Zákonem čís. 194/1920 Sb. z. a n. bylo ministerstvo národní obrany zmocněno rozhodovati podle volné úvahy o přihláškách bývalých vojenských gážistů do čs. armády. Stejně nebylo ministerstvo národní obrany nikterak vázáno kromě ustanoveními vnitrostátních zákonů a nařízení v tom směru, zda a kterým z gážistů bývalé armády poskytne zaopatření. Tato zásada byla uznána i Vídeňskou úmluvou o pensích, která mimo jiné vyloučila z nároku na pensi osoby, jichž převzetí bylo odmítnuto vnitrostátními opatřeními ve veřejném zájmu.

Okolnosti, že dotyčné osoby na základě přihlášky správně a včas podané, nebyly přijaty za československé vojenské gážisty, neměla sama o sobě za následek ztrátu pense. Těmto osobám byly přiznány zaopatřovací platy ve výměře předpřevratové a zákonem čís. 80/1928 Sb. z. a n. byl jim poskytnut i 20% příplatek k pensi stejně jako gážistům převzatým resp. jejich zaopatřovací platy byly zvýšeny na nejnižší hranici podle § 155 platového zákona. Zákon čís. 70/1930 Sb. z. a n., který provedl t. zv. zrovnoprávnění staropensistů, přiznal také jim určité další zvýšení pensí podle převodových pravidel zákona čís. 103/1926 Sb. z. a n.

Pokud se týká osob, které podle zákona čís. 194/1920 Sb. z. a n. neměly nárok na pensi proto, že v přihlášce žádaly o přijetí do výslužby, ač byly v aktivitě, byla věc upravena administrativní cestou na prospěch dotyčných gážistů. Ministerstvo národní obrany poskytuje takovým osobám vojenské zaopatřovací platy, jestliže prokáží, že byly špatně informovány směrodatnými činiteli o způsobu vyplňování přihlášek, nebo jestliže superarbitračním řízením jest dokázáno, že již dne 28. října 1918 byly k vojenské službě nezpůsobilými, v obou případech jen tehdy, jsou-li nemajetnými. Byla-li přihláška podána pozdě, může býti výslužné rovněž přiznáno podle ustanovení § 112, odst. 4. zákona čís. 76/1922 Sb. z. a n.

Při provádění § 4 cit. zákona, bylo příslušné usnesení meziministerského poradního sboru vydáno vždy v případech věcně odůvodněných.

Pro řízení před tímto sborem byly §em 20 a dalšími vládního nařízení čís. 514/1920 Sb. z. a n. stanoveny přesně směrnice, které zaručovaly nestrannost a objektivnost řízení.

V řízení před meziministerským poradním sborem byla obviněným poskytnuta dostatečná možnost obrany i obhajoby a výtky stranickosti nebo nedostatečnosti řízení nejsou odůvodněny. Mimo to, domnívaly-li se postižené osoby, že konečným usnesením byly zkráceny, měly možnost stěžovati si u nejvyššího správního soudu. Neučinily-li tak, nabylo rozhodnutí definitivně právní moci a jest jím i ministerstvo národní obrany vázáno.

Znění citovaného zákona čís. 194/1920 Sb. z. a n., jakož i zásady vládního nařízení čís. 514/1920 Sb. z. a n. neodporují článkům 173-176 a článku 92 mírové smlouvy Saint Germainské. Z důvodů, pro které bylo odepřeno převzetí, resp. přiznání pense, nebyla totiž žádná z těchto osob podrobena ani jakémukoliv trestnímu stíhání ani jakémukoliv jinému opatření ve smyslu citovaných článků mírové smlouvy St. Germainské.

Za tohoto stavu, jakož i vzhledem k tomu, že přejímací akce jest již řadu let definitivně skončena, nemíní ministerstvo národní obrany věcí znovu se zabývati nehledíc k tomu, že některé požadavky interpelace by vyžadovaly přímo úpravy zákonné, což se vymyká kompetenci ministerstva národní obrany.

