Ustanovení čl. XXXV, odst. 3., umožňují bankám, aby vypovídaly určité kategorie zaměstnanců, při čemž v tomto předpisu naznačený postup v příčině přezkoumání, resp. vyměření smluvních, z prostředků banky placených pensijních požitků, připouští také výklad, jako kdyby tito zaměstnanci neměli míti vůbec nároku na takovéto požitky.

Tento výklad by rozhodně nebyl v intencích zákonodárce. Smyslem vládního návrhu (tisk poslanecké sněmovny 1622), jakož i usnesení poslanecké sněmovny na podkladě zprávy jejího ústavně-právního a rozpočtového výboru (tisk 1647) jest, umožniti jednak snížení přílišného počtu vedoucích funkcionářů, jednak umožniti snížení jejich nadměrných služebních požitků, kterýžto pojem jest blíže definován v ustanoveních odst. 2. a odst. 9. § 17 b). Je v intencích zákonodárce, aby ustanovení čl. XXXV, odst. 3., bylo použito jen oproti těm vedoucím ředitelům (ředitelům hlavního závodu), jejichž služební požitky a jiné příjmy (tantiemy) ze zastávaných funkcí plynoucí byly nepřiměřeně vysoké, po případě, aby tohoto ustanovení bylo použito vůči oněm členům představenstva se služební smlouvou a vedoucím úředníkům, kteří zavinili špatný stav banky (čl. XXXVI).

Naproti tomu není zajisté důvodu, aby s prokuristy a vedoucími úředníky bylo nakládáno hůře než s ostatními zaměstnanci, zejména v těch případech, ve kterých prokuristé a vedoucí úředníci mají jen služební požitky, které ve značné části ani nevybočují nadměrně z rámce platů podřízeného úřednictva.

Dále nutno přihlížeti také k okolnosti, že pensijní nároky zaměstnanců některých bank plnou z pensijních fondů, jež měly před účinností dřívějšího zákona o pensijním pojištění, č. 89/1920, t. zv. náhradní vlastnost a byly vybudovány na podkladě náhradních smluv, při jejichž likvidaci v důsledku právě uvedeného zákona nebyla banka jako zaměstnavatel nikterak zproštěna závazků z pensijních řádů plynoucích. Dále nutno vzíti v úvahu, že do těchto pensijních fondů odváděli zaměstnanci sami příspěvky.

Vzhledem k tomu, že výše uvedený výklad chová v sobě nebezpečí, že by při použití čl. XXXV, odst. 3., mohlo dojíti k odnětí smluvních, z prostředků banky placených pensí vedoucích úředníků a prokuristů, nutno jasně říci, že tento výklad neodpovídá intencím zákonodárce, neboť by m. j. znamenal, že by pro příště každý zaměstnanec hleděl zameziti tomu, aby mu byla udělena prokura nebo funkce vedoucího úředníka, poněvadž by mu mohla v případě sanace banky hroziti ztráta nároku na pensijní a zaopatřovací požitky, jež mu až dosud přináležely.

Požadavek, aby se stejnou, ne-li ještě větší opatrností bylo postupováno při praktickém použití ustanovení čl. XLV, odst. 2. a 3. a čl. XLIX, totiž při případných výpovědích vedoucích úředníků ústavů a podniků v těchto článcích uvedených, dále při výplatě odbytných a stanovení pensijních požitků těmto osobám podle jejich služebních smluv přináležejících, jest plně odůvodněn úvahou, že se v lidovém peněžnictví, v jiných ústavech ve smyslu čl. XLIX, jakož i v družstevních podnicích nevyskytuje v důsledku zavedené systemisace služebních míst a výše zaměstnaneckých platů ani přílišný počet vedoucích úředníků, ani nadměrná výše jejich služebních požitků.

Lze tudíž důvodně míti za to, že se v praksi vytváří poměry tak, že pense funkcionářů, pokud se vyskytne nutnost jejich přezkoumání, budou aspoň přizpůsobeny pensím (pensijním nárokům) ostatních zaměstnanců a jen v případě nevyhnutelné nutnosti bude banka oprávněna provésti ještě další redukce, jak výše uvedeno.

