Rumunské úrady zamýšľajú vyplatiť vlastníkom pozemkov ako náhradu 200 lei za jutro. t. j. sotva 40 Kč. Takéto >výkupné< rovná sa konfiškácii majetku.

Dovolávajú-li sa rumunské úrady toho, že vlastníci cudzej - československej - štátnej príslušnosti stále sa zdržujú v cudzine, je to argument naprosto nesprávny a je to len zámienka ku zhabaniu majetku. Skutočným faktom je, že vlastníci zhabaných pozemkov - samí malí a najmenší gazdovia bez výnimky - bydleli vždy a bydlia i dnes v Ťačeve, a práve preto, že vlastníkmi sú samí malí a drobní gazdovia, obrábajú svoje polia osobne s pomocou svojich rodín, a tedy od ranného jara až do pozdného podzimu strávia prevažnú čast dňa na svojich poliach a vracali a vracajú sa do svojho domova v Ťačeve len k nočnému odpočinku. A totiž malí a drobní gazdovla ťačevskí ani podľa rumunských zákonov o pozemkovej reforme nemôžu byť považovaní za takých, ktorí sa zdržujú v cudzine.

Jestliže vláda bezodkladne nezakročí na ochranu vlastníckeho práva obyvateľov ťačevských, vzťahujúceho sa na ich nemovitosti v území rumunskom, a dojde-li k tomu, že pozemky tie budú rumunskyni úrady zhabané, vtedy veľa dosiaľ poctivých, riadny život vedúcich a pracovitých malých gazdov ťačevských octne sa do rána na žobráckej palici.

Mal som príležitosť vyslechnúť názor vedúcich úradníkov ministerstva zahraničia, dľa ktorého poškodenci ťačevskí rovnajú sa vlastne poškodencom válečným: sú to vraj obeti úpravy hraníc, a že vraj úprava hraníc vyžadovala si obeti aj inde, na př. v Tešíne. Oproti tomu však pravdivým skutkom je, že jednak vláda poľská s nemovitosťmi tešinského obyvateľstva československého, ležiacími na poľskom území, nenakladá s takou bezpríkladnou zlovôľou, ako to robia Rumuni u Ťačeva, a jednak zvláštnou shodou okolnosti je, že >obeťmi< úpravy tešinských hraníc sú z prevažnej časti československí štátni občania národnosti nemeckej, kým obeťmi úpravy hraníc ťačevských sú zasa československí štátni občania národnosti mad'arskej, čo už nevdojak vyvoláva dojem, že vláda československá nechce sa exponovať v záujme obetí úpravy hraníc jazyka nemeckého či maďarského.

A predsa v ceste pokojného usporiadania tejto veci nestály by žiadné prekážky, keby medzi Československom a Rumunskom stával ten dobrý, úzky priateľský pomer, o ktorom od pána ministra zahraničia Beneša stále toľko dobrého a krásneho počúvame. Spôsob riešenia môže byť len jediný: malým a drobným gazdom ťačevským, ťačevskému komposesorátu a mestu treba vhodným medzištátnym ujednaním zabezpečiť čo najvoľnejšie vlastnícke právo ku svojim nemovitostiam, na území rumunskom, a to s naprosým vylúčením nebezpečenstva zhabanía a obmedzovania práva vlastníckeho na všetky časy. A keby sa vláde nepodarilo vec takýmto pokojným spôsobom vyriešiť prez to, že priateľský pomer stále prizvukuje, vtedy bude povinnosťou vlády jednak vyzvať zúčastnených ťačevských poškodencov, aby svoju krivdu predniesli fóru medzinárodnému, a jednak, ked' sa už tak stalo, má vláda postarať sa o to, aby táto sťažnosť bola u medzinárodného fóra meritorne prejednaná a v prospech ťačevského obyvateľstva vyriešená.

Ani na okamih nemôže byt pochybnosť o tom, že obhajovať záujmy svojich štátnych občanov všetkými možnými prostriedky je o veľa prednejšou povinnosťou československej vlády, než prizvukovať platonické priateľstvo s Rumunskom.

