Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

6. zasedání.

Tisk 735.

1. sen. dr Budayho a spol. na p. ministra školstva a národnej osvety vo veci nespravedlivého pokračovania referátu ministerstva školstva a národnej osvety v Bratislave v záležitosti pretvorenia rim. kat. ľudovej školy v Trenčianskej Turnej na školu obecnú.

2. sen. dr Budayho a spol. na p. ministra železníc vo veci obchádzania slovenčiny, jako štátneho, oficiálneho jazyka pri železniciach na Slovensku.

3. sen. Füssyho a druhov ministrovi sociálnej pečlivosti o sociálnej poisťovacej povinnosti t. zv. tabáčnych zahradníkov na polovičný podiel.

4. sen. Lokoty a soudr. ministrovi spravedlnosti o zabavení “Karpatské Pravdy,” ze dne 10.dubna 1932, ve které se popisuje postup četnictva v obci Volosiance.

5. sen. Stolberga, F. Scholze a soudr. na p. ministra obchodu stran dovozu polského uhlí do Československé republiky.

6. sen. Stolberga, F. Scholze a soudr. na p. ministra vnitra stran uvolnění zabaveného jmění pánské a dámské odbočky Červeného kříže v Krnově.

V Trenčianskej Turnej bola dvojtriedna ľudová škola rím.-katolícka. Pre veľký vzrast školopovinných dietok nastala potreba školu rozšíriť. Pre nedostatok hmotných prostriedkov katolíci sami neboli to vstave učiniť. Vyslovili teda ochotu, že sa svojej školy zrieknu v prospech obce.

Stalo sa tak pravda za istých podmienok, a to, že dve učiteľské sily rim.-kat. školy budú prevzaté a že dve stanice, ktoré majú byť sriadené, budú zaplnené plne kvalifikovanými učiteľskými silami z Kongregácie chudobných školských sestier de Notre Dame v Horažďoviciach.

Podmienky tieto prijal tak Biskupský úrad v Nitre, jako vrchnosť rim.-kat. cirkevnej obce v Turnej, jako aj politická obec a sľúbil ich schváliť aj referát ministerstva školstva a národnej osvety v Bratislave. Pred započatím stavby, de dato 4. oktobra 1931, obrátilo sa obecné zastupiteľstvo menovanej obce na referát ministerstva školstva a národnej osvety v Bratislave so žiadosťou, aby referát schválil smluvu medzi obcou a menovanou kongregáciou školských sestier. V žiadosti upozornili aj na predbežný sľub, keď napísali: »Z tej príčiny vyslaný bol v roku 1928 dôstojný pán Jozef Hamaj s vysokováženým pánom ministrom dr Martinom Mičurom na slávny referát či proti tomuto návrhu pána biskupa štátna školská správa nebude mať námietky a udajne dostali odpoveď, že jestli to budú kvalifikované sily, vtedy môžu byť aplikované, tým viac, keď pri nich bude mať štát osoh, poneváč školské sestry nedostávajú doplňujúci plat.«

Napriek tomu školský referát v Bratislave zo dňa 12. februára 1932, čís. 88.575/I-31, odoprel schváliť smluvu a svoje rozhodnutie odôvodnil: »1. ľudové školy svetské, bezkonfesionálne, ku ktorým patria aj školy obecné, majú byť obsadené učiteľskými silami svetskými, 2. pri voľbe učiteľa školy obecnej nemôže rozhodovať náboženstvo uchádzačov, keďže medzi podmienkami, uvedenými v § 63 nar. býv. uh. kraľ. ministra kultu a výučby, zo dňa 21. okt. 1902, č. 44246/1902, náboženstvo sa nespomína a tak tedy nie je možné stanoviť podmienku pri voľbe učiteľa obecnej školy, že učiteľ musí patriť k tej konfesii, ku ktorej patrí obyvateľstvo obce, alebo jeho väčšina.«

Toto odvolanie sa na zákony bývalého Uhorska je mýlne, ba je ich prekrúcaním. Všeobecne je známe, že uhorské zákony dávaly udržovateľom školy, teda i politickým obciam voľnú ruku pri zaplnení učiteľských staníc a nielen že si všímaly konfesionálnej príslušnosti obyvateľstva obce, alebo jeho väčšiny, ale v tom ohľade im išly všade po ruke. Nielen pri obecných školách, ale i pri štátnych školách uzavieraly s obcami smluvy, že učiteľ bude vždy tej istej konfessie, ktorej je obyvateľstvo, alebo jeho väčšina.

