Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1930.
III. volební období.
3. zasedání.
Tisk 355.
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu zdravotně-veterinární úmluva mezi Československem a Francií, podepsaná v Paříži dne 3. října 1930.
Návrh usnesení.
Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se zdravotně-veterinární úmluvou mezi Československem a Francií, podepsanou v Paříži dne 3. října 1930.
Důvodová zpráva.
Veterinární úmluva s Francií jest prvou úmluvou toho druhu uzavřenou mezi republikou Československou a státem na západ od ní ležícím. Aby účinek její při vzájemných stycích se plně projevil, bylo by zapotřebí upraviti též otázku transitu Německem a Švýcarskem, což by mohlo sloužiti za podklad k jednáním o úpravě veterinárních styků s těmito státy, s nimiž dosud veterinární úmluvy nebyly sjednány. Tím byla by doplněna síť dosavadních veterinárních úmluv též na státy, kam směřuje export zvířat a masných výrobků původu československého.
S hlediska všeobecného se připomíná, že veterinární úmluvou mezi republikou Československou a Francií upravuje se s hlediska veterinárního mezi oběma státy doprava zvířat, masa a zvířecích surovin, s výjimkou dopravy takového zboží původu mimoevropského. Všeobecné dovozní podmínky byly stanoveny v stejném rozsahu pro zvířata jatečná i nejatečná. Pro zvířata užitková a chovná stanovena ještě ustanovení zvláštní, kterými má býti zabráněno přenosu tuberkulosy, nakažlivého zmetání, nakažlivého zánětu vemene a při dovozu ovcí a koz též přenosu t. zv. horečky maltézské. Vzájemná doprava masa omezuje se pouze na zabitá zvířata dovážená v celku, v půlkách nebo ve čtvrtích a na masné výrobky. Ulehčena jest doprava domácích surovin, jsou-li zpracovány takovým způsobem, jenž skýtá dostatečnou záruku s hlediska zvěrolékařské profylaxe. Volná doprava smluvena pro dovoz králíků, zajíců, dravých zvířat, raků, ryb, holubů, pernaté zvěře, drobných ptáků a ptáků chovaných v klecích s výjimkou papoušků.
Čl. 1. veterinární úmluvy dává možnost, aby vzájemná doprava zvířat, zvířecích surovin, masa, masných produktů, jakož i určitých předmětů mohla býti omezena na určité vstupní stanice a podrobena v nich zvěrolékařské kontrole.
Čl. 2., 3. a 4. jednají o osvědčeních o původu a zdravotním stavu pro zvířata, maso, masné výrobky a zvířecí suroviny.
Čl. 5. stanoví postup, byla-li zásilka pozastavena v zemi dovozní.
Čl. 6. a 7. jednají o možnostech zákazu nebo obmezení dopravy.
Čl. 8. zavazuje k vydávání 14denních periodických výkazů o stavu nákaz zvířat a jejich vzájemné výměně.
Čl. 9. zavazuje k vzájemnému telegrafickému vyrozumívání při vzniku důležitých nákaz.
Čl. 10. obsahuje ustanovení o desinfekci dopravních prostředků.
Čl. 11. stanoví dobu účinnosti veterinární úmluvy.
Bod 1. podpisového protokolu obsahuje zásadu, že vzájemná doprava děje se bez zvláštního povolení. V dalším uvedeny jsou pak výjimky pro zboží mimoevropského původu a některé jiné.
Bod 2. obsahuje některá bližší ustanovení o vydávání osvědčení o původu.
Bod 3. objasňuje definici masných výrobků.
Bod 4. stanoví, kteří zvěrolékaři jsou oprávněni vydávati osvědčení o původu a konati zápisy.
Bod 5. jedná o ustanovení pohraničních stanic a provádění pohraniční služby veterinární.
Bod 6. jedná o závaznosti předpisů země dovozní pro dovezené zboží.
Bod 7. stanoví, kdy objevení se některých nákaz není závadou, aby mohlo býti vydáno osvědčení o původu.
Bod 8. jedná o bližších podmínkách dovozu zvířat jatečných, chovných a užitkových.
Bod 9. zavazuje oba smluvní strany, aby sdělily sobě seznam látek přípustných pro přípravu nebo konservování masa a masných výrobků.
Bod 10. obsahuje seznam zboží, při jehož dopravě nepožaduje se připojení osvědčení o původu.