Na základe uvedeného tážeme sa celej vlády:

1. Či vie o tom, že pohraničnou dohodou československo-rumunskou vydala obyvateľstvo mesta Ťačeva konečnej záhube na pospas?

2. Či je vláda ochotná obhájiť záujmy mesta Ťačeva ako morálnej korporácie, a jeho obyvateľov skladajúcich sa výlučne z malých a drobných gazdov, aby im totiž bola umožnená vlastnícka držba a obrábanie statkov, pripadnuvšich územiu rumunskému následkom novej hranice, stanovenej definitivnou úpravou prezatýmnych československo-rumunských hraníc určených smluvou Sévres-skou, a to vzhľadom na to, že vláda určila definitivnú hranicu bez povšimnutia záujmov zmienených osôb?

3. Aké zákroky zamýšľa vláda učiniť po tej stránke, aby mesto Ťačevo a jeho obyvatelia mohli svoje vlastnícke právo k svojim nemovitostiam, ležiacím na území rumunskom, podržať a nemovitosti tie voľne užívať, a to so zvláštnym zreteľom na to, že vláda československá sa v mierových smluvách zvlášte zaviazala, že bude hájiť kulturný a hospodárský život menšín, a tedy i mad'arského obyvateľstva mesta Ťačeva? 4. Či je vláda ochctná vhodne podporovať sťažnosť, ktorú mesto a obyvateľstvo Ťačeva podá u Spoločnosti národov na ochranu svojich oprávnených záujmov?

V Prahe, dňa 2. marca 1931.

Dr Korláth,

Richter, Füssy, dr Szilassy, Böhm, Tichi, dr Jesser, dr Grosschmid, Teschner, Wenzel, Köhler.

A sevresi békeszerződés a csehszlovák-román államhatárt ideiglenesen rendezte azzal, hogy a végleges határt a két állam kormánya fogja megállapítani. A vétleges batárt a két állam kormánya az ugynevezett államhatár statutumban ugy állapította meg, hogy Técső mellett a Tisza folyót jelölték meg határnak, bár a csehszlovák kormánynak módja lett volna azt is keresztülvinni, hogy e szakaszon Técső község határa legyen az államhatár is. A kormány azonban ezt nem tette meg, hanem beleegyezett abba, hogy Técső város, a lakosság s a közbirtokosság tulajdonában levő, a Tisza hal partján fekvő mintegy hatezer kat hold kiterjedésü szántóföld, kert, gyümölesös, erdő és legelőterülete román impérium alá kerüljön. Emellett a csehszlovák kormány semmiképpen sem biztosította azt, hogy a técsőiek szabadou, akadálytalanul használhassák s tulajdonban tarthassák a román területen fekvő ingatlanaikat. A kormány itt sulyos mulasztást követett el, amelynek következményei most jelentkeznek.

A későbbi években a határvidéki forgalom szabályozásáról kötött államközi megegyezések a técsőiek számára ügy ahogy léhetővé tették földjeik megmüvelését s a termés betakarítását, bár a román vámhivatalok unos untalan nehézségeket támasztottak. A végső csapás azonban csak most következett be azzal, hogy a román hatóságok kijelentették, hogy a técsőieknek a Tisza bal partján fekvő földjeit a román földreformtörvények alapján kisajátítják, miután a földek tulajdonosai oly idegen - csehszlovák állampolgárok, akik állandóan a külföldön Csehszlovákiában - tartózkodnak.

A román hatóságok kártalanítás cimén kat. holdankint 200 lejt, azaz alig 40 Kč-t akarnak a tulajdonosóknak fizetni. Az ilyen >inegváltásiár< egyértelmü a vagyonelkobzással.

