Rozpočtový výbor senátu zahájil jednání o státním rozpočtu a finančním zákoně pro rok 1931 dne 3. prosince 1930 a skončil své jednání dne 10. prosince 1930.

Schůzí bylo 9 a trvaly celkem 51 hodin.

Generálním zpravodajem zvolen byl senátor Stodola Kornel.

Zpravodaji o jednotlivých kapitolách byli:

Projednávání státního rozpočtu na rok 1931 v rozpočtovém výboru senátu započalo 3. prosince 1930. Všeobecná debata o vládním návrhu finančního zákona a státního rozpočtu potrvala po celý tento den.

Rozpravu zahájil generální zpravodaj senátor Kornel Stodola obsáhlou a důkladnou řečí, v níž se dotkl finanční situace státní, jež se zhoršuje (neboť státní rozpočet na straně výdajů musel býti zvýšen v důsledku nových výdajů spočívajících na právních závazcích), finančních problémů, jež nutno v brzku řešiti, jako jsou úhrada učitelských platů, sanace samosprávných financí, sanace bratrských pokladen a pod. a projevil názor, že i před rokem 1931 byly státní výdaje velmi vysoké a že dosavadní proces konsolidační a stabilisační se zvýšením státního rozpočtu o 1/2 miliardy Kč přerušuje. Aby mohlo býti zahájeno nové stabilisační období, je nutno zavésti na celé čáře největší spořivost ve veřejných hospodářstvích koncentrací a zhospodárněním státní správy.

Podal přehled rozpočtového pětiletí 1926-1930, uvedl, kolik velkých problémů finančních v tomto období bylo rozřešeno; tak byla na úhradu učitelských platů nashromážděna reserva 800 mil. Kč, odčiňovány byly daně dopravní, refundovány daň uhelná a obratová, kde působily nepříznivě na soutěž s cizinou; umožněna byla reforma přímých daní a úhrada platového systému; byl vytvořen konsolidační fond na splácení státního dluhu. V době dobré konjunktury byly založeny reservy, které dnes nám pomáhají překlenouti časy těžké a obtížné.

Generální zpravodaj zmínil se dále o všeobecném dnešním hospodářském stavu, podrobil jej zevrubné analysi a uvedl, že jsme v krisi všeobecné, jak při výrobě agrární a průmyslové, tak i při konsumu; věnoval značnou pozornost problému cennovému, problému zlata ve světovém hospodářství, cennové politice u nás i v cizině a prohlásil za nejožehavější problém potřebu zvýšeného konsumu, který trpí úžasně agrární krisí; v obchodní politice hledají se nové směry. Hospodářská krise má u nás oproti cizině průběh mírnější. Zpravodaj vyzvedá snahu po zvýšení cen zemědělských produktů u nás, zmiňuje se o různých obchodních a celně politických opatřeních kombinovaných s vnitřněhospodářskými opatřeními, o pozornosti, která nyní věnuje se pohybu velkoobchodních cen nejdůležitějších surovin a o důvodech, které opravňují zásah naší vlády do cennové politiky. Zmiňuje se o snaze vlády na snížení cen železa, cementu a uhlí a pokládá za správné zřízení komise pro racionalisaci obchodu ministerstvem obchodu. Oživení hospodářského života nastane zesílením vlastního trhu a zvýšením konkurenční schopnosti našeho tovaru za hranicemi.

Dále zmiňuje se o problému nezaměstnanosti a o odpomoci investičním programem; upozorňuje na t. zv. produktivní podporu navrhovanou v Německu, platební bilanci a cizinecký ruch. Jako závažný podklad produktivity uvádí i podporu exportu; v tom směru nutno urychliti projednávání zákonů o pojišťování vývozních úvěrů, o garancii za dlouhodobé úvěry a o exportním ústavě; i zemědělstvu nutno umožniti laciný zemědělský úvěr. Zpravodaj ujímá se solidního obchodu proti výtkám zdražovacím.