Bod 11. jedná o průvozu.
Bod,12. stanoví rozsah zákazů a opatření obmezovacích.
Bod 13. vysvětluje, která zvířata možno považovati za podezřelá z nakažení.
Bod 14. stanoví ulehčení pro dopravu koní dostihových.
Bod 15. jedná o připojení francouzského překladu k osvědčením jinojazyčným a přípustnosti dobytčích pasů užívaných v Československu.
Bod 16. připouští možnost rozšíření ustanovení veterinární úmluvy též na jiné choroby.
Bod 17. umožňuje přímé dorozumívání se veterinárních úřadů obou smluvních stran.
Vláda předkládajíc tento návrh oběma sněmovnám Národního shromáždění projevuje po stránce formální přání, aby tato předloha byla projednána v poslanecké sněmovně výborem zahraničním a výborem zemědělským a v senátě výborem zahraničním a zemědělským.
Text úmluvy se přikládá ve znění francouzském s československým překladem.
V Praze, dne 5. prosince 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
CONVENTION SANITAIRE
VÉTÉRINAIRE
ENTRE
LA TCHÉCOSLOVAQUE ET LA FRANCE.
VETERINÁRNÍ ÚMLUVA
MEZI
ČESKOSLOVENSKEM A FRANCIÍ.
Convention sanitaire vétérinaire
entre
la Tchécoslovaque et la France.
Le Président de la République tchécoslovaque et le Président de la République française, ayant reconnu la nécessité de conclure une Convention sanitaire vétérinaire destinée à faciliter entre les deux pays, dans toute la mesure du possible et tout en assurant la sauvegarde de leurs intérêts vitaux en la matière, le trafic réciproque des animaux et des matières et produits d'origine animale, ont nommé pour leurs plénipotentiaires respectifs:
Le Président de la République tchécoslovaque:
M. Ibl,
Conseiller de la Légation de Tchécoslovaquie à Paris;
Le Président de la République française:
M. Lesage,
Directeur de l'agriculture au Ministère de l'agriculture;
M. Leclainche,
Inspecteur général des écoles vétérinaires, Chef des services vétérinaires;
lesquels, après s'être réciproquement communiqué leurs pleins pouvoirs, trouvés en bonne et due forme, sont convenus des dispositions ci-après:
Article premier.
L'importation du territoire de l'une des Hautes Parties Contractantes sur celui de l'autre des animaux (solipèdes, ruminants, porcs, volailles), des matières et produits bruts d'origine animale et, en général, de tous les objets susceptibles d'être des véhicules de la contagion des maladies épizootiques, ainsi que l'importation des viandes fraîches, conservées, et de tous produits carnés destinés à l'alimentation, peut être limitée à des bureaux de douanes ou à des ports nommément désignés, et être soumise au contrôle vétérinaire par l'État sur le territoire duquel l'importation doit avoir lieu.
Article 2.
Les animaux, pour être admis à l'importation, doivent être accompagnés d'un certificat d'origine et de santé.
Ce certificat doit porter l'indication du lieu de provenance, de la gare ou port d'embarquement, ainsi que du lieu de destination des animaux et contenir la déclaration d'un vétérinaire attestant que l'état sanitaire des animaux n'est pas suspect et que la commune d'origine et le territoire traversé pour rejoindre le lieu où les animaux ont été chargés sur les wagons ou les bateaux sont indemnes des maladies contagieuses dont la déclaration est obligatoire et qui sont transmissibles aux animaux visés par le certificat, exception faite des cas particuliers énumérés au protocole final.
Le certificat prévu pour l'exportation des animaux susceptibles de contracter:
a. la peste bovine et la péripneumonie des bovins;
b. la dourine, la peste porcine, la pleuropneumonie contagieuse du porc et la clavelée;
c. la fièvre aphteuse, le choléra aviaire et la peste des poules;
Ne sera délivré en ce qui concerne les animaux des espèces réceptives que si les maladies ci-dessus mentionnées ne se sont manifestées ni dans la commune d'origine, ni dans les communes limitrophes: pour les maladies visées à la lettre a, depuis au moins un an; à la lettre b, depuis au moins quarante jours; à la lettre c, depuis au moins trente jours.
