Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1930.
III. volební období.
3. zasedání.
Tisk 352.
Vládní návrh
Zákon
ze dne.......................................................,
o soudnictví ve sporech z poměru pracovního, služebního a učebního (o pracovních soudech).
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
I.
O zřízení a příslušnosti pracovních soudů.
§ 1.
(1) Pracovní soudy jsou nehledíc k hodnotě předmětu sporu výlučně příslušny rozhodovati o sporech z pracovního, služebního nebo učebního poměru založeného soukromoprávní smlouvou, vzniklých mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, jakož i mezi zaměstnanci téhož zaměstnavatele.
(2) Před pracovní soudy nenáležejí spory, k jejichž rozhodování jsou příslušny orgány zřízené podle zákonů ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n., o závodních a revírních radách při hornictví, ze dne 3. července 1924, č. 170 Sb. z. a n., o hornických soudech rozhodčích, podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., o závodních výborech, dále spory ze služebních a pracovních poměrů zaměstnanců státu (státních podniků). Nedotčena zůstávají ustanovení § 122, odst. 2. živn. řádu a § 208, odst. 2. živn. zákona o rozhodování sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli rozhodčími výbory živnostenských společenstev, jakož i ustanovení § 2, lit. c), zákona o labských soudech plavebních ze dne 24. dubna 1924, č. 92 Sb. z. a n., o rozhodování sporů osob zaměstnaných při plavbě.
(3) Hromadnou pracovní smlouvou nebo jinou obdobnou úpravou sjednanou mezi organisacemi zaměstnanců a zaměstnavatelů může býti příslušnost pracovního soudu vyloučena a rozhodování o sporech uvedených v odstavci 1. přeneseno na rozhodce. Ujednání o tom obsažené v hromadné smlouvě pracovní nebo jiné obdobné hromadné úpravě nahrazuje písemnou smlouvu o rozhodčím; ostatně platí o rozhodčím řízení ustanovení civilního řádu soudního.
§ 2.
Pracovní soudy jsou příslušny rozhodovati zejména ve sporech:
a) o mzdu, provisi a jiné služební požitky a odměny,
b) o nastoupení poměru pracovního, služebního nebo učebního, o pokračování v něm a o jeho zrušení,
c) o jiná plnění a náhradní nároky z poměru pracovního, služebního anebo učebního, zejména o srážku ze mzdy, o smluvní pokutu nebo o dovolenou,
d) o vydání nebo obsah vysvědčení o vykonané práci (službě) a o náhradní nároky z toho vznikající,
e) o nároky vzniklé z příslušnosti k sociálně-pojišťovacím ústavům nebo k podpůrným pokladnám, pokud věc nenáleží před obligatorní rozhodčí soudy sociálně-pojišťovacích ústavů nebo podpůrných pokladen nebo před soudy pojišťovací,
f) o výpověď, vyklizení nebo nájemné z bytů, jichž užívání zaměstnavatel zaměstnanci poskytl bezplatně anebo za plat,
g) o nároky, které zaměstnanci téhož podnikatele činí proti sobě navzájem ze společně převzaté práce.
§ 3.
K projednání a rozhodnutí sporů uvedených v §§ 1 a 2 jest podle volby žalobcovy příslušný pracovní soud, v jehož obvodu jest obecný soud žalovaného, nebo provozovna žalovaného a, jde-li o osoby, které jsou zaměstnány mimo provozovnu, také pracovní soud, v jehož obvodu jest konati práci nebo platiti mzdu nebo jiné služební platy.
§ 4.
(1) Pracovní soud zřídí vláda nařízením v místech, ve kterých se toho podle hospodářských a sociálních poměrů objeví potřeba; vládním nařízením bude pracovní soud zrušen, jestliže podmínky jeho zřízení pominou, nebo může býti změněn obvod anebo sídlo pracovního soudu.
(2) V místech, kde nelze očekávati, že by měl samostatný pracovní soud agendu většího rozsahu, kde však přes to bude toho podle místních poměrů zapotřebí, budiž při okresním soudu vládním nařízením zřízeno zvláštní oddělení pro spory jinak přikázané soudům pracovním. O takových zvláštních odděleních platí ustanovení pro samostatné pracovní soudy vydaná v tomto zákoně; co jest v něm ustanoveno o předsedovi pracovního soudu, platí o soudci pověřeném vedením zvláštního oddělení okresního soudu pro spory pracovní.
