Oddělení třetí.

Styk účastníků se soudem.

§ 13.

Žádosti a návrhy.

Účastníci nezastoupení právním zástupcem mohou podávati žádosti a činiti návrhy u okresních soudů písemně nebo ústně do protokolu, u sborových soudů zpravidla písemně a jen, jde-li o věci jednoduché, také ústně do protokolu.

§ 14.

Písemná podání.

(1) Písemná podání vyhovujtež obecným náležitostem podání v řízení sporném. Ustanovení, platná pro podání telegrafická v řízení sporném, platí i v řízení nesporném.

(2) Co platí o obecných náležitostech podání, vztahuje se obdobně na náležitosti protokolu podání nahrazujícího.

§ 15.

Podání obsahu urážlivého.

(1) Osobám, které ve svých podáních urážejí soud, účastníky, zmocněnce, svědky, osoby přezvědné nebo znalce, může soud uložiti pořádkový trest podle ustanovení zákona o řízení sporném.

(2) Ze stejných důvodů může býti uložen pořádkový trest i právnímu zástupci, který podání podepsal.

Oddělení čtvrté.

Řízení v první stolici.

§ 16.

Jak se zahajuje.

Neustanovuje-li zákon, že je třeba návrhu účastníkova, nebo nevyplývá-li to z povahy věci samé, zahajuje soud řízení z úřední moci.

§ 17.

Zvláštní povinnosti soudu.

Soud je povinen účastníku nezastoupenému právním zástupcem dáti poučení a návod. Podání jím nesprávně upravené nebudiž, není-li jinak ustanoveno, odmítáno proto, že nemá potřebných náležitostí, dokud mu nebylo dáno poučení a poskytnuta možnost, aby upravil podání podle zákona, Také budiž dbáno, aby účastníkům nebyla působena škoda zbytečnou pochybovačností a úzkostlivostí. U osob jsoucích pod zvláštní zákonnou ochranou buď hleděno, aby neutrpěly újmy vinou zákonných zástupců.

§ 18.

Slyšení účastníků.

(1) ústní jednání se koná jen tehdy, když je zákon zvlášť nařizuje.

(2) Všem účastníkům budiž dána příležitost, aby se o věci vyjádřili, a to zpravidla ústně. Je-li věc jednoduchá nebo byl-li by náklad spojený s dostavením se k soudu nepoměrný, může soud oznámiti účastníku stav věci písemně a vyzvati jej, aby se do určité lhůty vyjádřil bud' do protokolu nebo písemně.

§ 19.

Doručování.

(1) Do vlastních rukou účastníka nebo zmocněnce budiž doručeno vyřízení jen, nařizuje-li to zákon, doručují-li se prvopisy důležitých listin nebo nařídí-li to soud z důležitých důvodů.

(2) Mělo-li by státi se doručení podle zákona o řízení sporném veřejnou vyhláškou, lze je nahraditi tam, kde by náklady byly nepoměrné, vyhláškou v obci. Není-li zákonem jinak stanoveno, určí místo a způsob vyhlášky soud.

§ 20.

Věci pilné.

Věci pilné je soud povinen vykonati, je-li -nebezpečí v prodlení, i v neděli, ve svátek nebo v památný den.

§ 21.

Soudní prázdniny.

(1) Soudní prázdniny nemají vlivu na tyto věci řízení nesporného:

1. věci knih pozemkových, horních a železničních,

2. věci obchodního, společenstevního a lodního rejstříku,

3. věci poručenské a opatrovnické,

4. řízení o zbavení svéprávnosti,

5. řízení o umoření listin,

6. řízení o návrhu na zřízení cesty nezbytné a na úpravu hranic,

7. úkony osvědčovací.

(2) Přednosta soudu nebo předseda senátu, jemuž je věc přikázána, prohlásí kromě toho na návrh aneb z úřední moci za prázdninovou také jinou věc v řízení nesporném, která vyžaduje urychleného vyřízení, aby zúčastněným osobám nevznikla újma, nebo vyžadují-li toho zájmy veřejné nebo zájem, soudní služby.

(3) Proti usnesení přednosty soudu (předsedy senátu) není opravného prostředku.

§ 22.

Neveřejnost jednání.