Ustanovení odst. 3. má na zřeteli toliko opatření, jež mohou býti provedena v období 3 let poté, co představenstvu banky bylo doručeno vyrozumění o poskytnutí podpory. Není tudíž závady, aby v případě, že dojde k zlepšení poměrů po uplynutí této lhůty, byly pense funkcionářů, kteří v důsledku ustanovení odst. 3. byli bankou vypovězeni, znovu a ve prospěch dotyčných osob upraveny.

Konečně se upozorňuje, že závěrečná věta odst. 3. má toliko na zřeteli možnost přezkoumání smluvních »z prostředků banky« placených pensí, t. j. pensijních požitků, které jdou na vrub provozovacího účtu banky (tedy nikoli takových pensijních požitků, které jdou po příp. jen s určité části na vrub pensijních fondů a jiných zařízení přeměněných a osamostatněných ve smyslu čl. L), s patřičným ovšem zřetelem na předpis § 17 b), odst. 9., ve znění čl. XXVII tohoto zákona.

Proto výbor ústavně-právní usnáší se na příslušné resoluci.

Senát býval vždy nepřítelem zmocňovacích ustanovení v zákoně. Nařízení vládní mají pouze blíže vysvětlovati a prováděti zákon, nikoli ho nahrazovati, neboť tato forma zákona jest sporná.

Jestliže ve čl. LII přece souhlasí se zmocněním, dávaným vládě, aby nařízením upravila materielně provozování bankovních a peněžních obchodů jednotlivci, veřej. obchodními společnostmi, t. zv. bankéřské podniky, činí to jen proto, že po vydání tohoto zákona onen obor peněžnictví by byl bez zákonné úpravy. Příslušný zákon se sice připravoval již od r. 1926, avšak pro velikou různost náhledů až dosud nemohlo se dojíti k jeho předložení Národnímu shromáždění.

Z opatrnosti zákon tento stanoví již trestní sankci na činy, které by se příčily analogickým ustanovením tohoto zákona.

Ovšem senát očekává, že nařízení to bude vydáno po novém slyšení zájemníků, neboť zákon přítomný vyvolává nový stav v peněžnictví.

Další zmocnění dává se vládě ustanovením čl. LIV, odst. 2., aby učinila případná opatření k úpravě úrokové úrovně. Dekretovati úrok, který smí býti požadován, jest při dnešních zásadách hospodářských dosti nebezpečno. Aby však honba za vklady nebyla vedena hlavně pod aegidou vysokého úroku, nýbrž spíše zabezpečením vkladu, snažil se již tento zákon podporovati. Byla by žádoucí dohoda všech peněžních ústavů o jednotné úrokové sazbě. Tu však může několik jednotlivců rozbíti. Proto jest schváliti snahu vlády, aby nestranný orgán, jakým je »Ústřední smírčí orgán«, u provádění zákona o nekalé soutěži, doplněný zástupci vlády, byl vládě vydatně nápomocen k dosažení onoho cíle. Celkem byly vyslovovány námitky a obavy, aby zákon ten, zamýšlející hlavně ochranu vkladatelů a věřitelů ústavů peněžních, nestal se nesnesitelnou brzdou pro tyto ústavy.

Jestliže výbor ústavně-právní doporučuje slavnému senátu přijetí jeho tak, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna ve znění sen. tisku č. 716, činí to proto, že poměry peněžnictví veřejného nutně vyžadují zákonné úpravy, která ovšem leckde dosti tíživě dotkne se některých činitelů.

Avšak zákon ten zamýšlen jest na povznesení peněžnictví a nikoli na jeho dusení.

Proto nutno všecka ustanovení jeho vykládati si jako opatření milujícího otce k dobru rodiny a nikoli jako akt nepřátelský k tomuto oboru národního hospodářství.

Zároveň doporučuje ústavně-právní výbor přijetí připojených resolucí.

V Praze, dne 14. dubna 1932.

Dr Witt v. r.,
předseda.

Dr J. Karas v. r.,
zpravodaj.

II.

Každá věc, která prochází mnoha rukami a dlouho se vleče, někdy se zdokonalí, jindy se poškodí, opotřebuje se a pozbývá na svém významu. Tak i tento zákon, který dával tak vydatnou látku veškerému tisku a byl předmětem denního rozhovoru po tak dlouhou dobu, již sevšedněl. Veřejnost si přeje rychlé dokončení a schválení zákona.