(3) V nařízení, kterým se pracovní soud zřizuje, budiž ustanoveno sídlo i místní obvod jeho působnosti. Zejména může býti pracovní soud zřízen pro obvod několika okresních soudů.
(4) Náklady pracovního soudnictví nese stát.
§ 5.
(1) Pracovní soud skládá se z předsedy, podle potřeby z jednoho nebo několika předsedových náměstků a z potřebného počtu přísedících a jejich náhradníků, který bude v jednotlivých případech určen ministrem spravedlnosti. Ustanovení tohoto zákona o přísedících pracovních soudů platí i o náhradnících přísedících.
(2) Předsedu a jeho náměstky ustanoví ministr spravedlnosti ze soudců z povolání, kteří jsou činni v sídle pracovního soudu, přihlížeje k jejich znalostem v oboru pracovního práva i sociálních poměrů.
(3) Kancelářský personál a zřízence přidělí pracovnímu soudu president krajského soudu, v jehož obvodu jest pracovní soud.
§ 6.
Přísedící pracovního soudu jsou jmenováni z polovice ze zaměstnavatelů, z polovice ze zaměstnanců. Jmenovány mohou býti toliko osoby, které byly navrženy ústřednami odborových organisací (zájmových korporací) zaměstnanců a zaměstnavatelů, a to v počtu, který jest úměrný počtu členů navrhující ústředny a v pořadí, ve kterém jsou v návrzích obsaženy. Přísedící jmenuje president vrchního soudu, v jehož obvodu jest pracovní soud.
§ 7.
(1) Přísedícím pracovního soudu může býti jmenován zaměstnavatel nebo zaměstnanec, na něhož se vztahují ustanovení tohoto zákona (§ 1), který jest československým státním příslušníkem, jest mu alespoň třicet let a nejsou u něho důvody vylučující právo voliti v obci.
(2) Ve skupině zaměstnavatelů mohou býti jmenovány přísedícími i osoby, které jsou oprávněny na venek zastupovati veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, komanditní společnosti akciové, akciové společnosti, společnosti s obmezeným ručením, společenstva (družstva), korporace, ústavy a spolky nebo úředníci zaměstnavatelů, pokud nejsou právníky.
(3) V obou skupinách mohou býti přísedícími jmenováni také zaměstnanci odborových organisací (zájmových korporací).
(4) Podrobná ustanovení o jmenování přísedících budou vydána vládním nařízením.
§ 8.
(1) Jmenování může přísedící pracovního soudu odmítnouti anebo úřadu se vzdáti,
a) je-li mu více než 60 roků,
b) trpí-li vadou, která mu překáží v úřadování,
c) byl-li ve funkčním období přímo předcházejícím přísedícím pracovního soudu nebo ve dvou přímo předcházejících funkčních obdobích náhradníkem,
d) jestliže trvale přesídlí z obvodu pracovního soudu.
(2) Předseda pracovního soudu rozhodne usnesením o tom, zdali jest odmítnutí anebo vzdání se úřadu odůvodněno.
§ 9.
(1) Předseda pracovního soudu a jeho náměstkové vykonávají úřad pod soudcovskou přísahou.
(2) Přísedící vykonají před nastoupením úřadu slib, že budou svůj úřad vykonávati svědomitě a nestranně a že budou zachovávati úřední tajemství; slib tento přijme od nich předseda pracovního soudu.
§ 10.
(1) Předseda pracovního soudu řídí a rozděluje úřední práce.
(2) Dohled nad činností předsedovou náleží presidentu krajského soudu, v jehož obvodu jest pracovní soud.
§ 11.
(1) Přísedící mají nárok na náhradu hotových vydání, která jsou nezbytně spojena s výkonem jejich úřadu. Přísedící ze stavu zaměstnanců a drobných zaměstnavatelů obdrží mimo to za každý výkon náhradu skutečně ušlého výdělku; její výše bude určena vládním nařízením po slyšení odborových ústředen.
(2) Přísedícím ze skupiny zaměstnanců musí zaměstnavatel poskytnouti potřebný čas k zasedání soudu. Pokud v platných předpisech nebo v hromadných smlouvách nebo v pracovních (služebních) řádech není ustanoveno jinak, nemá zaměstnanec nároku na mzdu za dobu zameškanou účastí na zasedání pracovního soudu.