Le certificat attestera pour les bovins d'élevage et de rente:
a. qu'ils ont été reconnus indemnes de tuberculose, immédiatement avant l'expédition, par une inoculation sous-cutanée de tuberculine;
b. quil's proviennent directement, d'une exploitation d'élevage indemne d'avortement épizootique, ou que l'examen du sang, pratiqué dans un laboratoire d'État, n'a pas révélé l'existence de l'infection.
Pour les vaches non destinées à la boucherie, le certificat attestera en outre qu'elles ont été élevées et entretenues dans une exploitation indemne de mammite streptococcique contagieuse ou que l'examen du lait, pratiqué dans un laboratoire d'État, n'a pas révélé l'existence de la maladie.
La disposition concernant l'avortement épizootique s'applique également aux juments.
A l'importation des animaux d'élevage et de rente des espèces ovine et caprine, le certificat doit attester que la mélitococcie n'existe ni dans la commune de provenance, ni dans les communes limitrophes.
Pour les solipèdes et les bovins, les certificats doivent être individuels. Pour les animaux des espèces ovine, caprine et porcine et pour la volaille, les certificats seront collectifs; mais le même certificat ne pourra viser que les animaux d'une même espèce, provenant de la même exploitation, chargés dans le même wagon et expédiés à un même destinataire.
La durée de validité des certificats est fixée à dix jours. Si ce délai expire pendant le transport, la validité du certificat pourra être prolongée d'une période égale, après visite d'un vétérinaire. Les résultats de la visite et le motif de la prorogation de validité seront portés sur le certificat. Si ce délai de validité expire au cours du transport sur le territoire d'un État tiers, la durée de validité est prolongée jusqu'au moment de l'arrivée des animaux à la frontière de l'État destinataire.
Les animaux sont visités avant l'embarquement par chemin de fer ou par bateau par le vétérinaire qui délivre ou visé le certificat.
Les certificats dont il s'agit seront conformes au modèle I annexé à la présente Convention.
Article 3.
Pour être admis à l'importation, les animaux abattus, les viandes fraîches et conservées par un procédé frigorifique, les graisses, saindoux et tous les produits carnés destinés à l'alimentation doivent être accompagnés d'un certificat d'origine et de salubrité, délivré ou visé par un vétérinaire, attestant que les animaux dont ils proviennent ont été soumis à la visite vétérinaire, avant et après l'abatage, et que les viandes ont été reconnues saines et bonnes pour l'alimentation.
Pour les produits carnés, le certificat doit attester, en outre, qu'ils ne contiennent aucune substance dont l'emploi est prohibé par la réglementation du Pays destinataire.
La viande de cheval reste en dehors des dispositions de la présente convention.
Les viandes fraîches et conservées par un procédé frigorifique devront être présentées au contrôle vétérinaire à l'importation dans les conditions suivantes:
a. viande de boeuf: animaux entiers, dépouillés ou non, divisés par moitiés ou par quartiers;
b. viande de veau; de mouton et de chèvre: animaux entiers, dépouillés ou non, ou divisés par moitiés;
c. viande de porc: animaux entiers, ou divisés par moitiés, avec ou sans lard; celui-ci peut être importé séparément.
L'épluchage (excision d'une partie quelconque ou grattage des séreuses) ou l'enlèvement des ganglions, partiel ou total, entraîne le refoulement, la destruction ou l'utilisation conditionnelle.
Les viandes fraîches ou conservées par un procédé frigorifique porteront une estampille, apposée par un vétérinaire, garantissant que la viande a été reconnue bonne et utilisable sans condition pour l'alimentation.
Les certificats seront conformes au modèle II annexé à la présente Convention.
Article 4.
Les matières et produits bruts d'origine animale, pour être admis à l'importation, doivent être accompagnés d'un certificat d'origine et de salubrité qui permette leur identification et qui porte la déclaration d'un vétérinaire attestant qu'ils proviennent d'animaux de provenance indigène, indemnes de maladies contagieuses. Ce certificat contient également la déclaration que ces matières et produits peuvent être exportés sans danger de transmission de maladies contagieuses.
Ce certificat n'est pas exigé pour les matières et produits d'origine animale indigène qui ont subi un traitement (dessiccation, cuisson, forte salaison, traitement arsenical, traitement à la chaux, lavage industriel, désinfection) considéré comme offrant une garantie suffisante au point de vue de la prophylaxie vétérinaire.