Po dlouhém jednání v ministerské radě, v obou výborech poslanecké sněmovny a plenárních schůzích těchto předkládá se nám dílo v konečné úpravě, na němž již nebudeme moci prováděti mnoho změn, třebaže by se našla ještě možnost zlepšení.

Zákon o územních svazcích, nejdůležitější ze všech dosavadních zákonů v naší samostatnosti stvořených, nedal tolik námahy a nerodil se tak dlouho, jako zákon dnes projednávaný.

Přes to, že každá strana do vlády vysílá svoje nejlepší síly, není mnohdy možno, aby vláda podrobila zákon zkoumání se všech možných hledisk, jako parlament, který přece jen při větší početnosti může každý zákon podrobněji rozebírati. Základ a torso zákona tvořil zákon ze dne 9. a 10. října 1924, který se plně neprováděl. Dnešní doba a změněné hospodářské poměry vynutily si mnohé změny, od nichž neočekává zlepšení na trhu peněžním, a to nejen bezpečné uložení vkladů, ale i snížení úrokové míry. Kompromis, vyplývající z usměrnění různých zájmů, jest z celého díla patrný.

Angažování bank v upadajícím průmyslu, spekulace, vynucená vyšší úroková míra, finanční pohromy okolních států přivodily tuto svízelnou situaci v mnohých bankách. Banky svým obchodem jsou odkázány skoro výhradně na průmysl. Vnitrohospodářské poměry, která nedovolují mnohým vrstvám sebemenší nákup průmyslových výrobků, oslabují a zastavují průmysl. Export průmyslu poklesl a trpí následkem daleko horších peněžních poměrů zahraničních. Veškeré stály okolní provádějí revisi svých potřeb v oboru průmyslu, nutí se do vybudování průmyslu vlastního, na mnoha místech za podpory státu. V některých státech rozmach průmyslu trpí neschopností dělníka, takže výroba, než přizpůsobí dělníka svému účelu, bude dražší výroby naší, avšak v těch státech, rozvrácených finančními poměry, uzavírá se nebo zmenšuje se výroba naše. Není žádné jistoty, že naše výrobky budou plně zaplaceny.

Bez silného průmyslu nemůže býti silných bank. Nepovstane-li průmysl v původní svojí síle a bude omezen, musí býti snížen i počet bank. Průmysl a banky jsou ve spojení tak citlivém, jako spojité nádoby.

Živnosti a zvláště zemědělství nikdy nebudou tak rentabilní, aby mohly používati úvěru bankovního. Zemědělství postačí a bude vždy i v budoucnosti odkázáno na své vlastní, jím vybudované úvěrnictví (raiffeisenek, kampeliček, hospodářských a kontribučenských záložen atd.).

Levná správa těchto ústavů, jimž slouží funkcionáři ponejvíce bez odměn, a nižší úroková míra umožňuje daleko levnější úvěr, než mohou poskytovati banky. Úroková míra těchto ústavů mnohdy tvoří sotva polovinu procent, jichž se dožaduje banka na průmyslu. Podstatné snížení úrokové míry bankovního úvěru mohlo by zvednouti mnohý průmysl který i při plné výrobě těžko nese veškerá sociální a daňová břemena a vysokou úrokovou míru.

Dlouho táhnoucí se jednání o bankovním zákoně nikterak neprospělo bankám. Tajemné jednání při zavřených dveřích, nesprávné informování veřejnosti působilo na mnohé vkladatele, kteří vybírali uložený kapitál v bankách a přenášeli jej jinam, nejvíce do spořitelen. Tím se vysvětluje zvyšování vkladu u mnohých spořitelen. Banky jsou nuceny omezovati poskytování provozního kapitálu v průmyslu a to i takovému, který by měl zakázky a práci, a tímto dovršují a zvyšují nezaměstnanost.

Banky, které mají mobilní kapitál následkem nového zákona, revidují veškeré průmyslové závody, omezují nebo zastavují úvěr tam, kde není plné záruky na 100% i více. Půjčka vtělena je na závody, a když i tyto poskytují plné jistoty, nestačí takovéto zabezpečení, vyžadují postupy účtů a pohledávek a ještě krycí směnky na celý obnos.