(3) Přísedící pracovního soudu nemohou býti zaměstnavatelem propuštěni proto, že výkonem své funkce zanedbávají zaměstnání nebo proto, že určitým způsobem svou funkci vykonávají. Pracovní soud rozhodne, zdali propuštění přísedícího ze zaměstnání nepříčí se tomuto předpisu.
§ 12.
Funkční období přísedících trvá čtyři roky. Dokud nenastoupili přísedící noví, vykonávají úřad přísedící ustanovení v období předcházejícím, třeba by již uplynulo jejich funkční období.
§ 13.
(1) Přísedící, kteří se bez dostatečné omluvy do sezení pracovního soudu nedostaví vůbec anebo v ustanovenou hodinu anebo kteří zanedbávají svých úředních povinností jiným způsobem, potrestá předseda za každý případ pořádkovým trestem po prve až do 50 Kč, při opakování však až do 300 Kč a uloží jim z úřední moci nebo na návrh stran náhradu nákladů způsobených zanedbáním povinností. Omluví-li se obmeškalý přísedící dodatečně a bude-li jeho omluva shledána dostatečnou, budiž usnesení, kterým mu byl uložen pořádkový trest a náhrada nákladů, předsedou odvoláno.
(2) Peněžité tresty připadnou státu; vymáhá je na žádost pracovního soudu okresní soud, v jehož obvodu přísedící bydlí.
§ 14.
(1) Odvolací soud (§ 32, odst. 1.) zbaví na návrh předsedy pracovního soudu přísedícího úřadu,
a) jestliže přísedící pozbyl československého státního občanství nebo u něho nastal jiný důvod vylučující právo voliti v obci;
b) poruší-li přísedící hrubě své úřední povinnosti, zejména jestliže, byv několikrát potrestán (§ 13), nedostaví se do sezení pracovního soudu;
c) vzdá-li se přísedící ze stavu zaměstnavatelů podniku, vzhledem k němuž byl jmenován, a nenabude-li zároveň jiného podniku podobného druhu;
d) přestoupí-li přísedící ze stavu zaměstnanců trvale k jinému povolání, pro které není pracovní soud příslušný, anebo přestane-li býti trvale zaměstnancem.
(2) Přísedícím buď dána příležitost, aby se před rozhodnutím vyjádřili; dokud odvolací soud nerozhodl, mohou se mimo případ uvedený v odst. 1, písm. b) úřadu vzdáti.
§ 15.
(1) Členové pracovního soudu jsou vyloučeni z účasti na projednávání a rozhodování sporů, ze stejných důvodů jako soudcové podle ustanovení civilního řádu soudního.
(2) Strany mohou členy soudu odmítnouti, jsou-li podle odst. 1. vyloučeni nebo jsou-li tu jiné důvody, které jsou s to vzbuditi pochybnost o jejich nestrannosti; nemůže však již člena soudu odmítnouti strana, která počala před soudem jednati, aniž uplatnila známý jí důvod odmítnutí. Neuzná-li odmítnutý člen důvodu odmítacího, budiž důvod odmítnutí osvědčen; o odmítnutí rozhodne předseda pracovního soudu anebo, jde-li o tohoto, president krajského soudu (§ 30). Rozhodnutí, kterým bylo odmítnutí vyhověno, nelze odporovati.
§ 16.
(1) Pracovní soud jedná a rozhoduje v senátech složených z předsedy nebo jeho náměstka a ze dvou přísedících, z nichž jeden jest ze skupiny zaměstnavatelů, druhý ze skupiny zaměstnanců.
(2) K jednotlivým zasedáním povolává přísedící předseda pracovního soudu podle pořadí pro jednotlivé odbory předem ustanoveného, od kterého možno se odchýliti jen, když přísedící jest z rozhodování vyloučen (§ 15, odst. 1.), platně byl odmítnut, k přelíčení se nedostaví anebo když by jinak přelíčení v ustanovenou dobu nemohlo býti provedeno. Za přísedící buďte povoláváni, kdo náležejí témuž povolání anebo, když by takových nebylo, aspoň podobnému povolání jako jsou strany.
§ 17.
(1) Podle příbuzných odvětví výrobních, živnostenských nebo služebních může býti pracovní soud rozdělen na několik stálých oddělení. Zpravidla budiž zvláštní oddělení zřízeno pro spory obchodních zaměstnanců a pro spory osob zaměstnaných v hospodářství polním nebo lesním.