A román hatóságoknak az idegen - csehszlovák - állampolgárságu tulajdonosok tartós távollétére való, hivatkozása, teljesen helytelen s csak urugyul szolgal a vagyonelkobzasra. A való tény az, hogy az elkobzott földek tulajdonosai - kivéte1 nélkül csupa kis és törpegazda - mindenkoron Técsőn laktak s laknak ma is és éppen mert csupa kis és törpegazda a tulajdonos, ezért a földet személyesen, családtagjaikkal müvelik, vagyis kora tavasztól késő őszig a napnalc legnagyobb részét a földeken töltik s csak éjjeli pihenőre tértek s térnek Técsőn levő otthonukba. Vagyis Técső törpé és, kisgazdái még a román földreformtörvények szerint sem tekinthetők távollevőknek.

Ha a kormány nem lép fel haladéktalanul a técsőiek román területen fekvő ingatlanai tulajdonjogának védelmére és ha bekövetkezik a földeknek a román hatóságok által való elkobzása, ugy Técsőn igen, sok, eddig becsületes, rendes életet folytató, dolgos kisgazda máról holnapra koldusbotra jut.

Alkalmam volt hallani a külügyminisztérium vezető hivatalnokaitól azt a véleményt, hogy a técsői károsultak tulajdonképpen ugyanolyanok, mint a hadikárosultak: a határrendezés áldozatai és hogy a határrendezésnek másutt, például Teschenben is vannak áldozatai. - Ezzel szemben azonban valö tény az, hogy egyrészt a lengyel kormány nem kezeli a csehszlovák teschenieknek lengyel területen fekvő ingatlanait oly páratlan rosszindulattal, mint azt a románok teszik Técső mellett, másrészt különös találkozása a véletlennek, hogy a tescheni határrendezés >áldozatai< tulnyomó részben német nemzetiségü csehszlovák állampolgárok, a técsőí határrendezésé pedig kizárólag magyar nemzetiségü csehszlovák állampolgárok, ami önkénytelenül is azt a benyomást teszi, hogy a csehszlovák kormány nem kivánja magát exponálni a határrendezés német illetve magyarajku áldozatainak érdekei védelmében.

Pedig az ügy békés rendezésének semmi akadálya nem lehet, ha Csehszlovákia és Románia között valóban az a szoros jóbaráti viszony áll fenn, amelyről annyi sok szépet és jót hallunk állandóan Beneš külügyminiszter urtól. A rendezés módja csak egy lehet: a técsői kis és törpegazdák, a közbirtokosság s a város számára megfelelő államközi egyezménnyel biztosítani kell a román területen fekvő ingatlanaik legszabadabb tulajdonjogát mindennemü elkobzási, lefoglalási veszély és tulajdonjogi korlátozás egyszer s mindenkorra való kizárásával.Ha pedig a kormánynak a jóbaráti viszony állandó hangoztatása ellenére sem sikerülne az ügy ily módon való békés rendezése, ugy a kormány kötelessége egyrészt felhivni az érdekelt técsői károsultakat arra, hogg sérelmüket nemzetközi forum elé terjesszék s másrészt - ha ez megtörtént - ugy a kormánynak gondoskodnia kell arról, hogy ez a panasz a nemzetközi forumokon érdemben mielőbb tárgyaltassék s a técsőiek javára dönttessék eI.

Egy pillanatig sem lehet kétséges az, hogy a csehszlovák kormánynak sokkal előbbrevaló kötelessége a saját állampolgárai érdekeinek minden rendelkezésre álló eszközzel való megvédelmezése, mint a Romániával való plátói barátság hangoztatása.

Az előadottak alapján kérdezzük az összkormányt:

l. Van-e tudomása arról, hogy a csehszlovákromán államhatáregyezménnyel Técső város lakosságát a végromlásnak tette ki?

2. Hajlandó-e a kormány a sévresi szerződéssel megállapított ideiglenes csehszlovák-román határ véglegesítése alkalmával Técső városnak, mint erkölesi testületnek és kizárólag törpebirtokosokból álló lakosságának az uj határ megvonásával román területre esett birtokainak használhatását és tulajdonban tartását megvédelmezni, tekintettel arra, hogy a kormány az említettek érdekeinek figyelmen kivül hagyásával eszközölte a határ véglegesítését?

