Je zde také třeba bytů pro učitelstvo, jež musí bydliti mimo Bohosudov (v Krupce, Vrchoslavi, Nových Modlanech), a proto by při projektu novostavby českých škol v Bohosudově mělo býti pamatováno také na byty pro učitele.

Pozemek pro stavbu je zakoupen již od dubna 1929.

Věc již nesnese odkladu, nemá-li trpěti a hynouti české školství v Bohosudově vůbec. Za dosavadního stavu odepírá se takto mnoha českým dětem v Bohosudově řádná školní výchova v jejich mateřském jazyku.

Majíce na mysli vysoký úkol školy v moderním státě podepsaní se táží pana ministra školství a národní osvěty:

Je pan ministr ochoten zaříditi, aby se stavbou budovy pro české školy v Bohosudově bylo ihned započato a aby škola vybavena byla dostatečným počtem učeben, pomocných místností a bytů pro učitelstvo?

V Praze, dne 20. listopadu 1930.

Dr Ant. Klouda, Ant. Šolc,

Jiří Pichl, Frant. Merta, Čeněk Vaněček, Hubka, Pánek, inž. Marušák, F. Šťastný, dr Milota, dr Veselý.

Dělnictvo vojenské správy volá po ustálení svého pracovního poměru, chtějíc se zajistiti proti nebezpečí výpovědi, která by nebyla odůvodněna ani změnami organisačními, ani snížením pracovního chodu příslušných vojenských útvarů a ústavů, ale ani příčinami, vzešlými na straně zaměstnancově co do jeho spolehlivosti a výkonnosti.

Máme za to, že tento požadavek dělnictva je na místě. S dělnictvem, zaměstnávaným ve vojenských ústavech a dílnách, neučinila vojenská správa špatných zkušeností, jak o tom nejlépe svědčí okolnost, že pracovní poměr tohoto dělnictva obvykle dosahuje dlouholetého trvání. Chce-li ovšem dělnictvo míti jistotu, že nebude po létech řádné a poctivé práce připraveno o existenci z důvodů, kterých by ministerstvo národní obrany dříve podrobně a objektivně neprozkoumalo, pak jeho úsilí o stabilisaci služebního poměru je tím pochopitelnější, čím těžší jsou pro dělnictvo, proživší dlouhá léta v zaměstnání u vojenské správy, podmínky k dosažení práce v podnikání soukromém.

Máme za to, že ministerstvo národní obrany musí v této věci osvědčiti dostatek porozumění a dobré vůle k dělnictvu a to tím spíše, že vlastně půjde o formální potvrzení a zaručení nynějšího stavu, jak vyplývá z dosavadní prakse. Vhodné řešení této otázky nemůže býti na újmu zájmům vojenské správy, naopak jim jen prospěje. Nelze zajisté přehlížeti, že určitou stabilisací pracovního poměru dostane se dělnictvu účinné morální vzpruhy, aby se zvýšeným zájmem plnilo svou pracovní povinnost.

Dále soudíme, že by vojenská správa posloužila vlastním zájmům, kdyby pracovní výkonnost dělnictva hleděla povzbuzovati náležitým uznáním, kde jde o pracovníka zvlášť způsobilého a pilného, vynikající pracovní schopnosti, příkladné samostatnosti a iniciativnosti. Za vhodný prostředek považujeme pochvalu buď výnosem ministerstva národní obrany nebo citací v rozkaze dotčeného vojenského ústavu, udělení zvláštní jednorázové odměny, prodloužení placené dovolené na zotavenou nad výměru normálně stanovenou a pod.

Je-li dnes dělnictvo vojenské správy povinně pojištěno podle všeobecných zásad, platných pro dělnické pojištění invalidní a starobní, vítali bychom, kdyby ministerstvo národní obrany hledalo cesty, kterak by mohly býti zvýšeny zaopatřovací požitky, plynoucí dělnictvu vojenské správy z tohoto pojištění. Po této stránce bylo by uvažovati o zřízení zvláštního podpůrného fondu, který by byl vybudován za součinnosti a přímé účasti dělnictva a který by sloužil naznačenému účelu. Nežli řečený fond bude uskutečněn, vyplácejž ministerstvo národní obrany přiměřené odbytné dělníkům, sestárlým ve službách vojenské správy a odcházejícím ze zaměstnání pro pracovní nezpůsobilost, zaviněnou pokročilým věkem. Pro způsob vyplácení a výši odbytného musily by ovšem býti stanoveny určité zásady, které by platily pro všechna pracovní odvětví vojenské správy.

Vojenská správa šetří na příspěvcích, placených dosud na dobrovolné úrazové pojištění dělnictva. Oceňujeme sice tuto snahu, ale považujeme za nutné, aby byly vydány směrnice, upravující způsob řízení v případech, kdy dělník, nepojištěný povinně proti úrazu, bude se na vojenské správě dožadovati odškodného pro částečnou neb úplnou invaliditu, vzniklou z pracovního úrazu.

