým učitelem. Kapitalistická tykadla sahají přece i do školských úřadů. Toho zjevným dokladem je případ, který se stal právě ve Zlíně.

Bezprostředně před počátkem letošního roku dostal definitivní odborový učitel J. Jáša, vynikající pracovník učitelský i organisační ve Zlíně, avšak oposiční proti rozpínavosti batismu, dekret podle § 55 učitelské pragmatiky, aby nastoupil místo v Břestu u Kroměříže. Stalo se tak po intervenci u zemské školní rady a ministerstva školství.

Obyčejně když úřady dělají zlé dílo, ve zmatku nevyznají se v předpisech. A tak tedy Jáša byl přeložen sice z "důvodů služebních" podle § 55 služeb. pragmatiky, ale způsobem nezákonným. Dekret pro jeho definitivní přeložení nevystavila zemská školní rada, jak by se bylo podle zákona musilo stát, ale okresní školní výbor. Jáša byl přeložen způsobem nezákonným, protože byl přeložen na místo s menším činovným. Jáša byl přeložen způsobem, který je křiklavým dokladem pro praxi školských úřadů, protože dostal jednoho dne dekret a druhého dne měl nastoupit jako ženatý člověk do místa, kde není bytu pro rodinu."

Ptáme se pana ministra školství:

1. Proč byl učitel Jáša přeložen ze zlínské školy?

2. Komanduje pan továrník Baťa i nejvyšší školní úřady?

3. Jak hodlá ministerstvo školství nahraditi materielní škody učiteli Jášovi vzniklé a jaké zadostiučinění je mu ochotno dát?

V Praze, dne 9. října 1930.

Z některých denních i krajinských časopisů českých dostaly se do veřejnosti zprávy o trudných poměrech českých učitelů, přikázaných do Podkarpatské Rusi. Z těchto zpráv je zřejmo, že výběr osob, které mají konati namáhavý a zodpovědný úřad učitelský, je naprosto nahodilý. Nepřihlíží se náležitou měrou k potřebným vlastnostem a zvláštním poměrům. Na Podkarpatskou Rus je poslán ten, kdo byl zapsán do seznamu okresních školních úřadů a byl z tohoto seznamu na ministerstvu školství pro Podkarpatskou Rus vybrán. Tak přicházejí na Podkarpatskou Rus učitelé zcela nahodile.

V tamních poměrech žije se mnohem obtížněji, než kdekoli jinde. Obtížnost takové služby není však uznávána a tím je život a práce učitelů jen ztrpčována. Podle náhledů podepsaných daly by se poměry tyto zlepšiti tím, že by exponovanému učitelstvu byla umožněna častější návštěva domova a rodin,

byly mu opatřeny železniční legitimace, jaké mají ostatní, rovněž nestátní učitelé podkarpatoruští,

byly mu vypláceny dřívější diety,

že by řešena byla otázka bytová,

započítala se vojenská služba, vykonaná před 1. lednem r. 1926 a

pořádány byly jazykové kursy.

Podepsaní se táží:

1. Je pan ministr ochoten věnovati uvedené věci svou pozornost?

2. Co hodlá pan ministr učiniti, aby zlepšeny byly poměry exponovaného učitelstva podkarpatoruského?

V Praze, dne 9. října 1930.

Pánek, dr Klouda, dr Veselý, Pichl, Vaněček, Šolc, inž. Marušák, Klofáč.

V župě moravsko-slezské vyskytují se ve značném počtu stížnosti, že okresní hejtmani, jakožto předsedové okresních výborů a okresních zastupitelstev, omezují, způsobem nezákonným a vážnost těchto sborů zlehčujícím, práva členů okresních výborů a zastupitelstev, zejména, že proti výslovnému znění § 70 org. zákona odepírají určiti, aby o předmětech, které jsou v těchto sborech projednávány, referovali členové těchto sborů, nýbrž, že tyto, přes upozornění na znění zákona, úmyslně přehlížejí, jim plné vykonávání funkce podle zákona znemožňují a jednání těchto sborů na vážnosti ubírají tvrdíce, že jen úředníci okresního úřadu mají právo v těchto sborech referovati.