Zákon tento nikterak nezlepší poměry v průmyslu, neboť průmysl, který nevyhoví podmínkám, které dnes banky naň kladou, zůstane bez prostředků, třeba jinak je průmysl zdatný i zaměstnaný. Tvoření nového průmyslu bude sporo úplně znemožněno upjatostí bank, kterou nový zákon jim ukládá.

Nezlepší-li však zákon tento poměry v průmyslu, nezlepší ani poměry v bankách, neboť závody průmyslové, mají-li poskytnouti záruku sirotčí jistoty, budou vyhledávati peněžní ústavy, které svojí organisací budou moci poskytnouti levnější úvěr než banky. Stát svými orgány dle předloženého zákona zcela ovládá bankovní organisaci.

Nejdůležitější ustanovení z celého zákona vloženo je na konci, kde jedná se o poradním sboru, o němž rozhodne vláda nařízením. Sbor tento má býti osmičlenný, z nichž po jednom jmenuje ministerstvo financí, průmyslu, vnitra, zemědělství a sociální péče a další tři zástupci mají býti voleni z hlavních hospodářských odvětví. Vláda může vyslechnouti návrh tohoto sboru současně s návrhem Národní banky čsl. a upraviti nařízením úrokové míry.

Výše úrokové míry jest klíčem nástupu k potírání krise. Po snížení úrokové míry volají všechny stavy výrobní, zemědělství, živnosti, obchod a průmysl. Tomuto přání mělo býti vyhověno jasnou a obšírnou stylisací bankovního zákona, vtěsnanou v určitější formy. Národní banka měla by se vážně zabývati podstatným snížením sazby úrokové, což mělo by za následek snížení úroků ze vkladů a tím stal by se úvěr přístupnější a oživil by snahy po podnikání v každé výrobě. Snad by Národní banka přece jen měla sledovati jiný vyšší cíl než sleduje dosud, totiž všenárodní potřeby, a jim se přizpůsobiti.

Na světových zahraničních trzích jsou peníze levnější než u nás a nikde není rozdíl mezi diskontem a bankovními sazbami tak značný jako zde. Banky čekají na nové snížení úrokové míry Národní banky. To se nyní stalo; poslední snížení Národní banky se nijak ve snížení bankovních úroků neprojevilo.

Dnes je zbytečna obava, že by cizina našemu kapitálu poskytovala vyšší úrokovou míru. Ostatně ostré devisové předpisy přímo vylučují každou možnost ukládání peněz za hranicemi. Z předposledního snížení úrokové míry Národní banky nemělo ničeho veřejné podnikání, neboť veškerý zisk ponechaly si banky. Banky samy zhoršují krisi následkem drahého a nedostatečného úvěru a tak mnohý průmysl svoji výrobu omezuje a zastavuje.

Diskontní sazby byly sníženy v Anglii i severských státech a jinde. Dokud nebylo také přísné devisové opatření a okolní státy nesnižovaly svoji úrokovou míru, byly obavy z umísťování kapitálu v cizině. Státní správa i Národní banka musí řešit v prvé řadě úrokovou míru ještě pronikavěji. Není dnes přece myslitelno platiti 12 až 14 % úroků a vedle toho amortisovati závod, to nesnese žádný průmyslový podnik. Dnes je mnoho případů, že jen vysoká úroková míra má za následek insolvence závodů, což znamená daleko větší ztrátu pro banku, neboť se tím stává pohledávka bank zčásti nedobytná.

Odpisování daní nebo zastavení těchto, které následuje po každém otřesu, má za následek nejen mezeru ve státním rozpočtu, ale také rozmnožuje finanční mizerii našich obcí, beztak již nesnesitelnou.

Proto musí býti banky postaveny na pevný a zdravý základ a nestane-li se tak, nepomůže žádné nařízení, kterým se prostě nadiktuje snížení úroků. Všem vrstvám v naší republice záleží na uspořádání veškerých poměrů v peněžnictví, neboť peněžnictví jsou nervy veškerého hospodářského života.

Banky musí samy stále sobě připomínati, že jsou zde proto, aby sloužily veřejnosti a že mají povinnost býti ku pomoci a podchytiti vyrabitelskou snahu a ne jako dosud rdousiti a pozvolna vyssávati. Některý průmysl pracuje jen pro banku a tak mnohý majitel při velkých starostech, které dnešek přináší, jest pouze správcem svého závodu.