(2) Před rozhodnutím o utvoření zvláštních oddělení podle odst. 1. a o ročním rozvrhu práce buď slyšen výbor pracovního soudu (§ 40).
§ 18.
Rozhodnutím podle §§ 8, 13 až 15 lze odporovati rekursem do osmi dnů od doručení písemného vyhotovení a to, pokud jde o rozhodnutí předsedy pracovního soudu, ke krajskému soudu (§ 30), pokud jde o rozhodnutí krajského soudu nebo jeho presidenta, k vrchnímu soudu. V ostatním platí tu ustanovení § 36.
II.
O řízení před pracovními soudy.
§ 19.
Pokud v tomto zákoně nejsou obsažena ustanovení zvláštní, platí o řízení před pracovními soudy předpisy o řízení před soudy okresními ve věcech sporných.
§ 20.
(1) Ve sporech, jejichž předmět nemá hodnotu vyšší než 300 Kč, zapisuje se do protokolu o jednání toliko:
1. přednesení stran, avšak jen potud, pokud obsahuje obmezení nebo změnu žalobního návrhu, výslovné uznání nebo vzdání se žalobního nároku nebo jeho části, výtky stranami soudu učiněné, vzdání se opravných pro středků, jakož i prohlášení o navrženém přísežném výslechu některé strany;
2. prohlášení o plné moci, kterou strana osobně se dostavivší zmocněnci udělila, žalobní návrh, jestliže strany v den k tomu určený se dostavily a hned započaly jednati (§ 24), podstatný obsah výpovědí svědků, znalců a stran, podstatný výsledek jiných provedených důkazů, dále zjištění, zda byl svědek nebo znalec slyšen pod přísahou a že straně bylo před výslechem dáno zákonem předepsané připomenutí;
3. rozsudky při jednání prohlášené. Jiná nařízení a opatření soudy buďtež do protokolu zapsána jen, je-li proti nim připuštěn opravný prostředek.
(2) Ve sporech, jejichž předmět má hodnotu vyšší než 2.000 Kč a vůbec ve sporech, ve kterých jde o obsáhlou skutkovou podstatu nebo o složitý právní poměr, mohou strany soudu předložiti přípravná podání; jsou-li zastoupeny advokáty (§ 23), může jim to býti soudem uloženo.
§ 21.
(1) Rozsudek buď zpravidla prohlášen ústně hned po skončení ústního přelíčení. Kromě toho buď stranám doručeno písemné vyhotovení rozsudku, ač-li se strany jeho doručení nevzdají.
(2) Předseda prohlásiv rozsudek, poučí strany o právu odvolacím, o jeho rozsahu, o lhůtě odvolací a místě, kde lze odvolání podati. Stejné poučení budiž uvedeno i v písemném vyhotovení rozsudku.
§ 22.
(1) Příslušnost svou zkoumá pracovní soud z úřední povinnosti.
(2) Bylo-li řádným soudem nebo rozhodčím soudem zřízeným podle smlouvy neb zákona k rozhodování sporů z pracovních poměrů pravoplatně rozhodnuto, že věcně jest příslušný soud pracovní, jest rozhodnutí takové závazno pro místně příslušný pracovní soud, u něhož byla žaloba později podána.
(3) Rozhodl-li pracovní soud pravoplatně, že jsou věcně příslušny soudy řádné nebo rozhodčí soud zřízený podle smlouvy nebo podle zákona k rozhodování sporů z pracovních poměrů, jsou tyto soudy rozhodnutím jeho vázány.
§ 23.
(1) Strany mohou se dáti před pracovním soudem zastupovati každou svéprávnou osobou, která je schopna před soudem jednati. Ve sporech, jejichž předmět nemá hodnotu vyšší než 1000 Kč, jest vyloučeno zastoupení advokátem; ve sporech těchto nemohou advokáti stranu zastupovati ani jako funkcionáři podniků, které jsou ve sporu před pracovním soudem stranami.
(2) Vládním nařízením mohou býti stanoveny zvláštní sazby odměn za zastupování advokáty v řízení před pracovními soudy i v řízení opravném.
§ 24.
Pracovní soud podle potřeby ustanoví a vyhlásí určité dny a hodiny, kdy se mohou strany bez obsílky dostaviti, aby zahájily rozepři anebo jednaly o smír.
§ 25.