Po vylíčení a kritice hospodářského stavu přešel generální zpravodaj k formální stránce rozpočtu a označil jej jako karakterisovaný znaky rozpočtů sestavovaných v době krise, neboť vzrostla kvota výdajů správy hospodářské, sociální a fínanční nad poměrný celkový vzestup; reflexy tísně nezračí se však jen na stránce výdajové, nýbrž i na stránce příjmové, zisk státních podniků - až na tabákovou režii - klesá a nutno mobilisovati rozpočtové reservy. Rozpočtová struktura zůstala v zásadě zachována. Výminky jsou nepatrné. Pokud se týče finančního zákona, uvádí zpravodaj dvě odchylky od stavu dosavadního totiž článek XX., v němž zpravodaj vidí rozšíření fondového hospodářství a článek IV. Jako novinku uvádí zmocnění ministra financí použíti na účast státu na elektrických podnicích částky asi 36 mil. Kč.

Článek XX. finančního zákona zavdává generálnímu zpravodaji podnět, zda by neměly býti fondy upraveny všeobecnými normami zabezpečujícími dostatečnou evidenci a kontrolu. Co se týče materielní stránky rozpočtu, podal generální zpravodaj historický přehled a vývoj státních výdajů od roku 1919-1930, jež rozdělil ve tři období. Lituje, že došlo k porušení stability rozpočtu v nynější těžké době a doufá, že jde o úchylku jen přechodnou. Vyzdvihuje, že úchylka od zásady stability výdajů má svoje důvody jednak mezinárodní, jednak vnitrostátní, a to legální, parlamentem schválené, a hospodářskosociální, vyvolané potřebou nynější doby. Přimlouvá se za energické zahájení racionalisace veřejné správy pokud jde o věcné výdaje. Co se týče příjmů, provádí srovnání účetní závěrky z roku 1929 s preliminářem na rok 1931 a vyličuje mobilisaci reserv ve státním rozpočtu. Z objektivního hodnocení hospodářské situace nynější plyne ztlačení rozsahu výdajů nepreliminovaných a přísné zachovávání zásady vázanosti rozpočtu. Reflex hospodářské tísně nesou též rozpočty státních podniků.

Zmíniv se ještě krátce o finančních problémech samosprávných svazků a o skupině státního dluhu, doporučil generální zpravodaj, aby rozpočet na rok 1931 spolu s finančním zákonem byl schválen ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou.

Na to byla provedena debata, kterou zahájil ministr financí Dr. Engliš. Ve své řeči uvedl ministr nejprve důvody, pro které v roce 1926-1930 bylo nutno státi na stanovisku stabilisace výdajů státního rozpočtu. Zmínil se o tom, které problémy v období stabilisačním byly vyřešeny, zdůraznil zvláště, že v tomto období bylo zaplaceno přes 5 miliard státních dluhů a odůvodnil, proč reservy v rozpočtu jsou nutné. Rozpočet pro rok 1931 znamená přelom principu stability výdajů. Zhoršení rozpočtu není jen na straně výdajů, nýbrž i na straně příjmů a toto zhoršení činí víc než 1 miliardu Kč. Ministr zmínil se dále o světové deflaci cen, o otázce dovozních listů, o otázce staropensistů, o platbách z mírových smluv, o gentském systému, invalidní péči, resystemisaci, vyšších výdajích ministerstva veřejných prací a ministerstva školství a národní osvěty a o otázce t. zv. 13. služného. Uvedl, že reforma daně pivní přichází k dobru samosprávě, státní správa bude míti z nepatrného zvýšení zvláštní daně výdělkové jen nějakých 8 až 10 mil. Kč, všechny vyšší výdaje musí státní správa uhraditi z dosavadních příjmových reserv; v roce 1930 státní správa neučinila žádných přechodných dluhů u bank. Zmínil se o problémech, jež čekají svého vyřešení. Hlavně jde tu o úhradu učitelských platů, o sanaci bratrských pokladen, o platech státních zaměstnanců v souvislosti se snižováním platů státních zaměstnanců v cizině, o likvidaci ochrany nájemníků, o ekonomisační komisi při ministerském presidiu a o studijním oddělení ministerstva financí.