V Praze dne 15. ledna 1931.

Ministr národní obrany:

Dr Viškovský v. r.

Mit dem Gesetze Nr. 194/1920 S. d. G. u. V. wurde das Ministerium für nainonale Verteidigung ermächtigt, nach freiem Ermessen über die Anmeldungen der ehemaligen Militärgagisten in die čechoslovakische Armee zu entscheiden. Desgleichen war das Ministerium für nationale Verteidigung ausser den Bestimmungen der innerstaatlichen Gesetze und Verordnungen in keiner Weise in der Hinsicht gebunden, ob und welchen von den Gagisten der ehemaligen Armee es die Versorgung gewähren wird. Dieser Grundsatz wurde auch im Wiener Uebereinkommen über die Pensionen anerkannt, welches unter anderen aus den Pensionsanspruche solche Personen ausgeschlossen hat, deren Uebernahme durch innerstaatliche Verfügungen im öffentlichen Interesse abgewiesen wurde.

Der Umstand, dass die betreffenden Personen auf Grund der ordnungsgemäss und rechtzeitig eingebrachten Anmeldung nicht als čechoslovakische Gagisten aufgenommen wurden, hatte an und für sich den Verlust der Pension nicht zur Folge. Diesen Pensionen wurden die Versorgungsgenüsse in dem vor den Umsturze bestandenen Ausmasse zuerkannt und mit dem Gesetze Nr. 80/1928 S. d. G. u. V. wurde ihnen auch der 20%ige Zuschuss zur Pension gleich wie den übernommenen Gagisten gewährt, resp. wurden ihre Versorgungsgenüsse auf die unterste Grenze nach § 155 des Gehaltsgesetzes erhöht. Das Gesetz Nr. 70/1930 S. d. G. u. V., mit welchem die sogenannte Gleichstellung der Altpensionisten durchgeführt wurde, hat auch diesen eine bestimmte weitere Erhöhung der Pensionen nach den Ueberleitungsbestimmungen des Gehaltsgesetzes Nr. 103/1926 S. d. G. u. V. zuerkannt.

Was diejenigen Personen betrifft, welche nach dem Gesetze Nr. 194/1920 S. d. G. u. V. aus dem Grunde keinen Anspruch auf Pension hatten, weil sie in der Anmeldung um die Aufnahme in den Ruhestand angesucht hatten, obwohl sie sich in Aktivität befanden, so wurde diese Sache auf administrativen Wege zu Gunsten der betreffenden Gagisten geregelt. Das Ministerum für nationale Verteidigung gewährt solchen Personen die militärischen Versorgungsgenüsse, falls dieselben nachweisen, dass sie von den massgebenden Faktoren über die Art der Ausfüllung der Anmeldungen schlecht informiert wurden oder falls durch das Superarbitrierungsverfahren nachgewiesen erscheint, dass sie schon am 28. X. 1918 für den Militärdienst untauglich waren, in beiden Fällen nur dann, wenn sie vermögenslos sind. Wurde die Anmeldung verspätet eingebracht, so kann die Pension gleichfalls nach den Bestimmungen des § 112, Abs. 4, des Gesetzes Nr. 76/1922 S. d. G. u. V. zugestanden werden.

Bei der Durchführung des § 4 des zit. Gesetzes wurde der bezügliche Beschluss des interministeriellen Beirates stets in sachlich begründeten Fällen erlassen.

Für das Verfahren vor diesem Beirate wurden durch § 20 ff. der Regierungsverordnung Nr. 514/1920 S. d. G. u. V. genaue Richtlinien festgesetzt, welche Unparteilichkeit und Objektivität des Verfahrens garantierten.

