Oddělení páté.

Opravné prostředky.

§ 35.

Kdy je rekurs přípustný.

(1) Proti usnesením v řízení nesporném je přípustný rekurs, pokud není vyloučen výslovným zákonným ustanovením.

(2) Na usnesení, proti kterému není přípustný rekurs samostatný, mohou si účastníci stěžovat v rekurse, který podají proti nejbližšímu usnesení, jež lze samostatně bráti v odpor.

§ 36.

Lhůta.

(1) Lhůta k podání rekursu činí 15 dnů a nelze ji prodloužiti.

(2) I po uplynutí této lhůty lze však podati rekurs, pokud z rozhodnutí nenabyla třetí osoba práv, z těchto důvodů:

a) že se rozhodnutí účastnil soudce vyloučený nebo

b) že účastník nebyl v řízení vůbec zastoupen nebo, potřebuje-li zákonného zástupce, že nebyl zastoupen takovým zástupcem, ačli nebylo jednání dodatečně schváleno.

(3) Ustanovení předchozího odstavce neplatí, jestliže důvod vylučovací nebo nedostatek zákonného zastoupení byl již v řízení bez úspěchu uplatněn.

(4) Kromě toho lze podati rekurs i po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 1. v řízení, kterým se vykonává péče o osoby jsoucí pod zvláštní zákonnou ochranou, nenabyly-li třetí osoby z rozhodnutí práv, Ve kterých jiných věcech řízení nesporného lze podati rekurs po uplynutí lhůty, ustanovují zákony zvláštní.

§ 37.

Kdo je k rekursu oprávněn.

K rekursu jest oprávněn účastník, který se pokládá za zkrácena usnesením. Může-li se rozhodnutí státi jen na návrh určitého účastníka, a byl-li návrh zamítnut, jest oprávněn k rekursu jen navrhovatel. Kdy mají právo rekursu i nejbližší příbuzní, určité veřejné korporace nebo sdružení zákonem uznaná, je ustanoveno v zákonech zvláštních.

§ 38.

Kde se rekurs podává.

(1) Rekursy buďte podány u soudu první stolice. Rekursy podané u vyšší soudní stolice buďte z úřední moci ihned postoupeny soudu první stolice. Za den podání pokládá se den, kdy rekurs došel soudu první stolice.

(2) Rekurs může býti dán i ústně do protokolu. Podpisu advokátova není třeba.

§ 39.

Vyřízení rekursu soudem první stolice:

a) odmítnutím.

(1) Soud první stolice, u něhož byl rekurs podán, odmítniž jej usnesením, je-li rekurs

podán opožděně anebo je-li podán proti usnesení, proti němuž je podle zákona rekurs vyloučen.

b) vyhověním.

(2) Soud první stolice může rekursu sám vyhověti, může-li jeho usnesení býti změněno bez újmy práv osoby třetí. Bylo-li takto původní usnesení změněno, bud' všem účastníkům doručeno vyhotovení nového usnesení. Na toto změněné usnesení mají účastníci právo si stěžovati.

c) předložením vyššímu soudu.

(3) Jinak předloží soud první stolice rekurs neprodleně vyššímu soudu se všemi spisy a s potřebným snad vysvětlením.

§ 40.

Obsah rekursu.

(1) V rekursu mohou býti uváděny nové skutečnosti a průvody.

(2) Rekurs může býti podán pro zmatečnost nebo z důvodů jiných.

§ 41.

Důvody zmatečnosti.

(1) Důvody zmatečnosti jsou všeobecné a zvláštní.

(2) Všeobecné důvody zmatečnosti jsou:

a) že se rozhodnutí účastnil soudce, který byl podle zákona vyloučen z vykonávání úřadu v této věci nebo soudce, jehož odmítnutí bylo soudem uznáno za oprávněné,

b) že soud nebyl řádně obsazen,

c) že bylo rozhodnuto o věci, o níž náleží rozhodovati správním úřadům,

d) že mělo býti podle zákona rozhodnuto sporným řízením,

e) že soud nepřihlédnul, že o téže věci je řízení už zahájeno, anebo že věc je už platně rozhodnuta,

f) že účastník nebyl způsobilý jednati, že nebyl v řízení vůbec zastoupen, nebo, potře-buje-li zákonného zástupce, že nebyl zastoupen takovým zástupcem anebo že zástupce neměl potřebného zvláštního zmocnění, pokud jednání nebylo dodatečně řádně schváleno,

g) že byla porušena zásada o nutnosti slyšeti účastníky před rozhodnutím,

h) že rozhodnutí si odporuje nebo je tak nedostatečné, že bezpečně je ani přezkoumati nelze.