Jednání je neveřejné. Každému z účastníků je však volno přibrati si k jednání nejvýše dvě osoby jako důvěrníky. Osoby známé soudu jako pokoutníci nemohou býti přibrány za důvěrníky. Proti tomu, že soud odepřel připustiti osobu takovou za důvěrníka, není samostatného opravného prostředku.

§ 23.

Vyhledávací činnost soudu.

Soud je povinen vyšetřiti z úřední moci všechny okolnosti a poměry důležité pro rozhodnutí. Vyslechne proto všechny účastníky, podle potřeby i jiné osoby, vyžádá si vysvětlení úřadů a jest oprávněn užíti všech průvodních prostředků podle zákona o řízení sporném. Při tom není omezen na skutečnosti, které uvádějí účastníci.

§ 24.

Povinnost soudu při právních jednáních.

(1) Soud je povinen dbáti, aby nebylo ujednáno právní jednání bez těch, jichž slyšení nebo svolení je třeba k jeho platnosti.

(2) Sepisuje-li soud mezi účastníky smlouvu, pokud je to vůbec dovoleno, má, účastníky poučiti o smyslu a právních následcích jednání; je také povinen přesvědčiti se, jaká je pravá vůle účastníků.

§ 25.

Otázky předurčující.

(1) Závisí-li rozhodnutí nesporného soudce na předchozím zjištění práva nebo právního poměru, může se toto zjištění státi v nesporném řízení, i když toto právo nebo právní poměr jsou mezi účastníky sporný, ale jen a účinky pro toto řízení.

(2) Závisí-li rozhodnutí o předurčující otázce podle odst. 1. na zjištění sporné skutečnosti, může soud na návrh nebo z úřední moci účastníky odkázati na řízení sporné nebo podle,povahy věci na řízení správní; až do vyřízení této věci může učiniti opatření, jichž je třeba na ochranu veřejných zájmů nebo k zajištění účastníků nebo účelu řízení.

§ 26.

Nečinnost účastníků.

Jako následek nedostavení se účastníka k jednání nelze ustanoviti, že určité skutečnosti budou pokládány za pravdivé. Je-li však účastník vyzván, aby se vyjádřil o určitém návrhu, může býti připojeno, že nevyjádří-li se do určité lhůty, bude se míti za to, že s návrhem souhlasí. Je-li vyzván, aby učinil další návrh, potřebný k ukončení věci, může býti připojeno, že, neučiní-li návrhu do dané mu lhůty, bude se míti za to, že souhlasí, aby řízení bylo zastaveno,

§ 27.

Povinnost osobně se dostaviti.

(1) účastníky bydlící v obvodu jiného soudu může soud obeslati, aby se osobně dostavili, jen tehdy, může-li se tím dosáhnouti urychlení řízení a může-li se účastník dostaviti bez značných obtíží a nepoměrných nákladů.

(2) Osoby, které neuposlechnou nařízení, aby se dostavily k soudu, mohou býti k tomu donuceny podle ustanovení daných pro donucení svědků v zákoně o řízení sporném. Předvedení může se státi jen v nutných případech a jen soudním zřízencem.

§ 28.

Svědkové a osoby přezvědné.

(1) Výslech svědků a znalců koná se zpravidla nepřísežně, leč by soudce uznal za nutné vzíti vyslýchanou osobu do přísahy, aby byla zjištěna pravda.

(2) Osoby slyšené, aby svojí výpovědí přispěly k posouzení nutnosti nebo vhodnosti navrhovaného nebo zamýšleného opatření (osoby přezvědné), buďtež napomenuty, aby vypovídaly podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. O minulých skutečnostech, které jsou předmětem dokazování, mohou býti vyslýcháni jen svědkové. Ustanovení o nepřípustnosti a odepření svědectví platí obdobně o výslechu osob přezvědných,

(3) Osoby přezvědné mají stejný nárok na svědečné jako svědkové, jsou-li vyslýchány u soudu.

Pravost listiny.

(4) Má-li se zjistiti pravost soukromé listiny, může soud naříditi, aby podpisy na ní byly soudně nebo veřejným notářem ověřeny. čeho je třeba k ověření listin, vydaných v cizozemsku, jest ustanoveno zvláštními předpisy. Není-li takových předpisů, stačí k důkazu pravosti listiny, vydané cizozemským soudem, úřadem neb osobou, která je v cizozemsku nadána veřejnou věrou, ověření příslušným zastupitelským úřadem republiky československé, anebo, vyžadují-li toho zvláštní okolnosti, ministerstvem zahraničních věcí.