Im Verfahren vor dem interministeriellen Beirate war den Beschuldigten genügende Möglichkeit der Gegenwehr und Verteidigung gewährt und die Vorwürfe der Parteilichkeit oder der Mangelhaftigkeit des Verfahrens erscheinen nicht begründet. Ausserdem hatten die betroffenen Personen, falls sie sich durch den endgültigen Beschluss verkürzt fühlten, die Möglichkeit der Beschwerde an das oberste Verwaltungsgericht. Unterliessen sie dies, so erwuchs die Entscheidung definitiv in Rechtskraft und ist durch dieselbe auch das Ministerium für nationale Verteidigung gebunden.

Die Fassung des zitierten Gesetzes Nr. 194/1920 S. d. G. u. V. als auch die Grundsetze der Regierungsverordnung Nr. 514/1920 S. d. G. u. V. widersprechen nicht den Art. 173-176 und dem Art. 92 des Friedensvertrages von St. Germain. Aus den Gründen, aus welchen die Uebernahme resp. die Zuerkennung der Pension verweigert wurde, wurde nämlich keine von diesen Personen irgendeiner strafgerichtlichen Verfolgung noch irgendwelcher anderer Verfügung im Sinne der zitierten Artikel des Friedensvertrages von St. Germain unterzogen.

Bei dieser Sachlage sowie angesichts des Umstandes, dass die Uebernahmsaktion bereits seit einer Reihe von Jahren definitiv abgeschlossen ist, beabsichtigt das Ministerium für nationale Verteidigung nicht, sich mit dieser Angelegenheit neuerlich zu befassen, abgesehen davon, dass einige Forderungen der Interpellation eine direkt gesetzliche Regelung erfordern würden, was sich der Kompetenz des Ministeriums für nationale Verteidigung entzieht.

Prag, am 15. Jänner 1931.

Der Minister für nationale Verteidigung:

Dr. Viškovský m. p.

Státní správě jsou známy nedostatky a závady, plynoucí z dosavadního zatímního umístění národních škol s československým jazykem vyučovacím v Bohosudově, které lze odstraniti pouze novostavbou vhodné vlastní budovy školní. Za tím účelem byly již provedeny přípravné práce stavební a zakoupeno potřebné staveniště, takže stavbu školy, o niž jde, bude lze zadati, jakmile to dovolí finanční prostředky státním rozpočtem povolované.

V Praze dne 5. února 1931.

Ministr školství a národní osvěty:

Dr Dérer v. r.

V interpelaci zmíněná ustanovení pracovního řádu pro továrny na tabák vyslovují následky, jaké má ztráta čsl. státního občanství pro dělníka čsl. tabákové režie.

Stejně tak stanoví § 7, odst. 1 pensijního normálu pro dělnictvo čsl. tabákové režie. V interpelaci dovolávaný § 8 tohoto normálu je nesprávně uveden, ježto dosavadní § 2 pensijního normálu byl zrušen vynesením ministerstva financí z 9. července 1927, č. 51.835/27, takže dosavadní § 8 jest nyní §em 7.

Ustanovení, že zaměstnanec pozbývá ztrátou čsl. státního občanství nároku na pensi, platí zásadně pro všechny státní zaměstnance a pensijní předpisy pro dělnictvo tabákové režie řídí se týmiž zásadami jako pensijní předpisy pro státní zaměstnance pragmatikální.

Není proto pravdivým tvrzení, že zmíněná ustanovení pracovního řádu a pensijního normálu projevují účinek skoro výhradně vůči dělnicím čsl. tabákové režie.

Ostatně není ustanovení §u 7, odst. 1. pensijního normálu novum. Již pensijní statut pro dělnictvo tabákové režie z roku 1910 (vynesení býv. min. fin. z 3. XI. 1910, č. 17758) nařizoval v §u 43, že »jinak mají platnost všeobecná ustanovení o provisi pro dělníky ve státních závodech«. Takovým všeobecným ustanovením bylo též císařské nařízení z 2. listopadu 1865, podle něhož nárok na pobírání běžného odpočivného požitku zaniká při ztrátě rakouského státního občanství.

