Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1931.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 396.

Podle výsledků zevrubného šetření zavdal příčinu jak ke dřívějším stížnostem veřejnosti proti správci stanice Teplá, tak i ke stížnosti, obsažené v interpelaci, horlivý postup tohoto úředníka proti různým nešvarům, které se během doby na trati Mar. Lázně - Karlovy Vary vyvinuly.

Někteří cestující vyhýbají se tu totiž dodržování určitých formalit, na jichž splnění musí železniční správa trvati jako na prostředku kontroly správného placení jízdného. Ve stanici Teplá bylo proto podle předpisu a způsobem, jak šetření ukázala, zcela korektním, požadováno od cestujících při opouštění stanice odevzdání nebo předložení jízdních dokladů.

V případech zmíněných v interpelaci byla tato kontrolní činnost staničních orgánů mařena buď z mladické nerozvážlivosti, nestřízlivosti, nebo snad dokonce z politováníhodných příčin jiných do té míry, že odevzdání nebo předložení jízdenek bylo odpíráno, odevzdávány jízdenky neplatné, a že i vysvětlení věci v kanceláři u správce stanice ztěžováno bylo dokonce násilnicky.

Provinivší se výtržníci byli potrestáni buď soudně nebo policejně, mimo to byly jim, pokud používali tarifních výhod na podkladě průkazek dělnických, výhody tyto podle příslušných ustanovení osobního tarifu na čtvrt až půl roku odňaty. Násilné počínání cestujících nebylo podle zjištění v žádném případě se strany orgánů dráhy opětováno.

Z uvedených skutečností jest patrno, že výkon služby ve stanicí Teplá vyžaduje zaměstnanců zvláště energických; tomuto požadavku dosavadní správce stanice plně vyhovuje. Ježto pak také nejsou žádné jiné služební důvody pro jeho přeložení, nepomýšlí státní železniční správa na změnu v osobě správce stanice v Teplé.

Pro úplnost budiž ještě podotknuto, že dělník odboru pro udržování dráhy Krouka byl ve stanici zaměstnán pouze přechodně.

V Praze, dne 24. prosince 1930.

Ministr železnic:

Mlčoch v. r.

Nach dem Ergebnisse eingehender Erhebungen gab die Veranlassung sowohl zu den früheren Beschwerden der Oeffentlichkeit gegen den Stationsleiter in Tepl als auch zu der in der Interpellation enthaltenen Beschwerde das eifrige Vorgehen dieses Beamten gegen verschiedene Uebelstände, welche sich im Laufe der Zeit auf der Strecke Marienbad-Karlsbad ergaben.

Manche Reisende weichen hier nämlich der Einhaltung bestimmter Formalitäten aus, auf deren Erfüllung die Eisenbahnverwaltung als einem Mittel zur Kontrolle der ordnungsmässigen Entrichtung des Fahrgeldes bestehen muss. In der Station Tepl wurde deshalb laut Vorschrift und in einer, wie die Erhebungen ergaben, ganz korrekten Art und Weise von den Reisenden beim Verlassen der Station, die Abgabe bzw. Vorweisung der Fahrtdokumente verlangt.

In den in der Interpellation erwähnten Fällen wurde diese Kontrolltätigkeit der Stationsorgane entweder aus jugendlicher Unbesonnenheit, Betrunkheit oder vielleicht sogar aus anderen bedauerlichen Ursachen in einem Masse vereitelt, dass die Abgabe oder Vorweisung der Fahrkarten verweigert wurde, ungültige Fahrkarten abgegeben wurden und dass auch die Aufklärung der Angelegenheit in der Kanzlei beim Stationsleiter sogar mit Gewalt erschwert wurde.

Die schuldtragenden Exzedenten wurden, entweder gerichtlich oder polizeilich bestraft, ausserdem wurden ihnen, soferne sie Tarifbegünstigungen auf Grund von Arbeiterlegitimationen genossen, diese Begünstigungen nach den betreffenden Bestimmungen des Personentarifes auf ein Viertel bis ein halbes Jahr entzogen. Das gewalttätige Benehmen der Reisenden wurde, wie sichergestellt, in keinem Falle seitens der Eisenbahnsorgane erwiedert.