(1) Prvý rok nebo rok k prvnímu přelíčení buď ustanoven zpravidla do pěti dnů od podání žaloby. Prvý rok koná se před předsedou pracovního soudu nebo jeho náměstkem k tomu cíli, aby věc byla vyřízena smírem, rozsudkem pro zmeškání, uznání anebo vzdání se nároku žalobního anebo aby rozhodnuto bylo o námitkách, že věc nenáleží před soudy pracovní, že pracovní soud jest nepříslušný, že o téže věci byl zahájen spor anebo bylo pravoplatně rozhodnuto.
(2) O námitkách těchto rozhodne soud usnesením. Byla-li námitka zamítnuta, budiž jednáno o věci hlavní (§ 25, odst. 3., § 26, odst. 1.) a rozhodnutí pojato do konečného rozsudku; rozhodnutí takovému lze pak odporovati jedině ve spojení s odvoláním proti rozhodnutí o věci hlavní. O všech jiných námitkách budiž jednáno a rozhodnuto současně s jednáním a rozhodnutím o věci hlavní.
(3) Vzdají-li se při prvém roku obě strany toho, aby se přelíčení konalo za účasti přísedících, provede předseda ihned při témže roku i přelíčení o věci hlavní a vydá rozsudek. Totéž platí, když strany učinily stejné prohlášení po prvém roku, ale ještě před započetím přelíčení.
§ 26.
(1) Ve všech ostatních případech koná se přelíčení za účasti přísedících v době co nejkratší.
(2) Na počátku přelíčení podá předseda zprávu o výsledku prvého roku. Přísedící mají právo dotazovati se stran, svědků i znalců, aby věc byla náležitě objasněna.
(3) Pracovní soud usnáší se většinou hlasů; napřed hlasuje přísedící věkem starší, předseda odevzdá hlas naposledy. Porada a hlasování jsou neveřejné; buď o nich sepsán zvláštní protokol.
§ 27.
Bylo-li rozsudkem rozhodnuto o nároku, který nezáleží v plnění peněžitém, ustanoví soud zároveň hodnotu předmětu sporu. Je-li toho třeba, vyslechne soud k tomu cíli při jednání strany. Tomuto ocenění předmětu sporu lze odporovati rekursem, který lze spojiti s odvoláním.
§ 28.
(1) Ve sporech, ve kterých hodnota předmětu není vyšší než 300 Kč, lze se z rozsudku odvolati toliko proto, že řízení jest zmatečné z těchto důvodů:
1. že rozhodnutí se zúčastnil člen pracovního soudu, který podle zákona byl vyloučen, anebo jehož odmítnutí bylo soudem uznáno za odůvodněné;
2. že soud nebyl řádně obsazen;
3. že rozhodnuto bylo o věci, která nenáleží před soudy pracovní;
4. že straně byla nezákonným postupem odňata možnost, před soudem projednávati;
5. že strana nebyla v řízení vůbec zastoupená, nebo strana, která po zákonu potřebuje zákonného zástupce, nebyla zastoupena takovýmto zástupcem a vedení sporu zákonným zástupcem nebylo dodatečně schváleno;
6. že veřejnost jednání byla proti zákonu vyloučena.
(2) Ve sporech o hodnoty vyšší než 300 Kč lze rozhodnutí pracovního soudu odporovati odvoláním, ve kterém důvody odvolací uváděti netřeba.
§ 29.
Odvolání proti rozsudku soudu podati jest písemně anebo ústně do protokolu u pracovního soudu anebo, nebydlí-li strana v obvodu pracovního soudu, ústně do protokolu okresního soudu jejího bydliště, do patnácti dnů po tom, co písemné vyhotovení rozsudku bylo straně doručeno, jestliže se však strana doručení písemného vyhotovení rozsudku vzdala, do patnácti dnů od prohlášení. Podpisu advokáta na odvolacím spise není potřebí. Když odvolací lhůta uplynula oběma stranám, předloží pracovní soud spisy odvolacímu soudu a strany o tom vyrozumí.
§ 30.
O odvolání z rozsudku pracovního soudu rozhodne krajský soud, v jehož obvodu jest pracovní soud.
§ 31.