Takýchto smluv bolo medzi štátom a obcami na stá a nie je možné, že by referát školstva o nich nevedel.

Keď teda referát ináč vysvetľuje vec, musíme v tom videť animozitu proti katolíckym obyvateľom, ba ich prenasledovanie. Takéto pokračovanie však v obyvateľstve Slovenska, ktoré bolo navyknuté na šetrenie svojich náboženských citov, vyvoláva nechuť a je i proti záujmom štátu.

Preto pýtame sa pána ministra školstva a národnej osvety:

1. Či vie o tomto nekorektnom pokračovaní svojho referátu v Bratislave?

2. Či je ochotný upraviť referát, aby v záujme štátu odložil všetku animozitu proti katolíkom, ohromnej to väčšine Slovenska?

V Prahe, dňa 19. apríla 1932.

Dr Buday,

dr Krčméry, Janček, dr Hilgenreiner, Böhr, Hancko, Volko, dr Kovalik, Ďurčanský, Rovňan, Janík.

Kto cestuje diaľkovým rýchlikom po Slovensku a to i na rýchlikoch prechádzajúcich výlučně územím Slovenska, na pr. Bratislava-Košice alebo Bratislava-Plešivec, môže sa presvedčiť, že na všetkých nápisoch vo vozňoch slovenčina vonkoncom obídená. Slovenský nápis človek márne hľadá. Nápisy sú buďto čisto české, alebo niektoré i štyrrečové, ale slovenčina medzi nimi neni.

Tento fakt hrubo uráža národný cit Slovákov! Veď vo veci tejto sú Slováci práve tam, kde boli pred prevratom, kedy tiež ich reč bola úplne negligovaná. Nemožno sa ani odvolávať, že veď predsa je tam zastúpená jedna slovanská reč, totiž česká, lebo však pred prevratom na uhorských železniciach tiež tam bola zastúpená horvátčina so svojim: »Opasno je van sa nagnuti.«

Jako nás teda neuspokojoval stav predprevratový, tak nemôže nás uspokojiť ani stav terajší, tým väčšmi, že toto plánovité ubíjanie slovenčiny na železniciach javí sa aj na inom poli. Napriek viacerým už podaným interpeláciam na železniciach na Slovensku ešte vždy užívajú sa úradne tlačivá buďto čisto české, alebo aj trojrečové, čiže česko-nemecko-francúzske, len slovenčina není na nich zastúpená.

Stav tento očividne sa prieči §u 4 jazykového zákona, čo je tým smutnejšie, že vláda takto sama porušuje ústavné zákony.

Preto pýtame sa pána ministra železníc:

1. Či vie o tomto protizákonnom stave?

2. Či je ochotný dľa §u 4 jazykového zákona dať miesto slovenčine tak na úradnych tlačivách, ako aj na nápisoch v železničných vozňoch na Slovensku?

V Prahe, dňa 19. apríla 1932.

Dr Buday,

dr Krčméry, Volko, Hancko, Ďurčanský, Janík, dr Hilgenreiner, Böhr, dr Kovalik, Janček, Rovňan.

Okresné nemocenské a delnické úrazové poisťovacie pokladnice v posledných mesiacoch doručujú pestovateľom tabáku výmery poisťovacích príspevkov za tabáčnych zahradníkov na polovičný podiel. Je príznačné, že tabáčny zahradníci na polovičný podiel pracovali už pred prevratom a už vtedy boly tu zákony o nemocenskom poistení, naproti tomu československým pokladniciam delníckeho nemocenského poistenia až teraz napadá poistenie tabáčnych zahradníkov na podiel, v dobe, kde tieto pokladnice dľa všeobecnej vedomosti zápasia s finančnou krízou, sú zadlžené a tak samo sebou namaňuje sa domnienka, že táto horlivosť nemocenských pokladníc môže byť vysvetľovaná len tým, že chcú získať nových príjmových zdrojov, hoci by sa to dialo i proti zákonu.