Aus den angeführten Tatsachen ist ersichtlich, dass die Ausübung des Dienstes in der Station Tepl besonders energische Bedienstete erfordert; dieser Anforderung entspricht der bisherige Stationsleiter in vollem Masse. Nachdem ferner auch keine andere dienstliche Gründe für eine Versetzung desselben vorliegen, beabsichtigt die staatliche Eisenbahnverwaltumg keine Aenderung in der Person des Stationsleiters in Tepl.

Der Vollständigkeit halber ist noch zu erwähnen, dass der Arbeiter der Bahnerhaltungssektion Krouka in der Station nur vorübergehend beschäftigt war.

Prag, am 24. Dezember 1930.

Der Eisenbahnminister:

Mlčoch m. p.

Po uvedení zákona č. 91/1918 Sb. z. a n. v účinnost vydalo ministerstvo sociální péče k jeho provedení různé výnosy, zejména k provedení § 8 tohoto zákona výnosy citované v interpelaci.

V těchto výnosech vyložilo ministerstvo sociální péče § 8 v ten rozum, že zákaz noční práce se vztahuje na podniky, resp. živnosti vůbec, tedy bez ohledu na to, zaměstnává-li podnik pomocné dělníky či nikoliv. Tento výklad jest nejen ve shodě se zněním cit. ustanovení zákona, kde se mluví vůbec o zákazu noční práce »v podnicích« bez ohledu na to, kdo práce ty koná, ale čelí též nekalé soutěži mezi pekaři, jež by nastala, kdyby pekaři nepracující s pomocnými dělníky, mohli pečivo dříve dáti do oběhu než oni pekaři, kteří s pomocnými dělníky pracují.

Majíc tyto okolností na zřeteli, ponechalo ministerstvo sociální péče cit. výnosy v platnosti i po vydání nálezu nejvyššího správního soudu ze dne 14. června 1929, čís. 11.958/1929, uváživši, že nález jest jediný toho druhu a že jest proto třeba vyčkati, jak rozhodne nejvyšší správní soud v dalších případech, kde bude ministerstvu sociální péče poskytnuta možnost názor svůj podrobně v odvodním spise uplatňovati.

V Praze, dne 2. ledna 1931.

Ministr sociální péče:

Dr Czech v. r.

Učebnice »Karpatoruský bukvar«, čítanka »Národní škola«, čítanka »Kniha dla čitanija« a mluvnice »Naša rječ«, které vydalo »Učitelskoje Tovaryščestvo«, byly předloženy ministerstvu školství a národní osvěty k aprobaci dílem r. 1925, dílem r. 1930. »Karpatoruský bukvar« nemohl býti r. 1925 schválen pro nedostatky po stránce metodické; 2. a 3. vydání řečeného slabikáře a čítanka »Národní škola«, předložené ministerstvu školství a národní osvěty k aprobaci r. 1930, jsou ještě v aprobačním řízení. Poněvadž žádná z řečených knih nebyla dosud schválena a poněvadž není přípustno užívati neschválených učebnic, byly výnosem referátu ministerstva školství a národní osvěty v Užhorodě ze dne 17. září 1930, čís. 105.723/30, upozorněny všechny školní inspektoráty a správy škol, že se podle platných předpisů ve školách smí používati jen učebnic schválených ministerstvem školství a národní osvěty.

Při schvalování učebnic je směrodatným jen posudek nestranných pedagogických odborníků. Budou-li nové učebnice vyhovovati, budou zajisté po příslušném aprobačním řízení podle positivních návrhů odborníků též připuštěny.

K tomu ještě nutno poznamenati, že všechny dosud vydané učebnice jsou tendence poctivé a loyální, jinak by nemohly býti schváleny.

Tvrzení interpelace jakoby státní školská správa potlačovala ruský jazyk a dusila uvědomění ruského lidu, nesrovnává se se skutečností. Státní školská správa naopak stará se o zřizování a budování ruských škol národních, o zaškolení ruských dětí, o odstranění negramotnosti, za kterým účelem poskytuje podpory osvětovým sborům i spolkům, vydává nebo přispívá na vydávání publikací pro lid i pro školní mládež a podporuje každou poctivou snahu, směřující ke zvýšení kulturní úrovně ruského lidu Podkarpatoruského.

