Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 347.

Václav Matějka, zedník, ženatý, otec 5 dítek ve stáří od 3 měsíců do 6 roků, byl asi před rokem exekučně vystěhován z obce Včelná a dopraven do jeho rodné obce Milikovice u Kamenného Újezda u Českých Budějovic, k níž náleží také osada Dolní Svince kde má Václav Matějka právo domovské. V Milikovicích najal si Václav Matějka byt na dva měsíce. Do 2 měsíců nemohl jiný byt nalézti a tu byl opět soudně vypovězen. Žádal obecní úřad o přidělení bytu, avšak starosta obce popřel, že by od něho písemnou žádost dostal a vybízel ho, aby si nalezl byt v jiné obci. Ve čtvrtek dne 7. října přišel soudní exekutor a za asistence starosty, agrárníka Paťchy, byla ubohá rodina vyházena na náves. Starosta dal chudičký nábytek Václava Matějky dopravit do osady Dolní Svince do místnosti, kde nejsou okna a do níž není žádný vchod. Tam naházeli peřiny, nádobí, šatstvo, nábytek a vše co rodina měla, na velkou hromadu, otvory pro okna zazdili cihlami a nahodili maltou. Matějka nemůže ani pro šaty, ani pro peřiny, ani pro nádobí na vaření, ačkoliv má 5 dětí. Obec Dolní Svince má pastoušku a proto Matějka žádal starostu Paťchu, aby tam mohl s rodinou přespati. Starosta mu to odepřel a Matějka šel na četnickou stanici do Velešína, kde mu řekli, že proti tomu nemohou nic dělat a že je to věcí obecního zastupitelstva. Matějka šel znovu na starostu obce a žádal, aby aspoň nechal vybourat okna v místnosti, kde jsou složeny jeho věci, aby tam mohl přenocovat. Ale ani to starosta nedovolil.

Dělník Matějka musil v této situaci často běhat k soudu a k úřadům a tu jeho zaměstnavatel ho propustil z práce z důvodů, že práci zanedbává.

Sdružení pro ochranu nájemníků a podnájemníků v Čes. Budějovicích obrátilo se dne 20. října na okresní úřad v Českém Krumlově zvláštním přípisem, v němž žádá okresní úřad, aby zakročil a líčí další události takto:

>Václav Matějka, zedník, bydlel v Milikovicích v čp. 8 v bytě, který nebyl pod ochranou nájemníků a byl na základě soudní výpovědi exekučně vyklizen.

Jmenovaný má domovské právo v osadě Dolní Svince, politická obec Milikovice, a tu se obrátil na pana Františka Žáčka, tamnějšího radního, by mu poskytl jako příslušníku obce přístřeší, poněvadž žádného bytu nemá a musí se svojí rodinou, sestávající z manželky a pěti dětí ve stáří od 3 měsíců do 6 let, v podzimním počasí zůstati pod širým nebem. František Žáček, radní za agrární stranu, mu odpověděl, že nemá pro tuláky žádný byt, vyhrožoval mu fackami a vyhodil ho ven.

O 11. hodině noční prosil Václav Matějka Josefa Kukačku, chalupníka v Dolním Svinci, čp. 12, o nocleh a ten nechal Matějku přespati s rodinou ve svém bytě na podlaze a druhý den v chlévě na slámě.

18. října přišel Martin Žáček, bratr radního Františka Žáčka, také příslušník agrární strany, k Josefu Kukačkovi a vyřizoval mu vzkaz od svého bratra, aby Matějku vyhodil, aby šel do světa.

Nábytek Václava Matějky jest uložen na rozkaz agrárního starosty Jana Paťchy z Milikovic ve stavení Josefa Kukačky v Dolní Svinci v místnosti, do které nevedou žádné dveře, byl tam naházen oknem, a na to okno zazděno na rozkaz starosty zedníkem Josefem Bohdanem z Dol. Svince, takže Václav Matějka nemůže si vzíti ani peřiny, šatstvo, prádlo na převléknutí a skromné zásoby potravin, bramborů, mouky a t. d. se úplně zkazí.

Jelikož starosta obce Milikovice a radní Dolního Svince nekonali svoji povinnost a celé jejich jednání příčí se lidskosti, obrací se nížepsané Sdružení na okresní úřad, aby v této záležitosti zakročil a jak starostu z Milikovic, tak radního z Dolní Svince poučil o jejich povinnostech vůči osobám do obce příslušným.<

Dne 12. listopadu dostavil se Václav Matějka do advokátní kanceláře JUDr Bulatého v Českých Budějovicích a tam protokolárně sdělil toto:

>Po žádosti, kterou jste pane doktore zaslal na okresní úřad v Českém Krumlově, přišli četníci věc vyšetřit a zjišťovat, kolik je v obci prázdných bytů.