Upozorňujíce pana ministra národní obrany na tyto potřeby dělnictva ve službách vojenské správy, táží se podepsaní:

Je pan ministr ochoten zaříditi, aby služební postavení a služební poměry dělnictva vojenské správy byly upraveny tak, aby dělnictvo vojenské správy bylo v naznačených směrech uspokojeno a mohlo se radostně a bez obavy o zítřek věnovati svým povinnostem?

V Praze, dne 26. listopadu 1930.

dr Klouda, dr Veselý, Čeněk Vaněček, Jiří Pichl, Hubka, Frant. Merta, F. F. Plamínková, inž. Marušák.

V roce 1921 byl stav zaměstnanců na čsl. drahách normován, ale v r. 1925 v důsledku zákona restrikčního zase značně snížen. Snížení způsobilo jednak nedostatek školeného personálu a jednak jeho přílišné zatížení a zavinilo mnoho železničních katastrof, z nichž nejstrašlivější byla rychlíková katastrofa v Zaječí na Moravě v r. 1928. Ohrožená bezpečnost na našich drahách vynutila si v r. 1929 normování vyššího stavu zaměstnanců, přiměřeného skutečné potřebě.

Nyní však ředitelství státních drah v Brně provádí t. zv. nové přezkoušení potřeby drážního personálu. Toho výsledkem je opětovné propouštění takřka všech smluvních sil. Tak na př. v Jihlavě bylo propuštěno 23 smluvních zaměstnanců, což odpovídá 10% celého stavu personálu. Toto opatření má v zápětí zvyšování nezaměstnanosti dělnictva a přirozeně se dotýká nepříznivě i zaměstnanců trvale zaměstnaných, kteří jsou nuceni ku práci přes čas, ovšem bez příslušného odškodnění. Práce přes čas vyrovnává se náhradním volnem. Tento postup příčí se však nejen zásadám o osmihodinové době pracovní, nýbrž i spravedlivému honorování práce.

Proto se podepsaní pana ministra železnic táží:

1. Je Vám, pane ministře, postup ředitelství státních drah v Brně znám?

2. Jste ochoten, pane ministře, učiniti opatření, aby v nynější době kruté nezaměstnanosti státní správa železnic nerozmnožovala řady nezaměstnaných, nýbrž naopak aby vhodnými opatřeními nezaměstnanosti čelila?

V Praze, dne 2. prosince 1930.

Inž. K. Marušák, Ferd. Šťastný, F. F. Plamínková, Pánek, Čeněk Vaněček, Fr. Merta, dr Klouda, Jiří Pichl, Šolc, dr Veselý, Hubka.

Podle zjištění jmenováni byli některými okresními úřady ve většině podle návrhů obecních starostů sčítacími orgány osoby, které vůbec, anebo jen velmi špatně ovládají jazyk státní. Tak zejména jmenováno bylo:

1. U okresního úřadu v Aši z 85 sčít. orgánů 58 osob vůbec neznalých jazyka státního.

2. U okresního soudu v Tachově 74 sčít. komisařů a 3 sčít. revisoři neznalí jazyka státního.

3. U okresního úřadu v Broumově pro soud. okresy Broumov a Teplice n. Met. z 59 sčít. orgánů 26 osob vůbec neznalých jazyka státního.

4. U okresního úřadu v Děčíně n. L. pro soudní okresy Děčín, Česká Kamenice a Benešov n. Ploučn. ze 192 sčít. orgánů 81 sčít. orgánů jazyka státního vůbec neznalých a 23 jen velmi nedostatečně. Přec však okresní úřad sjednání nápravy v jednotlivých případech přímo odmítl.

5. U okresního úřadu v Chomutově pro soud. okresy Chomutov a Jirkov ze 124 sčít. orgánů 43 vůbec neznalých jazyka státního.

6. U okresního úřadu v Jablonci n. Nis. pro soud. okresy Jablonec n. Nis. a Tanvald 41 sčít. orgánů neznalých jazyka státního.

7. U okresního úřadu v Kadani pro soud. okresy Doupov a Kadaň ze 68 sčít. komisařů 39 vůbec neznalých jazyka státního.

8. U okresního úřadu v Karlových Varech ze 134 sčít. orgánů 65 vůbec neznalých jazyka státního.

9. U okresního úřadu v Liberci pro město Liberec ustanoveno 65 sčít. orgánů, z nichž 11 vůbec státní jazyk nezná a 13 jen velmi špatně.

Pro soudní okres Chrastavu jmenováno 39 sčít. komisařů, z nichž 22 jazyk státní vůbec neovládá.

Pro soudní okres Liberec ustanoveno 61 sčít. komisařů neznalých jazyka státního z celkového počtu 82.

10. U okresního úřadu v České Lípě pro soudní okresy Mimoň, Bor a Českou Lípu 67 sčítacích orgánů vůbec neznalých anebo jen velmi špatně znalých jazyka státního.

11. U okresního úřadu v Teplicích-Šanově 28 sčít. orgánů vůbec neznalých jazyka státního.

12. U okresního úřadu ve Žluticích 23 sčít. orgánů neznalých jazyka státního a u řady jiných velmi jen špatně.

13. Podobné stížnosti do jazykové nekvalifíkace hlásí se nám v četných jendotlivých případech dále z politických okresů: Planá, Falknov nad Ohří, Lanškroun, Marianské Lázně, Litoměřice, Horšův Týn, Loket, Šluknov, Trutnov a j.