V otázce vyučovacího jazyka v národních školách v Podk. Rusi poukazuji na své vývody, které jsem přednesl v rozpočtovém výboru senátu při debatě o školském rozpočtu pro rok 1931.

V Praze, dne 29. ledna 1931.

Ministr školství a národní osvěty:

Dr Dérer v. r.

Na uprázdněná místa na národní školy v zemí Podkarpatoruské - pokud se o ně neucházejí žadatelé dobrovolně se hlásící - jsou přikazováni učitelé ze země České a země Moravskoslezské ze školních okresů, kde lze bez obtíží přikázaného učitele nahraditi. Výběr učitelů k tomu účelu se děje tak, že je požádán příslušný okresní školní výbor, aby učitele k přikázání způsobilého navrhl, po případě hned na určené služební místo vyslal. Při tom přicházejí v úvahu učitelé pro místa pokud možno v každém směru kvalifikovaní, svobodní a především učitelé - muži, ježto obtíže služby snáze překonávají. Učitelé, kteří prokáží, že z důvodů zdravotních nejsou způsobilí vykonávati službu na místě určeném, jsou přikázání zproštěni. Výběr učitelů k účelu, o nějž jde, neděje se tedy nahodile, ale po předchozí plánovité přípravě.

Návštěva domova je učitelům kromě hlavních prázdnin umožněna o prázdninách vánočních a velikonočních, při čemž se jim dostává legitimací opravňujících k snížení jízdného.

Diety ani jiné hromadné přídavky z důvodů přikázání nelze povoliti pro nedostatek rozpočtové úhrady.

Bytové nouzi učitelů na Podkarpatské Rusi hledí státní správa odpomoci tím, že v novostavbách školních budov se zřizují podle potřeby i byty pro učitele. Jinak může býti jen zůstaveno obcím, aby využily výhod zákona o stavebním ruchu a zřizovaly pro veřejné zaměstnance činžovní domy.

Vojenská služba presenční, vykonaná před 1. lednem 1926, se započítává podle usnesení vlády ze dne 14. března 1929 u těch učitelů, kteří byli k 1. lednu 1925 převedení do nových platů jako učitelé definitivní.

Kursy jazyka podkarpatoruského pro přikázané učitele nelze pořádati pro technické potíže. Podle nabytých zkušeností lze však tvrditi, že přikázaní učitelé překonávají po krátké době snadno jazykové rozdíly na školách s vyučovacím jazykem podkarpatoruským, na nichž jedině tyto jazykové rozdíly přicházejí v úvahu.

Přikazování učitelů na Podkarpatskou Rus je opatřením z důvodů pedagogických i celostátních v této době nutným, při tom však přechodným a pro jednotlivce dočasným; děje se zpravidla jen na měšťanské školy, tedy do míst, v nichž životní podmínky jsou poměrně příznivější. Osobním zájmům přikázaných učitelů vychází školská správa natolik vstříc, že ani nepoužívá při tom možnosti dané platnými předpisy, aby je překládala na uprázdněná místa definitivně bez nároku na vrácení se na původní místo.

Ministerstvo školství a národní osvěty má za to, že pro mladé a svobodné učitele není tato dočasná služba spojena s nepřekonatelnými potížemi. Přes to však se vynasnažuje, aby nuceného přikazování učitelů na Podkarpatskou Rus nebylo časem vůbec třeba.

V Praze, dne 29. ledna 1931.

Ministr školství a národní osvěty:

Dr Dérer v. r.

Přemístění důstojníků, o kterých jest řeč v interpelaci, bylo provedeno ze služebních důvodů a nemůže tomuto přemístění býti přičítána povaha trestní.

Štábní kapitán Řehulka byl přemístěn na návrh vyššího velitelství, jelikož sloužil v téže posádce 6 roků a major Kloss byl přemístěn rovněž na návrh vyššího velitelství, jelikož sloužil v téže posádce po dobu 11 let.