Podle zmíněných ustanovení pracovního řádu bylo postupováno též v případě Marie Brücknerové, bývalé dělnice tabákové továrny ve Šternberku, o němž se děje v interpelaci zmínka.

Brücknerová provdala se 27. července 1926 za cizího státního příslušníka a tím pozbyla čsl. státního občanství. Dne 4. srpna 1926 podala sama žádost o nucený odchod podle § 13 restrikčního zákona č. 286/1924 Sb. z. a n., ačkoliv opatření takové bylo pouze právem úřadu.

Tuto žádost zamítlo ministerstvo financí vynesením z 26. dubna 1927, č. 33.415/27, ježto zásad zákona č. 286/1924 nebylo možno v tomto případě použíti. Restrikce státních zaměstnanců byla již podle zmíněného zákona pro rok 1925 provedena. Vynesením z 15. května 1925, č. 41439/25 zmocnilo totiž ministerstvo financí ústřední ředitelství tabákové režie, aby zásad restrikčního zákona použilo též na dělníky a dělnice, kteří nejsou čsl. státními příslušníky. Toto vynesení týkalo se však jen těch zaměstnanců, kteří v den účinnosti zákona č. 286/1924, t. j. 1. ledna 1925 již čsl. státního občanství neměli. Brücknerová pozbyla však čsl. státní příslušnosti teprve 27. července 1926.

V důsledku rozhodnutí ministerstva financí č. 33.415/27 bylo nutno proti Brücknerové postupovati podle § 34, odst. 1. pracovního řádu.

Brücknerová podala na to žádost o povolení odbytného, avšak i tuto musilo ministerstvo financí zamítnouti vynesením z 29. ledna 1930, č. 126.694/29 vzhledem k striktnímu ustanovení § 34, odst. 1 a § 50, odst. 2 pracovního řádu.

Kromě vylíčeného případu vyskytl se u tabákové režie pouze jeden podobný případ, v němž bylo postupováno rovněž podle platných předpisů.

Vzhledem k hořejším vývodům podotýkám k jednotlivým bodům interpelace:

1. ustanovení § 50, odst. 2. pracovního řádu a § 7, odst. 1. pensijního normálu pro dělnictvo čsl. tabákové režie nelze změniti jednostranně jen pro dělnictvo tabákové režie,

2. z důvodů shora vylíčených nelze v případě Brücknerové změniti vynesení ministerstva financí č. 33415/27-IVA/13 z 26. dubna 1927,

3. rovněž nelze zrušiti vynesení ministerstva financí č. 126.694/29-IVA/13 z 29. ledna 1930, ani povoliti vrácení pensijních příspěvků, ježto pensijní předpisy pro dělnictvo tabákové režie nemají příslušného ustanovení. Ostatně Brücknerová o vrácení příspěvků nežádala, nýbrž o povolení odbytného ve výši pensijních příspěvků, byla si tedy patrně sama vědoma, že vrácení pensijních příspěvků požadovati nelze.

V Praze, dne 26. prosince 1930.

Ministr financí:

Dr Engliš v. r.

Die in der Interpellation erwähnten Bestimmungen der Arbeitsordnung für die Tabakfabriken erörtern die Folgen des Verlustes der čsl. Staatsbürgerschaft für den Arbeiter der čsl. Tabakregie.

Das Gleiche bestimmt § 7, Abs. 1 des Pensionsnormales für die Arbeiterschaft der čsl. Tabakregie. Der in der Interpellation berufene § 8 dieses Normales ist unrichtig angeführt, weil der bisherige § 2 des Pensionsnormales mit dem Erlasse des Finanzministeriums vom 9. Juli 1927, Z. 51835/27 aufgehoben wurde, sodass der bisherige § 8 dermalen § 7 ist.