Důkaz výslechem účastníků.

(5) Důkaz výslechem účastníků je přípustný jen tehdy, nemůže-li soud jinými průvodními prostředky zjednati si spolehlivý základ pro své rozhodnutí. Výslech jejich se koná podle ustanovení odstavce (1).

§ 29.

Lhůty k ukončení řízení.

Je-li soud povinen naléhati na ukončení věci, ustanoví účastníkům přiměřenou lhůtu pro splnění daného příkazu, a když marně prošla, užije zákonných prostředků donucovacích.

§ 30.

Protokol.

(1) O jednání v řízení nesporném bud' sepsán protokol, jejž účastníci podepíší. Jiné osoby ústně vyslechnuté stvrdí podpisem správnost protokolu o své výpovědi. Jestliže by se účastník nebo jiná osoba vyslechnutá vzdálila před protokolováním nebo odepřela protokol podepsati, budiž to i s důvody, které pro to uvedla, zapsáno do protokolu nebo dodatku k němu. Kdy je možno spokojiti se záznamem, ustanovuje jednací řád soudní.

(2) V protokole budiž uveden vedle místa a času jednání jakož i osob přítomných krátce, ale výstižně obsah jednám a provedených důkazů, a jde-H o ustalí jednání, také jeho běh a za jednání učiněné a před rozhodnutím neodvolané návrhy, konečně rozhodnutí soudu ústně prohlášené a poučení o opravných prostředcích.

(3) Protokol může býti sepsán soudcem samým nebo přísežným zapisovatelem.

§ 31.

Rozhodnutí.

(1) Při svém rozhodnutí oceňuje soud výsledky provedených důkazů podle volného uvážení. Soud dbejž, aby jeho rozhodnutí hovělo v mezích zákona i oprávněným zájmům účastníků.

(2) Ukládá-li se účastníkům nějaká povinnost, bud' jim zároveň stanovena přiměřená lhůta pro její splnění.

(s) Rozhodnutí stane se usnesením a budiž přítomným účastníkům, pokud možno, ústně oznámeno a kromě toho i písemně doručeno, žádají-li to nebo přísluší-li jim proti usnesení rekurs anebo právo vésti podle něho exekuci.

(4) Nepřítomným účastníkům budiž usnesení písemně doručeno nejen v případech uvedených v odst. 3., nýbrž také vždy, když toho vyžaduje řízení jednání.

(5) Usnesení počíná působiti proti účastníkům ode dne doručení, nemá-li však býti písemně doručeno, ode dne prohlášení.

(6) Nejsou-li účastníci zastoupeni právním zástupcem, buďtež vždy poučeni, zda lze podati opravné prostředky, do které lhůty a u kterého soudu. Poučení ústní budiž zapsáno do protokolu a doručuje-li se usnesení písemně, budiž pojato do vyhotovení usnesení. Nebylo-li poučení dáno nebo bylo-li nesprávné, může usnesení nabýti účinnosti proti účastníku, který o daném opravném prostředku nebyl řádně poučen, teprve po 90 dnech ode dne doručení.

§ 32.

Závaznost rozhodnutí.

(1) Svým usnesením je soud vázán.

(2) Soud může však změniti své usnesení, které učinil při péči o osoby jsoucí pod zvláštní ochranou zákonnou, jestliže se dodatečně objevilo, že rozhodnutí bylo nesprávné nebo nevhodné, ale jen pokud z něho nenabyly práv osoby třetí.

§33.

Právní moc.

(1) Rozhodnutí, kterému nelze odporovati opravným prostředkem, má proti účastníkům účinek právní moci.

(2) Kdy může přes to účastník nastupovati pořadem práva, je ustanoveno v zákonech zvláštních.

§ 34.

Užití zákona o řízení sporném.

Není-li v tomto zákoně ustanoveno jinak, budiž užito v nesporném řízení obdobně ustanovení zákona o řízení sporném, pokud jde o strany, zmocněnce, právo chudých, řízení, ústní jednání, důkazy, usnesení a navrácení k předešlému stavu.