Takový postup okresních hejtmanů je zřejmé porušování zákona, který nikde nezakazuje, že by členové okresního výboru a zastupitelstva nesměli v těchto sborech referovati, nýbrž toto výslovně předpokládá, když v § 70 praví: "Okresní hejtman určí, který ze zpravodajů okresního zastupitelstva, není-li jeho členem, má právo hlasovací." Tím je jasně řečeno, že jsou také zpravodajové, kteří jsou členy okresního zastupitelstva, resp. výboru. Praxe tato je také v rozporu s duchem zákona a úmysly zákonodárcovými, které jsou vyjádřeny v důvodové zprávě ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny. Zákonodárce předpokládal, že též u okresů budou zpravidla referovati jednotliví členové okresního zastupitelstva či výboru. Postupem okresních hejtmanů je také do pozadí zatlačována samospráva, která organisačním zákonem byla postavena na roveň správě státní. Je jím útočeno na zásady demokracie, na kterých je vybudována naše ústava a veškeré zákonodárství. Jednání takové nepřispěje k vytvoření dobrého poměru mezi samosprávou a správou státní a může natropiti mnoho škod, zejména tím, že může vzniknouti mylné mínění o duchu státní byrokracie vůbec.

Podepsaní táží se pana ministra vnitra:

1. Je mu toto počínání okresních hejtmanů známo?

2. Hodlá pan ministr vnitra uložiti zemským presidentům, aby poučili okresní hejtmany, jak mají postupovati, aby v budoucnosti práva členů okresních zastupitelstev a výborů nebyla porušována a aby tito v těchto sborech zpravidla referovali?

V Praze, dne 16. října 1930.

Dr Witt, Koukal,

Habrman, Nentvich, A. Novák, Modráček, dr Soukup, Havlena, Dundr, dr Farkas, Zimák, Pocisk.

senátorů inž. Havlína, Dyka, Votruby, Bergmana a druhů

panu ministrovi vnitra týkající se neplnění jazykových a jiných nařízení v městě Liberci.

Obyvatelstvo československé národnosti v Liberci již po řadu let marně se dovolává stížnostmi u dohlédacích úřadu i projevy ve veřejném tisku toho, aby městská správa v Liberci vykonávala přesně ustanovení jazykových i jiných zákonitých nařízení. Poměry občanů československé národnosti v Liberci jsou velmi nepříznivé v tomto směru a jest to truchlivým jevem, že nemohou se dočkati ve svém státě toho, aby zákonitá nařízení, jejich práva určující a zaručující, byla obcí Libereckou, vztažmo její správou bez průtahu a odkladů vykonávána. Uvádíme řadu případů velmi křiklavých, kde jde o porušení práv občanů národnosti československé:

Ačkoliv čeští zástupci v městské radě, komisích i obecním zastupitelstvu se již častokráte domáhali toho, aby návrhy učiněné v jazyku jednacím byly překládány též do jazyka státního, nebylo jim vyhověno, ač právo jejich zakládá se na ustanovení článku 80., odst. 2. vládního nařízení č. 17 ai 1926.

Úřadovny městského úřadu nejsou až dosud označeny též v jazyku státním, jak to nařizuje čl. 82., odst. 1. citovaného vládního nařízení s ohledem na ustanovení čl. 81., odst. 2. téhož nařízení.

Vyhlášky v městských lesích i na zakázaných cestách jsou výlučně německé, ačkoliv i na ně jistě se vztahují nařízení čl. 81., odst. 2. vlád. nař. č. 17 ai 1926, jakož i analogická ustanovení čl. 89. a 99. téhož nařízení, aby z neznalosti menšinového jazyka čeští lidé nepřišli zbytečně nezaviněně do pokut anebo dokonce do trestního řízení. Že jsou to vyhlášky dávané městskou správou, o tom svědčí jejich záhlaví "Stadtrat Reichenberg", nebo jejich konečný podpis "Stadtrat".

V městské tržnici jsou čeští obchodníci nuceni označovati svoje stánky výhradně jen jazykem německým, což zajisté jest porušením všech atributů a svobody jazyka státního. V tržnici samé pak nejen že není vůbec českého tržního řádu, jejž nutno jest považovati za vyhlášku veřejnou, nýbrž i všechny zákazy a výstrahy jsou jen v jazyku menšinovém, čímž vzniká újma a nepříjemnost občanům národnosti československé.

Městské mýto až posud není rovněž označeno v jazyce státním, ačkoliv při takovém veřejném nařízení jest to naprostou samozřejmostí.

Stejně nemožný jest stav panující při ohledávání mrtvol a jiných úředních výkonech, prováděných městským lékařem, jenž neovládá vůbec jazyka státního a jedná při těchto velmi důležitých úkonech s českými občany jenom německy, aniž by městská správa se postarala o nápravu v mezích ustanovení jazykových zákonů.

Připomínáme dále, že jest nejvýš potřebným poučiti městský úřad o tom, že městská nemocnice musí býti označena správným českým pojmenováním "Městská nemocnice" a nikoli, jak až posud se děje k posměchu státního jazyka, znetvořeným slovem "Špital".