3. Milyen intézkedést kíván tenni a kormány arra nézve, hog'y Técső városa és ennek lakossága a román területen fekvő ingatlanaik tulajdonjogát megtarthassák és azokat szabadon használhassák, különös tekintettel arra, hogy a csehszlovák kormány a békeszerződésekben a kisebbségek - tehát Técső város magyarajku lakossága - kulturális és gazdasági életének védelmére magát külön is kötelezte?

4. Hajlandó-e a kormány Técső városát és lakosságát jogos érdekeik védelmében a népszövetséghez beadandó panaszuknál megfelelő támogatásban részesíteni?

Prága, 1931. március 2.

Dr Korláth,

Richter, Füssy, Dr Szilassy, Böhm, Tichi, Dr Jesser, Dr Grosschmid, Teschner, Wenzel, Köhler.

V poslanecké sněmovně stejně tak jako před tím v senátu předloženy byly iniciativní návrhy zákonů na prodloužení výpovědních lhůt pro soukromé zaměstnance.

Návrhy jsou odůvodněny tím, že zaměstnanci v případě výpovědi - až na nepatrné výjimky - nenajdou během nynější krátké výpovědní lhůty nové zaměstnání a zůstávají pak bez zaměstnání, čímž krise na pracovním trhu se jenom zhoršuje. Při výpovědní lhůtě delší by značnější počet mohl přejíti z jednoho místa do druhého, čímž by nastalo uvolnění pracovního trhu.

Uskutečnění navrhovaného zákona je však nutným ještě z jiného důvodu. Máme zjištěno více případů, že zaměstnavatelé využívají dnešní hospodářské krise ku zhoršení pracovních podmínek a snížení nároků zaměstnancům před tím smluvně zaručených. Dávají jim podepisovati prohlášení, že místo šestinedělní výpovědi kvartální platí příště výpověď měsíční, že nemají příště nároku na remuneraci, bilančné a jiné podobné požitky. Zaměstnanci z obavy před ztrátou zaměstnání jsou nuceni takováto prohlášení podepisovati. Tato násilná restrikce požitků a nároků soukromých zaměstnanců děje se dnes hromadně. Je zaviněna naprosto nedostatečným zákonem o obchodních pomocnících, který poskytuje možnost, aby jednotlivá jeho ustanovení byla obcházena. Jediným prostředkem, kterým tomuto zneužívání tísně v řadách soukromých zaměstnanců je možno čeliti, je zákonné prodloužení výpovědních lhůt.

Podepsaní upozorňují vládu republiky Československé na tyto případy a žádají o sdělení, zda je vláda ochotna tuto nepatrnou ochranu, která nemůže způsobiti žádných poruch v soukromém podnikání, ani nemůže zhoršiti jeho situaci, soukromým zaměstnancům poskytnouti?

V Praze, dne 5. března 1931.

Pánek,

dr Klouda, inž. Marušák, Riedl, Klofáč, Berkovec, Hubka, Pichl, Šolc, Vaněček, Plamínková.

A) Bylo zjištěno, že v mateřských školách na Podkarpatské Rusi nacházejí se a používají se ukrajinské zpěvníky a pohádkové knihy, vydané a schválené sovětskou vládou a objednané školním inspektorátem v Mukačevě. Jest to na př.:

1. Kniha >Vesniany kvitunky< od Julia Háje, vydaná v r. 1923 ukrajinským vydavatelstvem v Jekaterinoslavi, kde na stránce 15 jest píseň >Ukrajina<, v níž stojí: >Za Ukrajinu budeme žíti a pomreme.<