(3) Zvláštní důvody zmatečnosti pocházejí z porušení oněch ustanovení zákonů zvláštních, jež zachovati je přikázáno pod zmatečnosti.

(4) Důvodů zmatečnosti budiž dbáno z moci úřední.

§ 42.

Jiné rekursní důvody.

Jako jiné důvody rekursu lze uplatňovati zejména nepříslušnost soudní, neúplnost řízení nebo rozhodnutí, nezákonnost, rozpor se spisy, vadnost ocenění výsledků řízení, nesprávné právní posouzení a nepřiměřenost nebo nevhodnost učiněného rozhodnutí.

§ 43.

Rozhodnutí rekursního soudu.

(1) Rekursní soud doplně, je-li třeba, řízení, rozhodne o rekursu písemně usnesením, které odůvodní, a to zpravidla ve věci samé.

(2) Shledá-li některý důvod zmatečnosti, zruší rozhodnutí prvé stolice a učiní další opatření podle povahy zmatečnosti.

(3) Zrušil-li rekursní soud usnesení první stolice a je-li nutno ve věci znova rozhodnouti, může uložiti soudu první stolice, aby učinil toto nové rozhodnutí, doplně, je-li třeba, řízení.

(4) Rozhodnutí opravné stolice nemůže býti pro stěžovatele nepříznivější než usnesení jím napadené, leč by šlo o porušení takových předpisů, jichž zachování nelze účinně se vzdáti, neb o takovou nezákonnost, která by způsobila újmu osobám, o něž třeba zvláště pečovati.

§ 44.

(1) Rozhodnutí o rekursu buď účastníkům doručeno.

(2) Soud první stolice je vázán právním názorem stolice opravné.

§ 45.

Opatření soudu první stolice proti rozhodnutí o rekursu.

Má-li soud první stolice za to, že z rozhodnutí druhé stolice vzchází nenahraditelná újma osobám, které jsou pod zvláštní ochranou zákona, jest oprávněn zadržeti vyhotovení usnesení a předložiti věc k rozhodnutí nejvyššímu soudu.

§46.

Dovolací rekurs.

Změnil-li nebo zrušil-li vyšší soud usnesení první stolice, může býti proti rozhodnutí druhé stolice podán rekurs k nejvyššímu soudu z důvodů, ze kterých lze si stěžovati k soudu druhé stolice. Nepřípustný však jsou rekursy proti rozhodnutí druhé stolice v otázce nákladů řízení nebo znalečného.

(2) Bylo-li usnesení první stolice vyšším soudem. potvrzeno, může býti podán rekurs k nejvyššímu soudu jen pro nezákonnost, zřejmý rozpor se spisy nebo zmatečnost.

(3) Jinak platí předchozí ustanovení o rekursu.

§ 47.

Trest pro svévoli.

Shledá-li nejvyšší soud, že rekurs proti usnesení soudu druhé stolice byl podán svévolně nebo jen pro průtah věci, budiž stěžovateli nebo podle okolností jeho právnímu zástupci uložen trest pro svévoli podle ustanovení zákona o řízení sporném, platných pro řízení dovolací.

§ 48.

Obecné pravidlo pro opravné řízení.

Pokud není v tomto oddělení ustanoveno jinak, platí předpisy oddělení čtvrtého i v řízení opravném.

§ 49.

Obnova řízení.

Řízení lze obnoviti obdobně z důvodů a za podmínek, za kterých bylo by lze domáhati se obnovy podle ustanovení zákona o řízení sporném, pokud nenabyly práv osoby třetí.

Oddělení šesté.

Výkon usnesení.

§ 50.

(1) Usnesení vydaná v řízení nesporném mohou býti vykonána i dříve, než nabyla právní moci, leč by to bylo zvláštními zákony vyloučeno, nebo by soud pokládal za vhodné vyčkati pravoplatnosti. Avšak usnesení o povinnosti k náhradě nákladů podle §11i mohou býti vykonána teprve po pravoplatnosti.

(2) Rekurs má účinek odkládací, avšak soud, proti jehož usnesení je podán rekurs, může naříditi okamžitý výkon nebo potřebná zajišťovací opatření, bylo-li by nebezpečí v prodlení pro zájem účastníkův, nebo má-li být chráněn naléhavý zájem veřejný. To učiní na návrh, anebo, jde-li o výkon péče o osoby jsoucí pod zvláštní zákonnou ochranou, z moci úřední.

(3) Také soud rekursní může před rozhodnutím o rekurse naříditi vhodná zajišťovací opatření.

(4) Proti usnesením nařizujícím výkon nebo zajišťovací opatření není opravného prostředku.

(5) Odkladný účinek rekursu je vyloučen, jde-li o opatření pro zachování pořádku při jednání.