Les certificats seront conformes au modèle II annexé à la présente Convention.
Article 5.
Les envois ne répondant pas aux exigences précédentes, et les animaux que le vétérinaire, lors de sa visite à la frontière, reconnaît atteints, contaminés ou suspects d'une des maladies contagieuses dont la déclaration est obligatoire peuvent être refoulés.
Le vétérinaire inspecteur à la frontière notera sur le certificat le motif du refoulement et signera sa déclaration. En cas d'impossibilité de refoulement, les animaux sont admis obligatoirement. Ils sont, aux frais de qui de droit, soit abattus sur place ou dans un abattoir désigné, soit encore soumis aux mesures sanitaires appropriées. En ce dernier cas, le propriétaire demeure autorisé à faire abattre tout ou partie des animaux. L'utilisation de la viande et des matières brutes provenant des animaux abbatus est régie par la réglementation du pays importateur applicable aux animaux du pays.
En tout cas, le procès-verbal des faits constatés et des dispositions adoptées sera dressé par le vétérinaire et transmis par lui à l'autorité centrale de son pays qui en donnera directement connaissance à l'autorité vétérinaire du pays d'origine. A ce document, sauf en cas de refoulement, sera joint le certificat qui accompagnait les animaux.
Sont également admis les envois de matières et produits d'origine animale de toute sorte dont le refoulement n'a pas été autorisé par l'État transitaire. Ces envois sort traités en conformité des prescriptions vétérinaires en vigueur dans le pays d'importation.
La constatation d'une maladie contagieuse, après l'entrée des animaux sur le territoire du pays destinataire, sera consignée dans un procès-verbal par un vétérinaire; le texte de ce procès-verbal sera communiqué directement par l'autorité compétente à l'autorité vétérinaire du pays de provenance.
Article 6.
Si la peste bovine est constatée sur le territoire de l'une des Hautes Parties Contractantes, l'autre Partie aura le droit de prohiber ou de limiter, aussi longtemps que persistera le danger de contagion, l'importation et le transit des ruminants, des porcs, des dépouilles et produits des ces animaux et, en général, de tous les objets pouvant servir de véhicule à la contagion.
Article 7.
Si, du fait du trafic des animaux, une des maladies épizootiques dont la déclaration est obligatoire venait à être introduite du terrïtoire de l'une des Hautes Parties Contractantes pur celui de l'autre, ou bien, si l'une de ces maladies revêtait un caractère menaçant dans le territoire de l'une des Parties, l'autre a le droit de limiter ou de prohiber, aussi longtemps que persiste le danger, l'importation et le transit des animaux réceptifs en provenance des territoires envahis ou menacés, ainsi que des dépouilles et produits de ces animaux pouvant servir de véhicule à la contagion.
Cette disposition pourra être appliquée en toutes circonstances lors de l'apparition de la péripneumonie contagieuse des bovins et de la dourine.
L'importation ne peut être prohibée dans le cas de charbon bactérien, charbon bactéridien, septicémie hémorragique, rage, rouget du porc, tuberculose, gales et exanthème coïtal.
Article 8.
Chacune des Hautes Parties Contractantes s'engage à publier, le 1er et le 15 de chaque mois, un bulletin sur la situation sanitaire vétérinaire. Ce bulletin, aussitôt publié, sera transmis directement au Service vétérinaire de l'autre Partie Contractante; il sera rédigé conformément aux indications données par l'Office International des Épizooties.
Article 9.
Lorsque, sur le territoire de l'une des Hautes Parties Contractantes, on constatera la peste bovine, la péripneumonie des bovins, la dourine ou bien la fièvre aphteuse sous une forme maligne, avec mortalité élevée, l'autorité centrale vétérinaire de l'autre Partie Contractante sera immédiatement et directement informée, par voie télégraphique, de l'origine et de l'extension de la maladie.
Article 10.
La désinfection des wagons ayant servi au transport des animaux, des bateaux, quais, passerelles, etc., effectuée suivant des règlements en vigueur sur le territoire de l'une des Hautes Parties Contractantes sera reconnue efficace par l'autre Partie.
Article 11.
La présente Convention entrera en vigueur un mois après l'échange des ratifications qui aura lieu à Paris; elle suivra le sort de la Convention commerciale actuellement en vigueur entre la République française et la République tchécoslovaque.
