Občanstvo žádá stále a stále rychlejší dopravu železniční, tudíž aby se rozmnožil počet vlaků, žádá zřizování autobusových linií, rychlejší poštovní, telegrafní a telefonní dopravu, zřizování nových poštovních úřadů, telefonních stanic, naléhá na zřizování středních odborných ano i vysokých škol, o obecném školství ani nemluvě, dále naléhá na obnovení zrušených okresních úřadů, brání se event. zrušení úřadů berních, žádá rychlé a promptní vyřizování svých podání a žádostí, krátce občanstvo vyžaduje všemožné pohodlí a nejrůznější výhody, opírajíc se o správnou zásadu: úřady jsou pro občanstvo a nikoli naopak. To vše se však nevykonává samo, řada nově vybudovaných úřadů, škol a pod. vyžaduje nové síly, neboť nové vlaky, pošty, telefony, autobusy musí někdo obsluhovat a řídit, a ve školách musí někdo učit. Tím vzniká přirozená potřeba vyššího počtu personálu, potřeba, vynucená vzrůstem obyvatelstva, rostoucí kulturou a vzmáhajícím se obchodem a průmyslem. A samozřejmě že nový personál vyžaduje nový náklad, neupírejme, že značný náklad. Vzdor miliardám, jež vydával stát na zaměstnance, platy jejich jsou nízké, nesrovnatelně nižší než v jiných státech, dokonce i v státech poražených. Platy zaměstnanců nebyly valorisovány a proto nedovedeme si učiniti představu, jaký byl by dnes náš rozpočet, kdyby se tak bylo stalo. Naproti tomu dlužno konstatovat, že také státní příjmy nebyly až na některé výjimky rovněž valorisovány, t. j. daně, dávky, poplatky, monopolní produkty, tarify a pod. nebyly upraveny podle cenového indexu, nýbrž sotva podle měnového, takže kdyby stát měl platiti své zaměstnance podle cenové relace životních potřeb, musil by přirozeně zvýšit stejným způsobem také svoje příjmy. Jestliže tudíž stát zaměstnance platí mnohem níže, komu to připadá k dobru? Poplatnictvu. Klasický doklad podává šekový úřad. Při obratu 244 miliard ročně zisk činí pouhých 7 milionů. A v Brně vykazuje šekový úřad dokonce deficit. Který soukromý finanční ústav spokojil by se s podobným ziskem! Podobně je tomu tak i u pošt a železnic. Dopravní tyto kolosy s miliardovými obraty vykazují celkem poměrně nevalný zisk, dokonce železnice nyní značný deficit. Uvažme na př., že náš telefon je pasivní. Avšak zvýšenou potřebu občanstva, i když zisk je neúměrný výdajům, nelze omezovat a nebo brzdit, to by značilo reakci; není přece možno, aby obchod, průmysl, kultura a pod. ve vývoji se zastavily. Přibývá-li kultury, obchodu a průmyslu, přibývá i potřeb a tudíž také i úřadů, jež potřebu tu musí ukájeti. A to všechny úřady. Pošta, telegraf, telefon, autobusy, železnice, berní úřady, správní úřady, škola a pod.

A poněvadž nelze tuto přirozenou potřebu omezovat, nebylo by tudíž logicky ani možno omezovat vzrůst personálu. To by však vedlo k stále vyššímu počtu zaměstnanců, což ovšem není možným. I počet personálu musí býti omezován právě tak jako by bylo nemožno dáti rozrůstati do nekonečna výdajům, i pokud jde o personál, musí tu býti vytyčena určitá hranice, jež se může pohybovat pouze zcela nepatrně kupředu, a to i tehdy, když by jeho značnější vzrůst vyžadovala zvýšená potřeba občanstva!

Rozhodně nelze počet zaměstnanců zvyšovat úměrně vzrůstu obyvatelstva a ani ne jeho potřebám, naopak, nutno v obou těchto směrech docíliti jakési stability, jež může býti měněna pouze v určitých časových intervalech, aneb ukáže-li se toho naléhavá potřeba při významných změnách v administrativě nebo technické službě.