2. Dále dvě knihy básniček od Budáka s názvem >Malenkim ditkam<, vydané v r. 1927 stát. vydavatelstvím Ukrajiny.

3. Kniha bájek >Požeža< od Š. Pilipenka, vydaná v r. 1928 první státní tiskárnou Ukrajiny v Charkově.

4. Od Budáka >Moje telátko<, vydané tímtéž nakladatelstvím.

5. Tři kusy obrázkové knihy pod názvem >Moji malunky<, vydané tovaryšestvem >Čas< v Kijevě.

B) Bylo zjištěno dále, že v měšťanských školách, na př. v Mukačevě, nacházejí se též knihy protistátního, irredentistického a bolševického obsahu, jako na př. knihy: >Istoria Ukrajiny< od Ivana Kripjakoviče, obsahující mapu Velké Ukrajiny, v níž zakresleno jest území ČSR až po Mukačevo, Užhorod a v této knize na stránce 79 se píše: >Největším přáním haličských Ukrajinců jest nyní, aby ukrajinské části Haliče, Bukoviny a Uherska byly spojeny v jeden stát< (článek Obrození Ukrajiny atd.).

Dále kniha >Uhorská krajina< od D. Dorošenka, kterážto kniha na stránce 28-32 má též závadný protistátní obsah.

Kniha >Rus-Ukrajina< a >Moskovčina-Rossia< od Segelského, v níž jest mapa Velké Ukrajiny, do které jest zakreslena Podkarpatská Rus po Mukačevo a Užhorod a Prešov.

Kniha >Počátkové geografie< od Roudnického, kde na stránce 27 jest uvedeno: >Dunaj má mnoho přítoků, mezi jinými tekou některé i po naší ukrajinské zemi, t. j. Tisa s jejími přítoky.<

V knize >Osnovy plastunstva< od Jaremčenky, na straně 37 v článku >Úkoly haličského skautu<, jest uvedeno: >Karpaty leží nejenom v Haliči, ale také v Bukovině a Zakarpatské Ukrajině. Když bukovinští skauti organisovali v Černovicích ukrajinský skaut dle knihy Dra Alexeje Tisovského, jako to také udělalo učitelstvo v Zakarpatech, tedy ve všech třech částech ukrajinský skaut bude míti stejný karakter a zapřičiní při vybudování citu národnostního naší mládeži jednotnost. V budoucnosti Karpaty budou míti veliký význam v životě Ukrajiny, jak z ekonomického stanoviska tak i z vojenského, proto jest dobře prostudovati jejich topografii a geologickou soustavu. Tento úkol mají převzíti karpatští skauti<.

C) Bylo zjištěno dále, že národní škola v Lecovicích koncem března 1930 pod číslem 3.949 z r. 1930 dostala od školského oddělení Zemského úřadu zásilku asi 25 knih, při kteréžto zásilce byl přibalen i leták >Lastivka<. Obsah této >Lastivky< pobuřuje proti státnímu aparátu, proti úřednictvu, proti četnictvu a proti československému národu, Celý obsah jest bolševického a pobuřujícího rázu a má zřejmě sloužiti komunisticko-ukrajinské propagandě. Brožurky tyto byly z různých míst republiky zaslány studujícím na Podkarpatské Rusi. Státní zastupitelství v Berehově podalo proti rozšiřovatelům žalobu pro přečin podle § 14, bod 1. zák. č. 50/1923, pod číslem S. T. 2071/29/3. Trestní řízení dosud skončeno nebylo.

Všeobecně se mluvilo i psalo v užhorodských časopisech, že bylo zavedeno vyšetřování školským oddělením Zemského úřadu a kromě toho státní policie, aby bylo vyjasněno, jakým způsobem se mohlo státi, že výše uvedená brožura byla přibalena k zásilce knih, zaslaných ze školského oddělení.

Na základě shora uvedeného podepsaní táži se p. ministra školství a národní osvěty, jsou-li mu výše uvedená fakta známa, hodlá-li naříditi přísné vyšetřování, odstraniti výše uvedené závady, naříditi přísnou revisi všech školních knihoven na Podk. Rusi, postarati se o potrestání osob, které zavinily zúmyslně přidělení zmíněných knih do jednotlivých škol a hodlá-li p. ministr učiniti takové opatření, které by zaručilo výchovu školní mládeže na Podkarpatské Rusi v duchu státním?

V Praze, dne 5. března 1931.