En foi de quoi les plénipotentiaires, dûment habilités, ont signé la présente Convention et l'ont revêtue de leurs cachets.
Fait à Paris, en double exemplaire, le 3 Octobre 1930.
(Překlad.)
Veterinární úmluva
mezi
Československem a Francií.
President republiky Československé a president republiky Francouzské, uznavše nutnost uzavříti veterinární úmluvu, určenou k všemožnému usnadnění vzájemného obchodu zvířaty a předměty a výrobky živočišného původu mezi oběma zeměmi, zajišťujíce si však ochranu svých životních zájmů v této věci, jmenovali svými plnomocníky:
President republiky Československé:
p. Ibla,
radu československého vyslanectví v Paříži;
President republiky Francouzské:
p. Lesage,
ředitele zemědělství v ministerstvu zemědělství;
p. Leclainche,
generálního inspektora veterinárních škol, přednostu veterinární služby;
kteří, předloživše si vzájemně své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních:
Článek prvý.
Dovoz zvířat (jednokopytníků, přežvýkavců, vepřového bravu, drůbeže), zvířecích surovin a produktů a vůbec všech předmětů, jimiž lze přenésti nakažlivinu zvířecích nákaz, jakož i dovoz masa čerstvého, konservovaného a všech masných výrobků určených k požívání z území jedné vysoké smluvní strany na území strany druhé, může býti omezen na výslovně jmenované celní úřady anebo přístavy a podroben zvěrolékařské prohlídce státem, na jehož území má se dovoz díti.
Článek 2.
Zvířata, aby mohla býti připuštěna k dovozu, buďtež doprovázena osvědčením o původu a zdravotním stavu.
Toto osvědčení má obsahovati označení místa původu, nakládací stanice neb přístavu jakož i místo určení zvířat a potvrzení zvěrolékaře, že zdravotní stav zvířat není podezřelý a že v místě původu a na cestě k místu, kde zvířata byla naložena do vagonů nebo na lodi, není nakažlivých nemocí, které dlužno oznámiti a které jsou přenosné na zvířata v osvědčení uvedená, vyjímaje zvláštní případy vyjmenované v závěrečném protokolu.
Osvědčení uvedené pro vývoz zvířat, u nichž se může vyskytnouti:
a) mor skotu a plicní nákaza skotu;
b) nákaza hřebčí, mor vepřů, nákaza vepřů a neštovice ovčí;
c) slintavka a kulhavka, cholera drůbeže a mor slepic; nebudiž vydáno, pokud jde o zvířata vnímavých druhů, leč v tom případě, že shora zmíněné nákazy se nevyskytly ani v místě původu ani v obcích sousedních: u nemocí uvedených pod písmenou a) nejméně v posledním roce; pod písmenou b) nejméně v posledních 40-ti dnech; pod písmenou c) nejméně v posledních 30-ti dnech.
Osvědčení u chovného a užitkového skotu musí stvrzovati:
a) že byl bezprostředně před odesláním při podkožním očkování tuberkulinem uznán za prostý tuberkulosy;
b) že pochází přímo z chovatelského podniku prostého nakažlivého zmetání, anebo že zkouška krve, provedená v některé státní laboratoři neukázala přítomnost nákazy.
U krav, jež nejsou určeny na porážku, osvědčení kromě toho musí stvrzovati, že byly chovány a ošetřovány v podniku prostém nakažlivého zánětu vemene vyvolaného streptokoky, anebo že zkouška mléka, provedená v některé státní laboratoři, neukázala přítomnost nákazy.
Ustanovení o nakažlivém zmetání vztahuje se i na klisny.
Při dovozu chovných a užitkových ovcí a koz budiž na osvědčení potvrzeno, že melitococie (horečka maltézská) se nevyskytuje ani v místě původu ani v obcích sousedních.
Pro jednokopytníky a skot budou se vydávati osvědčení jednotlivá. Pro ovce, kozy, vepřový brav a drůbež budou osvědčení hromadná; hromadné osvědčení však může se týkati pouze zvířat téhož druhu, pocházejících z téhož chovatelského podniku, naložených do téhož vagonu a odeslaných témuž příjemci.