Tyto uvedené případy nijak nevyčerpávají různé křivdy a ústrky československých občanů v Liberci, kteří jsou jimi zkracováni v základních právech, zaručených a náležejících všem příslušníkům státního národa. V žádném jiném státě není myslitelno, že by jinonárodní menšina směla jednati tímto způsobem s příslušníky národa státního, nebo že by se dokonce opovážila odpírati plnění závazků zákonem jí uložených.

Proto táží se podepsaní:

Jsou panu ministrovi vnitra známa tato nezákonná jednání městského úřadu v Liberci?

Jest pan ministr ochoten naříditi k tomu povolaným úřadům, aby bezpodmínečně a s urychlením zjednaly nápravu a přivodily stav zákonitým předpisům odpovídající?

V Praze, dne 16. října 1930.

Inž. Havlín, Dyk, Votruba, Bergman,

dr Fáček, dr Rehák, Curkanovič, Fr. Novák, Šabata, Navrátil, Šachl.

Učitelský spolek na Podkarpatské Rusi ("Učitělskoje Tovaryščestvo") vydal vlastním nákladem a bez jakékoli cizí pomoci čtyři učebnice: "Karpatoruský slabikář", čítanku "Národní škola", čítanka "Kniha ke čtení" a gramatiku "Naše řeč". Vydání těchto učebnic si vyžádalo nákladu na 160 tisíc Kč.

Karpatoruské učitelstvo sestavilo je v duchu národních tradic a chtělo takovým způsobem napomáhati konsolidaci Podkarpatské Rusi.

Všechny zmíněné učebnice byly předloženy ministerstvu školství a národní osvěty k aprobaci, ale jelikož schválení dlouho nepřicházelo byly školními úřady trpěny.

V posledních dnech však zemský úřad v Užhorodě vydal nařízení, jímž zakázal vyučovati podle ruských učebnic. V nařízení se hrozí učitelům, kteří se jím nebudou říditi, přísnými tresty.

Po nedávném nařízení, jímž se zakazuje úřední korespondence školních úřadů v ruském jazyku, karpatoruské obyvatelstvo v novém zákazu právem vidí nový doklad režimu, který ruský jazyk potlačuje a dusí jedva se probudivší uvědomění ruského lidu na Podkarpatské Rusi.

Zákaz je tím nepochopitelnější, že zakázané ruské učebnice mají po stránce pedagogické vysokou úroveň a jejich tendence je poctivá a loyální. Zatím co se schvalují učebné pomůcky, jejichž autoři pracovali pro germánskou politiku a Franze Ferdinanda, loyální a hodnotné učebnice ruského učitelstva jsou z národních škol na Podkarpatské Rusi vylučovány.

Zmíněné opatření zemského úřadu je v naprostém rozporu se skutečným cítěním slovanského lidu v Podkarpatské Rusi, jenž volá po připojení své země k naší republice a jehož národní buditelé, od Dobrjanského až po Sabova, nám ukazují cestu, které nesmíme opustiti, jestliže nechceme zraditi Podkarpatskou Rus i republiku.

Zákaz zemského úřadu v Užhorodě právem zneklidnil veškeren ruský lid a každého, kdo ví, že takovýto postup školních úřadů může přinésti velikou škodu nejen karpatoruskému národu, nýbrž i celé republice.

Proto se podepsaní táží pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jsou panu ministrovi tyto poměry na Podkarpatské Rusi známy?

2. Je panu ministrovi znám zákaz zemského úřadu v Užhorodě, jímž byly ruské učebnice z národních škol Podkarpatské Rusi vyloučeny?

3. Jaká opatření hodlá pan ministr učiniti, aby podkarpatoruský lid, k republice loyální, nebyl ustavičně drážděn nepochopitelnými zásahy státních úřadů a zvláště aby mu byl zajištěn nerušený rozvoj v ohledu národním a kulturním?

V Praze, dne 16. října 1930.

inž. Marušák, dr Klouda, Šťastný, Pánek, Riedl, Pichl Šolc, Berkovec, dr Veselý.

senátorů dr Ant. Kloudy, Jos. Hubky, F. F. Plamínkové a spol.

Podle § 37 vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8. Sb. z. a n., může úřad k zajištění účelu nebo podmínek řízení a jeho nákladů stranám uložiti, aby složily jistota v hotových penězích anebo může naříditi přiměřené zajištění jiného způsobu. Složení této jistoty má býti ukládáno jen tehdy, je-li to nutné nebo účelné a jen v rozsahu přiměřeném sledovanému účelu a poměrům státu. Nesmí však býti žádáno na stranách, které osvědčí, že by nemohly jistotu složiti bez zkrácení nutné výživy, potřebné pro ně a jejich rodiny (právo chudých). Proti uložení jistoty lze podati odvolání. I když však bylo odvolání podáno, může úřad v řízení pokračovati, má-li to za nutné ve veřejném zájmu.