§ 2 zákona č. 221/1924 o úprave sociálneho poistenia totiž vyslovuje, že povinnosti poisťovacej podlieha ten, kto vykonáva na území republiky Československej prácu alebo službu na základe pracovnej smluvy, služobného alebo učňovského pomeru a túto prácu nekoná po spôsobe vedľajšieho alebo príležitostného zamestnania.

Tak zvaný tabáčny zahradník na polovičný podiel nie je zamestnancom pestiteľa tabáku, ale je jeho spoločníkom, a nekoná prácu na tabákovej plantáži na základe pracovnej alebo služobnej smluvy, ale na základe spoločenskej podnikateľskej smluvy. Pri tom je naprosto ľahostajné, zda bola táto spoločenská smluva na pestovanie tabáku uzavretá ústne a či bola-li stranami tiež napísaná.

Súdime, že nie je treba zvláštnych väčších právnických znalostí k tomu, aby sme v prípade tabáčnych zahradníkov na podiel mohli konštatovať, že neide tu o smluvu zamestnaneckú ale o podnikateľskú smluvu spoločenskú. Charakteristikou služobnej smluvy totiž je, že ten, kto sa zaviaže k práci, dostáva za vykonanú svoju prácu určité naturálne pôžitky alebo pôžitky v hotovosti, ktoré sú stanovené pre určité obdobie, na dni, týždne, mesiace alebo rok. Služobná smluva môže byť kedykoľvek rozviazaná výpoveďou. Tabáčny zahradník na polovičný podiel nedostáva pracovnú mzdu dennú, týždennú alebo mesačnú, ale po odvedení tabákovej úrody, skľudenej s pôdy majiteľa pozemkov, obdrží polovicu nákupnej ceny tabáku. Pestovanie tabáku je predmetom štátneho monopolu, a gazda, pokiaľ pestuje tabák pomocou tabáčného zahradníka na polovičný podiel, musí túto okolnosť, udajúc tiež meno tabáčneho zahradníka, prihlásiť na prihláške podávanej o povolenie ku pestovaniu tabáku, a tak tiež povolenie, dané ku pestovaniu tabáku, znie v takýchto prípadoch vlastne na dvoch spoločných podnikateľov: na meno majiteľa pôdy a na meno tabáčneho zahradníka na polovičný podiel. Spoločenský pomer tabáčného zahradníka na polovičný podiel nemôže byť zrušený výpoveďou majiteľa pozemku, leda v tom prípade, keby tabáčny zahradník dopustil sa niečoho proti záujmom tábákovej režie a ani v tomto prípade nezrušuje spoločenský pomer majiteľ pôdy, lebo tento zpravidla ani nedoziera na pestovanie tabáku, ale činí tak kontrolný úrad dôchodkový, ktorý vytýka chyby v práci tabáčneho zahradníka, t. j. druhého zúčastneného spoločníka v pestovaní tabáku. Spoločník samostatne pracujúceho tabáčneho zahradníka na polovičný podiel, t. j. majiteľ pôdy, nedáva pokyny, ako a kedy sa má čo urobiť, zahradník vykonáva všetko podľa svojho najlepšieho vedomia a schopnosti v záujme čo najväčšieho výnosu, kým zamestnancovi je naprosto ľahostajné, je-li skľudzeň dobrá či slabá.

Domnievame sa, že už i toto naprosto stačí k objasneniu okolnosti, že v prípade tabáčnych zahradníkov na podiel nemôže byť ani reči o smluve pracovnej alebo služobnej, ale že naopak medzi gazdom a jeho zahradníkom je spoločenská smluva podnikateľská.

Na základe toho, čo sme uviedli, tážeme sa pána ministra sociálnej pečlivosti:

1. Či viete o tom, že pokladnice delnického nemocenského a úrazového poistenia na Slovensku kvalifikujú tabáčnych zahradníkov na polovičný podiel, ktorí pracujú v podnikateľskom pomere spoločenskom, za zamestnancov a predpisujú za nich nemocenské poisťovacie príspevky majiteľom pôdy?