Doba platnosti osvědčení stanoví se na 10 dnů. Uplyne-li tato doba za dopravy, platnost osvědčení bude moci býti po prohlídce zvěrolékařem prodloužena na stejnou dobu. Výsledek prohlídky a důvod prodloužení platnosti buďtež na osvědčení poznamenány. Jestliže doba platnosti uplyne během dopravy na území některého třetího státu, prodlužuje se až do okamžiku příjezdu zvířat na hranici státu určení.
Při dopravy zvířat železnicí nebo lodí provádí před naložením prohlídku zvěrolékař, který osvědčení vydává nebo viduje.
Tato osvědčení budou vydávána podle vzoru I. připojeného k této úmluvě.
Článek 3.
Zabitá zvířata, maso čerstvé nebo konservované mražením, lůj, vepřové sádlo a všechny masné výrobky, určené k požívání musí býti, aby mohly býti připuštěny k dovozu, provázeny osvědčením původu a o zdravotním stavu, vydaným anebo vidovaným zvěrolékařem, potvrzujícím, že zvířata, z nichž maso pochází, byla před a po porážce zvěrolékařsky prohlédnuta a že bylo shledáno zdravým a způsobilým k požívání.
U masných výrobků musí osvědčení mimo toho potvrzovati, že neobsahují žádných látek, jichž užívání jest zakázáno předpisy země určení.
Ustanovení této úmluvy nevztahují se na koňské maso.
Maso čerstvé a konservované mražením musí býti předloženo při dovozu zvěrolékařské prohlídce v tomto stavu:
a) hovězí maso: v celých kusech v kůži nebo stažené, též rozpůlené nebo rozčtvrcené;
b) maso telecí, skopové neb kozí: v celých kusech v kůži nebo stažené, též rozpůlené;
c) vepřové maso: v celých kusech nebo v půlkách, se špekem neb bez něho; tento se může dovážeti též odděleně.
Upravování (vyříznutí jakékoli části nebo seškrabání serosních blan) nebo částečné neb úplné odstranění mízních uzlin má za následek odmítnutí, zničení aneb podmínečné upotřebení.
Maso čerstvé nebo mražením konservované opatří zvěrolékař razítkem, kterým se zaručuje, že bylo shledáno dobrým a bezpodmínečně způsobilým k požívání.
Osvědčení budou vystavována podle vzoru II. připojeného k této úmluvě.
Článek 4.
Zvířecí suroviny a živočišné výrobky, aby byly připuštěny k dovozu, buďtež doprovázeny osvědčením o původu a zdravotním stavu, které dovoluje zjištění jejich totožnosti a které obsahuje potvrzení zvěrolékaře, že pocházejí ze zvířat domácího původu, prostých nakažlivých nemocí. Toto osvědčení obsahuje zároveň prohlášení, že tyto suroviny a výrobky mohou býti vyvezeny bez nebezpečí přenosu nákaz.
Toto osvědčení nebude požadováno pro suroviny a výrobky domácího živočišného původu, které byly ošetřeny způsobem, který je považován za dostačující s hlediska veterinární profylaxe (úplné vysušení, vyvaření, dostatečné prosolení, ošetření arsenikem, vyvápnění, továrenské praní, desinfekce).
Osvědčení budou vystavována podle vzoru II. připojeného k této úmluvě.
Článek 5.
Zásilky, které nevyhovují shora uvedeným požadavkům a zvířata, která zvěrolékař při prohlídce na hranici uzná za nemocná, nakažená aneb podezřelá z nakažlivé nemoci, kterou dlužno hlásiti, mohou býti vráceny.
Pohraniční zvěrolékař poznamená na osvědčení důvod vrácení a podepíše své prohlášení. V případě, že vrácení jest nemožné, budou zvířata povinně převzata. Tato budou na útraty oprávněného buď poražena na místě anebo ve stanovených jatkách, nebo podrobena vhodným zdravotním opatřením. V tomto případě ponechává se majiteli právo dáti poraziti buď všechna zvířata nebo jen část. Zužitkování masa nebo surovin pocházejících z poražených zvířat řídí se předpisy dovozního státu platnými pro domácí zvířata.
V každém případě má zvěrolékař sepsati protokol o zjištěných skutečnostech a o učiněných opatřeních a zaslati jej ústřednímu úřadu své země, který o tom vyrozumí přímo zvěrolékařský úřad země původu. K tomuto vyrozumění připojí se, vyjímaje případ vrácení, osvědčení, které zvířata doprovázelo.