Zákon tento zaručuje vkladateli pevnou jistotu v ukládání svých přebytků ve kterékoli peněžní skupině. Přestane dražba a shánění vkladů, úroková míra pro vklady bude pro všechny skupiny stejná a bude museti býti regulována a to vládou, která si osvojila tak pronikavý zásah do peněžnictví. Bude-li nadbytek v některé skupině, bude moci vypomoci skupině jiné. Veškeré pojišťovny sociální musí si připomínati, že i jejich život a prosperita úzce souvisí s veškerou výrobou a měly aby své přebytky také postaviti do služeb naší výroby.

Také spořitelny, které odkázány byly ponejvíce na reality, realitní úvěr, pole a domy, ve svém úvěru jsou již skoro všechny až na pět mobilní a aktivní, takže zásah, který učinila válka tím, že politické správy nutily spořitelny svými úředníky, kteří měli svrchovaný dozor na spořitelny, k válečným výpůjčkám, bude i zde zlikvidován.

Důležitost tohoto zákona vysvítá z toho, že zájem o uspořádání poměrů v peněžnictví jest všeobecný. Dále vláda sama klade v zákon velkou naději tím, že odsunula po dlouhé měsíce předlohy i jinak vysoce důležité. Při projednávání tohoto zákona střetly se dva směry dosti se různící a to: politická moc a peněžní byrokracie, která v mnohých bankách vykonávala veškerou vládu a sjednávala vše, co přinášel bankovní obchod, sama, přednášejíc některé obchodní záležitosti ředitelské nebo správní radě, avšak dozorčí radu a dokonce akcionáře úplně pomíjejíc.

Zodpovědnost a vymezení povinností přinese nový život do bank a funkcionáři sami i bez omezení svých funkcí se rozmyslí, aby vzali na sebe řadu funkcí, které by nemohli obsáhnouti nebo jim nerozuměli. Zdá se, že objevuje se malé světélko v temnotách, které nás již tak dlouho obklopují. Prvý malý krůček ke zdolání krise. Nezklameme se v očekávání?

Svízelné postavení bank bylo přivoděno nejen spekulací, někdy nespolehlivostí, povrchností a neschopností vedoucích úředníků, hlavně však ochabnutím a shroucením průmyslu, které tato těžká doba přinesla.

Průmysl zastavuje zčásti nebo zcela svoji výrobu a tím ztrácí banky největšího svého klienta a jsou značně omezovány ve své působnosti.

Další ztráty povstaly znehodnocením akcií průmyslových podniků nebo snížením akciového kapitálu, zvláště tam, kde banky vlastnily větší množství akcií slábnoucích podniků. Také zhroucení hospodářského života mělo za následek pokles akcií ve všech bankách.

Tento zjev, který přináší dnešní doba, nedotkl se bankovního života jen u nás, on měl daleko silnější ozvěnu ve státech okolních.

První zvěsti o hroucení bank došly z bohaté Ameriky a to ne tak malým obnosem, neboť úprava bankovního života vyžádala si přes 51 miliard Kč.

V Evropě a to ve všech zemích i ve Francii, zemi to pořádku, discipliny a nadbytku hotového kapitálu, vyžádalo si ozdravění bankovního života revisi i také značného nákladu.

Nejen kritická doba, ale i tak časté úsudky nepovolaných živlů působily na klesající kurs akcií bank tak, že skoro všechny banky ztratily orientaci na bursách, vyjímaje Národní banku.

Některé akcie bank byly zbytečně a někdy neprávem znehodnocovány a toto znehodnocování nezastavilo se ani u bank se značným reservním fondem. Tato okolnost vedla naše čelné banky, že vzaly své akcie z trhu a mnohé z nich za nízkou cenu nakoupené své vlastní akcie zničily, aby tímto zásahem vytvořily lepší kurs pro budoucí postavení té které banky.

Tímto kursovním zásahem, snížením jejich hodnot aneb omezením jejich počtu budou postaveny banky na bezpečný základ odpovídající dnešní době.

Působením nového zákona poskytnou banky naprostou bezpečnost vkladatelům jako každé jiné peněžní ústavy a následkem toho nebude dražba a sháňka po vkladech přeplácením úrokové míry, které hraničilo mnohdy s nemožností.