O odvoláních podle § 28, odst. 1., rozhoduje odvolací soud (§ 30) v zasedání neveřejném ve tříčleném senátu složeném ze soudců z povolání na základě spisů s konečnou platností usnesením; vyhoví-li odvolání, zruší rozsudek pracovního soudu, po případě i řízení jej předcházející, bylo-li důvodem zmatečnosti zasaženo. Je-li tu důvod zmatečnosti uvedený v § 28, č. 3, odvolací soud žalobu odmítne, jinak věc vrátí pracovnímu soudu, aby znovu rozhodl, podle potřeby řízení doplně anebo proveda je znovu.
§ 32.
O odvoláních ve sporech o hodnotu vyšší než 300 Kč rozhoduje odvolací soud (§ 30) v senátě složeném ze tří soudců z povolání, z nichž jeden předsedá, a dvou přísedících (zaměstnance a zaměstnavatele). Přísedící odvolacího soudu jsou jmenováni obdobným způsobem, jako přísedící pracovního soudu.
§ 33.
(1) Před odvolacím soudem projednává se rozepře v případu § 32 znovu v mezích určených návrhy stran v odvolání. O řízení před odvolacím soudem platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení před sborovými soudy první stolice jako soudy procesními s tou změnou, že není třeba přípravných podání a že se strany mohou dáti zastupovati osobami v § 23 jmenovanými; obmezení ve příčině zastupování advokáty tu neplatí.
(2) Námitku nepříslušnosti soudu, která nebyla učiněna před pracovním soudem v první stolici, pokud nesluší k ní přihlížeti z úřední moci, před soudem odvolacím již uplatniti
nelze. Vyhoví-li odvolací soud některé z námitek v § 25, odst. 1., jmenovaných, rozhodne o odvolání usnesením, ve všech ostatních případech však rozsudkem.
(3) O nových nárocích a protinárocích nelze jednati.
§ 34.
(1) Rozsudku odvolacího soudu lze odporovati dovoláním (revisí) z důvodů, ze kterých jest připuštěno dovolání v řízení před soudy řádnými. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu jest dovolání nepřípustno, nepřesahuje-li hodnota předmětu sporu částku 2.000 Kč.
(2) Dovolání buď podáno u pracovního soudu přípravným podáním podepsaným advokátem do patnácti dnů od doručení rozsudku odvolacího soudu.
(3) Bylo-li dovolání podáno včas, doručí pracovní soud jeden jeho stejnopis odpůrci, který může podati do patnácti dnů u téhož soudu odpověď, rovněž podepsanou advokátem.
(4) Uváděti v řízení dovolacím nová tvrzení o skutcích nebo nové důkazy není dovoleno.
§ 35.
(1) O dovolání rozhodne nejvyšší soud v neveřejném zasedání bez ústního přelíčení na základě spisů v mezích návrhů obsažených v dovolacím spise.
(2) Dovolací soud rozhodne zpravidla ve věci. Není-li to možno, zruší rozsudek odvolacího soudu usnesením a, je-li toho třeba, vrátí mu věc, aby o ní znovu rozhodl. V dalším řízení jest odvolací soud vázán právním posouzením věci, o které se rozhodnutí soudu dovolacího opírá. Jinak platí o dovolacím řízení ustanovení civilního řádu soudního.
§ 36.
(1) Usnesením pracovního soudu nebo jeho předsedy a výroku rozsudku o útratách, pokud strana neodporuje zároveň rozhodnutí o věci hlavní, lze odporovati rekursem. Rekurs podati jest do patnácti dnů od doručení usnesení (rozsudku) pracovního soudu písemně nebo ústně do protokolu u soudu pracovního anebo u okresního soudu bydliště strany, jestliže v obvodu pracovního soudu nebydlí; podpisu advokátova na rekursu není potřebí.
(2) O rekursech rozhoduje s konečnou platností krajský soud, v jehož obvodu jest pracovní soud. O rekursním řízení platí jinak ustanovení civilního řádu soudního.
§ 37.
(1) Podle pravoplatných rozhodnutí pracovních soudů a smírů před nimi ujednaných, lze vésti exekuci; pracovní soud k cíli tomu na žádost strany potvrdí, že rozhodnutí jest pravoplatné.
(2) Za exekuci žádati jest u soudu, kterému v tom kterém případu podle exekučního řádu náleží výkon exekuce. O povolení a výkonu exekuce platí v ostatním ustanovení exekučního řádu. Výkon exekuce proveden buď co nejrychleji.
(3) Podle rozsudků a usnesení pracovních soudů lze vésti exekuci k zajištění podle ustanovení exekučního řádu.
III.