2. Či ste ochotný túto otázku ihneď vyšetriť a bude-li treba, vládnym nariadením vysvetliť pánom pokladníc nemocenského poistenia, že tabáčny zahradník na polovičný podiel nie je zamestnancom, ale spoločenským podnikateľom a tedy ani nepodlieha povinnosti nemocenského poistenia.

3. Aby sa predišlo zdľhavému odvolaciemu a administratívnemu súdnemu pokračovaniu, či ste pane minister ochotný už do vydania patričného vládneho nariadenia uložiť nemocenským pokladniciam, aby ihneď upustily od šikanovania gazdov, pracujúcich pomocou tabáčnych zahradníkov na polovičný podieľ?

V Prahe, dňa 15. aprila 1932.

dr Korláth, dr Grosschmid, Eichhorn, Wenzel, dr Jesser, Köhler, dr Szilassy, Richter, Böhm, Tichi, Teschner.

A szlovenszkói járási betegsegélyző és munkás baleset biztositó pénztárak az utóbbi hónapokban egyre-másra kézbesítik ki a dohánytermelő gazdáknak a biztosítási dijkivetéseket az ugynevezett feles dohánykertészek után. Jellemző, hogy a feles dohánykertészek már az államfordulat előtt is müködtek s akkor is voltak már betegbiztosítási törvények, ellenben a csehszlovákiai munkásbetegsegélyző pénztáraknak csak most jut eszükbe a feles dohánykertészek biztosítása, amikor ezek a pénztarak köztudomás szerint a pénzügyi válsággal küzdenek, el vannak adósodva s igy önként adódik a feltevés, hogy a betegbénztárak ügybuzgalma csak azzal magyarázható, hogy ujabb bevételi forrásokra akarnak szert tenni, még ha az a törvénnyel ellenkező módon is történik.

A szociális biztosítás kérdéseit rendező, 1924. évi 221. számu törvény 2. paragrafusa ugyanis kimondja, hogy biztosítási kötelezettség alá esik az, aki a Csehszlovák köztársaság területén szerződéses munka, szolgálati vagy tanoncviszony alapján munkát vagy szolgálatot végez s ezt a munkát nem végzi, mellék vagy alkalmi foglalkozásként.

Az ugynevezett feles dohánykertész nem alkalmazottja a dohánytermelő gazdának, hanem társa s az illető nem munka, vagy nem szolgálati szerződés alapján végzi a dohányföldeken a munkát, hanem vállalkozói társas szerződés alapján. Emellett teljesen közömbös, hogy ez a dohánytermelési társas szerződés szóbeli, avagy a felek azt irásban is lefektették.

Ugy gondoljuk, hogy nincs szükség különösen nagy jogi tudományra, hogy a feles dohánykertészek esetében megállapíthassuk, hogy nem alkalmazotti, hanem vállalkozói társas szerződésről van szó. A szolgálati szerződés jellemzője ugyanis, hogy a munkavállaló a végzett munkajáért meghatározott természetbeni vagy készpénzjárandóságot kap, amelyet bizonyos időszakokra, napokra, hetekre, hónapokra vagy évre állapítanak meg. A szolgálati szerződés bármikor felbontható felmondás által. A feles dohánykertész nem kap napi, heti, vagy hónapra szóló munkabért, hanem a földtulajdonos földjén termelt dohánymennyiségnek beszolgáltatása után megkapja a dohány beváltási árának a felét. A dohánytermelés állami monopolium tárgya s a gazda – amennyiben feles kertésszel termeli a dohányt ezt a körülményt a feles dohánykertész nevével együtt bejelenteni tartozik a dohánytermelési engedély iránt benyujtott jelentkezési lapon s igy a megadott dohanytermelési engedély is tulajdonképpen ily esetekben a két vállalkozótárs: a földtulajdonos és a feles kertész nevére szól. A feles dohánykertész társas viszonya nem szüntethető meg felmondással a földtulajdonos részéről, csak abban az esetben, ha a kertész a dohánymonopolium érdekei ellen vétene s akkor is nem a földtulajdonos szünteti meg a társas viszonyt, mert az illető rendesen nem is ügyel a dohánytermelésre, hanem a jövedéki ellenőrző hivatal, amely kifogásolja a dohánytermelésben érdekelt másik társnak, a kertésznek a munkáját. Az önállóan dolgozó feles dohánykertésznek a társa, a földtulajdonos, nem ad utasításokat, hogy mit, mikor, hogyan végezzen, az illető a legjobb tudása, képessége szerint maga cselekszik a lehető legnagyobb hozam érdekében, mig az alkalmazottnak teljesen közönbös, hogy a termés jó-e vagy gyenge.