V důsledku ustanovení § 15, odst. 1. vlád. naříz. č. 86 ze dne 26. června 1930 o sčítání lidu v r. 1930 jsou podepsaní toho názoru, že sčítací orgánové, kteří neovládají jazyk státní, neposkytují záruky provedení sčítací práce správně a přesně. A proto táží se podepsaní pana ministra:

1. Jsou panu ministrovi případy shora naznačené známy?

2. Co chce pan ministr učiniti, aby napraveny byly důsledky těchto nedopatření a učiněno bylo zadost § 15 vlád. naříz. č. 86 ze dne 26. června 1930?

V Praze, dne 1. prosince 1930.

Jos. Hubka, Č. Vaněček, dr Klouda,

F. F. Plamínková, F. Šťastný, dr Veselý, Šolc, Jiří Pichl, inž. Marušák, Pánek, Frant. Merta.

Podepsaní mají zjištěno, že v některých politických okresích, tak jmenovitě v okresu Polička, Broumov, Žatec, Chomutov, Liberec, Trutnov a j., naléháno bylo na šéfy okresních úřadů a jim podřízené referenty pro sčítání lidu, aby ke sčítacím orgánům české národnosti byli ustanoveni v národně smíšených obcích němečtí důvěrníci, kteří mají spoluprováděti soupis lidu a které si prý budou jmenovati a platiti německé strany samy podle daného jim slibu a na výslovný pokyn ústředního vedení německých stran pro sčítání lidu z Prahy.

1. Vlád. naříz. č. 86 ze dne 26. června 1930 stanoví výslovně v § 12, odst. 1., že obcházeti ve věcech sčítání domy a byty, nabízeti se k vyplňování sčítacích listin, anebo působiti jakkoli na sčítané osoby, aby listiny vyplnily za přítomnosti cizí osoby, jest zakázáno.

2. Dále § 14, odst. 2. téhož vlád. nařízení stanoví, že pro každý sčítací obvod jmenuje okresní úřad jednoho komisaře, jemuž vydá úřední legitimaci, opravňující ke vstupu do bytu, v němž má sčítati.

3. Podle § 22, odst. 1. téhož vlád. nařízení má sčítací komisař vyslechnouti osobu, o kterou běží, v nepřítomnosti přednosty domácnosti a jiných osob.

Podepsaní se táží:

1. Jsou panu ministrovi uváděné případy známy?

2. Co učiní pan ministr, aby dbáno bylo vládního nařízení a úřady provádějící sčítání lidu uchráněny byly před jakýmkoliv nátlakem a různými útoky se strany německých politických stran a jejich vlivných činitelů?

V Praze, dne 1. prosince 1930.

Jos. Hubka, Č. Vaněček, dr Klouda,

F. F. Plamínková, F. Šťastný, dr Veselý, Šolc, Jiří Pichl, inž. Marušák, Pánek, Frant. Merta.

Podepsaní mají zjištěno, že v řadě případů v poslední době před zahájením sčítání lidu jmenováni byli vedle sčítacích revisorů ustanovených podle §§ 25 a 26 vlád. naříz. čís. 86 ze dne 26. června 1930 ještě další revisoři pro týž obvod a to národnosti německé vedle ustanoveného již revisora národnosti české.

Tak pro obec Vintířov, polit. okres Loket, ustanoven okresním úřadem v Lokti revisorem Zdeněk Businský z Vintířova, dobře znalý jazyka státního i jazyka německé menšiny, a dne 27. XI. 1930 ustanoven ještě druhý revisor národnosti německé, nadto špatně znalý jazyka státního.

Pro obce Albeřice, Lysečiny, Suchý Důl, Temný Důl a Maršov II., III. a IV. ustanoven okresním úřadem v Trutnově revisorem Adolf Halama, aktuár okresního úřadu, dobře znalý jazyka státního i jazyka německé menšiny, a dne 27. XI. 1930 ještě druhý revisor jménem Goldstein, německé národnosti, špatně ovládající jazyk státní.

Naproti tomu požadavek, aby vedle sčítacích revisorů, neznalých anebo jen špatně znalých jazyku státního, ustanoven byl takovýto revisor jazyk státní dobře ovládající, byl okresním úřadem v Liberci zamítnut.

Ježto další podobné stížnosti hlásí se ještě též z jiných stran, táží se podepsaní pana ministra:

1. Jsou panu ministrovi známy tyto případy?

2. Jaký zákonný podklad byl dán těmto mimořádným opatřením?

3. Co učiní pan ministr, aby těmito mimořádnými opatřeními nebyli zbytečně čeští hraničáři zneklidňováni?

V Praze, dne 1. prosince 1930.

Jos. Hubka, Č. Vaněček, dr Klouda,

F. F. Plamínková, F. Šťastný, Frant. Merta, dr Veselý, Jiří Pichl, inž. Marušák, Pánek, Šolc.