(6) Proti účastníkům, kteří se nepodrobí rozhodnutím soudu, budiž užito na návrh, a koná-li se řízení z úřední moci, i bez návrhu donucovacích opatřeni podle exekučního řádu nebo jiných vhodných prostředků. Zvoleny buďtež prostředky, které jsou podle povahy věci nejzpůsobilejší. Podle okolností může soud naříditi exekuci z úřední moci nebo ustanoviti opatrovníka, aby učinil potřebné návrhy nebo vykonal potřebné úkony. O útratách exekučního řízení platí ustanovení exekučního řádu.

(7) Ustanovením odstavce (6) není dotčena možnost exekuce podle obecných zásad exekučních zákonů.

Oddělení sedmé.

Spisy.

§ 51.

Vyjímajíc protokoly o poradách a hlasování soudců mohou účastníci nahlížeti do spisů, které se týkají jejich věci a mohou svým nákladem dáti si poříditi i jejich opisy nebo výpisy z nich. Se svolením účastníků mohou také třetí osoby nahlédnouti do spisů a vyžádati si opisy. Jestliže účastníci nesvolili,.může to přednosta soudu dovoliti třetí osobě jen, osvědčila-li právní nebo vědecký zájem.

Oddělení osmé.

Užití peněžitých trestů a pokut.

§ 52.

Peněžité tresty a pokuty uložené v řízení nesporném připadají státu.

 

ČÁST TŘETÍ.

Ustanovení závěrečná.

§ 53.

(1) Ustanovení §§ 1-19 zákona ze dne 9. srpna 1854, č. 208 ř. z., o soudním řízení v nesporných věcech právních, se zrušují. Pokud se v zákonech nebo nařízeních odkazuje na tyto předpisy, nastupují na jejich místo obdobná ustanovení tohoto zákona.

(2) V zemích Slovenské a Podkarpatoruské budiž užito tohoto zákona tam, kde je zákonem uloženo soudu jednati v řízení nesporném. Dotčeny však nejsou předpisy upravující tamtéž zvláštní případy řízení nesporného.

§ 54.

(1) Ustanovení jiných zákonných předpisů o rozkladu v řízení nesporném se zrušují.

(2) Na místě čtrnáctidenní lhůty rekursní stanovené v zákonech zvláštních nastupuje lhůta patnáctidenní.

§ 55.

Na místo řízení sporného nastupuje v zemích Slovenské a Podkarpatoruské řízení nesporné, jde-li o prodloužení nezletilosti nebo o zrušení tohoto prodloužení podle §§ 702-717 zák. čl. I/1911 o občanském řízení soudním, o postavení pod opatrovnictví a jeho zrušení podle §§ 718-729 zák. čl. I/1911. Příslušný v těchto věcech jest okresní soud, který jest soudem poručenským (opatrovnickým). Nedotčena zůstávají z těchto ustanovení zák. čl. l/1911 ta, která nesouvisí s povahou řízení sporného, dosud v těchto věcech platného.

§ 56.

(1) Ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, budou řádné soudy v zemích Slovenské a Podkarpatoruské vykonávati pravomoc i ve věcech, náležejících podle zákona ze dne 13. července 1922, č. 246 Sb. z. a n. o prozatímní úpravě poručenské a opatrovnické agendy na Slovensku a Podkarpatské Rusi, do působnosti poručenských (sirotčích) úřadů.

(2) V první stolici budou vykonávati toto soudnictví soudy okresní, ve druhé stolici soudy krajské, ve třetí soud nejvyšší.

(3) Působnost, kterou dosud vykonávaly mimo opravné řízení poručenské (sirotčí) úřady druhé stolice, přechází na krajské soudy.

(4) Působnost poručenského (sirotčího) úřadu třetí stolice podle § 6 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 391 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení o poručenstvu a opatrovnictví, přechází na vrchní soudy. Přikázati poručenskou (opatrovnickou) věc z obvodu jednoho vrchního soudu do obvodu jiného vrchního soudu náleží nejvyššímu soudu.

(5) Působnost v poručenských a opatrovnických věcech, vyhrazená v zák. čl. XX/1877, o úpravě poručenských a opatrovnických věcí a v ustanoveních pozdějších ministru vnitra, náleží ministru spravedlnosti.

§ 57.

(1) Soudy vykonávajíce pravomoc podle § 56 jednají v řízení nesporném.