Z obsahu § 37 cit. vládního nařízení vyplývá, že úřad může, ale nemusí stranám složení jistoty ukládati, že k takovému opatření má sáhnouti jen tehdy, je-li to nutné neb účelné a jen v rozsahu, přiměřeném sledovanému účelu a poměrům strany. Složení jistoty nesmí však býti žádána na stranách, které se mohou prokázati právem chudých. Proti uložení jistoty lze pak podati odvolání.

Vládní nařízení tímto opatřením zřejmě chce znemožniti, aby státní úřady byly obtěžovány kverulanty a sudiči. Jeho cílem však zajisté není znemožniti hledání a nalézání práva a ochranu veřejného zájmu.

Prakse okresního úřadu v Humpolci však odporuje této jeho tendenci, jak je zřejmo z tohoto případu:

Voliči a poplatníci obce Jiřice u Humpolce: V. Vávra. Jos. Bendová, Marie Matoušková, J. Vávra a Jos. Trnka podali okresnímu úřadu námitky proti usnesení obecního zastupitelstva v Jiřicích o směně obecních pozemků na pozemek Fr. Zacha. Stěžovatelé vycházeli z názoru, že obec by touto směnou utrpěla škodu, protože měly býti směněny hodnotnější a bližší pozemky obecní za méně hodnotný a vzdálený pozemek soukromý. V námitkách neuplatňovali tedy zájem svůj, nýbrž zájem veřejný.

Okresní úřad v Humpolci však výměrem ze dne 10. března 1930, čís. 42/3-0, vybídl zmocněnce stěžovatelů, pana Jana Kubíčka v Jiřicích, čp. 140, aby u okresního úřadu do 15 dnů od doručení výměru ve smyslu § 37, odst. 3. nař. ze dne 13. ledna 1928, číslo 8. Sb. z. a n. složil jistotu ve výši 300 Kč k zajištění nákladu řízení.

"Nebude-li tomuto příkazu v dané lhůtě vyhověno," praví se ve zmíněném výměru, "bude se míti za to, že od stížnosti ustupujete."

Považujeme tento výměr okresního úřadu v Humpolci za nezákonný a nesprávný po stránce věcné i formální. Kdyby se měla ujmouti prakse okresního úřadu v Humpolci všeobecně, pak by vůbec byla znemožněna ochrana veřejného zájmu, protože lidé, kteří tento veřejný zájem hájí, ve veliké většině případů ani nejsou s to, aby požadovanou jistotu složili. A to jistě není v tendencích cit. vládního nařízení.

Výměr je nezákonný i po stránce formální. Okresní úřad v Humpolci sice ukládá složení jistoty, ale nepoučuje stěžující si strany, že si mohou opatřiti právo chudých.

Kromě toho - výslovně proti § 68 cit. vládního nařízení - postrádá zmíněný výměr poučení o opravném prostředku, takže stěžující si strany byly uvedeny v omyl a v předepsané odvolací lhůtě nepodaly odvolání.

Jelikož okresní úřad v Humpolci v daném případě porušil zákon a počínal si způsobem, který je s to ohroziti veřejný zájem, táží se podepsaní pana ministra vnitra:

1. Je pan ministr ochoten tento případ dát bedlivě vyšetřiti a okresní úřad v Humpolci poučiti o nesprávnosti postupu, jde-li o námitky ve veřejném zájmu?

2. Je pan ministr vnitra ochoten učiniti opatření, aby se v žádném okrese takovýto případ napříště nemohl opakovati?

V Praze, dne 16. října 1930.

Dr Klouda, Hubka, Plamínková,

inž. Marnšák, Šolc, Šťastný, Pánek, Merta, Riedl, Pichl, Berkovec, dr Veselý.

Dne 11. října t. r. sřítil se štábní kapitán polní pilot Ivan Kňažikovskij, na letišti ve Kbelích s létadlem "B 21-132" v tom okamžiku, když právě chtěl provésti "looping"; utrhla se, jak hlásají zprávy, obě křídla létadla, které pak s výše 200-300 m spadlo na kuchyňský pavilon leteckých kasáren, kde jmenovaný štábní kapitán bohužel již jen jako mrtvola mohl býti vyproštěn z trosek a mimo to jistý vojín, patrno úlomkem cihly, utrpěl těžké zranění na hlavě.