O jiné působnosti pracovních soudů.
§ 38.
Rozhodnutím rozhodčích výborů živnostenských společenstev ve sporech, které náležejí k věcné příslušnosti pracovních soudů, lze odporovati žalobou podanou u pracovního soudu, v jehož obvodu má společenstvo sídlo, do 15 dnů od prohlášení a nebyla-li prohlášena v přítomnosti obou stran, od doručení písemného vyhotovení.
§ 39.
(1) Hromadné spory mezi jedním nebo několika zaměstnavateli nebo jejich jednou nebo několika odborovými organisacemi a jednou nebo několika odborovými organisacemi zaměstnanců mohou býti na žádost některé ze stran předloženy pracovnímu soudu, v jehož obvodu spor vznikl, aby spor odklidil smírem.
(2) Smír v takových sporech před pracovním soudem ujednaný jest pro obě strany závazný po dobu šesti měsíců, pokud nebyla ve smíru samém ustanovena lhůta jiná. V době té posuzovati jest pracovní (služební) poměry členů organisací, které smír ujednaly, podle jeho ustanovení.
(3) Neohlásí-li jedna ze stran nejméně jeden měsíc před skončením lhůty ustanovené v odst. 2. pracovnímu soudu, že nadále smírem vázána býti nechce, jest smír závazný pro obě strany na dalších šest měsíců anebo na delší lhůtu, která byla ve smíru ujednána. O takovém prohlášení buď druhá strana pracovním soudem neprodleně zpravena.
(4) Ustanovení tohoto paragrafu nevztahují se na námezdní spory zaměstnanců zemědělské a lesní výroby a jejich vedlejších živností, pokud nepodléhají živnostenskému řádu (zákonu).
(5) Vládní nařízení ustanoví, od které doby ustanovení tohoto paragrafu nabude účinnosti.
§ 40.
(1) Pracovní soud jest povinen na žádost ústředních úřadů podati dobré zdání o otázkách týkajících se poměru pracovního, služebního nebo učebního. Ku přípravě takovýchto posudků buďte zřízeny zvláštní výbory.
(2) Výbory tyto buďte sestaveny po třech z přísedících ze stavu zaměstnavatelů a zaměstnanců; jejich členy volí obě skupiny přísedících odděleně většinou hlasů. Jednání výboru řídí předseda pracovního soudu.
(3) Pracovní soud jest oprávněn činiti ústředním úřadům návrhy o otázkách, které se týkají poměrů podrobených jeho soudnictví.
IV.
Ustanovení poplatková.
§ 41.
(1) O poplatcích, které jest platiti v řízení před pracovními soudy, platí ustanovení vydaná o poplatcích ve sporném řízení před řádnými soudy civilními.
(2) Podání a protokoly i jejich přílohy a rubriky, jakož i soudní smíry nejsou v řízení před pracovními soudy podrobeny poplatku, není-li hodnota předmětu sporu vyšší než 500 Kč.
V.
O příslušnosti řádných soudů ve sporech z poměru pracovního, služebního a učebního.
§ 42.
Spory uvedené v §§ 1 a 2, pokud není pro soudní okres zřízen pracovní soud nebo zvláštní oddělení okresního soudu (§ 4, odst. 2.), náležejí k věcné příslušnosti okresních soudů, ať byla žaloba podána za trvání pracovního, služebního nebo učebního poměru anebo po jeho skončení a ať jest hodnota předmětu sporu jakákoliv. O místní příslušnosti okresního soudu platí v těchto případech ustanovení § 3.
VI.
Ustanovení přechodná a prováděcí.
§ 43.
(1) Zákon tento nabude účinnosti prvním dnem pátého měsíce následujícího po měsíci vyhlášení. Spory, které toho dne budou zahájeny u soudů nebo úřadů příslušných podle práva dosavadního, budou vyřízeny podle předpisů dosud platných.
(2) O řízení ve sporech zahájených u soudů živnostenských, které byly zřízeny podle zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 218 ř. z., platí ode dne účinnosti tohoto zákona jeho nová ustanovení; živnostenské soudy v den účinnosti tohoto zákona zřízené přemění se v pracovní soudy podle tohoto zákona.
(3) Jmenování předsedů a přísedících, jakož i ostatní opatření, která jsou potřebná k včasnému uvedení zákona v život, mohou býti vykonána po vyhlášení zákona již přede dnem uvedeným v odst. 1.