(2) Konceptní úředníci, kteří jsou ustanoveni u poručenských (sirotčích) úřadů a nemají způsobilosti k úřadu soudcovskému § 36 vládního nařízení ze dne 9. listopadu 1922, č. 326 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon o prozatímní úpravě poručenské a opatrovnické agendy na Slovensku a Podkarpatské Rusi), budou přikázáni okresním soudům, na které budou podle tohoto zákona přeneseny věci poručenské a opatrovnické a může jim tu býti svěřeno samostatné vyřizování věcí poručenských a opatrovnických podle čl. VIII. zákona ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, soudním řízení v občanských věcech, o exekučním řízení, o pozůstalostním řízení a o poručenských věcech.

(3) Zrušena jsou ustanovení §§ 171, odst. 1.-5., 172, 174-200, 203, 204, 212-218 zák. čl. XX/1877 a ustanovení §§ 730 a 731 zák. čl. I/1911. Dále se zrušují zákon č. 246/ 1922 Sb. z. a n. s vládním nařízením č. 326/ 1922 Sb. z. a n. a ustanovení §§ 2-4 zákona č. 391/1922 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení o poručenstvu a opatrovnictví. účetní a pokladní službu pro sirotčí pokladny, pokud nedošlo k jejich likvidaci podle § 9 zákona č. 391/1922 Sb. z. a n. a vládního nařízení ze dne 15. prosince 1925, č. 261 Sb. z. a n., o likvidaci sirotčích pokladen na Slovensku a Podkarpatské Rusi, budou vykonávati až do nové úpravy nadále berní úřady a účtárny u finančních ředitelstev.

(4) O spojení několika obcí k ustanovení společného veřejného poručníka, ustanovení jeho sídla a určení poměru, v jakém mají jednotlivé spojené obce přispívati k nákladům podle § 173 zák. čl. XX/1877, náleží rozhodnouti okresnímu úřadu.

(5) úkoly obecného poručníka podle § 170 zák. čl. XX/1877 mohou býti přeneseny na jiný vhodný orgán veřejné správy nebo na sdružení péče o mládež. Podrobnější ustanovení budou dána vládním nařízením.

(6) Vláda upraví vládním nařízením dosavadní spolupůsobnost obcí ve věcech poručenských a opatrovnických podle zák. čl. XX/1877 a ustanovení pozdějších, přihlížejíc k organisaci podle § 56 tohoto zákona.

§ 58.

(1) Ustanovení § 117 zákona ze dne 1. srpna 1895, č. lIl ř. z., o vykonávám soudní moci a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma), bude zníti takto: Výkon všech reálních úkonů, jako zejména ohledání a znaleckého nálezu, inventury, odhadu, dražby, zavedení správce, přísluší okresnímu soudu, v jehož obvodě věc leží, pokud o jednotlivých úkonech nebo určitých řízeních není ustanoveno nic jiného.

(2) Zrušují se §§ 83-86 zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z., jímž se vydávají předpisy o obsazení, vnitřním zařízení a jed-nacím řádu soudů (zákon o organisaci soudů).

§ 59.

(1) Náhradou za ustanovení uvedená v § 4 buď užito v zemích Slovenské a Podkarpatoruské obdobně příslušných ustanovení zák. čl. 1/1911 a zákonů jej doplňujících a pozměňujících. Při tom však budiž přihlíženo k zásadám tohoto zákona.

(2) Shledá-li soud v zemích Slovenské nebo Podkarpatoruské, u něhož byla věc zahájena, že je jiný soud příslušný vysloví svoji nepříslušnost v každém období řízení z úřední moci nebo na návrh a, je-li mu podle povahy případu možno určiti příslušný soud, postoupí věc příslušnému soudu. Toto odkazovací usnesení budiž učiněno bez předchozího ústního jednání a buďte o něm zpraveni účastníci. Soud, který vyřknul svou nepříslušnost nevydav odkazovacího usnesení, může až do doby, kdy onen výrok nabude právní moci, učiniti všechna opatření, jichž jest třeba k zajištění veřejných zájmů nebo k zajištění zájmů účastníků nebo účelu řízení.

§ 60.

(1) Tento zákon platí i pro pokračování v řízení ve věcech již projednávaných. V případech § 55 platí o řízení, ve kterém jest v den účinnosti tohoto zákona již ustanoveno ústní jednám, předpisy dosavadní.

(2) Lhůty běžící v den účinnosti tohoto zákona buďte počítány podle dosavadních zákonných ustanovení.

(3) Zrušení výkonu otcovské moci, které vyslovil před účinností tohoto zákona pravoplatně úřad poručenský, lze odporovati návrhem na zrušení tohoto usnesení do lhůty 90 dnů ode dne pravoplatnosti. O tomto návrhu rozhodne v řízení nesporném krajský soud, v jehož obvodě je poručenský úřad, který usnesení vydal.

§ 61.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti za čtyři měsíce po vyhlášení.

(2) Provésti jej ukládá se ministru spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.