Ugy véljük, hogy annyi is teljesen elég annak megvilágítására, hogy a feles dohánykertészek esetében szó sem lehet munka, vagy szolgálati szerződésről, hanem a gazda s kertésze között igenis vállakozói társas szerződés van.

Az előadottak alapján kérdezzük a népjóléti miniszter urat:

1. Van-e tudomása arról, hogy a szlovenszkói munkásbetegbiztosító pénztárak és munkás balesetbiztosító a vállalkozói társas viszonyban dolgozó feles dohánykertészeket alkalmazottaknak minősítik s a földtulajdonosokat betegbiztosítási dijakkal terhelik meg?

2. Hajlandó-e a kérdést nyomban megvizsgálni s szükség esetén kormányrendelettel meg magyarázni a betegbiztosító pénztárak urainak, hogy a feles dohánykertész nem alkalmazott, hanem társas vállakozó s igy biztosítási kötelezettség alá nem esik?

3. A hosszadalmas felebbezési és közigazgatási birósági panaszolási eljárás elkerülése érdekében hajlandó-e a miniszter ur az illetékes kormányrendelet kiadásáig is utasítani a betegbiztosító pénztárakat, hogy a feles dohánykertészekkel dolgozó gazdák zaklatását nyomban hagyják abba?

Prága, 1932. április 15.

dr Korláth, dr Grosschmid, Eichhorn, Wenzel, dr Jesser, Köhler, dr Szilassy, Richter, Böhm, Tichi, Teschner.

»Četníci neustále provokují pracující vrstvy na Verchovině, trpící hladem. Není dosti toho utrpení, které pracující vrstvy snášejí pro nezměrné vykořisťování, hospodářskou krisi a neúrodu loňského roku – hlad a zase hlad. Dodatečně místo aby se pomohlo chlebem a prací, četníci chodí na Verchovině od domu k domu a ještě více pobuřují obyvatelstvo beztoho hladem zmořené.

V neděli dne 3. dubna v obci Volosiance četníci počali choditi od domu k domu,….... pátrali, kdo sbíral nějaké peníze. Když tak……. chodili po domech, přišli k pracujícímu rolníku Lalkovi, na něhož se obořili...... že prý on peníze sbíral. Lalka se vymlouval, ale nic to nepomohlo. Četníci počali ho poutati, ale Lalka, který se ničeho nedopustil, nechtěl se dáti.

S velkým rozhořčením seběhla se celá obec. Z obce Luhu pracující přišli na pomoc do Volosianky.

Na vyzývavý postup četnictva seběhla se celá obec s velkým pobouřením. Nedovolili spoutati pracujícího rolníka Lalku. Na pomoc pracujícím, proti pronásledování četníků přišli pracující z Luhu. Četníci dostavše posily počali zatýkati. Z Volosianky zatkli 5 pracujících a z Luhu, odkud přišli na pomoc svým soudruhům, 16 mužů.

Z Užhorodu zase poslali na Verchovinu nové zástupy četníků, místo chleba a práce pro hladovějící.

Pracující lide měst a vesnic!......

Pryč s terorem buržoasních sluhů!«

Poněvadž ve výše zmíněném článku konstatují se jen holá fakta, táží se podepsaní:

1. Je pan ministr spravedlnosti ochoten dáti vyšetřiti zneužití užhorodské censury?

2. Je pan ministr ochoten učiniti přiměřená opatření, aby byla učiněna přítrž dosavadní zabavovací praxi užhorodské censury?

V Praze, dne 12. dubna 1932.

Hlávka, Nedvěd, Pilz, Mikulíček, Kindl, Haken, Kello, Stejskalová, Douda, Fidlík.