Jak možno překlenouti tento zdánlivě nelogický rozpor mezi počtem zaměstnanců na straně jedné a vzrůstem obyvatelstva s jeho potřebami na straně druhé, aniž by tím trpěl výkon a aniž by personál nebyl přetěžován?

To možno docíliti pouze tehdy, když se přiměřeným zjednodušením úředních výkonů a i Jinakou reformou správy nebo jinými technickými zařízeními přivodí soulad mezi počtem obyvatelstva a jeho potřebami a stávajícím (stabilisovaným) počtem zaměstnanců. Zjednodušením úředních výkonů a •příslušnou reformou docílí se automaticky snížení personálu a zvýšené potřebě občanstva může býti vyhověno, aniž by bylo třeba přijímati nový personál, nebo personálu ukládati vyšší výkonnost a zkracovati odpočinek rozmnožováním úředních hodin.

Je charakteristickým, co jsme tehdy v r. 1921 v naší důvodové zprávě napsali o nutnosti restrikce personálu: Chceme-li tudíž snížiti počet státních zaměstnanců a docíliti tak skutečně tak pronikavých úspor; musíme bezpodmínečně sáhnouti k dokonalému zjednodušení správy a úředních výkonů, jinak úsporná komise neměla by toho významu, jaký si od ní slibujeme. Bohužel našeho hlasu nebylo tehdy dbáno a ústavněprávní výbor senátní dopustil se neomluvitelné a nenahraditelné chyby, že návrhu dal zapadnout a tak bez předchozí reformy dochází v r. 1925 k mechanické, nepromyšlené restrikci, o jejíž neblahých následcích bylo by škoda ztráceti slov. Restrikce byla tehdy v módě a pro to se bez rozmyslu a bez ladu a skladu přenesla také k nám. Avšak ani po restrikci nedochází k zřízení komise, jež by se zabývala reformami správními, ačkoli zákon č. 286 (restrikční) ji výslovně zříditi ukládá.

V paragrafech 1 a 2 citovaného zákona se dočítáme: úkoly státu buďtež zásadně obmezeny na míru, kterou nezbytně vyžaduje životní zájem státu a občanstva.

Úkoly veřejné správy buďtež obstarávány co nejjednodušeji a nejúsporněji. K tomu konci buďtež provedena zejména tato opatření:

1. Organisace veřejné správy budiž zrevidována a vybudována ve všech stupních a odvětvích s jednotného hlediska a účelně, úřady a zařízení, jejichž samostatné trvání není odůvodněno ani věcnými, ani místními poměry, buďtež spojeny nebo zrušeny, příslušnost jednotlivých ministerstev budiž přesně vymezena, správní úkoly, které jsou dosud obstarávány správními úřady a orgány vyššího stupně, buďtež tam, kde se to jeví účelným, přeneseny na úřady a orgány nižšího stupně. Souběžné obstarávání téže nebo podstatně stejné agendy různými orgány, zejména úřady nebo orgány různých resortů, budiž odstraněno soustředěním této agendy.

2. Správní řízení budiž zjednodušeno a jednoduše upraveno, vnitřní styk úřední a kancelářská manipulace buďtež zjednodušeny, důležité správní předpisy, jichž používání vzhledem k provedeným podstatným změnám působí praktické obtíže, buďtež sestaveny a cestou nařizovací znovu vyhlášeny.

3. Budiž stanovena v jednotlivých úřadech a ústavech podle jednotlivých kategorií normální potřeba počtu sil, která nesmí býti překročena.