Dr Bačinský, Šelmec, Curkanovič,

Ušák, dr Havelka, Hrubý, Foit, Danko, dr Rozkošný, Sechtr, Šimonek, Donát, F. Novák, Olejník, Pivko, dr ing. Botto, Kroiher, Sehnal.

Správy továren čsl. tabákové režie přijímaly v poslední době ženské pracovní síly.

Při tomto přijímání bylo německým čekatelkám značnou měrou ukřivděno a i v továrnách v německém území je podíl domácího německého obyvatelstva ve většině případů menší než podíl namnoze přespolních příslušníků české národnosti.

Ze 400 nově přijatých dělnic bylo jen 92 německé národnosti, oproti kterým v německém jazykovém území historických zemí a v jazykově smíšeném území na Slovensku přijato bylo nově 123 dělnic české nebo jiné národnosti.

V českém jazykovém území nebyly přijaty vůbec žádné německé čekatelky, takže poměr při tomto novém přijímání jest 92 příslušnic německé národnosti proti 308 příslušnicím jiné národnosti.

Přihlížejíce k tomu, že značný počet továren zřízen byl v německém území jako území nouzovém a že hospodářská tíseň v těchto krajinách nyní zase obzvláště jest veliká, a přihlížejíce k tomu, že právě v těchto krajinách příliš malou měrou přihlédnuto bylo k německým domácím čekatelkám,

táží se podepsaní:.

l. Je vláda ochotna učiniti opatření, aby se při příštím přijímání přihlíželo k německým uchazečům v německých krajinách přiměřeně podle počtu obyvatelstva?

2. Jest ochotna zaříditi, aby podíl německých čekatelek na přijímání posléze provedeném přiměřenou měrou byl zvýšen?

V Praze, dne 26. února 1931.

Stolberg, F. Scholz, dr Jesser, Teschner, Wenzel, Böhr, dr Grosschmid, Tichi, Böhm, Eichhorn.

Die Fabriksleitungen der čsl. Tabakregie haben im letzter Zeit die Aufnahme weihlicher Arbeitskräfte durchgeführt.

Bei diesen Aufnahmen wurde die deutsche Anwärterschaft in bedeutendem Maße benachteiligt und selbst in Fabriken im deutschen Gebiete ist der Anteil der bodenständigen deutschen Bevölkerung in den meisten Fällen geringer, als jener der vielfach ortsfremden Angehörigen der čechischen Nation.

Von 400 neu aufgenommenen Arbeiterinnen waren nur 92 Deutsche, denen im deutschen Sprachgebiete der historischen Länder und in dem gemischtsprachigen Gebiete in der Slovakei 123 neu aufgenommene Arbeiterinnen čechischner oder anderer Nationalität gegenüber stehen.

Im čechischen Sprachgebiete sind überhaupt keine deutschen Anwärterinnen aufgenommen worden, sodaß das Verhältnis bei diesen Neuaufnahmen 92 Deutsche zu 308 Angehörigen anderer Nationalität ist.

Mit Rücksicht darauf, daß eine ganze Anzahl von Fabriken im deutschen Gebiete als Notstandsgebiet erriehtet worden waren und die Wirtschaftsnot in diesen Gebieten derzeit wieder besonders groß ist und mit Rücksicht daranf, daß gerade in diesen Gebieten die deutsche

bodenständige Anwärterschaft in viel zu geringem Maße berücksichtigt wurde,

stellen die Gefertigten die Aufrage:

1. Ist die Regierung bereit, Vorkehrungen zu treffen, daß bei kommenden Aufnahmen die deutsche Anwärterschaft im deutschen Gebiete entsprechend der Bevölkerungszahl berücksichtigt wird?

2. Ist sie bereit, zu veranlassen, daß der Anteil der deutschen Anwärterschaft an der zuletzt durchgeführten Aufnahme in entsprechendem Maße erhöht werde?

Prag, am 26. Feber 1931.

Stolberg, Scholz, Dr Jesser, Teschner, Wenzel, Böhr, Dr Grosschmid, Tichi, Böhm, Eichhorn.