Na 7. listopadu byl jsem předvolán se svojí ženou na okresní úřad v Čes. Krumlově a tam se také dostavil starosta Paťcha z Milikovic a radní Žáček z Dolní Svince.

Vyslýchal nás tamnější úředník pan dr Hrubý a prohlásil, že nemůže obec nutit a radil nám, abych přijal tak. zv. okolek, který mi starosta nabízel, t. j. že moje žena s dětmi má bydlet ve stáji a má jíti od rolníka k rolníkovi, z nichž každý podle velikosti hospodářství má po několik dnů dávat výživu.

Stravovati ji má s dětmi vždy rolník k tomu určený, pro dítě má dostávat denně jeden litr mléka a teplou vodu na umytí, manželka moje však nesmí vstoupit do bytu hospodářova, jídla jí bude donášeno do stáje, kterou musí udržovat v čistotě, na dvůr nesmí vkročit, nýbrž jenom na náves.

Pan dr Hrubý mně řekl, abych se pustil do světa a hledal si zaměstnání a když si najdu byt v jiné obci, že mně obec Milikovice přispěje na činži obnosem 150.- Kč.

Starosta Paťcha psal radnímu Žáčkovi do Dolní Svince, že nesmím k své ženě jít, že zakazuje, abych se s rodinou scházel a když budu míti něco nutného s manželkou vyřizovat, tak jenom prostřednictvím starosty.

Od neděle, 9. listopadu, jest moje manželka s rodinou u pana Václava Birgla, já jsem byl od 7. do 9. s rodinou v Dolním Svinci ve stáji u Tomáše Rytíře.

Asi 20. nebo 21. října vystavěl jsem si dřevěnou boudu na návsi v Dolním Svinci, kde jsme spali 4 osoby, žena s nejmladším dítětem a dítětem půl druhého roku starým spala u nájemníka Zdeňka Havlíčka. Spali jsme na slámě na zemi. Dne 27. října t. r. převrátil mi vítr, který tehdá řádil, boudu. V pondělí a úterý 27. a 28. října spali jsme všichni u Havlíčka, 29. v Třebeníně u Holuba.

Ve čtvrtek 30. října šel jsem s dětmi do Čes. Krumlova na okresní úřad a žádal jsem byt, mluvil jsem s panem tajemníkem Šinko, který mi řekl, že jejich úřad není k tomu kompetentní a poslal mně k panu dr Hrubému, ten mi opět řekl, že mi byt nemohou dát a vytýkal mi, proč jsem bral děti s sebou.

Žádal jsem ho, abych byl předveden před pana hejtmana, pan hejtman se mnou ani nemluvil, řekl mi, že jsem špatný otec proto, že jsem prohlásil, že tam děti nechám a konečně mne vyzval, abych šel s dětmi ven, že bude za 5 minut dvanáct a že budou zavírat. Já mu ale odpověděl, že nemám dětem co dát jíst a žádal jsem ho, aby je umístil prozatím v nějakém ústavě, než najdu byt a zaměstnání. Odešel jsem i se ženou a nechal jsem děti v kanceláři a nejmladší 3 měsíční položila žena na stůl. Hejtman zavolal telefonicky četníky, kteří nás na ulici zadrželi, co prý děláme za hlouposti, vedli nás zpět, abychom si děti vzali s sebou. Žádal jsem pana hejtmana, aby se věc urychlila a on slíbil, že to bude do 4. listopadu uspořádáno. Telefonicky zavolal četnickou stanici ve Velešíně a úředníci a zřízenci na okresním úřadě vybrali mezi sebou pro mně 75 Kč.

S nejmladším dítětem, Ludmilou, byl jsem předevčírem u lékaře pana dr Hartmana ve Velešíně, ježto dítě je nemocné, on prohlásil, že je to následek toho, že dítě je ve chlévě, že chlév není místnost pro takové dítě a předal mi dopis adresovaný na starostu, já jsem ho vzal a donesl ho starostovi, řekl jsem mu, že ten dopis mu posílá pan dr Hartman a on mi odpověděl, abych mu nechodil do baráku, nic mu nedonášel a že přijímá jen úřední věci. Naše prádlo, šatstvo a ostatní je nadále zazděno, jen jednou to probourali, abych si mohl vzíti peřiny, jinak máme jen to, co máme na sobě.

Pan radní Fr. Žáček mi řekl před Čeňkem Havlíčkem, dělníkem z Dolního Svince, v jeho hostinci, když jsme se vrátili z politické správy, že když moje manželka nebude pracovat u sedláků, že moji rodinu zničí a byt mi za žádnou cenu nedají.<

Ze všech těchto strašných útrap Václav Matějka onemocněl a musel býti dopraven do nemocnice v Čes. Budějovicích, kde nyní leží v ošetřování a jeho žena s 5 malými dětmi nachází se ve chlévě, ačkoli lékař dr Hartman prohlásil, že děti musí z chléva pryč.