A v § 3 téhož zákona čteme v odstavci 2: »V zájmu jednotného provedení všech nutných opatření budiž vládou zřízena komise složená z úředních a mimoúředních znalců, jejíž složení, působnost a pracovní program buďtež stanoveny tak, aby bylo dosaženo správného provedení vytčených úkolů v době co nejkratší.«

Zákon o úsporných opatřeních ve veřejné správě byl schválen koncem roku 1924, komise však posud ustanovena nebyla. Byla sice dosazena v r. 1929 jakási komise pro revisi systemisace, tato však má pouze podřadný význam a rozhodně nemá onoho poslání, jak je měl na mysli právě uvedený zákon.

Budiž konstatováno, že vláda provedla jednotnou úpravu správního řízení t. zv. reformou veřejné správy a sloučením známých dvou kolejí: státní a samosprávné, zda šťastně, či méně šťastně, to ukáže teprve budoucnost, k reformě té však došlo, aniž by prošla komisí, jak to zákon ukládá. Jinak z bohatého programu vytýčeného vzpomenutým zákonem o úsporných opatřeních, pokud by šlo o zjednodušení úředních výkonů, decentralisaci agendy a zodpovědnosti, slučování nebo zrušování úřadů, vymezení kompetence ústředních úřadů a pod., nebylo vykonáno téměř ničeho, pouze tu a tam došlo k pokusům nebo jednotlivým opatřením, pouze však kusým a jednostranným, nikoli však všeobecným. Naproti tomu nutno zdůrazniti, že místo zjednodušení dochází ještě k větší komplikovanosti ve veřejné správě, jak se aspoň všeobecně tvrdí.

A teprve nyní, kdy od našeho návrhu na zjednodušení správy uplynulo 11 let a od zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě téměř 8 let, přicházejí ministři financí se steskem na nákladnost správy a nutnost její ekonomisace, mají-li se zaměstnancům zlepšiti jejich nedostatečné platy.

Máme za to, že ekonomisaci správy, jak jsme již pravili, nemůže prováděti jednotlivec, nýbrž že může se tak státi pouze na základě velkorysého plánu s určitým pevným cílem, závazným a jednotným pro všechny resorty, o něž tu půjde.

A podobný plán může vypracovati a prováděti pouze kolektivum, složené z vynikajících odborníků všech odvětví správy. A také mimoúředních znalců, kteří by byli nápomocni radou a svými zkušenostmi v soukromém podnikání. Samozřejmě, že na pracích komise

musí míti účast parlament, když už jinak ne, tož aspoň vrchním dozorem a kontrolou.

Nepopíráme, že, jde-li o podobné věci, parlament postrádá dobrého zvuku a že si to zavinil do jisté míry sám, neboť často nejde mu ani tak o věc, jako o stranické zájmy. Jednotlivci tu neznají nutnou míru zodpovědnosti a tím se stalo, že exekutiva nabývá převahy nad legislativou, což by konečně nebylo největším neštěstím, kdyby výkonná moc byla vždy v nejlepších rukou, čemuž není bezvýhradně tak, neboť i zde rozbujelo stranictví do netušených rozměrů. Rozhodně není správným, jestliže v demokratické republice význam parlamentu klesl téměř na nulu, jde-li o vliv na správu a její kontrolu. V západních státech s vyspělým demokratickým režimem cosi podobného je prostě nemyslitelno. V našem státě, bohužel, pokud jde o vnitřní správu a její úřednictvo, demokracie, vyjádřená parlamentem, je čím dále, tím více na ústupu. Mezi legislativou a exekutivou, čili mezi parlamentem a byrokracií táhne se hluboký příkop, který parlamentem překročen býti nemá, za to však s druhé strany přechod je nejen možným, nýbrž stále častějším a častějším. Projednávání různých zákonných osnov z posledních několika let je toho nejlepším dokladem a bylo by věru zbytečno věcí se zabývat. Promluvili jsme již na jiném místě, jaké právo vyhradily si parlamenty v jiných státech ve věci reformy správy a máme za to, že i u nás bude tomu tak; stejně jsme pojednali o tom, jak se postupovalo dosud u nás a jak úsporná komise, zřízená po vzoru anglickém, úplně selhala. Ačkoli bývalá císařská komise nesmí nám sloužiti vzorem pro svoji přílišnou byrokratičnost a opatrnictví, jakého bychom na př. marně hledali v anglickém vzoru, nutno přece doznati, že řídila se jistým logickým postupem nejdříve reformovat správu, zjednodušit úřední výkony a pak provésti redukci, ovšem tak, že se zastavilo přijímání nových sil. U nás však počínali jsme si opačně, nejdříve jsme provedl restrikci a nyní chceme teprve ekonomisovat správu. I v rakouském parlamentu často se mluvívalo o hypertrofii personálu, o zbytečném písaření, krátce asi podobně, jako se mluví u nás, i tu stále jsme slyšeli slova: méně úřednictva, avšak lépe placeného, i tam však právě, jako u nás, z převážné většiny zůstávalo jen při slovech a jen málokdy sáhlo se také k činům. V berní službě a také v soudnictví a i na poštách došlo však k dosti značným změnám, pokud pak šlo o politickou správu, vadily tu národnostní a politické poměry, vůle tu však byla. Všimněme si, jaký byl postup bývalé císařské komise, naznačený dr. Baerenreitherem:

Činnost komise se rozpadne na tři části. V prvé zjistí se skutečnosti, a to nikoli na náhodných zkušenostech členů komise nebo na úředních spisech a publikacích, nýbrž na vyšetřování, provedeném ve velkých rozměrech, všemi vhodnými methodami, hlavně písemnými dotazy a ústními výslechy. V druhé části zpracuje se kriticky získaný materiál, aby se obnažily vady naší správy, a v třetí části provede se na základě poznatků reforma. Výsledek činnosti této císařské komise nebyl valný, ne však úplně nijaký. Tak její výsledek spočíval v tom, že se může vykázati návrhem na organisaci soudu, rozhodujícího o platnosti správních nařízení, jako provedení čl. 7. základního zákona státního o moci soudcovské. Nová tato instituce dala by v každém případě konečně a všeobecně závazný rozsudek o platnosti sporného řízení. Dále je tu reorganisační návrh účetní služby. Týče se pěti věcí:

1. Urychlením clearingového súčtování poštovní spořitelnou;

2. reforma zřízení státních pokladen, z nichž mnohé by odpadly;

3. změna statutu nejvyššího účetního dvora, jenž má svoji výroční zprávu předkládati nejen císaři, nýbrž i říšské radě;

4. každý resort předkládá svůj samostatný hospodářský rozpočet;

5. reorganisace účetní služby po stránce technické i zjednodušení a zlepšení

účtování i účetních uzávěrek, jakož i lepší dělení konceptní služby od počtářství.

Dále se zabývala komise myšlenkou legislativního archivu. Úřad ten měl býti zřízen při ministerstvu vnitra a měl přede vším tiskem vydati sbírku veškerých zákonů a nařízení; sbírka ta měla míti svou kontinuaci tak, aby byla vždy obrazem současného stavu. Legislativní archiv by tedy určoval v prvé řadě a to autentickým způsobem, který zákon či nařízení je v platnosti. Dále měl archiv pečovati, aby nové zákony nevybočovaly z přijatých všeobecných principů, tedy aby legislativa byla jednotná a souvislá. Dále byl projednán návrh o předběžném vzdělání, praksi a dalším vychování kancelářských úředníků, dále návrh o ručení státu za škodu způsobenou personálem ve výkonu jeho služby (regresní nárok), dále návrh o doplnění zákonů o kompetenci správního soudního dvora a říšského soudu, dále projednána otázka policejního soudnictví atd.