Die Bestimmung, dass ein Bediensteter mit dem Verluste der čsl. Staatsbürgerschaft den Anspruch auf Pension verliert, gilt grundsätzlich für alle Staatsbediensteten und die Pensionsvorschriften für die Arbeiterschaft der Tabakregie richten sich nach den gleichen Grundsätzen wie die Pensionsvorschriften für die pragmatikalischen Staatsbediensteten.

Es ist somit die Behauptung nicht richtig, dass sich die erwähnten Bestimmungen der Arbeitsordnung und des Pensionsnormales fast ausschliesslich gegen die Arbeterinnen der čsl. Tabakregie auswirken.

Übrigens ist die Bestimmumg des § 7, Abs. 1 des Pensionsnormales kein Novum. Schon das Pensionsstatut für die Arbeiterschaft der Tabakregie vom Jahre 1910 (Erlass des ehem. Fin. Min. vom 3. XI. 1910, Z: 17758) bestimmte im § 43, dass »ansonsten, die allgemeinen Bestimmungen über die Provisionen für die Arbeiter in den staatlichen Betrieben zu gelten haben«. Eine derartige allgemeine Bestimmung war auch die kaiserliche Verordnung vom 2. November 1865, nach welcher der Anspruch auf den Bezug des laufenden Ruhegenusses mit dem Verluste der österreichischen Staatsbürgerschaft erlischt.

Nach den erwähnten Bestimmungen der Arbeitsordnung wurde auch im Falle der Marie Brückner, ehem. Arbeiterin der Tabakfabrik in Sternberg, vorgegangen, von welchem in der Interpellation Erwähnung geschieht.

Die Brückner vermählte sich am 27. Juli 1926 mit einem fremden Staatsangehörigen und verlor dadurch die čsl. Staatsbürgerschaft. Am 4. August 1926 reichte sie selbst um zwangsweisen Abgang nach § 13 des Abbaugesetzes Nr. 286/1924 Slg. d. G. u. V. ein, obzwar eine derartige Verfügung blos ein Recht der Behörde war.

Dieses Gesuch wurde vom Finanzministerium mit dem Erlasse vom 26. April 1927, Z: 33415/27 abgewiesen, weil die Grundsätze des Gesetzes Nr. 286/1924 im vorliegenden Falle nicht angewendet werden konnten. Der Abbau der Staatsbediensteten war schon nach dem erwähnten Gesetze für das Jahr 1925 durchgeführt. Mit dem Erlasse vom 15. Mai 1925, Z: 41439/25 hat nämlich das Finanzministerium die Zentraldirektion der Tabakregie ermächtigt, die Grundsätze des Abbaugesetzes auch auf solche Arbeiter und Arbeiterinnen anzuwenden, welche nicht čsl. Staatsangehörige sind. Dieser Erlass bezog sich jedoch nur auf solche Bedienstete, welche am Tage des Wirksamkeitsbeginnes des Gesetzes Nr.: 286/1924, d. i. am 1. Jänner 1925, die čsl. Staatsbürgerschaft nicht mehr besassen. Die Brückner verlor jedoch die čsl. Staatsbürgerschaft erst am 27. Juli 1926.

Infolge der Entscheidung des Finanzministeriums Z: 33415/27 war gegen die Brückner gemäss § 34, Abs. 1 der Arbeitsordnung vorzugehen.

Die Brückner reichte darauf hin ein Gesuch um Bewilligung einer Abfertigung ein, doch auch dieses musste das Finanzministerium mit Rücksicht auf die strikte Bestimmung des § 34, Abs. 1 und § 50, Abs. 2 der Arbeitsordnung mit dem Erlasse vom 29. Jänner 1930, Z: 126694/29 abweisen.

Ausser dem geschilderten Falle kam bei der Tabakregie nur ein einziger ähnlicher Fall vor, in welchem gleichfalls nach den geltenden Vorschriften vorgegangen wurde.