Zákonem tímto bude hlavní brzda hospodářského života odstraněna a naše národní hospodářství ve své výrobě se zlepší. Zdá se, že již nyní výroba oživuje, nezaměstnanost se zastavuje, ba snad i zmenšuje. Snížením úrokové míry, což musí býti bankám stále připomínáno jako zásada a podmínky lepšího života, uspíšil by se zlepšovací proces mírou největší.

Posuzoval-li ústavně-právní výbor tento zákon se stanoviska povšechného, nastala rozpočtovému výboru povinnost posouditi bankovní zákon s hlediska rozpočtového, t. j. prozkoumati odstavce pojednávající o příspěvkové povinnosti státu.

Rozpočtový výbor podle usnesení svého ze dne 15/4. 1932 doporučuje sl. senátu, aby osnovu zákona přijal tak, jak byla schválena poslaneckou sněmovnou, ve znění sen. tisku č. 716.

Zároveň doporučuje rozpočtový výbor schválení připojených resolucí.

V Praze, dne 15. dubna 1932.

Frant. Jan Kroiher v. r.,
místopředseda.

J. Foit v. r.,
zpravodaj.

1. Vláda se vyzývá, aby při jmenování členů a náhradníků kuratorií Zvláštního fondu a Všeobecného fondu dbala toho, aby byly poměrně zastoupeny také všechny územní části republiky.

2. Vláda se vyzývá, aby odvolávajíc podle článků I. a VIII. členy (náhradníky) kuratoria Všeobecného i Zvláštního fondu řídila se vždy důvody věcnými a dbala oné míry nezávislosti, kterou tato funkce v zájmu státu vyžaduje.

3. Při tvoření skupin věřitelů hodných zvláštního zřetele podle čl. XI. odst. 2. budiž přihlíženo nejen k výši vkladu, nýbrž i k majetkovým možnostem a sociálnímu postavení věřitelů.

4. Ministerstvo financí se vyzývá, aby dbalo vždy toho, aby ustanovení čl. XXVII. nebylo bankami zneužíváno a aby zejména banky nepropouštěly podle tohoto ustanovení úředníky hospodářsky nezajištěné. Zároveň se ministerstvo financí vyzývá, aby vždy bedlivě vyšetřilo stížnosti podané v tomto směru a poskytlo nevinně postiženým účinnou ochranu.

5. Vládě se ukládá, aby dbala toho, aby oprávnění udělené bankám čl. XXXV. odst. 3., čl. XLV. odst. 2. a 3. a jiným peněžním ústavům po příp. podnikům čl. XLIX. nebylo bankami, peněžními ústavy po příp. těmito podniky zneužíváno proti prokuristům a vedoucím úředníkům, kteří na špatném stavu banky, ústavu, nebo podniku nenesou viny.

Odpočivné a jiné zaopatřovací požitky této kategorie zaměstnanců jakož i jejich pozůstalých buďtež vyměřeny nejméně v té výši, jak by je dotyčný (po příp. pozůstalí po něm) obdržel v případě, že by byl zaměstnancem banky, peněžního ústavu nebo podniku a nebyla mu udělena prokura nebo funkce vedoucího úředníka.

6. Vláda se vyzývá, aby usilovala o to, aby členům představenstva se služební smlouvou jakož i všem zaměstnancům smlouvami služebními byla všeobecně zapovězena jakákoli účast na spekulačních obchodech bankovních. Porušení této povinnosti budiž smluvně stanoveno jako důvod pro rozvazování služební smlouvy. Ministerstvu financí se ukládá, aby se o to staralo, aby osoby prohřešivší se proti tomuto zákazu byly ze služeb peněžních ústavů odstraněny.

7. Ústavně-právní a rozpočtový výbor senátu vyzývají vládu, aby věnovala všemožnou péči úpravě debetních úroků, srážek a poplatků požadovaných peněžními ústavy, jejichž dnešní výše se těžce dotýká veškerého podnikání a to stejně průmyslového, zemědělského i živnostenského.

8. Vláda se vyzývá, aby v prováděcím nařízení stanovila, že při citování tohoto zákona se má užívati zkratky »bankovní zákon«.