Pokud šlo o reformu vnitřní správy, měla býti provedena dle těchto zásad: decentralisace za účelem odlehčení ústředním úřadům, zjednodušení na jedné straně a prohloubení odborného odvětví správy na straně druhé při zachování dosavadního charakteru státních úřadů správních, exekutiva má býti zejména po venkově nově organisována pomocí exponovaných výkonných orgánů. Ministerstvům má býti vyhrazeno jedině vrchní vedení správy, finanční poručenství ministerstev budiž zmírněno, úřadům druhé instance má býti poskytnuta větší volnost se státními prostředky a ústavně povolenými kredity, na př. k provedení veřejných prací a pod. Správa instance nižší nebudiž nucena obraceti se v této věci s každou maličkostí na příslušné ministerstvo, aniž má býti detailní rozhodnutí nižší instance vázáno na event. souhlas jiného ministerstva. Plán investic schválený v celku i v podrobnostech ústředním úřadem budiž základem, kterým se má samostatně říditi nižší instance.

Dále budiž provedena zdravá centralisace příbuzných odborů. Dále budiž decentralisována zodpovědnost: aprobace méně významných spisů budiž přenechána nižším úředníkům aneb odpadniž vůbec, aprobaci důležitějších spisů vykoná šef oddělení a teprve velmi důležité spisy podpisuje šef správy. Počet správních instancí budiž omezen co možná na dvě, takže z dovolací instance nebylo by odvolání. Technická služba budiž pokud možno sloučena s politickou správou, počet stavebních okresů rozmnožen, technickému referentu při první politické stolici má býti uvolněno ve smyslu centralisace a má býti mu přiznána samostatnost v odborných záležitostech. Pro záležitosti týkající se zemských svazků zřízeny buďtež zvláštní technické komise.

Decentralisací osobní zodpovědnosti docílí se nejen úspory času, personálu a pod., nýbrž získá i iniciativa. Vzájemné dopisování mezi jednotlivými decernáty nebo odděleními má odpadnouti a záležitosti mají býti vyřizovány ústními konferencemi. To by byly asi hlavní zásady a pokyny pro zjednodušení správy atd. atd. atd.

To jsou pouhé ukázky, jakým směrem měla by se bráti příslušná komise, aby se dospělo k cíli: k dokonalému zjednodušení a tím i zhospodárnění správy.

K jednotlivým paragrafům není třeba bližších vysvětlivek, jsou jasně precisovány a účel toho či onoho opatření je patrný.

Z uvedeného vysvítá, že komise pro zjednodušení správy je nevyhnutelně třeba, má-li se docíliti skutečných, bezbolestných úspor ve státní režii. Nespokojenost se státní správou je všeobecná a nutno jí čeliti. Na úpravě správy a s touto spojených úsporách je interesován každý. To, co napsal Boockhauser ve svém spise: »Österreichische Verwaltungsreformen« platí i dnes: Úředníci myslí na služební pragmatiku (dnes platový zákon, systemisaci, resystemisaci, valorisaci), zvýšení platů, zajištěný postup a pod., advokáti na zavedení kontradiktorního řízení s právem stran nahlížeti do spisů a dáti se zastupovati; továrníci a kupci na obchodnicky rychlé vyřizování záležitostí, takže by obratem pošty obdrželi povolení ke zřízení živnostenské provozovny; technikové a lékaři doufají, že jednou bude konec nadvlády právníků; obecenstvo se těší, že se obmezí panství úředníků, sedláci by nejraději neplatili žádných daní; jedni politikové myslí na centralisaci, druzí na decentralisaci a pod. Až na některé výjimky dnes je tomu právě tak a právě proto, má-li býti operace, kterou chceme ve státních výdajích na účet zaměstnanců provésti, bezbolestná anebo alespoň pokud možno nejméně bolestná, musí předcházeti operace jiná: reforma správy. Tím prospěje se všem, jedněm přímo, druhým nepřímo.

Po stránce formální navrhujeme, aby návrh byl přikázán iniciativnímu a pak ústavně-právnímu výboru.

Návrh není spojen se žádným nákladem, naopak má přivoditi snížení státních výdajů.

V Praze dne 4. prosince 1931.