Mit Rücksicht auf die obigen Ausführungen bemerke ich zu den einzelnen Punkten der Interpellation:

1. die Bestimmungen des § 50, Abs. 2 der Arbeitsordnung und des § 7, Abs. 1 des Pensionsnormales für die Arbeiterschaft der čsl. Tabakregie können nicht einseitig nur für die Arbeiterschaft der Tabakregie abgeändert werden,

2. aus den oben geschilderten Gründen kann im Falle der Brückner der Erlass des Finanzministeriums Z: 33415/27-IV A/13 vom 26. April 1927 nicht abgeändert werden,

3. desgleichen kann weder der Erlass des Finanzministeriums Z: 126694/29 IV A/13 vom 29. Jänner 1930 aufgehoben noch die Rückerstattung der Pensionsbeiträge bewilligt werden, nach dem die Pensionsvorschriften für die Arbeiterschaft der Tabakregie keine diesbezügliche Bestimmung enthalten. Übrigens hatte die Brückner nicht um Rückerstattung der Beiträge, sondern um Bewilligung einer Abfertigung in der Höhe der Pensionsbeiträge angesucht, sie war sich somit offenbar selbst dessen bewusst, dass die Rückerstattung der Pensionsbeiträge nicht gefordert werden kann.

Prag, am 26. Dezember 1930.

Der Finanzminister:

Dr. Engliš m. p.

Každý vojenský stihací pilot musí ovládati letoun ve všech možných polohách, aby byl dostatečně vycvičen k boji. Souhrn potřebných obratů k dokonalému ovládání letounu nazývá se ne dosti přiléhavým jménem »letecká akrobacie«.

Tato jest součástí výcviku stihacích pilotů všech armád. Ministerstvo národní obrany nikdy provádění tohoto výcviku nezakázalo.

Byla toliko zakázána letecká akrobacie před veřejností u příležitostí různých leteckých dnů a podobně, při nichž se často stávalo, že vojenští letci dávali se publikem strhnouti k přestupkům proti bezpečnosti tím, že nezachovávali předepsanou výši letu pro tato cvičení stanovenou.

Štábní kapitán Kňažikovský uvedený zákaz nepřekročil. Konal cvičení v předepsané výši a bez účasti veřejnosti. Bylo zjištěno, že létal ve výši 800 m a nikoli ve výši 200-300 m, jak se tvrdí v interpelaci.

Letoun, na kterém štábní kapitán létal, byl normální válečný stihací letoun seriové výroby, který menšími adaptacemi byl přizpůsoben k létání v obrácené poloze.

Účelem těchto adaptací bylo získání zkušeností pro tento zvláštní druh letu, který se dnes provádí ve všech armádách. Ministerstvo národní obrany povoluje podobné pokusy zvláště vynikajícím stihacím pilotům na jejich zvláštní žádost, aby nezůstali ve výcviku pod světovou úrovní. Zkušenosti těchto vynikajících pilotů jsou pak podkladem k zdokonalení výcviku ostatních vojenských pilotů.

V uvedeném smyslu byla ihned po neštěstí vydána úřední zpráva (TNO.) ze dne 11. října 1930.

Pokud se týče vlastní příčiny neštěstí bylo zjištěno:

Štábní kapitán Kňažikovský dělal obrácený looping, který jak již uvedeno, patří mezi nejtěžší letecké výkony. Ihned po provedeném obráceném loopingu přešel do toneau, kterýmžto abnormálním namáháním draku povstala porucha nosného systému, který se roztrhl. Při pádu chtěl se štábní kapitán Kňažikovský zachrániti seskokem padákem, poněvadž však měl svoje vlastní kombinované upevnění v sedle, aby v obrácené poloze z letounu nevypadl, podařilo se mu vyprostiti se jen částečně, takže nemohl z letounu seskočiti a zachrániti se. Při pádu letounu na kasárenskou budovu byl lehce zraněn vojín náhradní letky leteckého pluku 1 Miloš Kudrna, kterému byla padajícím zdivem způsobena tržná rána.