Podepsaní táží se pánů ministrů sociální péče, vnitra a zdravotnictví:

Jest pánům ministrům tento strašlivý případ tragedie dělnické rodiny znám?

Podepsaní táží se pana ministra sociální péče:

Jest pan ministr ochoten ihned učinit příslušná opatření, aby nešťastné rodině dostalo se vydatné pomoci, živiteli Václavu Matějkovi několik set korun okamžité výpomoci, a jest ochofen postarati se o to, aby mu byla vyplácena podpora v nezaměstnání?

Podepsaní táží se pana ministra zdravotnictví:

Jest pan ministr ochoten dáti rozkaz, aby všechny děti a žena Václava Matějky byly okresním lékařem prohlédnuty a pokud jsou nemocny, ihned dopraveny do řádných ústavů k léčení a ošetření?

Podepsaní táží se pana ministra vnitra:

1. Jest pan ministr ochoten naříditi okresnímu úřadu v Čes. Krumlově, aby vyhledal v politické obci Milikovice prostřednictvím svých orgánů způsobilý volný byt a nařídil majiteli, aby ho pronajal dělníku Václavu Matějkovi?

2. Jest pan ministr ochoten zakročiti z moci úřední proti starostovi z Milikovic Paťchovi a radnímu z Dolní Svince Žáčkovi pro protizákonné jednání s dělníkem Václavem Matějkou?

3. Jest pan ministr ochoten naříditi četnictvu ve Velešíně, aby vyšetřilo obvinění Václava Matějky proti radnímu Fr. Žáčkovi, podle něhož Žáček prohlásil, že Václav Matějka byt nedostane a jeho rodina bude zničena, pakliže jeho manželka nebude pracovat sedlákům?

4. Jest pan ministr ochoten, když toto obvinění bude vyšetřováním potvrzeno, naříditi četnictvu, aby podalo trestní oznámení na Fr. Žáčka pro teror a vyhrožování?

V Praze, dne 18. listopadu 1930.

V Bohosudově byly po převratu zřízeny tyto české školy: obecná škola, která dnes má 5 tříd, trojtřídní škola měšťanská, mateřská školka o 1 odděl. a dvoutřídní živnostenská škola pokračovací.

Pro školy národní, mateřskou, obecnou a měšťanskou, je zde třeba devíti učeben, pro živnostenskou školu pokračovací jsou nutny dvě učebny.

Školy však jsou umístěny: pětitřídní škola obecná ve 4 učebnách, z nichž dvě jsou v budově školy německé a dvě v soukromí, mateřská škola v soukromém domě (stačí jen pro 25 dětí), měšťanská škola má pro své 3 ročníky pouze 3 učebny, takže nemůže zřizovati pobočky, a živnostenská škola pokračovací zvláštních místností vůbec nemá.

Všechny tyto školy mají k disposici jediný kabinet rozměrů 3 m × 4 m a kancelář 3 m × 6 m, která je současně sborovnou dvanáctičlenného učitelského sboru a kabinetem.

Vedlejších místností, jako je na př. kreslírna, dílny, sborovna, kuchyně, kabinety atd. české školy v Bohosudově vůbec nemají a tak učebné pomůcky - mezi nimi i chemikalie - jsou uloženy většinou po třídách. Tělocvična je společná pro všechny 4 školy s jejich 17 třídami.

Za těchto poměrů přirozeně nemůže býti o hygieně ani řeči. Důsledky toho se objevily v minulém školním roce, kdy po celý rok od září do června řádila mezi žactvem epidemie záškrtu a spály.

Ale nedostatek místností má v zápětí ještě jiné krajně povážlivé zjevy. Tak pro nedostatek učeben je na české obecné škole v Bohosudově již po 3 leta zavedeno střídavé polodenní vyučování, jež trvá až do 17. hodiny. To je zvláště na pováženou u přespolních dětí, jež za těchto poměrů konají cestu k domovu na podzim a v zimě za úplné tmy.

Nedostatek učeben je však nebezpečný i rozvoji českých škol v Bohosudově. Střídavé polodenní vyučování na obecné škole zaviňuje, že děti rodičů, kteří oba jsou výdělečně zaměstnáni, jsou dávány do německých škol, kde je vyučování celodenní. Rodiče omlouvají svůj postup tím, že nemají kam dáti své dítky v půldnech, kdy se v jednotlivých třídách české školy obecné nevyučuje, a že jich na ulici ponechati nemohou.

České školství v Bohosudově nezbytně potřebuje:

pro obecnou školu 9 učeben, pro měšťanskou školu 5 učeben a pro školu mateřskou 2 učebny, celkem tedy 12 učeben, kromě kreslírny, dílny a pracovny, tělocvičny, kabinetů a bytů pro ředitele a školníka.