Přemísťování důstojníků ze služebních důvodů, zvláště když tito slouží v jedné a téže posádce po dobu 5 let, není zvláštním zjevem, naopak v některých případech bývají důstojníci přemísťováni ze služebních důvodů i v době kratší, nežli jak se stalo v případě jmenovaných důstojníků.

Není tedy toto přemístění v žádné souvislosti s vyšetřováním sebevraždy vojína Fuchse a řízením zavedeným proti škpt. Sýkorovi.

Také škpt. Homola byl přemístěn pokud tu o přemístění vůbec lze mluvit, ze služebních důvodů a to k děl. odd. 258 v náhradu za výše zmíněného štábního kapitána Řehulku, takže zůstal i nadále v Opavě ve své dosavadní posádce.

Štábní kapitán Sýkora byl přemístěn od děl. pluku 8 v Opavě k děl. pluku 108 v Hranicích, jakmile bylo proti němu zahájeno řízení, o kterém jest řeč v interpelaci.

Při povýšení tohoto důstojníka do hodnosti štábního kapitána bylo vzato v úvahu, že v řízení před kárným výborem byl zproštěn.

V Praze, dne 2. ledna 1931.

Ministr národní obrany:

Dr Viškovský v. r.

Die Versetzung der in der Interpellation genannten Offiziere erfolgte aus Dienstrücksichten und kann derselben der Charakter einer strafweisen Versetzung nicht beigemessen werden.

Stabskapitän Řehulka wurde über Antrag des Oberkommandos versetzt, weil er in derselben Garnison 6 Jahre gedient hatte, und Major Kloss wurde desgleichen über Antrag des Oberkommandos versetzt, da er in derselben Garnison durch 11 Jahre gedient hatte.

Die Versetzung von Offizieren aus Dienstrücksichten, namentlich wenn dieselben in ein und derselben Garnison 5 Jahre gedient haben, ist keine besondere Erscheinung, im Gegenteil werden in manchen Fällen die Offiziere aus Dienstrücksichten auch in kürzeren Fristen versetzt, als dies im Falle der genannten Offiziere erfolgt ist.

Es steht somit diese Versetzung mit der Erhebung über den Selbstmord des Soldaten Fuchs und mit dem gegen den Stabs kapitän Sýkora eingeleiteten Verfahren in keinem Zusammenhange.

Auch Stabskapitän Homolka wurde, soferne hier überhaupt von einer Versetzung die Rede sein kann, aus Dienstrücksichten, und zwar zur Art. Abt. 258 als Ersatz für den oben erwähnten Stabskapitän Řehulka versetzt, so dass er auch weiterhin in Troppau in seiner bisherigen Garnison verblieb.

Stabskapitän Sýkora wurde vom Artillerieregiment 8 in Troppau zum Artillerieregiment 108 in Hranice versetzt, sobald gegen ihn das in der Interpellation erwähnte Verfahren eingeleitet wurde.

Anlässlich der Beförderung dieses Offiziers zum Stabskapitän wurde in Erwägung gezogen, dass er im Verfahren vor dem Disciplinarausschuss freigesprochen wurde.

Prag, am 2. Jänner 1931.

Der Minister für Nationalverteidigung:

Dr. Viškovský m. p.

Ministerstvo sociální péče provedlo šetření o provádění státní stravovací akce pro nezaměstnané a omezeně pracující v okrese velkoberezňanském, jež skončilo s tímto výsledkem:

Ve všech obcích, kam byly přiděleny poukázky ze stravovací akce, bylo rozdělení provedeno za přítomnosti starosty obce a jeho náměstka. Osoby a rodiny, jež byly z této akce podpořeny, jsou zcela nemajetné a v době, kdy poukázky obdržely, byly i nezaměstnané, takže podpora jim byla poskytnuta oprávněně.

Při rozdělování poukázek nebylo přihlíženo k tomu, jaké politické příslušnosti jsou uchazeči, nýbrž k tomu, aby se podpory dostalo skutečně těm nejpotřebnějším.

V Praze, dne 3. února 1931.

Ministr sociální péče:

Dr Czech v. r.