V Praze, dne 15. ledna 1931.

Ministr národní obrany:

Dr Viškovský v. r.

Jeder militärische Verfolgungspilot muss behufs ausreichender Ausbildung für der Kampf das Flugzeug in allen möglichen Lagen beherrschen. Die Gesamtheit der erforderlichen Wendungen behufs vollendeter Beherschung des Flugzeuges wird mit dem nicht ganz passenden Namen »Fliegerakrobatie« bezeichnet. Diese bildet einen Bestandteil der Ausbildung der Verfolgungspiloten aller Armeen. Das Ministerium für nationale Verteidigung hat die Vornahme dieser Ausbildung nie verboten.

Verboten wurde lediglich die Fliegerakrobatie vor der Oeffentlichkeit anlässlich verschiedener Flugmeetings und dergleichen, bei welchen es oft vorkam, dass sich die Militärflieger vom Publikum zu Übertretungen gegen die Sicherheit dadurch hinreissen liessen, dass sie die für diese Übungen vorgeschriebene Flughöhe nicht einhielten. Stabskapitän Kňažikovský hat das erwähnte Verbot nicht überschritten. Er nahm die Übung in der vorgeschriebenen Höhe und ohne Beteiligung der Oeffentlichkeit vor. Es wurde sichergestellt, dass er in einer Höhe von 800 m und nicht in einer solchen von 200-300 m, wie in der Interpellation behauptet wird, flog.

Das Flugzeug, auf welchem der Stabskapitän zu fliegen pflegte, war ein normales Kriegsverfolgungsflugzeug von Serienerzeugung, welches durch kleinere Adaptierungen zum Fliegen im verkehrter Lage angepasst war.

Der Zweck dieser Adaptierungen war die Gewinnung von Erfahrungen für diese besondere Flugart, welche heute in allen Armeen vorgenommen wird. Das Ministerium für nationale Verteidigung bewilligt ähnliche Versuche hervorragenden Vervolgungspiloten auf ihr besonderes Ansuchen, damit dieselben in ihrer Ausbildung nicht unter dem Weltniveau zurückbleiben. Die Erfahrungen dieser hervorragenden Piloten bilden dann die Grundlage für die Vervollkommnung der Ausbildung der übrigen Militärpiloten.

Im angeführten Sinne wurde gleich nach dem Unglücksfall der amtliche Bericht (TNO.) vom 11. Oktober 1930 hinausgegeben.

Was die eigentliche Ursache des Unglücksfalles anbelangt, so wurde folgendes sichergestellt:

Stabskapitän Kňažikovský vollzog ein verkehrtes Looping, welches, wie bereits erwähnt, zu den schwierigsten Leistungen des Flugwesens gehört. Unmittelbar nach vollzogenem verkehrtem Looping überging er in das Toneau, durch welche abnormale Anstrengung des Drachens eine Störrung des Tragsystems entstand, welches zerriss, beim Absturz wollte sich Stabskapitän Kňažikovský durch Absprung mittels Fallschirms retten, da er jedoch seine eigene kombinierte Befestigung am Sitz hatte, um in verkehrter Lage aus dem Flugzeuge nicht herauszufallen, gelang es ihm nur teilweise sich loszulösen, so dass es ihm nicht möglich war, aus dem Flugzeuge abzuspringen und sich zu retten. Beim Absturz des Flugzeuges auf das Kasernengebäude wurde der Soldat der Ersatzkompagnie des Fliegerregimentes 1 Miloš Kudrna leicht verletzt, welchem durch das herabfallende Mauerwerk eine Risswunde verursacht wurde.

Prag, am 15. Jänner 1931.

Der Minister für nationale Verteidigung:

Dr. Viškovský m. p.