K dotazu o příčinách, pro které dosud nedošlo k paušalování daně z obratu u textilních výrobků, dovoluji si sděliti, že se tak stalo proto, že v žádném z projednávaných návrhů - tedy ani v posledně projednávaném návrhu továrníka Machka, který jest asi míněn v druhém odstavci interpelace - se dosud nepodařilo odstraniti všechny rozpory mezi stanovisky textilního průmyslu a obchodu textilními výrobky; bez úplné dohody obou těchto na paušalování nejvíce súčastněných hospodářských odvětví k zavedení paušálu přikročiti nelze.

V nejbližší době bude za účelem odstranění těchto rozporů provedeno ještě další šetření, a to z části také přímo v některých textilních průmyslových podnicích. Teprve podle výsledku tohoto šetření bude možno učiniti konečné rozhodnutí, zda paušalování daně z obratu u textilních výrobků lze provésti.

Zároveň dovoluji si ještě podotknouti, že resoluce o paušalování daně z obratu, přijatá při projednávání zákona o této dani v senátě v prosinci 1926, kferé se dovolává interpelace, netýkala se přímo paušalování daně z obratu u textilních výrobků, nýbrž všeobecně doporučovala paušalování této daně podle potřeby jednotlivých skupin.

V Praze, dne 7. února 1931.

Ministr financí:

Dr Engliš v. r.

Požadavku kladenému v interpelaci bylo vyhověno, pokud to bylo možno z hospodářských důvodů, zákonem ze dne 20. května 1930, č. 70 Sb. z. a n. pokud se týče vládním nařízením ze dne 26. června 1930, č. 96 Sb. z. a n., jimiž bylo zavedeno u pensí příslušejících podle těchto ustanovení a požívaných v cizině pouze stejnoměrné snížení o 10%. Toto snížení nesmí však sahati pod nejnižší výměru pensí stanovenou v příslušných pensijních předpisech.

Uvedené snížení pro cizinu bylo stanoveno, jak uvádí důvodová zpráva k vládnímu návrhu citovaného zákona proto, že počet pensistů, kteří jsou trvale v cizině, jest stále neobyčejně veliký, nehledě k značnému počtu těch, kteří se zdržují v cizině jenom dočasně. Tak v roce 1929 bylo trvale v cizině pensistů 4.749. To má značný vliv na stav platební bilance státu a na hospodářské poměry. Snížení 10% odpovídá, nehledíc k hospodářské újmě, která vzniká spotřebováním odpočivných platů mimo území státu, tomu co ujde na veřejných daních a dávkách.

V Praze, dne 31. ledna 1931.

Ministr financí:

Dr Engliš v. r.

Der in der Interpellation gestellten Forderung wurde, soferne dies aus wirtschaftlichen Gründen möglich war, durch das Gesetz vom 20. Mai 1930, Nr. 70 S. d. G. u. V. bzw. durch die Regierungsverordnung vom 26. Juni 1930, Nr. 96 S. d. G. u. V. entsprechen, mit welchen bei den nach diesen Bestimmungen gebührenden und im Auslande genossenen Pensionen lediglich eine gleichmässige Herabsetzung um 10% eingeführt wurde. Diese Herabsetzung darf jedoch nicht unter das niedrigste in den bezüglichen Pensionsvorschriften festgesetzte Ausmass der Pensionen reichen.

Die erwähnte Herabsetzung für das Ausland wurde, wie im Motivenberichte zum Regierungsentwurfe des zitierten Gesetzes angeführt erscheint, aus dem Grunde festgesetzt, weil die Anzahl der dauernd im Auslande weilenden Pensionisten fortwährend eine ausserordentlich grosse ist, ganz abgesehen von der bedeutenden Anzahl derjenigen, die sich nur vorübergehend im Auslande aufhalten. So waren im Jahre 1929 im Auslande 4.749 Pensionisten dauernd ansässig. Dies übt einen bedeutenden Einfluss auf den Stand der Zahlungsbilanz des Staates und auf die wirtschaftlichen Verhältnisse aus. Die Herabsetzung um 10% entspricht, abgesehen von dem durch den Verbrauch der Pensionsbezüge ausserhalb des Staatsgebietes erwachsenden wirtschaftlichen Nachteil, dem Eingang an öffentlichen Steuern und Abgaben.

Prag, am 31. Jänner 1931.

Der Finanzminister:

Dr. Engliš m. p.